Co jsem? Kdo jsem? 14

„Nazdar chlapi, pěkná hračka, můžu se přidat?“ zaznívá zezadu hlas, který ve mně vzbuzuje naději na vysvobození, zároveň mě ale polévá ledový pot.

Je to hlas Roberta, z kterého mě mrazí. On souhlasí s tím, co se mnou ty dvě prasata dělají, a ještě se chce přidat? Že by byl stejný úchyl a bavilo by ho zneužívat mladíčky? Copak jsem se v něm tak moc spletl? Z očí mi tryskají slzy a propadám se do beznaděje.

„Jen se přidej, ale počkej, až s tím štěnětem budeme hotovi my dva. Pak ti ho rozparáděného přenecháme, viď, kurvičko?“ ozývá se za mnou škodolibý hlas jedné z těch opic a pleskne mě dost silně přes zadek.

Následně mě všechny ty tlapy pouští a já slyším mlaskavé rány, jako když někdo boxuje do rozbouraného masa v chladírně jatek, a bolestivé výkřiky. Oba ocasy se mě přestávají dotýkat, nechutné tlapy mě pouští a já padám na kachličky. Choulím se do klubíčka a jako ze sna vidím, jak Robert ty dva kance zpracovává svými pěstmi. Chlapi se kroutí, z nosů a úst jim stříká krev a v předklonu klopýtají ven ze sprch. Robert je ještě každého z nich kopancem vyprovází.

Krev, kterou zde nechali, smývají sprchy a mě zvedají dvě pevné, něžné ruce. Kolena se mi klepou a nechtějí mě unést. Jsem v podstatě zavěšený do Robertovy náruče, tečou mi slzy a jsem napolo v mdlobách.

Rob mě na svém těle drží pod sprchou, aby ze mě smyl pach a pocit těch dvou prasat. Lehce mě tiskne na svou mohutnou hruď, chlácholí mě jako malé dítě. Jsem mu neskonale vděčný a tisknu se na jeho tělo, schovávám tvář na jeho hrudi. Nechci, aby viděl, že brečím jako malý kluk, kterému někdo na písku ukradl skleněnou kuličku.

Po chvilce se s podporou Roba dopotácím do šatny, kde se s velkou dopomocí utírám a oblékám.

„Nediv se, jsi takový hezounek, že nejenom mně se líbíš. Ale někoho sbalit, to se dělá trochu jinak, než předvedly ty dvě hroudy sádla.“

„Hmmm…,“ to je to jediné, co ze mě vypadne, protože nejsem schopen slova, a oči mi míří na špičky mých nohou.

„Pojď, dám ti něco na ty tvý pocuchaný nervy, musel to pro tebe být otřesný zážitek,“ povídá, přejíždí mi hřbetem ruky po tváři a směruje mě k recepci.

Ta je zároveň i malým barem. Uvelebujeme se na barových stoličkách a Rob objednává dva panáky. A rovnou dvojité. Nebráním se tomu a poměrně dost si přihnu. Ve skleničce zůstala ještě dobrá polovina. Teda, jestli tohle vypiju, budu kantáre.

„Já se opravdu nesnažil na sebe nějak upozornit, nebo se snad dokonce nabízet…,“ blekotám s pohledem na jeho kolena.

„Já ti přece věřím,“ něžně mi odpovídá Robert.

„Než jsem ti volal, tak jsem byl v bazénu a také na mě vyjel nějaký chlapík. Byl ale velmi slušný, a když jsem mu řekl, že někoho mám, úplně v pohodě odešel. Copak je na mě vidět, že jsem teplá bukvice nebo rajda, která nastaví každému?“

„Za prve: Nejsi žádná teplá bukvice a už vůbec nejsi rajda. Ovšem zadruhé: Ten tvůj nevinný kukuč, stále sklopené stydlivé oči, schoulené – nejisté držení těla, mohou pro někoho znamenat určitou výzvu. Budeme muset zapracovat na tvém držení těla a posílení sebevědomí. Budeme na tom pracovat průběžně. Tedy pokud budeš souhlasit.“

Pane jo, zamýšlím se krátce a musím dát Robertovi za pravdu. Promítám si ve zkratce, jak vystupuju na veřejnosti, a něco na tom je. Co něco, všechno! Když vidím tu sebevědomou charismatiskou postavu vedle sebe, připadám si před ním jako Glum z Pána prstenů.

„Budu rád, děkuji,“ špitnu a krátce se mu podívám zpříma do očí.

„Dobrý začátek,“ usměje se Rob a lehce mě pohladí po stehně.

Druhou polovinu drinku už jen upíjím, ale cítím, jak mi to leze do hlavy. No potěš koště. Rob ale nemá v úmyslu mě zrušit. Platí a bereme se k východu. Nevím, jak jsme dorazili k němu domů. Míříme rovnou na terasu, svlékáme trička a sedáme do stínu těch jeho palem. Rob z lednice vytahuje nějakou lehkou limonádu a já se do ní vpíjím, abych se trochu zavodnil.

***

„Je ti trošku líp?“ ptá se mě starostlivě a sedá si vedle mě. Naše holá stehna se dotýkají a já se o Roba opřu.

„Mnohem líp,“ kňourám a lepím se k tomu pevnému a voňavému tělu.

„A chceš se pomazlit?“ říká tak nenuceně, že se tomu nedá odolat.

„Chci, ale já bych si tě rád prozkoumal. Vždyť jsi mi potěšení dělal jenom ty a já se cítím trochu provinile. A slíbil jsi mi to. Co říkáš?“

„No, proč ne? A jak si to představuješ?“ zvědavě pozvedne obočí.

„Prostě se necháš, abych si s tebou dělal, co budu chtít, a nebudeš se bránit. Šlo by to?“

„Pokud to nebude bolet a nebudou to nějaké prasečinky, tak proč ne? Udělá ti to radost?“

„Udělá. A velkou. Sním o tom celou dobu,“ trochu s provinilým pohledem se na něj kouknu.

„Dobrá, co mám tedy dělat?“

„Svlékneš se, někam se položíš a já si tě pomazlím a promasíruju. Nevadí?“

„Nevadí, ale pod podmínkou, že budeš svlečený také, co?“

„Platí. Tak kde to provedeme?“

„Svlékneš se hned teď a tady, já přinesu ještě nějaké lehké pití a ukážu ti moc pěkné zákoutí,“ tajemně se usmívá.

Nadšeně souhlasím a jsem v tu ránu nahý. Když vidím, jak ode mě Rob odchází do domu pro to slíbené pití. Bože, tak pevný a krásně tvarovaný zadek zatím ještě v upnutých boxerkách. Už se těším, až si ho prohmatám. Vždyť jsem neměl pořádnou příležitost. No, a jistěže! Už se mi zase nadouvá. A do toho mě můj vnitřní hlas popichuje chlíváckými větami.

„To ti ten tvůj ochránce pěkně překazil mejdan, co? Mohl sis ve sprše pěkně užít. Takový dokonalý zážitek,“ pochechtává se.

Proč se zase musí chovat jako Mr. Hyde a nemůže být jednou Dr. Jekyll? Proč musí mou duši drásat a nemůže ji chlácholit?

„Ty seš pitomec, o to jsem vůbec nestál,“ já na to.

„Nekecej stejně sis chtěl jednou nechat pořádně vymáchat hubu, vyčistit zuby pořádným pérem, vystříkat mandle a odpanit tu tvou kakaovou díru, tak se nedělej,“ vyloženě se mi vysmívá.

„Chtěl, ale ne takto a nenazýval bych to takto prasácky, jak to říkáš ty,“ mumlám si už polohlasem, protože mě fakt točí.

„Kecy, slintáš po tom, až ti někdo naplní střeva litry semene, které ti pak z prdele potečou proudem, chacha chá! To ti ten tvůj Robertek asi těžko splní…“

„Tak to už přeháníš. Si nechutný, a kdyby to šlo, zakroutil bych ti krkem,“ mumlám si už poměrně nahlas.

„Neruším? S kým si povídáš?“ ozývá se za mými zády.

Prudce se otáčím, metr a půl za mnou stojí Rob a v rukou drží dvě vysoké sklenice s ledem a něčím perlivým. Lehce se usmívá, má pozvednuté zvědavě obočí a evidentně čeká na moji odpověď. A já jako vždy sklopím oči na prsty svých nohou a začnu rudnout. To je přesně to, o čem mluvil Rob na baru u bazénu.

„No, víš, někdy na mě mluví nějaký můj vnitřní hlas a já mu odpovídám. Vypěstoval jsem si to jako dítě, kdy na mě naši neměli moc času a já si často musel hrát sám.“

„Na tom snad není nic špatného, ne?“ chápavě se usměje Rob, sedá si vedle mě a podává mi pití.

Je to mojito, hodně slabé, ale hodně dobré. Osvěžuje to. Několikrát si cucnu a vděčně se na Roba podívám. Naše oči se spojí a já se snažím vydržet ten pohled co nejdéle. Trénink začíná. Nakonec uhýbá pohledem Rob. Dělá to určitě proto, abych neuhnul první já.

„Jenže ten můj hlas nějak dospěl a chová se ke mně někdy pěkně povýšeně, sarkasticky, ironicky a často se mi vysmívá kvůli mým sexuálním zážitkům. Popichuje mě a navádí k nekalostem. Někdy je těžké ho zaplašit.“

„A jak si ho zaplašil teď?“

„Vlastně jsi ho zaplašil ty svým příchodem. Vlastně jsi mě zachránil, ty můj zachránce,“ zasměju se a opřu se bokem o to pevné tělo.

„Tak to jsem rád, že se mi to povedlo. Kdo ví, jestli právě kvůli takovému parazitovi nemáš tak nejisté vystupování. Společně mu dáme na frak, jo?“ směje se také.

„Souhlas,“ pípnu a znovu smočím rty.

Rob se na mě zadívá a tajemně povídá:

„Neměli jsme něco v plánu?“

„Měli a já doufám, že pořád to v plánu máme. Ale ty jsi trochu pozadu,“ dovoluji si Roba pokárat.

„Jak to myslíš?“ zvedne obočí, ale vzápětí si to uvědomuje, podává mi svoji sklenici do ruky, stoupá si a stahuje ty svoje úžasný elastický boxerky.

Rob si už nesedá, bere obě sklenice, které šikovně drží za dna v jedné ruce, druhou mě bere za mou a zvedá mě. No paráda, konečně se mu ten jeho překrásný penis trochu nalévá. Že by byl ze mě vzrušený? To mi teda pěkně lichotí. Za ruku mě vede do vzdálenější části terasy. A tady mi zase padá brada až ke kolenům.

V lehkém zákoutí skrytém za palmami v kontejnerech je z ratanu prostorné lůžko. Rob na ně dává molitanové matrace a společně se ukládáme se skleničkami v ruce. Napijeme se, pokládáme sklenice na boční stolek a já zkouším přebírat iniciativu. Tlačím Roberta na záda. Neprotestuje a lehá si na znak.

„Nech mě si tě trochu prostudovat. Vždyť jsem ještě neměl tu šanci, prosím,“ zaškemrám.

„Copak chceš studovat?“ naoko se diví.

„Celé tvé tělo. Duši si nechám na potom.“

„Tak studuj,“ rezignuje,“ chceš s něčím pomoct?“

„Ne, budeš naprosto pasivní,“ tvářím se přísně, „snad jen, kdyby to bylo nepříjemné.“

„Souhlasím,“ pronese a přitom se uchechtává.

„Tak si lehni na břicho a dej si ruce pod bradu!“ zavelím.

Nooo, zavelím… Na vojně jsem nebyl, tak ani pořádně nevím, jak se velí. Ale Rob poslechne a dělá, oč jsem ho žádal. Vyskočím mu na bedra a začnu se studiem. Něco málo z anatomie znám, na pajdáku studuju TV – Z, a tam je jeden semestr na anatomii zaměřen. Zakončeno klasifikovaným zápočtem. Dostal jsem tenkrát za „A“ (to je jako za jedna). Teď a tady si to budu moct zopakovat na živém modelu.

Začínám prohmatávat ta pevná zápěstí, vymakaná předloktí a přesunuju se na paže. Biceps, Triceps (musculus biceps brachii, musculus triceps brachii), pane jo, naskakují mi pojmenování a dokonce i latinsky. Prohmatávám jednotlivé svaly a jejich úpony. Rob na sobě snad nemá ani gram sádla a všechny svaly se mu pod kůží krásně rýsují.

Přecházím od opravdu býčí šíje na ramena, přejedu přes lopatky a jsem na obrovských trapézových svalech. Bože, to jsou záda. Nedá mi to a zapojuji i ústa. Lehounce se dotýkám té bronzové kůže. Nádherně voní a ještě lépe chutná. Sjíždím středem zad dolů a počítám hrbolky jednotlivých obratlů. Zajíždím rukama na boky až téměř k břichu a nahmatávám žebra. Trochu na ně zatlačím a přejedu tlakem přes dvě nahoru a dolů. Vím, že to lechtá, a čekám, co na to Rob. Jen se mírně zatne a něco zavrčí. Posouvám se zadkem přes jeho hýždě a uvelebuji se mu na stehnech. Můj mírně tuhý ptáček spočívá mezi jeho půlkami. Pane, to je pohled.

Prohmatávám jeho bederní oblast, ty dva roztomilé dolíčky nad oběma půlkami, a přecházím na fakt vymakanej zadek. To jsou polokoule. Lehce je masíruju, zajíždím na boky až k pánevním kostem a trochu se snažím mu půlky roztahovat. Nebrání se, ale já nechci dráždit kobru bosou nohou. Opět mi to nedá a musím to tělo ochutnat. Je tak boží, tak krásně teplé, mírně slané, ale úchvatné. Nejraději bych se mu do toho zadku zakousnul. Pokračuju ještě níž a mohu se kochat namakanými stehny, dále lýtky, achillovkami a chodidly. Pane, ten je má hladká, jemná a udržovaná. To se jen tak nevidí. Jako by byl týden na pláži. Krásná bříška prstů a jsem na konci. To byl ale teprve poločas. Sedám si mu na stehna a následuje přestávka na občerstvení. Po ní přijde na řadu druhý poločas. Nadzvednu se a opět zavelím:

„Čelem vzad,“ pokouším se znít hodně mužně a vzpomenu si na Martinku, která mi takto zavelela, když jsme byli nazí a ona mě mazala opalovacím krémem. Tenkrát asi použila rozkaz: Obrať se, ale v podstatě to je jedno a to samé.

Na rozdíl ode mě, když jsem se tehdy zdráhal, se Rob otáčí, jako by se nic nestalo. Pohled mi okamžitě padl do jeho rozkroku. Vždyť je to vlastně poprvé, co ho mám takto blízko a mohu se ho dotknout. Je mírně vzrušený, asi to moje studium jeho zad na něj udělalo dojem.

Opět má ruce za hlavou a přivřenýma očima mě bedlivě sleduje. Sedám si mu na břicho, tedy spíš na podbřišek a cítím, jak můj zadek tlačí jeho krásu dolů mezi jeho stehna. Začínám zkoumat jeho čelo, oční víčka, lehce přejíždím přes nos, pevné rty, tvrdou bradu, krk a pokračuji na ta jeho vypracovaná a pevná prsa. Sakra, to jsou svaly. Kam já se hrabu.

Úžasné břišáky a mezižeberní svaly, které prsty objíždím a laskám je. A pak ta část břišního svalu, která končí až u stydké kosti. Zaměřuji se nejvíc na jeho spodní úpon, který je již pod krásně upraveným trojúhelníkem pubického ochlupení. Sjíždím zadkem na jeho stehna a jeho kyj, tentokrát totálně vzrušený, se zpod mého těla vymrští, podebere moje koule a plácá sebou o Robovo břicho. Chtěl bych po něm hned sáhnout, ale držím se a objíždím jeho nářadí na stehna. Jak zezadu, tak ze předu, jsou pevná a svalnatá.

Pak už to jde rychle, přes mohutná kolena, holeně, kotníky, nárty a prsty nohou. Ty má taky pěkně upravené. Buďto je takový šikula, nebo navštěvuje pedikúru.

Anatomické studium dokončeno, je čas na něžnosti.

Lehám si na Robovo teplé tělo a snažím se po něm tím svým klouzat. Naši ptáčci se dotýkají a jsou mačkáni mezi našimi břichy. Evidentně se to Robovi zamlouvá, lehce mě hladí svými dlaněmi po zádech a masíruje mi hýždě. Jsem opět vzrušený a cítím, že i jeho tělo reaguje.

„Nadešla tvoje chvíle. Můžeš si se mnou pohrát,“ řekne tlumeným hlasem, dá si ruce za hlavu tak, že na mě vidí, usmívá se a přivírá oči.

Tý jó. Znovu si sedám na jeho podbřišek a zadkem mu tlačím už pořádně tvrdý kyj dozadu k jeho stehnům. Pěkně mě tlačí do zadku a to se mi líbí. Nakláním se, čímž se mi půlky trochu roztáhnou a já ho cítím i na dírce.

V této poloze začínám Robovi oždibovat rty krk a ramena. Skrčím ruce pod sebe, nahmatám jeho prsa a masíruju je. Napřed jemně a posléze přitvrzuji a pořádně mu je hnětu. Chvilkama nahmatávám bradavky, které tvrdnou a zvětšují se.

Vrtím se zadečkem, abych cítil ten kůl, zkroutím hlavu, abych dosáhl na bradavky. Napřed je jen pusinkuju, potom lehce ojíždím rty, objíždím je jazykem a nakonec je střídavě lehounce okusuju. Tomu tělu pode mnou se to evidentně líbí, hrudník se mohutně nadýmá hlubokými nádechy a také se vypíná směrem k mým ústům.

Teď přijde má toužebná chvíle. Zvedám se do sedu a tím zatlačím Robův penis hluboko mezi jeho stehna. To je i na něj asi moc, protože se zhluboka nadechne a jeho horní část těla se nadzvedne z podložky. Chci ho trochu potrápit, proto ho dlaněmi za hrudník zatlačím zpět.

Posouvám se opět níž po stehnech, sesunu se dolů z jeho ptáčka, který neskutečně rychle opíše oblouk a opět s hlasitým plesknutím přistane na jeho břichu. Plesknutí je doprovázeno hlubokým výdechem z Robových pootevřených úst.

Sedám si mezi jeho roztažené nohy, vsunuji svoje pod jeho stehna a konečně zblízka vidím jeho mužství. Hladím Robovy boky, podbřišek, slabiny, stehna, zajíždím z boku na zadek. Lehce přejíždím dlaněmi po tom toužebném kusu Robertova těla, podebírám jeho šourek, potěžkávám varlata, která jsou rozhodně větší než ta moje. Mnu je mezi prsty a jde to snadno, protože je dost teplo a šourek je hodně uvolněný a vláčný. Prohmatávam každé varle zvlášť, nahmatávám nadvarlata i chámovody, které mu vedou do břicha. Robert si to evidentně užívá a tak zkouším přitvrdit. Zkusím mačkat a Roberta to evidentně rajcuje.

„Neboj se je zmáčknout, ale musíš to dělat pomalu a postupně. Žádné prudké pohyby. Kdyby to bolelo moc, řeknu, že stačí, a ty povolíš. Rozumíš?“

„Pokusím se,“ řeknu, sehnu se a políbím ho na ty jeho úžasné koule, které jsem si k puse přizvednul. Následuje polibek na tělo penisu. Je tak tvrdý a toužebný.

Poprvé v životě jsem někoho políbil tam dole. Zážitek ze sauny se snažím vytěsnit a zdá se mi to jako neskutečný sen. Ale toto je opravdové políbení části těla člověka, ke kterému něco cítím. A je to tak snadné a chutné. Bráním se tomu, abych mu ho celý neopusinkoval. Na to je ještě čas a určitě k tomu dojde. Miluju oddalování.

I když svoje varlata mám prozkoumaná do detailů, chci zjistit, jestli to má Rob stejně narostlé jako já. Osobně se mi také líbí, když si mačkám kuličky, tak proč to nezkusit u něj, no ne? Vyzkouším a uvidím. Obejmu mu šourek úplně u těla ukazováčkem a palcem a pomalu stahuji dolů, nechávám volnou kůži klouzat, až mi zbydou dvě pěkně tvarovaná vejce v napnutém zbytku té jemné kůže. Nasadím kroužek druhé ruky nad tu první a dělám stejný pohyb. Tady mírně zmáčknu. Určitě to nebolí, mám v ruce cit vypěstovaný roky zkušeností.

Šlehnu pohledem do Robových očí, ale ten mě nevidí. Má zavřená víčka, hlavu mírně zvrátil dozadu a užívá si to, řekl bych.

Vím já, kdo si s tímto nádobíčkem přede mnou hrál? A jestli to dělal lépe nebo hůře než já? Byl někdy s ženskou nebo nějakým klukem či chlapem? Moc otázek najednou a nemůžu je na něj vybalit.

Jeho penis je opravdu úctyhodný. Navíc teď, když je v totálně ztopořeném stavu. Nádherně lesklý žalud, který přechází do masitého těla penisu, které je protkáno naběhlými žílami. Skvělá, úzoučká uzdička, která jen mírně vystupuje a spojuje žalud s předkožkou. Teď, když ho tahám za šourek, má předkožku staženou ke kořeni a skví se v celé své kráse. Zatím se ho ještě nechci dotýkat, napřed mu pomuchlám kuličky.

Převaluji je v dlaních, občas jednu vezmu pevně a pomalu ji tisknu. Zesiluji stisk do té doby, než se Robovo tělo začne napínat. Podle sebe vím, že to je mez, za kterou to již hodně bolí. Chvilku ten stisk udržuji a pak pozvolna povoluji a kuličku pěkně promasíruji. A následuje druhá, opět napnutí těla a následná masáž. Robův dech začíná být hlubší a hlasitější.

Ještě zkouším, jestli se mi povede natlačit jeho kuličky do těla pod kůži nad penisem. To mě vždy bavilo. Vypadal jsem potom jako eunuch, když jsem měl šourek prázdný, ale zase rád jsem si koule vždy spustil zpět. U Roba se mi to daří, on neprotestuje a vypadá fakt legračně.

Je na čase přemístit se na jeho penis. Je tak dokonalý, tak rovnoměrně rostlý, tak obrovský, tak protkaný modrými žilami. Žádný zahnutý banán, ale krásně rovnoměrně rostlý kus. Zkouším, jak má volnou předkožku, přetáhnu mu ji přes žalud, až ho celý schovám a ještě ji popotáhnu nahoru. Pouštím a předkožka se pomalu, ale jistě shrnuje, až obnaží téměř celý žalud. Stačí zatahat za šourek a předkožka je stažená a napnutá k prasknutí. Toto se mi líbí a několikrát to opakuji.

A je čas mého miláčka ochutnat. Skláním se, napřed lehce olíznu špičku žaludu, potom jeho hranu a uzdičku a už se nemůžu udržet. Moje pusa se ho zmocňuje tak dychtivě, že jsem se málem udusil. Pánev pode mnou se nazvedla a já vím, že Robovi dělám moc příjemné věci. Vylizuji sladkou dírku na vrcholu žaludu, snažím se jazykem dostat co nejhlouběji. Jednou rukou si pomáhám, masíruju tělo penisu, zatímco druhou masíruju koule a stahuji je hodně dozadu.

Konečně jsem se dočkal a mám cizí penis v mé puse a mohu si užít kouření a vychutnávat rty a jazykem všechny tvary, hrany a zákoutí tohoto skvělého nástroje, kterým nás příroda obdarovala.

Rob se začíná zmítat, já bych ho strašně rád viděl stříkat, ale něco mi říká, že bych ho mohl trochu potrápit. Stále s jeho kladivem v puse vysvobodím nohy zpod jeho stehen a sedám si obkročmo na jeho stehna. Vyndávám tu mňamku z pusy a posouvám se po jeho stehnech výš, až se naši ptáci potkají. Můžu je teď poměřit. Ten můj je asi o centimetr menší a o málo užší. Když jsou takto vedle sebe, není to až takový rozdíl, jak se mi dříve zdálo. Beru oba naše kolíky společně do dlaní a několikrát je protáhnu. Děsně to dráždí, když na tom svém cítím, jak pulsuje ten jeho.

Dost! Počkat! Ještě chvilku oddalování…