Filtr povídek

„Máš tu volno?“ ozvalo se za mnou. Sakra, takových volných lavic a někdo musí prudit zrovna u té mojí? Ohlédl jsem se. Vyšší štíhlý kluk, černé rozčepýřené polodlouhé vlasy, modré oči. A když říkám modré, tak myslím modré – když vezmete vodovky a podíváte se, jaká je v nich modrá – nerozředěná, sytá… „Martin,“ řekl a natáhl ruku. Stiskl jsem ji: „Petr. Jo, je tu volno.“

Ovládá mě božská rozkoš, proto s každým vzedmutím varlat hulákám blahem jako utržený ze řetězu. To klučinu stimuluje a jazykem pobízí můj ohon k dalším výronům, které jsou tak slastnější. Nestíhá polykat nové přívaly žhavé mrdky a přesto se urputně snaží, aby nepřišel ani o jedinou kapku, které mi stékají po ohonu i spermozásobníku a jemu po rtech, krku a hrudníku.

„Táto, ty vole, to bylo úžasný!“ Táta mě spokojeně pozoroval a pak se zeptal: „Tys fakt nikdy nikoho nepíchal?“ „Nikdy jsem ti nelhal, tati, byl jsem fakt panic.“ „Tak jsem rád, že jsem byl u toho, když sis poprvé zapíchal, a žes byl navíc fakt dobrej!“ „Díky, tati… A… Myslíš, že bych tě mohl píchat častěji?“ zeptal jsem se s rozpaky u slova „píchat“. „Jasně. Ale jenom za odměnu, chlapče…“

- Tak to budeme dobrá dvojka. Teplouš a tranďák… Co s tím uděláme? - - Trošku tolerance, nebo tak něco… a bude to v pohodě… - Saša se už zase smál a položil mu ruku na rameno. Petr proti své vůli ucítil vzrušení.

Pri vstupe do triedy neuniklo spolužiakom, že sme si vymenili úlohy a ja nesiem dve tašky. No aby bolo moje poníženie naplnené, kričí na mňa: "A kde mám desiatu?" Z tašky vyberám bagetu a utekám mu ju dať do rúk so slovami: "Dobrú chuť, prajem." Posmešky na moju osobu utíchli, keď vstúpil do triedy holohlavý Fero…

Především jsem doma nesměl nosit vůbec žádné oblečení. Tedy pokud jsme byli spolu sami. Sám doma nahý chodil spíš výjimečně, ale já jsem musel. Zpočátku jsem se cítil divně, ale postupně jsem si na to zvykl. Pro návštěvy mi pořídil několikery přiléhavé sexy boxerky, ve kterých se výrazně rýsovala moje výbava, ale nahoře jsem musel zůstat bez oblečení. Nezáleželo, jestli přišel muž nebo žena, kolega z práce nebo kamarád, sousedka nebo nějaký jeho klient. I z toho jsem byl zpočátku v rozpacích. Snažil jsem se skrývat v ložnici, ale tak jako tak jsem měl vždy povinnost se ukázat, aby mě představil jako svého syna.

Po milovaní sa s kňazmi som si sľúbil, že už konečne budem žiť vzorový život kresťana. Ako trest za predchádzajúce zlyhania som sa rozhodol úplne vylúčiť zo svojho života masturbáciu. Ubehol týždeň, potom ďalší a začal som sa cítiť osamelo. Potreboval som niekoho, kto by ma bez otázok pretiahol. Keď sa zvečerilo, zobral som auto a v teplý letný večer som sa išiel prevetrať. Blúdil som po Bratislave a rozmýšľal nad svojim životom. V tom som na Krížnej, známej to Bratislavskej ulici videl stáť prostitútky. Zastavil som a zaujímal sa, či nemajú pre mňa solídneho pána na pobavenie. Volali svojmu pasákovi. Po pár minútach k nám zavítal asi 45 ročný cigán štíhlej postavy s brčkavými vlasmi.

Celý týždeň som rozmýšľal nad stretnutím s priateľom mojej matky. Ona už v sobotu ráno utekala ku kaderníčke a potom chystala slávnostný obed. Zvoní zvonec. "Choď rýchlo otvoriť, to bude on," kričí na mňa mama. S prísnym výrazom v tvári otváram dvere. Skoro som odpadol od prekvapenia. "Pane," začínam koktať a tichým hlasom pokračujem, aby matka nepočula, "ako ste ma našli? Ale my sme sa dohodli na zajtra, ja mám dnes rodinnú oslavu." No on sa len nahlas zasmial a vstupuje dnu.

Nevím, jak se u toho Pepa tvářil, ale zvuky, co vydával, dávaly najevo, že se mu to líbí a že si u toho představuje tu svou líbeznici. Říkal mi čubko, děvko, někdy i mrdko, divoce do mě zarážel, a přitom jsem koukal na Frantu ve vodě, jak mu lezou oči z důlků a jak si nešikovně nenápadně mne ptáka pod vodou. Vzdychal jsem u toho co nejvyšším hlasem, až fistulí, protože nevzdychat u jeho přírazů nešlo, ale zároveň jsem nechtěl, aby si Pepa uvědomoval, že šuká kluka…

Ako chalan z kresťanskej rodiny som bol vychovávaný v duchu poskytovania nezištnej pomoci druhým. Preto som v posledný rok priemyslovky cez víkendy dobrovolničil v jednom z bratislavských útulkov pre bezdomovcov. Pomáhal som vymieňať posteľnú bielizeň, umýval som dlážku a vydával jedlo. Útulok slúžil výhradne na prenocovanie a cez deň bol opustený. Okrem prenocovania dostali bezdomovci aj večeru a mohli využiť sprchy alebo spoločenskú miestnosť.

A pan učitel David se zřejmě rozhodl, že mi to neulehčí. Uběhlo sotva 10 minut od drhnoucího incidentu, když se mě David zeptal: „Nebude ti vadit, když si převleču tílko? Jsem nějak zpocenej…“ „N-ne,“ zakoktal jsem zmateně. V tu chvíli si už David začal sundávat tílko. Periferně jsem zahlédl jeho břišáky, hrudník a jemné chloupky kolem pupíku. „Kam jsem si to náhradní ale dal…?“ zamumlal si pro sebe a začal se otáčet směrem k zadním sedačkám a pravou rukou se držel opěradla mé sedačky. Horké odpoledne v autě zřejmě jeho deodorant nezvládal a já zacítil z velmi krátké vzdálenosti tu nejúžasnější vůni, jakou jsem kdy ucítil. Jeho pot.

Takýto výcvik musí byť považovaný iba za hru a realizovaný na dobrovoľnej báze. Výcvik musí byť možné kedykoľvek ukončiť a môže v ňom byť iba toľko násilia, aby to nezanechalo trvalé následky.

Dává mi piškot a já ho s děkovným a současně slastným výrazem beru do tlamy a začínám kousat. Strká mi do díry ocásek, a aniž by cokoliv říkal, tak já hned, jak tam zajede, zavrtím, aby viděl, že drží. Poplácává mě po zádech a já se najednou cítím velmi šťastně. Přichází z druhé strany, roztahuje mi nohy a nasazuje cbčko. Nijak neprotestuji, od začátku mi bylo jasné, že ta volnost pro mého ptáka je jenom na velmi omezenou dobu, ale i za tu krátkou chvíli jsem mu velmi vděčný, protože jsem dostal příležitost zažít slastný pocit orgasmu. Ano, je to hodný Pán. Můj Pán.