Gay povídky

Samozřejmě, že se ptal na sex, oni jsou zvědaví. Tak jsem přiznal, že jsem teplej a nemám už nedotčenou prdel, ale když se ptal na stálej vztah… No, já jsem vlastně ani nelhal, když jsem řek, že žádnej. Protože mě Vladan vlastně hodil přes palubu…

Sundávám si tuniku, protože jsem se tou fyzickou námahou docela zahřál. Navíc nevidím důvod, proč zůstávat oblečený. Usměju se na otroka, který třeští oči na můj velký ohon, stojící jako svíce a pěkně objemné koule. Jsem na svou výbavu patřičně hrdý a dělá mi dobře, jak toho chlapečka zaujala. Brzo se s ní osobně seznámí, ale to ještě neví, anebo jistě doufá, že tak daleko jeho trest nedojde. Netuší ale, že veškeré bití bude jen začátek toho, co pro něj chystám. Jeho trestem nebude jen seřezaná zadnice, ale něco úplně jiného, lepšího.

Petr měl dlouho do noci o čem přemýšlet. Co se mu to Carli snažil říct? Co chtěl říct tím, že miloval svého přítele? Což může muž milovat muže? A smí se něco takového? A flétna z jadeitu… Pokud to není hudební nástroj, co tedy? Myslel tím slovem pán snad…?

Rozhlížím se. Nevím. Nic mi to tu už nepřipomíná. Zbytky zdí z původního domu, propadlá střecha, hromada suti ze spadaných tašek z propadlé střechy. Kdysi krásně upravená zahrada, teď zarostlá kopřivami a pelyňkem. V hloubi zbytky skleníku, jen kovová kostra bez skel, která byla dávno vymlácena kameny, jejichž házením se bavili místní kluci. Dvě ruce mě zezadu objaly kolem pasu, tvář se otřela o moji a padl tichý dotaz: „Vzpomínáš? Chtěl bys to vrátit? Aby se to nestalo?“ „Nechci…“

Jaký to je kouřit řidiči za jízdy? Hele, řeknu vám, že skvělý! Neumí to sice tak dobře jako zmrdík (asi když je přece jen kluk, tak prostě ví, jak vykouřit jinýho borce), ale tak na holku, ne moc zkušenou, dost dobrý. A hlavně v tý asi sto desítce to mělo ten pravej říz! Normálně… úplně jinej rozměr kuřby!

Mít někoho, kdo tě miluje, to je snad přece víc, než mít prachy? Nebo Vladan to má ložený jinak? Já už se v něm vůbec nevyznám… Život zasranej! Dá ti konečně někoho, koho miluješ, pro koho stojí za to žít, a pak na tebe vyplázne jazyk, ukáže ti fakáče a: „Hovno, nemáš zase nic, zmrde…!“

O půlnoci jsme bouchli šampus a připili jsme si a pak se vyrojili před chatu pustit pár rachejtlí. Z vesnice už taky někdo střílel. Všimnul jsem si postavy před Sebastiánovou chatou. Stál tam a díval se na vybuchující barevné růžice… Sám… Když jsme se vrátili, tak jsem vzal otevřenou flašku se šampusem a dvě skleničky a vyrazil jsem k nedaleké chatě.

No a Eduard se opravdu nemohl dočkat. Jakmile se Míša dotknul jeho péra přes slipy, vydal ze sebe opravdu silný vzdech, přehlučený snad jen cinkáním zasílaných odměn. Byl jsem nadšený z toho, jak to takhle pěkně jde hned ze začátku, a těšil jsem se na pochvalu od šéfa. Jenže pak se to stalo.

Nenechám ho dokončiť svoj príbeh. Bez slova sa postavím a odchádzam, znova bez rozlúčky. Opäť raz plačem, iba nechápem prečo. Stále som chcel vedieť, čo sa stalo s Martinom, no nikdy som si nemyslel, že sa ešte niekedy uvidíme. Prečo mi musel povedať, že ma miluje, vlastne miloval? Neviem, čo všetko sa mi honilo hlavou cestou k babkinmu domu, no od zimy a plaču vyčerpaný som sa prezliekol, ľahol do postele a zaspal v momente, čo som položil hlavu na vankúš.

Nicméně další dny probíhaly poklidně, Honza, ani k mému podivu, neměl žádné narážky ani nic podobného. Byl jsem za to šťastný a nic nezkoumal. Každopádně jsem byl přesvědčený, že už nikdy nebudu mít v puse jiné péro než to přítelovo. V té době jsem ale netušil, co mě potká a že o nečekané situace nebude nouze.

Byl jsi zvědavý. Pomalu jsem začal vodní masáž. Tobě se líbila. Koupelnou prolétl první, jemný vzdech. Tvé slastné vzdechnutí. Chvilku jsem tak pokračoval. Ty jsi jen zatínal svaly. Cítil jsem to. Byl jsi stále namáčklý na mé tělo. Cítil jsem, jak se ti zvýšil tep. Nechtěl jsem, aby naše hra byla ukončena tak brzy. Zvedl jsem se a vyzval tě k odchodu z vany. Pomalu jsi odlepil své mokré tělo od mého. Zvedl ses. Stoupl sis a překročil vanu.

Slzy mi tečú pri spomienke na deň, ktorý mi zmenil celý život. Neplaťem iba kvôli spomienkam, ale aj preto, že som práve pokazil pekný večer s Martinom. Utierajúc slzy sa prvýkrát pozriem na neho od začiatku môjho monológu.

„Co je?“ Maník se na něj odspoda díval, jako by nechápal. Asi něco vytušil. „Seš ňákej připosranej.“ „Ty vole,“ ozvalo se a nahoru vyletěly Emco – Mysli na zdraví, borůvkové a zasáhly ho málem do obličeje. „Píčus má dost energie na bitvu, ale na kuřbu ne?“ „Píčus ti vzkazuje: vyjebej si sám!“ a následoval nevybíravý stisk koulí.