Henry se na židli zasouvá do pololehu, abych se mohl plně věnovat tomu, co mi jeho vzedmutý poklopec nabízí. Zip na jeho maskáčích nejde kvůli napružení skoro rozepnout. Osvobozuju velitelské mužství ze sevření kalhot, které stahuju až na vypracovaná lýtka. Dlaněmi hladím svalnatá stehna. Ta se roztahují a já si vychutnávám pohled na dokonale tvarovaná varlata a perfektně vymodelovaného macka. Jeho lesknoucí se žalud prozrazuje, že si velitel moji akci s Achimem užil a na tohle setkání se už delší dobu těší.
Plivnul mi mezi půlky, projel mi svěrač nasliněným prstem a pak do mě zasunul tu svou parodii na ptáka. Skoro jsem ho necejtil, ale byl jsem ten poslední, komu to vadilo. Sevřel jsem svaly, aby do mě nezačal zase kopat, že jsem moc uvolněnej. Nechtěl jsem mu dát absolutně žádnou záminku, protože byl opravdu krutej a taky nevypočitatelnej.
„Tákže – Julien souhlasí a jeden z vás se může těšit na kvalitní kuřbu! Vím, že jste všichni zasraní heteráci, a proto nevíte, jaká je slast nechat si kouřit od kluka. Chápejte, on to má mezi nohama taky, on přesně ví, co je pro čuráka nejlepší, to ženská nikdy nemůže chápat, to je vědecky dokázáno! Takže se nemusíte stydět, protože spousta heteráků si nechává kouřit od kluků, přestože jinak by se jich nedotkla ani dvoumetrovou tyčí.“ Většina kluků byli nadržení jen z přílišného alkoholu a z proslovu Erwina, a tak když závod odstartoval, po chvíli nebyla v bytě ani noha.
„Zaraž ho tam celýho,“ řve na mě pěkně rozrajcovanej, když zasouvám moc pomalu a opatrně. Nemusí mě vybízet dvakrát. Tvrdě přirazím a dlaní tlumím jeho nadrženej řev. Chtěl to, tak to má se vším všudy. Bezohledně ho šukám celou svou dýlkou, koule mi pleskaj o jeho zadek a on jen tlumeně heká pokaždý, když jsem nadoraz.
Starý muž vyšel z domku. Zastavil se a natočil ohnutá záda ke zbytkům slunce. Chvilku se vyhříval. Pak vzal dřevěný džber a došel ke studni za domkem. Spustil okov, rozvrzaným rumpálem jej vytáhl a přelil vodu do džberu. Pak se s ním vydal pomalým krokem k hájku. Došel na místo. Pánův palouk, místo jeho pána… Vědrem zalil trávu. Postál a vydal se zpátky. Cestu s vědrem si zopakoval ještě pětkrát. To už slunce zapadalo. Pokýval hlavou, jako by hodnotil vykonanou práci… Poslední zavrzání rumpálu, přelití vody do džberu a vydal se se džberem k domku. U dveří se zastavil. Natáhl ruku se sukovitými, pokroucenými prsty k nápisu na kameni u dveří a pohladil ho. „Durabo,“ zašeptal.
Bylo letní odpoledne, vzduch se tetelil horkem a on se rozhodl zajít ke skalním tůním osvěžit se ledovou vodou. Při sestupu mezi dvěma skalami zaslechl šplouchání. Přitisknutý zády ke skále se sunul na místo, odkud bude mít výhled na původce zvuku. Čekal zvíře, jen litoval, že vyběhl narychlo a beze zbraně. Nebylo to zvíře. Byl to muž. Nilsovi bylo osmnáct, muži tak čtyřicet.
„Vidět, nebo si šáhnout?“ rozhodl jsem se mu to neusnadnit. „Jestli mi chcete pod záminkou prohlídky vyprstit díru, chci víc peněz,“ řekl jsem pevně. „Za tohle zboží se platí, kámo,” zabodl jsem mu pohled do očí. Neuhnul očima. Byl opravdu dobrej. Tvrdej parchant, kterej byl zvyklej shánět pánovi mladý masíčko. A před tím ho ochutná, jestli je OK.
Spletité chodby mu připomínaly spíš bludiště. Jeho průvodci, nebo kati, mlčeli. Po dlouhé chvíli spatřil v ústí chodby tlumené světlo. Sevřelo se mu hrdlo. Popraviště, mučírna, nebo svoboda? Neodvažoval se doufat, život ho naučil čekat vždy to horší. Vyšli na malou loučku, měsíc ji ozařoval svými paprsky. Několik postav v pláštích s kápí stálo u koní. Jedna z nich se rozběhla směrem k němu, cestou se svezla kápě z hlavy.
Sotva jsem rozdejchal bolest, už zas stál Górdan u mě a já měl mezi půlkama jeho tvrdej ohon. Zastudil mě lubrikační gel. Slastně jsem se prohnul, protože na to jsem se celej výprask těšil a přál si, aby mi dovolil se udělat. Tušil jsem ale, že nedovolí. Když mě v neděli obtáhl, povídal něco o tom, že si budu muset pěkně dlouho nechat zajít chuť a že to je součást trestu. Prej se mám pocvičit v sebeovládání. To se ale lehko řekne a těžko udělá, když mi zasunul ocas do zadku a začal mě pomalu a celou dýlkou vojíždět.
- Je ti zima? Chceš si lehnout? - byla to zbytečná otázka, zima tu určitě nebyla a pozvání do postele jiného muže bylo víc než neobvyklé. Postele tu sice byly tři, ale Hynek výmluvným gestem ukázal na tu, ve které evidentně před chvilkou sám ležel.
Večer se chystali spát každý ve své kožešině, Nire už se nemohl spánku dočkat. Oheň dohoříval, když se Kirem zeptal: „Můžu zase k tobě?“ V duchu se dovolával všech bohů, ale kývnul na souhlas. Za chvíli už měl chlapce v náruči. Jeho tělo opět zareagovalo. Hoch se k němu přitiskl silněji. Nire otevřel oči, chlapec se mu díval do tváře.
Master Frederic do mě konečně zasunul celou tu kovovou věc a já pochopil, že to je anální zrcadlo, kterým mi rozevře svěrač. Připravil jsem se na bolest, která se pozvolna stupňovala, jak se průměr zrcadla zvětšoval. Můj mučitel byl ale opatrnej, takže jsem to i s odřeným zadkem bez problémů zvládl.
Ondra jenom mlčel a potupně koukal do země. Možná byl nucen dělat věci, na které není pyšný, a stejně tak je pravda, že se občas vzruší, když to dělá jednomu z těch kluků. Nakonec, je přece jen chlap, ne kus šutru. Jeho mozek musí pořád myslet na sex, kterého se mu ale zoufale nedostává. Je úplně jedno, kolik čuráků ho donutí vykouřit, nikdy sám sebe za buzeranta považovat nebude.
Cítil, že se atmosféra změnila, za žádnou cenu nechtěl pokazit ten okamžik. Kuba se mu posadil na klín, vzal do dlaní jeho tvář, líbali se, něžně a pomalu. Po polibku se mu Kamil zadíval do tváře, v očích měl malé plamínky. Začal mu rozepínat košili knoflík po knoflíčku, nespěchal. Pořád ho mohl zastavit, ale nestalo se. Zůstali spojeni pohledem, dokud mu košili nesvlékl, tehdy Kuba oči zavřel.
„Taková pěkně seřezaná prdel si zasluhuje obtáhnout, nemyslíš?” nadhodil Master Frederic směrem do místnosti a mně v tu chvíli došlo, že Górdan celou dobu tiše sedí ve svým sametovým křesle a hltá očima to sadistický divadlo. Úplně jsem na něj ve víru bolesti zapomněl. Trochu zvadlej ocas na to hned zareagoval dokonalým pozorem, protože to bylo nesmírně vzrušující. Bývaly doby, kdy neměl sílu vidět, jak trpím, ale to bylo už dávno. Záhy pochopil, že se mi tak krutý zacházení líbí, a můj ohon mu dával za pravdu.
Byl umlčen polibkem. Za chvilku leželi na kožešině z medvěda, která byla na zemi. Mladík byl nahý a pekelník se pásl pohledem na jeho těle. Pevně sevřel Lukášovy boky a dravě se ho zmocnil. Miloval ho divoce, bez zábran. Ochutnával svíjející se tělo, které měl ve své moci. Olizoval, kousal i líbal jeho pokožku, nemohl se nasytit, chtěl pořád víc. Lukáš se zachytil jeho zad, zaryl mu nehty do horké kůže, slyšel vlastní steny a výkřiky slasti. Vnímal jen muže, který si ho tu na podlaze bral. Chtěl ho, chtěl všechno, co mu dával. Miloval ho.
„O tom nepochybuju,” řekl Górdan potichu a zlověstně. Pořád se ale neměl k tomu, aby mě osvobodil. Můj trest ještě neskončil. Znovu mě obešel dlouhými kroky. Slyšel jsem, že bere do ruky něco jinýho než jezdeckej bičík. Pak se zase přesunul za mě a já zaslechl nezaměnitelný zasvištění. Naskočila mi husí kůže jako pralinky. V hradním podkroví bylo chladno, ale tím to nebylo. Polila mě čirá hrůza.
Lukáš ležel na zádech a snažil se popadnout dech. Ignis na boku, jednou rukou si podpíral hlavu, druhou bříšky prstů přejížděl po Lukášově rozpáleném těle. Mladík se zachvěl, zachytil mu ruku, jejich prsty se propletly. „Nech toho.“ Pekelník se sklonil, tam, kam mu bylo odepřeno dojít prsty, se vydal jazykem. Olizoval pot z jeho těla, ale bylo jednoznačné, kam míří.
Klekl jsem si k němu na zem a objel mu nasliněným prstem levou bradavku. Ucukl a zhluboka se nadechl. Sehnul jsem se a rozhodl se, že si dám vlastní lekci v sebeovládání. Olízl jsem mu bradavku špičkou jazyka a pak obkroužil dvorec. Vtáhl vzduch mezi zuby a celej se napjal. Pokračoval jsem v dráždění rychlejma pohybama na hrotu bradavky a pak se přesunul k druhý a taky ji pěkně poškádlil. To už mu tekla slina ze žaludu pomalu až na zem. Dýchal pootevřenou pusou, a kdybych se ho jednou dotkl, stříkal by.
Políbil ho, ale tentokrát už jazykem vnikl do pootevřených úst. Vítek mu oplácel stejně. Mužovy ruce už bloudily po jeho těle, neomylně tiskl a laskal místa, která v noci objevil. „Bude pohádka i na dobré ráno?“ zeptal se chlapec zastřeným hlasem. To už se Alex otíral o jeho klín svým. Zelené oči mu planuly, když se na Vítka podíval. „Co bys řekl?“
Ignis přestal. Vstal. Zatímco ležící postava se nemohla ani zvednout a pomalu se plazila z pokoje ven, pekelník se nehnul. Mladík se díval na jeho záda, roztrhané cáry kůže mu visely v pruzích, viděl odhalené maso. Na rukou krev, tolik krve. Pak se otočil a Lukáš spatřil rozdrásaný hrudník, pohlédl do potemnělé tváře hořící vztekem. Na krátký okamžik zaplavila Lukáše vlna strachu, prchavý okamžik.
Ležel jsem zrovna na břiše na pláži a vyspával divokej mejdan, když ke mně ten mladě vypadající blonďáček přišel. Teda přišel… On opravdu přilezl! Po čtyřech! Sedl si na paty a nesměle se zeptal, jestli mi může namazat záda. Nebyl jsem v tu chvíli ve stavu, abych zpracoval tak složitej dotaz, takže jsem se na něj jen nechápavě podíval. Můj neomylnej radar, nastavenej na kluky se stejnou sexuální orientací, ale vyhlásil okamžitej červenej poplach.
Dlouho po půlnoci usínali v leže na boku. Vítek přitisknutý zády k Alexově hrudi a břichu, zadkem přesně v jeho klínu. V pase ho objala silná paže a v této poloze ho k sobě Alex ještě víc přitiskl. Líbal ho do vlasů. „Nevrť tím zadkem, nebo se nevyspíme,“ zachroptěl. „Nevím, o čem mluvíš,“ uchechtl se Vítek. Moc dobře cítil, jak Alexova chlouba tvrdne a narůstá. Zavrtěl se znovu. Alex ho jemně kousl do krku, Vítek zvrátil hlavu a zašeptal: „Ještě jednou, na dobrou noc?“
Skončili jsme oba nazí, já navíc s Górdanovými slipy v podobě roubíku v ústech. Alespoň malé bezvýznamné plus, napadlo mne, když jsem cucal tu látku, která voněla jeho pižmem. Mě přivázali k trámu u stěny za zdvižené ruce i za kotníky a Górdana roztáhli do podoby velikého X doprostřed stodoly. Vyděšeně jsem se mu díval do očí, protože mi bylo jasné, že v příštích hodinách si Curryho ponížení šeredně odskáče, a on mi pohled pevně a klidně oplácel. Zdálo se, že vůbec nemá strach. Byl stoicky klidný a smířený s tím, co nás oba čeká.
Mladík si ho prohlížel s neskrývaným zájmem, i když měl pořád strach. A Damien se najednou cítil nesvůj. Byl to pro něho dost neobvyklý pocit. Pohled zvláštních očí se mu propaloval kůží. Prudce vstal, ale vůbec si neuvědomil, že stále drží Mathiase za bradu. Ten byl tak nečekaně rychle a dost bolestivě postaven na nohy. V úleku pootevřel rty, zhluboka se nadechl, ale ani se nepohnul. V Damienovi se vzedmula vlna touhy, měl chuť se sehnout a políbit Mathiase. Rychle ho pustil, odstoupil. Uhranutě se díval na mladíkovo tělo. Nedokázal si pomoct.
Strana 63 z 95
