Ohnivá vášeň II. - Mrtvý přítel

Garry se probudil ve velké posteli s nebesy. Krásně by se na ní vyspal, kdyby se stále necítil jako v ohni. Navíc ani nevěděl, kde jeho postel vzala nebesa a kdy se stačila zvětšit, když má doma postel, na kterou se sotva vejde.

Zvedl se a porozhlédnul se po pokoji. Zjistil, že leží v úplně cizí posteli a v cizím pokoji. Stěny pokoje byly oranžové a na pravé stěně byl starobylý nábytek s plazmovou televizí. Nad televizí bylo kousek místa a na tom místě se vyjímal obrovský znak, který už viděl na židli u Gavina – strom v plamemech.

To nebyl sen? zeptal se sám sebe a začal uvnitř panikařit. Spustil své nohy dolů z postele a málem ho trefila mrtvice. Na černé kožené sedačce u velkých bílých dveří seděl chlapec, jehož tvář už jednou viděl. Byla to tvář toho chlapce z fotografie – Willova tvář.

„Co – co se to sakra děje?“ zeptal se nahlas a stále jako zkamenělý seděl na posteli.

„Stal jsi se strážcem ohně!“ odpověděl mu Will. Garry si všiml, že má stejné i zbarvení hlasu a že jsou opravdu jako identická dvojčata.

„Cože? A jak to, že ty tu jsi? Vždyť máš být mrtvý!“ vzpomněl si Garry, co říkal Gavin a jeho podivínští přátelé.

„Jsi jeden z živlů! Oheň, půda, vzduch a voda!“ vysvětlil Will a Garrymu se vybavilo, že když hořel, ten chlapec s průhlednými kukadly vzal odnikud vodu.

„Ale proč?“ zeptal se uklidněněji.

„To já nevím. Zřejmě si tě vybrala matka příroda!“ řekl Will. Garry, ačkoliv si byli nesmírně podobní, si připadal proti Willovi jako malý pán. Will působil velmi hrdinsky a zároveň sebevědomě. Navíc i vzhledově vypadal lépe než Garry, jelikož měl upravený každičký vlas na hlavě a na sobě měl elegantní černé triko a černé džíny.

„Ale co tady děláš? A kde to vůbec jsme?“

„Jsi v Zambii – kouzelné zemi. A co se týče mě, nevím, proč jsem tu a jak je možné, že žiju v tobě!“ odpověděl Will zmateně.

„Kouzelná země? Žiješ ve mně? Co to je za kravinu?“ začal hysterčit Garry.

„Někdo jde! Všechno ti vysvětlí přátelé! Důvěřuj mi a neříkej, že jsi mě viděl!“ dořekl a vypařil se přesně ve chvíli, kdy do dveří vrazil Noah.

„Tak už jsi vzhůru!“ zaradoval se Noah. Garrymu se zdál Noah plný optimismu, čímž kdysi oplýval i on. Bohužel střední ten optimismus nadobro zničila.

Garry vstal na nohy a zjistil, že se sotva postaví. Noah k němu okamžitě přiskočil a podepřel ho. Viděl, že je Garry velmi slabý, a proto neotálel s chozením a přenesl ho do jídelny.

Garrymu se zvedl žaludek, když ho obalila voda, která mu sevřela každou část těla. Najednou se zničehonic objevil v obrovské místnosti s oranžovou kuchyňskou linkou a dlouhým skleněným stolem.

Celý vyplašený od sebe odstrčil Noaha a snažil se stát sám. Měl vztek a zároveň chtěl brečet. Stále nic nevěděl a nikdo mu nic nevysvětlil. Navíc viděl nějakýho mrtvýho kluka, který shodou okolností vypadal přesně jako on.

„Pojď se posadit!“ vybídl ho Noah, ale on, jako kdyby ho neslyšel, dál tvrdohlavě stál na místě.

„Co se děje?“ zahřměl místností Garry velmi nepřirozeným hlubokým hlasem.

„Posaď se a vysvětlíme ti to!“ řekla Selma velice vlídným hlasem. Stále se ale odmítala chlapcovi kouknout do očí. Garry váhal, ale nakonec usoudil, že se posadí. Zbývala pouze jediná židle, na které byl znak ohně. Všichni ztuhli, když se na ni Garry posadil. Židle byla celé dva měsíce neobsazená, a tak bylo divné vidět na ní někoho sedět.

„Tak bude to?“ pobídl Garry ostatní, aby mu vysvětlili, co se to děje.

Selma začala vyprávět historii Zambie. Neopominula ani část, kdy byl černokněžník Felix zabit. Garry hbitě naslouchal a neodvážil se vydat ze sebe hlásku. Připadalo mu, jako kdyby už jednou tu historku slyšel.

„… no a pánů ohně měla správně skončit s Willem, jenže teď tu jsi ty a my nevíme proč. Něco zlého se blíží, tím si můžeme být jistí!“ dokončila Selma historku a v tu chvíli Garry uviděl v rohu u kuchyňské linky Willa, který se na všechny koukal.

Znervózňovalo ho, že všichni ostatní dělají, jako kdyby tam nebyl. Ale počkat, on řekl, že je v mé hlavě, a tak je možný, že ho vidim jenom já? zeptal se sám sebe Garry.

„A jak ten oheň dostanu pod kontrolu?“ zeptal se Garry a oči všech se přemístily na Dereka. Ten se okamžitě zasnil a vzpomínal, jak učil Willa.

Najednou se Will objevil u Garryho a naklonil se k jeho uchu.

„Neodpovídej mi. Derek je z toho celý pryč, protože učil každýho včetně mě ovládat svoje schopnosti. No já jedinej umřel, a tak se bojí.“

Garry už chtěl něco říct, když do jídelny vtrhli nějaké bytosti. Nejvíce se Garry zarazil, když tam přišel na půl muž na půl kůň.

„Tak jsme tady!“ promluvila vysoká žena. Měla dlouhé červené vlasy, které se vlnily. Byla velmi bílá a oči měla zelenohnědé. Na sobě měla překrásné černé šaty a vysoké černé podpatky. Garry na ní mohl oči nechat.

„To je dobře, Emmo, cítím, že se něco blíží!“ odpověděla Selma.

„Felix je přece po smrti, vzal s sebou i svého syna, tak co by se mohlo stát?!“ pronesla ironicky červenovláska.

„Je tu nový pán ohně!“ vstal Derek a vypadalo to, že je Emminým chováním značně rozčílen.

„Nový pán ohně? To je nemožně. Will byl poslední!“ začal kentaur. Měl dlouhé černé vlasy a působil velice moudře. To na Garryho udělalo dojem.

„To jsme si mysleli taky, Turgusi!“ přidala se Claudie.

„Tak kde je?“ zeptala se rozrušeně Emma.

„Tady!“ ukázal Gavin.

„Můj bože! Vždyť on –“ dal si ruku před pusu i třetí člen návštěvy. Vypadal velmi sympaticky. Černé vlasy, černé oči, tmavý a celý v černém. Stejně jako Willova i Garryho to byla nejoblíbenější barva.

„Vypadá jako Will!!“ dořekla za něj Emma a začala si kroutit pramínkem červených vlasů.

Will stále stál u Garryho a pozoroval stejně jako Garry tuhle podívanou. Ani on totiž tyhle bytosti neznal a nevěděl, co si o nich třech má myslet.

„A jak to teď bude?“ zeptal se muž v černém.

„Musíme ho vycvičit, aby nám pomohl zabránit tomu blížícímu se nebezpečí!“ odpověděl Noah.

„Počkat, počkat,“ ozval se Garry. „To mě tady jako budete držet?“

„Ale samozřejmě,“ odpověděla Emma, která se ladným krokem dostala až ke Garrymu a celého ho obešla. „Jsi mnohem mohutnější, než byl Will, takže si myslím, že se všechno naučíš rychle!“

„Ale –“ chtěl protestovat Garry, ale Emma mu dala ukazováček na rty. Její prsty zdobily dlouhé nehty nalakované do červena.

„To chceš říct, že byl Will neschopnej?“ bouchnul do stolu Gavin.

„Ale ne. Jen se nechal sfouknout!“ dořekla a Gavin vstal plný rozzuřený.

„Zavři hubu!“ zařval Gavin. Garry mezitím ustoupil, jelikož se Gavin rychlým krokem vydal přímo k Emmě.

„Ale copak? Něco je špatně? Jé, promiň, já zapomněla, vždyť jste byli s Willem fuomindi!“ pronesla ironicky. Gavin neváhal a chytil ji pod krkem. V tom se do toho vložila Selma a luskla prsty.

Oba protivníci měli najednou svázané ruce provazy.

„Emmo, laskavě se seber a odejdi!“ vyzvala ji Selma. Emma se pousmála, a jen co Selma ty provazy odkouzlila, Emma odešla a společně s ní i kentaur a muž v černém.

„By mě zajímalo, odkud mě zná!“ pošeptal Will Garrymu do ucha. Ten ale na jeho poznámku nebral zřetel, jelikož byl vedle z úkazu, který viděl před malou chvílí.

„Takže vy jste čarodějka!“ ozval se najednou Garry.

„Ano, jsem. A tady Claudie, Bella, Gavin a Joey také!“ odpověděla přívětivě Selma, která usedla zpět na místo.

„Příště tý mrše zakroutím krkem!“ pronesl rozzuřený Gavin.

„Já taky!“ ozval se Derek. „Willa neznala a dělá z něj slabocha!“

Gavin zpod trika vytáhnul přívěsek a podíval se na zadní stranu čtverce, který na něm byl přidělaný.

„Co je s mými rodiči?“ zeptal se Garry, který si ani nevšiml, že Will opět zmizel.

Dlouhou chvíli Garry čekal na odpověď. Bál se o ně jako o nikoho jiného ve svém životě. Samo sebou, že se o ně bál, když byli všechno, co na světě měl.

„Zapomněli na tebe,“ řekla Selma a sklopila hlavu.

„CO?“ vyskočil Garry ze židle.

„Musí to tak být! Tvoje matka a otec by trpěli, kdyby se ti něco stalo!“ vysvětlila Claudie, protože viděla, že Selma nemá sílu něco takového vysvětlovat.

Garry, ačkoliv se zdálo, že je rozzlobený, zachoval chladnou hlavu a pochopil to. Proto také usedl a dále se nemínil o tomhle bavit, protože se mu hrnuly slzy do očí.

„Vedeš si líp než já. Já měl chuť Selmu zabít, když mi to řekla!“ objevil se opět Will s úsměvem.

„Takže, Garry, zítra začneme s tvým výcvikem!“ ozval se Derek.

„Pořád tomu nemůžu uvěřit!“ reagoval Garry, čímž si vysloužil od všech překvapený pohled. „Zní to jako z pohádky!“

„Pohádka to nebude, věř mi!“ pošeptal Will.

„Měl by sis jít lehnout, vypadáš stále slabě,“ namítla Bella a během vteřiny se objevil Garry v posteli. Will byl stále s ním.

„Asi o mně nemáš dobré mínění po tom, co řekla ta ženská, co?“ zeptal se Will.

„Já ani nevím, co si mám o tomhle myslet. Příjde mi to jako skvělé dobrodružství, ale bojím se o rodiče!“ ulehl Garry a koukal se na Willa. Garryho uchvacovaly Willovy oči. Byly neskutečně zelené.

„Já to tu nenáviděl… Ze začátku!“ přiznal se Will.

„Proč?“ zeptal se Garry.

„Miloval jsem svůj domov. Měl jsem plno kamarádů a s nimi jsem měl o dobrodružství postaráno. Jeli jsme na pohřeb tenkrát, ale při tom se ukázalo, že nikdo nezemřel. Moje matka totiž věděla o celém tomhle světě i o mých schopnostech, ale nic mi neřekla. Dozvěděl jsem se, že jsem pánem ohně na Štědrý den. Nakonec jsem tady musel zůstat. Zbytek už ti řekla Selma,“ řekl Will a mnul si při tom prsty.

„Měl jsi štěstí! Já nikdy kamarády neměl. Často mě zamykali do skříňky ve škole nebo mě mlátili. Neměl jsem moc hezký dětství,“ svěřil se Garry.

„Jsme si sice podobní, ale povahou jsi jiný!“ vyslovil Will to, co si Garry celou dobu myslel. „Přijdeš mi mnohem vyspělejší, než jsem byl já!“

„V čem?“ podivil se Garry.

„Přijal si to hned. Mně trvalo celou věčnost, než jsem se s tímhle vším smířil. Neovládal jsem svůj vztek a choval se jako rozmazlený harant!“

„Nejsem o nic lepší!“ pousmál se Garry.

Poté dlouhou chvíli v pokoji panovalo ticho. Bylo slyšet jen tikání hodin. Garry dokonce slyšel, jak rychle mu buší srdce. Pořád tomu nemohl uvěřit.

„Můžu se na něco zeptat?“ vypadlo z Garryho po dlouhé chvilce.

„Ptej se!“ odpověděl Will.

„Co znamená, že ty a Gavin jste byli fuomindi?“ Will se odmlčel. Při vzpomínce na všechno, co s Gavinem zažil, se mu sevřelo hrdlo a bylo mu do breku.

„Spřízněné duše, byli jsme pro sebe stvoření!“ odpověděl Will nakonec se zatajeným dechem.

„Tak proto…,“ zamyslel se Garry. Pochopil totiž, proč se Gavin zdráhal dát Garrymu Willovu fotku do ruky. Také pochopil ten žalostný pohled. Dokonce ho i několikrát viděl koukat na ten řetízek. „Co znamená ten řetízek, co nosí?“

„Tam jsou vyryta moje poslední slova. Daroval mi ho, abychom se dorozuměli o času, kdy se budeme scházet. Ten řetízek mě zároveň chránil před všemi kouzly. Bohužel mě nezachránil před kudlou, a tak jsem před svou smrtí poslal úplně poslední vzkaz!“ nadechl se Will velmi ztěžka.

Garrymu to přišlo velmi romantické a tragické. Ještě k tomu, jak těžce se o tom Willovi mluvilo. Slíbil si proto, že už se ho na to nikdy ptát nebude.

„Měl by ses vyspat. Opravdu vypadáš hrozně!“ řekl Will a v tu chvíli se rozplynul jako pára nad hrncem.

Garry se tedy otočil a nechal proudit své myšlenky někam pryč. Otevřel bránu snů, ve kterých alespoň na chvíli může uniknout realitě.