Kamil a Ben - Blbej fór (7.)

„Tak tohle nebyla ani prohra, to byla vyloženě likvidace! Totálka! Takhle to projet! Áčáci budou zase na koni, do prdele, až do příštího mezitřídňáku! Kterej bude mimochodem kdy? Za měsíc? No ty vole, měsíc poslouchat ty jejich hemzy!“ Takovéhle a podobné výkřiky a povzdechy se nesly šatnou okupovanou kluky z 3. B poté, co prohráli fotbalový zápas s týmem z vedlejší třídy v rámci pravidelně pořádaného sportovního dopoledne.

„Serem na to, hoši… V jídelně se prej dnes překonali a ten megařízek s bramborovým salátem stojí za to! Aspoň mi to psal Libor, ti s tím svým volejbalem skončili už před půl hodinou,“ nechal se slyšet Kamil. V šatně hned zavládla lepší nálada. Kluci se nahrnuli do sprch, aby si odbyli povinnou hygienu a dostali se na oběd co nejdřív.

„Co vůbec máte v plánu na prodloužený odpoledne?“ zajímal se Alex, zatímco stál pod tekoucí vodou a do vlasů si nanášel sprchový gel.

„To spíš co ty máš v plánu, ne? Očividně nějaký rande, jinak by ses tak nešampónoval,“ dobíral si ho Jirka.

„Se hlavně nezapomeň vydrbat a navonět tam dole,“ rozchechtal se Milan a ostatní se začali smát taky.

Ben nechával jejich řeči plynout kolem sebe, aniž by se do debaty zapojoval. Při zmínce o prodlouženém odpoledni mu ale oči úplně bez přemýšlení utekly ke Kamilovi – a Kamil, jako kdyby to tušil, se po Benovi zrovna taky podíval a neodpustil si nenápadné mrknutí. Ben sice pohledem rychle ucukl, ale už bylo pozdě – Benovo tělo na to Kamilovo mrknutí zareagovalo po svém: nabídlo mu velice živou, silnou vzpomínku na včerejšek, na Kamilův zkoumavý prst… a Benův penis se okamžitě postavil do pozoru. No do hajzlu, to zrovna teď potřebuju!

Ben se rychle otočil k ostatním klukům úplně zády a změnil teplotu vody z příjemně teplé na studenou. Jenže Milan, který stál přímo vedle něj, si toho bohužel všiml: „Ty vole, proč na sebe pouštíš takovou ledárnu? Haha, zrovna když probíráme Alexovo péro…“

„Co máš co probírat mý péro, Milhaus?“ ozval se Alex naoko dotčeně.

„To spíš vypadá, že by ti ho nejradši probíral někdo jinej,“ zareagoval Jirka a významně zamrkal Benovým směrem.

„Nebuď nechutnej,“ protáhl Alex obličej, ale smál se.

„Já? No já nemůžu za to, co se Benovi honí hlavou,“ smál se Jirka.

„Nebo co se Benovi honí hlavou, když si ho honí, chacha,“ bavil ostatní svým ostrovtipem Milan.

„No tak, Beníku, co mlčíš? Se s náma poděl o ty svý představy, ne?“ vybídl ho Jirka.

Ben si připadal jako ve špatném filmu. Vůbec netušil, jak se do téhle situace dostal… a jak z ní ven. Byl překvapený tou neuvěřitelně vzrušující vzpomínkou, která mu zničehonic probleskla hlavou, a ještě překvapenější byl tím, jak rychle a silně na ni zareagovalo jeho tělo. A jak rychle na to zareagovali kluci. Do prdele! Do prdele s těma jejich pitomýma kecama!

„Dej si pohov,“ zahučel Ben do vykachličkované zdi, ale těžko říct, jestli ho v tom hluku vody a všeobecném pobaveném hlaholu bylo vůbec slyšet.

„Hele, jestli v těch jeho představách figuruje mý péro, tak to ani vědět nechci,“ chlámal se Alex.

„Nedělej si iluze, že jenom tvoje, kámo,“ vložil se do toho Kamil lehce pobaveným tónem. „Ben není žádnej troškař, že, Bene? Takže bysme ho měli nechat bejt, ať se z tolika nahejch vocasů kolem sebe vzpamatuje po svým, a radši zdrháme na ten řízek… Kolik vůbec je, stihneme to, než zazvoní a bude tam fronta?“ S těmi slovy Kamil zastavil vodu a natáhl se pro ručník.

„Jasný, máme dobře čtvrt hoďky náskok,“ přešel na změnu tématu Alex a vylezl ze sprchy.

„To není zas tak moc, já to musím vzít ještě přes kabinet tříďase,“ vzpomněl si Milan.

„Jo kvůli těm neomluvenejm hodinám? Tak to si parádně vyžereš!“ poplácal ho Jirka po zádech, když kolem něj procházel do šatny.

„Právě že si to nevyžere, protože řízky mu mezitím sežereme, haha,“ prohodil Kamil – a všichni se hned začali rozveseleně trefovat do Milana svými vtípky.

Zatímco Kamil si oddechl, že se mu povedlo změnit téma, Ben konečně zastavil tu studenou sprchu a začal se drhnout ručníkem. Cítil ale, jak to v něm i přes tu husí kůži, která mu vyskočila po těle, vře. Že jsou někteří jeho spolužáci hovada, to pro něj nebyla žádná novinka. Ale že se k nim přidá i Kamil?! Vždyť jim v podstatě potvrdil, že jsem na kluky!

Ben nasupeně vylezl ze sprch a v šatně na sebe začal házet oblečení, aniž by jakkoliv přispěl do probíhajícího rozhovoru o velikosti porcí ve školní jídelně.

„Bože, Bene, tobě to dnes trvá!“ ozval se najednou Milan, a když se Ben ohlédl přes rameno, zjistil, že kluci už jsou oblečení a čekají na něj u dveří.

Jirka se užuž nadechoval, že přihodí nějakou další trefnou poznámku, proč Benovi všechno dlouho trvá, ale Kamil ho vůbec nenechal promluvit: „Hele, běžte napřed a držte nám flek… Ty musíš stejně za tím tříďasem, Milhaus! Idiote, stav se tam radši hned, nebo si to u něj rozliješ ještě víc… My vás s Benem za chvilku dojdeme.“

Sotva se za klukama zavřely dveře, Kamil se zadíval na Bena, jak si, stále stoje zády k němu, natahuje triko, a musel se vší silou ovládnout, aby mu neřekl, ať si ho ještě neobléká. V tý sprše byl k sežrání! Kdyby tam ti kokoti nezacláněli, přikázal bych mu, ať rozkročí nohy, a… No, bezvadný, a teď abych si tu ledárnu na sebe pustil já! Kamil vzrušeně polkl a radši honem přesměroval svoje myšlenky jinam; zaměřil se na to, jak Ben začal své propocené sportovní oblečení skládat do tašky.

„Vole, dneska seš fakt jak zpomalenej film!“ napomenul Bena, ležérně se opřel bokem o dveře a založil si ruce na hrudi.

„Hleď si svýho,“ ucedil Ben.

„Však si hledím svýho!“ odpověděl Kamil, pořád ještě v dobré náladě. Svýho nejlepšího kámoše A ZÁROVEŇ svý sexy hračky… Do háje, a už mi zase stojí… Proč ten Ben tak zdržuje? Vždyť bylo sakra dobře vidět, že už by byl taky nejradši se mnou u něj doma. A teď najednou, kdyby mohl, tak si tu ty hadry začne snad i přežehlovat! „Hele, nechceš sebou trochu víc hodit?“ nevydržel nakonec Kamil, aby Bena nepopohnal.

Ben zrovna bral do ruky botasky, aby je mohl nacpat do sportovní tašky, ale po té Kamilově poznámce jimi do té tašky naštvaně mrsknul a nasupeně se na Kamila otočil: „Ne, to teda nechci! Chci, aby sis hleděl svýho, a nejlíp abys odsud prostě vypadl!“

Kamil na Bena nevěřícně zamžoural: „Ty seš na mě jako naštvanej…?“

„Ne, všechno je zalitý sluncem!“ prskl po něm Ben.

„Kvůli tomu, co jsem řekl ve sprchách?“ ujišťoval se Kamil, a když viděl, jak Benovi při té vzpomínce naštvaně cuklo v obličeji, přestal se opírat o dveře a rozhodil rukama: „Ježíši, tak prostě měli běžný provokativní narážky – a já jsem se k nim přidal úplně stejně, jako kdyby si vzali na paškál kohokoliv jinýho! Nebo co jsem jim měl podle tebe říct?“

„Nevím, něco jinýho!“ trhnul Ben rameny.

„Jako třeba…?“

„Nevím, kurva! Třeba jsi taky mohl držet hubu!“ vybuchl Ben.

Kamil na Bena přimhouřil oči a udělal dva kroky směrem k němu: „Kdyby ses takhle rozohnil v tý sprše, tak jsem už nic říkat nemusel!“ Potom ztišil hlas do naštvaného sykotu: „To, do prdele, nevíš, že když tě někdo tlačí do kouta, tak to nejhorší, co můžeš udělat, je bejt zticha? Tím svým mlčením jsi jim neskutečně nahrával!“ Víš vůbec, jak mi bylo? Když se do tebe tak pustili? A já jsem na ně chtěl zařvat, ať tě nechají bejt, jenže mi bylo jasný, že tím bych ti to akorát o to víc podělal?

Ben bezděky zatnul ruce v pěst a taky udělal krok směrem ke Kamilovi: „Chceš mi jako dělat kázání?!“ Myslíš, že nevím i bez tvýho upozorňování, že jsem to v těch sprchách nezvládl? Byl jsem tak rozhozenej, že jsem se vůbec na nic nezmohl! A tys mě tou svou poznámkou o tom, že se mám po svým vzpamatovat z tolika nahejch ocasů, dorazil totálně, to ti teda tleskám!

„Ne, to fakt nechci,“ odpověděl Kamil. „Ale…“

„Tak v tom případě odsud můžeš klidně vysmahnout, protože už tu jaksi dávno nemáš co dělat!“ skočil mu Ben do řeči a otočil se k němu zády.

„Bene, poslouchej,“ chytl Kamil Bena za loket, aby ho otočil směrem k sobě, ale Ben se mu naštvaně vysmekl:

„Nešahej na mě!“ sjel Kamila ledovým pohledem.

„Nepřeháníš to trochu?“ ušklíbl se Kamil.

„Já? Ne! Já ostatním nevykládám, jaký nahý části těla se líbí tobě!“ vyjel na Kamila Ben.

Kamil na Bena užasle zazíral: „Posloucháš se vůbec? Nebo slyšels, co jsem jim přesně řekl? Podal jsem to tak, že to vyznělo jako sranda! Nikdo to už pak nebral vážně! Zatímco z toho tvýho mlčení by si za chvíli vydedukovali, že možná uhodili hřebíček na hlavičku!“

„Tak hlavně, že víš všechno nejlíp!“ vyštěkl Ben. Ty jeden panovačnej, arogantní frajere!

„Jo, mně na rozdíl od tebe v těch sprchách ještě fungoval mozek!“ zasmečoval Kamil. Podpásovka jak prase… Ale už mám toho tvýho podrážděnýho vztekání plný zuby!

„Hele, víš, co mi můžeš, že jo?“ procedil Ben naštvaně mezi sevřenými rty, otočil se ke Kamilovi zády, zprudka zapnul svou sportovní tašku a hodil si ji přes rameno. Můžeš mi políbit prdel, kreténe! Anebo právě že NEMŮŽEŠ! Si vyber, co z toho tě zrovna teď víc nasere!

„Jo, právě že vím, co ti můžu!“ neodpustil si Kamil. Vím sakra dobře, co všechno ti můžu! Protože můžu úplně všechno! Takže když TY MNĚ řekneš, ať ti políbím prdel, tak to pro mě není pozvání do háje, ale spíš do ráje, haha… A pro tebe taky, tak se nedělej!

Ben už neměl sílu se s Kamilem dál dohadovat. Protáhl se kolem něj a vyrazil ke dveřím, přičemž do něj schválně vrazil tou naditou sportovní taškou. Když otvíral dveře, cítil, že ho Kamil sleduje, a tak na něj ještě vztyčil prostředníček, a aniž by ho zajímala Kamilova případná reakce, vypadl ze šatny pryč. A doufám, žes to gesto pochopil správně! V tom významu, v jakým se používá BĚŽNĚ! A ne v tom významu, jakej jsi tomu včera přiřadil… Do hajzlu! Nechci na to myslet! Sakra!

Kamil Bena zamyšleně pozoroval, dokud za ním netřískly dveře; pak ještě nějakou chvíli bezradně postával v šatně. Takhle nasranej nebyl už roky! Aspoň ne na mě. Do prdele, že jsem v tý sprše fakt radši nedržel hubu! Jenže on to pochopil úplně jinak! Vzal ty mý kecy úplně vážně, idiot, přitom já jsem to celý schválně zlehčoval, aby to ostatní naopak vážně nebrali! Je to fakt osel… A ještě mě pošle do prdele zrovna TÍMHLE gestem! Nejradši bych si ho přitáhl zpátky, přivázal ho tady k tý lavici a ten prostředníček do něj fakt strčil! Nebo ukazováček. Jako včera… Ne, sakra! Nechci na to myslet! Do hajzlu!

Kamil popadl svou sportovní tašku, naštvaně rozrazil dveře a rychlým krokem vystřelil ze šatny. Původně měl namířeno do jídelny, ale když pak zatočil za další roh a na dlouhé chodbě před sebou si všiml Bena, Alexe, Jirky a Lukáše, jak si to taky rázují na oběd, zabraní do nějakého rozchlámaného hovoru, chuť přidat se k nim ho přešla. Nějak mě přešel hlad. A chuť. A už vůbec nemám náladu si hlídat každý svý slovo, abych náhodou Bena nenasral ještě víc, než už je. A přitom bych paradoxně přesně to nejradši udělal. Ať má teda důvod bejt nasranej! Protože teď ho podle mě nemá. Nebo ne tak moc. Do prdele už, kdo se v tom má vyznat?!

Ben z toho oběda pořádně nic neměl. Zjistil, že si vlastně ani nepamatuje, co jedl, a řeči svých spolužáků pouštěl jedním uchem tam a druhým ven. Pohled mu co chvíli zaletěl ke dveřím do jídelny, ale Kamil se v nich neobjevil. Což je dobře. Nemůžu ho ani vidět! Ten jeho samolibej výraz… Sere mě, jak si pořád myslí, že ví všechno nejlíp! A sere mě, že sem nepřišel!

Kamil se zatím loudal městem směrem domů. No, na ten oběd jsem se vykašlat nemusel; teď mi teda parádně kručí v břiše… Možná bych ale nemusel jít rovnou domů. Můžu to vzít přes ten stánek s těma výbornýma hot-dogama. A Kamil si tam koupil rovnou dva. Jak se mu z břicha rozléval do celého těla spokojený pocit z utišeného hladu, hned se mu o něco líp přemýšlelo. A tak nakonec u stánku koupil ještě balíček wasabi chipsů, o kterých věděl, že je Ben má rád, a místo k sobě domů se vydal k Benově bydlišti.

Ben skoro celou cestu domů koukal do mobilu. Ani vlastně nevěděl, co tam hledá. Tak trochu doufal, že mu Kamil zavolá. Nebo napíše. A zatímco lustroval očima displej, v hlavě si skládal, co by mu na to případně mohl odepsat. Nebo jak by na ten telefonát mohl zareagovat. Kdyby náhodou… Když konečně pár metrů před domem zvedl hlavu a všiml si, jak tam Kamil postává opřený o zábradlí, vlastně ho to ani moc nezarazilo. Jenom ho cosi tak zlehka pošimralo v podbřišku.

Kamil Bena sledoval už z dálky, jak něco ťuká do mobilu. Vzhledem k tomu, že jemu žádná textovka nepřišla, dostal trochu strach, jestli si Ben už nestihl na odpoledne domluvit jiný program. Když se na něj Ben konečně podíval, Kamil si všiml, že se mu za očima mihlo překvapení, ale Ben pak pohledem zase rychle uhnul a zamířil ke dveřím, aniž by si Kamila jakkoliv jinak všímal, takže Kamil si z toho nedokázal vůbec nic vydedukovat. No, ptát se ho nebudu, jestli můžu jít dál. Pokud mě hodlá přehlížet, tak ok, jdu domů.

Když Ben odemkl dveře, rozrazil je hodně dokořán. Bez ohlédnutí jimi prošel, ale věděl, že se budou zavírat pomalu. Dost pomalu na to, aby jimi Kamil stihl vejít, jestli chce. To, že sem přišel, je sice hezký, ale já ho k sobě rozhodně zvát nebudu.

Kamilově pozornosti ten Benův rozmáchlý pohyb samozřejmě neutekl. Kdyby nechtěl, abych šel dovnitř, tak za sebou prostě normálně zavře, ne? Rychle se tedy zohnul pro sportovní tašku, a než se dveře stihly zavřít, proklouzl dovnitř za Benem. Ben zrovna našlapoval na první schod, a tak se Kamil rozběhl. Tradiční závod. I když dnes netradičně s naditejma sportovníma taškama.

Ben slyšel, že Kamil prošel dovnitř. A pak slyšel, jak se Kamilovy kroky zrychlily – a tak se honem rozběhl taky. Zapomeň. Dnes nevyhraješ!

Když celí udýchaní vyběhli do čtvrtého patra před vstupní dveře do bytu, Ben měl před Kamilem náskok asi tři metry. A měl z toho obrovskou radost. „Jsi vyšel z formy, ne?“ rýpl si, zatímco hledal po kapsách klíče.

„Jsem tě nechal vyhrát,“ pokrčil Kamil rameny.

„Fajn, tak si to mysli,“ ucedil Ben, odemkl dveře a vešel dovnitř.

Kamil chvilku čekal, jestli mu Ben nezabouchne dveře před nosem, ale jelikož Ben nechal dveře otevřené, pochopil to jako jednoznačnou pozvánku dovnitř. V předsíni si oba z nohou skopli boty, Kamil pak Bena následoval do jeho pokoje, kde oba odhodili své sportovní tašky a batohy do rohu místnosti. A zadívali se na sebe. Tři nebo čtyři vteřiny se propalovali očima. A pak… pak se do sebe pustili. Jako za starejch časů. Jako když se Kamil nechal slyšet, že můj novej známej z letního tábora je sketa. Nebo jako když jsem mu já o pár let pozdějc řekl, že Milena je pěkná kráva a že se k němu vůbec nehodí.

Dobře minutu se rvali jako koně. Navážno. Jako za starejch časů. Jako když mi Ben na základce řekl, že mý kolo stojí za hovno. Nebo jako když jsem mu řekl, že jeho kámoš z letního tábora je sketa. Pak ale Kamilovi docvaklo, že Benovi ve skutečnosti nechce ublížit, že ho chce jenom zpacifikovat – a tak se začal trochu krotit. Spokojil se s tím, že vykrýval jeho výpady proti sobě, ale sám na něj neútočil. Je dobrej, ne že ne. Ale na mě prostě nemá. A ví to, a tak je ještě nasranější. Jauvajs! No počkej, to si odskáčeš!

To Ben Kamilovi ublížit chtěl. Protože podle něj si to Kamil zasloužil. Nebo si to Ben aspoň myslel… Ve skutečnosti ale útočil na Kamila spíš proto, že podvědomě věděl, že Kamil to pokaždé vykryje a že mu tedy doopravdy moc ublížit nemůže. To snad není možný! Jak to dokáže takhle předvídat? Je to, jako kdybych ho měl v hlavě a on si tam četl, co udělám dalšího. Hajzl jeden!

Nakonec to skončilo tak, jak to skončit muselo: Ben ležel na koberci na zádech, zatímco Kamil mu s vítězoslavným pohledem v očích seděl obkročmo na břichu, pevně svíral Benova zápěstí a vší silou mu je nad hlavou tiskl k zemi. Klasika. Akorát, že jindy mě Ben pozoruje vyčkávavě a taky tak trochu odevzdaně, takže mám chuť ho trápit jenom tak zlehka, kdežto dnes mě ten jeho provokativní, vzdorovitej pohled tak rajcuje, že mám chuť přitvrdit… Mám chuť ho svázat tak pevně, aby mu to fakt nebylo příjemný a aby mě musel prosit, ať ho pustím!

Ben na Kamila podrážděně zahlížel, zatímco se po té rvačce snažil zklidnit svůj zrychlený dech. Aspoň, že je zadýchanej taky. Stejně mě ale sere, že mě pokaždý přepere! A taky mě to šíleně vzrušuje. Jak je silnej a mrštnej a… prostě tohle všechno… Sám nad sebou v duchu zakroutil hlavou a jeho na mikrovteřinku obdivný pohled zase ztvrdl: „Sedí se ti dobře? Čekáš, až tě dožene už na těch schodech ztracenej dech?“

Kamila to Benovo provokování akorát tak pobavilo: „Proč, chceš odvetu? I když oba víme, že je to zbytečný? Mně osobně je teda dost jedno, jestli tě přeperu jednou nebo desetkrát, takže bych ten čas radši využil nějak líp… Ale řekni si. Já si s tebou rád hraju jakkoliv.“

Ben se vzpurně ušklíbl. Příčilo se mu, když s ním Kamil takhle jednal. Když ho jednou větou dokázal ponížit… i vzrušit. Když dokázal během vteřinky bez mrknutí oka přeskočit od jejich běžného, kamarádského vztahu k té jejich neběžné, ujeté hře. Příčilo se mu, když s ním Kamil takhle jednal… a přitom to miloval. A rvalo se v něm, že s jedním kámošem, nejlepším kámošem, žije v podstatě dva životy; dva životy, které se zvláštně prolínají… a které je někdy těžké skloubit dohromady. Protože zrovna teď by v rámci toho původního života Kamilovi nejradši vlastnoručně poničil ten jeho samolibý úsměv, kdežto v rámci toho nově objevovaného života ho chtěl ze všeho nejvíc poprosit, ať si s ním hraje úplně stejně jako včera… Nakonec Benovi nezbylo, než zkusit do své reakce spojit všechny ty protikladné emoce najednou: „A jakpak bys ten čas teda chtěl využít? Poděl se. Třeba ti na to kejvnu.“

„Hahaha!“ neudržel se Kamil. „Kámo, už tím, v jaký pozici tu pode mnou ležíš, jsi mi na to kejvnul. Jasný? Já si teď jenom rozmejšlím, na co přesně jsi mi kejvnul.“ Pak se Kamil naklonil až těsně k Benovi a polohlasně mu pronesl do ucha: „Protože dnes bych tě nejradši svázal tak, že se nebudeš moct ani hnout. A když se náhodou pohneš, tak toho budeš litovat.“ Pak se Kamil zase narovnal a vyčkávavě se na Bena zahleděl.

Benem po těch potichu pronesených slovech projelo tělem vzrušení tak ostře, že to skoro zabolelo. Oplácel Kamilovi upřený pohled, ale nevěděl, co mu na to má odpovědět. No, ostatně se mě na nic neptal. „Máš zajímavý představy,“ trhnul tedy naoko bez zájmu rameny, aspoň tolik, co mu Kamilovy svírající paže dovolily.

„To si piš… Tak co, dal by sis říct?“ ponoukl ho Kamil k nějaké odpovědi.

„Uvědomuješ si, že ti na takový otázky nikdy neodpovím, že jo?“ zašklebil se Ben.

„A uvědomuješ si, že to nejsou právoplatný otázky, že jo?“ oplatil mu Kamil to zašklebení. „Spíš možnost mě zarazit, pokud by tě zatím přešla chuť. I když stopnout to samozřejmě můžeš vždycky,“ uznal Kamil a znovu se na Bena zkoumavě zadíval.

„Co jako, mám ti poděkovat, že seš tak velkorysej?“ prskl Ben. Ne, dneska ti to nehodlám usnadňovat. Včera ti stačilo mi říct, ať se svleču. A ať se přehnu přes židli a ať dám ruce za záda. Dneska máš ale tisíc keců, jak mě pokaždý přepereš, tak se ukaž.

„Ne. Máš držet hubu. Řeknu si, až budu chtít slyšet něco konkrétního,“ odpověděl Kamil a dal si záležet, aby to znělo mrazivě. Pochopil, že hra může začít. A že Ben mu tentokrát nedá nic zadarmo. Nevadí. Já si to vezmu po svým. JEHO si vezmu po svým. Mně to vyhovuje.

Pak už to šlo ráz na ráz. Kamil se z Bena zvednul, aby si mohl zajít pro batoh a mít ho po ruce. Ben toho samozřejmě využil a hned hbitě vyskočil na nohy, ale Kamil se tím nenechal rozhodit a během chviličky Bena znovu složil na záda. Sorry za ty modřiny, kámo, ale s tebou to holt dneska jinak nejde. Kdyby sis kleknul s rukama za hlavou jako včera, bolelo by tě to trochu míň.

Kamil si Bena přetočil na břicho a levou ruku mu bolestivě zkroutil za zády, zatímco pravačku mu zaklekl kolenem těsně vedle těla. Volnou rukou zašátral v batohu a vytáhl si několik kousků černého provazu; jeden kratší si vybral a obratně jím svázal Benova zápěstí k sobě. Pak Bena natočil na bok, tak, aby mu dosáhl na knoflík a zip u kalhot. Ben sebou prudce škubnul, ale to už měl Kamil Benovy kalhoty rozepnuté, takže Bena znovu převrátil na břicho, obkročmo si mu sedl na nohy a zase si tím Bena znehybnil.

„Obejdeme se bez těch nůžek, že jo?“ zeptal se Kamil spíš řečnicky, Ben ale stejně nedokázal překonat svou touhu aspoň nějak Kamilovi odpovědět:

„Jestli máš prachy na to, abys mi pak koupil nový hadry, tak si posluž…“

„Šetřím si prachy na úplně jiný věci, kámo, nebo spíš šetřím tobě na úplně jiný věci,“ prohodil Kamil, zatímco Benovi stahoval z nohou kalhoty i slipy a zároveň si dával pozor, aby ho Ben nenakopl. Pak Benovi sundal ještě ponožky a všechno jeho oblečení odhodil na druhý konec pokoje, aby měl kolem sebe dost místa.

Podal si další kus černé šňůry, svázal Benovi k sobě kotníky a znovu Bena zasedl, zatímco mu začal zpod břicha vyhrnovat triko. Potom Bena popadl za vlasy, nadzvedl mu hlavu, předloktí druhé ruky mu obtočil kolem krku, a aniž by dbal na Benovo vyheknutí, celého ho prudce zaklonil, aby měl volný přístup k horní polovině jeho těla a mohl z něj to triko snáz dostat. Přetáhl mu ho přes hlavu a teprve pak Bena zase položil. Trochu lítostivě se podíval na jeho svázaná zápěstí – a začal ten teprve před chviličkou vytvořený suk zase rozvazovat. Dnes budu ještě aspoň trochu hodnej. Výjimečně. Protože chci mít svou sexy hračku úplně nahou, ale zároveň ne rozvzteklenou do běla, haha. Ale jestli se ještě někdy nenechá svlíknout dobrovolně, tak přísahám, že mu to triko rozstříhám na proužky a těma ho pak svážu místo týhle černý šňůry!

Ben vnímal, jak mu Kamil rozvazuje ruce, aby mu z nich mohl vyvléct triko. Věděl, že je proti Kamilovi bez šance, zvlášť když mu Kamil už stihl svázat nohy, ale stejně mu to svoje tričko nehodlal dát úplně bez boje. Sotva ucítil, že má ruce volné, jediným prudkým pohybem se z toho trika vyprostil, zapřel se rukama o koberec a zkusil se pod Kamilem zvednout a přetočit. Kamil trochu zavrávoral, ale hned zase získal svou stabilitu zpátky. Dosedl na Bena plnou vahou, chytil ho nad lokty a stlačil mu ruce zpátky za záda.

„Ale no tak, přece bys mi nechtěl utíkat?“ pronesl výsměšně. „Vždyť se ti to ve výsledku bude líbit.“

„Jsi říkal, že nebude,“ připomněl mu Ben a nenápadně sykl, jak ho Kamilovo sevření zabolelo.

„Ne,“ opravil ho Kamil. „Říkal jsem, že tě chci svázat víc nadrsno. Ale líbit se ti to stopro bude.“ Nebo pro to aspoň udělám maximum. A zatím to vždycky stačilo.

Ben cítil, jak se jeho maximálně vzrušený penis tře o koberec. Mně se to líbí už teď, ty parchante! Jak si se mnou děláš, co chceš. Přitom, do prdele, nejsem o tolik lehčí než ty, jestli vůbec, tak jak je možný, že si se mnou bez jakýkoliv námahy šibuješ podle svýho? Hm, a koukám, že nejsem jedinej, komu se to líbí, co?

Kamil se totiž taky potýkal s tím, jak v něm vzrušení strmě rostlo. Jeho penis by se nejradši vydral z kalhot ven… a protože teď Kamil seděl na Benovi obkročmo, Ben to cítil víc než zřetelně. Kamil si totiž užíval, jak si s Benem může dělat, co chce. Když mě nechá, ať si ho svážu, je to luxusní. Ale když mě jakože nechat nechce, a já si ho stejně svážu, tak to má taky dost do sebe! Šíleně ho bralo, jak pod sebou a taky ve svých rukách cítil Benovo horké, trošku propocené, vzrušením i tou bojovností napjaté a zároveň paradoxně poddajné tělo. A tohle dokonalý tělo je celý jenom moje.

Kamil si podal tu odloženou černou šňůru a zase ji Benovi ovázal kolem zápěstí. Pak se natáhl pro další kus šňůry a ten omotal Benovi těsně nad lokty; stáhl mu je co nejvíc k sobě, takže Bena to donutilo vypnout hruď a trochu se prohnout v zádech. Pak Kamil vylovil z batohu další, tentokrát dlouhý kus provazu, a v několika smyčkách jej omotal Benovi kolem krku. Vzápětí chytl Bena za nohy, ohnul mu je v kolenou, přitáhl mu je co nejvíc k tělu – a volné konce provazu vedoucí od jeho krku mu přivázal ke kotníkům. Ben teď ležel na břichu prohnutý v zádech a napnutý jako tětiva a Kamil z toho málem ani nedýchal: nejen proto, že byl maximálně vzrušený, ale taky proto, že byl maximálně soustředěný… Chtěl totiž dodržet to, co slíbil, a svázat Bena tak, aby se nemohl ani pohnout, ale zároveň to samozřejmě nechtěl přehnat.

V Benovi se to všechno neskutečně mlelo. Ale jen uvnitř něj; navenek sebou naopak nemohl mlít vůbec. Teda jako mohl bych, kdybych se chtěl oběsit. Což nechci. Už proto, že si chci tady tohle užívat co nejdýl. Je to… zajímavý. Že se nemůžu ani hnout a že je to tak děsně nepříjemný, až je to vlastně šíleně příjemný. A to mě Kamil zatím jenom pozoruje a ještě se mě ani nedotkl…

Kamil Bena chvilku nechal, ať se s tou novou pozicí, do které ho svázal, sžije. Vyskočil na nohy a přešel ke dveřím, aby mohl zamknout; pak, aniž by z Bena spustil oči, ze sebe shodil veškeré oblečení. Nemůžu se dočkat, jak se Ben bude kroutit, až mu budu masírovat péro… Ale dneska jsem první na řadě já!

S natěšeným úsměvem došel Kamil před Bena a sedl si na paty. Poslouchal, jak Ben mělce, ale pravidelně dýchá, a všiml si, že se celý malinko chvěje. Chytil ho pod bradou, nadzvedl mu hlavu a počkal si, až k němu Ben zvedne oči. „Jaký to je?“ zeptal se ho zvědavě.

„Jdi někam,“ vydechl Ben a trhl sebou, jako kdyby se chtěl z Kamilova sevření vyprostit; s tím minimálním rozsahem pohybu, jaký měl k dispozici, ale neměl šanci uspět. Jdi někam s takovýma otázkama, fakt! Nikdy ode mě neuslyšíš, že je to skvělý… a jak moc! Neřeknu ti to ani normálně, natož když jsem na tebe momentálně naštvanej!

„Já jenom, že jsi nám nějak zmlknul,“ pronesl Kamil naoko výsměšně. Potřebuju vědět, jestli jsi najednou zticha proto, že je to v pohodě, nebo proto, že není… Ale když máš energii mě poslat do háje, tak to očividně v pohodě je.

„A co mám… co mám jako… říkat?“ vyhekal ze sebe Ben; samotného ho překvapilo, jak se mu ztěžka mluví.

„Vlastně nic. Šetři dechem,“ doporučil mu Kamil. Pak se k Benovi sklonil ještě o kousek níž, kdežto bradu mu naopak zvedl výš, čímž ho o trochu víc nadlehčil a Ben se tak mohl nadechnout víc zhluboka. A zatímco se Kamil očima vpíjel do těch Benových z téměř bezprostřední blízkosti, skoro šeptem pronesl: „A nehraj si na frajera a stopni to, kdyby to už nebylo ono.“

Ben sotva postřehnutelně kývl. To se neboj. Ale s tebou to určitě bude ono. A kdyby náhodou nebylo, tak to beztak pravděpodobně poznáš dřív než já.

Kamil vzal Benovo přikývnutí na vědomí a pustil mu bradu. Sledoval, jak sebou Ben mírně škubnul, když se provaz natažený mezi jeho krkem a spoutanými kotníky zase napnul. Potom, stále sedě na patách, Kamil oddálil kolena kus od sebe, chytil Bena pod pažemi a přitáhl si ho těsně k sobě. Jednou rukou si přidržel svůj ztopořený, natěšený penis, zatímco druhou rukou popadl Bena za vlasy, zvedl mu hlavu a nasměroval Benovu tvář k sobě do klína.

Ben nečekal, až ho Kamil pobídne, a rovnou otevřel pusu. Když byl svázaný takhle důkladně a navíc ho ještě Kamil pevně držel za vlasy, neměl v podstatě žádnou možnost pohybu, a tak si počkal, až mu Kamil do otevřených úst svůj penis vsune. Potom spokojeně zavřel oči, obemknul Kamilův penis svými rty a začal ho jemně sát.

Kamilovi utekl vzrušený povzdech. Chvilku Bena nechal, ať se jeho stále natěšenějšímu penisu věnuje po svém, ale potom drapl Bena za vlasy o trochu surověji a začal mu hýbat hlavou rychleji. Pak trošku zpomalil… a zase zrychlil… a zase zpomalil… a šíleně ho bavilo, že si může sám určovat a měnit tempo. Co chvíli slastně přivřel oči, ale zase je hned otevřel, protože nechtěl nechat Bena ani vteřinku bez dozoru. To mě ta chuť bejt k němu extra tvrdej rychle přešla! Si ho naopak hlídám víc než obvykle… Když já prostě nechci, aby mu to bylo tak nepříjemný, že už to bude přes čáru. A už vůbec nechci, aby mi pak třeba přestal věřit. Potřebuju, aby věděl, že se na mě může spolehnout. V jednu chvíli se Kamil dokonce trošku natáhl, aby dosáhl na Benovy kotníky a mohl mu je přitáhnout blíž k tělu; díky tomu se provaz natažený k Benově krku trochu uvolnil a Ben se stihl několikrát nadechnout pořádně zhluboka, než mu Kamil nohy zase pustil.

Ben znovu zalapal po dechu, když se provaz omotaný kolem jeho krku utáhl těsněji. Dal si ale záležet, aby se tohle jeho ztížené dýchání nijak neprojevilo na tom, jak těsně jeho rty obemykají Kamilův penis. Uvědomoval si, že pro tuhle chvíli není ničím víc než jenom pouhou hračkou sloužící ke Kamilovu uspokojení – a neskutečně ho to vzrušovalo. A stejně tak ho vzrušovalo, jak ho Kamil dokonale ovládal. Bylo totiž plně na Kamilovi, kdy se Ben může nadechnout zhluboka a kdy může dýchat jenom tak plytce. Bylo jenom na Kamilovi, v jakém tempu a jak hluboko bude Ben sát Kamilův penis. A je jenom na Kamilovi, jestli se ještě vůbec někdy narovnám v zádech, že… nebo jestli mě dnes nechá se vystříkat… Všecko to má pod kontrolou on. MĚ má pod kontrolou on. A je v tom neskutečně dobrej!

Když Kamil ucítil, že se pomalu, ale jistě blíží k vrcholu, vytáhl penis z Benových úst, a zatímco si ho začal honit rukou, přitlačil Benovu tvář ke svým varlatům a poručil mu: „Lízej!“

Ben poslechl velice rád; byl rád, když se mohl na Kamilově vyvrcholení jakkoliv podílet. Poslouchal, jak Kamil stále rychleji a trhavěji dýchá – až nakonec hlasitě vykřikl. Ben tak akorát stihl zavřít oči a už cítil, jak mu Kamilovo sperma dopadá někam mezi spánek a lícní kost.

Kamil zprudka oddechoval, zatímco se jeho rozkouskované já snažilo zase poskládat ze střípků rozmetaných po celém vesmíru dohromady. Teprve po chvilce si uvědomil, že celou dobu Bena bezděky tahá za vlasy, takže svou sevřenou pěst uvolnil a několikrát se Benovými vlasy jemně prohrábl prsty. Hned nato, aby tohle nečekaně něžné gesto nějak zamluvil, rádoby posměšně pronesl: „Hmm, potřeboval bys sprchu, kámo, ale to máš blbý, protože s tebou ještě nejsem hotovej…“

S těmi slovy popadl Bena jednou rukou pod paží a druhou rukou pod kolenem, a přetočil ho na bok; Benovu hlavu si položil do klína. Pak si z batohu podal balíček papírových kapesníčků a přece jenom Bena trochu otřel. Nebo bych byl za chvilku celej olepenej. Použité kapesníky odhodil vedle sebe na koberec. Potom natáhl ruku, párkrát stiskl Benův ztopořený penis a ukazováčkem z něj setřel průhlednou kapičku touhy. Prst nastavil pár centimetrů před Benovu pusu a vybídl ho: „Ochutnej!“

Ben se zašklebil: „Pf, si to ochutnej sám…“

Kamil se sám pro sebe uculil, rozhodl se ale Benovu drzost přehlédnout a dát mu ještě jednu šanci: „Olízni mi ten prst. Po dobrým.“

Benovi se do toho moc nechtělo. Věděl ale, že když Kamila bude dál dráždit svou neposlušností, Kamil si určitě najde sto způsobů, jak mu to spočítat. A já si přitom nepřeju nic jinýho, než aby mi to spočítal jenom jedním jediným způsobem. Jedním prstem. Jako včera… Ben tedy otevřel pusu a očekával, že Kamil svůj prst přiblíží až k jeho rtům, jenže Kamil svou rukou už nepohnul ani o kousíček. Ben se tedy musel natáhnout, aby na Kamilův ukazováček dosáhl, což ale v pozici, v jaké se nacházel, šlo dost špatně. Provaz omotaný kolem jeho krku už tak dost natěsno se napjal ještě víc a Ben sípavě zalapal po dechu.

Kamil na chvilku vypadl ze své role škodolibého trýznitele: „Hele, stačilo? Nebo ještě můžeš…?“ přeptal se. Z jeho hlasu zazněla starost.

„Můžu,“ zachraptěl Ben. Ve skutečnosti mu to občasné zalapání po dechu bylo příjemné. Uvnitř sebe věřil… ne, věděl, že Kamil ho nenechá se uškrtit, takže si tu svou bezmoc a ten občasný záchvěv strachu, že se mu do těla nedostane dost kyslíku, vlastně dost užíval.

„Fajn, tak když můžeš, tak mi to ukaž,“ vrátil se Kamil zpátky do hry; přece jenom ale svou ruku přisunul k Benovu obličeji o kousek blíž. Ben se napjal, aby na Kamilův prst dosáhl, a pak ho vcucnul do úst podobně jako před chvilkou Kamilův penis. Už dopředu se zašklebil, protože očekával, že mu to nebude chutnat… Překvapeně ovšem zjistil, že jeho vlastní preejakulát nemá žádnou vůni ani chuť; z Kamilova ukazováčku cítil jenom vůni a chuť Kamila. Hmm, a tuhle kombinaci teda můžu!

Kamil zatím druhou rukou začal hladit Benův penis. Ben vzrušeně vydechl a na chviličku se přestal Kamilovu prstu věnovat, ale Kamil ho hned napomenul: „Pokračuj! Nebo s tím hlazením taky přestanu!“

Ben se samozřejmě nenechal pobízet. Bylo pro něj ale těžké nevypadávat z rytmu, když Kamil hladil jeho penis stále intenzivněji… a intenzivněji… „Ááách!“ uteklo Benovi – a na Kamilův prst na chviličku zapomněl úplně.

„Ty se vůbec nesoustředíš!“ pokáral ho Kamil pobaveně a stiskl mu penis silněji.

„Ách…,“ odpověděl Ben, a ačkoliv se to zdálo nemožné, prohnul se v zádech ještě o něco víc, než už prohnutý byl.

„No, jak myslíš! Chtěl jsem, ať mi ten prst co nejvíc nasliníš pro tvý vlastní dobro,“ nechal se slyšet Kamil a přestal Bena dráždit v rozkroku. Benovi ještě ani nestihlo dojít, jak to Kamil vlastně myslel – a to už Kamil přesunul ruku k Benovu zadku, roztáhl mu půlky od sebe a ten Benem navlhčený ukazováček mu zkusil vsunout do análu.

Jakkoliv si to Ben už od včerejška přál zažít znovu, stejně ho ten zvláštní, nečekaný tlak v konečníku překvapil, takže automaticky zatnul hýždě a tím pádem i svěrač.

Kamil naopak přesně tuhle reakci očekával. A okamžitě toho využil k tomu, aby Bena naoko naštvaně sjel: „Hele, pusť mě dovnitř. Fofrem!“

Ben měl půlky pevně stažené k sobě už kvůli té pozici, ve které byl svázaný. No, a ta Kamilova poznámka mu taky zrovna nepomohla se uvolnit – naopak ho vzrušila ještě víc, než už vzrušený byl, a díky tomu vzrušení probíhajícímu celým jeho tělem se v něm sevřelo úplně všechno. „Si to někdy zkus… Myslíš, že… že to jde tak… tak snadno?“ vyhekal ze sebe namáhavě.

„Sklapni,“ doporučil mu Kamil. „Nebo ti ucpu pusu a bude se ti dejchat ještě hůř, jasný? Jen tak pro tvý info, já si nic zkoušet nepotřebuju. Od zkoušení všeho možnýho tu mám tebe, víme? Tak, a teď napočítám do tří, a až řeknu tři, bude celej můj prst v tobě. Po dobrým. A vůbec nechtěj vědět, co se stane, jestli to po dobrým nepůjde. Jedna…“

Ben bezděky sevřel ruce v pěst. Ty vole, to mi teda nepomáháš! Jak se jako mám tam vzadu uvolnit, když mě těma svejma řečma takhle rajcuješ? Ještě jeden takovej proslov – a udělám se, nezávisle na tom, kde budeš nebo nebudeš mít ty svý zatraceně šikovný prsty!

„Dva…,“ Kamil si všiml Benových sevřených pěstí, do toho samozřejmě registroval jeho vzrušené oddechování…, a i když si užíval pohled na to, jak se Ben snaží přemoct svoje vzrušení a nějak se ovládnout, najednou se v něm vzedmula nepřekonatelná touha to Benovi malinko ulehčit.

„Dva a čtvrt,“ dal Kamil Benovi najevo, že mu přidal trochu času, natáhl ruce k jeho spoutaným pažím a uvolnil mu provaz omotaný nad lokty. Ben si úlevně vydechl a opatrně, obratel po obratli, se narovnal v zádech a uvolnil v ramenou. To už ale Kamil konečky prstů přejížděl po provazu poutajícím k sobě Benova zápěstí.

„Dva a půl,“ nechal se Kamil slyšet, zatímco položil svou dlaň přes ty Benovy dlaně sevřené v pěst… a pohladil je. Svými prsty pak zkusil Benovy zatnuté pěsti povolit. „No tak, uvolni se… všude…,“ zašeptal.

Ben prudce vydechl. To Kamilovo náhle zněžnělé chování ho rozhodilo…, ale tak jakože příjemně rozhodilo. Přestal zatínat ruce v pěst, nechal Kamila, ať proplete své prsty s těmi Benovými… a z toho doteku jako kdyby se do jeho těla vlila i chuť a síla potřebná k tomu, aby Kamilův požadavek splnil.

„Dva a tři čtvrtě,“ řekl Kamil, vyprostil svou dlaň z té Benovy, rychle si slinami navlhčil ukazováček, přesunul ho znovu k Benovu análu a jemně mu pošimral vstup do dírky. Ben se sykavě nadechl, hlasitě vydechl… a v tu chvíli do něj Kamil svůj ukazováček zastrčil až nadoraz.

„Mmmmm!“ zavrněl Ben ve stejnou chvíli, kdy se Kamil dopočítal do tří.

„Šikulka,“ pochválil Kamil Bena a s úsměvem zaregistroval, že se Ben začervenal. Začal ukazováčkem v Benovi pohybovat tam a zpátky, zatímco Bena instruoval: „Dej kolena trochu od sebe… Půjde to?“

Ben se ani neobtěžoval s odpovědí a rovnou Kamilovi vyhověl. Ostatně, na odpovídání neměl kdy; snažil se nějak popasovat se všemi těmi úžasnými pocity, které v něm Kamilův zvídavý prst zase probouzel… A do toho se ještě zbytkem svého vzrušením nezasaženého rozumu snažil myslet na to, že sebou nesmí moc házet, protože se tím zbytečně škrtí.

Kamil měl teď snadnější přístup k Benovu maximálně vzrušenému penisu. Začal mu ho pumpovat přesně tak, jak už věděl, že se to Benovi líbí, zatímco prstem nepřestával dráždit Benův konečník. Cítil, jak s Benem jeho rostoucí vzrušení i přes to pevné spoutání mává, a nemohl se na Benovo roztoužené tělo vynadívat. Zároveň ale pátravě pozoroval Benův obličej a taky bedlivě vyhodnocoval všechny zvuky, které se Benovi draly z úst; věděl, že Ben má teď úplně jiné starosti, než řešit, jestli může nebo nemůže pořádně dýchat, a tak to hlídal za něj.

„Jo… hmmm, ještě… jo… jo… mmmmm… víc…,“ využíval Ben toho, že výjimečně nemá v puse roubík; ta slova z něj ale vycházela spíš bezděky, než že by měl v úmyslu Kamila nějak popohánět. A Kamil mu jeho troufalost protentokrát prominul. Ale už se těším, až tě někdy příště donutím, abys říkal přesně a jenom to, co budu chtít slyšet. To tvý neurčitý „ještě“ a „víc“ tě pěkně rychle odnaučím! Ovšem pro teď teda může bejt po tvým…

Kamil začal hýbat rukou o trošku rychleji, aby vyhověl tomu Benovu „víc“, ale prst do něj zasunoval pořád hodně opatrně. Když se pak Ben s výkřikem celý napjal a začal sebou v rámci svých omezených možností škubat spolu s tím, jak se jeho tělem šířila rázová vlna po výbuchu orgasmu, Kamil si stejně jako včera nadšeně užíval, jak se Ben svírá kolem jeho prstu, zatímco Benův penis mu pulsoval v dlani. Hmmm, a někdy bych při tom ještě chtěl mít svý péro ve tvý puse. Jenom doufám, že bys mě nekousl, když se tak horkotěžko ovládáš. Nebo teda… že mě nekousneš. Budoucí čas. Protože… hmm… čím víc nad tím přemejšlím, tím víc je mi jasný, že něco takovýho si nenechám ujít…

Ben na chvilku ztratil pojetí o čase. O prostoru. O sobě. Byl prostě dokonale mimo sebe. Teprve když zalapal po dechu a zjistil, že se mu skoro nedaří se nadechnout, začaly mu zase hlavou vířit zmatené myšlenky. Vzápětí už ale cítil, jak mu někdo natahuje pokrčené nohy… a uvolňuje smyčky utažené kolem krku… a jak ho někdo bere kolem pasu… a zvedá ho do sedu… a opírá o sebe. Kamil. Hmmm, tak když je tady Kamil, tak můžu úplně klidně ještě na chvilku přestat přemejšlet…

„Bene? Vnímáš…?“ zapátral Kamil, zatímco rozuzlovával suk na Benových zápěstích.

„Uhmmm…,“ zamručel Ben líně, oči nechal zavřené.

Kamil se s touhle odpovědí prozatím spokojil. Uvolnil Benovi ruce, pak si podal balíček s posledními dvěma papírovými kapesníčky, a zatímco Bena dál přidržoval v sedě, otřel mu sperma z břicha. Ben se zavrtěl, protože ho to trochu zalechtalo, a konečně otevřel oči. Pak sebou zavrtěl znovu, aby si protáhl záda a ztuhlá ramena.

Kamil Bena chvilku pozoroval, pak se zeptal: „Dobrý…?“ A aby Benovi došlo, že se ho neptá nutně jenom na to, jak se cítí po fyzické stránce, zvědavě dodal: „Spokojenej?“

Ben o takových věcech mluvil jenom velice nerad, chápal ale, že Kamil se zeptat potřebuje. A že tu odpověď vlastně určitě i chce slyšet. Protože je ješitnej jako všichni kluci. Ostatně, taky si to užívám, když z něj někdy vyleze nějaká pochvala! Trochu se tedy natočil, aby Kamilovi viděl do očí. „Dobrý?“ zopakoval po něm s nevěřícným úsměvem. „To teda sakra přidej! Dobrý je přece za tři.“

„Takže tohle bylo za jedna, jo?“ bavil se Kamil potěšeně.

„Jedna mínus,“ zaksichtil se na něj Ben.

„Přičemž to mínus je za…?“ ponoukl Kamil Bena, aby svou odpověď víc rozvedl. Třeba z něj konečně vypadne něco konkrétního, něco, co budu moct příště líp využít… nebo zneužít…

„Jenom tak. Abys nebyl moc nafoukanej,“ utřel ho Ben, a zatímco se hrabal na nohy, měl co dělat, aby udržel vážnou tvář. Samo, že tam žádný mínus bejt nemá. Jednička třikrát podtržená a se třema hvězdičkama. Však víš. „Hele, půjdu do tý sprchy… Chceš jít přede mnou? Podám ti čistej ručník…“

„Nepotřebuju, jenom si umyju ruce,“ zašťuřil se Kamil a taky vyskočil na nohy. Tak ok. Já z tebe nějaký ty konkrétnější informace získám jinak.

Kluci se tedy vystřídali v koupelně, a když se Ben vrátil zpátky do pokoje, Kamil seděl jako obvykle na koberci a zády se opíral o postel. Přejel Bena hodnotícím pohledem. Hmmm, mokrej, voňavej, ale bohužel už oblečenej… Radši rychle potřásl hlavou, aby zahnal představu, jak z Bena to oblečení znovu strhává, a pobaveně poznamenal: „Dneska máš mimořádnou spotřebu sprchovýho gelu, co? A to je teprve odpoledne…“

Benovi přes tvář přelétl stín: „To dopolední sprchování mi radši vůbec nepřipomínej!“

„Ještě seš naštvanej…?“ sondoval Kamil.

Ben vlastně pořádně sám nevěděl, jestli je naštvaný nebo ne. Mlčky došel ke své sportovní tašce, a zatímco z ní vytahoval propocené oblečení, přemýšlel, co má Kamilovi říct.

Kamil si ale Benovo mlčení vyložil jako souhlas, takže se znovu pustil do vysvětlování: „Sakra, Bene, byl to jenom blbej fórek, a kluci to tak i pochopili, tím jsem si jistej… Přímo se nabízelo, abych něco takovýho řekl! Ostatně, někomu by mohlo přijít divný, kdybych si takový rejpnutí nechal ujít…“

Ben na to nijak nezareagoval. Prostě se s hromádkou svého oblečení vydal zpátky do koupelny, aby ho mohl hodit prádelního koše. Kamil si povzdychl a znepokojeně si rukou prohrábl vlasy. To je ale paličák! Co mu mám jako říct jinýho?

To už se ale Ben vrátil zpátky. Jak za sebou zavíral dveře, přejel Kamila zkoumavým pohledem. No, jeho obvyklej sebevědomej výraz je pryč… Vypadá, že ho to celý fakt mrzí… Ben tedy došel až ke Kamilovi a sedl si na zem vedle něj. „To měla bejt omluva?“ přeptal se.

„Jo. Jestli potřebuješ slyšet omluvu, tak to byla omluva,“ potvrdil mu to Kamil. Pak zalovil ve svém batohu, vytáhl z něj balíček chipsů, rozdělal jej a smířlivě natáhl ruku před Bena.

Benovi se rty samovolně stočily do úsměvu. „Tohle taky?“

„Taky,“ usmál se Kamil. Počkal si, až si Ben nabere plnou hrst, a pak dodal: „Hele, tak kdyby měli kluci ještě někdy takový kecy, tak já jim rozbiju hubu, jo? Jestli díky tomu budeš mít pak lepší náladu…“

Bena ta představa tak pobavila, až mu kousek brambůrku zaskočil. „Hahaha,“ smál se a přitom ten drobek vykašlával, „to by asi těžko rozdejchávali, kdyby ses do nich tak nečekaně pustil… Jo, tak uznávám. Asi jsem to taky celý trochu přehnal…“

„Trochu?“ povytáhl Kamil obočí.

„Sorry,“ dokončil Ben svou omluvu.

„V pohodě,“ přijal to Kamil a taky si nabral hrst chipsů. „A víš jak. Klidně to trochu přežeň častějc. Když tě pak budu moct trochu tvrdějc svázat.“

Ben při té zmínce okamžitě zrudl. „Nech si to,“ šťouchl do Kamila loktem tak ostře, že Kamilovi několik brambůrků vypadlo z ruky.

„Ne, tos neudělal,“ přimhouřil na něj Kamil oči. „Řekni mi, žes právě nešťouchl loktem do někoho, kdo tě pokaždý přepere.“

„Šťouchl jsem loktem do někoho, kdo si myslí, že mě pokaždý přepere, a kdo si myslí, že mě pokaždý předběhne,“ uchechtl se Ben a hrábl do sáčku pro další hrst své oblíbené křupavé pochoutky.

„Si fakt koleduješ,“ ujistil ho Kamil.

„Tak mě to asi baví,“ pokrčil Ben rameny.

„Beru na vědomí,“ zaksichtil se na něj Kamil.

„Fajn,“ prohodil Ben a nacpal si několik brambůrků do pusy.

„Fajn,“ zopakoval Kamil.

Chvíli oba křoupali chipsy a koukali jen tak do prázdna. Pak se Ben zeptal: „Dáme další díl?“

„No sláva! Už jsem myslel, že budeme celý odpoledne civět jenom na tvou skříň!“

„Ty seš osel,“ otituloval ho Ben rozesmátě a popolezl k psacímu stolu pro notebook.

„Píšu si,“ upozornil ho Kamil pobaveně.

„Nezájem,“ smál se Ben.

„Neboj, až přijde ten správnej čas, tak ono tě to zajímat bude,“ předpověděl mu Kamil. „Což bude mimochodem kdy, v pondělí? Nebo už máš jiný plány?“

„Nemám,“ potvrdil mu Ben, když si i s notebookem sedal zpátky vedle Kamila.

„Tak už si ani žádný nedělej,“ dodal Kamil vcelku zbytečně a strčil si do pusy další chips. A pusť už konečně ten další díl, ať si můžu přestat představovat, co s tebou v pondělí budu dělat. Stačí, že s tím beztak strávím podstatnou část víkendu!

„Hm,“ Ben už dopředu vzrušeně polkl a rychle na notebooku našel ten správný díl jejich oblíbeného seriálu. Uf, aspoň hodinku nebo dvě budu moct myslet na něco jinýho, haha. Ale zejtra se zase šíleně rád vrátím ke vzpomínkám na to Kamilovo „trošku drsnějc“. Co zejtra; už dnes večer.