„Na co tam čekáš?!“ křičí na mě kluk a jen, co jsem se pohledem vrátil na něj, mění trajektorii běhu, točí jí doleva a míří rovnou k obzoru. Jeho vypracovaná prdelka tak mizí z mého dosahu, středem modré dráhy. Zapomínám na okolí a v hledáčku mám jenom jeho. Vyskakuji do písku a rovnou se rozebíhám za hezounkem. V hlavě mám pouze předchozí vidinu sexu s ním a doufám, že mě táhne někam do úkrytu, kde budeme v bezpečí před vším, co se tady hýbe, a budeme tam mít klid a prostor na jiné pohyby.
"Jo, pomoh jsem ti, protože jsem se nehodlal koukat, jak se s tim trápíš. Chápu, že pro tebe je stříkat jako dejchat." Moh jsem myslim celkem počítat s tim, že se o tom Matyáš nebude nikde šířit. Komu by o tom asi tak vyprávěl – maximálně mně. Kdo jinej by to taky celý poslouchal. Určitě jsem teď taky nechtěl řešit a potenciálně dál podněcovat Matyho fantazii v tý věci, nakolik patříme k sobě jako dvojice. Ale fakt jsem nechápal, jak snadno moh dostat pocit, že tahle jednorázová výpomoc, po který usnul jako špalek, je love forever.
Pátrající prsty prohmatají povadlá péra. Prsty postupně porozepínají poklopce, povolí pásky. Pohladí ptáky, pomůžou pohonit penisy. Paže přejedou po partnerových půlkách. Postupně poodhalí pozadí přítele.
Opalovali jsme se asi půl hodiny a já se nemohl vynadívat na jeho tělo, i když byli vidět jen jeho záda. Vlastně ne jen záda, jak už jsem zmínil, měl krásně tvarovaná lýtka. Ale nejkrásnější část byl zadek. „Sakra, koukej se jinam,“ říkalo mi mé lepší já. Měli krásnou zahradu. Posázené kytky a stromy různých barev. Nebylo to přehnané, ale tak akorát. Zabralo to, mé vzrušení už opadlo. Tedy spíše opadlo by, kdyby se Tom neotočil na záda. To snad udělal naschvál. „Nedívej se tam. Nedívej se tam,“ říkal jsem si.
Podíval jsem se a uviděl boha. Muž kolem pětadvaceti, měl černé vlasy. Z dálky mu svítily modré oči, a měl tak dvoudenní strniště, byl oblečen v modré polokošili. To přece nemůže být on. Začal jsem uvnitř panikařit. Ten by se na mne podíval a hned by utekl. Sice jsem se den předtím snažil dát tak nějak dohromady, ale že by tomu nějak pomohlo, si nemyslím.
Najednou vstoupil ten kluk z parkoviště. Okamžitě si mě všimnul a začal se smát. Je ještě hezčí. Má na sobě už jenom triko a kalhoty. A přesto jsou vidět svaly. Bože, to je kus. Tebe bych přefik raz dva.
Amit se natáhl na lůžko. Co řekne ráno? Převaloval se, úzkost mu svírala žaludek. A náhle usnul. Hluboce. Zdálo se mu, že na jeho lůžku sedí mladík, tak okolo dvaceti let. Dlouhé černé vlasy stažené do drdůlku v týle, veselé černé oči. Usmál se a zuby zasvítily. Široká ramena, úzký pas, okolo kterého měl omotaný pruh pestré bavlněné látky s květinovým vzorem. To bylo jeho jediné oblečení.
„Tak já se jdu převléct do koupelny.“ Vzal jsem plavky a hned jsem zalezl. Když jsem vyšel, Tom ze mě nemohl spustit oči. Je pravda, že jsem chodil do posilky, ale nechtěl jsem to přehánět. Musím ale uznat, že i na Toma byl pěkný pohled. Krásně tvarované prsní svalstvo. A štíhlý pas.
Pořád jsem to odkládal. Až mi bude 18. Až budu mít výuční list. Až budu mít jistou práci. A najednou to všechno bylo. A já se rozhodl, že “TO“ konečně udělám. Zajel jsem do sousedního velkého města, zamluvil si noc v hotýlku u nádraží a po sprše a jednom panáku na kuráž, jsem své kroky obrátil do ulice, ve které byl gay bar…
Venku se ozvalo psí štěkání a Václavův rozčílený hlas. Zapomněl jsem na zákaz a vrhnul jsem se k oknu, odhrnul jsem záclonu. Nějací dva chlápci to zrovna brali ze zahrady přes zeď. S foťákama. Ještě se ohlédli a jeden z nich mě musel zahlédnout. Cvak! Skoro jsem ten foťák slyšel. No nazdar. Andělíček strážníček se na mě vybodnul. Vypadá to, že půjdu z průšvihu do průseru. Uskočil jsem od okna.
Ráno přišel Pavel opět pozdě a bylo vidět, že je duchem nepřítomný. „Podívejte, pořád žije.“ „Sotva.“ „Jsem zamilovaný.“ „Spíš nažhavený,“ řekl na to Patrik. „Tak jsi našel 11, co?“ zeptal jsem se. „12. S Danem jsem prováděl věci, na které jsem předtím nikdy ani nepomyslel.“ „Jaké? Počkej, myslíš takové ty věci, co se dělají na druhém rande?“
„Pojeb sa, ty kokot!" znela odpoveď. „Ako chceš, bastard. Marek, je tvoj," zasmial sa škodoradostne. Marek nečakal a vytiahol svoju kladu. Musím povedať, že o jeho vtákovi sa veľa hovorilo, no tentoraz to bolo asi prvýkrát, čo som zažil, že reči nepredčili skutočnosť. Mal problém dostať do Adamových naširoko roztvorených úst už len žaluď a to mu ešte poriadne nestál.
Vnitřek helmy mám zafuněný, až skoro nevidím na krok. Ventilaci pouštět nechci ani nemůžu, protože bych na sebe upoutal pozornost těch dvou. Budu to muset zmáknout i bez ní. Alar pere klacek do kluka pod tlakem a přidává na tempu. Kadet se kroutí rozkoší, ale poslušně nastavuje a rytmicky přiráží, aby z mrdajícího borce vydojil co nejvíc.
Sedl si ke mně na postel, natáhl ruku a prohrábl mi vlasy. „Fakt jsi docela hezkej šiml,“ řekl zjevně s narážkou na moje světlé vlasy. „Co se mnou uděláte?“ zeptal jsem se ustrašeně. „Pane. Budeš mne oslovovat pane. Pokaždé, když promluvíš.“ „Co se mnou uděláte, pane?!“ „To záleží na tobě…“
Bylo přesně 15:00, dobrý, stihl jsem to. Doma jsem si zapomněl vzít pití, tak si skočím do Tesca. Hmm, je 15:10 a on nikde. Mám mu napsat? To zas budu vypadat vlezle. Tak ještě chvíli počkám. 15:20, já se na to můžu… větu jsem v myšlenkách nedopověděl. Už přijížděl.
„Hele, do toho nejdu. Říkám… zbytečnej telefonát, zbytečná cesta. Najdi mi něco jinýho.“ „Tak hele, do toho jdeš. Jdeš do toho za prachy. Za dobrý prachy. Jinak se může stát, že ti někdo provede doopravdy hustý sado-maso a nebudeš z toho mít ani dvě mince pro Chárona převozníka!“ No, kurva, tak to jsme se dostali o level vejš. Přestala nám platit dohodnutá pravidla, takže asi jde doopravdy o velkej kšeft… A pro mě to znamená buď zmlácenej, vošukanej a zaplacenej, nebo když do toho nepůjdu, možná vošukanej, umlácenej, mrtvej.
Během dneška jsem to stihl, takže už pár lidí na to i zareagovalo. Teď to odsejpalo rychleji. A to jsme byli jen dva. Pavel se asi někde zdržel se svým novým objevem. Tak kolem druhé polední přišel. „Podívejme se, pořád může chodit,“ neodpustil si poznámku Patrik. „Jaké je hodnocení?“ musel jsem se přidat. „6 za námahu, 3 za splnění.“
„Ahoj, jsem Tom,“ slyším vedle sebe. Otočím se a vidím krásný úsměv a ještě krásnější tvář. „Ahoj, D-Dominik,“ a taky se pokusím o úsměv. Bože, určitě se teď červenám. Matematika utekla rychle. Za tu celou dobu na mne už nepromluvil. Sakra, asi jsem to zkazil, povídám si sám pro sebe. Vůbec nevím, proč jsem byl tak nervózní. Zvoní, učitelka odchází a s ní i ostatní. Jen Tom zůstal.
Ráno se všichni shromáždili v zasedací místnosti doslova těhotné očekáváním a zvědavostí. Dlouho to netrvalo. Vstoupil generální a za ním vyšší černovlasý muž. Azra zbledl. Neviděli se celé věky, od té doby co… Ale nemohl se zmýlit. Poznal by ho vždycky. Stále stejné černé kučeravé vlasy, jen kratší, tmavé, téměř černé oči. Jen na bradě byla jizva, kterou si nepamatoval. Je to snad památka na tu „událost“?
Ještě nikdy necítil Ikaros takovou plnost, takové napětí, polibky od Dara začaly být vášnivější, tření hluboko v zadku dráždivější… Ani nevěděl jak, rozevřel nohy, co to šlo, a začal se víc soustředit na to, co mu Lyandr dělal. Když odhadl nové přiražení, vyšel mu vstříc. Jak pohybem pánve, tak stažením se. Po chvíli Lyandr zrychlil a Ikarus se náhle znovu vznášel. Ne na křídlech ptáků, ale na křídlech čisté tělesné vášně. Když vyvrcholil, bezděčně vykřikl.
Byla to menší restaurace s krásným secesním nábytkem. Za pultem stáli dva kluci mého věku. Bylo celkem vtipné, jak se oba dva od sebe lišili. První z nich byl krásný černovlasý boreček s krásnýma modrýma očima. Ten druhý mi svým stylem připomínal pankáče. U telefonu, který byl u pokladny, stál muž tak kolem 40 let a vedle něj byla tabule s výběrem pizzy. Neváhal jsem a vzal do ruky fixku, která ležela vedle ní.
Arthur sedí naproti mně. Opírá se loktem o stůl, bradu opřenou v dlani. Usmívá se. Drobný špičatý nos, nad ním rozesmáté oči. Svatozář tmavých vlasů. Sleduje, jak držím perforovanou lžičku s kostkou cukru nad sklenkou absintu a pomalu liju vodu z karafy na cukr, který se zvolna rozpouští. Zamíchám mléčně zkalenou tekutinu a odložím lžičku. Natáhne ruku, přitáhne sklenku k sobě: „Moje!“ a směje se. Objednám si další sklenku.
Konečne sme sa dostali k tomu výprasku. Hlavu som si musel dať na zem, medzi jeho nohy a ruky vystrieť pred seba pod stoličku. Stehná a lýtka museli zovierať pravý uhol, aby bol zadok riadne vystrčený. Nesmel som sa ani pohnúť, inak by som dostal odznova. Po každej rane som musel hlásiť poradie rany, poďakovať a koľko rán ešte ostáva do konca trestu, ako keby si to nevedel spočítať sám.
Bola nesmierne romantická a vzrušujúca noc. Cez pootvorené okno sa vkrádal do hotelovej izby svit mesiaca, ktorý osvetľoval posteľ. Sadli sme si na jej okraj a začali ochutnávať naše pery. Bozky boli najskôr vzletné, neskôr intenzívne. Jeho jazyk v mojich ústach prezrádzal, že sa nebozkáva prvýkrát.
Gelová sedačka je pro tenhle účel přijatelná. Vyrobil mi ji na tělo jeden z mých dobrých kamarádů konstruktérů, který moc dobře ví, co prožívá pilot po několikatýdenní cestě samotou, bez sexu a ještě navíc potentní jako já. Proto tahle suprová věcička teď dokonale poslouží i k uspokojení mojí další, aktuální potřeby – vycákat varlata do něčeho měkkého a přítulného.
Strana 78 z 100
