Gay povídky

„Hele, měli bychom to Robertovi říct. Je už dost velkej, vezme to. Měl by to vědět. Lepší, než když mu to vyklopí někdo cizí, nebo se to domákne nějak jinak.“ „Ne,“ ozvala se máma hodně tvrdě, „ne! A nechci o tom mluvit!“ V břiše se mi usadil divnej pocit. Tiše jsem vešel a posadil jsem se na křeslo. V televizi zrovna Peter Falk v roli Columba dělal natvrdlýho, což mně se teda nechtělo. Chtěl bych slyšet, co mi chce říct táta nebo ne? Díval jsem se na rodiče. Máma vypadala trochu vytřeštěně, došlo jí, že jsem předtím stál za dveřma a slyšel jsem je. Naštvaně se podívala na tátu, kterej byl úplně klidnej. „Co bych měl vědět?“ zeptal jsem se tiše.

„Vidím, že jsi vzhůru,“ mrknul na mne, když nahmatal tu dokonalou ranní erekci. Vlezl si do vany a rovnou na můj kolík nasedl. Bylo to podruhé v životě, co se nechal obtáhnout jinak než zezadu. Bylo příjemné mít kontakt s jeho očima a dívat se mu do tváře, když pomaličku vysedal, aby si těch mých osm palců užil co nejvíc. Slastně přivíral oči, spodní ret skousnutý, hlavu zakloněnou a já byl spokojený a šťastný, když jsem viděl, jak moc se mu to líbí. Jak v sobě každý palec mého ocasu prožívá.

„Hele, byla to povídka, prostě fantazie, která se rozvine, když zažiješ nějakou situaci, a tobě je příjemný v ní pokračovat a nakonec ji sepsat a hodit někam na web, kde ti nějací neznámí lidi řeknou, že se jim to líbilo, a jiní zase, že to bylo moc schématický, nebo naopak nepochopitelný.“ „Nikdo o mně ještě nenapsal povídku,“ zamyslel se, „alespoň ne takovouhle.“

Tom se spokojeně prohnul a vystrčil co nejvíc zadek. Pošimral jsem ho špičkou jazyka na hladce oholenejch koulích a postupoval v lízání přes hráz k díře. Rukama jsem mu roztahoval půlky a dráždil ho na těch nejcitlivějších místech a Tom si zvolna začal honit ocas. Spokojeně u toho předl, že by se ani kocour nemusel za ty zvuky stydět. Pomalu přirážel v rytmu honění, tak jsem mu plivl do rýhy a přitlačil na růžičku palec. Vklouzl lehce dovnitř. Tom zasténal a zrychlil pohyby pánví.

„Nasaď si to, já to ještě nikomu jinýmu než sobě nedělal.“ Lukáš tedy poslechl jeho pokyny. Teda sám to mockrát nedělal ani sobě, jenom když to zkoušel v době, když chodil s Jakubem. Pak už ne, Jakub kondom používat nechtěl. Nicméně si ocas úspěšně oblékl a tázavě se podíval na Richarda. Ten mu podal tubu s lubrikantem. „Ty chceš, abych já tebe…, Richarde, to nemusíš, já rád…“

Ale v její tváři vidim dobráckej úsměv, kterej mě uplně uzemní. Přes její weird náladu v posledních hodinách z ní září takovej hloubkovej optimismus. Sedí ve voblázcích a z profilu vystupujou jemný, ale zřetelný křivky jejího vobličeje, štíhlej krk, prsa boulící se jak dva grepy z jejího hrudníku…
Jenomže moje srdce už je na druhý straně jezera. Kouknu tam. Totálně se roztaju. Tam v tom stínu je Von.

Nový den pro Ondru nezačal zrovna příjemně. Na takový budíček jen tak nezapomene. Dva nabouchaní týpci ho nejprve pořádně propleskli a následně skopli z kavalce na studenou podlahu. Zmatený Ondra nevěděl, která bije. Kýbl ledově studené vody ho ale rychle uvedl do reality. To už ho ale vlekli temnou chodbou někam do neznáma.

„Takže jak s tím deníkem?“ spustil jsem po večeři. Hanka vytáhla stohu papírů s překladem a začala vysvětlovat: „Je to psané francouzsky, to byla móda a při psaní deníku se komtesy cvičily v jazyce. Ke konci přešla do němčiny, ale to už bylo v době, kdy začala deník schovávat a předstírala, že ho ztratila, takže si byla jistá, že ho nikdo jiný číst nebude. Jinak bývalo i zvykem, že komtesa deník předkládala matce, která ho kontrolovala. Prostě slohové cvičení…, čekalo se, že projeví dostatek citu a zásobu vyjadřovacích schopností, takže výsledek býval někdy dost křečovitý. Tady třeba hned ten začátek. “

Richard se zhluboka nadechl a zachraptěl: „Udělej se, chci se dívat.“ Lukáš ztuhnul a nehýbal se. „Dělej. Bože…“ Na Richarda toho bylo moc. Jeho před chvílí luxusně vystříkaný ocas byl opět tvrdý a dožadoval se pozornosti. Odhodil z obou tedy pokrývku, stáhl volné spací boxerky a uchopil svůj žilnatý klacek do ruky. „Jestli to nechceš vidět, tak běž pryč,“ a začal ho lehce honit.

„Pěkný! Máš je nateklý jak jabka,“ chechtal se voják, který se mi před umístěním do díry šťoural prsty v zadku. Pak mi odemkl pouta a chytl mne za vlasy, aby urychlil mé zvedání se na ztuhlé nohy. Po hodinách v poloze skrčence to nebylo vůbec nic jednoduchého a s páskou na očích jsem byl úplně dezorientovaný.

Robin skutečně potřeboval málo. Sledoval Erika při jeho práci a s Klárou se poměrně rychle skamarádil. Byla skoro o hlavu vyšší než on a vždycky mu s mrknutím šibalsky rozcuchala vlasy. Erik se tomu vždycky strašně smál, když mu místo rudého kouhoutka zůstalo na hlavě rozcuchané kuře. Robin se taky smál a bylo mu po dlouhé době, nebo snad poprvé v životě hezky a cítil, že ho lidé okolo mají rádi.

Podíval jsem se tedy nahoru a uviděl ruku. Váhavě jsem za ni vzal. Když jsem konečně stál na nohou, podíval jsem se, do koho jsem to vlastně vrazil. Přede mnou stal muž kolem pětadvaceti. Měl krásné blonďaté vlasy a ty oči. Nejkrásnější modré oči, co jsem kdy viděl. Chtěl jsem něco říct, ale nemohl jsem. Probral jsem se, až když promluvil.

Pomalu jsem se pohupoval v provazech a nabodával na jeho kolík až nadoraz. Po předchozí bolesti byly pocity ze šoustání mého zadku obzvlášť intenzivní a maska na očích to všechno jen vylepšovala. Byl bych blázen, pokud bych nebral třetí kolo.