Hlasitě jsem vzdychal a přirážel mnohem dřív, než mě vzal celýho do pusy a jeho nasliněný prsty zamířily mezi moje půlky. Ucejtil jsem prst na díře a prohnul se, abych mu vyšel vstříc. Byl jsem jak v jiný dimenzi. Celej svět se smrsknul mezi mý nohy, odkud mi proudily do těla dávky neskutečný slasti.
„Co je za těmi dveřmi?" zeptal se opatrně. „Tam je hrobka," řekl temným hlasem smíšeným s trochou smutku. Sorin se otřásl zděšením – tak je to tedy pravda. Roztřásla se mu kolena a zastavil se, aby se mu nepodlomila. Hrabě se zadíval do jeho bledé tváře. „Vidím, že jsi unaven, nebudu tě tedy zatěžovat bloumáním po hradu, můžeš si jej projít ráno, až bude osvětlen slunečním svitem."
Jednou, když jsem rozvěsil v temné komoře právě dokončené fotky z našeho focení a opět se při jejich prohlížení pořádně vzrušil, Dan, který stál za mnou, držel v hrsti můj penis a obvykle jako při předcházejících setkáních druhou rukou sám onanoval. Tentokrát však po chvíli i druhou ruku zasunul do mých kalhot. Ne však směrem k penisu, ale začal mi hladit zadek, prstem pomalu projížděl rýhu mezi hýžděmi, až se dostal na okraj análu a začal ho krouživým pohybem dráždit.
„Loď je větší než ta minulá, máme svou kajutu, chceš se jít podívat?“ lákal ho Erik. Mladík se nechal zvednout ze židle a vést do jejich budoáru. Hydraulické dveře potichu oddělily jejich útočiště od okolního světa. „Je to na heslo, bez něho se neotevřou.“ „Jaké je to heslo?“ zeptal se Gil. „To ti řeknu později, nechci, abys mi utekl,“ culil se Erik. Mladík pomalu couval k posteli, které si všiml při příchodu. Cestou se svlékal. Nahý se na ni uvelebil. „Nemám v plánu utíkat.“
„A namydlíš mi záda?” mrknul jsem na něj a začal mu předvádět pod tekoucí vodou hodně erotický divadlo jak z reklamy na sprchový gely. Snad nikdy jsem se nemydlil tak důkladně a tak pomalu, jako když mě on hltal očima, ale vliv to na něj žádnej nemělo. Asi se mu to líbilo, ale bez konečnýho efektu a já ho chtěl pořádně ošukat, ne vyhonit si péro pod sprchou. Z toho už jsem dávno vyrostl.
S večeří se chtěl Bert blejsknout, udělal kančí na víně a otevřel láhev Merlota. Diskuze trochu vázla, Milan se díval do talíře a občas úkosem po nás, Dáša se snažila udržovat nějakou neutrální konverzaci. Po večeři zkoukli nějaký seriál v televizi (já je nesleduju, a bylo mi i jedno, co to je, než se dokoukali, tak jsem se aspoň vysprchoval). Popřáli dobrou noc a šli do ložnice. My jsme v obýváku natáhli spacáky a zalezli. Nezvyk, spát v trenkách… Zhasli jsme, natáhl jsem se, abych dal Bertovi pusu: „Dobrou…“ Přisunul jsem se se svým spacákem co nejblíž. Podrbal mě ve vlasech. Začal jsem zvolna podřimovat.
„Myslím, že si ten trest opravdu zasloužíš!“ pokračoval jsem a pomalu se k němu blížil s přimhouřenýma očima, krokem predátora. Jeho oči soustředěně pozorovaly pásek v mých rukou a viděl jsem v nich strach i očekávání. V nestřežené chvíli jsem chytil jeho ruce, oním opaskem mu je spoutal, jedním pohybem mu stáhl skinny džíny a přehnul si ho přes kolena. Ovšem to, co schovával ve svých černých džínách, mi doslova vyrazilo dech. Nejenže má fantastický zadek, který jsem ještě neměl možnost si detailně prohlédnout, ani když byl oblečený, ale hlavně jeho spodní prádlo mě donutilo zalapat po dechu.
Mladík se postavil, chtěl asi vypadat výhružně, dodat svým slovům váhu. Při pohledu do mužových očí mu došla slova a vyschlo v krku. Ten si naopak pohled na jeho odhalené tělo nepokrytě užíval. Issa mu podal ruku a on se jí opatrně chytil. Stáhl si ho zpět k sobě. Okamžitě Tadeáše políbil, přitiskl. „Jsi blázen, není čas na nic a ty myslíš jen na jedinou věc.“ Muž ho položil na zem, zalehl ho plnou vahou, rukama sevřel mladíkovu tvář. Upřeně se mu díval do očí. „Čekal jsem příliš dlouho, než abych promarnil byť jen vteřinu.“
Umývali se pod proudem horké vody navzájem tak, že to spíše hraničilo s masturbací. Z těl jim stoupala nejen pára, ale i ztopořené penisy. Jednu chvíli Stašek krátce uchopil Jackův pyj do úst a nenápadně pozoroval, jak budu reagovat. Nevím, jestli vůbec mohl něco přes zapocené sklo vidět, protože v sauně bylo jen tlumené světlo.
Netušil jsem, jak dlouho mě tam nechá trpět, ale ze zkušenosti jsem věděl, že ta poloha bude za chvíli příšerná. Ulevím koulím a připomene se mi hák v zadku. Ulevím zadku a natáhnu si koule. Doufal jsem, že mi Master Frederic ještě neseřeže koule rákoskou jako tenkrát velitel SAS v kasárnách. To už bych nevydržel.
Kev se bleskem vodtahuje a vztyčuje se nade mnou na rukách. Beze slova mě sleduje neproniknutelnym výrazem. Z takhle zvážnělýho Keva jde až strach. Někdy mám pocit, že jeden druhýho známe snad líp než sami sebe, že jsme spolu vodvždycky. Skutečnost je taková, že jsme se potkali vlastně před hrozně krákou dobou. Jsou mraky věcí, který vo sobě nevíme.
Otočil jsem se a stále nahý se stojícím ptákem jsem zašel zpět ke komodě. Připadal jsem si jak děcko v hračkářství. Přejel jsem prsty po jedné z úzkých rákosek a usoudil, že tahle bude fajn. On si to myslel nejspíš taky, i když nesouhlasně vrtěl hlavou tak, že jsem měl pocit, že si ji za chvilku ukroutí. „Škoda, rád bych je vyzkoušel všechny,“ mumlal jsem si pro sebe.
Tohohle kluka chce. A bude ho mít. V náhlém popudu ho vzal za ruku. Míša neuhnul. - Pojď, jen se trochu poznáme… - Slyšel z vlastního hlasu potlačovanou touhu, věděl, že Míša si musel všimnout, že je vzrušený. Cítil mírné chvění, které necítil už dávno, protože to bylo taky už dávno, kdy měl důvod ho cítit.
„Doktore, jestli tě opravdu zajímají mateřská znaménka, tak se podívej, já mám hned dvě,“ také se hlásil nedočkavý Rob. Snažil se sundat šortky, aby mi ta znaménka předvedl, ale činilo mu to evidentní potíže, protože je nemohl přetáhnout přes trčící penis. Když se mu to podařilo, otočil se k nám zády a ukázal pravou půlku, kde měl skutečně spíše větší pihu než mateřské znaménko. Piha však nebyla tak zajímavá jako jeho pěkný zadek.
Noční bouřka, jež v Robinovi probudila bolestné vzpomínky, druhý den neexistovala. Slunce zářilo na celý kraj, nebe bylo vymetené a ptáci si mohli strhnout hlasivky. Toho rána se probudil Erik jako první. Chvíli se rozkoukával, než mu došlo, co vidí a co se stalo. Měl u sebe Robina. Čelem k sobě, schouleného a přituleného.
Jako zlatej hřeb programu si nechal prohlídku mýho análu. Klekl jsem si na lehátku a on ze mě vytáhl kolík a vzápětí už jsem v zadku měl rovnou dva prsty. Nahmatal mi prostatu a začal ji masírovat, takže to bylo pořádně vzrušující. Líbilo se mi to do chvíle, než řekl Oliverovi, aby si vzal rukavici a zkusil si to taky. Asi jsem se zatvářil jako sedm čertů, protože mě Master hned varoval, abych se nehejbal.
Mladík seděl u stolu, kde ho zanechal při odchodu. Rozcuchaný, zarudlý a s úsměvem na tváři. „Dostal jsi odpovědi na své otázky?“ Tadeáš se nepřestával červenat. Ani se nemohl panu Holensovi podívat do očí. Než vůbec něco řekl, stařec ho předběhl. „Moc jste toho nenamluvili, nebo se pletu?“ Teprve teď se mu mladík podíval žhnoucím pohledem do tváře. „Nikoho, jako je on, jsem nikdy nepotkal.“ „Věřím. Ale myslím, že se k sobě hodíte víc, než oba tušíte.“
Teď už celý fotosetup začínal vypadat zajímavěji; dva oblečení chlapi a jeden nahý se stojícím pérem. Na Pavlovi bylo poznat, že ho situace začíná bavit čím dál tím víc, a podle kývání hlavou bylo jasné, že by mu nevadilo, ani kdybych si s jeho částečně bezmocným partnerem teď začal hrát. A vlastně proč ne.
Ta vůně parfému – znám ji! V té chvíli mi to docvaklo. „Tak co, štětko? Už jsi vzhůru?“ I kdybych nebyl, kopanec do ledvin by mě zaručeně probudil. „Zmrde!“ zasyčel jsem. „Važ slova, ty německá kurvo, mě budeš oslovovat pane Smith jako všichni ostatní!“ procedil mezi zuby. „Vyliž si, parchante!“ další kopanec do ledvin mě uzemnil. Asi bych si neměl vyskakovat a spíš se soustředit na to, jak se dostat z jeho spárů. „Lízat budeš ty, ale moje péro a díru,“ řekl pobaveně, „chtěl jsem to s tebou zkusit po dobrém a tys to musel tak zabít! Tobě nikdo neřekl, že cokoliv si umanu, to dostanu? Neřekl, že? Tak teď to víš! A pamatuj si to dobře!“
Dako přesně ví, jak uspokojit chlapa. Varlata mám napěchovaná rozžhavenou šťávou, která je v nich připravená už od večera jenom pro něho. Další zásun, zasténání, zarytí jeho nehtů do mých prsou a už na mě jde cákání. Lehce se nadzvedává a já mu rvu stříkající hadici v divokých přírazech hluboko dovnitř. Hekám, až chvílemi nemůžu popadnout dech. Mám v sobě tolik nábojů, že je ani všechny nevystřílím.
Prostředí pro soutěž bylo uspořádáno s vytříbeným vkusem. Nejednalo se o žádný amatérský podnik s lacinými efekty nebo nevkusnou výzdobou. Na pódium bylo zaměřeno několik barevných reflektorů, místo zápasnických žíněnek byla podlaha vyložena sametovými polštáři a jediné, co připomínalo boxerský ring, byly barevné ručníky přehozené přes provazy, které lemovaly podium a gong, který svými údery upozorňoval přítomné na začátek jednotlivých disciplín.
„Slíbil jsem ti trest, ale dneska bude speciální,“ uculoval se Górdan a ve mně by se krve nedořezal. Jeho speciální tresty byly většinou šílený. Pokaždý vybral něco, co jsem úplně nesnášel, něco, co mě vyškolilo v sebeovládání.
Drželi se za ruce, sestoupili do podpalubí, Nire ho dovedl do jejich kajuty. Byla menší, ale příjemně zařízená. Loď patřila někomu, kdo nemusel šetřit při jejím vybavování. Kožešiny, vyhlazené dřevo, na zdi zrcadlo s vyřezáváným rámem. Nire dovedl chlapce k lůžku, pomalu ho svlékal. Kirem se díval do černých očí, klouzajícím po jeho těle. Když byl nahý, nehnutě stál. Jen si užíval tu chvíli, že jsou spolu sami. Nireho ruce jemně hladily ramena, krk, sklonil se pro polibek. Chlapec ho stáhl k sobě na postel, muž se nenechal pobízet.
První rána přistála na mou zadnici a já ani nestihl vydechnout a zakousl jsem se do peřiny, na které jsem ležel, abych nevykřikl bolestí. Ta rána byla příšerná. Měl jsem pocit, že můj zadek se rozpadl na 9 kousků, tak jak dopadly tlusté kožené provazy na mou pokožku. Jak jsem pochopil z drobných kapek vody, které na mě jednou za čas dopadly, je měl ještě před chvílí namočeny ve vodě. Pálení po chvíli ustalo, ale já věděl, že jednou ranou Erwin neskončí a tak, se zatajeným dechem, očima pevně zavřenýma jsem drtil dřevo, které drželo postel pohromadě.
„Ten hajzl, co tě napadl, je místní kápo. Dostane sto ran holí,“ povídá mi, zatímco si užívá mý kouření. Prohejbá se v bocích, hlavu zvrácenou, zavřený oči. Jeho dech se prohlubuje. Snažím se kouření prodlužovat, aby se mu maximálně líbilo. Na jeho spokojenosti závisí můj život. Dokud jsem pod jeho ochranou, je to v cajku.
Strana 62 z 95
