Kieran: Dokud nás smrt nerozdělí - 8. Prase

Po večeři jsem šel rovnou do pokoje vychovatele. Spartánsky zařízená místnost jak pro vojáka. Jen pryčna chyběla a místo ní byla docela pohodlná široká postel. Bůhví, kolik generací studentů ji muselo nedobrovolně vyzkoušet.

Měl jsem zlý tušení, že mě před sexem s O’Sheridanem čeká to, co fakt nesnáším. Nesplet jsem se. Vychovatel mě nahýho odvedl do sprchy a vypláchl tak, že mi voda tekla málem i ušima. Taky mi sundal CéBéčko a důkladně mi umyl ocas i koule. Pak mě ale hned zase zamkl. Žádný dobrý skutky se nekonaly.

Celá očistná ponižující procedura vychovatele tak vzrušila, že mi v pokoji přikázal kleknout před křeslo. Rozepl si kalhoty a vyndal ztopořenej ocas.

„Už se těším, až si s tebou pan O’Sheridan pohraje, a pak budeš jen můj. Protáhl bych ti díru hned, ale to nejde. Právo prvního má pan O’Sheridan.”

Vzal jsem ho poslušně do pusy, ale hned jsem měl jeho žalud až na mandlích. Pospíchal, tak se se mnou vůbec nepáral. Řekl mi, ať ho pořádně sevřu mezi patrem a jazykem a pak začal přirážet. Vymrdával mi hubu stejnou razancí, jako by to rád udělal zezadu. Po mně chtěl jen, abych držel, a to jsem udělal. Hotovej byl za pár minut. Chtěl se vystříkat dřív, než si mě to tlustý prase zavolá.

Do bytu O’Sheridana mě odvedl v poutech a nahýho. Bylo to ponižující, protože mě táhl přes celej areál školy. Na můj názor se ale nikdo neptal a taky si mý nahoty nikdo nevšímal. Prostě další nahej kluk v poutech. Nic zajímavýho. Bylo devět večer a přesto jsme cestou potkali mýho bráchu v plný práci. Ani se na mě nepodíval a odvzdušňoval radiátory. Hrál to dokonale. Koukl jsem po vychovateli, ale ten se o údržbáře vůbec nestaral.

Na dveře bytu O’Sheridana třikrát zabušil pěstí. Otevřít přišel tlusťoch osobně. Byl jen v županu a měl ho uvázanej tak, že byl jeho pořádnej ocas vidět. Nemohl jsem od toho visícího monstra odtrhnout oči.

„Líbí se ti? Neboj, brzo se dočkáš,” uculoval se ten perverzák. Převzal si od vychovatele klíčky od mejch pout a zamkl dveře. „Klekni si do pokoje,” přikázal mi. Cestou shodil župan z ramen a předvedl se mi v celý svý stokilový kráse.

Klekl jsem si před toho odpornýho chlapa a oči zavěsil do vejšky jeho rozkroku. Dobře jsem si pamatoval, že tam je můj bůh, ke kterýmu se mám modlit. Nemodlil jsem se nikdy a k ničemu a rozhodně jsem s tím nemínil začínat před čůrákem tohohle úchyla. Kdyby bylo po mým, vytřel bych si s ním prdel tak, že by na to do smrti nezapomněl. Jenomže to by byla chyba.

O’Sheridan se usadil proti mně do brokátem polstrovanýho křesla a roztáhl doširoka nohy. Měl jsem tak dokonalej výhled na to, co on sám pro svý převislý břicho nejspíš znal jen z doslechu. Typicky irsky zrzavej chlap se světlou kůží, zarostlej kudrnatejma chlupama. Díval jsem se na něj a skoro jsem zvracel, jak se mi hnusil.

„Polez sem,” ukázal mi místo těsně před křeslem. Neohrabaně jsem se přisunul. S rukama za zádama se mi po kolenou nelezlo nejlíp. Prase si mezitím zvedlo ocas a nabídlo mi svůj obrovskej chlupatej pytel k olízání. Polkl jsem odporem a neochotně vystrčil jazyk.

Hekal blahem a natřásal se na křesle. Podržel si šourek rukou, abych ho mohl olízat i zespoda. Pak mi přikázal otevřít pusu a narval mi dovnitř nejdřív jednu a pak i druhou kouli. Takhle nějak se cejtí sysel, napadlo mě. To hovado se ale skvěle bavilo a jezdilo mi přitom svým hnusným čůrákem po obličeji.

„Už se těšíš?”

Neznatelně jsem přikývl.

„To je dobře, protože budeš mít brzo svýho novýho boha tam, kam patří.”

Zase jsem jenom přikývl. Netěšil jsem se ani trochu.

Konečně mi osvobodil pusu od svejch žláz, ale hned mi tam strčil fialovej žalud. Ocas měl ten hnusnej chlap měkkej jak palačinku. Bylo na mně, abych si ho postavil. Dal mi minutu, jinak budu bit jako žito. Neřekl čím, ale na stěně měl na výběr všechno možný.

Začal jsem se snažit ze všech sil. Mazlil jsem se s obrovským žaludem a nasával toho macka do sebe. Jazykem jsem mu lízal dírku i uzdičku a rantl. A ten obr začínal zvolna tuhnout. Pomalu ale jistě. Když ale minuta uplynula, pořád nebyl úplně tvrdej.

„Klekni si na kraj postele a nohy pěkně od sebe,” přikázal mi tlusťoch klidně.

Odemkl mi pouta, abych se mohl opřít o ruce. Určitě už se těšil na to, až začnu klást odpor a on mě tvrdě zkrotí. Vůbec nepočítal s tím, že by mě nezvlád. Můj okamžik se přiblížil. Už dávno jsem si ale řekl, že ho sejmu ve chvíli, kdy začne stříkat. To bude nejzranitelnější. V transu, bez šance se bránit. Všechny esa budu mít v rukávu já.

Klekl jsem si na bíle povlečenou vysokou postel tak, jak chtěl. Od půlky holení mi nohy trčely do vzduchu, kolena jsem měl daleko od sebe a hlavu dole na prostěradle. Tlusťoch mě ještě trochu upravil, takže jsem měl prdel vystrčenou ještě víc než ve třídě. Přitom mě hladil po zbitejch půlkách, hnětl je a palcema mi roztahoval kůži kolem díry.

„Dostaneš dvacet důtkami za to, žes nesplnil příkaz,” pořád mě hladil na půlkách, ale přešel i na plný koule a hráz. Můj podrazáckej ocas se mi za to pokoušel ty koule urvat.

„Líbí se ti to?” zeptalo se to prase mile a vzalo do ruky mý k prasknutí narvaný CéBéčko. „Koule máš pěkně plný. Určitě by ses rád vystříkal, co?” nečekal na odpověď.

„Ano, pane,” odpověděl jsem podle pravdy. Nestříkal jsem už čtyři dny a fakt bych si dal říct. Když jsem si odmyslel, jak je ten chlap za mnou hnusnej, byla ta situace docela rajcovní.

„Tak si nech zajít chuť!” zasmál se ten hajzl vítězoslavně a zmáčkl mi koule, až jsem zařval. „Nařežu ti důtkama mezi půlky, abys přišel na jiný myšlenky! A ty se ani nehneš. Budeš mít díru pořád takhle vystrčenou.”

Rozdejchával jsem bolest. Panebože, to si dělá srandu, ne? Dvacet mezi půlky a pak ještě tvrdej sex nemůžu přežít! Můj názor ale to tlustý prase nezajímal. Chytl důtky s plochejma silnějšíma koženejma páskama a rozmáchl se.

Řval jsem od první rány. Prameny důtek mě trefovaly mezi půlky, zasahovaly nejen citlivý okolí růžičky, ale i hráz a nechráněný koule pod ní. Jenom můj ocas ve svým plastovým brnění byl ušetřenej. Prosil jsem toho sadistickýho šmejda, ať už skončí, že už mám dost. Brečel jsem, a dokonce uhýbal ranám. Stahoval jsem půlky k sobě, abych ochránil to, co bylo mezi nima. Pokaždý počkal, dokud zas nevystrčím zadek na celej vesmír, a potrestal mě mnohem větší ránou než ty předchozí.

Po dvaceti ranách už jsem se jen třásl šokem, přesvědčenej, že v životě neudělám krok. Vůbec jsem nevěděl, jestli zvládnu utýct. Zatím jsem se nemohl ani hnout a to mě to nejhorší teprve čekalo. Obří kyj prasete O’Sheridana byl díky mýmu výprasku připravenej v plný parádě. Bolest a křik tu svini vzrušoval.

Postavil se zas mezi mý roztažený nohy. Oběma dlaněma mi roztáhl půlky.

„Za tak rudou prdel by se ani opice nemusela stydět,” posmíval se mi. „Tak to ještě trochu vylepšíme,” mlaskavý zvuky mě nenechaly na pochybách. Aspoň to nebude nasucho, ulevilo se mi.

Vůbec si mě nepřipravil, jen mi anál protáhl jedním nagelovaným prstem. Trošku s ním zakroutil, aby zjistil, jak jsem těsnej, a zase mě roztáh palcema.

„Nehejbej se, jinak se důtky znova proskočí.”

Ani ve snu mě nenapadlo klást odpor. Na to jsem byl dost zkušenej. Zatlačil jsem proti němu, když se do mě vší silou tlačil. Snažil jsem se maximálně uvolnit, aby mě nenatrhnul. I tak to příšerně bolelo. Když mě před lety odpanil Connor podobnou kládou, bylo to asi tak stejný.

Tlustý prase O’Sheridan ani nepočkal, až se přizpůsobím. Nakydal si na ocas další gel, chytl mě svejma tlapama kolem boků a začal prudce přirážet. Nacpal jsem si do pusy zmuchlaný prostěradlo, abych neřval, a jen poslušně držel bez jedinýho pohybu. Nepřirážel jsem, protože bolest mě úplně ochromila. Tohle bylo i na mě moc.

Modlil jsem se k mýmu novýmu bohovi v mý prdeli, ať už se konečně vystříká a ta hrůza skončí. Prosil jsem celý peklo, ať zničí toho chlapa dřív, než mi ublíží. Sliboval jsem si, že už nikdy a nikde nebudu dělat volavku pro perverzáky. Nepomáhalo to. Obří kyj mi v brutálních přírazech dál způsoboval bolest a nezdálo se, že by to hned tak skončilo.

Cejtil jsem, jak se ve mně obrovskej klacek pohybuje. Ten tlustej hajzl mě vůbec nešetřil, spíš naopak. Užíval si dlouhý přírazy a bylo mu jedno, jestli mě odře do krve. Klečel jsem na posteli se zadkem vystrčeným ke stropu a hlavou na prostěradle a klepal se přívalem pláče. Už jsem se nedokázal ovládat. Chtěl jsem jen, ať to mučení skončí. Moje hrdost byla v hajzlu a mně tekly slzy a třásl jsem se bolestí i šokem.

Rozbití okna ve vedlejším pokoji jsem skoro nevnímal. Hukot plamenů a kouř ale jo. Peklo mi přišlo na pomoc! O’Sheridan se zarazil a přestal přirážet do mýho zadku. Nevím, kde jsem v sobě vzal tolik síly, ale ve stejnej zlomek vteřiny jsem se mu vyškubl, kopl ho vší silou mezi nohy a skočil mu po krku. Tlakem na obě karotidy jsem ho složil na zem. Měl jsem pár vteřin, než se probere z rauše. Mazal jsem ke dveřím, kde měl čekat brácha a Górdanovi chlapi s koňskou dávkou narkotika pro tu tlustou svini.

V pokoji hořelo! Někdo hodil dovnitř zápalnou láhev a od ní chytly těžký sametový závěsy. Oheň se šířil po podlaze a vypaloval si cestu nádherným peršanem. Ozvalo se bušení na dveře a bráchův hlas. Volal mě. Ve zmatku jsem našel klíč, ale nemohl se s ním trefit do zámku. Ten oheň nebyl v plánu! Někdo na O’Sheridanův úžasnej výchovnej ústav zaútočil. Možná ty, kdo si tím peklem na zemi taky prošli a chtěli se pomstít. Tak proto mě Ercan varoval!

Sean mě do něčeho zabalil a táhl ven chodbou. Všude bylo plno palčivýho kouře. Rozkašlal jsem se a slzy mi zalily oči. Nic jsem neviděl. Nebejt Seana, byl bych v hajzlu, oslepenej a vyřízenej.

„Seš OK? Zvládneš to?” staral se Sean, když jsem za ním vlál jak ožralej baleťák.

„Nevim,” přiznal jsem po pravdě. Bylo mi zle. Plíce plný kouře mě bolely a sotva jsem lezl vyčerpáním.

„Je to jen kousek. Podpálili jen tuhle část. Stačí se dostat z baráku a jsme v pohodě.”

„Kdo?”

„Někdo zvenku a kluci z druhýho ročníku. Už asi měli tý hrůzy dost.”

„A co náš plán?” klopýtal jsem vysílenej a oslepenej za bráchou.

„To nevim. Chlapi říkali, že to zvládnou.”

Konečně venku. Měl jsem na sobě jen župan, takže jsem hned začal klepat kosu. Ani adrenalin mi nepomáhal. Brácha mě ale nenechal ani popadnout dech a táhl mě k sobě. Bydlel v jiný části školy, kde nehořelo. Když odemykal dveře do svýho kutlochu, ozvaly se nedaleko hasičský sirény.

Složil jsem se na neustlanou postel. Byl jsem úplně vyřízenej. Všechno mě bolelo a kolem koulí a mezi půlkama to pálilo, jako bych tam měl omotanej žhavej drát. Brácha se vytasil s pákovejma kleštěma.

„Sundám ti ten sadistickej vynález z ocasu,” nasměroval čelisti na moji výbavu.

Když cvakal zámek, dobře mi nebylo. Těma kleštěma by mi ucvikl koule i ptáka jako nic.

„Důvěra až za hrob, brácho,” usmál jsem se na něj, když jsem se zbavil klece.

„Víš, že krvácíš,” čuměl mi zaraženě mezi nohy.

Přikývl jsem. Cejtil jsem to. Brutální sex s tím tlustým hovadem nemohl skončit jinak.

„Zvládneš to?” staral se.

„Teď už jo, když mi hodíš hadry.”

Konečně se vzpamatoval a začal fungovat. Podal mi balík oblečení a hrst papírovejch kapesníků. Moc jsem to neřešil a nacpal si je do slipů. Nic jinýho jsem stejně nemoh dělat. Teď bylo důležitý vypadnout, na doktory bude čas, až budu v bezpečí. Jako poslední jsem si narazil černou vlněnou čepici, abych zamaskoval oholenou hlavu. Poděkoval jsem bráchovi.

„Nemáš zač. Stejně ale nechápu, jak to můžeš vydržet.”

„To neřeš,” vykročil jsem ke dveřím.

„Ádh mór,” popřál mi hodně štěstí.

Usmál jsem se, hodil si přes hlavu kapuci a vyrazil ven.

V areálu školy vládl absolutní zmatek. Nikdo si mě nevšímal. Všichni pobíhali sem a tam mezi požárníma hadicema a potokama vody. Celá část, kde měl O’Sheridan byt, byla v plamenech. Oheň přeskočil už i na výrobní halu s dílnama. Hasiči ji kropili vodou, aby budovu zachránili, jenže krovy byly dřevěný. Stáhl jsem si kapuci do ksichtu a namířil si to k hlavní bráně. Byla dokořán kvůli hasičům i policajtům. Prostě jsem šel a nezpomaloval, i když mě bolel každej krok. Taky jsem cejtil vlhko mezi půlkama. Krev, co ze mě tekla, se vpíjela do zmuchlanejch kapesníků. Kašla jsem na to. Musel jsem pryč, to byla priorita.

Auto bylo přesně tam, co mělo bejt. Došel jsem k němu bez problémů. Nikoho ani nenapadlo, aby mě zadržel. Prostě jsem suverénně odešel vjezdem pro auta, všem na očích. Pod svícnem je největší tma.

Paddy Mahony vystoupil a podržel mi zadní dveře. Padl jsem na sedačku. Měl jsem dost. Vnímal jen napůl, že se auto rozjelo. Řidič to ale uměl. Jen co vyjel z Belfastu, přidal a řítil se klikatejma silničkama mezi pastvinama sebevražednou rychlostí.

„Nechceš horkej čaj?” Paddy mi strčil pod nos termosku. Neodmítl jsem.

„Potřebuju doktora,” vylezlo ze mě konečně.

„Neboj, jedeme rovnou do Derry,” uklidnil mě Paddy. Našel jsem si takovou polohu, abych neubližoval bolavejm partiím. Nebejt Paddyho, asi bych si vzadu lehl. Opřel jsem si hlavu a zavřel oči.

„Bylo to hodně zlý?” osmělil se Paddy po chvilce.

„Zažil jsem už horší věci,” nekecal jsem. Nebejt svině O’Sheridana, byl bych v pohodě. Doufal jsem, že se to tlustý perverzní prase smaží v pekle.

Musel to bejt Sean, kdo zavolal Górdanovi a vykecal mu, jak na tom jsem. Čekal venku před pohotovostí i s doktorem McKeenanem a celou suitou zdravotníků. Vůbec mi nedovolil vylézt z auta. Sám mě vytáhl a položil na lehátko. Doktor mě hned chytl za zápěstí, aby mi nahmatal puls, a než jsme dojeli do kóje, už uděloval rozkazy. Chytl jsem volnou rukou Górdana a držel se ho jako klíště. Vůbec jsem nevnímal, co se kolem mě děje. Díval jsem se mýmu nejúžasnějšímu chlapovi do očí, byl jsem hrozně rád, že ho mám.

Sestry na mě rozstříhaly oblečení a během chvilky mě celýho omotaly hadičkama a drátama. Nad hlavou se mi objevily dvě infuze. V jedný byly antibiotika a něco proti bolesti a v druhý bůhvíco. Bylo mi to jedno. Jak mě adrenalin opouštěl, zjišťoval jsem, že je mi čím dál blbějc. Motala se mi hlava z toho kouře a bylo mi na blití. Ani kyslík do nosu to moc nevylepšil. Taky jsem byl unavenej. Oči jsem málem neudržel otevřený.

„Musím tě vyšetřit,” ozval se doktor McKeenan, když se kóje vyprázdnila. Jenom Górdan tam se mnou zůstal. Někdo mu dokonce přinesl židli, tak se zaparkoval vedle mě. Pořád mi držel ruku, jako bych mu chtěl utýct.

„Krvácíš víc než jen z pár odřenin, takže si chvíli pospíš a já se na to kouknu,” vytasil se doktor s injekcí.

Tma byla okamžitá a dokonalá. Když jsem se znova probral, byl jsem v soukromým pokoji na široký posteli a Górdan spal v pohodlným křesle. Cejtil jsem se blbě jako vždycky po narkóze. Takže to neskončilo jen tou jednou oblbovačkou. Zašátral jsem rukou pod dekou a nahmatal nejen cévku, ale i velkej smotek vaty zastrčenej tam, kam slunce nesvítí. Zapátral jsem očima a našel dva známý vaky s infuzí. Bylo mi divný, že mě nic nebolí, tak tohle byl důvod. Bez analgetik bych asi lezl po zdi, protože to, co mi prase O’Sheridan provedlo, bolí dost hrozně.

Opatrně jsem si lehl na bok, abych viděl na Górdana. Spal jako zabitej, asi si za ty tři dny, co jsem byl v Belfastu, moc neodpočinul. Sledoval jsem ho, jak spokojeně oddechuje. Rád jsem se na něj koukal, když spal. Měl pokaždý tak blaženej výraz. Asi po pěti minutách rozlepil oči. Asi cejtil, že ho hypnotizuju. Usmál se, když zjistil, že jsem vzhůru.

„Jak ti je?” staral se.

„Budu v pohodě.”

„Nakonec to nebylo tak zlý, jak to vypadalo,” zvedl se a přišel ke mně. „Odpoledne bych si tě mohl odvézt domů.”

„A řekneš mi konečně, jak to dopadlo s trezorem toho šmejda?”

„Skvěle,” mrknul na mě. „Všechno se povedlo na jedničku. Ta kouřová clona, kterou vyrobili mazáci, se perfektně hodila. Líp to načasovat ani nemohli. Mí chlapi to tam hlídají. Za noc z tý školy zdrhla asi půlka studentů a O’Sheridana odvezla rychlá. Prý podezření na infarkt.”

„Doufal jsem, že toho tlusťocha trefí šlak, už když mě vojížděl.”

„Věřím,” Górdan si podal židli, sedl si a objal mě na posteli. „Víš, co to pro mě je, když tě mám pouštět do takových akcí? Už to nikdy neudělám. Snáším to fakt čím dál hůř.”

„Nikdy neříkej nikdy,” přitáhl jsem si ho a políbil. Rozuměl jsem mu dokonale. Ani já bych teď nešel do něčeho podobnýho, ale za dva tři měsíce může bejt všechno jinak.

Po obědě, kterej jsem si radši odpustil, ze mě vytahali postupně všechny hadičky a pak i ten tampon. Doktor McKeenan mě prohlídl, jenže už bez narkotika. Že jsem si u toho bolestí i zařval, hned zatepla vyklopil Górdanovi. Taky mu řekl, ať na šoustání tak na dva tejdny zapomene.

Zpátky do pokoje mě na vozejku dovezl mladej a docela hezkej ošetřovatel. Kdyby mě nechal jít po svejch, bylo by to mnohem míň bolestivý, než sedět na čerstvé vyprstěný prdeli. Doktor McKeenan nebyl při vyšetření úplně nejněžnější.

Górdan mi přinesl oblečení. A že si dal záležet. Koupil mi novou bílou měkoučkou mikinu a k ní stejně měkký běžový vlněný kalhoty, tak volný, aby netrápily mý citlivý místa. Na závěr mě navlíkl do velbloudího vlněnýho kabátku pod zadek a zabalil do obrovský kašmírový šály a čepice.

„Jedeme do Grónska?” zkoukl jsem se v zrcadle na dveřích koupelny. Z fleku jsem mohl na přehlídkový molo.

„Budeš překvapenej, ale venku sněží,” mrknul na mě.

Kdyby mě prdel bolela jen o trochu míň, sedl bych si na ni. Sníh už jsem neviděl několik let a koncem října teprve ne. Ulster byl sice na severu, ale oceán a Golfskej proud nám zajišťoval docela příjemný klima s mírnejma zimama a spoustou dešťů. Zavěsil jsem se do Górdana, spokojenej, že jsem zase s ním, a vyrazil do bílý pohádky. Venku fakt leželo asi pět centimetrů panensky neposkvrněnýho sněhu. A bylo tam zvláštní ticho. I předení bentleye před vchodem bylo jiný. Z oblohy se snášely obrovský vločky. Nastavil jsem jim tvář a vystrčil jazyk, abych jich pár zachytil.

Górdan mě objal a udělal totéž. Stáli jsme tam chvíli v chumelenici a voda z tajícího sněhu nám tekla po tvářích.

„Chtěl bych bílý Vánoce,” koukl jsem na něj jak na pohádkovýho čaroděje, co mi to přání má splnit.

„Zázraky na počkání, nemožnosti do tří dnů,” otevřel mi s úsměvem dveře auta. „Sníh na Vánoce, to je maličkost.”

Stočil jsem se mu na zadní sedačce do klína, protože sedět jsem moc nemohl. Hladil mě po zádech a já v kolíbajícím se autě za chviličku usnul. Zdálo se mi o hruškovým cheesecaku. Paní Rose ho upekla a já ho celej na posezení snědl. A pak se v mým snu objevil hnusnej obrovskej chlap s karabáčem a začal mě bít za to, že jsem se opozdil na hodinu dějepisu. Probírala se zrovna výchova nezvedenejch šlechtickejch synků a já měl bejt demonstrant. Přivázali mě nahýho ke koze a celá třída mi zblízka koukala mezi půlky, když mě profesor mrskal.

Probudilo mě zastavení auta. Měkký pohupování přestalo. Byli jsme na nádvoří hradu. Rozlepil jsem oči a dal Górdanovi pusu, celej šťastnej, že jsme doma. Chtěl jsem vystoupit, když mi došlo, že nádvoří je pokrytý panenským bílým sněhem bez jediný šlápoty. Jen stopy auta tu plochu rušily. Šlápl jsem do toho sněhu se zvláštním pocitem, že teď už tady moje stopa zůstane navěky. Že už k tomu hradu patřím.

„Pojď, čeká tě nejlepší hovězí vývar na světě, se spoustou masa a zeleniny. A pak tě musím důkladně namasírovat olejem Mistra Nobu,” chytl mě Górdan za ruku a táhl dovnitř.