Venkovský příběh – 18. Jak jsme blbli II.

Šli jsme tak, aby na nás nebylo vidět, Robin si mě opřel o strom, ze kterého zhruba ve dvou metrech trčela větev. Nalepil se na mě a začal mě líbat, až jsme se oba ocitli bez trička. Cítil jsem jeho horkou, lehce opocenou kůži na mé a zároveň jsem v podbřišku cítil tlak tvrdého Robinova rozkroku. Pak si mě přesunul pod tu větev, z batohu vyndal pouta. Mrknul na mě:

„Fílo, neboj se ničeho!“

Jeho divoký pohled mě naplnil vzrušením z toho, co přijde. Ruce mi dal nahoru a pouta zamkl nad větví, takže jsem na ní skoro visel. Začal mě hladit a líbat po holém těle. Já mu to chtěl vracet, ale nemohl jsem. Sundal mi boty a stáhl kalhoty. Visel jsem tam jen v napnutých boxerkách.

„Copak se ti to stalo v těch trenýrkách?“ pousmál se Robin a prstem, tak aby se mého nedotkl, lehce přejel po gumě. Já myslel, že vybuchnu, provokoval, ale celou dobu se mého nedotknul. Začal znovu lovit v batohu a vytáhl kuklu, která neměla žádný otvor, jen v místech, kam mají přijít oči, byla vycpávka, aby přes ni nebylo vidět vůbec nic.

„Budeš s tím v pohodě?“ ujistil se Robin.

„Nevím, nevím, co chceš se mnou provádět, ale zkusíme to. Kdyby něco, řeknu, jo?“

Robin jen přikývl a už jsem měl kuklu na sobě. Nic jsem neviděl, jen jsem slyšel, jak se zase Robin hrabe v batohu, a zároveň cítil, jak laská moje tělo. Ty doteky byly pro mě o dost intenzivnější, tím jak jsem nic neviděl a nebyl ničím rozptýlený, plně jsem se soustředil na prožitky. Celé to bylo umocněno tím, že jsem nevěděl, kde se mě teď dotkne, kde mě políbí. Bylo to zvláštní, když jsem nevěděl, kde to přijde, tělo reagovalo daleko vzrušeněji, než když jsem to viděl a čekal to.

Robin mi najednou zašeptal do ucha:

„Tak takhle tě tu mám v bezpečí, tak tu počkej, já se jdu podívat, jestli nenajdu nějaký houby.“ Jen jsem slyšel, jak skutečně odchází.

„Robe? Robe…? Jsi tady?“

Ticho, nic jsem neslyšel, jen zpěv posledních pár opeřenců, kteří užívali posledního letošního sluníčka v korunách stromů.

„Robe, neblbni, tohle není prdel. Buď se ozvi, nebo mě pusť.“

Bylo pořád ticho. Chtěl jsem volat hlasitěji, ale zároveň jsem se bál. Co když přijde někdo cizí a najde mě tu takhle? To bych hodně blbě vysvětloval. Nebo zrovna nějakej hnusnej nadrženec a já nemám, jak se bránit.

„Robine, nebuď čurák, odvaž mě!“

Pořád ticho, takhle jsem tam visel snad čtvrt hodiny. Sakra, on někam fakt šel na houby nebo na procházku, nevím. Vždyť může zakopnout, zlomit si nohu a jak mě kdo odsud dostane? Hlavně ten trapas, v poutech za větev, ještě k tomu jen v trenkách? Najednou jsem za sebou uslyšel prasknutí větviček, jak na ně někdo šlápl.

„Robine, jsi to ty, doufám?“

Zase ticho, ale slyšel jsem a tak divně cítil, že se ke mně skutečně někdo přibližuje.

„Robe, kurva, řekni něco!“

Pořád nic, hodně jsem znejistěl.

„Kdo teda jste?“

Najednou jsem cítil, jak mě někdo chytil za bradu a natočil ji nejdříve doleva, pak doprava. Pak jsem cítil, jak ta osoba jede prstem od brady níž a níž. Nebyl to ale tak jemný dotyk, jako má Robin. Ucítil jsem, jak mě dvě ruce chytly za bok a dost nevybíravým způsobem mi strhly moje boxerky dolů. Dostal jsem strach, přišlo mi, že to je někdo cizí. Začal jsem sebou házet, snažil jsem se okolo sebe kopat:

„Nech mě bejt, ty sráči, nešahej na mě, budeš mít problém.“

Pak jsem konečně uslyšel:

„Klid, Fílo, jsem to já, nikdo cizí. Sorry, asi jsem to přehnal, chceš pokračovat?“

„Ty jsi idiot!“ Zase jsem však ucítil ty příjemné, mrazivé doteky. „Jo, teď už můžeš pokračovat.“

Objal mě zezadu a natlačil se na mě, to už jsem cítil, že je taky celý nahý. Jeho totálně tvrdý penis mě tlačil mezi půlkama a příjemně tam rejdil. Robinovy ruce mě hladily po celém těle, bylo to strašně vzrušující. Jak jsem neviděl, tak podle doteků jsem si představoval, co mi asi dělá. Představoval jsem si i Robina, jak teď asi vypadá, z paměti jsem lovil každý detail jeho těla. Každou šlachu, každou žílu, vlnité chloupky na prsou, pihu nad levou bradavkou, přívěsek Thorova kladiva, který s ním již snad srostl, nevýraznou kozí bradku a jeho soustředěný, přesto zastřený pohled. Ty detailní představy mi dodávaly do těla nové a nové impulsy, které se přelévaly do mého rozkroku, kde vytvářely příjemný lechtivý tlak.

Ucítil jsem horký dech na mém zadku a ruce, jak jej pomalu roztahují. Ozval se zvuk několikanásobného plivnutí a já ucítil zvláštní teplé vlhko, kterým začal prostupovat prst. Robin si tak připravoval cestičku pro něco většího. Zase mi do hlavy přišly ty divoké představy, jak teď Robin asi vypadá? Určitě sedí na bobku s roztaženýma nohama, koule mu visí volně do prostoru a tvrdý mokrý pták se vesele směje na svět. Zatímco jeho roztažená ochlupená prdelka láká hrdě všechny k návštěvě prstu, penisu nebo jazyka.

Začal jsem kňučet, kvílet, vzdychat, moje obavy, že nás tam někdo načapá, se úplně rozplynuly. Kdyby, tak co, každý v sobě máme kus zvířete, dokonce mě ta představa začala dráždit. Bylo cítit, že se Robin postavil, pár vteřin jsem necítil nic. Jako blesk z čistého nebe mi na jedné i druhé půlce přistála štiplavá, přesto příjemná rána, jak mě Robin plesknul. Pak mě chytil za boky a zajel do mě, dnes o dost razantněji než včera, a začal přirážet. Visel jsem tam jak střelený srnec, tělo i nohy mi lítaly tak neurčitě do všech možných stran, jen pánev byla pevně na svém místě, jak ji Robin pevně držel a dával jí co proto.

Mým tělem projížděla větší a větší slast, začal jsem být docela hlučný. Do toho jsem zaslechl Robina, jak říká takovým neosobním tónem:

„Jen si křič, jak chceš, tady tě stejně nikdo neuslyší.“

Robin začal zhluboka odfukovat, do toho začal i chrčet jak divočák a já ucítil škubání jeho penisu a mnou se rozlilo zase to příjemné teplo. Chvilku jsme tak ještě zůstali a Robin mě hladil a škrábal na zádech. Pak ode mě odstoupil, bylo cítit, že mě obchází. Pár vteřin bylo zase úplně hluchých, když jsem ucítil příjemné teplo a vlhko na svém penisu. Robinův mrštný jazyk se dal do práce a nevynechal jediný centimetr mého rozkroku. Když cítil, že i já se dostávám do transu, chytil mě za zadek a snažil se mě narvat hluboko, jak to jen šlo. Začal jsem se třást a cítil, jak pumpuju vše rovnou do Robinova krku.

Když jsme se vydýchali, zůstal jsem pořád viset s kuklou na hlavě. Slyšel jsem, jak Robin s něčím pořád chrastí, a znělo to, jako když balí. Konečně jsem cítil, že mi uvolnil ruce a hned vzápětí mi sundal kuklu. Než jsem se rozkoukal z té tmy, cítil jsem, jak mě Robin tak trochu povýšenecky poplácal po tváři, což doplnil:

„Hodnej byl dneska Filípek.“

Robin byl už skutečně sbalený a oblečený. Já tam před ním stál nahý, začal jsem se oblíkat, zatímco on tam stál, ruce založené a jen na mě koukal.

„Co je?“

„Nic,“ odpověděl s viditelným úšklebkem.

Jak na mě koukal, bylo mi docela stydno, byl to zvláštní pohled. Když jsem se oblékl i já, vrátili jsme se na louku a tam si ještě chvilku sedli, abychom se napili.

Robin mě chytl za dlaň a už svým obvyklým tónem se mě zeptal:

„Fildo, doufám, že jsem to nepřehnal? Jsi OK?“

„No upřímně, jsem z toho trochu zmatenej, trochu jsem tě nepoznával, ale bylo to fakt super. Dneska pro změnu do tebe vjelo něco nečekanýho, byl jsi takovej drsnej. A co tě napadlo koupit zrovna takový hračky?“

„No to je taková blbost, někde jsem na netu četl, že když jsi spoutanej a ještě k tomu nevidíš, je ten prožitek pro tebe intenzivnější. Navíc jsem chtěl vyzkoušet mít někoho takhle v moci a bejt k němu jakože přísnej, no asi na tebe neumím bejt moc přísnej, ale snažil jsem se. Teď jenom doufám, že ti to nevadilo.“

„Hele ne, já musím říct, že jsem si to fakt dost užil, až na ten začátek, kdy jsem fakt nevěděl, jestli jsi to ty nebo někdo jinej, to jsem měl fakt strach.“

„Aha, tak to jsem posral, já jsem chtěl hrát takovou hru, jako že nebudeš vědět, kdo to je. Původně jsem chtěl držet hubu celou dobu, ale jak jsem viděl, že jsi fakt na nerva, tak jsem tě uklidnil. Neboj, nikam jsem nešel, byl jsem asi patnáct metrů od tebe a měl tě celou dobu na očích, jen jsem se tam svlíknul a čekal. A neboj, všechno to bylo jenom v rámci hry, opravdicky hnusnej na tebe fakt nikdy nebudu.“

„V pohodě, mně se to fakt líbilo, můžeme vyzkoušet, co nás napadne, jen o tobě potřebuju vždycky vědět, tohle už mi prosím nedělej. Co kdybys někam odešel a našel mě tam nějakej starej, tlustej myslivec a užil si tam se mnou?“ Pak jsem se zamyslel a pokračoval jsem: „Noo i když taky by to mohl být nějakej mladej sexy adjunkt na lesním pychu a mohl by si tak dát doublepych.“ Předstíral jsem zasnění.

„Jo táák ááádjunkt jo? To by se ti líbilo.“

A vrhnul se na mě a začal mě lechtat a prát se se mnou. Nějakou dobu jsme se tam pošťuchovali, Robin mě přepral, sedl si obkročmo na moje tělo, ruce mi držel za hlavou a nakloněný se mi koukal do očí a smál se. Pak trochu zvážněl:

„Fildo, já tě mám tak rád, kdybych tak mohl slovama říct jak.“ A začal mě zase líbat.

Pak už bylo potřeba se zvednout a jít směr Březník, kam jsme dorazili spíše už odpoledne. Kochali jsme se místní fascinující krajinou a bavili se o tom, jak se na této hájence žilo za dob mistra Klostermanna a hajného Kořána.

„Robe, představ si, jak tu muselo bejt v říjnu, vlastně teď bysme tady zapadli sněhem a dostali se odsud snad na konci března, to by bylo hustý co?“

„Ty jo, to bych nedal, představ si půl roku tady zavřenej, já bych nevydržel půl roku šukat furt do kolečka.“

„Ty jsi blbej, já se tady snažim o romantiku… No ale ber to takhle, zase pak od března by nebyl na šukání čas, furt by se muselo makat, zase než by to tady zapadlo.“

„Teda to ti řeknu, tak nejdřív se modlili, aby už byl březen, a pak si ani jednou nevrzli, to byl teda život, chudáci lidi,“ smál se.

Na penzion jsme dorazili něco po páté a od pěti Robin zamluvil saunu na dvě hoďky jen pro nás. A jelikož jsme přišli o něco později, penzionem jsme jenom proběhli, rychle shodili věci a letěli rovnou do sauny, aniž bychom někoho potkali.

Sprchu jsme dali až v sauně a pak už se rozkydli uvnitř, abychom si prohřáli kosti. Bylo nesmírně vzrušující pozorovat Robina, jak se orosil potem, pár čůrků mu teklo z vlasů a stékaly po lících na krk, kde se přidaly další a pokračovaly přes krk, až se schovaly v chlupatých prsou. Zpod nich pak stékaly na ploché bříško až do pupíku. Jeho modré oči mě mlčky pozorovaly a pusa se na mě mile usmívala.

„Robine, teď vypadáš jako to nejroztomilejší štěňátko pod sluncem, pojď sem ke mně.“

„Prosím tě, štěňátko, jak si na to přišel?“ Nicméně se posunul, já roztáhl nohy a on se uvelebil mezi nimi, zády ke mně a opřel se o mě. Hlavu jsem mu položil na rameno a začal ho prsty jemně hladit po těle nahoru a dolů. Dál jsme zase mlčeli a užívali si relaxu, já toho, že si s Robinem mohu takhle pohrávat, a Robin se zavřenýma očima si užíval mých dotyků, které ho uspávaly.

Najednou se rozrazily dveře od sauny a tam stál pan provozní, koukal na nás vyjeveně přes sklo a my na něj s úlekem a zděšením.

„Ježííš pardon, omlouvám se, já myslel, že tu nejste, vůbec jsem vás neviděl přijít. Promiňte, já myslel, teda, že by sem, oni se mě ptali z jinýho pokoje, jestli sem můžou, jakože oni za hodinu a půl, ale mysleli si, jestli ne teď,“ komolil zmateně provozní a očima těkal po místnosti, na nás, na sprchy, zkrátka bylo vidět, že je mu trapně. Pak se otočil a odešel.

Robin byl hodně poplašený, já tedy také, ale u něj jako by se objevil strach z toho, co bude následovat. Přece jen jeho neblahá zkušenost s tátou byla pořád dost živá.

„Ty vole, Fílo, on nás viděl takhle, co budeme dělat? Jak se teď na něj máme dívat?“

Snažil jsem se zachovat chladnou hlavu:

„Klid, Robíku, sice nás viděl takhle, ale co? Žádný alotria jsme nevyváděli. Pochybuju, že se v tom bude šťourat, jsme zákazníci, máme zaplaceno jako kdokoli jiný, tak co může?“

Po sauně byl čas na večeři, kterou jsme měli v restauraci u nás v penzionu, i tam obsluhoval náš provozní a jeho paní vařila. Oni dva tam stíhali naprosto všechno. Seděli jsme u stolu a provozní přišel a jakoby nic se nás ptal, co si dáme k pití, a večer proběhl naprosto standardně.

„Tak vidíš, Robíku, nic se neděje, můžeš bejt v klidu.“

Nějak před desátou jsme se zvedli, že půjdeme na pokoj. Asi deset minut poté, co jsme tam byli, se ozvalo klepání na dveře. Otevřel jsem, Robin stál asi tři metry za mnou. Ve dveřích se objevil pan provozní s lahví vína.

„Pánové, já se vám chci ještě jednou omluvit za to nedopatření v sauně. Má to být zóna klidu a já jsem vás takhle vyrušil. Víte, já fakt myslel, že tam nejste, tak jsem tam chtěl pustit ty druhé zájemce. Tady jako omluvu máte, na účet podniku, flašku vína.“

„Prosím vás, to si nedělejte škodu, vždyť se nic nestalo a je jasný, že pokud by byla sauna nevyužitá a měl jste zájemce, tak by byla přece škoda toho nevyužít.“

„To jsem rád, že to takhle berete, ale tu flašku si vemte, na tom trvám.“

Vzal jsem ji, oba jsme poděkovali a popřáli dobrou noc.

Ovšem na panu provozním bylo vidět, že má ještě něco na srdci, a tak loučení bylo takové, jako když se neumí rozloučit. Pak se ale na mě podíval a povídá:

„A nezlobte se, ale můžu se zeptat?“ A aniž by čekal na odpověď: „Vy asi nejste jen kamarádi, co?“

Robin sotva popadl dech, v zádech jsem cítil, že je opět v panice. Dotaz pana provozního byl tak roztomile neohrabaný, že jsem se jen usmál a řekl jsem mu to na rovinu:

„Ne, nejsme jen kamarádi…, doufám, že to nějak nevadí?“

„Coo… Neee, u nás už bylo pár takových partnerů a partnerek jako vy, ale vy jste suverénně nejmladší, omlouvám se za tu zvědavost, nic jinýho za tím není, nebojte.“

„V pořádku, opravdu se nic neděje.“

Pak už jsme se rozloučili. S Robinem jsme na sebe hodili tázavé pohledy.

„Tak vidíš, Robe, je úplně v pohodě jako většina lidí, debilů je jen pár, no bohužel, ty jsi to odsral přímo v rodině.“

„Fílo, to bylo hrozně divný, že by se třeba k nám chtěl přidat?“

„To těžko, vždyť má manželku.“

„Noooo, to není záruka, Fílo, pamatuju si, že když jsem měl ten profil na seznamce, tak jsem měl možná víc vzkazů od ženáčů než od těch, co by byli opravdu jen na kluky.“

„Hmmm, myslíš? No já nevím, nemyslím si.“

Ještě chvilku jsme vedli polemiku, ale nakonec jsme se stejně shodli, že chlap to sice je pěkný, ale pro nás je to prostě starší pán, kdy mu mohlo být tak pětačtyřicet. Nicméně víno zadáčo jsme uvítali a hned toho využili. Lahev jsme otevřeli a Robin řekl, že si k vínu pustíme dobrý film. Tomu jsem se trochu podivil, jelikož na pokoji žádné DVD na přehrání nebylo a v televizi běžely jen české programy se špatným obrazem.

Robin si sedl vedle mě a vytáhl mobil. Hned jsem to pochopil, pustil mi film na telefonu, který začínal záběrem do lesa, na stromy, mech a pak byl v záběru klučina visící na větvi. Ten klučina jsem byl já, ten parchant nás natočil. Teď jsem se mohl konečně i podívat, co tam se mnou všechno dělal. Byl to zvláštní pohled, přišlo mi to tak zvrhlé, perverzní, ale zároveň mě to hrozně vzrušilo. Viděl jsem hodně porna, ale tohle mě dostalo, zde jsme byli hlavními protagonisty my dva. Na rozdíl o klasického porna, kde je to často jen o bušení, ale je to bez vášně, mělo tohle ten náboj, který mi často v péčku chybí. Z videa úplně čišela touha a drsná něha, se kterou si mě Robin užíval, protože jsem nebyl jen tak nějaký protagonista, ale byl jsem jeho přítel, ke kterému se chová s respektem.

Dlouho jsem to nevydržel a začal se mačkat v rozkroku, abych schoval svou erekci. Toho si Robin ihned všiml, šťouchl do mě:

„Tebe to bere se takhle vidět, viď?“

„Hmmm, je to hustý, dost. Nemyslím si ale, že je to kvůli mně, ale kvůli tobě, jak si to užíváš. A když vidím, že je to se mnou, tak mi to dává pocit vzrušení a možná pýchy? Nevím, jak to nazvat.“

„To se nestyď, klidně si ho vyhoň. Já se budu dívat,“ mrkl.

„Ty se chceš jenom dívat?“

„Proč ne? Tohle jsme vlastně nikdy nezkusili, vždy jsme řádili spolu, pojď do toho, chci vidět, jak můj Filda dělá sám sebe.“

Přišlo mi to jako hodně rajcovní nápad, celý se svléknout a udělat show pro Robina. Seděl tam oblečený, nehnul brvou. Já před ním nahý a dávám si vlastňáka. Cítil jsem se trochu poníženě, ale zároveň se mi to líbilo. Tyhle chvilky si kluci obvykle nechávají pro sebe a já teď mou intimní chvilku dávám na obdiv jako nějaká coura.

Když jsem se udělal, Robin se pousmál:

„Fildo, to bylo luxusní, musím ti to vrátit.“

Vmžiku byl nahý i on a já si užíval podívanou. Díky tomu, že jsem to měl bez práce, jsem si mohl užívat v klidu každého detailu jeho těla. Hlavně napumpovaných žil na penisu a rukou. Robin se dráždil i na zadku a občas měl zuřivou chvilku, kdy byl celý rudý a já myslel, že si ho snad utrhne. Po nějakých deseti minutách se zapřel, propnul nohy, krev se mu nalila do obličeje a na krku se napumpovala tepna. Proud byl tak mocný, že první tři dávky dolétly Robinovi na obličej.

Lehl jsem si na Robíka:

„Krásný to bylo, ty jsi tedy neposedné zvířátko.“

„Ty taky, koukat na tebe je to nejlepší péčko, co jsem kdy viděl. Schválně jsem si zakázal se na tebe vrhnout, bylo to ale peklo,“ smál se.

Ráno jsme ještě jednou panu provoznímu poděkovali za víno. Říkali jsme se, zda se k tématu “my dva“ ještě vrátí, ale už se tak nestalo. Bylo tedy jasné, že šlo jen o jeho zvědavost, jen nám přišel ještě milejší než doposud, to samé paní provozní. Z čehož jsme usoudili, že jí to určitě vyzvonil, ale bylo nám to šumák, protože to byli opravdu fajn lidi.

Z dovolené jsem se vrátil ještě zamilovanější a myslím, že i na Robina to tak zapůsobilo. Konečně někde sami dva jen spolu, bez přítomnosti kohokoli známého. Ne že bychom je neměli rádi, ale znáte to, když chcete být jen spolu, o jinou společnost prostě nestojíte.

S hlavou v oblacích utekl další čas jako voda a nám se opět přiblížila Mikulášská zábava. Hodně jsem vzpomínal na tu loňskou, která se tak nepovedla. Vlastně povedla, ale ten závěr byla naprostá katastrofa. Tehdy by mě vůbec nenapadlo, co bude za rok. Jeden jediný rok a můj život se obrátil vzhůru nohama, ale tím nejlepším způsobem. Při loňské Mikulášské hlavní roli sehrála Petra a Petra měla sehrát hlavní roli i letos, no i když hlavní? Zkuste posoudit sami.

Naši ten rok jeli na víkend do Prahy k bráchovi, a tak jsme měli s Robinem celý barák pro sebe. Odpoledne byla klasicky dětská zábava a letos již podruhé se Dominik ujal role Mikuláše. Já s Kaká a tentokrát i s Robinem jsme se zase na něj byli podívat. Jeho taťka coby čert opět řádil a Dominik dětičky uklidňoval. Koukali jsme na něj a Robin mi povídá:

„Fílo, z Dominika bude jednou super táta, nemyslíš?“

„Nevím, chudák spíš neví, co má dělat, táta mu je straší a oni běží za ním.“

„To jo, ale podívej se na něj, jak to s nima umí, je úplně jinej.“

„Jo je skvělej, hrozně mu to s těma dětma sluší.“

Večer byla dospělácká zábava, kde jsme se sešli všichni, včetně drahých poloviček. Monča přitáhla i Petru a dorazila taky Anička od Pucka. Rádi jsme ji viděli, ale docela nás štvalo, že Pucek nedorazil. Dominik si k ní sedl:

„Ty, Ančí, a nechce se na to už ten Pucek vysrat? O co mu jde? Vidím ho tady občas s tou pochybnou společností, často je na kaši. No to my třeba taky, ale přijde mi, že to není on.“

„Domčo, ani mi nemluv, říkám mu to furt, ty jeho kumpáni jsou fakt šílený. S váma by byl zase v pohodě, vás mám ráda všechny, zato tamty vůbec. To jsou přesně takový ty klasický chytrý hospodský kecy, jak by všechno dělali jinak, ale ve skutečnosti to jsou nuly. Dneska se vykýblovali u něj doma, tak jsem utekla sem. Že prý nepůjdou na takovou trapárnu a vůbec, že má Šichta na zábavě o dvě koruny dražší pivo, že je to zloděj, že by mělo bejt naopak levnější, když má takovou tržbu. No co ti mám povídat, s váma si to tady alespoň užiju.“

Večer jsme si užili spoustu srandy a hlavně tance, kdy jsme s Robinem pěkně provětrali Peťu i Aničku. Pár piv taky bylo, tak jsme byli hodně uvolnění. Nějak před druhou hodinou jsme se rozloučili a že půjdeme všichni spát. Petra byla pěkně veselá a prohlásila, že se chce ještě projít a že nás tedy doprovodí. Když jsme byli už kousek od našeho domu, zbyli jsme jen já, Robin, Petra a Anička. Ještě jsme se chvilku zapovídali, ale Anička už byla unavená, tak šla taky na kutě. Peťa měla nějakou kuráž, a tak stočila řeč na mě s Robinem.

„Kluci, já vás spolu tak strašně ráda vidím, vám to spolu tak sekne, když si vzpomenu, jak jsem se chovala vůči tobě, Fílo, jak kráva, tak bych si nafackovala. Škoda, že jsi mi to tehdy neřekl, asi by ses divil, jaký bych měla pochopení.“

„To víš, to je těžký, sám jsem byl tehdy dost zmatenej, a kdybych nebyl, tak stejně bych to asi tajil.“

„Kurva, to je zima, jestli chcete ještě kecat, nechcete jít dovnitř, dáme ještě šláftruňk?“ čílil se Robin.

„No jasně, máme tam víno v lednici,“ navrhnul jsem Petře.

Ta souhlasila a za chvilku jsme seděli ve vyhřátém obýváku u skleniček. Řeči se vedly, Petra si sedla do křesla a já s Robinem jsme seděli vedle sebe na gauči. Před Petrou jsme si nedělali žádné násilí, takže jsme se drželi za ruku a já Robina občas pohladil nebo poškrábal ve vlasech.

„Já z vás nemůžu, vy jste tak sladký, jak se k sobě máte, sorry, že o tom furt melu, ale asi vám prostě závidím.“

S Robinem jsme se na sebe usmáli. A Petra pokračovala:

„Ty jo já bych normálně chtěla vidět, jak si dva kluci daj pusu.“

To bylo to nejmenší, a tak jsme se s Robinem políbili.

„Ježišmarja, to je tak rozkošný,“ zasnila se Peťa.

Nás to nějak povzbudilo, a tak jsme přešli do klasického líbání, což Peťu dostalo do úplného transu a jen na nás koukala a nic neříkala, aby nás nevyrušila. Mě s Robinem popadla vzájemná chuť na sebe a věděli jsme, že až Petra odejde, ještě spát nepůjdeme. Líbačku ukončil Robin a říká Petře:

„No a takhle nějak to máme,“ usmál se.

„Kluci, vy jste prostě sen, tak já už půjdu, asi budete chtít pokračovat.“ Avšak nijak se nezvedala a jen vilně koukala, zda ještě neuvidí alespoň jeden polibek.

My na sebe s Robinem koukali, alkohol nám asi dodal kuráže a zároveň naše pohledy si řekly, že nám to je asi příjemné, když na nás někdo kouká. Zvláště, když se jí to evidentně tak moc líbí. Kývli jsme na sebe a Robin se podíval na Petru:

„Tak pojď s náma do pokoje, jestli chceš vidět něco víc, ale opravdu jen koukat, jo? My o účast holky mezi náma asi fakt nestojíme, což není nic proti tobě.“

„Jasně, jasně Robíku, chápu, já jsem z vás úplně vedle, chci vidět víc.“

Zašli jsme do pokoje, Petra si sedla na židli, zatáhli jsme závěsy a rozsvítili. S Robinem jsme se na sebe vrhli, během líbání jsme ze sebe začali strhávat věci. Robinovi jsem vjel hlavou pod tričko a začal ho tam všude líbat a olizovat. Pak jsem mu tričko sundal a on mně. Leželi jsme na sobě holými těly a převalovali se ze strany na stranu, takže jsem chvíli ležel na Robinovi a chvíli on na mně. Přitom jsme se navzájem proplétali nohama, až jsme si sundali kalhoty a zůstali jen v boxerkách, které se už dávno přeměnily na mokrý stan.

Třeli jsme se o sebe přes spodní prádlo a každé otření vyvolalo další a silnější vlnu vzrušení. Pak přišla moje chvíle, hrozně jsem si užíval to, že mohu Robinovi sundávat trenky zubama jak nějaký pejsek. Bylo to pro mě hrozně vzrušující, zvláště když se mi pak jeho penis otřel o tvář. Podebral jsem jeho koule a začal je jemně olizovat a jen velmi zlehka kousat. Robin se vlnil, kroutil a pak mě chytil za vlasy a nacpal mi ho hluboko do pusy, abych ho kouřil. Svoje trenky jsem si shodil sám, ale hodil jsem je Robinovi na tvář, což si nechal líbit. To už jsem ho ale popadl za nohy, převrátil a obličej zabořil do jeho svalnatého zadku, aby se můj jazyk pokusil dostat co nejhlouběji.

Najednou jsem uslyšel vzdechy, které ovšem nebyly Robina. Podíval jsem se, a co jsem viděl, mě vyšokovalo, ale v dobrém slova smyslu. Petra seděla na židli úplně nahá a užívala si nás sama se sebou. Robin se jen usmál, pohrabal se ve svých věcech a vytáhl naše dilda a podal je Petře.

„Na, vezmi si, neboj, jsou čistý a dezinfikovaný.“

„No teda, vy jste dobře vybavený.“

A s chutí si nabídla ten vibrační. My pokračovali s ještě větší touhou, vrátil jsem se k Robinově zadku, což mi vzápětí vrátil. Nezapomněl mě pořádně plesknout, aby pak se mnou praštil na břicho tak, abych se koukal na Petru. Robin si mě připravil, aby do mě zajel na první dobrou. Já koukal na Petru s očima v sloup z prožívané slasti a Robin na Peťu házel pohled alfa samce, před kterým by se měla mít na pozoru. Ale i tak Robin stihl být ke mně i něžný, kdy mě líbal na krku, na tváře a na uši.

Petra na nás fascinovaně koukala a dildo mělo opravdu spoustu práce, jak mu Petra dávala zabrat. Po chvíli se začala celá chvět, začala křičet a zajíždět do židle, aby následoval výbuch ženského orgasmu. Ani ne tak vzrušení z toho, co jsme viděli, ale z toho intenzivního prožitku se to dostavilo i k nám dvěma. Robin začal být také hlučnější, natočil si mě na záda, já otevřel pusu a ta se mi okamžitě začala plnit vyvrcholením mé lásky. Když bylo po všem, probudil se ve mně taky kus zvířete, Robina jsem ze sebe shodil, otevřel jsem mu palcem pusu a zarazil mu tam ptáka až po koule, abych ho taky naplnil mou slastí.

Oba jsme padli na břicho vedle sebe, koukali na Petru a usmívali se.

„Teda to byla jízda, vám řeknu,“ rozčísl ticho Robin.

„Byla a bylo to nádherný pozorovat dva chlapy, jak se milují, to je něco fantastickýho, já vám přísahám, že tak jako teď jsem se nikdy neudělala, ani s chlapem. Se mnou to házelo, že jsem myslela, že vypustím duši.“

Dál jsme leželi a mlčeli, já přemýšlel, zda tohle nebylo nějak přes čáru, ale nakonec jsem si řekl, že se zbytečně moralizuji. Důležité bylo, že jsme si to všichni užili, a o to přece šlo. Byla to tak krásně bezstarostná chvíle, že by bylo škoda ji kazit zbytečnými úvahami.

Petra se oblíkla, klekla si před nás, pohladila nás po tvářích:

„Děkuju moc, kluci, na tohle v životě nezapomenu. Jste úžasní, nejlepší. Jen si to prosím necháme pro sebe, jo?“

„To je jasný, Peťo, důvěru za důvěru,“ mrknul jsem na ni.