Ohnivá vášeň II. - Upíří záležitost

Garry se posadil ke stolu a neušlo mu, že se Aiden stále kouká velmi zlověstně. Cítil se hrozně. Will, kterého viděl jen Garry, se také posadil hned vedle něj. Bylo obrovské ticho přerušované jen nádechy a výdechy. Nechápal, proč mají všichni takový problém s ním komunikovat. Vždyť přece za nic nemohl. On se o tohle neprosil. O žádný oheň. Jen si přál někam zapadnout.

„Tak Garry, pověz nám něco o sobě! Od té doby, co jsi tu, jsi ještě nic neprozradil!“ snažil se Noah zahnat to napětí v jídelně.

„No, já nevím, jak mám začít!“ podíval se Garry na Noaha vyplašeně.

„Třeba kolik ti je, jaký byl tvůj život a tak,“ pousmál se Noah.

„Jo, jestli máš nějaký sourozence,“ přidal se Derek, který hned od Aidena schytal vražedný pohled.

„No, je mi devatenáct, nemám žádný sourozence, proto si připadám občas osamělý!“ sklopil Garry hlavu a začal si mnout prsty.

„Nebuď tak nervózní, oni jsou na tvojí straně,“ drknul Will do Garryho.

Já vím, jen nejsem ten typ člověka, kterej se o svých problémech baví s ostatníma!

„A co kamarádi?“ zeptal se Derek překvapeně.

Garry se odmlčel a stále koukal do stolu a mnul si prsty. Nechtěl jim říct, že žádný kamarády nemá. Nechtěl ale ani lhát a nedokázal vymyslet žádnou dobrou výmluvu, jak se z této ošemetné situace vyhrabat.

„Tak dělej, pověz jim to!“ tlačil na něj Will.

Nechci. Už tak mě musej mít za totálního idiota.

„Ne, nemaj!“ ujistil ho Will.

„Dobrá, žádný kamarády nemám!“ zastyděl se Garry.

„Počkat, cože?“ vykulil Noah oči.

„Slyšel jsi správně. Byl jsem vyvrhel, ve škole se se mnou nikdo nebavil,“ řekl Garry a podíval se na Noaha zraněně.

Všichni tři bratři poznali, že tohle je téma, o kterém se Garry zkrátka bavit nechce, a Garry opravdu nechtěl. Nebyl spokojený se svým životem. Ano, sice byl bohatý, ale k čemu, když v životě nepoznal nikoho, kdo by byl jeho kamarádem. Ani s nikým v životě nechodil, nedostal žádnou první pusu. Zkrátka nic, s čím by se mohl někomu pochlubit.

„Je to až neuvěřitelný!“ vyřkl najednou Aiden a Garry se vrátil ze svého myšlenkového cestování zpět do reality. I Noah s Derekem se zarazili. Aiden si prohlížel Garryho, který stále nechápal, co se to s Aidenem děje.

„Jeho to ještě nepřešlo…,“ zabědoval Will.

Co ho nepřešlo? zeptal se Garry.

„O tom ti povím později!“ odsekl Will, protože se Aiden chystal znovu promluvit.

„Neuvěřitelný!“ řekl znovu Aiden.

„Co je neuvěřitelný?“ sebral Garry odvahu a zeptal se.

„Ta podoba. Jsi úplně stejný jako Will. Myslím vzhledově a až na ty oči a vlasy. Je to neuvěřitelný,“ zakoukal se Aiden na Garryho rty.

On byl do tebe taky zabouchlej? zeptal se Garry Willa.

„Ano, byl,“ odpověděl Will zarmouceně.

Najednou do místnosti vstoupila Emma. Byla navlečena do smaragdově modrých šatů, které končily u jejích kolenou. Vlasy měla stále stejně rozpuštěné a dlouhé až k bokům. Byla tak krásná, že v tu chvíli Garry nevnímal vůbec nic, jen její krásu.

Derek, Aiden a Noah najednou zpozorněli. Věděli, že její přítomnost, pokud zde není Selma, není dobrá. Navíc se ani jednomu nelíbilo, že má přístup do hradu a může sem kdykoliv se jí zachce.

„Čaute kluci,“ usmála se a při tom se podívala na Garryho, který z ní byl unešen. „Nevíte, kde je Selma?“

„Ne, nevíme!“ odsekl Derek, který stál v pozoru.

„Ale no tak, takový hezký chlapec a tak zachmuřený,“ dala se do kroku a nakonec se zastavila v těsné blízkosti Dereka. „Měl by ses líp chovat, když je tu dáma!“

„Žádnou nevidím!“ řekl Aiden, který se postavil a odtáhl Dereka od ní.

„Bože, jak ty můžeš být jeho bratr? Jsi tak ošklivý!“ zakřenila se na Aidena. „I támhleten je krásný, to jenom ty vypadáš jako odfláknutý hovado!“

„A dost!“ rozzlobil se Aiden a okamžitě z jeho ruky vyrostly větve, které se obmotaly kolem Emminýho krku.

„Aidne, uklidni se!“ uklidňoval Derek bratra, neboť viděl, že má příšerný vztek. Navíc se Emma stále smála.

Najednou se Emmina tvář zaplnila černými žilkami, které mířily k jejím očím. To způsobilo, že její oči zčernaly. Její špičáky narostly do délky asi tří centimetrů. Garry se zarazil, ale stále v ní viděl tu krásu. Bylo to něco, co nemohl slovy popsat.

„Nemysli na ni!“ probudil Garryho Willův hlas.

Je tak krásná!

„Ne, není!“ okřiknul ho Will.

Pro tebe možná ne, jenže já nejsem ty!

Aiden nakonec dal na rady Dereka a pustil jí. Okamžitě z jídelny vyběhnul a Emmina tvář se vrátila do původní podoby.

„Díky Dereku!“ poděkovala a z místnosti odešla, jako by se nic nestalo. Derek usedl zpět za stůl a rychle oddechoval. I Noah se zdál být hodně nahněvaný.

„Mrcha jedna!“ zaklel Noah a bouchnul při tom do stolu.

„Měli byste jít za ním, zdál se být hodně rozrušený!“ navrhnul Garry, kterému Aiden přišel celkem jako chudák. Neopětovaná láska holt bolí.

„Asi máš pravdu, Dereku, pojď!“ řekl Noah, načež vstal a odešel společně se svým bratrem. Garry se ocitl v jídelně sám, jen s Willem ve své hlavě.

„Upírka? Jako vážně?“ zeptal se Will ironicky, čímž si od Garryho vysloužil nepříjemný pohled.

Gavin byl taky zastáncem Felixe!

„Ano, ale změnil se!“

Ona se změnila taky!

„Nepřipadá mi to tak!“

To je tvůj problém!

Do místnosti vstoupila Bella, která se zadivila, když uviděla Garryho sedět samotného. Měla pro Garryho slabost už od začátku, protože jí připomínal Willa. Sice si s Willem nebyla blízká, ale měla ho ráda jako svého vlastního bratra a jeho ztráta jí poznamenala stejně jako všechny ostatní.

„Co tu děláš?“ zeptala se přívětivě.

„Byl jsem tady s Derekem, Noahem a Aidnem. Povídali jsme si a potom sem přišla Emma a sháněla se po Selmě. Pak se Aiden s Emmou pohádal a odešel. Kluci šli za ním, no a teď jsi tady ty!“ máchal Garry rukama, jako kdyby vysvětloval nějakou velmi důležitou věc.

„Aha. No, Aiden je poslední dobou podrážděný. Vlastně od Willovy smrti. A Emma je mrcha, to ví každý!“ vysvětlila Bella, načež si zadělala své dlouhé hnědé vlasy do culíku a vrhla se ke kuchyňské lince.

„Vy asi Emmu moc v lásce nemáte, co?“ zeptal se Garry. Chtěl se totiž dozvědět o Emmě trošku víc a ne jen, že je to mrcha upírská.

„No, ne, že já bych jí nesnášela tak stejně jako Gavin nebo Aiden, ale není to zrovna obvyklý typ holky. Ráda se předvádí, ukazuje svoje tělo a mluví takovým povýšeneckým tónem. Ale jedno se jí musí nechat, je hrozně krásná a tuhle barvu, co mám, mi udělala na hlavě právě ona,“ řekla Bella a vykouzlila osm talířů a osm hrnků.

„Jak se vlastně stala upírkou?“ zeptal se Garry, který měl před očima stále její tvář.

„To nikomu neřekla. Vlastně jsme jí pořádně poznali až po Willově smrti. Nejdříve totiž se svými upíry byla na Felixově straně, ale pak, když Will osvobodil svůj kraj, se stáhla a začala se schovávat. Kdyby přešla na naši stranu, Felix by jí i její upíry zabil. Kdyby zůstala na jeho straně, zabil by jí Will,“ vysvětlila Bella, načež se přesunula ke stolu, aby na něj naskládala talíře.

„Víš, upíři se daj zabít pouze dvěma způsoby – mocným kouzlem, které zná jen málokdo. Selma ho zná, takže možná proto se snaží se Selmou být v co nejlepším vztahu. A druhý způsob je upálení. To proto je na tebe hodná! Bojí se tě!“ dovysvětlila a posadila se na svou židli.

„Takže proto se bála jen Willa a Felixe? Protože by jí mohli upálit?“ zeptal se pro jistotu Garry.

„Svým způsobem ano!“ usmála se. „Pravou historii Emmy a její smečky zná jen Selma a ta se o ni s nikým nepodělí!“

Garrymu začalo vrtat, co by mohla Emma chtít přede všemi utajit. Navíc si ani nevšiml, že Bella nachystala o jeden talíř a hrnek navíc. Will se mezitím vypařil pryč. Garrymu se zdálo, že byl uražený.

„Proč je tady o jeden talíř navíc?“ zeptal se po chvilce, když si toho konečně všiml.

Bella si rozpustila vlasy a prohrábla je. Stále obdivovala tu barvu, i když ji měla už pomalu čtrnáct dní.

„Dneska přijde Isabelle, Gavinova máma,“ odpověděla a znovu se usmála.

Garry si začal v hlavě přehrávat úplně všechno, co se o Emmě dozvěděl. Nevěděl proč, ale ta dívka pro něj byla zatím nejzáhadnější článek tohohle bláznovství.

Takže… Je vůdkyní upírů. Je krásná. Byla na Felixově straně. Je krásná. Ale nakonec, když se objevil Will, se i se svou smečkou stáhla. Je krásná! Bála se totiž, že jí oba dva můžou zabít, a tak je krásná! Objevila se až po smrti Felixe a tím pádem i Willa. Je krásná! Přidala se na jejich stranu. Je krásná! A má mě ráda, protože se mě bojí. Nevadí, je krásná!

„Mohl bys přestat!!“ zahřměl Will v jeho hlavě, načež se objevil vedle něj.

Nemůžu na ní přestat myslet! Je krásná!

„Je to svině!“ řekl Will a tvářil se znechuceně.

Něco tají! Musím zjistit co!

„Už se uklidni, ani sis nevšiml, že už jsou tady všichni!“ ukázal Will a měl pravdu. Všichni už seděli u stolu a večeřeli.

Po večeři se neměl Garry chuť s nikým už dál bavit, a tak odešel do své komnaty, s Willem v patách.

Celou dobu měl před očima ten její pobledlý obličejík se šibalským úsměvem. Byla to taková koketa, ale to bylo Garrymu jedno, věděl, že k ní něco cítí. Musel přijít na to, co to je a proč to tak je. A také chtěl a musel zjistit, co skrývá.

S těmi myšlenkami také usnul a s Willem neprohodil jediné slůvko.