Filtr povídek

Igor ma pomaly obchádzal, z poza rukavíc na mňa zazeral vražedným pohľadom. Vypálil pravačkou, nestihol som sa uhnúť, no trafil len rukavicu, nasledovali krátke rýchle údery, ako keby si ma naťukával. Avokádo ma napomenul za pasivitu. Pokúsil som sa o ľavý hák, no Igor nečakal, uhol a trafil mi pravačkou obočie. Znova som zaútočil, no dobre sa kryl. Zatiaľ sa so mnou len hral, dokonca sa aj usmieval. Nasledovali štyri krátke údery na tvár. Kŕčovito som si držal rukavice pred očami. Snažil som sa uhýbať. Bil ako do vreca, aj keď som sa veľmi snažil, podarilo sa mu trafiť ma niekoľkokrát do tváre práve vtedy, keď som útočil. Zrazu mi dal ľavú ruku okolo krku, pritiahol si ma k sebe a pravou rukou mi mlátil niekde na ucho, až ho musel Avokádo napomenúť. Igor ma zatlačil do rohu a tam spustil paľbu. Bil hlava-hlava, pretože vždy trafil, aj keď som sa všemožne bránil.

Když se ozvaly první takty profláklýho šlágru Lou Begy, muj spolužák ožil a čapnul mě bez ptaní za ploutev: "Dem si trsnout, Fílo." "Maty, to je mambo. Nechceš se mnou tančit latinu, že ne?!" Jen ze srandy jsem najel na jeho způsob komunikace, protože bylo jasný, že nic takovýho se konat nemůže. "Přesně to chci," culil se Matyáš s plnym odhodlánim. "Jak bys to uďál, ty trdlo, dyť jsme oba kluci." Ani tahle věcná ho nemohla odradit: "Nedělej nic než jindy, ženský kroky jsem doma trénoval tejden."

Vzbudil jsem se s přeleželou rukou, zasunutou pod Kevinovou hlavou. Kev ještě spal. Díval jsem se na něj a pokoušel se opatrně ruku vytáhnout. Pomaloučku, nenápadně. Najednou jsem si všiml, jak se mu koutky maličko zvedají ke smíchu. „Ty nespíš!“ „Ne, jen se bavím tvým snažením,“ otevřel oči a dostal jsem pusu.

Týdny plynuly a Marek trpělivě plnil všechny Honzovy požadavky v naději, že se za dobře odvedenou práci přimluví za jeho propuštění u Tomáše a Michala nebo mu přinejmenším alespoň na pár minut odemkne klícku mezi jeho nohama a dovolí mu to, co si on sám dopřává klidně i několikrát denně.

"Jasné, môžem si nerušene vyhoniť," reagoval pohotovo a s úsmevom. "Ty si ho snáď nehoníš doma pri porne?" opätoval. "Ale honím, len toho súkromia je menej," odvetil som. S úplným kľudom v hlase sa ma spýtal, či už som si niekedy s nejakým chalanom honil pri sledovaní porna. V tom momente mi hlavou začali prúdiť hromady myšlienok a predstáv. Vedel som, kam smeruje, a tušil som, že to dnes neskončí ako bežný filmový večer.

Musím si to přiznat – jsem zamilovanej. Kevin je vlastně docela obyčejnej kluk, světlý, lehce narezlý vlasy…, ale dokáže se tak rozzářit, jak jsem to u nikoho neviděl. Kevin Krtek. Vlastně se k němu hodí i to příjmení, protože když se do něčeho zavrtá, tak ho od toho jen tak někdo nedostane, je umíněně vytrvalej.

Za sklem spojovacího okna vidím jejich hladové pohledy, které ho svlékají, i vzdouvající se rozkroky živené představami o vášnivém a živočišném sexu s tímhle nádherným dobrodruhem, který si podmaní i obrovské zvíře pomocí provizorní ohlávky.

Spustil jsem: „Promiň, měl bych tu mít k vyzvednutí balíček přes Uloženku.“ A protože jsem ukecanej, tak jsem hned zahajoval další konverzaci: „To je trochu překvapivý místo na vyzvednutí balíčku, většinou bych to čekal někde jinde…“ „Proč? Tady je to ideální místo, tady nebývá nikdy nával,“ usmál se na mě. „Řekneš mi jméno a heslo?“ a šel ke skříňce, kterou otevřel. Na poličce tam bylo pár balíčků. „Ondřej Vávra a počkej,“ vylovil jsem mobil, otevřel zprávu a řekl heslo. „Fajn, Ondřeji, souhlasí.“ A zase se usmál. Když se usmíval, tak to byl docela hezkej kluk. Teda docela – docela dost.

„Konečně, už jsem se bál, že nezavoláš. Mám okousaný všechny nehty na rukou. Tak co? Jak to vypadá?“ „Promiň, to jsem opravdu nechtěl,“ smál se do telefonu Dominik. Bože, ten jeho smích je tak krásný, pomyslel jsem si. „Prý jsi mluvil s tetou.“ „Jo, mluvil, potkal jsem jí v obchodě, ale moc mi toho neřekla.“ „Aha, no tak ti to budu muset říct já. Co děláš ve čtvrtek v pět dopoledne?“

V roku 2018 budem oslavovať už 93. narodeniny. Preklínam však každý jeden deň, ktorý na tejto zemi nadsluhujem, pretože trpím veľkými výčitkami. Prežil som život, ktorý by nebol ničím zvláštny, keby som si so sebou neniesol jedno veľké tajomstvo. Kým zomriem, musím uľaviť svojej ubolenej duši, už len z úcty k môjmu dávnemu priateľovi Franzovi.

„Pojď!“ Chytil mě za ruku a táhl mezi tanečníky a rozjel se dost dobře. Písnička dohrála a následoval ucouraný ploužák. Přimáčkl se na mě a omotal okolo mě ruce. Má pěkně hbitej jazyk. Nejprve mi olízl krk a pak mi při té puse skoro došel dech. Ruka mi sjela po jeho zádech na zadek a za kraťasy. Byl naostro. Krásnej pevnej malej zadek, ách… Vydrželi jsme tam asi do jedné.

- Máš už nejakého nápadníka? - ozve sa ako prvý. - Načo by mi bol? - nedá mi, aby som neodpovedal otázkou. - Na pravidelný sex. - - Mám zdravé ruky. - - To ti nemôže stačiť. Mne by to určite nestačilo. -