Gay povídky

„Pamatuješ, můj pane, jak Hanek s Čeňkem přišli k otci Jeronýmovi a nabízeli své životy za můj? Já bych také neváhal, kdyby se vrátil Martin. Asi mě stesk nikdy neopustí. Když se milujeme, cítím ho stále, jako by byl s námi. Nic krásnějšího jsem nepoznal a kolikrát si toho nevážil, co bych dnes za to dal.“ Čeněk, ač milování s Matějem bylo vzrušující jako vždy, občas v duchu viděl i Johana. Tu neskutečnou drásající touhu, kterou neměl sílu zaplašit. Jen Hanek se svým cizokrajným Jáchymem si užívali lásky plnými doušky. Naučil ho už spoustě českých slov a on na oplátku korejských. Samozřejmě většinou okolo milování.

Vojta musel rychle ven z restaurace a těch čtyř stěn. Kdyby tam byl ještě chvíli, asi by se pozvracel. Nasadil krok a vůbec si nevšímal, že za ním Erik skoro běží a něco na něj huláká. Chtěl být doma, sám doma, sedět v ateliéru, drolit zaschlou barvu ze své malířské haleny a nad prázdným plátnem vypustit souboj odstínů. Dnešní den byl katastrofa od A do Z. Strávil ho s někým, kdo ho má za burana a morouse. Měl snahu, opravdu měl a doufal, že to Erik, nebo jak se ten kluk vlastně jmenuje, nakonec prohlédne. Místo toho se jeho názor nezlepšil ani o kousek. Nejhorší na tom byl fakt, že Erik je vlastně poslední, který za něco může. Jeho matka, Erikova matka, kurátorka i on, Vojta, všichni do jednoho zničili tenhle den. Hnulo se v něm svědomí, že si Erik udělal nejhorší obrázek o novém místě, a zpomalil. Bohužel natolik, aby ho Erik doběhl a on slyšel jeho poslední větu: „Tak sakra stůj, ty netalentovanej patlale!“

Za mestom sa rozlúčil Teo s otcom aj s Draganom. Ich objatie bolo dlhé a vrúcne. Ťažko sa im lúčilo. Potom sa Teo vymanil z Draganovej náruče. Utrel si slzu, usmial sa na polodraka, poločloveka a rýchlym krokom sa vybral úzkym chodníkom, ktorý smeroval od cesty do hustého lesa. Sudca s Draganom nasadli do koča. Vojenský doprovod otočil kone a pomalým klusom sa vracali cez úžľabinu do mesta. Tu na ních zaútočila tlupa ničomníkov, ktorých z väzenia vykúpil obchodník s otrokmi. Začal sa tvrdý boj.

Jazykom mu ešte poláskal vädnúci penis a presunul sa k Petrovi. “Ty moje zvieratko,” povedal mu nežne. “Ty môj divoký kanec, s tebou je každý okamih krásny,” chlapci po náročnom víkende zaspali v posteli, hoci nebolo ešte ani 9 hodín. Cez noc sa ešte dvakrát zobudili a dvakrát sa pomilovali.

Nedalo mu to. Vrátil se do zpráv a rozklikl fotky na jeho profilu. Na všech hezká, mladá, uvolněná tvář. U vody, na kole, s velkým černým psem neurčité rasy, s rukama zabořenýma v něčem, co identifikoval jako těsto, a v zástěře. A u všeho ten radostný úsměv. 

“Povedz, Teo, kto si, kto sú tvoji rodičia?” pozeral na tú povedomú tvár. “Pán sudca, ja som sirota. Okrem Dragana na svete nemám nikoho. Moja mamka bola cigánka z rodu kotlárov a môj otec bol vyslúžilý vojak…” “Tvoja mama sa volá Zuna? Čo sa jej stalo?” pýtal sa sudca. Teo ostal prekvapený, odkiaľ sudca pozná meno jeho matky. “Ponorila sa do rieky a už sa nikdy nevynorila. Utopila sa. Odvtedy som sirota,” vzdychol Teo pri spomienke na svoje detstvo.

“Ja ťa nenávidím, ty si surovec!” jačal Peter, keď ho Paľo nahého vtiahol do pol lýtok do potoka. Ľadová voda v nízkotatranskom potoku bola po rannom milovaní skutočne šok. Konečne ich penisy boli v inej ako v stoporenej polohe. Paľo začal na Petra špliechať vodu, ktorá mala len pár stupňov. Peter začal robiť to isté. Boli ako dva sokoly, dva orly, ktoré si vo vode čistia svoje zaprášené perie. Okolo nich boli obrovské lopúchy. Chalani kričali od bolesti, ktorú im spôsobovali tisíce ihličiek, ktorými ich bodala ľadová voda. Boli krásni. Boli roztúžení, boli súčasťou divej nespútanej prírody.

Princ si osušil ústa. Otočil sa na posla, ktorému sa v okrových pančuchách urobila z videnej rozkoše poriadna hrča. “Teraz hovor, milý posol,” vyzval ho princ. Posol sa znova uklonil. “Osvietený princ Ctiboj, v neďalekom kniežatstve tiež pátrajú po mládencovi, ktorý zodpovedá presne tvojmu popisu,” oznámil mu dôležitú správu. “A tušíš, prečo po ňom pátrajú?” zaujalo to princa. “Vraj je zapletený do záhadného zmiznutia 24 mladíkov, mladých aj zrelých mužov,” oznámil posol.

“Vážení smútoční hostia, chcem sa vám poďakovať, že ste prijali pozvanie k tomuto stolu. Pred pár chvíľami sme na poslednú cestu vyprevadili moju milovanú starú mamu. Bola to úžasná žena. Jej odchodom mám pocit, že sa definitívne zavrela brána za mojim detstvom. Stará mama, to boli pre mňa krásne chvíle prázdnin a Vianoc. Keď prišla ona, bol to pre mňa vždy sviatok. Vtedy som ako dieťa vždy pociťoval pokoj a lásku. Ešte pred svojim odchodom na večnosť do náruče Boha som jej stihol predstaviť môjho priateľa. Ona ho prijala a určite by bola šťastná, keby ste ho prijali aj vy.”

S povzdychnutím se prohrábnu účesem, znovu popadnu mobil a začnu na netu hledat nejbližší obchod s potřebama pro kutily. Achjo, jenže copak já jsem nějakej kutil? Jo, dejte mi noťas rozloženej na jednotlivý šroubky a komponenty – a já vám ho sestavím. A dost možná bude fungovat líp, než fungoval předtím. Ale vrtat díry do zdi nebo řešit, že je někde vadný nějaký těsnění? Tomu teda říkám výzva!

Blbý svátky. Blbý trhy. Blbej zvon, blbá výzdoba, blbej sníh, blbá zima, blbý všecko! Vztekle popadl provaz a cinkl do toho melodického kusu kovu. Nechce žádný štěstí, nechce žádný zdraví, nechce prachy a nechce se zabývat vůbec žádným chlapem. Tak. A celý ty slavný Vánoce bude trávit o samotě, navzdory a natruc všemu tomu pitomýmu kýči okolo. Sežere rybu, sežere salát, zapne telku a hotovo.

A ten signál? Vzpomněl si. Tohle se zakládalo na pravdě. On a Timothy byli na výletě v horách a jedné horké letní noci, zpocení a ulepení, na to prostě vlítli. Pane bože, Timothyho mužský pach a vůně jeho zpocené kůže… A jeho pták, který Esenovi postupně vyšukával rozum z hlavy, až skoro ztrácel vědomí. A tehdy se to stalo. Signál.

Hankovi jeho exotickou lásku přáli. A ten? Nechal si od Ludvíka napsat pár krátkých vět, v latině i arabštině, o kterých si myslel, že bude potřebovat. Když se snažil něco z toho přečíst, jeho Jáchym mu dal prst na ústa, svlékl se a pomalu svlékal i Hanka. Pak si klekl nad něj a celé jeho tělo masíroval. Používal jednotlivé prsty i dlaně a lokty. Pokynul mu, aby se otočil. Totéž proběhlo, když ležel na břiše. Začal přejíždět po hrázi, mnout a nechat mezi prsty proklouzávat jeho varlata. Neomylně poznal, kdy přestat a kdy s ještě větší intenzitou pokračovat. To už se nedalo vydržet. Hanek strhl chlapce k sobě, přetočili se a pronikal do jeho těla. Stejně tak svým jazykem do na první pohled malých úst.