Venkovský příběh – 17. Jak jsme blbli I.

Prázdniny skončily, ty letošní byly obzvlášť divoké, a tak jsem byl vlastně rád, že jsou za námi. Ve škole jsem hodil strasti za hlavu a přišel na jiné myšlenky. Robin, vzhledem k situaci, se dohodl v truhlářské dílně, že nastoupí hned se začátkem školy, a ne až v říjnu. Bylo to dobrý, dílna frčela, a ještě když byl na škole, měl tam práci jistou. A nejen on, ale i Dominik, takže nastoupili spolu, což jim start do pracovního života usnadnilo. Horší bylo, že dílna byla ve Vojkově, což by původně Robinovi vyhovovalo, měl by to pár set metrů od domova, ale nyní z toho nebyl nadšený a bál se, že potká tátu, kterého prostě nechtěl vidět.

Robin, kromě práce, se občas ve Vojkově stavil, ale na tajňačku, aby se viděl s mamkou nebo ségrou. Ty občas přijely za námi do Záboří, a tak, alespoň takto provizorně, byl v kontaktu s rodinou. Robin také začal opět trénovat a dojížděl do klubu na společné tréninky. Doma mu zůstaly veškeré pomůcky, které jsme však, hlavně díky Evce, postupně odnesli z domu pryč, jen terč byl velký a nešlo jej nenápadně odnést. Proto jsme jednoho dne přemluvili Kakáho rodiče, kteří měli velké auto, aby nám ho pomohli jednu noc odvézt, kdy jsme se tajně vloupali na zahradu a přestěhovali ho k autu. Bylo to dobrodrůžo hlavně pro tátu Kaká, který z toho byl sakra nervózní a jako právník přemýšlel, co všechno porušuje a kolik by za to vyfasoval.

Robin se také vzpamatoval ze své blbé nálady a přijal realitu, která nastala. Nastal tak čas, abychom pokračovali v našem vzájemném poznávání, což se nám dařilo i dobře, ale přece jen jsme bydleli v malém pokojíčku, a tak na nějaké divočení nebylo moc prostoru. Jasně, naši kdysi počítali, že tam budeme bydlet i s bráchou a rodinami, ale na to pustit se do rekonstrukce dalšího pokoje momentálně nebyly finance a nebylo kam spěchat.

Když se přiblížily podzimní prázdniny, leželi jsme v posteli jako obvykle, když mi Robin povídá:

„Fildo, víš, že už jsem bral první výplatu? A první by se měla prohýřit, tak pro tebe něco mám.“ A s dětinskou radostí se začal hrabat ve svém batohu, který se pravidelně povaloval u postele.

Vytáhl nějaký papír, chtěl mi ho podat, ale pak se zastavil, podíval se na mě a začal mluvit:

„Fildo, ještě předtím bych ti chtěl něco říct. Moc pěknýho sis se mnou zatím neužil, na začátku to bylo krásný, pak se to posralo díky fotrovi, já byl na tebe asi občas hnusnej, nic jsem ti nedával, vlastně jen starosti a blbou náladu.“

Pak mě pohladil, dal mi pusu, zůstali jsme čely na sobě a koukali si do očí:

„Filípku, hrozně tě miluju, nevím, jak moc bych ti to mohl dokázat, ale je to tak. Je mi s tebou krásně, jsi smysl mýho života.“

„Robíku, ty můj šmudlo, jako bylo to divoký, ale jsem na tom úplně stejně. Jsi moje druhý já, vždyť bez tebe bych byl nula, nic, nikdo. A jsem to já, kdo tě miluje víc.“

„Vidíš, jsme takoví tupounci, co si to ani neumí pořádně říct, viď?“ usmál se Robin.

Pak už mi ale podal ten papír a koukal na mě, jak ho čtu. Robin nám koupil, na podzimní prázdniny, pobyt v penzionu na Šumavě.

„Robíku, ty blázne, tys nám koupil naši první společnou dovolenou, jo?“

„No, říkal jsem si, že tady jsme furt, tak si uděláme výlet jen my dva. Tvoji rodiče jsou skvělí a kluci taky, ale teď chci být jen s tebou někde daleko.“

Popadl jsem ho, praštil s ním o postel, lehl si na něj:

„Že ty myslíš na nějaký nepřístojnosti a nebereš mě tam kvůli poznávání přírody?“ zeptal jsem se laškovně.

„Nooo, však já právě myslím na poznávání přírody.“

„Ty sprosťáku jeden úchylnej, máš štěstí, že jsem taky nadrženej úchyl,“ smál jsem se. „A děkuju, udělal jsi mi velikánskou radost, pamatuješ si, že Šumavu miluju, a zvlášť tu krajinu kolem Modravy, a taky si pamatuješ, že miluju i tebe.“

V pátek u Šichty jsme řekli kumpánům, že další týden se nezúčastníme naší páteční seance. Když jsme jim řekli proč, tak samozřejmě spontánně, že pojedou také. To jsme jim rozmluvili a naznačili, že je sice máme moc rádi, ale těchto pár dní chceme věnovat sobě. Klasicky to nenechalo chladného Kaká.

„Áááá jééé, tam se budou dít věci, se vsadím, že až se vás pak zeptáme, jak to tam vypadalo, že nebudete vědět,“ řekl poťouchle.

Nato jsem ho ubezpečil:

„Jen klid, Kaká, my tam jedeme na túry a poznávat přírodu.“

„Jóó přírodu poznávat, pěkně do hloubky, asi tak šestnáct cenťáků, co?“

Nejdřív vybouchnul smíchy Dominik, my s Robinem zrudli, nakonec se neudrželi a taky vyprskli.

Dominik poklepal Kaká na rameno:

„Ta se povedla, tomu říkám papej a nedrob.“

Poslední den ve škole se vlekl jako smrad, naštěstí jsme měli padla už v půl jedné. Akorát finále byla písemka z ekonomky, vůbec jsem nepřemýšlel nad otázkami a něco tam načmáral. No nakonec to bylo za dvojec, čemuž jsem se později fakt podivoval. Batoh už jsem měl s sebou a Robin mě pak čekal před školou, abychom hned vyrazili. Zjevení Robina před školou zapůsobilo hodně na dámské osazenstvo naší třídy, což mělo po návratu do školy svou dohru.

I ve škole jsem měl nějaké kamarády, které jsem dosud nezmínil, a myslím, že pro tento příběh je není nutné ani představovat. Nejvíc jsem se však kamarádil s Alčou, což byla dost ukecaná slečna, se kterou jsme si padli do oka hned po nástupu do prváku. Ta pak později vyzvídala, co že to bylo fešáka. Řekl jsem jí tak, že je to kámoš, se kterým jsme jeli na Šumavu. Robin se jí však neskutečně líbil, a tak sondovala, zda má nějakou přítelkyni, nebo je sám. Tam jsem chvilku přešlapoval, ale pak jsem jí alibisticky řekl, že někoho má.

Jenže se nedala odbýt:

„A to ji nevzal s sebou na tu Šumavu?“

Dostával jsem se do úzkých:

„Jo, vzal.“

„Aha, takže jsi tam byl za křena, no to muselo bejt trapný, ne?“

Sakra Alčo, ty mi dáváš, ale což:

„Ne, nebylo, byli jsme tam jen my dva.“

„Počkej, teď ti nerozumím, vzal ji s sebou, ale byli jste tam sami dva?“

„Jo, hele to neřeš, je to takový složitý.“

„Ty jo, Fílo, tak mi to řekni ne, jestli má nějakou krávu, se kterou ho to nebaví, mě by Robin mooc zajímal.“ Najednou natáhla dech: „Uhhhhh, počkej! Já už to chápu! Fííílo, jakože ta jako holka jsi jako ty?!“ Koukala s otevřenou smějící se pusou, aby mohla pořádně zhluboka dýchat.

Zrudnul jsem:

„Jo.“

A od té doby byla Alča jediná ve třídě, která znala mé tajemství, které jsem tam nechtěl nijak ventilovat. Navíc se náramně bavila, když nějaká spolužačka po mně házela okem. Následovalo mnoho debat na téma Robin a pořád si stěžovala na nespravedlnost světa, že ti nejvíc hot týpci jsou vždy gayové.

V mém vyprávění jsem ale teď přeskočil naši první společnou dovolenou. Což rozhodně nemám v úmyslu a vraťme se zpět před školní vchod, odkud jsme na Šumavu vyrazili.

Robík vybral útulný penzion přímo na Modravě, pokoj jsme měli v podkroví s výhledem na hory. Pán z penzionu se nám omlouval, že postel je pouze manželská, tak jsme ho ubezpečili, že to nějak přežijeme. Skočili jsme si na véču do restaurace a vrátili se na pokoj. Těšil jsem se do sprchy, a ještě víc, že si dáme sprchu s Robinem, ten však odmítl, že si dá dnes sprchu o samotě a ať jdu první. To mě dost zarazilo. Co to má znamenat? Oba dva jsme vždy horliví, abychom byli ve sprše nebo vaně spolu, a teď když můžeme vyvádět, co se nám zlíbí, tak každý půjdeme sám? No dobře, a plný otazníků jsem šel do sprchy. Ta mě vůbec nebavila a pořád jsem si říkal, co to má znamenat? Já se těším už od rána na Robina, na jeho tělo, na jeho všechno, a teď to vypadá, že půjdeme spát jako manželé po třiceti letech?

Vystřídali jsme se, Robin byl teď ve sprše a já ležel na posteli pouze s omotaným ručníkem okolo pasu. Pak se jen pootevřely dveře a z nich vykoukla rozčepýřená hlava Robina:

„Prdelko, koukej!“

Rozrazil dveře a já pochopil, proč ta podivná eskapáda se sprchou. Jak jsem ho uviděl, zatajil se mi dech a po celém těle jsem okamžitě cítil tisíce elektrických ranek, srdce se mi rozbušilo a krev se rozpumpovala. V rozkroku jsem okamžitě ucítil bouři, jakou jsem snad ještě necítil.

Robin tam stál v černém koženém tričku bez rukávů, které obepínalo a vykreslovalo detaily jeho pevného těla. Jeho žilnaté, středně chlupaté ruce byly chybějícími rukávy zvýrazněné a zdály se tak o dost mohutnější. Z výrazného véčkového výstřihu koukala jeho chlupatá hruď a dole zpod trička zase vykukovala boule červených slipů, které byly narvané a sotva stačily pojmout, co měly skrývat. Jak jsem o pár momentů později zjistil, nešlo o slipy, ale o jocksy. Z nich tak trčely šlachovité chlupaté nohy, především stehna, lýtka pravda Robin neměl zase tak moc výrazná. Koukal na mě plný vzrušení, ale zároveň očekávání, co na to řeknu.

Nevydržel čekat na moji reakci a začal první:

„Snad to není blbý, z výplaty jsem pořídil i něco pro nás na hraní, tohle se mi líbilo a říkal jsem si, že i tobě by mohlo.“

No bodejť by ne, byl v tom extrémně sexy, navíc kombinace černé a červené barvy mě vždy hrozně přitahovala. Nic jsem neřekl, ale jako můra, co spatřila světlo, jsem vstal a s rozšířenými zorničkami jsem šel k Robinovi. Zastavil jsem se u něj, koukal mu pořád do očí, sundal jsem si ručník, byl jsem tak zcela nahý a s výraznou erekcí.

Klekl jsem si před něj a vzmohl se jen na:

„Dneska jsem jenom tvůj, dělej si se mnou, co chceš!“

Popadl jsem ho rukama za zadek a jocksama si ho přitlačil na můj nos a obličej a začal zuřivě čichat a olizovat jeho bouli. Cítil jsem směsku sprchového gelu, deodorantu, zcela nových jocksů a kůže. Byla to opojná vůně, které jsem se nemohl nabažit. Jocksy už také pěkně ztvrdly a začínaly být mokré a já se těšil, že do té směsi vůní ucítím i vůni Robina. Ten mě chytil za hlavu, aby mě na svoji bouli přitlačil ještě víc, přitom jsem cítil, jak mi začínají samovolně téct sliny, které napouštěly jocksy se zatím uvězněným pérem mého miláčka.

Ani nevím, jak dlouho to trvalo, ale po nějaké chvilce jsem se začal pomalu zvedat a cestou jsem líbal jeho tričko, ruce, hruď a krk. Podíval jsem se mu zpříma do očí:

„Lásko, jsi nádhernej, ani nevíš, jak jsi teď k sežrání.“

Koukal na mě s roztaženýma očima:

„Fildo, ty jsi jak hladový zvíře, divokej a nadrženej.“

„Jsem, chci tě sežrat.“ A začali jsme se líbat, až jsme spadli na postel.

Hormony mě úplně připravily o rozum, líbal jsem ho po celém těle, sundal to jeho přitažlivé tričko a zabořil se do jeho pevného těla, abych olízal každý centimetr kůže. Robin jen vzdychal a občas mě plácnul po zadku, až to trochu zabolelo, o to víc jsem pak zkoumal jeho trup a občas se i lehce zakousl. Robinův trup už nebyl ani trochu suchý, celý se blýskal, díky mé práci. Jelikož jsem chtěl z Robina cítit víc, popadl jsem ho za nohy a začal olizovat a kousat do jeho chodidel a prstů na nohách. Vůbec jsem nechápal, co se se mnou děje, ale nešlo to zastavit, musel jsem mít všechno. Na Robinovi bylo i vidět, že je trochu zaskočený, dosud jsme byli oba takoví opatrní a něžní, což jsem byl i teď, ale nyní to byl nekompromisní zvířecí pud.

Při tom všem jsem koukal na Robinovu bouli, která už hrozila, že ty jocky roztrhá, což jsem nechtěl. Přestěhoval jsem se tedy a vysvobodil jeho penis, na který už jsem měl beztak chuť. Nejdříve jsem se zabořil do koulí, které jsem sál, až mě musel Robin krotit, jelikož ho to začalo bolet. Byl celý mokrý a já cítil vůni šťávy, která opouštěla nitro člověka, do kterého jsem se tak zbláznil.

Robin se pak taky chopil akce a převrátil mě na záda, lehl si na mě a koukal mi do očí:

„Strašně mě rajcuješ, Fílo, dneska pekelně.“ A začal si se mnou hrát dost podobně, jak já předtím s ním. Pak se nade mě naklonil, párkrát mě lehce kousl do ucha, to jsem se začal třást a křičet slastí, až mi musel Robin pusu zacpat rukou, pak jen pošeptal: „Fildo, pamatuješ si, co říkal Kaká?“

To mě trochu rozesmálo:

„Ne, nepamatuju, Kaká je opravdu ten poslední, na kterého teď myslím, vlastně všichni jsou teď poslední kromě tebe.“

„Ale já si to pamatuju přesně.“

Popadl mi nohy, aby mi je dal za sebe, a já viděl, jak se zabořil do mého zadku a během vteřiny jsem ucítil teplo a vlhko na mé díře, zároveň s tím mi naskočila husí kůže po celém těle. Začal jsem vzdychat, až to znělo, že brečím. Robin lízal tak intenzivně, že jsem chtěl, aby do mě vlezl celý. Měl jsem mžitky před očima, jak to bylo intenzivní.

Když skončil, naklonil se zase nade mě:

„Tak už si vzpomínáš?“

„Jojo, tak teď já, aby ti bylo jasný, že to je láska jako trám.“

„Psst, Fildo, ne, třeba zítra, ty jsi dneska tak divokej, že větší důkaz lásky nepotřebuju.“

A naklonil se přes okraj postele a hrabal se v batohu. Vytáhl nějakou tašku, ze který vytáhl skleněné dildo a další vibrační dildo. Mrkl na mě:

„To mám taky nový.“

Dál nic neříkal a otočil si mě na břicho, pleskl po zadku a pánev mi trochu nadzvedl. Najednou jsem ucítil studený tlak, který vmžiku zajel do mých útrob. Chlad trval jen chviličku, pak se ale rozlil pocit blaha. Bylo cítit, jak Robin dildem pomalu začíná jezdit tam a zpět a postupně zrychluje. V podbřišku jsem cítil příjemný tlak, a jak Robin zrychloval tempo, byl to pocit jako na močení, ale zároveň totálně blažený. Pak jsem cítil, že došlo k výměně hraček, kdy mi přišlo, že to druhé dildo mi nedává tak skvělý pocit jako to první skleněné, jenže pak Robin zapnul vibrace a já byl zase v nirváně. Házel jsem sebou a přirážel, jako bych chtěl, aby mi tam Robin vrazil i ruku.

Pak se mi naklonil za ucho:

„Fildo, chtěl bys tam ještě jedno dildo, sice nejmenší, zato však živý?“ A kousl mě lehce do ucha.

„Na to čekám celou dobu.“

Robin mě zalehl a já cítil tlak péra a koulí na zadku, díky tomu, že už jsem byl připravený, do mě zajel lehce. Pak ve mně zůstal a nehýbal se, jen mě líbal na krku a svoje ruce položil na mé, prsty se zapletl mezi mé prsty. Jemně mi foukal do vlasů a šeptal:

„Filípku, jsi nádhernej, miluju tě, ani netušíš jak moc, chci ti dát všechno.“

Zvlhly mi oči dojetím, ale zároveň jsem myslel, že uvnitř vybuchnu, Robin se stále nehýbal a já mě pocit, že ten jeho fešák snad nabírá na objemu. Pak pomalu začal pohybovat pánví a čím dál rychleji přirážel, mé nitro bylo v jednom ohni, který mě zároveň studil, jak to bylo krásné. Zároveň jsem mezi půlkama cítil narážení Robíkových koulí. Chtělo se mi křičet na celou Šumavu, ale krotil jsem se. Robinův dech se zrychloval, až mě zalilo teplo v mých útrobách a Robin se mi opět svalil na záda. Oddechoval mi do ucha, hladil mě ve vlasech:

„Fildo, jsem s tebou tak šťastnej.“

Svalil se na bok, dal jsem mu pusu a jen dodal:

„Robíku, i já.“

Robin mě začal líbat níž a níž, až došlo na mé stále tvrdé druhé já. Jeho mrštný jazyk dokonal hodně rychle dílo slasti. Držel jsem mu hlavu poměrně drsně, aby neuhnul ani o píď a nepřišel ani o jedinou kapku. Mlčky se pak přestěhoval opět k mé hlavě a začal mě vášnivě líbat. A já cítil, že mu z pusy vytéká to mé nadělení, bylo to neskutečně vzrušující, líbali jsme se a já si Robina opět přitlačil na své tělo.

Když bylo po všem, leželi jsme vedle sebe na boku, oddychovali, koukali si do očí, hladili se po tvářích, vlasech a nic jsme neříkali. Nebyl důvod, naše pohledy říkaly vše, v tu chvíli na celé zeměkouli neexistoval zamilovanější pár.

To ticho bylo opravdu dlouhé, ukončil ho Robin:

„Fildo, to bylo nejvíc tohle, kde se to v tobě vzalo? To ten čerstvej šumavskej vzduch?“

„Sám nevím, nejdřív jsem ti vyčítal, že se se mnou nechceš sprchovat…“

„Počkej, tys byl naštvanej?“

„Jo, byl, měl jsem na tebe strašnou chuť a těšil se na společnou sprchu a tys mě takhle vystrnadil, ale teď už chápu proč.“

Robin se pousmál:

„No bylo to překvapení, já byl zase nervózní, jak to vezmeš, jestli se mi nevysměješ nebo neřekneš, že jsem perverzní dobytek. A tys byl přitom jak smyslů zbavenej.“

„No jako, jak jsem tě tam viděl, mně okamžitě stál a úplně mi vypnul mozek, jako neznat tě a někde takhle potkat, tak bručím ve vězení za znásilnění, to nešlo ovládnout.“

„No přišlo mi to tak, až jsem trochu lekl, ale byl jsi při tom fakt k sežrání, dokonce mi přijde, že ti není cizí něco tvrdšího, když jsem tě docela hodně plácnul po prdelce, tak mi přišlo, že tě to ještě víc vyrajcovalo.“

„No jako vždycky mnou projel takovej zvláštní impuls.“

„Takže neva, když tě takhle plácnu?“ A pleskl mě pořádně ještě jednou.

Opět jsem se přitulil:

„Když tě budu zlobit, můžeš mi klidně nasekat, ale zase to nepřeháněj.“

Robin si mi potom lehl na hrudník a bylo cítit, že se mu chce pomalu spát. Hladil jsem ho ve vlasech, jemně lechtal na chlupaté hrudi a užíval si pohybu, jak Robin dýchal. Prstíkama jsem sjížděl až k jeho ochablému penisu a něžně si s ním hrál a užíval si houští nad ním. Robin usnul a já pár minut po něm.

Ráno jsem se probral první, Robin byl na mně pořád nalepený a celého mě objímal, přitom odfukoval. Pohladil jsem ho po jeho tvrdých zádech s jasně viditelnými lopatkami, políbil a snažil se trochu odstrčit, což se mi po chvilce povedlo, i když brblal nespokojeností. Když jsem se vracel z koupelny, ležel na břichu naznak, nohy roztažené, prdelku trochu našpulenou a ve škvírce byl vidět docela hustý porost jeho chloupků, pod škvírkou se na celý pokoj smály dvě napresované koule. Hlavu měl Robin tak divně nakroucenou směrem ke mně a jedno oko napůl otevřené. Já se podíval i na tu spoušť okolo, kožené tričko pohozené v koutě, uprostřed pokoje se na mě smály jocksy a dvě povalující se dilda vedle postele.

„Kam jsi mi to z postýlky utekl?“ zeptal se.

„Potřeboval jsem na záchod, neboj. Koukám, že tady to teď vypadá jako po pořádný buzní akci,“ smál jsem se.

Robin se naklonil z postele:

„No ty krávo, to je mazec. Tady je to jedno, ale doma si na to musíme dát pozor, přece jen tohle vaši vidět fakt nemusí,“ smál se.

Lehl jsem si zpět do postele a položil se hlavou na jeho záda a ještě jsme na chvilku usnuli. Čekal nás dnes výlet, ale v tu chvíli se mi nikam moc nechtělo. No nakonec jsme se dokopali, šli na snídani a vyrazili.

Ten den jsme se vydali k hájence Březník, cestou tam po méně frekventované stezce, díky čemuž jsme potkávali málo lidí. Byl konec října, ráno tak bylo pořádně chladné, dopoledne však vykouklo sluníčko a mělo docela ještě sílu. Šli jsme zakuklení v čepicích a na krku jsme oba měli šátky, povídali jsme si o nás dvou a hlavně o včerejšku. Robin zapáleně popisoval, jak ho včerejšek naprosto dostal, máchal rukama a nevnímal svět okolo. Zato já jen šel, poslouchal ho a kochal se jeho krásou a nadšeným povídáním.

Najednou jsem si všiml, že se mu na špičce nosu udělala kapička, čehož si vůbec nevšiml. Nevím proč, ale přesně takové detaily mi přijdou nejvíce roztomilé, člověk se furt snaží vypadat seriózně, aby nikoho nepobouřil, ale když jsou si dva takto blízcí, ukazují takové drobnosti osobní křehkost a pro mě to vždy znamenalo prohloubení vztahu.

„Robíku, stůj, máš nudli na nose.“

„Ježiš, sorry,“ a začal hledat kapesník.

„Počkej, já sám,“ vylovil jsem kapesník a utíral Robinův nos.

„Ty jo, mi tady budeš utírat frňák, co blbneš?“ durdil se.

Pousmál jsem se:

„Víš, že jsi teď hrozně, ale fakt maxi sladkej?“

Rozhlédl jsem se, nikdo nikde, a tak jsem mu k tomu všemu ještě přidal polibek.

„Ty jsi můj pakounek, Fildo,“ zavrtěl hlavou, také se rozhlédl, a když nikoho neviděl, chytil mě za ruku a šli jsme takto dál.

Za ruku jsme se nikdy předtím venku nedrželi, přece jen jsme na sebe nechtěli nijak upozorňovat. Tady v lese, kde jsme už nějakou dobu nikoho nepotkali, se to docela i hodilo. Mně to bylo hrozně příjemné, vlastně jsem tohle vždycky záviděl třeba Dominikovi s Mončou, že takto mohou chodit a nikoho tím nepohoršovat. Už vidím, co by se dělo, kdybychom to tak udělali s Robinem. Cítil jsem se v tu chvíli tak svobodně, i když jsme oba byli ve střehu, jestli před námi či za námi nikdo nejde.

Šli jsme tak roztaženi přes celou cestu, házeli rukama tam a zpět a užívali si společných chvil. Najednou se za námi ozval pisklavý zvuk. Otočili jsme se a mně se zastavila krev v žilách. Za zády jsme měli cyklistu, který se tam vzal jak blesk z čistého nebe a chtěl nás předjet. Okamžitě jsme mu uhnuli, abychom mu nebránili. Když kolem nás projížděl ozvalo se jen:

„Prasata nechutný.“

Robin uměl být pohotový, nenechal se zaskočit a nahlas, tak aby to slyšel i cyklista, mi řekl:

„Slyšel jsi to, Fildo? Musíme si dávat pozor, pán říká, že tu někde řádí nechutný prasata, aby nám třeba ještě něco neudělali. Naštěstí nemáme tak lesklou prdýlku jako pán, tak jsme o něco víc v bezpečí.“

Cyklista na nás ukázal prostředníček a byl v tahu.

Robin zatnul pěst a pokračoval:

„Zmrd jeden, bože, jak mě ti cyklisti serou, navlíknou se do těch jejich buzi oblečků, hlavně aby všichni viděli jejich rozpláclý koule, a nám budou něco říkat o prasatech.“

To jsme zrovna šli kolem velké louky, která se táhla kamsi k lesu, koukl jsem na Robina:

„Ser na něj na debila, pojď si chvilku odpočinout.“ A táhl jsem ho na druhý konec louky, kam jsme se svalili do trávy a odpočívali na sobě.

Po nějaké době na mě Robin hodil lišácký pohled.

„Fildo, víš že ty hračky, co jsme včera zkusili, nejsou všechny, že mám ještě něco? Pojď tady do lesa, něco mě napadlo.“ A táhl mě překvapeného kamsi do útrob šumavské džungle.