Co jsem? Kdo jsem? 18

Olinka to zase opepří, tak jako vždycky: „Nemyslím nadržená na tebe, ale…“

Tajemně se usmívá a pak pronese ten svůj návrh, který je svým způsobem ujetý stejně, jako občas bývá ujetá Olinka:

„Co kdybychom si to tady každý sám udělal? Už dlouho mě láká vidět chlapa, jak se sám dělá a já se udělám vedle něho. Co na to říkáš? Nechtěl bys to zkusit? Vždyť vím, že si ho honíš sám, když nemáš Roba, minimálně obden. A já to samé. Nebude to vzájemný sex a nevěra už vůbec ne. Je to tady romantické, mám sex v přírodě ráda a navíc to vzrušení, kdyby nás někdo načapal je děsně rajcovní. Co si myslíš?“

Tak to je teda pecka. Před nikým jsem se ještě nikdy neudělal. Rob mě několikrát vystříkal, to jo, já sebe mnohokrát, ale před divákem? A ještě k tomu před ženskou? Tohle mě ještě nenapadlo, i když představy jsem v mládí měl všelijaké. Přemílám to v hlavě a vlastně mě ty mladistvé představy, jak se honím a stříkám před někým, dostávají a neopouštějí. A ta romantika mezi vrbičkami, hmmm.

Oči mi bloudí po blankytně modré obloze, po které jako osamělé ovečky na pastvině pomalu plují nadýchané obláčky. Je jich málo, takže sluníčko téměř nezastiňují. Pohled mi klesá a do zorného pole se mi dostávají lehce se třepotající lístky vrcholků vrbových proutků, které jsou tak křehké, že kdyby se jich někdo dotknul, tak se zlomí a nenávratně uschnou. Ještě nedávno jsem si tyto proutky stříhal a pletl z nich pomlázku na Velikonoce.

Pomlázka: Tu mě naučil kamarád v páté třídě a já od té doby nevynechal jediný rok, abych si ji neupletl. Byl jsem na sebe hrdý, protože moji vrstevníci si ji uplést neuměli a dodnes neumí. Dokonce jsem se naučil někdy v patnácti plést i tzv. košíček, těsně nad rukojetí pomlázky, a tím jsem ještě více získal respektu při koledování a závisti svých spolukoledníků.

Myšlenky mi utíkají, protože je toto místo tak romantické. Z větví vrbiček, ale také z hustého rákosí se ozývá úplný koncert ptáků všech možných druhů, také divokých kačen. V dáli kuká kukačka a sem tam zaslechnu, poměrně nemelodický, hlas volavky. Opravdu nemá pěkný hlas.

A to mi připomíná můj nezapomenutelný zážitek s Robem na pískovém jezírku, kde to všechno začalo. Musím tam s Robem co nejdříve zajet, nejlépe na kole, a připomenout si ten výjimečný zážitek. Při té vzpomínce se začínám usmívat a pohled mi sjíždí na opálené tělo mé kamarádky.

Ta na mě kouká trochu udiveně, asi jí hlava nebere, kde se právě v myšlenkách toulám. Snažím se vrátit do přerušené konverzace.

Olinku, tak jako mě vzrušuje případné odhalení. Pro Krista, mě z toho snad jebne ludra, dole úplně tvrdnu a nelze si toho nevšimnout, protože ležím na zádech. Olinka leží na boku s podepřenou hlavou, takže na tu moji okrasu krásně vidí. Asi to mé přemýšlení trvá dlouho, protože se Olinka opatrně ptá:

„Řekla jsem něco špatně? Nebo jsem se tě dotkla?“

„N-ne,“ odvětím, „jen sbírám myšlenky.“

„Vidím, že myšlenky sbírá i to tvoje vybavení, kterému se představa takové poloveřejné onanie a exhibice tuze zamlouvá. Nemám pravdu?“ říká to tak pěkně jemně, tajemně a vemlouvavě a ani se jí v tom nedá odporovat. Sakra, ta se mnou manipuluje, mrcha jedna.

Schovám si už pěkně nabušenou kládu do rukou a provinile se na Olinku koukám.

„Copak, stydíš se, že ti stojí před holkou?“ zazní mi někde vzadu v mozku. Goa’ld se probudil a přebírá vládu nad mým mozkem? Naštěstí se chová jako Tok’ra, která mě nechá se také vyjadřovat.

„Tebe jsem tady a teď zrovna potřeboval,“ osočuji se na něj, „co kdybys mi raději poradil?“

„Mnooo, dala ti jasnou nabídku. Prostě se před ní vyhoníš a ona před tebou. Alespoň konečně uvidíš ženský orgasmus. Ten si ještě neviděl, teda kromě porna. Orgasmus Jarmily po maturiťáku jsi zaspal, takže si z toho nic neměl. Tenhle nabízený zážitek není k zahození, co? Další zkušenost v tvém nenaplněném sexuálním životě a tvých intimních představách. Jdi do toho, nebuď zbabělec! Třeba nakonec zasuneš.“

„Tak to je od tebe hnusný, víš, že už mám jasno, pro koho chci žít.“

„Já vím, jen jsem si neodpustil si tě trochu dobírat. Splň jí její přání a svoje vlastně také. Kývni na ten návrh.“

Musím mu dát za pravdu, že jsem mnohdy přemítal, jak to ty ženský dělají bez chlapů a jak vypadá ten jejich orgasmus. Načteno toho mám mraky, nějaké to péčko jsem taky viděl, ale tam to je obyčejně nahraný. A představa, jak cákám před ženskou, mě v nocích také doháněla k ‚mokrým snům‘. Kolikrát se mi zdálo, že jsem najednou nahý na ulici mezi oblečenými lidmi, kteří mě míjí, jen na mě kouknou a nijak nereagují. Já se nemám čím zakrýt a tak musím pokračovat v chůzi, jet tramvají a prostě se tvářit, že je to tak v pořádku. Přitom se stydím, ale je to tak vzrušující… Teď by se to mohlo stát realitou. Vlastně už to realita z části je, když jsem tady nahý před ženskou, která je mimochodem pěkná a nejeden kluk musí být zklamaný, že u něj nemá úspěch.

Olinka pořád čeká na to, jak se vyjádřím. Otáčím k ní hlavu a vidím, že má ruku v hladce oholeném klíně a z pohybů jejího zápěstí je jasné, že pohybuje jedním nebo dvěma prsty na svých citlivých místech pod podbřiškem. Dívá se mi upřeně do očí a vyzývá mě pohledem, abych se přidal.

Nemám na to asi dost odvahy, proto opouštím svoji, už dost naběhlou kládu, překulím se a vytáhnu tu svoji butilku slivovice. Potřebuji nějakou vzpruhu. Převracím se opět na bok k Olince, otvírám ten mok a pořádně si loknu. Je ještě dost chladný, tak klouže dobře do krku.

Olinka je na dosah, tak ji podávám ono afrodisiakum. A co ona neudělá? Napřed si přihne a pak si slivovicí lehce pokropí prsty, které opět ponoří do svého klína. Hekne u toho a mírně zakloní hlavu. Určitě si maže poštěváčka. To mě teda podrž. Proč mě to tak bere? Protože to je stejné, jako bych si slivovicí namazal žalud. Vytřeštěně na Olinku koukám a ta mě utře:

„No co co, ty sis žaluda nikdy ničím nenamazal, aby pěkně klouzal? Tak to udělej a uvidíš, jak je to rajcovní. A udělej to hned, chci to vidět!“ říká přísně a podává mi slivovici zpátky.

Nechci prudit a je fakt, že už jsem nadrbanej jak pouštní kojot týden bez feny. Navíc slivovička také dělá divy. Chci si kápnout pár kapek přímo na žalud, ale nějak se mi to zvrtává a poliju si ho celý. Zbytek stéká po těle penisu. Hned to začnu druhou rukou roztírat po celé délce.

Zajímavý poznatek. Chladí to, protože je to studený, klouže to, protože je to mokrý, a jak to vysychá, chladí to ještě víc. A to už mi nedá, abych si nezačal celé péro pořádně protahovat.

Co už, když jsem začal? Opřu se do toho pořádně. Vyvaluju se na záda, roztahuju nohy co nejvíc od sebe, beru koule do jedné ruky a druhou mastím toho svého pašáka. Vidina toho, že mě Olinka pozoruje, mě ještě více dostává do transu. Konečně se mi plní mé dětské sny.

Střelím okem po Olince. Leží ve stejné poloze jako já, jednou rukou si masíruje prsa a bradavky, druhou řádí někde ve své štěrbině. Hlavu má zakloněnou, oči zavřené, zhluboka vzdychá, zadržuje sténání a začíná se jí otřásat tělo.

V jednu chvíli otočí hlavu ke mně, otevře oči s rozšířenýma panenkama a zcela změněným hlasem zaprosí:

„Počkej, až budu já, potom se uděláš teprve ty, souhlasíš? Dívej se na mě, děsně mě to rajcuje. Chci tě pak vidět, až se trochu uklidním, prosíííím.“

„Jasně,“ řeknu jen, protože ji nechci rozptylovat dlouhými větami, „nenech se rušit, já se dívám.“

„Sedni si vedle mě, dívej se, ale nesahej na mě.“

Poslechnu, se stojícím pérem si sednu na turka těsně vedle ní. Má kolena hodně od sebe a lehce pokrčena. Tuším, jak prstama do sebe zajíždí, masíruje si celé okolí a pod jejím zadečkem se zvětšuje mokrá skrvrna. Protahuju si svého frajera, ale opatrně, abych předčasně nevystříknul. Dá mi to dost práce a odříkání.

Netrvá to dlouho a tělo přede mnou se prohne do luku, je slyšet tlumené steny, vzdechy a skoro zvířecí zvuky, jako když se mrouskají kočky. Když si odmyslím, že je to ženské tělo, mám pocit, že stejnou tělesnou extázi zažíváme i my chlapi a naše těla s námi cvičí při orgasmu stejně. Nesčetněkrát jsem to zažil na sobě a také na Robovi, když jsem ho ručně nebo ústně udělal. Celé tělo je jen na třech bodech. Na temeni hlavy a patách.

Musím si toho pacholka hodně stisknout těsně pod žaludem, aby se mi nevystříkal na Olinčino břicho a ten její dolní poklad.

Olinka se uklidňuje a já jí jen lehce pohladím po pravé holeni, aby věděla, že jsem s ní a že je v bezpečí.

Ona se vydýchává, otevře oči, a když zaostří do těch mých, usmívá se. Potom se vztyčuje na lokty s koleny stále pokrčenými a roztaženými šeptá:

„To bylo neskutečný. Ten pocit, že se na mě díváš, mě přivedl do extáze, jako bych jedla nebeskou manu.“

Posadí se, opírá se o natažené ruce vzadu, kouká mezi své nohy a pokračuje:

„Taky se to projevilo na tom, jaký jsem si tady udělala nepořádek.“

„To ale u vás holek patří k věci, ne?“ poznamenávám.

„To jo, ale teď toho bylo opravdu hodně. Co provedeme s tvým ptáčkem? Teda, co mi s ním předvedeš ty?“

„Opravdu to chceš vidět?“

„Taková přece byla dohoda a ta se musí plnit. Koukni na něj, jak je nabušený, určitě to už chce. Přelez si na svoji osušku.“

Málem se o ten svůj kolík přerazím. To víš, že to chce, a já také. Jen se nechci udělat tak rychle. Mám rád dlouhé dráždění. Nahmatám ten lahodný mok, podávám ho Olince a ta si mohutně přihýbá. Následuji ji také a znovu trochu uleju na svého pašáka. Zaujímám stejnou pozici jako předtím Olinka a ta se zase pro změnu usazuje mezi má kolena.

Roztírám slivovici po penisu i po koulích. Zavírám oči, protože ta kombinace pálícího slunce, mírného vánku, který se mi plouží po nahém těle, alkoholu v krvi, chladu na ptáčkovi a kuličkách, přítomnost diváka a ještě k tomu ženské, mě dostává velice rychle do tranzu. Před očima se mi zjevuje můj milovaný Rob a představuji si, že mě takto dělá on. Bože, mám ho plnou hlavu. Neboj Roberte – Berte. Budu stříkat jen pro tebe.

Začínám masírovat a mačkat kuličky, teď už pěkně naběhlé, předkožku stahuji úplně dozadu a jezdím rukou po obnaženém žaludu a napnuté předkožce až ke kořeni. Začínám sebou cukat a v pravidelných intervalech se mi začíná zvedat pánev, jako bych chtěl přirážet. Cítím, jak se mi něčí ruce opřou o stehna a mačkají je dolů na osušku. Nebráním se tomu, je to svým způsobem příjemné. Žíly na těle penisu mám naběhlé a žalud mi asi praskne, jak je naplněný, napnutý, lesklý a neskutečně citlivý.

A je to tady, už se to nedá zastavit. Chce se mi křičet blahem, ale kontroluji se, takže jen sténám a vzdychám. Mám černo nebo snad rudo před očima, cítím, jak ze mě proudí dávky šťávy. První mám až ve vlasech, další na puse a následující na prsou, břichu a poslední kapky vymačkávám na podbřišek.

Celé mé tělo se uvolňuje, přestává se třepat a já cítím, jak mě něco hladí po stehnech. Otvírám oči a vidím Olinku, jak s široce otevřenýma očima a údivem v obličeji hledí na tu nadílku. Snažím se srovnat, co se vlastně stalo, a vrací se mi paměť. Trochu se pousměji, aby bylo jasno, že je všechno v pořádku. Konečně Olince povolují svaly v obličeji a široce se usměje.

Opírám se stejně jako ona před tím o lokty a kouknu na to nadělení na mém břiše. Přitom vnímám, jak mi z ofiny a z brady stékají ty první kulometné dávky.

„Nikdy jsem naživo neviděla tu vaši šťávu,“ povídá Olinka a prsty mi roztírá to, co mi stéká do pupíku, „je to takové vazké a lepivé.“

Zvedá ruku před svůj obličej a střídavě spojuje palec s ukazováčkem. Vždy, když je od sebe oddaluje, tak se jí mezi prsty táhne ta lepkavá tekutina. Evidentně se jí to líbí.

„Kolikpak je v tom množství asi malých Robinků?“ pronáší řečnickou otázku a culí se u toho.

„Asi moc, nějaký ten milión toho bude, ale počkej, až to začne zasychat, to bude lepidlo,“ uchechtnu se, „nepůjdeme se raději oba umýt?“

Zvedáme se a jako malé děti vbíháme do vody. Po té době na slunci se opět zdá chladná, ale nám to dělá dobře. Musím se ponořit a vymýt to moje semínko z vlasů, aby později nepůsobilo jako vosk na vlasy. Následně dlaněmi umývám svá prsa, břicho, podbřišek a celé nádobíčko. Chvíli se cákáme, plaveme a jdeme z vody ven.

Trochu provinile se na Olinku ze strany kouknu, jestli jsme neudělali něco špatně jako malé děti, za což bychom si od rodičů zasloužili pokárání, ale Olinka se tváří, jako by se nic nestalo, dokonce se blaženě usmívá.

Domlouváme se, že si dáme svačinu, která nahradí oběd, a pak se vrhneme na učení. Vybalujeme každý to, co má, a s údivem pozoruji, že oba dva máme jídlo rozděleno na dvě poloviny. Jednu pro sebe a druhou pro toho druhého. Stejně udiveně kouká Olinka. Prostě jsme sehraná empatická dvojka, která si rozumí kromě jednoho. Sexuální cit tady není.

Tentokrát se vytasím s dvěma plechovkama lehčího piva já. Sedíme naproti sobě nahatí jako malá ségra s bráchou na písku, kteří nemají před sebou zábrany.

„Děkuji ti,“ promluví do ticha Olinka.

„Za co, proboha?“ já na to a vykulím oči.

„Za ten nezapomenutelný zážitek,“ říká a upřímně se mi dívá do očí.

„Jó tohle, před chvílí,“ odpovím, „ale bylo to krásný, ne? Teda alespoň pro mě. Moc jsem si to užil a určitě se mi o tom bude nejednou zdát,“ usmívám se potutelně.

„Mně určitě taky. A už se těším, až to budu vyprávět Martínce.“

„Počkej, to jako chceš Martínce povídat, jak jsem se před tebou vycákal? A ty vlastně taky přede mnou?“ hlas mi jde do fistule.

„A proč ne? Co je na tom špatného? Neudělali jsme nic, co by mohlo toho druhého ranit nebo urazit. Předpokládám, že to také pěkně šťavnatě porozprávíš tomu svému milému Robertíkovi. Proč jsi někdy jako nezralé dítě, které se stydí i za to, že se musí vysmrkat, a raději si čte tenisky a žužlá okraj trička, než by se podíval druhému do očí?“

No a zase mě dostala. Zmlknu, žvýkám jedno sousto za druhým a v hlavě mi to šrotuje. Tak to samé mi v sobotu řekl Rob. Že se krčím a neumím narovnat ramena a ukázat svoje ego. Pak si na mě každý dovolí.

Podvědomě se narovnávám, napřimuji páteř a zvedám bradu. Jo, to jsem já Robin. Robin, který se nemá za co stydět, nemá se za co omlouvat a na kterého si nikdo nebude dovolovat.

„Hele, že by změna v sebeúctě?“ poznamenává Olinka. Nemohla si všimnout, jak jsem se pochlapil a ztvrdnul mi pohled.

„No, víš, v podstatě to samé mi řekl Rob, když si mě na bazénu ve sprchách chtěli podat dva týpci. To jsem ti neříkal a ani nechci. Jen, že se mě tam Rob pěkně zastal a v podstatě je zmlátil.“

„Ale,“ naklonila hlavu mírně stranou, „hlavně, že nejsem sama, kdo má na tvoje vystupování takovýto názor. Takže začneš na sobě pracovat?“

„Už pracuju a Rob mě v tom hodně podporuje.“

„To je dobře, ráda bych ho poznala. Třeba jednou…“

Tím končíme a v poklidu dojídáme jídlo, zapíjíme, uklízíme obaly, a i když se nám moc nechce, vybalujeme učení. V hlavě si promítám poslední vyřčené věty, a když leháme na břicho, opřeni o lokty a máme před sebou učení, stejně mi to nedá a ještě se musím zeptat:

„Doufám, že až tuto story povyprávíš Martince, a to věřím pěkně barvitě, nebude chtít mít se mnou stejný zážitek?“

„Tak to tě mohu ujistit, že nebude,“ říká naprosto upřímně, „protože Martinka si to několikrát zažila. Chvilku chodila s jedním klukem. Trvalo to krátce, než zjistila, že ji to nenaplňuje. A vlastně mě trochu litovala, že jsem si to s klukem nezkusila, nebo alespoň nezažila klukův orgasmus. Dokonce navrhovala, že bychom si nějakého klučíka mohly objednat, aby se před námi udělal. Tak jsem jí vlastně její tajné přání splnila.“

„Já jen chtěl mít jistotu,“ usměju se a konečně se zabořím do učení.

Čas plyne, na střídačku nebo oba spolu proběhneme vodou, abychom se osvěžili, a opravdu se pečlivě věnujeme učení. Než se nadějeme, je půl sedmé a nějak společně zaklapáváme skripta, sešity s poznámkami a učební texty.

„Navrhuji poslední koupel a potom posezení pod kaštany,“ říkám to jakoby rozkazem, aby bylo jasné, že mám názor na věc a umím být rozhodný.

„Dobře, tati,“ utře mě Olinka, ale směje se u toho, bere mě za ruku, zvedá mě a pelášíme do vody.

Tady si trochu blbneme, lezeme jeden druhému na záda, dokonce se podplouváme a vysazujeme se ‚na koně‘, abychom se vzájemně skáceli do vody. Je to takové svobodomyslné, uvolňující a bezstarostné blbnutí, které jsem už dlouho nezažil. Olinka je fakt super parťák.

Když nám začínají modrat rty, rychle se utíráme, vytíráme si vodu z vlasů – já tedy moc nemusím, mám je hodně nakrátko, zato Olinka je má téměř na ramena. Balíme věci, naposledy se ohlížíme, jestli po nás něco nezbylo, a tradáá pod kaštany.

Tady se shodneme, že dáme pivko, a klábosíme o všem možném. Probíráme drby z vesnice, něco málo z rodiny, trocha té politiky. Pak mě napadlo, jestli holky také nejezdí na kole. A ejhle… Prý jo a to dost často. Začal jsem spřádat plán, že bychom si mohli ve čtyřech zajet na naše (rozuměj: moje a Robovo) pískové jezírko. Je to jen myšlenkový střípek, který si ale nechávám pro sebe.

Po druhém pivu usuzujeme, že je čas jít domů. Pomalu se couráme k naší lavičce, protože od ní to máme každý na jinou stranu. U lavičky děkuji Olince za krásný den, vlepím jí přátelskou pusu na tvář, otáčím se a se vztyčenou hlavou odcházím směr domov. Snad vypadám sebevědomě.

Doma se vítám s mamkou a taťkou. Probíhá nezbytná konverzace, jaký kdo měl den, na dotaz, jestli budu něco večeřet, odpovídám, že si jen namažu chleba máslem a nějakou paštikou a vezmu si to do pokoje, protože si chci ještě něco přečíst. No, spíš se rychle chystám napsat Robovi na WhatsUp nějakou pěknou zprávičku. Nevím, jestli vůbec může odepisovat, když je tak utajený. Tak jen zkouším zprávu:

‚Ahoj Berte, můžeš psát?‘

Je mi jasné, že neodepíše hned. Navíc ani nevím, jestli je vůbec v České republice. Naznačil mi, že také může být na druhém konci světa. Ale vzhledem k tomu, že odjel v neděli v noci a ve středu nebo ve čtvrtek by měl být doma, tak to asi v Austrálii nebude. Snad je v pořádku, nechci mu psát důvěrnosti, protože prý může být kontrolován i v konverzacích.

Nějak na mě padá únava, a tak probíhám sprchou, lehám si nahý na postel, ani se nepřikrývám, protože je opravdu teplo a jsem ještě od rybníčku vyhřátý. Beru mobil a projíždím zprávy, abych byl trochu v obraze. A pak mi mobil padá na prsa a já se ztrácím.

Ve tři hodiny ráno mi pípne mobil. Zpráva od Roba…