Kamil a Ben - Výslech (9.)

Ve čtvrtek ráno Kamil dost nestíhal. Šel spát hooodně pozdě, a tak se mu ráno povedlo vypnout budík a znovu usnout, než s ním přišel zatřást brácha, který náhodou taky zrovna vstával. A to můžu bejt rád, že se na mě nevysral!

Když Kamil ve třídě mířil ke svému místu, všiml si, že už ho zabírá Jirka a o něčem s Benem živě diskutuje. Už zase? V úterý ho vytáhl bruslit, včera taky pořád něco nadhazoval a dnes do něj hučí zas?

„Tak platí, sraz v osm u tý busový zastávky,“ zaslechl Kamil Jirku, jak říká Benovi. Pak si Jirka všiml, že Kamil už dorazil, a hned se zvedl, aby mu uvolnil místo. „Zdárec! Hele, doufám, že se dneska přidáš, když v úterý to nevyšlo!“

„Zdar… A k čemu se mám přidat?“ přeptal se Kamil zmateně.

„Ben ti podá veškerý info,“ mrkl na něj Jirka a pak už se dekoval ke své lavici.

„Čus… No dneska se koná to noční bruslení, už jsme se o tom přece bavili,“ dal se hned do vysvětlování Ben.

Kamil si sedl vedle Bena. „Ve čtvrtek, jo? Nemělo to bejt v pátek?“ nezdálo se mu to.

„Oni to přesunuli, protože na pátek jim to z nějakýho důvodu kdosi nechtěl povolit,“ krčil Ben rameny, jakože je mu to jedno.

„Takže v osm? A stíháme?“ začal se Kamil zajímat o praktickou část celé akce.

Ben trochu zrůžověl ve tvářích a sklopil oči. „Tak… to záleží na tobě…“ Ty, na rozdíl ode mě, víš, jakej máme na dnešní odpoledne program… a kdy to skončí…

Kamila tahle odpověď prozatím uspokojila, a tak se sám pro sebe usmál. To máš teda sakra pravdu, že to záleží na mně! Rozhodl se ale, že Benovi zatím žádné detaily neprozradí; naopak, že ho bude držet v napětí co nejdéle. Naklonil se tedy k němu a polohlasně mu řekl: „No, ono to dnes bude záležet i na tobě… A jak tě znám, tak to tím pádem bude na hodně dlouho. Takže radši s žádným bruslením moc nepočítej.“

Ben vzrušeně polkl, popadl sešit, který měl už nachystaný na lavici, a začal jím jen tak nazdařbůh listovat. „Tak… kdyžtak Jirkovi zavoláš a řekneš mu, že nestíháme,“ přemýšlel nahlas. Protože já mu v tu chvíli s největší pravděpodobností nebudu moct zavolat…

„Anebo se snaž, ať to prostě stihnem,“ drbnul do něj Kamil s úsměvem, a jelikož zrovna zazvonilo, začal z batohu vytahovat na stůl psací potřeby, sešit a učebnici.

Benovi samozřejmě Kamilovy náznaky vrtaly ještě chvíli hlavou, ale brzy si jeho pozornost získala profesorka vysvětlující novou látku. Během dopoledne, když se zrovna nebavil s klukama, se ale ke svým úvahám občas vrátil. Co si zase vymyslel? Jak by něco mohlo záviset na mně, když to bude mít v režii jako vždycky on? Hm, leda by mi dával nějaký úkoly… něco, o čem dopředu ví, že se mi do toho nebude chtít… Nebo… může to nějak souviset s těma pornoodkazama, co jsem mu poslal? Nebo co poslal on mně…? Ale… jak??

To Kamil nad programem dnešního odpoledne přemýšlet nepotřeboval; měl celkem jasno, co se bude dít, a už se na to moc těšil. Právě PROTO o tom teď nemůžu přemejšlet. Nepotřebuju, aby směr mejch myšlenek uhodl každej, kdo se na mě podívá, haha… Starosti mu ale dělalo něco trochu jiného. Nebo… to nebyly vyloženě starosti. Spíš ho to dráždilo. Jirka. Jirka a to jeho Bene sem, Bene tam… Co na tom dnešním večeru potřebujou pořád znovu domlouvat, když už jsou domluvení nejmíň desetkrát? Od tý doby, co měl Jiřin na Bena v tý sprše ty nejapný poznámky, se pořád podezřele ochomejtá kolem!

A tak, když šli Kamil a Ben po vyučování a dobrém obědě ke Kamilovi domů, přičemž se ještě stavili v malé sámošce pro nanuka, protože bylo docela horko, Kamil se rozhodl, že trošku pozmění plány, které s Benem na odpoledne měl. Původně z něj totiž chtěl vydyndat nějaké dodatečné informace ohledně těch videí, která mu Ben poslal; teď se ale rozhodl, že se ho ještě předtím pořádně vyptá právě na Jirku.

Když Kamil vpustil sebe i Bena do předsíně bytu a zavřel za nimi dveře, konečně si mohl dovolit spočinout na Benovi dlouhým, lačným pohledem. „Tak co, dneska žádná snaha překecat mě, ať si můžeš dát sprchu?“ nadhodil s úsměškem na rtech.

Ben, který se zrovna zouval, ke Kamilovi zvedl oči: „A ty bys mi to dneska dovolil?“

„Ne,“ ušklíbl se Kamil, a odkopl boty do botníku. „Jsem byl jenom zvědavej, jestli ses od posledně trochu poučil.“

„Překecávat tě nebudu, jestli tím poučením myslíš tohle,“ odtušil Ben.

„A co prosit? Prosit mě taky nebudeš?“ zadíval se Kamil Benovi do očí a přistoupil o dva krůčky blíž k němu.

„To už vůbec ne!“ ujelo Benovi. To si totiž musím šetřit, víš… Až přijde nějaká situace, kdy mi nic jinýho fakt nezbyde, tak ti to slovo zase řeknu.

Kamil se rozesmál: „To jsem si myslel! Tak v tom případě švihej ke mně do pokoje. A víš, co máš dělat, než přijdu.“

Ben nepotřeboval další pobízení. Sotva vstoupil do Kamilova pokoje a zavřel za sebou, začal si sundávat všechno oblečení, zatímco se zvědavě rozhlížel kolem dokola. Hm, dnes tu nevidím nic neobvyklýho… dokonce ani provazy v rozích postele… tak co ten Kamil chystá? Oblečení si pohodil na svůj batoh, pak si klekl zhruba doprostřed místnosti a ruce si složil za zády. Nespokojeně se zadíval na svůj stojící penis. Ty seš taky zrádce, to mě musíš pokaždý tak prokecnout? Nemůžeš počkat, až Kamil aspoň přijde a sváže mi ruce nebo tak něco?!

Netušil, že Kamil, který zrovna otvíral dveře pokoje, si naopak nepřeje vidět nic jiného než dokonale vzrušeného nejlepšího kámoše. Super, takže se těší stejně jako já… Kamil se spokojeně uculil, načež prošel kolem Bena a postavil na stůl tácek s pitím. Pak se vrátil za dveře a dotáhl do pokoje ještě dvě kuchyňské židle. Zamkl za sebou a jednu židli zatím nechal stát u dveří, kdežto druhou postavil vedle Bena, vědomý si toho, jak ho Ben zvědavě pozoruje.

„Natěšenej na opáčko?“ nemohl si Kamil pomoct, aby Bena slovně nepošťouchl.

„A na co narážíš? Na tu židli… nebo na ten led?“ kývnul Ben hlavou ke stolku s pitím.

„Ten jsem donesl čistě proto, že je vedro,“ pokrčil Kamil rameny.

„A nanuk ti nestačil?“ zeptal se Ben a bezděky se zachvěl vzrušením, když si vybavil, jak se na Kamila cestou ze školy podíval zrovna ve chvíli, kdy se Kamil své zmrzlé čokoládové pochoutce věnoval jazykem.

„Do toho ti snad nic není, ne?“ zašklebil se na něj Kamil. „Mimochodem, máš žízeň?“

„Trochu,“ přiznal Ben. Ta orosená karafa s vodou mu přece jenom připomněla, že hlt nebo dva té studené vody by si dopřál rád.

Očekával, že mu Kamil řekne, ať se tedy zvedne a obslouží se, ale Kamil Bena převezl: nalil trochu vody do skleničky, došel s ní k Benovi, klekl si před něj, volnou rukou ho chytil kolem pasu a sklenku mu přiblížil ke rtům: „Tak prosím, je to tvoje…“

Bena celá ta situace vzrušila ještě víc, než už byl…, ale taky tak nějak rozněžnila. Má to vymyšlený do detailu. Jako že sám už nemůžu vůbec nic, ani si podržet skleničku. A že tím pádem všechno závisí jenom na jeho dobrý vůli. Ale přitom… přitom mi neodsekne, že už mám smůlu a že musím vydržet, než skončíme. Přitom mi to pití prostě donese.

Ben radši zavřel oči, aby si tam Kamil nepřečetl víc, než by měl vědět, počkal si, až Kamil tu skleničku nakloní, a ucucl si dva doušky. Pak dal kývnutím hlavy najevo, že víc nepotřebuje.

„Stačí?“ zachraptěl Kamil a uvědomil si, že i jemu během té chviličky úplně vyschlo v ústech. Už tak je nádherně bezmocnej, když tu klečí s rukama za zády… a to není ještě ani svázanej. Ale když navíc takhle čeká, až mu dám napít, tak vypadá… ještě bezbrannějc. Hmm, ale rozhodně nenechám ty jeho žíznivý, důvěřivý rty, aby mě obměkčily! Dneska se toho potřebuju hodně dovědět a taky se to dozvím – po zlým, nebo po zlým, haha. Ještě, že to oba máme po zlým tak rádi…

„Jo, stačí. Dík,“ hlesl Ben a otevřel oči, aby mohl Kamilovi poděkovat i pohledem.

Kamil už se ale zvedal na nohy a přes rameno Benovi přikázal: „Tak si sedni na tu židli, ruce za opěradlo, nohy od sebe.“

Ben se tedy přesunul na židli, aby mohl všem Kamilovým příkazům vyhovět. Opěradlo židle bylo hodně vysoké, a tak za něj Ben vklínil ruce zboku a ne seshora, jak si původně myslel, že to udělá.

„Stačí takhle…?“ zeptal se nejistě.

„Víceméně,“ přejel ho Kamil očima. Hned si ze šuplíku vyndal kusy černého provazu a jedním z nich připoutal Benova zápěstí k židli, načež si kleknul před Bena, odtáhl mu nohy ještě kousek od sebe a posunul je víc dozadu. „Takhle je to lepší,“ zašťuřil se na něj a přivázal mu kotníky k nohám židle dalšími kusy provazu. Nakonec si podal ještě jeden delší kus a ten omotal kolem Benova hrudníku a opěradla. Tím Bena znehybnil v podstatě úplně dokonale. „No, a takhle je to úplně nejlepší,“ ohodnotil si Kamil svou práci sám pro sebe. Dokonalá výslechová pozice. Jediný, co teď může dělat a co bych mu fakt radil, aby dělal, je odpovídat mi na otázky. Na všechny. No, trošku problém je, že jemu se to bude líbit, i když mi odpovídat nebude. Ale já už přijdu na to, jak si ho rozmluvit!

Ben na to nic neřekl. Ostatně ani nemusel. Mý péro to říká za mě. Že se mi líbí bejt přivázanej k tvrdý, dřevěný židli, která mi nedovolí se pohnout ani o kousíček.

Kamil se mezitím svlékl skoro do naha; nechal si na sobě jenom zbrusu nové černé boxerky se žlutým nápisem „Policie“ na nohavičce. Jo, kámo, zatímco tys v úterý bruslil s Jirkou, tak já jsem je sháněl po celým zpropadeným internetu! Kamil si pak došel ke dveřím pro tu druhou židli a postavil si ji přímo před Bena.

Tehdy si Ben těch nových boxerek… a toho nápisu… všiml. Nasucho polkl… a ještě jednou. Celým jeho tělem projelo vzrušení ostré jako žiletky. Tázavě zvedl ke Kamilovi oči. Takže se to přece jenom bude nějak týkat těch videí! Policejní výslech! No ty vole!

Kamil se na Bena samolibě usmál. „Copak? Máš k tomu nějakej komentář? Dokud máš ještě dovolený mluvit? Protože za chvilku už mi budeš moct jenom odpovídat na otázky. Což už ti asi došlo.“

„Ne, žádnej nemám,“ šeptl Ben, aniž by byl schopný odvrátit oči od Kamilova sexy těla… konkrétně sexy rozkroku. Sekne ti to. Neskutečně. Ale to ti říkat nebudu. Bral bys to jako prázdný lichocení, jako že si chci nahnat nějaký kladný body nebo tak něco… Na ty ti ale kašlu.

„Fajn. Tak zavři oči,“ hodil Kamil po Benovi další příkaz a znovu přešel k psacímu stolu. Tentokrát si ze šuplíku vytáhl tmavomodrý šátek.

„Musím…?“ dovolil si zeptat se Ben. Řekni, že nemusím… Já budu hodnej, fakt, jenom mě nech se ještě chvíli dívat…

„Musíš,“ pronesl Kamil nekompromisně. Zatím to mý prádlo účel splnilo. A jestli ho na mně uvidíš znovu, tak jenom za odměnu. Pak si stoupl za Bena, zkontroloval, že Ben oči opravdu zavřel, a šátek složený do širšího pásku mu přes ně převázal.

Ben cítil, jak mu Kamil zavazuje něco přes oči. Ajaj, tohle je taky novinka… Teď fakt nemám šanci vidět, co si na mě chystá… Já bych teda stejně oči neotevřel, kdyby mi to nedovolil… ale to, že je otevřít ani NEMŮŽU, je ještě napínavější… Jenom teda doufám, že mi ten šátek sundá dřív, než si svlíkne ty svý luxusní boxerky!

„Perfektní. A výslech může začít,“ donesl se k Benovi Kamilův hlas. „Ale nejdřív si tě trochu načnu… I když vlastně skoro ani nemusím. Vypadá to, že už seš načatej dost,“ uchechtl se Kamil. Což neznamená, že bych si nechal ujít možnost vzít si tě po delší době zase do pusy…

Ben se neklidně zavrtěl. Jasně, že jsem načatej! Kdo by nebyl, kdyby ses před ním producíroval TAKHLE? To jenom… ale… ááách… Víc si toho Ben pomyslet nestihl, protože najednou ucítil, jak se jeho penisu něco zlehka dotklo. Kamilův jazyk. A Kamilovy rty. Ááách… nemohl bys… hmmm… do toho načínání rovnou zahrnout i stříkání?!

To ale Kamil rozhodně neměl v úmyslu. Ne tak brzo. Jestli vůbec kdy. Jak jsem říkal, celý to bude dnes záležet hlavně na tobě. Přestal se tedy věnovat Benovu penisu a zvedl se, aby si ze šuplíku donesl ručník a další pomůcky. Výslechový pomůcky. A i když měl tedy původně v plánu pokládat úplně jiné otázky, rozhodl se začít rozhovor tím, co ho momentálně pálilo nejvíc: „Takže… Co to má znamenat s tím Jirkou?“ prohodil jakoby nic, když si přisunoval svou židli co nejblíž k Benovi.

„Co… cože?“ zajíkl se Ben zmateně. Čekal všechny možné i nemožné otázky, ale tuhle, tuhle tedy ne.

„Hm,“ ušklíbl se Kamil a pohodlně se usadil naproti Benovi, „to tu asi budeme hodně dlouho, když ti budu muset každou svou otázku opakovat. Co to má znamenat s tím Jirkou?“

„Ale… co přesně myslíš?“ nechápal Ben. To jako… to jako myslí vážně? Naráží nějak na to naše bruslení? Nebo to použil jenom jako záminku do svý hry na výslech a já si mám teď něco jakože vymejšlet…?

„Myslím, proč si spolu tak najednou domlouváte málem na každý odpoledne nějakej program,“ upřesnil to Kamil… a lehounce, sotva znatelně přejel prstem po Benově vzrušeném penisu.

Benovi tohle upřesnění moc nepomohlo. Pořád neměl nejmenší tušení, co přesně chce Kamil slyšet. Nebo co slyšet naopak nechce. „Co to meleš?“ vypadlo z něj neuváženě. „Vždyť jsme byli bruslit jenom v úterý, když jsi měl zrovna trénink, a možná půjdeme dnes… To přece není každý odpoledne!“

Kamil, nespokojený s Benovou odpovědí, mu penis silně stiskl: „Dávej si pozor na pusu! Zaprvý, já nemelu, a zadruhý, ty mi nemáš co pokládat žádný otázky, ani řečnický, ani výsměšný, žádný!“

Ben se sykavě nadechl. „Tak… tak promiň. Já jenom vůbec nevím, kam směřuješ.“

Popravdě, tím si nebyl pořádně jistý ani Kamil. Ale to Ben vědět nepotřebuje. Kamil mu tedy přestal ne zrovna jemně drtit penis – a místo toho se zohnul do krabičky pro kolíček. „Tobě je kulový po tom, kam směřuju. Ty mi prostě odpovídej na otázky. Takže: chtěl bys s Jirkou trávit víc času? Hodláš s ním chodit bruslit… nebo dělat cokoliv jinýho… nějak častějc?“ A spolu s tou otázkou Kamil připnul kolíček na Benovu vzrušením ztvrdlou bradavku.

„Jau!“ neudržel se Ben, protože tohle štípnutí vůbec nečekal. Teprve když se s tím zezačátku nepříjemným, trošku bolestivým pocitem aspoň částečně sžil, byl schopen se v myšlenkách vrátit ke Kamilově otázce. To se mě ptá jako fakt navážno? Protože jestli jo, tak to trochu zní, jako kdyby žárlil… Je to možný? On? A na Jirku?! „Já… já nevím. Co je pro tebe nějak častějc? Občas si jít zabruslit bysme mohli, ne? A na tom nočním bruslení jsme nikdy nebyli, ale všichni pořád říkají, že je to super. Tak to večer vyzkoušíme a uvidíme, ne? A to se stejně víckrát než čtyřikrát pětkrát do roka nepořádá…“

„No dobře,“ uznal Kamil a natáhl se pro další kolíček. „A co mimo bruslení? Chceš si s ním domlouvat i nějaký jiný akce?“ Načež Kamil vzal Benův penis jemně do dlaně… a kolíček mu přicvakl na druhou bradavku.

Ben sebou znovu cuknul a Kamil sevřel jeho penis o to pevněji. To Bena, který soustředil svou pozornost na štípání v bradavkách, znovu naplno vzrušilo, a zatímco vnímal, jak se mu z rozkroku šíří do podbřišku hřejivé vlny, snažil se nějak popasovat s Kamilovou otázkou: „Já… no… nechci si s ním domlouvat žádný jiný akce. Ale kdyby s něčím zajímavým přišel, tak bych ho asi do prdele neposlal…“

„Definuj to něco zajímavýho,“ vyzval ho Kamil, a aniž by přestal svírat Benův penis v dlani, podal si další kolíček a tentokrát ho připevnil Benovi do pupíku. Ben sebou znovu škubl a uteklo z něj další zasyknutí – i proto, že kvůli tomu prudšímu pohybu se rozhoupaly kolíčky na jeho bradavkách a trochu ho to zatahalo. Kamila to malinko znejistilo. Týjo, to ho to fakt tak bolí? A nebo sebou tak háže proto, že to prostě nečeká…? Protože bolet by to moc nemělo, vždyť jsem včera vybíráním a zkoušením těch kolíčků zabil dobře hodinu, abych si byl jistej, že tady tyhle umělohmotný a zaoblený nejsou tak ostrý jako ty dřevěný… a že se to dá vydržet…

Ben se s těmi pro něj novými pocity snažil nějak popasovat. Doteď byl zvyklý jenom na Kamilovy dotyky… na Kamilovy prsty, dlaně… nebo na ledové kostky v Kamilových rukou… Ale teď cítil zvláštní, štiplavě nepříjemnou, přitom ale dráždivě příjemnou bolest na třech různých místech svého těla… a Kamilovu dlaň na čtvrtém místě… a všechny ty vjemy mu proudily do hlavy zároveň. A to se mě ještě na něco ptal? A na co…? „Ehm… No tak třeba když jsme byli tenkrát před Vánocema s klukama v tom kině… To bylo dobrý, ne? A kdyby Jirka přišel s tím, že dávají pokračování, tak bysme šli zas, ne?“

„Jo, do kina bysme jít mohli. A co něco, kam bych s váma nešel? Nedal by sis říct?“ A Kamil jen tak zlehka vzal do dlaně Benova varlata… a připnul mu další kolíček do pupíku.

Ben to tentokrát tak trochu čekal, takže sebou už skoro nehodil. O co míň mu ale dal zabrat další kolíček na jeho těle, o to víc mu dala zabrat Kamilova otázka. Ale vážně: CO chce jako slyšet? To tu odpověď fakt nezná? Nebo mám schválně tvrdit opak, aby ke mně mohl bejt drsnější…? No, můžu ho poškádlit trochu jinak… a třeba se u toho i něco dozvědět… „Hm, a proč vlastně ne? Třeba bych si mohl dát říct a podniknout s ním něco soukromýho, když ty se necháš zlanařit na něco soukromýho s těma holkama, co tě pořád někam tahaj…“

Kamila ta Benova odpověď natolik rozhodila, že úplně přehlédl jeho prostořekost. „Myslíš Kláru a Beatu?“

„No vidíš,“ zkusil Ben pokrčit rameny.

„Co vidím?“ nechápal Kamil.

„Už i víš, jak se jmenujou. Časem budeš vědět i to, jakej mají rozvrh hodin… a kde bydlej…“

„Ty seš pako!“ rozesmál se Kamil a začal znovu prstem lehounce přejíždět po Benově penisu. Týjo, to tak trochu zní, jako kdybys žárlil, kámo! To je celkem roztomilý… zvlášť, když nemáš ani nejmenší důvod… jako bys to dávno nevěděl… „Jasně že vím, jak se jmenujou, bylo by asi dost divný, kdybych na ně na chodbě volal jenom hej, vy dvě… Ale to je asi tak všechno. Na společný odpoledne trávený zrovna s nima nemám náladu,“ přiznal nakonec Benovi. Pro případ, že bys to fakt už dávno nevěděl.

„A co s jinýma, když teda ne zrovna s nima?“ pozlobil ho Ben, dobře si vědom toho, že tuhle otázku mu Kamil už asi jen tak nedaruje. Ale třeba se ještě na chvilku zapomene… a něco mi k tomu prozradí…

Jeho naděje ale byly tentokrát plané. „Přijde ti, že máš právo se mě na něco takovýho ptát?“ vrátil se Kamil zpátky do role, a zatímco zase Benův penis pevně sevřel v dlani, druhou rukou zatahal za kolíčky na Benových bradavkách. „Nemáš. To za prvé. A za druhé jsi mi ty neodpověděl na mou otázku.“

Ben se ošil, jednak proto, že ho to zatahání za bradavky zabolelo, a jednak taky proto, že si vůbec nebyl schopen tu Kamilovu otázku vybavit. „Ehm… a na co ses mě ptal?“

Kamil ještě několikrát zatahal za všechny kolíčky, pak stiskl Benův penis a podal si další kolíček: „Jestli by sis dal říct, kdyby tě Jirka lanařil na něco soukromýho,“ zopakoval jakoby nic – a kolíček připnul na citlivé místečko na Benově penise, na uzdičku.

„Aúúú!“ vykřikl Ben a bolestí se napjal v zádech. „Ne, nedal! Nedal bych si říct, fakt!“ chrlil ze sebe Ben.

Kamil Benovi ten kolíček zase sundal a bolavé místo mu jemně promnul mezi prsty. Spokojeně zaznamenal, jak si Ben úlevně vydechl. „Tak ještě jednou, protože ta předchozí odpověď byla tak trochu vynucená, že… Dal by sis říct, kdyby tě Jirka tahal, že spolu ve dvou strávíte odpoledne? Jakkoliv, kdekoliv…? A pravdu!“

„Já jsem říkal pravdu už prve, fakt,“ odpověděl Ben a znovu se prohnul v zádech, tentokrát proto, že mu Kamilovy dotyky byly víc než jenom příjemné.

Kamil se usmál. No dobře. Tak očividně fakt nemá plánu si s ním domlouvat nějaký soukromý akcičky. No, ale když už se ptám… „Hele, a představuješ si… nebo představoval sis někdy Jirku? Jak to spolu děláte? Třeba, že je na mým místě on…?“ A sotva mu z úst zazněl ten otazník, Kamil znovu vzal Benův penis do dlaně a začal mu ho zlehka pumpovat, zatímco mu sundal kolíček z pravé bradavky.

„Au!“ trhnul sebou Ben a prudce vydechl. „Jirku? Ne, toho si teda nepředstavuju…“

„Ne?“ Kamil si naslinil prsty a jemně jimi Benovu bradavku prohnětl. „A co třeba… Štěpána?“ jmenoval schválně největšího playboye ze třídy a sejmul kolíček z Benovy levé bradavky.

Ben to čekal, takže své usyknutí co nejvíc utlumil. „Nee… Štěpána taky ne…“

„Takže někoho jinýho ze třídy?“ Kamil si znovu naslinil prsty a něžně jimi Benovu bradavku opečoval.

„Ehm… to jo…,“ roztával Ben pod těmi dotyky, protože teď už byl zase schopen vnímat i Kamilovu dlaň mezi nohama.

„A koho?“ přeptal se Kamil zvědavě, zatímco znovu připevňoval kolíčky na Benovy bradavky.

„Zapomeň,“ usykl Ben. Tak tohle z mý pusy teda neuslyšíš.

„Hahaha!“ rozesmál se Kamil, přestal se věnovat Benovu penisu a místo toho začal oběma rukama tahat na střídačku všemi kolíčky, které zatím Ben na těle měl. „Tak fofrem. Libora?“

Ben si skousl rty, protože občas ho to zatahání fakt zabolelo. Nejsem idiot, kámo. Myslíš, že tě nechám vyjmenovat všechny kluky a u každýho ti řeknu, že ne, až ti zbyde jedno jediný jméno? Tůdle!

„To mě jako ignoruješ?“ odhadl Kamil to Benovo mlčení. „Dobře si to rozmysli! Takže? Co s tím Liborem?“ A Kamil si podal další kolíček… a připevnil ho těsně vedle toho, co už byl umístěný na Benově pravé bradavce.

„Neřeknu,“ odpověděl Ben hrdinně.

„Uvidíme!“ ušklíbl se Kamil. „Alexe?“ hodil do placu další jméno, a aby to Ben nečekal, další kolíček mu přicvakl těsně nad kořen penisu.

Ben sebou škubl o něco víc, ale stejně zakroutil hlavou: „Neřeknu!“

„Ále řekneš, víš, kolik tu těch kolíčků ještě mám? Tak… Tomáše?“ A než se Ben nadál, i v těsné blízkosti jeho levé bradavky přibyl další kolíček.

„Neřeknu,“ procedil Ben skrz zaťaté rty.

Kamil sám pro sebe zakroutil hlavou. To mi to jako doopravdy nechce říct? Nebo si to celý tak užívá, že mě prostě chce donutit, ať ty kolíčky použiju fakticky všecky do jednoho?

„Bene,“ Kamil pevně stiskl jeho penis a přidržel si ho, „chci to jméno. Hned.“ A spolu s tím příkazem mu znovu umístil kolíček přímo na uzdičku.

Ben se znovu propnul v zádech, jako kdyby se před tou bolestí snažil uhnout. „Jau!“ vykřikl. „Ne! Neřeknu!“

„Řekneš. Okamžitě,“ stál si za svým Kamil a začal za ten kolíček lehce tahat.

Ben se na židli úplně zaklonil, jak se snažil zabránit bolestivému zaúpění, které se z něj užuž dralo. „Neřeknu! Neřeknu ti žádný podělaný jméno!“ zakřičel na Kamila. Vždyť ti to musí být dávno jasný! Nebudu to říkat nahlas! Ne!!!

Kamil to tedy zkusil trochu jinak: „Fakt ne? Ani když ti slíbím, že když mi to jméno řekneš, tak ti sundám ten šátek z očí a dovolím ti mít je otevřený?“

Tuhle nabídku Ben chviličku zvažoval. Sááákra… Tolik bych se na něj chtěl dívat… Ale ne, musím to oželet. „Ne,“ pronesl tedy pevně.

„No dobře,“ uznal Kamil svou prohru. Prozatím. Však já časem přijdu na něco, co tě přinutí mi to říct. „Přejdeme k tématu číslo dvě.“ A s těmi slovy sundal Benovi z těla v rychlém sledu všechny kolíčky.

„Jauuu!“ neovládl se Ben a na chvilku si opravdu moc moc přál, aby na té židli seděl jenom tak a nebyl k ní přivázaný. Chytl bych ho za ruce a… a… už bych mu prostě nedovolil, aby se ke mně s nějakým kolíčkem přiblížil! No… ehm…. ááách… ale možná je dobře, že ho za ty ruce chytit nemůžu… ááách… To už Ben totiž naplno vnímal, jak mu Kamil začal zlehka pumpovat penis, zatímco mu pusou a druhou rukou opečovával bolavé bradavky.

Když měl Kamil dojem, že po nějakých bolestivých vjemech už na Benově těle nezůstalo ani památky, kousek si od něj odsedl a vzal si do ruky bílou šňůru. „A teď už se začni soustředit,“ napomenul Bena, který ještě pořád roztouženě vydechoval. „Konkrétně se soustřeď na ty videa, co jsi mi poslal, protože k nim mám pár otázek.“

Ben totiž poslal Kamilovi hned v pondělí v noci čtyři odkazy. Dva, které stroze označil jako „jo“, a dva, které uvedl slovíčkem „ne“. Haha, byl výřečnej jako vždycky. A ač žádný z těch filmů netrval víc než hodinu, Kamil nad nimi strávil tři celé večery… Večery, které se protáhly skoro až k ránům. Snažil se rozklíčovat, co přesně se teda Benovi líbí… a co ne… A i když si udělal vlastní závěry, chtěl si je od Bena nechat potvrdit. A jelikož lámat to z něj nějak normálně by bylo totálně zbytečný, nezbyde mi, než to z něj vytáhnout takhle… Jenom doufám, že s tím nebude dělat stejný tajnosti jako s tím spolužákem!

„Říkals, že k tomu, co ti pošlu, žádný komentáře mít nebudeš,“ připomněl mu Ben.

Kamil vzal do ruky Benova varlata a začal mu je podvazovat. „Však já nemám komentáře. Já mám otázky,“ opravil ho Kamil. „Zajímá mě prostě, co přesně tě v tom kterým filmu bere… a co přesně ne.“

Ben sebou nesouhlasně cuknul. Jednak proto, že vnímal, jak Kamil omotává šňůru kolem jeho nejchoulostivějších míst stále pevněji, a druhak proto, že tuhle debatu s Kamilem vést prostě nechtěl. Už tak pro něj bylo těžké vybrat ty odkazy, které Kamilovi pošle. Tušil, že Kamil to po něm nechce jenom z čisté zvědavosti, ale trochu třeba i kvůli případné inspiraci… Netroufl si tedy poslat mu svoje nejčastěji přehrávaná videa, u kterých už ani on sám někdy nepoznal, jestli se to celé tomu, kdo v tom filmu (snad jenom) hraje oběť, líbí, nebo jestli už je to za čárou. Měl ale dojem, že nakonec ten reprezentativní vzorek vybral dobře. A vážně věřil, že se na to Kamil prostě jenom podívá… udělá si z toho nějaké svoje závěry… a nebude se k tomu vracet.

„Kamile, já ti na takový otázky odpovídat nechci,“ vzdychl Ben.

„Já vím, že nechceš,“ pronesl Kamil – a začal šňůru omotávat kolem kořene Benova penisu. „Proto se tě na ně ptám takhle. Ber to, že seš na výslechu a že mi odpovídat prostě musíš. Je to ostatně tvý oblíbený video, takže ti snad nemusím vysvětlovat, jak to při takovým výslechu chodí.“

Prvním videem, které Ben označil jako své oblíbené, totiž opravdu byl policejní výslech. Dva chlapi v uniformách americké policie v něm vyslýchali kluka, kterého sebrali někde na ulici. Kluk byl přivázaný k židli dost podobně jako teď Ben, akorát že měl na rukou i na nohou pouta. A příslušníci amerického policejního sboru nepoužívali šátky, kolíčky ani šňůry, ale měli k dispozici profesionálnější vybavení – kuklu, svorky na bradavky, erekční kroužek, anální kolík, důtky…

„Jenže,“ přerušil Ben Kamilovu vzpomínku na to video, „tam jsou policajti, víš? To je něco jinýho. Ti mají vyslýchání v popisu práce.“

„Však si mě představuj jako policajta,“ neviděl v tom Kamil problém, zatímco dál omotával kolem Benových choulostivých míst šňůru.

„Tebe poznám po hlase,“ usmál se Ben – a vzápětí se zašklebil, jak ho další smyčka pevně utažená kolem jeho varlat zabolela.

„Ok, tak já si sem příště přivedu někoho, koho po hlase nepoznáš,“ odtušil Kamil. Myslel si, že Ben ho za ten nápad okamžitě pošle do háje, ale Benův penis mu dal najevo, že se Benovi tahle představa naopak zalíbila. „To jako fakt? Chtěl bys, abych si sem přivedl někoho třetího?“ zeptal se Kamil překvapeně, zatímco na té šňůře obtočené kolem Benových nejcitlivějších míst uvazoval suk.

„Hele, jenom proto, že se mi ta představa líbí, to nutně neznamená, že to chci i zažít,“ odpověděl mu Ben. I když v tomhle konkrétním případě… no, záleželo by, KOHO by sis přivedl, že… V mejch představách už jste občas dva byli…

„No sláva! Konečně jsi na to kápl!“ zaradoval se Kamil, podal si ze země závažíčko a začal ho připevňovat k volnému konci šňůry. „Přesně na to se ptám, jasný? Protože nevím, co z těch videí, který jsi mi poslal, se ti líbí jenom tak na koukání – a co z toho bys chtěl zažít…“

„Ale víš… ááááu,“ škubnul sebou Ben, když Kamil to závažíčko přestal svírat v dlani – a gravitace se postarala o zbytek.

„Nevím,“ nesouhlasil Kamil, závažíčko trochu nadlehčil… a zase ho pustil.

Ben se trhavě nadechl… a snažil se ten pocit toho nepříjemného tahu nějak rozdýchat. „Vždyť už… už jsem ti říkal, že… že to odhaduješ… skvěle…“

„Jo, to jsi říkal,“ uznal Kamil a opět to závažíčko vzal do dlaně. „Ale já to chci skvěle odhadovat i dál, víš?“ dodal, podal si kolíčky a znovu je připnul Benovi na bradavky. Pak to závažíčko zase pustil, a zatímco se Ben kroutil na židli, Kamil začal za ty kolíčky v nepravidelných intervalech tahat. „Tak třeba u toho výslechu ti policajti používají důtky. A pak v tom druhým videu, který jsi označil jako svý neoblíbený, jak tam ti dva kluci zatáhnou kámoše do tý polorozpadlý budovy, svážou ho a docela drsně si ho berou a kopou ho do koulí a tak… Tam přece taky v jednu chvíli mají důtky. Takže, co si z toho mám jako vyvodit?“

Ben si jazykem navlhčil rty. „No, že… že, ehm… že záleží na okolnostech,“ odpověděl nakonec diplomaticky.

„Aha,“ udělal Kamil, přestal se věnovat těm kolíčkům, místo toho odstrčil židli, na které seděl, a sedl si před Bena na koberec na paty. „Takže v rámci výslechu tě můžu zmlátit… ale když tě vyslýchat nebudu, tak ne?“ A Kamil se sklonil a začal Benův podvázaný penis zlehka lízat jazykem. Jako ten nanuk cestou ze školy.

„Ach… mmmmm… no, spíš prostě… prostě ne tak surově,“ dostal ze sebe Ben. Když měl zavázané oči… a když věděl, že se mu teď Kamil zrovna nedívá do tváře… tak byl schopen mu odpovídat i na otázky, na které by jinak zarytě mlčel.

Kamil Benův penis nasál do úst… úplně jemňounce, sotva postřehnutelně ho stiskl zuby… a pak si ho z pusy zase vyndal, aby mohl Benovi položit další otázku: „A myslíš, že bych byl někdy schopnej tě takhle surově zmlátit? Nebo… nebo zkopat?“ Nebo proč jsi mi to video posílal, když ne jako upozornění, že tohle už je pro tebe „moc“? To ses jako bál, že pro mě to „moc“ není?

Ben si užíval Kamilovu dlaň na svém penisu; díky tomu jemnému hlazení se mu dařilo zapomínat na ty kolíčky… i na to tahání za podvázaná varlata. „Já nevím,“ vypadlo z něj po chvilce. „Třeba jo. Když tě budu hodně provokovat… nebo když tě něčím hodně naseru…“

Kamil Bena přestal laskat dlaní v rozkroku a místo toho se natáhl pro další dva kolíčky. „Nasral jsi mě právě teď,“ řekl mu chladně. Tím, že si myslíš, že bych se až takhle mohl přestat ovládat.

„To jsem nechtěl. Promiň,“ hlesl Ben skoro šeptem… a znělo to dost kajícně. To jsem fakt nechtěl. To video jsem ti neposlal proto, že se bojím, že bys dokázal bejt takhle krutej. Ale proto, aby sis třeba nemyslel, že se takovýhle násilí líbí mně, víš?

„Vyplázni jazyk,“ poručil Kamil Benovi. „Moc mluvíš – a začíná to pro tebe bejt spíš nebezpečný… Tak si tě na chvilku umlčím.“ Na tu Benovu omluvu se Kamil rozhodl radši nereagovat. Radši. Protože když se najednou tváříš takhle sklesle, tak mám chuť udělat spíš něco něžnýho… něco, co se do týhle hry vůbec nehodí… a jestli se to hodí mimo tu hru, tak tím si už TUPLEM nejsem jistej…

„Vždyť mě přece vyslýcháš… A u výslechu bych asi mluvit měl, ne?“ namítl Ben.

„No vždyť to říkám! Začínáš bejt nějak moc drzej. Tak šup, ten jazyk,“ zopakoval Kamil svůj příkaz.

Ben si už dopředu zničeně povzdychl, moc se mu do toho nechtělo, ale už si netroufl Kamilovi nějak víc odporovat. Vyplázl tedy jazyk… a pak vnímal, jak mu na něj Kamil připevnil ne jeden, ale rovnou dva kolíčky. Pak sebou znovu trochu trhnul a zaskučel, to když ho zaštípaly bradavky, jak mu z nich Kamil ty kolíčky sundal… A pak se naopak vzrušeně celý napjal a z pusy se mu vydralo slastné vyjeknutí, to když ucítil, jak si ho Kamil zase bere do pusy, zatímco mu rukou masíruje varlata.

Ben si to Kamilovo kouření šíleně užíval už samo o sobě, ale teď ho navíc rajcovalo i to, že ty své hlasité vzdechy nemá jak ztlumit, protože díky těm kolíčkům na jazyku nemůže zavřít pusu. Na druhou stranu, brzy mu z úst začaly téct sliny… a stékaly mu po bradě… a kapaly mu na hrudník… a tohle Benovi naopak dost vadilo. Prostě se za to před Kamilem styděl, jakkoliv nepochopitelné se to mohlo zdát u někoho, kdo už Kamilovi dovolil… a právě dovoloval… tolik jiných věcí… Ben se snažil různě natáčet a zaklánět hlavu a ty sliny polykat, ale když ho Kamil tak krásně dráždil v rozkroku, Ben nebyl schopný to všechno ukočírovat.

Kamil si po chvilce všiml, že sebou Ben škube tak nějak jinak než obvykle, a jelikož si byl jistý, že pusou ani dlaní Benovi žádné nepříjemné pocity nepůsobí, hned mu došlo, že za to můžou ty kolíčky. Přestal se tedy věnovat Benovu penisu, zvedl se do kleku, přidržel si Bena za bradu a ty kolíčky mu z jazyka sundal. „Co je, bolí to?“ zajímal se starostlivě.

Ben se uvnitř sebe celý zatetelil. Dělal mu dobře ten kontrast mezi tím, že Kamil ho byl schopen pevně svázat a působit mu spolu s rozkoší i bolest a nepohodlí, a tím, že to přitom celou dobu držel v rozumných mezích a nenechal to zajít dál, než by se Benovi opravdu líbilo. Umíš to vybalancovat úplně skvěle. Sám od sebe. Nepotřebuješ, abych ti posílal nějaký videa… natož abych ti ještě vysvětloval, co je pro mě ok a co už není…

„Ne, ale… no… budu celej mokrej,“ pohodil Ben výmluvně hlavou směrem ke svému hrudníku a břichu a začervenal se ve tvářích.

Kamil se usmál. A to je celý? Ty seš ale trdlo… Pak se trochu sklonil, vzal Benovy bradavky mezi prsty a začal je jemně třít, zatímco jazykem začal z Benova hrudníku, břicha a podbřišku ty mokré stopy po jeho slinách slízávat. Užíval si, jak pod ním Benovo horké tělo taje… a jak se Benovi zrychluje dech.

Když se Kamil přiblížil jazykem až k Benovu stále podvázanému penisu, pověnoval se mu jazykem chvilku taky, načež se znovu vyhoupl do kleku a poťouchle se Bena zeptal: „Lepší?“

„Ehm…,“ vydechl Ben, jiné reakce nebyl tak najednou schopný. Lepší? Dokonalý!!! Jestli se o mě hodláš takhle postarat pokaždý, když mi začnou týct sliny, tak mi ty kolíčky z toho jazyka už ani nesundávej…

Kamil tohle všechno ani nahlas slyšet nepotřeboval, Benovo tělo mu to už dávno řeklo svým vlastním způsobem. Vyskočil na nohy a přešel ke stolu, aby se trochu osvěžil několika doušky chladné vody. Pak ze skleničky vylovil kostku ledu a znovu si před Bena klekl. „Otevři ještě pusu,“ pronesl, a když ho Ben poslechl, položil mu tu ledovou kostičku na jazyk. „Abys nebyl dehydratovanej,“ dodal s úsměvem.

„Dík,“ zahuhlal Ben vděčně.

„No a než ten led rozkřoupeš, tak já si tě zatím připravím, aby se ti líp odpovídalo na mou další otázku.“ A s těmi slovy se Kamil začal natahovat pro další a další kolíčky… a sice opatrně, přesto rozhodně je připevňoval na Benův penis… a na varlata. Vybíral ta místečka schválně na střídačku, tak, aby Ben nedokázal odhadnout, kam dostane kolíček příště… nebo který kolíček mu Kamil naopak sundá.

„Auuu! Au!“ kroutil se Ben na židli jako žížala. Honem spolkl zbytek ledu, aby mohl s Kamilem normálně mluvit. „Auuu, Kamile… počkej… jauvajs… tak už se teda zeptej!“

Kamil přestal Bena na chvilku trápit a zvědavě se na něj zadíval. „V tom tvým druhým neoblíbeným videu byl ústředním motivem vosk, pochopil jsem to dobře?“

„Jo…,“ ošil se Ben a bylo vidět, že i jenom pomyšlení na to je mu nepříjemné.

„Takže… se na to nechceš koukat… a nechceš to ani zažít? Nikdy? Nebo zase platí, že záleží na okolnostech?“ vyptával se Kamil… a jen tak mimochodem sundal Benovi z penisu jeden kolíček.

Ben usykl a nadskočil na židli. „No… ehm… já nevím…“

„Nevíš?“ divil se Kamil, a rukou jakoby omylem zavadil o kolíčky na Benových varlatech.

„Ufff… hmmm… asi bych to spíš fakt zažít nechtěl…,“ přemýšlel Ben nahlas. Protože něco mi na tom hodně vadí, když se na to dívám… Ale s tebou… s tebou je skoro všechno úplně jiný, než jsem si to představoval… takže třeba bych nakonec zjistil, že s tebou se mi líbí i tohle…

„Ani když budeš hooodně neposlušnej… drzej… a zlobivej?“ pronášel Kamil polohlasně… a ta slovíčka zněla Benovi z Kamilových úst tak neskutečně smyslně, že se začal na židli netrpělivě vrtět.

„Doufám, že takhle neposlušnej nikdy nebudu, abys… abys o nějakým takovým trestu začal uvažovat,“ odpověděl Ben taky polohlasně… přičemž slovíčko trest ho trošku rozechvělo. Trošku dost.

„Fajn, mně to takhle asi stačí,“ uznal Kamil a sundal z Bena další kolíček. Mě to ostatně taky nijak nebere, samo o sobě. A už vůbec bych z toho nic neměl, kdybych viděl, jak je ti to celý protivný a jak se celou dobu modlíš, ať přestanu. Ale vyhrožovat ti tím budu, s tím počítej. Když mi přijde, že seš už moc přidrzlej.

„Mimochodem,“ ozval se Kamil po chvilce a zatahal za závažíčko visící z Benova rozkroku, „řekni mi jméno toho spolužáka.“

„Auuu… Ne, neřeknu! A přestaň se pořád vyptávat, je to marný!“ nenechal se zlomit Ben.

„Ty seš neskutečnej, fakt. To mě radši necháš udělat ti něco strašnýho, než abys mi odpověděl na jednu pitomou otázku?“ divil se Kamil.

Ben si malinko znervózněle olízl rty: „Já přece vím, že bys mi nic strašnýho neudělal…“

„Moje chyba… Takže si za to, že seš tak neposlušnej, vlastně můžu sám, co?“ rozesmál se Kamil a začal odmotávat šňůru z podvázaných částí Benova těla. „Ale třeba zvládnu vymyslet něco, co mýma filtrama projde, ale pro tebe to přitom strašný fakt bude… Třeba zavolám tvý mámě, že tejden nepřijdeš domů, protože jedeme na nějakej čundr, a celej tejden tě budu držet svázanýho tady v mým pokoji…“

Benovým tělem projelo vzrušení v několika silných vlnách. Znovu si olízl rty a řekl: „No, to teda vymysli něco lepšího, protože tohle nezní strašně ani trošku…“

„Ježíši, ty seš fakt zvrhlej!“ pobavilo to Kamila a sotva odmotal z Benovy chlouby tu šňůru, začal z něj sundávat i všechny ostatní kolíčky.

„To ty… auuu… to ty taky,“ odpálkoval ho Ben.

„Já můžu bejt. Mně u toho totiž nejde o zdraví… natož dokonce o život,“ připomněl Kamil Benovi zásadní rozdíl mezi tím, kdo je bezmocný…, a tím, kdo má nad někým moc.

„Mně taky ne. S tebou,“ nenechal se Ben zviklat.

Na to Kamil nic neřekl, jenom se sklonil, znovu si vzal Benův penis do pusy a chvilku ho jemně sál. Protože to byla pěkná odpověď.

Po chvilce se zase narovnal v zádech a začal Benův penis pumpovat dlaní, zatímco druhou rukou mu mačkal varlata. „Takže. Budeš tu tejden sedět. Přivázanej k židli. O vodě… a občas o chlebu. Zatímco já si sem budu nosit voňavý večeře. Na záchod budeš moct jenom jednou denně, když ti to dovolím. Kdykoliv kolem tebe projdu, tak tě pohladím. Ty víš kde. A v noci ti ho budu kouřit. Dlouho, šíleně dlouho, ale nikdy tě nenechám, aby ses udělal. Fakt se ti ta představa líbí?“ vyzvídal Kamil.

„Ach… Hmmm…,“ Ben se pod těmi Kamilovými dotyky úplně rozpouštěl, zvlášť když si zkoušel představit to, co mu Kamil tak barvitě líčil. „Ani jednou? Za celej tejden? Mě nenecháš…? Aáách…“

„Ne. Ani jednou,“ potvrdil Kamil.

„Tak to máš pravdu. To tím pádem zní docela strašně… aaach…,“ vzdychl Ben vzrušeně, protože navzdory Kamilovým výhružkám ho Kamilovy dlaně zrovna teď k vyvrcholení zkušeně přiváděly.

„To bych řekl, že to zní strašně. Mně totiž taky. A hlavně… hlavně bych to tak dlouho taky nevydržel,“ zabručel Kamil… a začal Benův penis pumpovat rychleji… a rychleji… a ještě rychleji…

Ben tak nějak poznal, že Kamil ho už dráždit a hladit nepřestane. A že se může tomu, co se tak rychle blížilo, naplno oddat. Když ho pak Kamilovy ruce konečně převedly přes tu vytouženou hranici a vyprovodily na cestu do ráje, z Bena se vydral hlasitý výkřik a jeho tělo se, samozřejmě jen v rámci možností, prohnulo jako luk. Se zavřenýma očima pak lapal po dechu a posledními kousíčky vědomí vnímal, jak jeho penis pulzuje v Kamilově dlani… Načež si na chvilku dovolil přestat vnímat úplně všechno. Být… či nebýt? Hloupá otázka. Být i nebýt jde totiž úplně snadno zároveň.

Kamil zatím natáhl ruku a sundal Benovi šátek z očí. Chtěl se mu do nich dívat, až se Ben zase vzpamatuje… Benovy oči totiž získaly takhle těsně po návratu z ráje trošičku jiný odstín. A já jsem první, kdo si toho kdy všiml…, a zatím asi i jedinej… zatím…

Když Ben konečně otevřel oči, neuniklo mu, že ho Kamil pozoruje sice s úsměvem, ale tak nějak zvážněle, zamyšleně.

„Co je…?“ zeptal se Ben zmateně.

Kamil pohodil rameny a zahučel: „Nic…“ Pak sroloval ručník, který byl celou dobu rozprostřený pod židlí, a začal od ní odvazovat Benovy kotníky.

Ben z toho byl čím dál zmatenější. Tohle už do tý hry nepatří… To by mě zdrbal, že se nemám co vyptávat… Jenže zároveň to nepatří ani mimo tu hru, Kamil si totiž svý úvahy pro sebe nenechává… „Tak nad čím přemejšlíš…?“ zkusil to Ben trošku jinak.

Kamil uvolnil i Benův druhý kotník a přemístil se za jeho záda, aby mu mohl rozvázat ruce a provaz omotaný kolem Benova hrudníku. Teprve, když na něj Ben neviděl, se Kamil rozhodl mu na půl pusy odpovědět: „Přemejšlím, jestli s tím druhým klukem ze třídy by se ti to líbilo úplně stejně.“

Ben najednou dostal šílenou chuť se rozesmát. Bože, Kamile, ty seš tak neskutečně natvrdlej! Jenže… prozradit mu to nechtěl. Prostě… se k tomuhle přiznání nějak necítil. A navíc, Kamil mu přece taky neřekl, jak to má s těma holkama on… A tak si Ben nakonec rýpl: „No, já zase přemejšlím, s kterýma holkama bys trávil rád odpoledne, když ne teda s tou… tou Beátou a Klárou…“

„Beatou,“ opravil ho Kamil bezmyšlenkovitě. „Nesnáší, když jí někdo říká Beáta. No… tak to vypadá, že máme očividně oba o čem přemejšlet, co?“ Ty seš doopravdický pako! Proč mi pořád podsouváš nějaký holky? Ale víš co? Tak si to teda mysli. Když mi nechceš říct, kterej kluk z naší třídy tě bere, tak já ti zase neřeknu, že mě holky momentálně neberou vůbec žádný.

Ben z Kamila vycítil změnu nálady. „Ty seš naštvanej…?“ zjišťoval, když se narovnával v zádech, a tak nějak automaticky si promnul stopy po provazech na zápěstích.

„Ne…,“ odpověděl Kamil, ale navzdory tomu, co řekl, začal v podřepu rychle uklízet kolíčky a provazy.

Ben se svezl ze židle a kleknul si vedle Kamila: „A necháš mě, ať…“

„Dnes ne,“ skočil mu do té otázky Kamil, aniž se na něj podíval. „Sorry, ale… nemám náladu…“

„Takže seš naštvanej,“ dovodil si Ben.

„Říkám, že ne!“ odsekl Kamil, zvedl se a odnesl všechny věci do šuplíku.

„Ale říkáš to naštvaně!“ upozornil ho Ben.

„No tak teda jo, ať je po tvým! Pro jednou,“ ušklíbl se Kamil, sehnul se pro své kalhoty a začal si je oblékat.

„Ne, ať je po tvým! Jako vždycky!“ opravil ho Ben, vyskočil na nohy a taky se začal rychle soukat do svého oblečení. „Když mě tu nechceš, tak půjdu. Si sem klidně pozvi nějaký ty svý kámošky.“

„A ty si zase užij to bruslení s Jirkou,“ vrátil mu to Kamil a neodpustil si, aby u slova bruslení nenaznačil rukama uvozovky.

„Já…? Takže ty se nepřidáš?“ podíval se po něm Ben nechápavě.

„Nebudu vám tam dělat křena!“ prskl po něm Kamil.

„Ty seš fakt idiot!“ neudržel se Ben. „Slepej, pošahanej idiot!“

„To odvoláš!“ přiskočil k němu Kamil a přimáčkl ho ke skříni.

„Ani náhodou! A pusť mě!“ strčil do něj Ben vší silou…, což si Kamil nenechal líbit a vystartoval proti Benovi znovu…, jenže Ben byl doopravdy naštvaný, takže se v něm probudila k životu nějaká utajená zásobárna energie a on měl najednou sil na rozdávání. Kluci se začali regulérně rvát a chvilku to vypadalo dost nerozhodně, pak si ale Kamil pomyslel, že už by to stačilo, a do posledního výpadu proti Benovi dal fakt všechno.

Než se Ben nadál, ležel na koberci na břichu, Kamil mu kolenem klečel na kříži a jednu ruku mu svíral vedle těla, zatímco druhou mu ne zrovna jemně kroutil za zády.

„Au!“ snažil se Ben z Kamilova sevření nějak vysmeknout.

„Přestaň,“ nabádal ho Kamil zadýchaně. „Já ti tu ruku nechci zlomit.“

„Ale zatím to vypadá, že chceš!“ cuknul sebou Ben nesouhlasně.

„Tak sebou neházej!“

„Tak mě pusť! Jdu pryč!“ vztekal se Ben.

„Nejdeš nikam! Leda bys to stopnul!“ okřikl ho Kamil.

„Kamile…“

„Takže nejdeš nikam,“ přeložil si to Kamil. Pak si z kalhot, které si teprve před chviličkou oblékl, začal vyvlékat pásek.

Ben samozřejmě věděl, co Kamil dělá…, a věděl, že to ještě pořád může stopnout. A nechtěl to stopnout. Jenže zároveň měl dojem, že nemůžou všechno řešit takhle… A z toho důvodu to stopnout chtěl. Když ale ucítil, jak mu Kamil tiskne zápěstí k sobě a stahuje mu je páskem, v podbřišku mu vzrušeně zacukalo. No… usmiřovací sex možná není jenom pojem vhodnej pro rozhádaný manžele…

Sotva Kamil spoutal Benovi ruce, zajel mu rukama pod břicho a malinko si Bena nadzvedl, tak akorát na to, aby mu dosáhl na knoflík a zip od kalhot.

„Nech toho!“ zazmítal sebou Ben.

„Ty toho nech!“ přemístil se Kamil na Benovy kotníky a zasedl mu je, zatímco mu stahoval kalhoty a slipy. Tričko si Ben zatím obléct nestihl, takže jakmile mu Kamil sundal kalhoty, měl ho před sebou zase krásně nahého.

Kamil vzrušeně polkl, sedl si vedle Bena na paty, popadl ho za paži a za pas a položil si ho břichem přes svá stehna. Ben se začal nesouhlasně vrtět: „Ne, Kamile…“

„Lež a drž hubu,“ doporučil mu Kamil přísně. Pak se opřel loktem o Benova bedra, čímž se mu povedlo ho celkem dobře znehybnit, a rukama mu roztáhl nádherně zpřístupněné půlky.

„Ne, já nechci!“ zakroutil se Ben. Teda chci, jasně že chci! Ale neměl bych! Takže ne, nechci! Do hajzlu!

Kamil Benovi zatlačil loktem do kříže o něco víc. „Ale já jo!“ ujistil ho. A ty taky, tak nekecej! Navíc, na tvý ruce vidím perfektně… a žádný stopky jsem si nevšiml, víme? Pak si co nejvíc naslinil ukazováček… a sice opatrně, přesto ale nijak jemně ho zastrčil do Benovy dírky.

Bena to trošku zabolelo a bezděky se prohnul v zádech, tam vzadu se ale snažil co nejvíc uvolnit. Což neznamená, že tě chci pustit dovnitř! Jenom nechci, aby to bolelo ještě víc. Aaach…

„Odvolej toho idiota,“ pronesl Kamil, zatímco prstem uvnitř Bena lehce kroužil.

„Ani náhodou!“ odmítl Ben a už dopředu se zaťal, protože čekal, že Kamil ho za to nějak potrestá.

Kamil si ale v klidu počkal, až sevření kolem jeho prstu zase povolí, a začal ukazováčkem hýbat ven… a dovnitř… a ven… a dovnitř. „Odvolej… toho… idiota,“ zopakoval jakoby nic.

„Neodvolám! Protože… aaach… protože seš zaslepenej idiot!“ Copak to, do prdele, nevidíš? Myslíš, že bych nechal TEBE, abys mi tohle dělal, kdybych měl ve skutečnosti hlavu plnou někoho JINÝHO?!

„Čím jsem jako zaslepenej?“ nechápal Kamil, vytáhl svůj prst z Bena úplně, naslinil si ho a začal jím zlehka kroužit kolem Benova svěrače.

„Nevím! Asi… mmmm… asi těma holkama, co se ti pořád cpou… do hlavy!“

To Kamila trochu namíchlo, takže zanechal jemného dráždění a místo toho vsunul do Bena ukazováček rychle – a až na doraz. „Jak jsi sakra přišel na takovou kolosální blbost?“ zeptal se, zatímco loktem zklidňoval Benovo zmítající se tělo. „Mně jsou nějaký holky úplně u prdele!“

Ben rozdýchával ty bolestivo-slastné pocity, které v něm Kamilův prst probouzel. „No, a mně je zase… mně je zase u prdele Jirka, nebo… nebo kdokoliv jinej ze třídy!“

Kamil se na chvilku přestal věnovat Benovu análu a natočil se, aby viděl na jeho tvář. „Vždyť jsi to říkal!“

„Pfff…,“ odfrkl Ben. To tys o Jirkovi začal, ne já!

„Mohl bys mi to tvý pfff laskavě přeložit?“

„Ti ho překládám každý druhý odpoledne!“

Benova smysl nedávající odpověď Kamila akorát tak naštvala: „Musíš sakra mluvit furt tak v hádankách?“

„Asi bys holt měl zapracovat na svejch výslechovejch metodách,“ rýpl si Ben – a doufal, že Kamila tahle drzá odpověď vydráždí natolik, že ho buď konečně pořádně potrestá…, nebo udělá.

A trefil to dobře. Kamila to Benovo rýpnutí dokonale nadzvihlo. No počkej! Uvidíme, za jak dlouho změníš názor! A s tou myšlenkou přestal tlačit loktem na Benova bedra, aby si uvolnil obě ruce. Vytáhl z Bena prst, hrábl mu mezi nohy a pevně mu sevřel penis, zatímco na druhé ruce si zatím slinil ukazováček… i prostředníček. Pak mu oba prsty vsunul do konečníku, počkal si, až se s tím Ben popasuje a uvolní se, a začal mu oběma prsty zajíždět dovnitř… a ven… a zase dovnitř, zatímco Benův vzrušený penis mačkal v dlani.

„Tak co, vážně neumím dobře vyslýchat?“ přeptal se Bena výsměšně.

„Ne… aaach… to si piš, že ne!“ nedal se Ben.

Kamil začal prsty v Benově dírce hýbat o trošku rychleji… a do toho mu začal ve stejném tempu pumpovat penis. Chvilku si užíval Benovo zmítání a hekání, pak se zeptal: „A teď?“

„Áááách… ne… ne… teda jo… jooo…,“ ztrácel se v tom Ben.

Kamil pohyby svých rukou ještě o trošku zrychlil: „Jaký jooo?“ zopakoval po Benovi. „Umím dobře vyslýchat – nebo ne?“

„Umíš… umíš… umíš dobře… všecko…,“ vyhekával ze sebe Ben, vzrušený na maximum.

„To bych řekl!“ uchechtl se Kamil. „Máš pět vteřin. Pak přestanu,“ dodal jen tak mimochodem.

„Ach… uhmmm… aaaaach…,“ potácel se Ben někde na hranici mezi ještě ne a už. A Kamil to dobře věděl, a tak mu podruhé během odpoledne pomohl se přes tu hranici dostat: zapumpoval mu penisem ještě o trošku rychleji… a zároveň ho v dlani stiskl silněji. A pak už si dopřával zaslouženou odměnu: Benův chraplavý výkřik… to, jak se propnul v zádech… a to, jak Kamilovi Benovo teplé sperma plnilo dlaň. No, ale tímhle mý odměňování ještě nekončí, kámo…

Kamil chvilku počkal, až se Benovo zrychlené dýchání začne zklidňovat, a pak ho opatrně překulil ze svých nohou na zem, na záda. Natáhl se pro ten dosud neuklizený ručník a otřel si do něj ruku. Pak se zvedl na nohy, jenom proto, aby ze sebe shodil kalhoty a tentokrát i ty nové boxerky.

Ben ho roztouženě pozoroval. Konečně. Už jsem myslel, že ho dnes nahýho vůbec neuvidím! A že mě vůbec nenechá, ať ho ochutnám… I když… mohl si mě vzít zezadu… před chvilkou… A normálně bych mu to možná i navrhl… ale… já vlastně pořád nevím, jestli by chtěl… zvlášť dneska, když je navíc pořád tak divně naštvanej…

Kamil si klekl obkročmo kolem Benova hrudníku a nasměroval mu svůj k zbláznění vzrušený penis do pusy. „A teď mi ukaž, jak to umíš ty – bejt ten vyslýchanej…,“ prohodil. A pak už jenom slastně zavřel oči, když ucítil, jak ho Ben saje… a lízá… a jak po jeho žaludu krouží jazykem… aby vzápětí Benovy rty obemkly Kamilův penis až u kořene. Aaach… ježíši… hmmm… Jo, no, mohl jsem… hmmmm… mohl jsem si ho vzít zezadu, jenže… poprvý, aaach, poprvý takhle… když pořád opakuje to svý „nech mě“ a „nechci“… a když pořádně nevím, jestli je naštvanej… nebo není… aaach… Ale jedno teda vím jistě a sice, že bejt vyslýchanej mu jde totálně perfektně… hmmmm…

Kamil začal bezděky hýbat pánví a přirážet proti Benovým lačným ústům. Ben otevřel oči a nechal Kamila, ať si takhle před závěrem určuje rytmus sám. Mezitím se aspoň kochal pohledem na to, jak Kamil svůj příchod orgasmu prožívá… Vnitřně se Ben připravoval na to, že tentokrát se mu Kamil vystříká do pusy. Dneska se hlídat nebude. Je na mě naštvanej, takže si mě vychutná až do konce… a já si až do konce vychutnám jeho… Dost ho tedy překvapilo, když v poslední vteřině Kamil přece jenom svůj penis z Benových úst vytáhl – a vystříkal se na koberec kousek od Benova ucha.

Kamil na chvilku přestal své tělo kontrolovat a zaslouženému prožitku se oddal naplno. Za zavřenými víčky mu bylo moooc příjemně, ale když si pak kouskem své mysli uvědomil, kde je a s kým, otevřel oči a zatímco zprudka oddechoval, oplácel Benovi upřený pohled. Pro tuhle chvíli si nepotřebovali nic říkat. Jejich oči říkaly všechno, co ten druhý potřeboval vědět.

Teprve až Kamil přestal mít nutkání tak prudce lapat po dechu, začal se zase hýbat: přelezl si na koberec vedle Bena, natáhl se pro ten ručník a jeho zatím nepoužitým okrajem zkusil otřít koberec těsně vedle Benovy hlavy. Pak chytl Bena za paži, vytáhl ho do sedu a uvolnil mu pásek poutající jeho zápěstí.

Sám se překulil z kleku taky do sedu a opřel se zády o skříň, zvláštně unavený, jako kdyby ho ten dlouhý výslech, rvačka a následný usmiřovací sex totálně vyčerpaly. Přesto v sobě ale vyštrachal dost sil na to, aby Benovi, který k němu teď byl natočený bokem a zkoumavě pozoroval otlačeniny na svých zápěstích, řekl polohlasně, přesto důrazně: „Nechci si sem, do prdele, zvát žádný holky, jasný?“

Ben se na Kamila zvědavě otočil: „Ani tu černovlasou? To je která, Klára?“

„Beata,“ opravil ho Kamil. „A když říkám, že žádný, tak žádný.“

Ben se sám pro sebe usmál a sklopil oči. Potom se pomalu přesunul blíž ke Kamilovi a opřel se o skříň vedle něj. „A mě si sem zvát chceš?“ zeptal se ledabyle, očima propaloval koberec.

Kamil užuž otvíral pusu, aby Bena za tu divnou otázku nějak utřel, ale Ben pokračoval: „Protože ty seš jedinej z celý třídy… z celý školy…, ke komu odpoledne přijdu, víš?“

„Ale… ale říkals, že… že…,“ nedokázal se v tom Kamil tak najednou vůbec zorientovat.

„… že si vedle sebe představuju jednoho kluka ze třídy,“ pomohl mu Ben. A pak hlesl to, co už muselo být zřejmé…, ale u Kamila jeden nikdy neví. „Tebe.“

„Mě?!“ vyhrkl Kamil nevěřícně. „Ale… proč zrovna mě?“

Ben pokrčil rameny… a rozhodl se, že to Kamilovi poví. Všechno. No co. Horší, než když mě podezírá, že si ve skutečnosti myslím na někoho jinýho, to bejt nemůže… „To já nevím, proč zrovna tebe. Mám to tak už nějak od prváku… no, možná už i od devítky, když mi došlo, že holky mě fakt neberou… S tebou trávím nejvíc času, tak asi proto. Jo, haha, vlastně několik tejdnů jsem si ještě šíleně rád představoval toho mladýho tělocvikáře, pamatuješ si ho? To už ty mý představy začaly bejt takový drsnější…“ A často jsem si představoval i vás dva dohromady. To bylo tenkrát asi to nejrajcovnější, co můj pubertální mozek stvořil. „Ale když pak přestoupil na sportovní gympl, tak jsem na něj časem tak nějak zapomněl…“

„Ale,“ Kamil to pořád nedokázal pořádně pobrat, „vždyť já jsem pořád s někým chodil…“

„No a?“ usmál se Ben a konečně zvedl oči, aby se na Kamila podíval. „To těm mejm představám přece nijak nevadilo…“

Kamil se na Bena taky zadíval… ale pak očima oba ucukli. „No ty vole,“ nechal se po chvilce mlčení slyšet Kamil, „tos mi neměl říkat…“

„Proč…?“ Ben se na Kamila znovu zahleděl, tentokrát ale vylekaně. Do prdele… Teď mi řekne, že mu to vadí… že je mu nepříjemný, že jsem… celou tu dobu, co si myslel, že jsme normální kámoši… tak že jsem…

Kamil ale do Benových vyděšených úvah vstoupil se svým vlastním strachem: „Protože teď budu pořád přemejšlet, jestli ty tvý rokama vypilovaný představy splňuju…,“ dostal ze sebe – a teď to byl on, kdo očima soustředěně pozoroval kobercová vlákna.

Ben se úlevně rozesmál: „Blbče… Je to milionkrát lepší!“ A když si všiml, jak se Kamil nesouhlasně zaksichtil, dodal: „Copak tobě se nikdy nestalo, že ses na něco těšil nebo sis něco představoval… a v reálu to pak bylo lepší?“

„Jo, to si piš, že stalo,“ uznal Kamil, a znovu se zadíval Benovi do očí. „S tebou.“

„Se mnou…? Co se mnou…?“ byl teď Ben tím, komu docházely věci šíleně pomalu.

„Tohle všechno, vole!“ usmál se Kamil.

Ben na Kamila jenom oněměle zíral, a tak mu to Kamil taky všechno vyklopil. „Hele, já jsem si vždycky myslel, že jsem na holky. Bez debat. Občas se mi do představ přimíchal nějakej kluk… prostě taková trojka, chápeš… Nějak jsem to ani neřešil. Časem mě taky začaly brát nějaký drsnější věci… a najednou jsem zjistil, že tam ty holky vlastně nepotřebuju vůbec. Různě se mi v hlavě míhali kluci ze třídy, z basketu… trenéři… Tebe jsem tam nechtěl, přišlo mi, že jako nejlepší kámoš tam nemáš co dělat, jenže jednou se to nějak stalo… Si úplně přesně pamatuju to video, který jsem tenkrát viděl, takový fakt rajcovní… a pak jsem si prostě najednou představoval, jak ten dominantní z toho videa jsem já a ten bezmocnej seš ty. A bylo to úplně skvělý. A od tý doby jsem si to už představoval tak nějak nejčastějc…“

Ben si rozpačitě prohrábl vlasy. „No, tak tohle teda… to jsem netušil…“

Kamil se rozesmál a vyskočil na nohy. „Tos ani nemohl tušit. Nikdy jsem neměl v úmyslu ti to říkat. Hele, a asi půjdeme, abysme to všechno stihli, ne? Ještě si musíš doma vyzvednout brusle…“

„Takže… takže se teda nakonec přidáš?“ zjišťoval Ben a taky se hrabal na nohy.

„Jasně… A cestou se můžeme stavit na něco k jídlu, hm?“

„Co zajít na ty hambáče, co jsme na nich byli posledně? Zvu tě…,“ navrhl Ben a začal se zase oblékat. Potřetí to ze mě snad už neserve. I když…!

„Ale, a pročpak to?“ vyzvídal Kamil, zatímco si navlékal boxerky.

„Jen tak,“ pokrčil Ben rádoby lhostejně rameny. Třeba proto, že ty sis kvůli mně koupil tady tyhle sexy hadry. Třeba. „Mimochodem, sekne ti to,“ kývl Ben hlavou ke Kamilovu rozkroku. Teď už mu to říct můžu. Teď už to nebude brát, jako že mu lichotím, aby zmírnil svý výslechový metody.

„Myslíš tohle?“ zatahal si Kamil provokativně za tu nohavičku s nápisem „Policie“.

„Jo… Ale sekne ti celá ta role. Policajta. Zlýho policajta,“ upřesnil Ben. „By ses tím mohl živit.“

„Nono, zase tak zlej jsem nebyl, ne?“ mrkl na něj Kamil, a než se Ben stihl začervenat, pokračoval: „A navíc, já nechci vyslýchat kdejakýho imbecila, co by se mi dostal pod ruce.“ A ty seš většinou tak nechutně slušnej, že by ses mi nedostal pod ruce ani jednou.

„Tak to já bych se dal na nějakou zlodějskou dráhu, kdybys pracoval u Policie,“ řekl Ben, jako kdyby Kamilovi četl myšlenky.

„Ty? Ty zrovna!“ rozesmál se Kamil.

„Pf, myslíš, že bych to nezvládl?“ durdil se Ben.

„Ale jo, to bys asi zvládl.“ Asi určitě. Zvládneš všechno. Ale tohle přenech jinejm, jo? „Ale myslím, že to radši necháme takhle, jak to je. Ty nebudeš tahat lidem z kapes mobily a peněženky… a já nebudu pracovat u Policie… a budu si vyslýchat jenom tebe. Kdykoliv se mi zachce. Třeba hned zejtra.“

Ben potěšeně a hlavně natěšeně sklopil oči, nahlas ale namítl: „Vždyť už jsem ti všechno řekl…“

Kamil vyprskl smíchy. Všechno? Ani náááhodou! „Bene, tys mi zatím řekl asi tak desetinku toho, na co jsem se tě chtěl zeptat. A pak zbejvá spousta věcí, na který zatím ani nevím, že se tě chci zeptat. Ale to nech laskavě na mně. Teď už pohni kostrou, ať nakonec nemusíme za tím Jirkou sprintovat…“

„Já jsem ready,“ usmál se Ben. Na všechno. Na dnešek… i na zejtra… na cokoliv, s čím přijdeš.

Netušil ale, že už za několik hodin se dozví něco, co mu ten natěšený, bezstarostný úsměv ze rtů smaže…