Filtr povídek

Vlak se skřípěním brzd zastavil. Pohlédl jsem z okna a bez brýlí jsem se snažil přelouskat název zastávky. Mé snažení přerušily dvě osoby vstupující do mého osobního vagónu. Urgh, nemám rád, když se o věci dělím. A teď mi tu někdo bude rušit můj božský klid a mé ticho.

Podívám se do police nahoře, první je prázdná, ta druhá je přímo nad Sebastiánem. Ten nevypadá, že by chtěl někam uhnout. Stoupnu si na špičky a natáhnu se přes něj celým svým tělem. Vezmu první papír a prohlídnu si ho. Konečně. Ztratím rovnováhu, chytnu Sebastiána za rameno, abych nespadl. Odskočím od něj. On se natáhne ke mně, aby si vzal ten zpropadený papír. Podám mu ho, naše prsty se dotknou. Chytne mě za konečky prstů, chci se mu vysmeknout, ale on mě nepustí.

Prikázal mi vyzliecť sa donaha, predkloniť sa a roztiahnuť polky. Pustil vodu do hadice a voľný striekajúci koniec mi narval do zadku. Musel som nahlas počítať do desať, a až pak hadicu vytiahol. Musel som to v sebe držať – nesmelo to zo mňa vytiecť bez dovolenia. Prikázal mi rozkročiť sa, dať si ruky za hlavu a urobiť tridsať drepov. Po absolvovaní tejto procedúry mi dovolil vyprázdniť sa do záchodovej misy. Zopakovalo sa to niekoľko krát. Pri napĺňaní som musel počítať ešte do pätnásť, potom do dvadsať, do dvadsaťpäť a nakoniec do tridsať.

„Už si měl někdy čuráka v hubě, Marku?“ zeptal se ho zcela zbytečně Tomáš. Marek se zmohl jen na nesouhlasné zakývání hlavou. „To nevadí, nic na tom není. Uvidíš, že ti to půjde samo.“ Tom spustil Marka trochu níž tak, aby mu umožnil kleknout si na zem. Marek měl teď Tomova postaveného ptáka jen pár centimetrů před obličejem.

„Len tie vajcia máš nejaké veľmi citlivé. Budem ti ich musieť trocha potrénovať.“ Zdvihol sa a kopol ma priehlavkom do vajec, až som sa ohol v bolesti. „Vystri sa, keď sa s tebou bavím!“ Chytil opasok, čo som mal okolo krku, a potiahol ma hore, až mi žily na krku navreli. „Poriadne sa rozkroč a ruky si daj za hlavu, bastard! V takej polohe budeš celý čas! Dostaneš päť kopancov do vajec, a keď sa neohneš, skončím! Ale upozorňujem ťa, že za každé cuknutie dostaneš ďalších päť. Rozumel si?“

Rýchlo som zo seba začal zvliekať oblečenie, aby som to stihol. Možno sa ti zdá, že vyzliecť si tričko, tepláky, trenírky, ponožky a tenisky, kým niekto napočíta do desať, je hračka, no nezabúdaj, že všetky tie vyzlečené veci som si ešte musel predpísaným spôsobom krásne poukladať pred seba: tenisky špičkami od seba, na to tepláky, tričko, trenírky a ponožky, a to tak, aby to bolo úhľadné a zarovnané – oblečenie aby sa nedotýkalo zeme a vytváralo štvorec. Inak by mi to rozkopali a ukladal by som to znova a určite by mi niečo pridali. Našťastie som to stihol, aj keď som mal čo robiť, lebo som to nestíhal s dychom – riadne som fučal a nozdry sa dýchaním rozťahovali. Musím povedať, že som to stihol len preto, že to Igor chcel, a ku koncu počítanie spomaľoval. Keby nie, tak si to zaiste zopakujem.

„Čauves, Kevin,“ svojí mozolnatou rukou mi dlaň stisknul borec v mym věku, ale daleko ramenatější, ve volezenejch kraťasech, zelenym triku, jehož rukávy mu byly trochu těsný kolem pokérovanejch bicepsů, a s dlouhejma špinavě blond dredama spakovanejma do velkýho rozcuchanýho drdolu. „Už jsi někdy lez’?“

Mám doširoka roztažené ruce i nohy, cítím, jak mě chladivá voda objímá, jak mě má ráda, jak mi hladí každý kousek těla. I ty nejintimnější partie mého těla jsou té vodě vděčné za tu laskavost, kterou jim poskytuje. Pomalu si promnu vlasy, aby mohla voda až ke kořínkům, mírně si rukama oddálím hýždě od sebe, aby mohla i tam dozadu, a nakonec plynulým pohybem odhalím vodě i…

Nejraději by si ho vyfotil jak Pokemona, ale zas tak na hlavu padlý nebyl. I když je pravda, že včera k tomu moc nechybělo. Kluk si dal ruce do kapes, látka kalhot se napnula a on tak nechtíc vystavil své zbraně. Tedy, nechtíc… Jeho a klukovy oči se setkaly a Karlovi bylo nad slunce jasnější, že ho boreček provokuje. Karlova hlava byla rázem jak neobydlená planeta, zato dole bylo boží dopuštění…

„To byl nejšťastnější den v mém životě!“ ozval se Garry stojící vedle Willa. „Sice jsem od rodičů k matuře nic nedostal, ale i přes to jsem si ten den užil. Byl jsem šťastný, že už se nikdy neuvidím s těmi kretény,“ usmál se Garry. Will poznal, že i jemu bylo do breku, ale držel se. Za to Will stále plakal. Ještě v životě a ani po smrti neviděl takhle smutný příběh.

Asi z překvapení jsem se vůbec nezmohl na jakýkoliv náznak odporu. Přiměl mě si ho vzít do pusy, a já tak poprvé někomu kouřil ptáka.¨Když už to trvalo déle, naznačil, že se přesuneme, a lehl si na postel, mne vzal s sebou a zase mně vrazil hlavu do jeho rozkroku. Během toho se pomalu svlékl, a jak chtěl, tak já taky.

Najednou Garry ucítil silný tlak na krku, který se mu zabodl do kůže. Chvíli vnímal chlad a nakonec se dostal do fáze, když už vnímal jen sám sebe a Willa, který teď stál před ním a chytil ho za ruku.

Zatímco já jsem hned pocítil šimravé vzrušní v podbřišku, bráchovi se rozšířily oči zděšením. „To ne, já jeho ptáka do pusy nevezmu!“ Postavil jsem se, stále vzrušený jako nadržený kanec, péro mně stálo jako olšový kůl, koule mě bolely přetlakem, a nechápavě na Petra hleděl. „Není to tak hrozné a tobě se to přece líbilo, ne?“ „To jo,“ odpověděl, „ale to já nedám.“ Paní Klára přišla k nám se slovy: „Tak bratříčkovi trochu pomůžeme.“