Co jsem? Kdo jsem? 28

A jaja jaj…

„Nech mě mluvit,“ zarazí mě, když vidí, jak se nadechuji, „a přemýšlej, nikam v našem hovoru nespěchej. Souhlasíš?“

Nechci to zlehčovat a dělat šaškárny, proto se snažím soustředit, protože Rob bude mít asi přednášku. Necháváme uklidit ze stolu, nesedíme proti sobě, ale bokem k sobě přes roh a Rob se ke mně naklání, aby nás asi nikdo neslyšel. I když, kdo by tady rozuměl česky, že jo?

„Mám tě moc rád a jsem si jistý, že jsem se do tebe zamiloval a udělal bych pro tebe všechno na světě. Nemyslím tím, že bych ti kupoval drahé dárky, ale chci tě podporovat ve tvém životě, ve tvém studiu, ve tvých přáních a touhách. Nabývám jistotu, že bych s tebou chtěl žít a vytvořit si s tebou vážný, partnerský vztah.“

Hmm, začíná zeširoka, ale tak krásně sladce, že mě to dojímá. Chytám Roba pod stolem za ruku a ty spojené ruce mám položeny pod stolem na svém koleni. Rob pokračuje:

„Vidím a cítím, že si do mě beznadějně zamilovaný, stejně jako já do tebe. Ovšem já na rozdíl od tebe mám mnohé zkušenosti a zážitky za sebou. A že to byly zážitky divoké, ti nemusím vykládat. Naproti tomu ty jsi mnoho lidí, kteří se k tobě dostali blíž, nepoznal. Nemůžeš tedy posoudit, jestli já jsem ten pravý a jestli si nepropásl nějaké zážitky a zkušenosti.“

„Ale já…,“ začínám se nadechovat k protestům.

„Tichučko, nech mě mluvit! Neboj, nebude to nic hrozného, třeba budeš rád, že to slyšíš.“

„Promiň,“ pípnu a ještě víc mu tisknu ruku pod stolem.

„Nemohl jsem si nevšimnout, že se ti libí mladí chlapci. Celý dosavadní život sis to vnitřně zakazoval a teď, když ses konečně našel a víš, že jsi na kluky, by sis to tak trochu chtěl vynahradit. Nemám pravdu? A než odpovíš, tak tě chci ujistit, že já se na tebe nezlobím a naprosto ti rozumím, dokonce bych ti v tom chtěl pomoct.“

Ten mi to teda podává po kapkách. Hlava mi šrotuje a musí se mi z ní snad kouřit. Vždyť všechno, co mi tady teď naprosto pragmaticky povídá, je pravda a já nemám, s čím bych nesouhlasil. Nestudoval Robertík snad ještě i psychologii? Nebo je tak empatický a dovede se vcítit do mého nitra v minulosti i současnosti? Vždyť on do mě vidí, jako by měl rentgenové oči. Avšak za tu dobu, co se známe, nikdy nezneužil toho, co ze mě vytáhl nebo co ze mě vycítil. Zasloužím si vůbec takovouto osobnost, takovou jedinečnou bytost? Musím odpovědět:

„Máš pravdu, poslední dobou si říkám, jestli jsem si neměl trochu víc užít a získat zkušenosti a zážitky. Neměl bys dnes vedle sebe nezkušené štěně. Ale… já… víš… teda…,“ nevím, jak dál a co víc bych řekl.

„To je naprosto v pořádku, ty moje holátko. Vždyť právě o tom teď mluvím. Zkusil sis pohrát s Olinkou, teda, každý zvlášť, a to tě někam posunulo, a je to v pořádku, ale s klukama jsi vlastně nic nezažil. A teď se dostávám k jádru věci a tím jádrem je nabídka Noaha.“

Vyjede mi obočí až do míst, kde se čelo potkává s vlasovým porostem. Tak sem tedy Robova promluva směřuje. Chce se mi protestovat, nebo alespoň něco říct, ale zarážím se a probíhají mi hlavou všechny ty myšlenky od doby, kdy se s námi Noah rozloučil u toho vyplaveného kmenu. Nadechnu se a vydechnu, kouknu Robovi do očí a šeptnu:

„Pokračuj.“

„Noah je opravdu velmi pěkný chlapec. Navíc je kultivovaný a určitě své práci rozumí. Robínku, miláčku, ty máš za týden narozeniny. Co kdybych ti ho dal jako dárek k narozeninám?“

Tak to je pecka. To by mě v životě nenapadlo.

„Jak to myslíš? Jak jako dárek? To jako, že se s ním mám vyspat?“ pouštím jeho ruku pod stolem, napřimuji záda a nevěřícně na Roba koukám. Teda spíš zvědavě než nevěřícně. To nebude jen tak, to bude mít pokračování. Hledám pod stolem Robovu ruku, znovu ji tisknu, tentokrát na jeho koleni a šeptnu:

„Vysvětli mi to, jak to myslíš, prosím.“

„Nemyslel jsem, že byste si to rozdali, ale jestli jsi dobře poslouchal, Noah by se nám dal, abychom si s ním mohli dělat, co chceme, ale hlavně on by nám dělal sekundanta při našich milostných chvilkách. A to by mohlo být zpestření našeho vztahu. Mimochodem, pamatuješ, že jsem i vašim říkal, že tato naše cesta na Bali bude zároveň zkouška, jestli má náš vztah budoucnost.“

„Jo jo, vzpomínám si,“ potvrzuji.

„Noah se ti vryl pod kůži, cítím to od počátku, co jsi ho poprvé uviděl. Možná ti otevře oči a ty teprve konečně poznáš ‚Co jsi‘ a ‚Kdo jsi‘. Ber to tak, že by to mohla být zkouška ohněm.“

„Já bych ale s Noahem nechtěl být sám. Nemůžeš tam být se mnou?“

„Vždyť nám nabízel, že by nám mohl asistovat. Já bych si ho také rád pomazlil. Otázka je teď na stole: Chceme do toho jít? Může to být děsně vzrušivé, ale také se nám to nemusí líbit a kdykoliv to můžeme ukončit. Tak co myslíš?“

„Já se musím přiznat,“ začínám opatrně, „že se mi Noahova nabídka hned líbila, dokonce mě děsně vzrušila, ale ani za nic bych ti to neřekl. Jsem rád, že jsi mi to navrhnul ty. A ten dárek k narozeninám od tebe rád přijmu. Budu ale určitě nervózní a nevím, jak to zvládnu.“

„Neboj, budu s tebou. Kromě toho máme celý zítřek až do večeře čas na to, abychom si ujasnili, co od Noaha budeme chtít. Nebo to celé odpískáme. Jdeme domů?“

„Ano, jdeme, těším se do postýlky,“ mrousknu a stěží potlačuji zívnutí.

Rob rychle platí a my se vydáváme po ještě teplém asfaltu, který na nás dýchá zespodu teplo, do naší vily. Jsem zavěšený do Roba, opírám si o jeho rameno hlavu a mám ji plnou myšlenek. Ty jsou tak chaotické, že mi zatemňují mozek a já usínám dřív, než si dáme s Robem pusu.

***

Zdají se mi nějaké zmatené sny. Jsem nahý a kolem mě se pohybuje a v tanečním rytmu větší množství balíků, tedy Baličanů. Jsou nádherní, krásně rostlí a kolem boků mají něco na způsob bederních roušek indiánů. Mají je ale úplně uzoučké, že jim sotva zakrývají přirození, a vzadu je mají zkroucené, takže jim mizí mezi půlkami nádherných zadečků. Kolem boků jen jemné proužky spletené z různobarevných provázků nebo spíše nití, které jim drží ty proužky látky. Jsou neskonale vstřícní, dívají se na mě laskavě, vytváří kroužek kolem mě, natahují ruce a sem tam se mě někdo z nich dotkne. Dotýkají se mě na různých částech těla a vždy mě jen něžně pohladí a zase se stáhnou. Jsem jako v nebi a kolem mě krouží snědí andělé. Jejich ruce jsou stejně hebké, jako jsou hebká jejich křídla.

Dva z nich, snad ti nejkrásnější, mi objímají kuličky a ptáčka. Kuličky něžně masírují, hladí mi půlky zadečku, zajíždějí promazanými prsty do mé dírky, a nakonec mi nasávají do těch andělských pusinek ptáčka i kuličky, sají a masírují a já cítím, jak tuhnu. Chce se mi stříkat, moc stříkat.

S cuknutím se probouzím, ležím na posteli v našem apartmánu a mezi nohama leží můj Rob, masíruje mi kuličky a regulérně mi kouří mého ptáčka, který je tvrdý jako stožár. Ukazováček jedné ruky má hluboko ve mně a masíruje mi prostatu. Otázka okamžiku a můj ptáček exploduje. Rob mě nechává první střiky provést na má prsa a bříško a zbytek mi vysaje do těch jeho krásně tvarovaných úst. Mlátím sebou na lůžku, zatímco on mě pěkně vysává a olizuje do čista a do sucha.

„Dobré ráno,“ povídá se šibalským úsměvem, „jak se vyspalo naše veličenstvo?“

„Jako na růžovém obláčku se spoustou andělů,“ odpovídám, přičemž narážím na ten svůj skvělý sen.

„To je fajn, já se vyspal taky dobře, kór když jsi mi celou noc držel koule,“ usmívá se Rob.

Pane jo, já jsem snad nymfoman, nebo-li posedlý sexem. Je to vůbec normální? Ať je, či není, mně se to líbí a zamlouvá se mi to.

„Vstávat a cvičit,“ zavelí mé zlato, zatímco si utírá koutky úst od toho mého pribináčku.

Ještě vleže se protáhnu, několikrát se ohnu vpravo a vlevo a vyskakuji z postele. Dole v otevřené restauračce si vybíráme dvě vajíčka na hniličko, dostáváme k tomu osmahnutý toustový chléb, máslo, dvě deci pomerančového džusu a talířek nakrájeného tropického ovoce. Lehká snídaně a vyrážíme k moři.

Moc se nám zamlouvají dlouhé procházky po pláži, kdy ucházíme i několik kilometrů. Sem tam se opláchneme v moři, kde si poblbneme, přebrodíme nějakou tu říčku a pokračujeme ruku v ruce v místech, kde vlnky oplachují písčitou pláž. Je to s podivem, ale při chůzi se nejvíc opalujeme, protože neležíme tupě na lehátku a negrilujeme se jako neobracející se kuře. Opomněl jsem zmínit, že se vždy v apartmánu vzájemně mažeme opalovacím krémem a to důkladně hlavně na intimních místech, která jsou stejně schovaná pod plavkami. Nejednou to mazání skončilo výstřikem.

Kolem poledne se vychýlíme od pláže a asi po tři stech metrech do vnitrozemí nacházíme varung, tedy rychlé občerstvení přímo na ulici, tedy spíše cestičce. Čtvrtka skvěle ugrilovaného kuřátka s kyselou okurkou a chlebem, k tomu napůl sedmička piva, ke kterému se podávají sklenice vytažené z mrazáku. Ty na vzduchu okamžitě namrzají vrstvičkou ledu.

V žaludku jako v pokojíčku se vracíme na pláž, kde vytahujeme z batůžku prostěradlo, rohy boříme do písku, aby nám to lehká bříza neodvála, a upalujeme do moře. Když jsme asi dvacet metrů od břehu a voda nám sahá si tak po krk, sundáváme plavky, navlékáme si je na zápěstí, aby nám je vlny neodnesly, a tiskáme se na sebe.

Přimačkávám se na Robovo tělo, nadzvedávám se a nohama obejmu Roba kolem pasu. Rob si mě chytá pod zadkem a točí se se mnou ve vodě. Ochutnávám jeho čelo, tváře, krk, ramena a hrudník, které jsou smáčeny slanou mořskou vodou, hladím ho po zádech a prohmatávám každý jeho sval. Rob mi jednou rukou masíruje půlku zadečku a druhou si mě za záda tiskne na sebe. Ptáček je sevřený mezi mým a Robovým břichem a evidentně si to užívá. Zkouším dát pravou ruku hodně dolů pod můj zadek, abych nahmatal Robertovo žihadlo. Musím se trochu naklonit doprava, abych tam dosáhnul. A daří se mi to. Je pěkně ztopořený a plný energie. Mezitím Rob vsunul ruku mezi naše břicha a hraje si s mým tvrdým pašákem.

Hledíme si do očí a zraky se nám zamlžují. Beru Robův krásný nástroj, směřuji si ho do dírky a povoluji sevření nohou kolem Robova pasu, čímž se sunu dolů a nasedám si na ten tvrdý kyj. Jde to pomalu, musí se dostat slaná voda do mé prdelky a to pouze tím způsobem, že se mokré pérko Roba zasunuje a vysunuje. Je ve mně celý a já se oddaluji hrudníkem od Robova těla. Pokládám se na vodu, Rob mě lehce nadzvedává rukama, aby se mi obličej nepotopil, a pěkně si mě bere.

Pomaličku popochází blíž ke břehu, aby měl vodu tak po pás a já ležím na vodě kolmo k jeho bříšku. V dohledu nikdo není, a tak si mě bere poměrně divoce. Milování v moři jsem ještě nezažil a toto si budu pamatovat do konce života. Oba si užíváme tohoto nejintimnějšího spojení, až se Rob napne a začíná do mě stříkat. Cítím, jak mě plní, a stahy prdelky se ho snažím pořádně dodělat. Kdyby nestál po pás ve vodě, určitě by se mu podlomila kolena. Vyklouzne ze mě a já myslím, že snad omdlí.

Snižuje se po krk do vody a vyloženě odpočívá. Jenže mně to nestačilo, stále jsem nabušený a ještě jsem se neudělal. Jak Rob ve vodě dřepí, hladinu těsně pod bradou, tak se k němu zezadu přiblížím a začínám mu masírovat zadeček. Evidentně se mu to líbí a zadeček mi vystrkuje, abych k němu mohl blíž.

Oba se stavíme a tiskneme se k sobě. Jeho oplodňovák je zvadlý, zato ten můj je v plné síle. Přebírám iniciativu, otáčím Roba, za krk ho tlačím k předklonu a tlačím se mu koncem ocásku do zadečku. Rob je předkloněný, břichem leží na hladině a rukama si roztahuje půlky, abych do něj lépe vklouznul. Pět postupných zásunů a jsem v Robově tělíčku celý.

Napřed jemnými, postupně silnějšími a tvrdšími přírazy ho postrkuji směrem ke břehu, až padáme oba na kolena do písku, který nám ve vodě vytváří příjemné dolíčky. Šukáme jako dva pejsci a užíváme si vlnky, které nám oplachují těla. Fakt máme štěstí, že široko daleko nikdo není a my se můžeme i hlasově projevovat.

Rob je na všech čtyřech, prohýbá se v zádech a prdelku vystrkuje směrem ke mně. A já mu ji protahuji svým kyjem, a plácám ho po těch jeho nádherných půlkách, kuličkama mu mlátím do těch jeho a strašně si to užívám. Dokonce se stavím na chodidla, která se mi boří do písku, a s hodně pokrčenými koleny šukám tu líbeznou Robovu prcinu, až se do ní udělám.

Popolezem ještě o něco blíž ke břehu a tam únavou padáme do písku. Hlavy nad vodou, zatímco těla nám omývají vlnky. Chvilku na břiše, chvilku na zádech, než si uvědomujeme, že jsme nazí a plavky máme kolem předloktí. Zleva se k nám blíží nějací rekreanti, tak plavky rychle natahujeme.

Máme je ale plné písku, tak pádíme zpátky do vody, tam je stahujeme, vymácháme, natahujeme a pomalými kroky se bereme k našemu prostěradlu. Je jasné, že musíme rozčísnout toho Noaha.

„Robíšku, holátko moje, je mi jasné, že celý den přemýšlíš nad tím, co večer odpovíme Noahovi. Nechtěl jsem tě nutit k žádnému rozhodnutí, ale měli bychom se připravit na nějakou odpověď. Jestli si pamatuješ všechno, co jsem ti včera večer říkal, tak věz, že se na tom nic nemění. Rozhodnutí je na tobě.“

Následuje několik minut ticha, kdy koukám střídavě na mořskou hladinu, která je čechrána vrcholky vlnek, na dlouhé pláže a do Robových očí.

„Když já se tak stydím,“ bejknu.

„Proč se stydíš, před kým se stydíš?“ odpovídá opatrně.

Zase chvíle ticha, do které Rob nezasahuje. Pak se hecnu, zpříma se mu kouknu do očí a začnu:

„Já ti nechci ublížit, ale jak jsi říkal, mladí kluci se mi moc líbí a Noah je jeden z nejlepších. Strašně mě přitahuje jeho tělo, ale chápej, jen jeho tělo. K němu jako k osobě nic necítím.“

„Takže si chceš jenom pohrát?“ povídá Robertík tak něžně a chápavě, že víc to snad ani nejde.

„Asi tak nějak. Moc se mi líbí mladá pevná těla. Však víš, že i tebe si zkoumám, prohmatávám každý tvůj sval a šlachu, mazlím se se všemi oblinami a prohloubeninami tvého těla. A chtěl bych to zkusit i tím úžasným Noahem. Nezlobíš se?“

„Proč bych se zlobil? Je mi jasné, že ti jde jen o jeho anatomii a ne o sex s ním. I když k němu také může dojít. Takže Noahovi můžeme kývnout?“

„Asi ano,“ pípnu.

„Asi?“ podiví se Rob.

„No asi určitě,“ pousměju se, „ale pod podmínkou, že tam budeš se mnou.“

„Slibuju, nerad bych si to nechal ujít. Také si chci Noaha vyšetřit.“

Vyšetřit, to řekl moc pěkně. Shodli jsme se, že si ještě trochu zablbneme ve vodě, dokud svítí sluníčko. Trochu se grilujeme, vyprávíme si zážitky z dětství, nad kterými se chichotáme jako malé děti.

Slunce kousek pod rovníkem, kde Bali skoro leží, zapadá kolem šesté hodiny a brzy nastává tma. Ještě za světla se tedy sbíráme a vnitrozemím se ubíráme k domovu s tím, že si dáme večeři v jedné z již vyzkoušených pizzerií. Rob si dává tu svoji s tuňákem a já svou oblíbenou s mořskými plody hlavně kalamáry a obřími, neboli tygřími krevetami, které u nás málokdy uvidíte. A hlavně: mraky cibule, kterou si vždy doobjednáváme.

Sotva nám odnesou talíře a my si přisunujeme čerstvé pivo před sebe, se zjevuje Noah. Jistě čekal, až dojíme, aby nás u večeře nerušil. Opět ve sněhobílém oblečení, ve kterém vyniká jeho snědá pokožka. Bezchybný účes, který mu snad před chvílí vykouzlil kadeřník. Už jak se blíží, se mi zvedají chlupy na celém těle vzrušením a očekáváním. Ještě, že jsem zaražený pod stůl, jinak by mu neunikla moje boule, která se mi v mžiku tvoří v klíně. Zdraví nás a ptá se, jestli si může přisednout. Souhlasně kýváme hlavou, Noah si sedá a na stole mu přistává voda s citrónem a ledem.

Nedříve se zajímá, jaký jsme měli děn, jestli jsme spokojeni s pobytem a takový ten neutrální rozhovor. Pak ale dochází na podstatu věci.

„Přemýšleli jste nad mým návrhem?“ ptá se měkce.

Nechávám to na Robovi, protože vím, že to domluví perfektně.

„Ano a chceme tvých služeb využít. Jen bychom rádi, kdyby to mohlo proběhnout u nás v našem apartmánu ve vile.“

„To není žádný problém. Takovou službu samozřejmě poskytujeme,“ usmívá se Noah, ukáže bezchybný sněhově bílý chrup a tím úsměvem mě dostává. Můžu na něm oči nechat a jen stěží oči klopím, aby to nebylo tak okaté.

Rob domlouvá podrobnosti, seznamuje Noaha s účelem přijetí této nabídky a Noah se na mě neodolatelně usměje a já bych se na něj nejraději vrhnul a prozkoumal jeho tělo. Robovou podmínkou je, že nesmí dojít na sex ani s jedním z nás, přičemž sex mezi mnou a Robem se určitě odehraje. Toto Noah přijímá jako samozřejmost.

„Omluvíš nás na chvíli?“ ptá se mě Rob, a když přikývnu, vzdálují se s Noahem k baru. Bože, ty jejich prdelky, ty jsou tak skvěle tvarované. Cuká mi v péru a musím si ho pod stolem v kalhotách trochu narovnat, aby mě netlačilo. U baru ještě o něčem diskutují, asi ladí podrobnosti. Rob něco říká barmanovi a ten za chvilku staví před Roba dva míchané drinky.

No bezva, Rob si s Noahem dává na baru dobrotku a na mě se vydlábnul. Ovšem se mýlím, protože Rob bere ty dva drinky do ruky, jdou oba za mnou ke stolu a Rob pokládá jeden drink přede mě a druhý před sebe. Stydím se sám před sebou, jak jsem mu křivdil.

S Noahem jsme domluveni na druhý den v šest hodin večer. Ještě nějaké nezávazné povídání a Noah se zvedá, loučí se s námi podáním ruky, dává nám na sebe telefonní číslo, kdyby se něco změnilo, a plavným krokem odchází. Moje oči se za ním točí a opět tu jeho skvělou postavu skenují.

„No, no, abys mi za ním neutekl,“ povídá Rob a já stáčím oči k těm jeho.

Rob samozřejmě v těch mých vidí doznívající chtíč. Bere mě za ruku, kterou mám položenou na stole, a povídá:

„Ty jsi nějaký natěšený, ale kdykoliv se z toho můžeš vyvlíknout. Stačí říct.“

„Bertíku, nevím, jestli se mám těšit, nebo se obávat. Mám z toho takový nějaký provinilý pocit. Ale když u toho budeš se mnou, tak se to snad ani jako nevěra nedá nazvat, co myslíš?“

„Ty jsi trdýlko, ty moje holé koťátko,“ povídá mi něžně s náklonem k mému oušku. „Kdybych to tak bral, tak do toho nejdu a tobě bych to zakázal. Ale i já jsem zvědavý, jak se to bude vyvíjet. A pamatuj: Je to dárek k tvým nadcházejícím narozeninám.“

Tím mě trochu uklidňuje, dopíjíme drinky a s rukou v ruce se už tmou za svitu měsíce loudáme k našemu ubytku. Nepospícháme a užíváme si tohoto neskutečně teplého večera, kdy bychom klidně mohli jít zcela nazí a nebylo by nám vedro. Ty jo, procházet se nazí těmito uličkami a cestičkami, to by mě rajcovalo. Ale to může být pouze v mé fantazii.

Společně se ve sprše mydlíme a dokonale ze sebe smýváme zbytky soli z vody i potu. Přistupujeme k tomu zodpovědně a nevynecháváme ani centimetr těla svého protějšku. Jen se lehce utíráme a leháme si nazí na postýlku. Rob pouští na ňoťasu nějakou gay romantiku a přitisknuti k sobě si užíváme filmu. Jenže nevím, jak ten film sknčí, protože mi těžknou víčka a já se propadám hodně, ale hodně hluboko.

Spal jsem jako dřevo a jen matně si vybavuji, že když jsem se převracel, měl jsem ruku na Robertově těle nebo naopak on měl svoji ruku na těle mém. No hlavně ji měl na mém ptáčkovi a kuličkách.

***

Probouzím se, za oknem svítí sluníčko a mně je trochu chladno. Klima je nastavená na nějakých dvacet stupňů, ale když člověk spí celou noc nahý a nezakrytý, může mu být trochu chladněji. Přikrývám se tím obrovským prostěradlem, které slouží jako přikrývka a otáčím se bokem k Robovi. Ten sladce spinká a jeho výraz je totálně uvolněný a takový bezelstný.

Miluji ho a chci s ním být. Jak mi změnil za těch pár týdnů život. Jak mě nechal prohlédnout a vylézt z ulity. Jaké mi dodal sebevědomí. Rozdal bych se pro něj.

Potřebuji nějaký zážitek a zkoušku s Noahem?