Filtr povídek

Hlas zastřený touhou šeptal jeho jméno. Zamkl mu ústa polibkem. Vůbec nevnímali pohledy svých společníků. David se díval na ty dva. Vzrušovalo ho, když viděl Gila, který se chvěl pod Erikovými doteky. Simon se díval na něho, jeho dostával pohled na Davida.

Jakoby zdálky jsem cítil, jak mne pokládají na něco měkkého, balí do deky a kamsi nesou. Světla se mi rozmazávala do dlouhých šmouh a já začal zase zvracet, což vyvolalo přímo hektickou činnost ukončenou jehlou do mé paže a zase temnotou. Znovu jsem se probral až o hodně později v nemocnici a vůbec jsem nechápal, jak jsem se tam dostal. Měl jsem okno jako výkladní skříň.

„Počkej, nech mě, ať se dívám. Nech mě a chvíli se nehýbej,“ jeho hlas opět nabyl chraplavý nádech. Lukáš se tedy uvolněně položil na záda na změť textilií. Cosi si zmuchlal pod hlavu a čekal. Richard si ho prohlížel a jemně mu přejížděl rukou po těle. Hladil ho na hrudi a pomalu se přesouval na břicho. Zaznamenal jeho pevnost a směřoval stále níž. Dostal se k pevně jako stožár stojícímu penisu.

„Neboj, brzo si spolu zase užijeme. Tentokrát už se odsud jen tak nedostaneš. Určitě znáš zákon o mimořádných opatřeních, takže víš, že tady nemáš žádný práva,“ informoval mě ten předseda fanclubu mé prdele a doprovodil to přírazy prstem hluboko do mého zadku. V tu chvíli bych nejradši umřel, protože ty pohyby mým tělem dopředu a dozadu tahaly za má varlata. Jenomže už ani na umření jsem neměl sílu.

Zhluboka jsem nasál vůni jeho rozkroku a olízl přes látku tvrdýho ptáka. Hodně nasliněným jazykem jsem pokračoval, až byly boxerky mokrý a skoro půhledný. Podíval jsem se na něj. Měl přivřený oči a náramně si to užíval. Zhluboka dýchal. Usmál jsem se, kousek stáhl gumu boxerek a nechal vykouknout lesklej žalud. Objel jsem ho jazykem a špičkou pomalu přelízl uzdičku a dírku. Tom vtáhl vzduch mezi zuby a zavzdychal. Pomalu, centimetr po centimetru jsem mu osvobodil klacek i koule a pokračoval v důkladný práci jazykem.

Ze všech obalů vysvobodil anální vibrátor. Vložil baterie, vzal si ještě lubrikant, který ušetřil při ošetření Jiskrových exmajitelů, a vrátil se do sprchy. Vibrátor si nejprve důkladně prohlédl, už předtím si přečetl, že je vodotěsný. Chyba byla, že vší tou přípravou vyplašil svého ptáka a ten uletěl.

Strejda Peťan byl pohlednej chlap. Nebyl moc velkej, štíhlej, pohyblivej, rozcuchaný černý vlasy. Skoro jsem si ho nedoved představit bez cigára. A taky nevím, jestli dělal někdy jiné povolání. Strejda byl česplák, jezdil na lodi. Nákladní – po Labi do Hamburku a zpátky. Vím, že jsou řeči o námořnících, že musej mít ženskou v každým přístavu. Nevím, zda to platí i pro říční plavbu. Ale myslím, že pro strejdu to platilo. Měl obrovský charisma, ženský z něj byly celý vedle.

Maty tiše pokračoval: "Když jsem byl menší a začal se koukat po klucích, tak jsem z toho měl takový divný pocity, jako že to je něco špatnýho, zakázanýho, nějakej hřích." Nahodil jsem takovej pseudoterapeutickej všechápavej (Sára by asi řekla 'retrívrovitej') pohled. Nechtěl bych se v případě nějaký zásadní svěřovačky přitrouble tlemit a udělat tim mýmu kámošovi na srdci další pidišrám: "A teď si myslíš co?" –– "Že je hřích nepoužívat to tvý skoro dvacítkový péro!"

Lukáš nevěděl, zda na ni přistoupil, ale najednou měl ptáka v teple a vlhku Hansových úst. To bylo úžasné. Vlastně ho Hans ani nevykouřil, stačilo párkrát olíznout žalud a přejet mu po klacku rty a Lukáš stříkal. Nedá se říct, že by tyhle společné seance Lukášovi vadily, nebo že by se mu líbily. Bylo to oboje. A hlavně se bál, bál se, že se to dozví Marie, že se to dozví kdokoliv. Co se mu ale líbilo, po čem opravdu toužil, to byl prostý fyzický kontakt s tělem. Když bylo po všem a jen tak seděli, Hans ho držel kolem ramen a povídali si, to byly pro Lukáše ty nejkrásnější chvíle.

Na obrazovce uviděl symbol plavidla, podle parametrů a identifikace královský pátrací modul. „Do prdele, Simone, v čem jsi to namočenej?“ začínal tušit, že tohle bude kolosální průser. „Gile, můžeš to uspíšit?“ „Provedu, pane.“ Erik se na něho otočil. Proč má pocit, že v jeho odpovědi je víc? Mladík tázavý pohled neopětoval, plně se soustředil na řízení.

Erik se otočil a upustil složky na zem. Zůstal stát jako solný sloup. Přešlapoval tam ten malý barevný človíček z černobílého filmu. Sledoval ho upřímnýma nazelenalýma očima a rudé čírko mu plápolalo na hlavě. Hned přispěchal a začal zvedat papíry, co spadly. Nakonec mu je ledabyle posbírané a složené podal.

Probudilo mne nasazení černé masky na oči. „Neboj se, to jsem já,“ zašeptal mi do ucha. Klidně mohl zůstat zticha, stejně jsem ho poznal podle vůně. Ucítil jsem jeho ruce na svých citlivých koulích a pak uslyšel cvaknutí a pochopil, že očkem kroužku byla provlečena karabinka. „Pojď se mnou a důvěřuj mi,“ tichý a magický hlas muže, kterého jsem miloval a patřil mu celou svou duší i tělem. „Nestane se ti nic zlého, víš, že to bych nikdy nedopustil.“ Pohladil mne po ocasu, který stál vzrušením jako svíce a potom jsem ucítil lehký tah za koule a pochopil, že mám ke kroužku poprvé v životě připnuté vodítko.

„Počkej, máš tady…,“ Lukáš se natáhl a dotkl se ukazováčkem Richardova spodního rtu. Ten pohnul rty a vtáhnul si první článek do úst, zlehka ťuknul špičkou jazyka o bříško prstu, potom silněli, nakonec ho olízl. Jeho světlé magické oči byly upřeny přímo na Lukáše, ten měl pocit, že se dívá přímo do něj. Vztáhl ruku k jeho blonďatým rozcuchaným vlasům, jako by si ho chtěl přitáhnou blíž, když si plně uvědomil, co dělá. Rychle mu prst pustil a odtáhl se.