Zkouška ohněm – 21. Sázka

Dny plynuly jako voda a čas ubíhal zběsile jako splašená herka. Slunce se chýlilo k obzoru a teplým večerem rušného Sydney se nesl šum značící život – hovory, auta, lidi. A modrooký blonďák v ten čas postával na letišti, v ruce držel ceduli a pozoroval nádherná letadla dosedající na přistávací dráhu. Samozřejmě neměl sebemenší tušení, v jakém letadle Lucasova sestra sedí, stejně ale pozoroval cestující, piloty a letušky a obecně provoz letiště, který ho fascinoval.

Další letadlo dojelo k velké trubce, kterou pár zaměstnanců letiště upravilo a upevnilo. Netrvalo dlouho a kolem něj procházeli nejrůznější lidé, statní i drobní, ženy i muži, děti, šťastní i smutní, blonďáci i brunety. Bylo jich tolik…

Zvedl ceduli nad hlavu a pár lidí v okolí se začalo smát. Postupem času jich bylo víc a víc a netrvalo dlouho a Leonardo měl pozornost posádky celého letadla.

„Irská princezna?” přečetl kdosi v davu a po chvíli z něj daná osoba vystoupila. A on ji v té dívce poznal – zrzavé vlasy jí splývaly po ramenou až kamsi pod prsa, byla drobná, nemohla měřit víc než sto šedesát centimetrů, ale spíš ještě méně. Uzoučká. Drobný nos měla posetý pihami a v modrozelených očích se jí leskla zvědavost.

Zazubil se a zamával svou ručně vyráběnou cedulí. Byla růžová a byl k ní připnutý héliový balónek. Taky růžový. Na ceduli měl uměleckou kresbu – princeznu. Vypadala jako od pětiletého dítěte. Ostatně, dál se v kreslení nikdy nedostal. Miloval počítače, techniku, byl poměrně silně technicky založený a umělecké aktivity šly mimo něj. Kreslit vážně neuměl.

Věděl, že je celé letadlo plné Irů, takže je jeho cedule dost dobře na nic, to jediné, co si od ní sliboval, však stejně bylo přitáhnout pozornost. To se povedlo, evidentně.

Ano. Krásná irská princezna, pomyslel si. Byla nádherná, daleko víc než na fotkách.

Zazubil se.

„Leonardo,” představil se a ona se usmála.

„Ellie. Ráda vás poznávám.” Usmívala se tak hezky upřímně a blonďák se cítil tak nějak zvláštně. Jinak než obvykle. Bylo to nové, ale hezky nové.

Tu noc přespávala zrzka v jeho bytě v Sydney. A i když byla připravená tiše se kamsi zašít a dospat poslední noci, kdy se často probouzela nedočkavostí a nadšením z nadcházejícího setkání s Lucasem, nyní jako by z ní únava opadla a ona najednou seděla na gauči, smála se a sledovala usmívající se oči svého veselého společníka. Konverzace, kterou vedli, byla tak zvláštně nenucená, blonďák jí přišel vtipný, šílený, ale hezky šílený. Byla s ním tak krátce, a přesto měla pocit, že by mu svěřila snad všechno, a on se tak hezky usmíval…

Tohle ještě nezažila. Nedokázala by to popsat. Ale byla šťastná…

A každou chvílí byla šťastnější a šťastnější, smála se vtipům i neschopnosti mladého technika a poslouchala, co z něj padalo. Ale taky poslouchala, co povídal o Lucasovi, a v ty momenty se z něj stával snad až pozoruhodný vypravěč, který ji fascinoval. A když se další den v podvečer posadila do auta a oči jí zářily nedočkavostí a nepopiratelným štěstím, když sledovala krajinu a takřka na sedadle spolujezdce poskakovala vzrušením, bylo jí hezky. V žaludku měla motýlky, snad se bála, jak všechno dopadne, nechtěla to všechno pokazit, ale když se o její prsty najednou letmo otřely ty Leovy a blonďák ji chytil za ruku a povzbudivě se usmál, jako by snad vážně chápal, jak se cítí, rozplynuly se i tyto obavy. I kdyby se všechno pokazilo, v ten moment byla šťastná a nedokázala si představit, že by ji na letišti vyzvedával někdo jiný. Nelhala, když se na sebe prvně podívali – skutečně jej ráda poznala. Možná daleko raději, než by si přála…

Celé páteční odpoledne byl Daniel jako na jehlách. Očekával zprávu od Lea, že Ellie dorazila a sedí živa a zdráva, nikterak neporušena z Leonardových keců u něj v obýváku. Důrazně ho žádal, aby jí nevykládal žádné ze svých konspiračních teorií vyčtených kdesi z pochybných stránek internetu, byl k ní hodný, dal jí najíst a vůbec, aby raději nemluvil. Ale až téměř v podvečer, když už mu chtěl zavolat, jestli se něco nestalo, mu přišla zpráva: „Princezna dorazila – stop – nevaril jsem, takze neni otravena – stop – jeji vysost je spokojena, predal jsem ji vsechny informace, na kterych jsme se domluvili – stop – i ty, na kterych jsme se nedomluvili – stop.“

Daniel se musel zhluboka nadechnout, aby ze sebe nevypustil zaklení. Přece jen Lucas seděl jen kousek od něj a něco si četl. Na druhou stranu věděl, že rod Grayů je houževnatý. Jen když si vzpomněl, co všechno zažívá Lucas s ním… Musel doufat, že i Ellie zvládne nezbláznit se ze střeleného blondýna.

„Jo, a ještě něco, Danieli, je nádherná, mnohem hezčí než na fotkách. Vsadím se, že i taková ledová kra, jako jsi ty, si z ní sedne na zadek, tak se na to připrav…“

Zaskřípal zuby. Jenom pevně doufal, že Leo neudělá nějakou hloupost.

***

Bylo brzké nedělní dopoledne, když se ozvalo hlasité zabušení na dveře a hned nato v zámku zarachotily klíče.

„Nazdar, náčelníku!“ zahlaholil Tony, nešetrně hodil cestovní tašku do rohu a se sténáním sebou sekl na pohovku.

Daniel vyšel z koupelny, s pusou ještě od pasty, aby zkontroloval, jestli ten, co hulákal na celý dům, je opravdu Anthony. Ačkoliv, hlas ani oslovení by si v žádném případě nespletl.

„Zdar. Co tady děláš tak brzo? Čekal jsem tě až po obědě,“ hučel ještě řádně neprobraný Daniel.

„Moh‘ bych jít zpátky na kliniku, jestli ti zasahuju do tvého pečlivě vytvořeného plánu dne, ale je tam Christian, tak co bych tam strašil. Tady mám jinačí práci. Když se tak na tebe dívám, nevypadáš dobře, tak bych tě moh‘ obveselovat. Kde je Lucas? Nevyhodils ho, že ne?“ ušklíbl se a vstal, aby prošel cédéčka a jedno z nich pustil.

„Co prosím?“ nechápal Daniel.

„Tak jsem si říkal, že když ti rve srdce, jestli ses ho radši nezbavil, aby ses na něj nemusel každý den dívat. Ale to ti říkám, ten kluk tě má taky rád a já tě o tom přesvědčím! Když nejsi schopný ty, musím to udělat já!“

„Co? Cože? Co to meleš?“ Daniel jen mrkal očima, snaže se rychle probrat, aby pochopil, o čem to jeho kolega mluví. Rychle si šel vypláchnout ústa a doufal, že Lucas už mu připravil kávu. Ten už byl dávno nasnídaný a podle absence jeho běžeckých bot v předsíni si dával své tradiční ranní kolečko okolo pláže.

„Ale nic, to si tady jen mluvím tak sám pro sebe. Vidím, že se nic nezměnilo, jako bych nic neřekl,“ ušklíbl se a napil se Danielovy kávy, kterou si postavil na stolek vedle něj.

„To je moje kafe!“ bránil si hrnek Daniel.

„A já nedostanu?“ fňukl Tony.

„Uvař si!“

Tony se neochotně zvedl, odcházel do kuchyně a v té chvíli se střetl s Lucasem, který zrovna vcházel do domu.

„Čau, Luku,“ rozzářil se. „Jsem rád, že tě vidím! Už jsem měl vážně strach, že tě náčelník vykop‘ na ulici. Byls běhat, vidím, ale poslouchej – ještě, než půjdeš do sprchy, potřeboval bych, abys mi pomoh‘ s kávovarem, já s totím neumím a ten bručoun, co si sedí jak princezna vedle, mi ho nechce uvařit. Vůbec nemá slitování,“ zatvářil se jako hromádka neštěstí.

Lucas se jen pousmál a vešel do kuchyně s Anthonym za patami. Ten se jen ohlédl do haly, a když viděl, že se Daniel nehodlá pohnout a dál se věnuje svému hrnku, přitočil se nenápadně k Lukovi a skoro zašeptal: „Ty, Lucasi? Máš teď někoho? Jakože přítele? Jakože jestli s někým chodíš teďka zrovna…“

Poodstoupil a zadíval se zvědavě na překvapeného zrzka.

„No…,” vypadlo z Lucase. Vlastně vůbec netušil, co Tonymu říct – měl Daniela, předpokládal ale, že to svému příteli bude chtít říct sám. Tak dlouho to odkládali, prosil Lea, aby Tonymu nic neříkal, a když už byl u toho, blonďák sám se na toto odhalení těšil, jako by šlo o něco velkého…

„Moc nechápu, kam míříš?” zkusil jeho dotaz obejít.

„Hledáš teď někoho? Jako… partnera?” zkusil brunet.

„Já ti možná raději udělám to kafe,” řekl smířlivě a otočil se ke kávovaru, brunet jej ale chytil za nadloktí a otočil zpět.

„O kafe teď nejde,” zašeptal a podíval se na něj krapet… tajemně? Jenže Lucas tajemnost tohoto rozhovoru nechápal.

„Tak já bych se šel radši vysprchovat,” zkusil nadhodit. Chtěl to udělat, než černovlásek vypije první kafe, protože by byl nerad, kdyby to první, co po ránu začne vnímat, byl jeho pot. Mohlo to být cokoli, ale smrdící Lucas ne.

„Počkej,” sykl jeho společník. „Řeknu to jinak. Jsem Danielův nejlepší přítel, a tak vím, že řeší problém, s nímž bys mohl pomoct. Řekni, je přitažlivý?” V ten moment Lucas nápadně zrudnul a cítil, že se na jeho rudé tváře přemístily i Danielovy oči, zdálo se ale, že plně při smyslech ještě nebyl. To bylo dobře. A Tony se usmál – tohle mluvilo samo za sebe. A to, že Lucas neodpověděl na jeho první dotaz, taky.

„Hledá někoho. Možná bys mu mohl poradit, nebo pomoct nějak jinak, nevím…”

„Teď nikoho nehledá,” usmál se Lucas a zakroutil hlavou.

„Hledá! Sám mi to říkal. Právě teď…, Luku, musíš mi věřit. Nevím, jestli na vztah, nebo jen na sex, ale myslím, že tentokrát by to mohlo být vážné. Proto se mi s tím taky svěřil,” šeptal rozrušeně a Lucas se zamračil, vcházeje do obývacího pokoje.

„Danieli? Ty teď někoho hledáš? Jako na sex nebo na vztah?”

„Cože? Co to všichni pořád dneska melete? A to tady ještě není Leonard… To už si mám zamlouvat kamrlík v blázinci? Proč bych někoho měl hledat? Proč se mě na takové hloupé otázky ptáš, Luku? On ti hodil něco do pití? Určitě!“ promnul si čelo a dopil zbytek kávy.

„Antonie!!!“ zařval do kuchyně. „Můžeš mi vysvětlit, co jsi navykládal Lucasovi, že mi pokládá takové otázky? Doprčic, jestli to je nějaká hra, tak si to nechte na později, až budu mít probuzenou hlavu!“

„No, coco? Jen chci pomoct, jsem nad tím celou dobu doma přemýšlel, a když nejsi schopnej se dokopat k nějaké akci, abys nebyl sám, musím se do toho vložit já!“

„K jaké akci? Já vůbec nevím, o čem mluvíš!“

„Však ses mi minule přece svěřil s tvýma trablema…“

Daniel chvíli marně přemýšlel, s čím že se to vlastně Tonymu minule svěřoval, a za malou chvíli mu sepnulo. Pomalu, ale jistě se začal usmívat, až se rozesmál z plných plic. Oba kluci ho jen pozorovali zpovzdálí a přemýšleli, jestli černovláskovi opravdu nepřeskočilo.

„Ty se směješ?” nechápal Tony, pak se ale otočil zpět k Lucasovi. Ve tváři měl úplně stejné překvapení, jako sám brunet.

„Lucasi, ale ty někoho hledáš… Říkal jsi, že jsi teď sám,” ujišťoval se. V ten moment byl tím překvapeným zrzek.

„Cože? Já?” vykulil naň oči. „Ne!”

V ten moment už měl Anthony pocit, že to s ním snad doopravdy sekne. Jeden kamarád na něj koukal jako na malomocného a ten druhý se smál. Bez důvodu.

Překvapený Lucas se otočil na Daniela.

„Co se to děje?” nechápal ho, a jak se zdálo, Daniel se skutečně neměl k odpovědi. Zdálo se mu, že všichni věděli, co se děje, jen on ne. Byl to nějaký žertík, který ti dva naplánovali? Chtěli jej napálit? Protože se oba dobře bavili, evidentně!

„Ale hledáš, já vím že ano, a kdybyste s Danielem hledali společně…,” zkusil brunet, Luke ho ale přerušil. Netušil, co vdechl, snad vlastní slinu, na chvíli se ale rozkašlal a zalapal po dechu.

Chtěl po něm, aby šel s Danielem hledat si do ulic partnera?

Daniel se ale stále smál a Lucas pochopil.

„Ha ha ha,” utrousil ironicky a našpulil rty. Znovu očima sjel černovláska a vrátil se k Tonymu.

„My dva spolu rozhodně partnery hledat nebudeme. Ale vy dva klidně můžete, běžte třeba hned teď. Schválně co ulovíte. A dobře se bavte,” řekl. Nepřiznal by to, ale pravda byla, že trošku žárlil. Možná o maličko víc…

Otočil se k odchodu.

„Počkej, Lucasi! Jen… řekni Danielovi, co jsi naznačil mně,” zaprosil a Lucas povytáhl obočí. Měl říct, co mu naznačoval? Žárlivost v něm se mezitím stupňovala.

„Proč?”

„Prostě to udělej,” pobídl ho Tony.

„Mám mu říct, co jsem ti naznačoval?” ujistil se a Tony kývl. A tak zrzek pokrčil rameny a otočil se na pobaveného Daniela.

„Můžete se jít bodnout, oba dva,” řekl a znovu se otočil k odchodu.

„Počkej, to jsem nemyslel. Myslel jsem…, jak jsem se ptal… Víš, jestli ti Daniel přijde…,” odmlčel se a počkal, až to Lucasovi dojde. Přitažlivý, doplnil si.

„Proč bych mu to říkal?” žárlil, teď už doopravdy a nefalšovaně. Anthony mu balil přítele! A přítel se nechával a ještě se Lucasovu rozpoložení a žárlivosti smál. „Řekni mu to sám!”

Přesunul se k černovláskovi.

„Taky tě Tony přitahuje, nebo jenom ty jeho? Víš co, ani mi to neříkej. Jdu se osprchovat. Tony, snídani ti udělá Daniel. A Danieli, ty si můžeš požádat tady obdivovatele, kdybys něco potřeboval. Třeba objetí nebo polibek.”

Takhle ještě nežárlil, ani na Aliciu…

Na to konto se Daniel rozesmál ještě víc. Nemohl to zastavit, ačkoliv viděl, že jeho přítel našpulil pusu a je nazlobený. Nechal jej, však ono se to brzy vysvětlí. Bavil se tou situací, kdy on jediný věděl, k jakému nedorozumění došlo. Lucas si to sice nezasloužil, ale Anthonyho chvíli potrápit mohl.

„Co to do něj vjelo?“ vyjekl Tony a nervózně postával mezi dveřmi. „Snad jsem toho tolik neřekl, ne? A ty se furt chechtáš čemu? Tak tady se schyluje ke katastrofě a ty jsi jak ožralý? Danieli, ty jsi pil?“ zarazil se brunet a vytřeštil oči. Věděl, že Daniel nikdy nepije – nikdy, natož tak brzy ráno. Něco se muselo stát.

Daniel stále lapal po dechu, kterého se mu nedostávalo, protože když viděl totálně zmateného kolegu, nemohl se zkrátka udržet.

Sotva se černovlásek uklidnil a otřel si slzy, zadíval se na Tonyho.

„Můžeš mi prosím tě vysvětlit, co jsi mu navykládal? Že tak panikaří? To mu není podobné! Vždyť on snad na tebe žárlil! Tony, to mu nesmíš dělat, on je citlivá duše!“

„No… jen jsem ti chtěl pomoct. Trochu mu naznačit, že jsi k mání, on si to vyložil trochu jinak…“

„A jak jsi to naznačil?“ cukly koutky Danielovi.

„Ptal jsem se ho, jestli mu připadáš přitažlivý.“

„Můj ty Kriste, Antonie, teď už je mi jasné, proč tak vyletěl. Musím jít za ním!“ černovlásek vstal a vydal se nahoru po schodech, aby si tam Lucase, až půjde ze sprchy, odchytil.

Brunet se ale odmítal vzdát svého vysvětlení: „Tak mi řekni, co se tady děje?“

„Běž si udělat kafe a přemýšlej nad svými činy, tohle byl totiž totální úlet! Jestli si Luka dneska neudobřím, strhnu ti prémie za celý příští čtvrtrok.“

Anthony jen zmateně zamrkal, a než stačil něco říct, Daniel už zmizel v patře.

Lucas se zatím stihl přemístit do vrchní koupelny a svléknout ze sebe propocené oblečení. Čím víc času trávil mimo přítomnost těch dvou, tím víc se mu situace rozležela v hlavě. Dokázal si za střízlivého uvažování vyvodit jasný závěr. Tony mu balil přítele.

Ne, té myšlenky se prostě nehodlal vzdát a bylo mu úplně jedno, že už brunet tolikrát potvrzoval svou heterosexuální orientaci. Chtěl Daniela! Černovlásek sám si dřív taky myslel, že je na dívky, a pak potkal jeho a vše se změnilo. Tony na tom nejspíš bude podobně.

Žárlil! Věděl, že by neměl, ale Daniel tam s ním právě v ten moment seděl a dělali bůhví co. Snídani určitě ne. Koneckonců se jeho přítel rozhodně nijak nebránil, když Tony začal, ba naopak. Přišlo mu to vtipné. Bavilo ho koukat, jak dva do něj zamilovaní blázni bojují o jeho osobu? Evidentně. A Lucas mu představení dělat odmítal! Bude si muset vybrat, buď Tony, nebo on.

Vlezl do sprchového koutu a pustil na sebe vodu. Tohle mu nevadilo, drobné kapičky dopadající na rozpálenou kůži naopak uvítal. Trochu mu klidnily i horkou hlavu, ačkoli na to voda skutečně nestačila.

Tohle se mu ještě nestalo. Nebo ano? V případě Daniela ne, protože i když ta krásná černovláska zašla o dost dál než brunet, tehdy Daniel nebyl jeho a Lucas se mohl jen tiše užírat bolestí, nic víc. Ale teď jeho byl. A stejně se nechal balit!

Snad jen v případě Ellie ztrácel sebekontrolu tak jako teď. Jenže ani tam se to nemohlo rovnat pocitům, které se v něm přely právě v ten moment. Zlobil se, na všechno a všechny! Srdce se mu stahovalo a bolelo to, najednou až moc dobře chápal, jak se cítil Daniel v případě Lea. Jenže on se Leem nenechal nabalovat! Tohle nebylo správné!

Daniel slyšel tekoucí vodu, a tak věděl, že dokáže vklouznout do koupelny, aniž by ho Lucas zahlédl.

Zálibně pozoroval siluetu vlnící se za mléčným sklem obrovského sprchového koutu. Potichu se svlékl, rozpustil vlasy, odložil brýle na poličku a rychle vklouzl dovnitř. Lucas si ničeho nevšiml, protože byl otočený na druhou stranu, a Daniel si jen obrazně mnul ruce, jaké má štěstí, že ho může takto překvapit. Měl však dojem, že i kdyby byl Lucas otočený směrem k němu, nevnímal by. Vypadal, že je v zajetí myšlenek, a Daniel dobře tušil, co se mu asi honí hlavou.

Taková hloupost! Jak se mu toto mohlo zrodit v hlavě, to nechápal. Vždyť moc dobře věděl, jak moc ho Daniel miluje. Znal Tonyho od první minuty, co vystoupil z letadla na půdu Austrálie. To on jej přišel vyzvednout a od té chvíle byli přátelé a později i kolegové, když ho Daniel ukradl jedné veterinární klinice, kde dělal jen poskoka.

Nad Tonym teď ale přemýšlet nechtěl. Potřeboval si udobřit Lucase – za svou podlost by zasloužil od něj pár facek, nicméně už dlouho se tak nepobavil jako dnes. A věděl, že to Lucas pochopí a odpustí mu, zvlášť když se chystá dopřát Lucasovi slastné chvilky, které tak miluje, a nejen on.

Opatrně, ale pevně jej zezadu chytil za hruď, jedním tahem ho otočil a divoce se přisál na jeho ústa.

Zrzek se ovšem v první chvíli vylekal tak, že to s ním málem seklo, a hned vzápětí se začal bránit. Černovlásek ho ale držel pevně a on tak měl dost času pochopit, co se to dělo, ačkoli se toto všechno dělo jen ve chviličkách, setinách sekund.

Daniel!

Instinktivně se jeho rtům poddal a obmotal mu ruce kolem krku, aby si jej stáhl níž. Bylo to tak přirozené, natisknout se do dobře známé náruče a nechat rty své lásky laskat vlastní… Jenže hned vzápětí mu došlo, co se to vlastně dělo, a on se odtáhl.

Co tu dělal? Vlezl za ním do sprchy! To tedy nebylo zas tak zlé, poslední dobou se spolu sprchovali celkem často, ale teď? Dole seděl Anthony a Lucas si stále dost živě pamatoval každé slovíčko.

Prohlédl si Daniela od hlavy až k patám. V duchu poděkoval jakési vyšší moci za vodu, ke které se teď mohl sklonit a předstírat, že upravuje její teplotu. Tváře měl rudé, a to ho v ten moment štvalo. Chtěl se zlobit! Ale nedokázal se na to soustředit, když před ním stál jeho milenec jen tak, bez čehokoli, a po svalech mu stékaly drobné křišťálové kapky. Kdyby se nechal objímat, nekoukal by na ně a nebyl tak v koncích, jenže do těch by se dostal i tak. Ano, Daniel ho přitahoval, i když to neřekl nahlas. Sakra hodně ho přitahoval, vždyť to ani jinak nešlo! Bože, byl nádherný, jenže na to myslet nechtěl…

Maličko se taky zlobil sám na sebe, že se po všem tom milování a polibcích stále ještě červená, když na to přijde. Ani Daniel v těch chvílích nerudnul! Na jinou stranu, Daniela ještě červeného neviděl, zatímco on sám měl hlavu jako v ohni neustále.

„Proč nejsi s Tonym? Bavili jste se,” utrousil poněkud smutně a nepatrně povytáhl obočí.

„Ještěrko, nevím úplně přesně, co se ti honí hlavou, ostatně, to já nevím skoro nikdy, ale to, nad čím přemýšlíš, je scestné. Netuším, co ti ten trouba všechno namluvil, ale rozhodně sis to přebral špatně. V jednom měl pravdu, hledám… Po tomhle pekelně velkém baráku často hledám svou Ještěrku, sem tam ji hledám i u ní v práci, když mi nebere telefon. Pak ji téměř každé ráno hledám v posteli, jenže ona už kdesi utužuje tělo na stezce okolo pláže. Někdy ji hledám, i když sedí vedle mě a je v zajetí svých myšlenek, o kterých stále nemám ani páru. Ano, hledám často, ale vždycky je to jenom jeden střapatý zrzavý kluk s tvářemi posetými pihami a věčně se rdícími z mých blbých keců a návrhů. Hledám cestu do tvé duše, už mám vychozenou úzkou cestičku, ale já bych potřeboval dálnici. Luku, cokoliv ti ten pitomec nakecal, jsi špatně pochopil. Miluju jenom tebe a Tony by se o mě vážně nikdy nesnažil. Známe se roky, kdyby po mně toužil, což je v jeho případě absurdní, určitě by to zkusil už jindy, příležitostí měl dost, tomu věř. A teď pusť z hlavy tu pitomost, co se ti tam usadila, a nechej mě umýt ti záda,“ zadíval se zblízka do velikých očí svého přítele, ve kterých stále viděl skepsi.

„Miluji jenom tebe, rozumíš?! Kdysi jsem se mu svěřil se svou láskou k tobě a on netuše, že jsme dávno spolu, ze sebe chtěl udělat dohazovačku, jak je vidno, tímto by se nejspíš neuživil,“ vykládal, zatímco Lucasovi masíroval záda napěněnou rukou.

Držení zrzkova těla už ale nějakou dobu napovídalo, jak moc se pod velkými dlaněmi uvolnil. Přijímal všechna Danielova slova a nedokázal se ubránit drobnému úsměvu, který se mu usadil na rtech a postupně se zvětšoval a zvětšoval…

On je chtěl dát dohromady, uvědomil si téměř fascinovaně, a konečně se otočil směrem ke svému příteli.

„A ty jsi ho v tom nechal… A mě vlastně taky,” řekl krapet vyčítavě, na tváři měl ovšem stále ten velký hřejivý úsměv, pobavený a zase tak šíleně zamilovaný…

Nechal ho žárlit. A šíleně… A ještě se tím dobře bavil. Chudák Tony tohle nevymyslel, nešlo o žádný hloupý vtip, jen o nedorozumění, v němž je černovlásek vesele nechal patlat se.

Vtiskl se mu do náruče.

„Tohle ti neodpustíme,” zašeptal mu do kůže, všechna ta slova ale ztrácela význam, protože hned po jejich vyslovení se k němu instinktivně začal lísat ještě víc a rukama mu jemně kroužil po hebké kůži. Stále se přitom usmíval. Vlastně to vážně ani nemyslel, nemohl by. Vždyť on by mu odpustil všechno, vždycky.

Nepatrně se od něj odtáhl a vrátil se k plným rtům, jež předtím opustil. Prsty pravačky se přitom vrátil na jeho hruď a jemně obkresloval linii všech svalů. Zbožňoval je…

Danielova tvář se po jeho slovech roztáhla do širokého úsměvu.

„S tím počítám, když to nebudeš ty, Antonie tohle rozhodně nenechá být. A věřil bych, že se proti mně spolčí i s Leonem. Už tam dole, když jsem se jeho snaze tak nezřízeně chechtal, jsem věděl, že mi to v budoucnu neprojde. Ale ty jsi byl rozkošný, jak jsi žárlil…,“ potutelně se usmíval a začal líbat jeho tvář, která zase žhnula.

Přesunul své polibky na jeho hruď a jemně laskal jeho světlounké chloupky, které se, téměř neviditelné, táhly od podbřišku k jeho údu. I ten polaskal a vzal do rukou jeho varlata, které začal palcem hladit. Polibky pomalu, ale jistě směřoval ke své ruce, která stále dráždila jeho mužství, až jej v pokleku vzal do úst.

Lucas v ten moment cítil, že by se něčeho potřeboval chytit. Čehokoli, jen nemohl dál stát na vratkých nohách, když mu jeho milenec rozléval do těla tolik slasti a euforie každým pohybem. Neměl ale jinou možnost, a tak mu pouze zapletl prsty do vlasů, ne aby jakkoli rušil jeho počínání, jen se jej chtěl držet, jemně ho za vlasy tahat a snažit se utlumit, co se mu dralo z úst. Chvílemi mu to ale stejně ujelo a on zasténal, zakňučel anebo jen vydechl jméno svého milence.

Jeho ústa byla tak horká, tak jemná, cítil to teplo a mokro obepínající jeho erekci. Netušil, kdy přesně se mu zrádce mezi nohama stihl postavit, bylo to ale v rekordní rychlosti a každý pohyb Lucase přiváděl do výšin.

Nohy se mu podlamovaly, on ale držel, protože i kdyby si to vážně přál, nemohl se vší té slasti vzdát. Tváře mu nepřestávaly žhnout, nemohla je zachránit ani tekoucí voda a každý pohled, který mu černovlásek věnoval, to všechno ještě zhoršoval. Koukal mu při tom do tváře, sledoval, jak se stahuje slastí, a to ho uvádělo do rozpaků a zároveň vzrušovalo ještě víc, mílovými kroky se blížil k okraji a už už se nadechoval, že to černovláskovi řekne, že ho varuje, jenže když otevřel pusu, nevydal ze sebe jedinou hlásku. Zvládl jen zalapat po dechu. Ďábel u jeho erekce mu znovu promnul varlata, zasunul si jej ještě hlouběji a jemně ho poškádlil zuby a volnou ruku mu přemístil na zadek, který sevřel. A to Lucas nevydržel.

Z úst se mu vydralo černovláskovo jméno, i když se jej snažil tlumit, Tony v obývacím pokoji se v tu chvíli ovšem zdál nedůležitý a on nepatrně zaklonil hlavu, chytil se dlouhých černých loken a zvládl jen vnímat, jak mu mravenčí v každé části těla, jak mu kůže hoří a srdce splašeně tluče. Bylo to dokonalé.

A pak, když bylo po všem, konečně se na vratkých nohách neudržel a sesunul se na kolena a do černovláskovy velké náruče, kde mu zabořil hlavu kamsi do ramene.

„Promiň,” vydechl vyčerpaně, když si uvědomil, že jej nevaroval a díky prstům ve vlasech v podstatě donutil spolknout svou nadílku, ačkoli byla pravda, že kdyby Daniel opravdu nechtěl, neudělal by to. Stejně se ale zastyděl a nepatrně se odtáhl, aby mu viděl do tváře, tam mu však pohled o poznání zněžněl a on se opřel čelem o to Danielovo.

„Děkuju… Miluju tě,” zašeptal mu do rtů.

„To já tebe taky, pamatuj na to, za nikoho bych tě nevyměnil a už vůbec ne za toho hnědovlasého protivu, co teď sedí zmateně dole a přemýšlí, kde se stala chyba. Měli bychom jít za ním, než se vzpamatuje a bude volat Leovi. To bych viděl jako katastrofu dne, které se nechci dočkat, kdoví, co by ti dva spolu vymysleli…,“ vystoupil ze sprchového koutu a podával Lucasovi osušku.

Mezitím dole Anthony usrkával kávu a snažil se nějak dopídit toho, co se před pár minutami událo.

Nechápal Daniela, který se choval naprosto nepředvídaně, a už vůbec netušil, co to vjelo do Lucase. Někde se stala chyba, možná měl být přímější a vybalit to na něj hned a bez zbytečných oklik, ale to mu zase přišlo proti společenským konvencím. U kohokoliv jiného by se tak neostýchal, ale co se týkalo Daniela, věděl, že dokáže i kvůli maličkostem vyskočit jako čert z krabičky, nehledě na to, že zrovna u něj nechtěl nic pokazit. Na to měl svého kamaráda moc rád. Proto chodil kolem horké kaše, a to se mu nevyplatilo.

Teď tu seděl, nechápal a Daniel šel kamsi za Lucasem si ho udobřovat. Proč? Že by jeho snaha už nepadala na úrodnou půdu, protože tam už bylo dávno zaseto a všechna semínka byla vyklíčena? Znělo mu to logicky, na druhou stranu měl pocit, že tuhle informaci už by věděl. Když ne od Daniela, určitě by se zmínil Leo, se kterým si volával snad ještě častěji než s černovláskem. Ten by jistě takovou novinu nezamlčel. Vždyť ten řekne i to, co neví. Ne, tohle tajemství by nedokázal udržet.

Tak o co tady šlo? Potřeboval tomu přijít na kloub a byl rozhodnutý, že se na to Daniela, hned jak přijde dolů, zeptá.

Zmíněný zrovna scházel z patra, z vlasů mu kapala voda, na tváři vážný výraz. Hned za ním šel i Lucas a ani z jeho tváře nedokázal nic moc vyčíst. Jestliže za ním Daniel vlezl až do sprchy, muselo to být vážné. Snad se tam neporvali. Chvíli si je prohlížel, ale nedokázal nic odhalit. Jeho hlava po celonočním řízení odmítala spolupracovat.

Když oba stáli před ním, Daniel ho stále častoval neprostupným a vážným obličejem, pak se ale mírně pousmál, prudce k sobě přitáhl drobnější tělo Lucase a dravě ho políbil. Ruce mu sjely na jeho zadnici a tím si jej přitáhl k sobě tak, že mezi nimi nezbylo žádné místo. Vášnivý polibek netrval dlouho, brzy oba přišli o dech, přesto se ještě Daniel dokázal na Tonyho otočit a se zářivým úsměvem se ho zeptal: „Už jsi to konečně pochopil?“

V ten moment by brunet přísahal, že to s ním málem seklo. A hned poté, že byl odhodlaný svého nadřízeného a přítele zabít. I jeho nevyspalá hlava velmi rychle pochopila a on se nyní vyčítavě podíval na Lucase, který v tom všem byl evidentně zapletený s Danielem. Taky mohl napsat nebo zavolat…

„A já myslel, že jsme přátelé…,” poznamenal teatrálně uraženě směrem k zrzkovi, jehož líce nápadně zrudly. Omluvně se naň usmál. Pravda byla, že Anthony tušil, odkud vítr vál, a byl si celkem jist, že zrzek nebyl hlavním aktérem tohohle všeho, postěžovat si ale musel. U Daniela hodlal vymyslet komplikovanější pomstu. Doufal, že mu pomůže i Leonardo, který pravděpodobně netušil stejně jako on.

Lucas zatím stál a jemně se držel velké paže přehozené přes jeho ramena. Neměl nejmenší tušení, že černovlásek plánoval zrovna tohle, a všechny pocity z té pusy jím stále mávaly. Kdesi v duši se mu oheň, jenž mu tam hořel Danielovým přičiněním, rozhořel daleko víc než jindy a jeho plameny na moment zabalily celé jeho tělo. Důkaz stále dlel na jeho tvářích, uvnitř mu ale bylo hezky a on si nedokázal představit, co by se muselo stát, aby mu bylo lépe, než když byl v černovláskově objetí.

A v ten moment zahlédl dobře známé auto parkující před garáží a musel se zazubit. Pletl se – teď byl teprve nejšťastnější. Všichni, které miloval, byli u něj.

„To je Leo,” otočil se nadšeně na Daniela a rychlým krokem se přemístil ke vchodovým dveřím. Jen okrajově zavnímal, že černovlásek šel kousek za ním. Na tváři měl velký úsměv, oči mu jiskřily a bez rozmýšlení se natáhl po klice a vykročil před dům… A v ten moment cítil, že se mu nejspíš zastavilo srdce. Jen na malý, maličký moment, kdy jako by mu zmrzla veškerá krev v žilách a on se nemohl pohnout, jen stál a koukal na dívku právě vystupující z auta. Stála tam, na sobě měla šedozelené džínové šortky a černé tílko s výstřihem do V, na nohou černé balerínky. Dlouhé zrzavé vlasy jí splývaly po zádech, ramenou i prsou a končily těsně pod nimi, nos měla posetý pihami a rudé rty neznatelně pootevřené. A dvojí zelené oči se prolnuly, dívaly se na sebe a snad odhadovaly, co se honí hlavou toho druhého.

Ellie byla dáma. I když neměla šaty nebo sukni jako na instagramových fotografiích, její držení těla, decentní make-up, jemný prstýnek, to všechno dokazovalo, kým byla. To, jak způsobně vystupovala, bylo vidět, že byla zvyklá nosit podpatky, snad aby se udělala vyšší a snad jen, aby byla elegantní, ty ale nyní obléci nemohla, působily by nepatřičně. Byl to jen kraťoučký moment, kdy tam stáli a koukali si do totožných očí, jen pár setin sekund. Nic víc.

A pak ten moment skončil a v zelených očích se objevilo cosi nepopsatelného. Snad ohňostroje, snad radost, láska, štěstí, dojetí, snad to všechno zároveň, a ještě daleko víc, a oba sourozenci se rozběhli k sobě překonat tu hloupou vzdálenost, která je dělila. V poslední chvíli ze sebe drobná dáma dost neeticky skopla elegantní botičky a vyskočila do náruče překvapeného zrzka, který ji ale přijal a natiskl na sebe, jak nejpevněji to šlo. V očích, pevně zavřených, se mu objevilo pár slaných slz, které si i přes víčka našly cestu ven, a věděl, že dívka křečovitě se jej držící kolem krku na tom nebude jinak.

Roztřeseně napůl vydechl a napůl zavzlykal. Jak dlouho byli od sebe? Šest dlouhých let? Nikdy by v tohle nedoufal, nikdy by si nemyslel, že to bude možné, vlastně už se s tím skoro smířil, i když to plně nemohl nikdy. Nikdy nemohl přijmout fakt, že ji ztratil. Ale teď? Držel ji, tiskl k sobě a srdce mu opět bušilo, silněji než kdy dřív. Cítil, jak se její drobné tělo chvěje, a sám se stěží držel na nohou, raději si tedy klekl do trávy a přemístil obě ruce na její záda, kamsi pod rusé vlasy. Trochu se bál, že ji udusí. Když odjížděl, byla v porovnání s ním větší, dívka ale rozhodně nikdy nebyla jako křehká květinka, i když tak působila. On věděl, že není. Že je silná, schopná, věděl… věděl, že je to ona. Jeho sestra, kterou tolik miloval.

Seděli tak spolu dlouho. Snad hodiny, snad dlouhé minuty a snad jen pár vteřin, ani jeden z nich nevěděl a nedokázali by to odhadnout, nakonec se ale zrzek krapet odtáhl, vstal a pomohl dívce na nohy. Spěšně si setřel pár těch hloupých slaných slz, než ji znovu krátce objal. Na tváři měl přitom velký, krapet hloupý, ale šťastný úsměv, který by nedokázal smazat, a v duši mu hrála ta nejkrásnější melodie.

Daniel i Tony stáli mezi dveřmi a pozorovali to šťastné setkání dvou duší, které byly kdysi od sebe tak násilně odtrženy. Cítil štěstí z těch dvou i radost, že nakonec dívku přemluvil a oni se konečně po letech mohli setkat. Když černovlásek uviděl dívku, přísahal by, že kdyby nevěděl, že ti dva nejsou dvojčata, hádal by se o tom do krve. Byli si tak neuvěřitelně podobní, až se mu zatajil dech.

Uvědomil si, jaké má štěstí, že miluje Lucase, protože kdyby byl vážně jen na dívky a tato rusovlasá princezna by se před ním zjevila, rozhodně by neodolal. Hučel by do ní, nosil květiny, dělal nemožné jen proto, aby ji získal. Teď však viděl jen krásnou dívku a… Leonarda, který stál opodál a zíral na ni jako na svatý obrázek.

Tak tohle bude ještě zajímavé – pomyslel si. Takové pohledy znal, sám jimi častoval Lucase dlouhé týdny před tím, než se dali dohromady.

Teď to ale hodil za hlavu a viděl, že se i Leonard vzpamatoval a mířil k nim už s výrazem, který byl u něj běžný.

Rusovlasí sourozenci se zatím konečně pustili z radostného objetí a nyní si hleděli do šťastných, ale krapet vlhkých očí. Usmívali se jako blázni, bylo to pro ně tak nádherné a všechen strach, který v dívce do té doby koloval, jako by zmizel. Byl to její bratr, věděla to. Zatím neprohodili jediné slovo, ale ona prostě věděla, že to byl on, že se nezměnil. Vyrostl, byl z něj muž, ne mladík, který je tehdy opouštěl, kdesi vevnitř to ale stále byl její Lucas a ona to prostě cítila…

„Co tu… děláš?” zeptal se zrzek tiše, hlasem poznamenaným dojetím a radostí. Potřeboval to ale vědět, pochopit, jak se mohl stát takový zázrak. A ona se usmála a kývla směrem ke dveřím. Stáli tam všichni tři zbylí muži a ona věděla, že jeden z nich bude Lucasův partner. Tušila, že si to zrzek domyslí. A on se nyní otočil, očima vyhledávaje ty Danielovy, a když v nich viděl štěstí a radostné jiskry, pochopil.

Přeběhl k němu a objal ho, stejně jako předtím Ellie, jen s tím rozdílem, že černovláska zaměstnal i rty. A pak se znovu natiskl na jeho tělo, nechávaje slané slzy vsakovat se do jeho trička.

„Děkuju ti…”

Když slyšela ta krapet plačtivě řečená vděčná slova, musela se zrzka usmát ještě víc a výraz v její tváři zněžněl. Sledovala svého staršího bratra a mohla jen odhadovat, co se s ním za ty roky mimo domov dělo, co všechno jej změnilo a poznamenalo, ale taky co získal, a byla neuvěřitelně šťastná. Kolikrát ji doma přepadl smutek, když si představovala, co všechno se mu mohlo dít. Vždycky byl starší, šikovnější, byl její vzor a ona věděla, že jestli si někdo poradí tak daleko od domova, bude to Lucas, stejně se ale bála, a když teď viděla, že našel člověka, v jehož náručí byl prostě šťastný, byla šťastná s ním.

Přešla k mužům ve dveřích a její oči se setkaly s modrými studánkami, jež za večer už tak dobře poznala. Celou dobu jí byl jejich majitel oporou, držel ji nad vodou. Byl klidný, vyrovnaný, nijak se nestresoval, a to Ellie dodávalo klid, který občas potřebovala. Držel ji za ruku, poslouchal, co ji trápilo, a rozuměl jí. Byl tam. A čím víc se k Lucasovi blížili, tím víc ji tím držel nad vodou.

Blonďák se nyní usmíval, a tak se usmála nazpět a jemně ho políbila na tvář.

„Děkuji, že jsi mě sem dovezl,” usmála se na něj, než se otočila, aby se spěšně představila Danielovi a Tonymu. Hlavní důvod ale nebyl v potřebě učinit etiketě zadost, ale odvrátit se od spalujících modrých očí, jejichž pohled byl najednou tak jiný…

A její tváře pokrýval ruměnec, rty se jí vlnily do plachého úsměvu a blonďák za ní se tvářil blaženě jako v sedmém nebi a zároveň tak dokonale zamilovaně. A Lucas se musel usmát. Byli roztomilí…

Když Daniel objal drobnou rusovlásku, zašeptal jí do ucha: „Děkuji, že jsi přijela. Mám dojem, že jsem Lucase neviděl nikdy tak šťastného jako teď.“

Pustil ji a uculil se na oba sourozence.

„Jo, a na toho blonďáka si dej pozor, on sice vypadá neškodně, ale jako malý spadl na hlavičku a od té doby mu sem tam šplouchá na maják. To poznáš později,“ neodpustil si. Ale když viděl úšklebek na Leově tváři, raději doplnil: „Nicméně své vtípky zkouší asi jen na mě, na Lucase byl vždycky hodný, to jen já jsem mu trnem v oku. Ale doufám, že jsem si to akcí Irská princezna u něj zlepšil. Mimochodem to on vymyslel tento pracovní název. Tohle se nám povedlo, co, Leo?“

Blonďák se navzdory pošťouchnutí v černovláskových slovech zaculil a kývl. A pak zvedl ruku, připraven si vítězně plácnout, a pozoroval, jak Daniel nejprve zaváhal, nakonec se však jejich dlaně stejně dotkly a oni se spiklenecky usmáli.

Rusovláska je zatím pozorovala se zájmem – vnímala, jak se oba tvářili, neřekla by ale, že by si vzájemně byli trnem v oku. Vlastně jí spíš připadali jako ten typ přátel, co do sebe neustále šije, ve skutečnosti si je ale velmi blízký. Nedokázala odhadnout, jak moc se mýlila či nemýlila, byla si ale jistá, že Daniel svá slova vážně nemyslel.

Podívala se, jak se tváří její bratr, a když si všimla důvěrného objetí své lásky, pochopila, že on už si stranu vybral a Leonarda se nezastane. S radostí se toho chopila sama.

„Náhodou je moc milý a vtipný,” řekla s úsměvem a Leonardo se za jejími zády vítězně a potěšeně zaculil. Tři zbylí muži se už nikdy nedozvěděli, jestli to bylo jejími slovy, nebo postojem, který zaujala a při němž měl blonďák dokonalý výhled na její zadek a dlouhé štíhlé nožky. Možná obojí.

„Pojď, ukážu ti to tu,” navrhl Lucas, chytaje svou sestru za ruku a vtahuje ji do domu. Netrvalo dlouho a oni spolu mizeli v patře, vybíhaje schody, aby Lucas mohl ukázat Ellie pokoj, v němž dřív spával, a nechali tři přátele samotné. A Tony je pozoroval, sledoval, jak oba přátelé koukají za oběma zrzavými sourozenci, jako by je tam stále ještě viděli, a v očích se jim zračí úplně stejné pobláznění.

A pak ticho protnul blonďák, když znalecky pokýval hlavou.

„Zrzky jsou skvělý,” zopakoval. „Ale jestli ji jeden z vás začne balit, je po něm,” řekl tak vážně, jak jen dokázal, než se zašklebil. Tahle už byla jeho.

Daniel se zvonivě rozesmál.

„Máš dojem, že bych ukočíroval dva zrzavé Iry? Vím o sobě, že jsem velmi schopný, ale na tohle bych neměl, jen se o ni pěkně postarej, máš moje požehnání. Ale opovaž se jí nějak ublížit! Já pevně doufám, že tvůj přiblblý výraz, kterým se na ni díváš, je nejen známka zamilovanosti, ale i tolerance a úcty k ní. Protože jestli ne, první by tě přizabil Lucas, já bych mu fandil a později tě dorazil, tomu věř,“ podíval se na něj svým kamenným výrazem, aby jím podpořil svá slova.

Vtom se však k blonďákovi přitočil Tony.

„Můžeš mi vysvětlit, ty podlý zrádce, proč jsi mi nic neřekl o těch dvou?“ ukázal hlavou směrem k Danielovi. „Udělal jsem ze sebe úplného idiota!“

„Proč myslíš?” zeptal se blonďák s úšklebkem a kývl hlavou směrem k Danielovi.

„Být to na mně, dozvíš se to hned po mně. Jenže Lucas mne donutil slíbit mu, že ti to neřeknu a oni to budou moct udělat sami, a co řekl tenhle, ani opakovat nechci. Zkrátka, chtěli si s tebou sami sednout a povědět ti o nehynoucí lásce, propletených duších, polovinách srdcí, nekonečné pouti a podobných blbostech, nebo nevím, proč to tak odkládali… Každopádně jsem rád, že to zmiňuješ. Někdo mi tu dluží procházku po Sydney,” usmál se naň zářivě. Jeho paměť nebyla nijak speciální, takové věci si ale pamatoval moc dobře.

O patro výš se zatím oba sourozenci posadili na postel a zrzka se zaculila.

„Tak co? Sever, jih, západ nebo východ?”

Lucas na ni nejprve vykulil oči. Tohle nečekal – byly to krycí názvy, které vymysleli jako puberťáci. Pamatovala si je? On ano, pamatoval si všechny podobné názvy a slova, která společně používali, tohle ale zrovna byla rána pod pás. Šlo o jakési stupně zamilovanosti, šlo-li to tak říct, a jako puberťáci se tak navzájem ptali, když viděli, že se tomu druhému někdo líbí. Nepatrně zčervenal.

„Západ,” přiznal a jí zajiskřilo v očích. Sama poznala, že v tom byl až po uši, Lucas jí to ale jen potvrdil. Pak se ale vědoucně usmál.

„A ty? Kam kráčíš ty?”

Nejprve se naň podívala překvapeně, pak ale neodolala a tiše se rozesmála. Znal ji až moc dobře, i po tom všem…

Mezitím se dole Daniel opět kácel smíchy. Už dlouho se tak dobře nepobavil jako dnešní den. Když si představil, jak Tony běhá obnažený po ulicích Sydney, málem se zaklnul smíchy. A nepochyboval o tom, že do toho zmíněný půjde. Věděl, že člověk jako Tony, když se jednou vsadí, od svých závazků neutíká.

Ten se ale netvářil příliš nadšeně, a když Daniel viděl, jak si protřel kořen nosu a následně mu v očích zajiskřilo, vytušil, že bez boje se nevzdá. S očekáváním se na něj zadíval a přemýšlel, co z něj vyleze.

„Leo, to bude rozhodně skvělý zážitek, a dokonce ti i dovolím, abys to všechno natáčel a pak dal na Instagram, ale pod jednou podmínkou…,“ zatvářil se vážně Tony, ale čertovské jiskřičky mu z očí nezmizely.

„Pod jakou?“ rozzářil se blonďák. Tohle bylo ještě lepší, než čekal.

„Vsadím se s tebou, že během příští půlhodiny se ti nepodaří políbit Ellie. Když se ti to podaří, budu hodinu pobíhat nahatý po centru a ty si můžeš natáčet, jak je libo, a pak to sdílet na Instáči. Pokud se ti to ale nepodaří, budeš po tom náměstí běhat se mnou. Pusa do půl desáté – přesně. Co ty na to?“

Na ta slova se blonďák na moment zatvářil překvapeně. Očekával by všechno možné a byl by ochoten splnit jakýkoli požadavek včetně všech, které by ho mohly dostat do nemocnice. Jeho pud sebezáchovy, co se sázek týkalo, skutečně neměl rozhodující slovo. Teď ale nešlo o něj – Ellie byla drobná, jemná, nemohl jí ublížit!

Bylo to poprvé v životě, co se nerozhodl přijmout nějakou sázku hned a bez přemýšlení. I kdyby šlo o Daniela nebo Tonyho, i kdyby šlo o Chrise, nepřemýšlel by. U Lucase už ano, nedovolil by si ohrozit ho, dál by ale taky nezacházel. Hloupou pusu by si neodpustil, ač by ho pak Daniel zastřelil. Jenže tohle?

Podíval se na hodinky a s nelibostí zjistil, jak málo času by mu zbývalo. Pak si ale všiml posměšného výrazu ve tváři bruneta a objevila se další ze stránek jeho povahy – nepopiratelná soutěživost. Miloval sázky a tohle byla dokonalá příležitost Tonyho dostat, nehledě na to, že Ellie políbit chtěl. To nemohl popřít.

Všiml si nesouhlasného pohledu ve tváři Daniela, to už se mu ale na vlastní rty vrátil sebejistý úšklebek.

„Platí.”