• FentyXX
Stylromantika
Datum publikace18. 6. 2017
Počet zobrazení1739×
Hodnocení4.21
Počet komentářů9

„Pojďme k tý sázce!“ vypadlo najednou z Garryho, který před sebou uviděl Gavina. Garrymu připadal mnohem sebevědomější, než jak ho znal. Co je sakra zas tohle? pomyslel si Garry.

„Dobře, tak zavři oči,“ přikázal Gavin se šibalským úsměvem. Garry váhal, navíc svoje tělo ani neovládal. Zdálo se, že je uvězněn v někom, kdo má o Gavinovi pochybnosti. Oči měl stále otevřené.

„Říkal jsem, že se bojíš!“ vysmíval se Gavin Garrymu, ale ten v tu chvíli ty oči opravdu zavřel. Čekal, co se bude dít, ale dlouhou chvíli nic. A pak to přišlo. Garrymu se zvedl žaludek.

Ucítil na svých rtech vlhkost něčích rtů. Pokud teď ucuknu, bude myslet, že se ho bojím! pomyslel si Garry, i když vlastně ta myšlenka ani nepramenila z jeho hlavy. Jenže Garrymu se ani nechtělo cuknout, jelikož ho Gavinovy polibky uvolňovaly ještě víc než teplá sprcha. Cítil Gavinovu ruku na své tváři a on svýma rukama obepnul Gavinův pas a tlačil ho blíž k sobě. Ještě dlouho to takhle pokračovalo, když v tom ho Gavin odstrčil. Garry chtěl začít prskat, ale nemohl. Cítil totiž, že té osobě, ve které je uvězněn, se to líbí.

Garry stále cítil chuť jeho rtů na těch svých. Zhluboka oddechoval a zahleděl se na Gavina, který vypadal také v šoku. Nakonec se na jeho tváři objevil pošklebek, který Garry neznal.

„Vyhrál jsi!“ zatleskal Gavin.

V tu chvíli Garry vyskočil z postele úplně zpocený. Udělalo se mu špatně z toho, že se líbal s klukem. Nejhorší na tom bylo, že s tím nemohl nic dělat. Byl to ale jen sen.

„Byla to moje vzpomínka!“ ozvalo se z gaučíku u dveří.

„Nechal jsem se trochu unést a přemýšlel jsem o tom. Možná proto si to viděl i ty.“

Garry si vzpomněl, že měl ještě jednu takovou vidinu.

„Počkat. Tohle byla tvoje vzpomínka?“ zeptal se Garry, který si otřel čelo od potu.

„Ano,“ kývnul Will.

Venku už začínalo svítat a světlo z vycházejícího slunce osvítilo oranžové stěny pokoje, které vytvořily světlo po celém pokoji.

„Ještě před tím, než mě sem odvedli a já mluvil poprvé s tebou, jsem měl něco jako vidinu, že klečím na vyprahlé zemi a řvu nějaká slova,“ zarazil se Garry, jelikož si chtěl vzpomenout na ta slova.

„Tohle je můj kraj!“ ozval se Will a Garry na něj ukázal a naznačil tak, že to jsou ta slova. „To je taky moje vzpomínka!“

„Takže teď budu vídat tvoje vzpomínky?“ zeptal se ironicky Garry.

„Nejspíš ano!“ mrknul na něj šibalsky Will.

„No super!“ protočil Garry oči a zamířil do koupelny.

Po nějaké chvilce Garry vyšel v černých kraťasech, bílém triku a kšiltem na hlavě. Udivovalo ho, že Will nikde nebyl, a ještě víc ho dostávalo, že měl uklizený celý pokoj. Pomyslel si, že by něco takového potřeboval u sebe doma. Zničehonic se na černém gaučíku u dveří objevil bílý oblek. Na náprsní kapse saka byl ten znak, který měl být znakem ohně – strom v plamenech. Co to tu sakra dělá?

V tu chvíli se vedle něj objevil Will, který se usmíval od ucha k uchu. Garry nechápal tu jeho náhlou změnu nálady a raději se ani neptal.

„Bál!“ usmál se Will ještě víc.

„Co? Jakej bál?“ podivil se Garry.

„Víš, pokaždé, když se objeví nový ochránce živlu, se koná bál na jeho počest! No, teď to bude tvůj bál!“ drknul Will do Garryho.

„Ale já neumím tancovat!“ začal Garry panikařit. „A co si sakra obleču na sebe?“

Will se praštil rukou do hlavy.

„A na co je tady asi ten oblek?“ zeptal se ironicky Will. Garry se začervenal. Na maturitním plese se sice ukázal, ale netancoval a odešel z něj velmi brzy.

Najednou se ozvalo klepání na dveře. Garry s Willem zpozorněli. Najednou se Will podíval na Garryho a ten vůbec nechápal, co po něm zas chce.

„Tak asi řekni, ať vejde, ne?“ praštil se znovu Will do hlavy.

„Dále!“ zařval Garry. Dveře se otevřely a v nich uviděl nádhernou červenovlásku ve fialových šatech. Mohl na ní oči nechat. Je krásná! pomyslel si.

„Ahoj, mám tě jen upozornit,“ zasekla se. Emma si prohlédla Garryho od hlavy až k patě a šibalsky se usmála. Garry byl stále v rozpacích. Emma přišla až k němu a prstem přejela po jeho bílém triku. Garrymu začalo brnět celé tělo. Všiml si, že i Emma se na malou chvíli zarazila a nakonec prst odtáhla.

„Mám tě upozornit, že je dneska bál!“ dořekla a koukla mu vzpřímeně do očí.

„Oh, do – dobře, děkuji,“ usmál se Garry, který stále cítil rozpaky z toho brnění na celém těle.

Emma se otočila rychlostí, že její vlasy uhodily Garryho do tváře, a pomalu se odebrala z pokoje pryč. U dveří se ještě otočila a poslala mu pusu. Pak už za sebou zavřela dveře. Garry cítil, že nemůže ani dýchat, a tak se chtěl posadit. Pozadu se blížil k pohovce u dveří. Jenže, když si myslel, že je u pohovky a chtěl si sednout, byl to skleněný stolek před pohovkou. Spadl na něj celou vahou a jeho zadek tím stolkem proletěl. Stůl se rozpadl na dva kousky.

„Do prdele, kurva, zkurvenej stůl!“ řval Garry na celé kolo.

„Skvělý si poranit zadek před plesem!“ smál se mu Will, který seděl na pohovce.

„Nesměj se, nebo přísahám, že tě uškrtím!“ klel Garry a probodával pohledem Willa, který se stále tlemil.

„Nezapomeň, já už jsem mrtvej!“ zasmál se ještě víc Will.

„Zabiju tě po druhý!“ snažil se Garry vstát, když v tom do pokoje vtrhli Joey s Bellou.

„Co se děje?“ zeptala se Bella. Když uviděla Garryho sedět v těch střepech s pořezanou nohou, zhrozila se. Joey měl co dělat, aby se nezačal smát.

„Panebože… Cos dělal?“ vyběhla k němu a pomohla mu vstát. Joey se začal nekontrolovaně smát, když viděl, že má Garry na zadku obrovskou díru.

„JOEY!“ zařvala na něj Bella, načež pomohla Garrymu na pohovku. Will mezitím znovu zmizel.

„No co? Má na zadku díru!“ sotva ze sebe Joey vysoukal. Držel se za kliku od dveří a smál se upřímně od srdce.

„Nevšímej si ho, je to idiot!“ řekla Bella potichu Garrymu, který se na ni vděčně usmál. Bella si mezitím klekla ke Garryho noze a začala něco mumlat v jazyce, kterému Garry nerozuměl. Všiml si jen, že krev, která mu tekla z rány, zalézala zpět dovnitř a otevřená rána se uzavřela.

„Děkuju,“ usmál se na ni znovu Garry. Joey si všiml, že Bella se na Garryho kouká neobvykle vlídně, a tak se přestal smát. Pocítil totiž příval žárlivosti a nesympatií ke Garrymu.

„Jak sis to proboha udělal?“ zeptala se Bella, načež se postavila na nohy.

„Byla tady Emma a já se chtěl posadit na sedačku… No a potom jsem rozbil ten pitomej stolek!“ vysvětlil Garry stále ještě naštvaně.

„No jo, ta Emma!“ mrkla Bella na Garryho. „Pojď s námi, snídaně je už připravená!“

Garry se zvedl a s Joyem a Bellou šel na snídani. Připadal si jako naprostý idiot. Za těch pár dní, co tady byl, se stačil už několikrát ztrapnit. Nebylo divu, že se k němu všichni, až na Bellu a Noaha, chovali odměřeně.

Když došli do jídelny, všichni už tam byli. Byla tam i Gavinova matka a Emma, Turgus a ten neznámý mladík v černém a o něčem spolu zapáleně rozmlouvali. Selma stála u kuchyňské linky a všechny pozorovala. Derek s Aidnem také o něčem hovořili s velkým napětím. Noah seděl vedle Gavina, ale zdálo se, že spolu nemluví.

Garry usedl na své místo a uviděl před sebou zeleninový salát. Zeleninu k smrti nesnášel, ale už dříve ji musel jíst, jelikož chodil do posilovny, kde mu to trenér doporučoval.

Stále se nemohl vynadívat na Emmu, která vypadala ještě úžasněji, když byla do něčeho zapálená.

Vzhledem k tomu, že se Garrymu zdál Noah ze všech bratrů nejvíc normální, byl rád, že sedí zrovna vedle něj. Z druhé strany seděla Claudie, která se zdála být nemocná. Vlastně ji Garry pořádně ani nepoznal. Zdála se mu velmi krásná, ale Emma byla prostě nejkrásnější.

„Neměl bys na ni tak furt vejrat!“ rýpnul si do Garryho Noah. „Je krásná, to musím uznat, jenže je prohnaná!“

„Co? Vždyť já na ni nevejrám, jen se mi líbí její barva vlasů!“ zahrál do autu Garry.

„Nepovídej… Mě neoblafneš!“ zasmál se Noah.

„Ale no táák, o čem si povídáte?“ přidala se Claudie. Měla pod očima kruhy a zdála se až nezdravě bez barvy, což u ní nebylo zvykem, jelikož měla vždy snědou pleť.

„Ale, tady Garrymu se líbí Emma,“ usmál se Noah na Claudii.

„Na tu si dávej pozor, zdání klame!“ upozornila Claudie.

„Claudie, co je s tebou, vypadáš hrozně bledě!“ všiml si konečně i Noah, že se s ní něco děje.

„Já nevím, celou noc jsem nespala, je mi pořád špatně, zvracela jsem už několikrát, jídlo mi nechutná a tak dále. Vůbec nevím, co s tím!“ dloubala se Claudie v jídle.

Garry si vzpomněl, že přesně takhle vypadala jeho učitelka na francouzštinu před tím, než odešla ze školy. Později se ukázalo, že byla těhotná.

„Derek se nezdá co? Pěknej bejk!“ objevil se Will nad Claudií.

Myslíš, že je těhotná? zeptal se Garry.

„Takhle přesně vypadala moje máma, když čekala moji sestru!“ usmál se Will, ale spíš to vypadalo, jako že se snaží zahnat slzy.

Ty máš sestru?

„Měl jsem. Jsou jí dva. Nikdy mě nepozná,“ řekl Will a vypařil se. Garrymu přišlo tohle všechno líto. Před tímhletím byly jeho problémy daleko menší.

„Co myslíš, proč je tak bledá?“ zeptal se najednou Noah Garryho a Claudie nastražila uši. Najednou se někdo ptal na Garryho názor. Připadal si najednou jako potřebný.

„Noo… Takhle přesně vypadala moje učitelka na frájinu. Ukázalo se, že byla v tom!“ řekl Garry a sledoval Claudii.

„V čem?“ zeptala se zapáleně Claudie a Garry měl co dělat, aby se nezačal smát.

„Byla těhotná!“ řekl Noah. „Propána!“

„Počkat co? Jako že já? To není možný!“ podívala se Claudie na své břicho nevěřícně.

Garry se usmál, jelikož se to zdálo jako chvíle štěstí.

„Dereku!!“ zakřičela Claudie přes celou jídelnu. Všichni ztichli a Garry si všiml, že Emma o něj jen na malou chvíli zavadila pohledem. „Asi jsem těhotná!“

Derek chvíli seděl, jako by zamrzl. Všichni, včetně Garryho na něj koukali, ale on nevnímal. Najednou vyskočil ze židle a šel přímo ke Claudii. Vzal jí do náruče a silně jí k sobě přitiskl. Políbil ji na ústa, na tváře a daroval jí jeden z nejupřímnějších úsměvů, jaké měl v zásobě.

Celé hodiny v panství probíhaly v duchu bálu. Všichni, včetně Garryho, se zabývali přípravami sálu a důležitých věcí spojených s bálem.

Když bylo vše připraveno, všichni se odebrali do svých komnat a připravovali sebe. Garry se s tím moc nepáral. Navléknul na sebe bílý oblek, který uviděl ráno na svém gaučíku. Něco málo provedl se svými vlasy a prohlížel se v zrcadle. Myslí byl stále u krásné upírky.

Jak asi bude vypadat? pomyslel si Garry.

„Nevím, ale mohla by se alespoň chovat trošku přiměřeně a ne jako coura!“ přerušil tok jeho myšlenek Will, který se zjevil na gaučíku.

„Na tvůj názor jsem se neptal!“ nevěnoval Garry jediný pohled Willovi.

„Nebuď tak napruženej! Jenom do tebe rýpu!“ usmál se přátelsky Will. „Připomínáš mi částečně mě!“

„Ještě, aby ne, když jsme si podobní jako vejce vejci!“ pronesl ironicky Garry, načež se posadil vedle Willa.

„Nemyslel jsem vzhledově! Myslím povahově!“ řekl Will a vysloužil si od Garryho překvapený pohled.

„Co? Podle toho, co pozoruju, jsme úplně odlišní!“ odvětil Garry.

„Nech mě ti něco ukázat, prosím!“ řekl Will a Garry chvíli váhal. Pochopil, že to bude vzpomínka, a celkem ho zajímalo, o čem bude. Nakonec tedy kývnul. „Zavři oči!“

Garry zavřel oči a snažil se vyprázdnit svou hlavu od myšlenek. Stále před sebou viděl rudovlásku a to mu situaci od vyčištění hlavy moc neulehčovalo.

Garry procházel chodbou zpátky ke svému pokoji. Všude za sebou nechával šlápoty, po kterých chudáci skřítci padali i s výzdobou. Najednou se Garry sám sklouznul a málem upadl, když v tom ho uchopil někdo. Garry se mu zahleděl do tváře a věděl, že tohohle chlapce ještě nezná.

Aniž by si uvědomili, že stále leží chlapci na rukou, si jeden druhého obdivuhodně prohlíželi. Chlapec měl ulízané, perfektně načesané blond vlasy, zelenomodré oči, ve kterých Garry uviděl svůj mokrý Willův obličej. Ruce měl silné, neboť ho držel úctyhodně dlouho.

„Ehm – omlouvám se,“ stoupl si Garry ve Willově těle na nohy a stále si prohlížel onoho neznámého chlapce. Měl na sobě tmavě modré sáčko a džíny. Garry v tu chvíli cítil něco jako náklonnost k chlapci.

Ale nebyl jediný. Chlapec civěl na mokré tělo a prohlížel si ho od hlavy až k patě.

„Oh,“ vyhekl chlapec a Garry se musel pousmát, jelikož viděl, že i blonďák na něm může oči nechat.

„Nemáte se za co omlouvat… Jen si příště raději vemte do sprch osušku, abyste se mohl osušit,“ pousmál se mladík.

„Dobrá rada, ale já nešel z koupelky,“ vysvětlil nedobrovolně Garry.

„Aha, no já už bych měl jít,“ namítnul chlapec a Garry v tu chvíli ucítil značné zklamání.

„Dobře, každopádně, já jsem William,“ představil se Garry a podal chlapci ruku.

„Já Gavin,“ řekl chlapec a podal Garrymu ruku. Ten ucítil zvláštní spojení a na Gavinově tváři viděl, že i on to cítí. Garry ruku odtrhnul, jelikož si myslel, že asi v tu chvíli začne hořet vzrušením, a tak z místa rovnou utekl a nechal tam Gavina stát.

Najednou se vzpomínka rozmlžila a Garry se ocitl v prázdnotě. Nevěděl, co se to děje, jen doufal v to, že se z té nicoty brzy dostane.

Najednou seděl na sedačce ve svém pokoji. Vedle sebe měl bílý oblek a před sebou zrcadlo. Uviděl svou tvář, hlavu s kaštanově hnědými vlasy a travnatě zelenýma očima. Přišlo mu to celkem ujeté. Najednou se přistihl, že je myslí u předchozí vzpomínky, kde ho Gavin chytil. Srdce mu bušilo o sto šest a on měl před sebou stále bledou tvář. Oči měl sice modrozelené, ale přesto měly šedivý nádech.

V tu chvíli se Garry objevil zpět vedle Willa na gaučíku. Will se na něj koukal se smutným výrazem ve tváři.

„Tohle bylo moje první setkání s Gavinem. Myslel jsem na něj přesně tak, jako ty myslíš na Emmu, takže ti rozumím!“ vysvětlil Will, proč mu ukázal zrovna tuhle vzpomínku.

Garryho zahřálo u srdce, že Will chápe jeho city. Navíc si vzpomněl, že Will v té vzpomínce ucítil zvláštní brnění. To stejné brnění, jaké on cítil, když se ho Emma dotkla.

„Co mělo znamenat to brnění, když ses dotknul Gavina?“ zeptal se po chvilce Garry. Odpověď ho zajímala v tuto chvíli ze všeho nejvíc.

„To bylo znamení, že jsme s Gavinem spřízněné duše,“ vyslovil Will a v tu chvíli se Garrymu zastavil proud krve v celém těle. Bylo možné, že Emma byla jeho fuomindka? A proč tak rychle vystřelila z pokoje, když se zasekla na jeho tričku? Určitě to cítila stejně, o tom neměl Garry žádné pochyby.

Od dveří se ozvalo klepání a Garry pohotově pozval tu osobu za dveřmi dál. Will se mezitím vypařil, jelikož ho přepadla nostalgická nálada.

Ze dveří vyšla Bella, která už byla připravená. Své dlouhé hnědé vlasy měla zadělané v drdolu, který byl ozdoben malými diamanty. Její ženské křivky vykreslily modré šaty na tělo. Navíc měla zvýrazněné oční linky a prodloužené řasy. Oči měla vystínované do modré barvy. Působila velmi starší a mnohem krásnější, než jako přírodní byla.

„Všichni už jsou připravení, čekáme už jen na tebe!“ vyslovila a při tom Garryho obdařila velmi oslnivým úsměvem.

„Sakra. Sluší ti to!“ neudržel se Garry a musel to zkrátka říct. Bella mohla strčit do kapsy všechny jeho bývalé spolužačky.

„Děkuji!“ mírně se začervenala, načež Garryho vybídla, aby šel s ní.

Procházeli chodbou, která se hemžila všemi hosty. Garry si nemohl vynachválit veškerou výzdobu na chodbách, kterou měli na starost skřítci.

Došli až k jídelně, do které první vstoupila Bella a za ní Garry. Všichni se najednou koukali jen na něj. Nejvíc zaražený ze všech byli Gavin, Aiden a Derek. V tom obleku viděli naposled Willa, když umřel. Navíc ho Gavin z toho obleku převlékal. Aiden zůstal stát a vypadalo to, jako by ani nedýchal. Derekovy oči se začaly mlžit. Willova smrt byla důvod, proč si Derek zvolil černý oblek. Už nikdy totiž nechtěl ten oblek vidět.

„Na Garry, tohle tu pro tebe nechala Selma, prej tě to posilní! Všem nám to dala!“ řekl Noah od kuchyňské linky, který jediný své zděšení dokázal zakrýt. Podal Garrymu hrnek a ten se do něj podíval. Byla v něm opět ta červená tekutina, která Garrymu moc dobrá nepřipadala. Nakonec se ale přemluvil a vypil ji.

Proč na mě všichni tak koukaj? zeptal se sám sebe Garry a úplně zapomněl na to, že Will slyší jeho myšlenky.

„V tomhle obleku jsem umřel!“ zjevil se Will naproti Garrymu.

Jako přesně v tomhle obleku? podivil se Garry.

„To nevím, jen je úplně stejný jako byl ten můj.“

To ale přináší smůlu, když nosíš oblečení po mrtvých!

„Já za to nemůžu. Navíc měl mít Derek také bílý oblek!“ podivil se Will, když spatřil Dereka v černém obleku.

Asi ho to hodně zarmoutilo, že si zemřel v bílým.

„Asi máš pravdu,“ sklopil Will hlavu a znovu se vypařil.

„…takže jste připraveni?“ zeptala se Bella všech. Všichni až na Garryho kývli. „Co ty, Garry? Připraven?“

„Promiň, nedával jsem pozor, co si říkala?“ přiznal se Garry.

„Říkala jsem, že tu jsou všichni z ohnivého kraje – upíři a jejich vůdce Emma, kentauři a jejich vůdce Turgus a vlkodlaci a jejich vůdce Bast. Za nás je v radě Selma,“ usmála se Bella na Garryho. Garry zbystřil, že se Joey z toho úsměvu podíval na Garryho, jako kdyby ho měl zabít.

„Jsi připraven?“ ozval se Noah, jelikož i on zbystřil, že Joey není dvakrát nadšený z toho, jak se Bella chová ke Garrymu.

„Jop, jsem!“ usmál se Garry na oba sourozence a zhluboka se nadechl.

Netrvalo dlouho a všichni stáli před dveřmi do obrovského sálu, kde se měl ples uskutečnit. Noah, Derek, Aiden a Garry se postavili vedle sebe. Garry zbystřil, že jsou bratři krajně rozrušeni. Naopak Garry se cítil velmi vyrovnaně a dalo by se říct, že se i těšil.

Za nimi stála Bella, Joey, Claudie, Gavin a Isabelle. I oni byli velmi rozrušení.

Nakonec Derek otevřel dveře a oni vešli dovnitř jako jedno tělo a jedna duše. Garry uviděl přivěšené louče na zdech a řekl si, že by nebylo na škodu je zapálit. Nakonec ho od nápadu vyvedl obličej rudovlásky, která stála vedle Selmy na stejném kraji jako on.

Své rudé vlasy měla zadělané v elegantním culíku. Na sobě měla dlouhé černé večerní šaty až na zem. Krk jí zdobil obrovský náhrdelník, na kterém bylo velké srdce z červených diamantů. Nebylo pochyb o tom, že ona je nejkrásnější žena v sále.

„Tak jsou tady, čtyři hrdinové matky přírody…,“ začala prohlašovat Selma, ale Garry jí nevnímal. Stál tváří v tvář ženě, která ho uhranula a získala si jeho srdce.

„Musím uznat, že je krásná!“ objevil se Will a drknul do Garryho, který se pousmál. Emma se stále koukala do Garryho očí. Vypadalo to, jako by ho chtěla zhypnotizovat.

Vždyť jsem to říkal!

„…tak se bavte a užívejte večera!“ řekla Selma a uvolnila parket pro všechny zde.

Garry hledal, do kterého rohu by se zašil a odkud by mohl pozorovat krásnou tvář Emmy. Nakonec si sedl ke stolu úplně u dveří. Emma stála u vybledlých lidí. Garrymu došlo, že to je její smečka.

Dlouho se Garry přemlouval, aby šel za ní. Navíc ani nevěděl, co by jí řekl. A další mínus byla ta neskutečně příšerná hudba, kterou hráli. A v tu chvíli Garry dostal nápad.

„Bello?“ uviděl Garry Bellu a běžel za ní.

„Ano, Garry?“ zeptala se mile Bella.

„Umíš vyčarovat repráky?“ zeptal se Garry.

Bella se tvářila, jako kdyby do ní uhodil hrom. Nevěděla totiž, co repráky jsou. „Co to?“

„Repráky. Reprobedny?“ zeptal se znovu a v tu chvíli se Bella vzpamatovala. Luskla prsty a v jejích rukách se objevily dva malé repráčky.

„Víš, já bych potřeboval asi pětkrát tak větší na to pódium!“ vysvětlil a Bella jen luskla prsty a najednou se pódiu objevily dva gigantické repráky. Garry byl tak šťastný, že se neovládnul a políbil Bellu na tvář.

Rozeběhl se k pódiu a ještě za sebou slyšel Bellin hlas, jak za ním křičí, co chce udělat. To už ale nevnímal. Vlezl si na pódium za repráky a vytáhl svůj mobil.

Kabel od repráků zapojil do telefonu a začal hledat jednu píseň. Ani si nevšiml, že nad ním stáli muzikanti a obdivovali ten obrovský reprák.

A pak to bylo tu. Garry zapnul tu píseň, která se začala rozléhat přes celý sál. Jemu bylo jedno, že na něj všichni křičí, snažil se jen najít upíří krásku.

Ta stála u své smečky a pozorovala celý ten povyk kvůli reprákům. Garry k ní došel s obrovským odhodláním a kuráží. Postavil se těsně před ní a pohleděl do jejích očí.

„Smím prosit?“ poklonil se Garry a nastavil svou ruku.

„Už jsem si myslela, že se nedočkám!“ řekla a chytla se Garryho ruky. Ten jí vedl doprostřed parketu a začal s ní tančit. Hudba byla hodně zaměřena na španělské tance, které Garry ovládal perfektně. Chodil totiž nějaký ten čas do tanečních.

Nejvíc ho ale překvapilo, když Emma ten tanec ovládla úplně skvěle. Byli najednou tak spojení. Garryho srdce bušilo nebezpečnou rychlostí.

Derek, Noah, Aiden, Gavin, Claudie a Bella stáli vedle sebe a pozorovali ty dva tančící. Joey se Selmou stáli spolu u stolu a tleskali těm dvěma do rytmu. Dokonce i Will stál opodál a sledoval svého dvojníka, jak skvěle se baví.

Garry naklonil Emmu a předklonil se k ní. Jejich ústa byla od sebe jen pár centimetrů. Garry pomyslel na louče a ty se okamžitě rozhořely. Všichni, kromě Aidena, propukli v jásot, jelikož to byla podívaná, jakou v životě nezažili. Emma postrčila Garryho nahoru a naplácla se k němu do těsné blízkosti. Jednu nohu nadzvedla do pokleku kolem Garryho nohy. Garry ji vedl dopředu a pak zase dozadu.

Najednou Garry vytvořil prstem ohnivé tornádo, ze kterého mu vypadla růže přímo do ruky. Dal si ji mezi zuby a dál tancoval.

Znovu Emmu naklonil při poslední pasáži v písni. Vyndal si růži z úst. Naklonil se, protože se odhodlal k tomu, že Emmu políbí. Už se to skoro stalo, když do síně někdo vtrhl.

„V pátém kraji leží mrtvý kentaur!!“ začal ten neznámý člověk vykřikovat na celý sál.

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (18 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (17 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (18 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (18 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (19 hlasů)

Komentáře  

+11 #9 FentyXXwilliam 2017-08-16 17:52
Tak ako ? Ja už som všetky tvoje poviedky prečítal, no na Ohnivá vášeň si mohol pridať ďalšie pokračovanie poviedky.

Fakt už čakáme všetci na pokračovanie PLEASE
Citovat
+12 #8 Odp.: Ohnivá vášeň II. - BálISeeYou 2017-07-28 22:20
Tak co FentyXX :-) Bude ještě pokračování ???
Citovat
+12 #7 Odp.: Ohnivá vášeň II. - BálHonziik 2017-07-24 23:12
Cituji william:
Aj sa dožijeme pokračovania ?????

Asi už ne
Citovat
+14 #6 Ohnivá vášeň II BÁLwilliam 2017-06-28 20:25
Aj sa dožijeme pokračovania ?????
Citovat
+14 #5 wauwilliam 2017-06-27 22:24
Je to naozaj skvelé čítanie, tá Willova smrť ma dostala a ja som to celé preplakal. Už teraz by ma veľmi potešilo pokračovanie. Ako to vlastne dopadne.

Verím a dúfam v to, že už čoskoro budú ďalšie skvelé príbehy.
Citovat
+15 #4 Odp.: Ohnivá vášeň II. - BálDilup 2017-06-23 00:16
O5 super, těším se na pokračování
Citovat
+15 #3 Ohnivá vášeň II. - Bálkikiris53 2017-06-20 19:12
čím déle čekám, tím je to lepší ma lepší. Ale to čekání je strašně dlouhéééééééé. :roll: Pěkně napsané, zauzlené a záhadné. Díky.
Citovat
+15 #2 Odp.: Ohnivá vášeň II. - Bálmíra 2017-06-19 11:47
Paráda :-) Obzvláště se mi líbilo to prolínání vzpomínek mezi Willem a Garrym. Jen nás prosim Nenechávej tak dlouho čekat ;-)
Citovat
+14 #1 Odp.: Ohnivá vášeň II. - BálHonziik 2017-06-18 23:23
Zase nádherný, opravdu se vyplatilo počkat...a těším se jak se bude příběh vyvíjet dál!
Citovat