Filtr povídek

A potom to přišlo, políbil mě. Byl to hluboký francouzský polibek, který jsem se mu snažil oplácet. Cítil jsem jeho ruce, jak mě pevně drží. Hladil jsem jeho prsní svaly a cítil jsem jeho ruku, jak mi sjíždí po zádech. V jednu chvíli jsme ale oba dva zapomněli, že jsme vlastně v bazénu.

Jedním dlouhým skokem jsem se vrhnul směrem k němu a napřáhl meč, zrovna když železná palice v rukou podsaditého válečníka se svistem rozčísla vzduch, aby rozdrtila na kusy Svenovu hlavu. Těžká palice pod mojí ránou padla do rozryté země i s odťatou rukou, která ji třímala, jen na prst daleko od Svenových skrání. Vzápětí můj meč s mlaskavým zvukem prošel hrdlem dalšího bojovníka. Napřáhl jsem ke Svenovi ruku a pomohl mu vstát. Z rozšklebené rány na lýtku mu do sandálů crčela krev. Kolem se rozhostilo přízračné, nepochopitelné ticho. Až v tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem právě spotřeboval poslední zbytky energie. Opřeli jsme se o sebe a vyměnili přátelské mrknutí. Pak mi Sven vlepil pusu. Pichlavou a špinavou.

Pozeral do stropu, teda aspoň si myslel, že hladí na strop, keďže v izbe bola tma a mesiac nesvietil. Peter, preber sa, však tu nik nie je, vravel si v duchu, no aj tak nemohol zaspať, pretože cítil, že v izbe nie je sám. Dotkol sa lampy vedľa postele a rozsvietil. Nič, izbu zaplavilo svetlo, ale okrem neho tam nik nebol. „Sakra, nebuď paranoidný,“ vravel nahlas, pošúchal si oči a pretočil sa na bok. Jemne zelené svetlo hodín mu ukazovalo 3:20. Super, už moc toho nenaspí.

“Ty si tak nadržaný, že by ti bolo jedno, aj keby som ti ho teraz vyhonil ja.” “Nefandi si,” povedal Tomáš, ale sám počul, ako žalostne nepresvedčivo to znelo. V penise mu zas cuklo, pretože otec ho stále držal za gule. V tom zovretie zosilnelo a Tomáš zo seba vydal nečakaný vzdych. “Chceš mi povedať ešte nejakú pičovinu, alebo môžeme ísť na to? Len tebe chcem dobre, garantujem ti, že dva týždne nevydržíš.” “No tak teda dobre, ale rýchlo.” “No, počkaj, počkaj… a čo za to?”

Usmál se na mne tak, jak se ještě nikdo neusmál. Byl jsem červený jak rajče, ale bylo to krásné něco takového slyšet. Všiml si, že jsem trochu nesvůj a že nevím, co mu odpovědět nebo co říct. Tak navrhl, že se půjdeme projít. Venku se už zatahovalo a začalo být i chladněji, ale mně to nevadilo. Došli jsme do menšího parčíku, kde jsme si sedli na lavičku.

Poprvé ho spatřil, když odcházel se svým otcem z chrámu. Štíhlý mladík s lehce olivovým nádechem pleti, černé kudrnaté vlasy, oči jako dvě půlnoční hvězdy. Všiml si, že se na něj Ahasver užasle dívá. Zářivě bílé zuby se zableskly v úsměvu. Ahasver zůstal stát na místě a sledoval, dokud mladík se svým otcem nezmizel za rohem. Teprve poté se mu vrátil cit do nohou, rozběhl se za nimi, ale už je nenašel. Ztratili se mu ve změti uliček.

Hnědé oči se vpíjejí do těch černých, když chlapec v bílé košili vstává a obchází stůl, aby se mohl přivítat. Matyáš si připadá v tuhle chvíli jako ve zpomaleném záběru. Sleduje každý Jardův pohyb. To, jak z něj nespouští oči ani to, jak nabral na svalové hmotě. Je sakra tak perfektní.

Přivírám oči, protože přesně tohle míval ve zvyku Alar. Zezadu rukama dorážel na moje mužnosti a pokaždé to skončilo vášnivěji, než jsme na začátku plánovali. Zapínám automatiku a nechávám se unášet jen do víru erotických vzpomínek a hlavně představ, jak je všechny proměním v realitu s tímhle kocourkem. Ten už mi jazykem brouzdá po krku a já slyším jeho zesílené dýchání.

Obláček, který chvíli zakrýval slunce, odplul. To zazářilo v plné síle a zahřálo ho v zádech. Magická síla slunce vrhla jeho stín ostře před něj. Byl nyní se svým stínem stejně vysoký. Zastavil a prohlédl si svou siluetu. Štíhlý, s dlouhýma nohama, širokými rameny… měl ze sebe pocit spokojenosti, vypadá dobře, fakt.

"… štetka sa už preberá," počujem hlasy, keď sa zobúdzam. To ma niekto sleduje počas spánku? Hlas oznamujúceho je príliš blízko, a čo je na tom najhoršie, dotyčný skoro kričí. Vystrčím prostredník a otočím sa ku stene, aby tom, kto ma sleduje, došlo, že ešte chcem spať, alebo aspoň chvíľku byť sám, kým sa preberiem.

A on tam stál a koukal se na něj. Vlastně se na něj nemohl vynadívat nikdy, už od začátku, od prvního dne, kdy se znovu potkali. Znali se už dřív, ale okolnosti je rozdělily. Během té doby se z něj stal klenot… a ten klenot měl teď zase odejít. Kéž bych tak měl nějakou šanci, pomyslel si.

Bylo už pomalu k večeru. Měl jsem celkem blbou náladu a hlavně jsem byl na sebe nasraný, že jsem takový srab, protože jsem mu nic nenapsal. Všiml jsem si, že se na mne Patrik tak nějak tajemně usmívá. Bože, co má zas za lubem? říkal jsem si. Když vtom přišel poslíček se zbožím, ale nic neměl s sebou.