Mám doširoka roztažené ruce i nohy, cítím, jak mě chladivá voda objímá, jak mě má ráda, jak mi hladí každý kousek těla. I ty nejintimnější partie mého těla jsou té vodě vděčné za tu laskavost, kterou jim poskytuje. Pomalu si promnu vlasy, aby mohla voda až ke kořínkům, mírně si rukama oddálím hýždě od sebe, aby mohla i tam dozadu, a nakonec plynulým pohybem odhalím vodě i…
„Pavle, to bylo děsně rajcovní. Ta bolest mě úplně ochromila, ale byla tak příjemná, že se to ani nedalo vydržet. Málem jsem se udělal. A teď ta rajská masáž, to uvolnění… Seš skvělej. Teď to zkusíme s tebou, chceš?“
Nejraději by si ho vyfotil jak Pokemona, ale zas tak na hlavu padlý nebyl. I když je pravda, že včera k tomu moc nechybělo. Kluk si dal ruce do kapes, látka kalhot se napnula a on tak nechtíc vystavil své zbraně. Tedy, nechtíc… Jeho a klukovy oči se setkaly a Karlovi bylo nad slunce jasnější, že ho boreček provokuje. Karlova hlava byla rázem jak neobydlená planeta, zato dole bylo boží dopuštění…
„Konečně! Konečně tedy dojde na ten nevšední sex!“ Pořádnou ženskou, a ke všemu nahou, jsme viděli akorát tak v nějakém pornu, ale tady před námi stála dračice v plném rozpuku, která nás teď určitě pustí na sebe. Jak jsme se oba šeredně mýlili, ukázaly následující chvíle.
„To byl nejšťastnější den v mém životě!“ ozval se Garry stojící vedle Willa. „Sice jsem od rodičů k matuře nic nedostal, ale i přes to jsem si ten den užil. Byl jsem šťastný, že už se nikdy neuvidím s těmi kretény,“ usmál se Garry. Will poznal, že i jemu bylo do breku, ale držel se. Za to Will stále plakal. Ještě v životě a ani po smrti neviděl takhle smutný příběh.
„Opravdu? A teď si přestav, že ti je opravdu odpustím. A ty budeš navždy vědět, že jsi nedokončil trest za svůj prohřešek. Budeš vědět, že jsi nedodržel slovo, kterým ses uvolil k 50 bolestivým ranám pro svého pinďoura. Budeš vědět, že nejsi zdaleka takový chlap jako nabíječ tvojí kámošky, a hlavně budeš vědět, že jsem ti mohl ještě jednou v životě pokouřit péro, aby se ti zase postavil. Opravdu ti mám těch 10 posledních ran odpustit?“
Asi z překvapení jsem se vůbec nezmohl na jakýkoliv náznak odporu. Přiměl mě si ho vzít do pusy, a já tak poprvé někomu kouřil ptáka.¨Když už to trvalo déle, naznačil, že se přesuneme, a lehl si na postel, mne vzal s sebou a zase mně vrazil hlavu do jeho rozkroku. Během toho se pomalu svlékl, a jak chtěl, tak já taky.
Přece v nějakym rozumnym světě, natož pak v tom nejlepšim možnym, kluk jako já nepusinkuje svýho homosexuálního kamaráda, kterej po něm otevřeně jede. V takovym světě má Matyáš svýho přítele a jsou spolu šťastný, já mám svůj klid na čtení, nad tátou nevisí Damoklův meč toho, kdy mu tělo vypoví poslušnost, máma neni nervák, matura je v pohodě za náma, všechno do sebe zapadá a… ale no jo, my žijeme v reálným světě.
Najednou Garry ucítil silný tlak na krku, který se mu zabodl do kůže. Chvíli vnímal chlad a nakonec se dostal do fáze, když už vnímal jen sám sebe a Willa, který teď stál před ním a chytil ho za ruku.
Párkrát za den mi od Matyáše zavibruje esemeska. Nechávám to většinou bez odpovědi, páč to jsou strašný tyčoviny, co mi píše, ale tak dělá to, aby mi udělal radost, a tak mu někdy ze slušnosti odepíšu. Teď dokonce začal básnit: Šikovný jsi, Filípku, / vyzraješ i na chřipku. / Jak tvůj starý věrný pes / kolem pátý přijdu dnes. Tak toho jsem se nikdy nechtěl dožít, aby mi kluk posílal básničky. I když… dal si s tim práci, je to vlastně od něj milý… nebo přece jen blbý?
Zatímco já jsem hned pocítil šimravé vzrušní v podbřišku, bráchovi se rozšířily oči zděšením. „To ne, já jeho ptáka do pusy nevezmu!“ Postavil jsem se, stále vzrušený jako nadržený kanec, péro mně stálo jako olšový kůl, koule mě bolely přetlakem, a nechápavě na Petra hleděl. „Není to tak hrozné a tobě se to přece líbilo, ne?“ „To jo,“ odpověděl, „ale to já nedám.“ Paní Klára přišla k nám se slovy: „Tak bratříčkovi trochu pomůžeme.“
„Víte,“ začal Garry a srdce se mu rozbušilo jako splašené. Will to poznal a zničehonic se dotknul Garryho ruky na stole. Garry mu věnoval jeden vděčný pohled a pak se vrátil k těm třem, kteří ho pozorovali se zatajeným dechem. „Já vídám – vídám Wi…,“ chtěl říct Garry, když v tom do jídelny vběhl Joey úplně vyplašený.
"Já myslel… jako… já čekal, že tu to…," koktal Matyáš. "Nechceš si to předtim vykloktat do hrníčku?" bavil jsem se. "Kluci! Jako. Že tu budou. A to. Že se budou třeba líbat. A mazlit. A tak." "A mrouskat, co?" dodal jsem. "Taky," kejval Matyáš horlivě hlavou… ale pak se zarazil. "Teda néé. Nebo… třeba." Tak proto se pán tolik styděl dovnitř! "Ty seš tele, Matyáši," smál jsem se už nahlas. "V normálním baru se taky za běžnejch okolností hnedka nesouloží, to přece musíš vědět líp než já. Nebo kdo z nás tu je větší pařmen?"
"Nerobil som si to už štyri dni," zašepkal. Ja som len spokojne zabručal a začal som mu druhou rukou masírovať aj tak tvrdé bradavky. Akonáhle som ho vyzliekol z mokrých bermúd, všimol som si, že nafukovačka je od brehu len pár metrov. "Poď," zvalil som ho do plytkej vody. On mi v nej hravo stiahol plavky a hodil ich ku svojim na nafukovačku, ktorú som prudko odstrčil na pláž, tvorenú okruhliakmi
"Jak si můžete dovolit přijít ke mně neoholení, zlobiví chlapci?" řekla a otevřenými dlaněmi nás praštila přes koule takovou silou, že jsme se oba zlomili v pase, chytli se za rozkrok a padli na kolena a se zavřenýma očima tiše úpěli. Klečeli jsme těsně vedle sebe a najednou se ozval zvláštní kovový luskavý zvuk a na zápěstí nám přistála pouta. Mně na pravé ruce a Pavlovi na levé.
Tehdy se zajímal spíš o popisované bitvy, než o věci milostné povahy. Po hodině luštění se narovná. Ještě to zkusí. Přece musí něco najít. Co Eva a Adam, rychle nalistuje první stránky. Samson a Dalila? Ne. Sodoma a Gomora? Ne. Aspoň náznak, začíná si zoufat. Nic, nic a jiné knihy tady nebudou mít. Musí se spolehnout na prastarou zkušenost.
Si asi umíte představit, že pár dalších dní celá třída žila narážkama na to, jestli jako jsme pár a kdo je mamka a kdo taťka. Chjo. Fakt by se mi někdy hodilo umět změnit skupenství a stát se párou… Zato Matyáš, ten si ty plky neskutečně užíval a ještě přitápěl pod kotlem. A dycky hned kolínko na kolínko, ruka na mejch zádech a… taky jeho rty nehorázně blízko mýho ucha a horkej dech, kterym šeptal: "Promiň, Fílo. Promiň. To je přece sranda, Fílo, dyť víš. Že to víš? Řekni, že jo."
"Ahoj," začal kluk nesměle. "Ahoj," odpověděl jsem. "Pořádám tento pátek oslavu narozenin, přijdeš?" pokračoval kluk. Bleskově jsem souhlasil a zjistil, kde přesně bydlí. Kluk byl zase na odchodu. "Počkej ještě, jak se jmenuješ?" zeptal jsem se spěšně. "Martin," odvětil kluk a odešel. Martin. Krásné jméno. Za pět dnů konečně poznám toho tajemného kluka. Martina.
To… to jako mám rozebírat před třídou, jestli se rád mazlim? Ausgerechnet v duu s Matyášem?! Zrudnul jsem nejen ve tváři, ale snad i od kořínků až ke konečkům. "Cojéé, File?" mlsal mý rozpaky pohledem. Eště se takhle dívej, řikal jsem si a na tý půlce stolu, co nezabíraly tácy se zbytkama našich obědů, otočil časopis k němu. Matyáš se hned namotivoval: "Tyve, já snad eště začnu mít tu ňéminu rád," řehtal se jak kůň, až se po nás kuchařky otáčely.
„A jak se jmenuje?“ vyhrkne a nejraději by si nafackoval, když vidí nechápavý pohled svého syna. V duchu už měl připravenou řeč o povinnosti, a on řekne tohle.„Neznám jméno.“ Ignacius zrudne ještě víc. Odvrátí pohled.„Aha, a jak k tomu došlo?“
Ten problém vlastně nastává, až když mě lidi tak nějak nedovedou nechat na pokoji a chtěj mi bejt blíž. Hodně blízko. Když se mnou chtěj něco mít. Když mě milujou. Jako Klára. Asi to je hezký a určitě by nebylo správný se jim vysmívat nebo jim nějak ublížit. Ale… osobně nad tim dovedu leda tak pokrčit ramenama. A chovat se přátelsky. Jako ke každýmu. I k Matyášovi. Kejvnul jsem. "Takže můžu, Fílo? To je super!" křenil se Matyáš.
V té době jsme už oba dva měli pořádné boule v trenýrkách, čehož jsme si oba brzo všimli. Jako první však zareagoval Petr, který po nějaké době začal jazykem sjíždět níž a níž, až byl celým svým obličejem u mého rozkroku. Podíval se na mě a já jen přikývl. Hned mi bylo totiž jasné, co má v plánu. Chytil si moje péro přes trenýrky a začal ho olizovat. Zavřel jsem oči a vychutnával si každý slastný okamžik Petrových dotyků. Po chvíli jsem byl už tak tvrdý, že jsem Petra od sebe odstrčil.
… a za chvíli Jake ležel pode mnou naprosto nahybný a bezmocný. Totálně mě ale vykolejilo, když jsem ucítil, že Jake má výraznou erekci. Jeho zděšený a pokořený pohled zároveň ve mně vyburcoval veškeré herecké schopnosti a snažil jsem se odvést pozornost…
Jmenuji se Michal, je mi 23 let a rozhodl jsem se, že se s vámi podělím o příběh inspirovaný skutečnými událostmi. Se svým přítelem Honzou jsme spolu už rok a je to vztah plný lásky. Ale přeci jen to nebylo úplně ono, hlavně tedy v oblasti sexu. Jeho výbava nebyla úplně to, co jsem si představoval. Dlouho mi to stačilo, ale postupem času jsem byl spokojený méně a méně. Nenapadlo mě tedy jednoho dne, kdy jsem byl sám doma, nic „lepšího“, než napsat svému bývalému příteli Adamovi.
Ženy a muži oblečení v tom nejlepším, co mají, ale potom si povšimne stínu plížícího se od hlavních dveří. Zaujme ho, protože se schovává v šeru jako zloděj. Na tu dálku není dobře vidět, jenže je čím dál blíž a blíž. Je vzrušený tou tajemnou postavou, i když nechápe důvod svého zájmu.
Strana 79 z 95
