Kieran: Za chyby se draze platí - 5. Zákaz orgasmu

Ještě skoro celou neděli jsme měli Górdanův hrad pro sebe jen my tři. Protože ale Master Frederic trval na tom, že si užiju jeho důkladnou prohlídku, rozhodl Górdan, že nás nechá o samotě. Dal mi tím najevo, že Masteru Fredericovi absolutně věří a že já ho musím ve všem poslouchat. Už ke snídani jsem musel přijít nahej a k mýmu nemalýmu překvapení byla na mým místě u stolu místo křesla dřevěná židle s pěkným umělákem s přísavkou. Koukal jsem na toho macka dost vyjukaně a moc se mi nechtělo posadit se na něj.

„Jak dlouho myslíš, že budeme čekat?” ozval se Górdan pobaveně. „Master Frederic si tě chce důkladně prohlédnout, tak nám přišlo vhodné, když se před tím trochu uvolníš.”

Aha, takže prohlídka bude asi pěkně brutální, pomyslel jsem si a nebyl si jistej, jestli se na to těším.

„A vzít sem lubrikant vás nenapadlo?” zeptal jsem se a pořád si docela s nechutí prohlížel dost velkou a věrnou napodobeninu penisu s vystouplými žílami a lesklým žaludem. Směrem ke kořeni se rozšiřoval. Ach bože, sedět na tom bude očistec.

„Když hezky poprosíš, tak ti ho podám,” usmál se Górdan.

Podíval jsem se mu do očí a pak jsem si klekl a pokorně poprosil o lubrikant. Sladce se na mě podíval a podal mi dózu s mentolovou mastí.

„Nešetři s ní,” upozornil mě.

To ne! Tohle ti dva šílenci nemůžou myslet vážně. Ještě pořád mě pálil zadek, zmrskanej a odřenej od šoustání s Masterem Fredericem a já si mám sednout na dildo potřený mentolem? Klečel jsem tam a tvářil se zoufale. V tom vstal od stolu Master Frederic, vzal mi mast z ruky, potřel důkladnou vrstvou trčícího uměláka a podíval se na mě.

„Vstaň a koukej si nasednout. Počítám do deseti a jestli na něm nebudeš sedět až po kořen, přivážu tě ke koze a narvu ti ho do prdele sám. A pak přidám padesát rákoskou.”

Tím řekl vše. Nepotřeboval jsem další pobídky a motivace. Postavil jsem se rozkročmo nad židli, rozevřel si rukama půlky a začal opatrně nasedat na toho mučitele, kterýho mi Master Frederic ochotně přidržel. V prvních vteřinách to ani nepálilo, ozvala se jen známá bolest z roztažení svěrače. A pak začala palčivost převládat a já syčel bolestí a očima prosil Górdana, ať mi proboha dovolí vstát. Zbytečně.

„Osm,” řekl významně Master Frederic, kterej se díval, jestli už v sobě mám toho trapiče celýho. Připadalo mi, že je nekonečnej. Tlačil mě hluboko v podbřišku a já ještě neseděl plnou vahou na židli. Palčivost z masti už se ale díky bohu nestupňovala a převládal spíš chlad, a to bylo docela příjemný. Moje obavy z nesnesitelný bolesti se nepotvrdily.

„Deset!” ozvalo se za mnou ve chvíli, kdy jsem konečně dosedl na židli i na kořen uměláka. Stihl jsem to jen tak tak a Master Frederic mi taky potvrdil, že mám kliku. Seděl jsem tam, jako bych spolkl pravítko, a Górdan poznamenal něco o středověkým narážení na kůl. Jeho smysl pro humor jsem nesdílel.

Asi po dvou minutách mě přešla bolest a začal jsem si to ponížení báječně užívat. Zavrtěl jsem se na kolíku, abych si udělal trochu pohodlí, a pak se rozhlídl po stole, co bych si asi tak dal k jídlu. Byl tam tác s chlazeným ovocem, pečivo, máslo a jablečnej koláč. Sáhl jsem po hroznovým víně, když se ozval Górdan: „Kierane, podej mi marmeládu, prosím,” sladce se usmíval a ukazoval na komodu u stěny.

Ach jo! Okamžitě jsem jejich ďábelskou hru pochopil. Budu muset vstát z uměláka, donýst misku se zavařeninou a znovu se posadit. A jen co se posadím, budou chtít podat něco dalšího, třeba espresso z automatu na stolku na druhý straně jídelny. Je moje povinnost oba pány obsluhovat. Přitom si budu vstáváním a sedáním bolestivě ojíždět zadek. A přesně tak to bylo. Běhal jsem s malejma přestávkama pro kávu a pro smetanu, pak zase odnýst marmeládu, aby nepřekážela, a přinýst banány. Snad dvacetkrát jsem musel absolvovat bolestivou proceduru vstávání a nasedání, občas zpestřenou čerstvou dávkou mentolový masti. Čím víc jsem byl odřenej, tím víc byla nesnesitelná. Nakonec jsem tam seděl jako na jehlách a přál si, aby mi už dali oba tyrani pokoj.

Konečně byla snídaně u konce a Górdan se nabídl, že sklidí ze stolu. Mně přikázal následovat Mastera Frederica do jeho pokoje, kde byl postavenej gynekologickej stůl, vylepšenej řemenama. Taky tam stála silná lampa a bílá stolička. Pobídl mě, abych si lehl, a dal nohy do třmenů. A pak zamkl dveře a já se vyděsil. Byli jsme na hradě sami, jedinej, kdo nás mohl vyrušit, byl Górdan.

„Górdan mi slíbil, že nám nechá celý dopoledne, protože musí něco zařídit mimo hrad. Já mám ale rád jistotu a nechci tě tady honit. Tak dobře se tu nevyznám,” vysvětlil mi Master Frederic a mně v tu chvíli došlo, že zamkl proto, abych mu náhodou nezdrhnul.

Beze spěchu utáhl všechny řemeny, který mě poutaly ke gynekologickýmu stolu, takže jsem skončil s nohama široko od sebe, zadkem vystrčeným, bezmocnej a poníženej před cizím chlapem. Už to ale nebylo tak nepříjemný jako včera. Má submisivní dušička se tetelila blahem. Master Frederic si mezitím natáhl rukavice, rozsvítil tu silnou lampu, která ozařovala můj volně přístupnej rozkrok, a sedl si na židličku mezi mý nohy.

„Jak se cítíš?” zeptal se skoro profesionálně. Přitom si nageloval dva prsty a vsunul mi je do zadku. Druhou rukou mi stahoval předkožku a prohlížel ústí močový trubice. Po chvilce vzal do ruky moje koule a začal si s nimi pohrávat. Nebolelo to, spíš to bylo hodně příjemný a vzrušující.

„Zvláštně,“ odpověděl jsem podle pravdy. „Neznám vás, pane, a jsem vám vydanej na milost a nemilost.”

„Víš, proč jsi tady?” ptal se jakoby nic a přitom pořád prstil můj roztaženej zadek. Ocas mi stál od chvíle, co mě připoutal, a moc se mu dráždění prostaty líbilo.

„Chtěl jste mě vyšetřit, pane,” odpověděl jsem, zmatenej jeho otázkou.

„Správně, jsem totiž doktor. Myslím skutečně lékař. Už jsem byl jednou u toho, když jsi zkolaboval, takže bych nerad, aby se to opakovalo,” vytáhl prsty z mýho konečníku, sundal si rukavice a zvedl se ze židle. Pak se znovu objevil nade mnou, ale v uších měl stetoskop. Přiložil mi ho na nahej hrudník a chvíli poslouchal.

„Jak to myslíte, že jste byl u toho, když jsem zkolaboval?” dovolil jsem si otázku, protože mi to vrtalo hlavou.

Změřil mi tlak a pak si vyndal stetoskop z uší a usmál se. „Nedovolil jsem ti mluvit. Až budeme u mě doma, potrestám tě. A připomeň mi, abych tě už nikdy nemrskal kopřivama,” dodal a zamrkal na mě.

Vytřeštil jsem na něj oči a okamžitě si vzpomněl na tu noc, kdy jsme ve výcvikovým táboře byli jako bažanti lovnou zvěří pro mazáky. Dva chlapi nás tehdy zajali a zmrskali kopřivama, na který jsem alergickej. Jenže to jsem tenkrát ještě nevěděl. Master Frederic byl tehdy medik, ve skutečnosti se jmenoval Michael a zachránil mi život.

„Svět je malej, co?” culil se Master Frederic. „Ale teď se vrátíme k tomu, co jsem chtěl. Kromě vyšetření jsem s tebou hlavně chtěl mluvit. O tobě vím od Górdana všechno, ale ty nevíš nic o mně. Chci, abys věděl, že jsem sice hodně drsnej vychovatel, ale respektuju to, co je tabu. Většinou kašlu na nějaký prosby a řvaní a sub si u mě sáhne kapánek dál, než čekal, ale pravidla dodržuju.”

„Tak proč tady ležím připoutanej, když se mnou chcete jen mluvit?” já jsem zase pravidla rád porušoval. Jak jinak bych si vysloužil tresty?

„Ty si fakt rád zahráváš, co?” Master Frederic zvedl obočí. Už podruhý jsem promluvil bez dovolení. „Protože k tobě chci být upřímný, odpovím ti. Tebe baví role suba. Vzrušuje tě ponížení, bezmoc a bolest, tak proč ti to nedopřát, když já se zase na bezmoc, bolest a ponížení rád dívám? Není vzrušující ležet tady nahej a roztaženej, abych si s tebou mohl hrát, a přitom si povídat?“

Jo, tak to se teda trefil! Vzrušující to bylo pořádně.

Znovu si sedl na stoličku mezi mý nohy a natáhl si čistý rukavice. Pak odněkud vytáhl sterilně zabalenej plastovej dilatátor. Hezky mi ho předvedl, když ho potíral gelem, abych se mohl pokochat dýlkou a průměrem sedm milimetrů. Stáhl mi předkožku a nasměroval tu věc k ústí mý močový trubice. Vzepjal jsem se v poutech, ale to bylo asi tak všechno, co jsem mohl dělat. Dilatátor byl silnější než cévka, kterou občas používal Górdan, když mě chtěl hodně zdeptat. Zas byl ale slabší než ta věc, kterou mi do ocasu pouštěli elektrošoky vojáci v Castelreagh.

„Pracoval jsem při studiu jako medik ve vězení,” vyprávěl mi Master Frederic, jako by se nechumelilo, a tlačil mi přitom opatrně tu plastovou tyčku do ocasu. Pálilo to a já myslel, že se počůrám, ale věděl jsem, že nesmím. Vychcat jsem se mohl, až když mi to pán dovolí a rozhodně ne uprostřed hry, leda bych chtěl nějakej extra surovej trest. A to jsem fakt nechtěl. Lapal jsem po dechu, syčel bolestí a svíjel se v poutech, ale Master Frederic neslevil ani z jedinýho milimetru dýlky. Když dilatátor celej zasunul, začal mi ocas zvolna honit.

„Líbí se ti to?” zeptal se konverzačním tónem.

„Bolí to, pane,” odpověděl jsem podle pravdy.

„Takže líbí, a proto to taky dělám,” vysvětlil mi můj mučitel spokojeně a pak pokračoval: „Svou kariéru jsem začal v jedný z nejšílenějších věznic ve Skotsku,” vyprávěl mi a mezitím si na mě zase něco chystal. „Vyslali mě tam bratři z PIRA, abych mohl podávat informace, koho z našich lidí tam převezli. Vláda jejího Veličenstva se snažila spousty zajatých bojovníků uklidit z Irska právě do tý pekelný díry,” odmlčel se a já ucejtil nagelovaný prsty mezi půlkama. „Povol se,” přikázal mi a já vystrčil zadek co možná nejvíc. Následoval dotek chladnýho kovu, kterej nezadržitelně vnikal do mý zadnice.

„Takhle jsem roztahoval prdel všem vězňům, když u nich bachaři něco nahmatali v zadku. Částečně proto, abych zjistil, co tam mají, a částečně za trest. Hned první týden ve věznici jsem přišel na to, že mě bude ponižování a týrání chlapů bavit.”

Master Frederic do mě konečně zasunul celou tu kovovou věc a já pochopil, že to je anální zrcadlo, kterým mi rozevře svěrač. Připravil jsem se na bolest, která se pozvolna stupňovala, jak se průměr zrcadla zvětšoval. Můj mučitel byl ale opatrnej, takže jsem to i s odřeným zadkem bez problémů zvládl.

„Hezky si odpočiň a uvolni se. Za chvíli budeme pokračovat,“ poradil mi Master Frederic a já ho poslechl, protože jsem stejně neměl jinou možnost.

Master Frederic mezitím něco štrachal na stolku, kam jsem neviděl. Snažil jsem se tam kouknout, ale to bych si musel ukroutit hlavu. A přitom jsem byl tak zvědavej, co na mě zase chystá. Začal mi zvolna honil ocas a pak mi zasunul do roztaženýho zadku vibrátor, přitlačil na prostatu a pustil ho naplno.

Zavyl jsem a prohnul se jako luk. Kdesi uvnitř se vibrace přenesly i na dilatátor v ocasu a já měl dojem, jako by mnou projel proud. Několik minut mě Master Frederic trápil pohyby vibrátorem v zadku a já se svíjel v poutech jako na rožni. Pomalu jsem se blížil do jiný dimenze dalšího nádhernýho orgasmu, jenže takovýho, jakej jsem ještě neznal. Ještě nikdy jsem se neudělal tak intenzivním vnitřním drážděním prostaty. A Master Frederic to po chvíli ještě vylepšil, protože mi začal ocas zase honit.

Ve chvíli, kdy sebou můj ocas zaškubal, vytáhl Master Frederic dilatátor, a to už ze mě vyletěl bílej proud. Vycákal jsem se v několika dávkách a bylo toho díky silnýmu dráždění prostaty fakt hodně. Užíval jsem si ten skvělej vrchol se zavřenejma očima a zhluboka ho vydejchával. Postupně zmizel ze zadku vibrátor i anální zrcadlo a pak si můj mučitel stoupl nade mě. Otevřel jsem oči.

„Nezapomněl jsi náhodou, že ti nikdo nedovolil se udělat?” připomněl mi ledově.

„Promiňte, pane,” zašeptal jsem vyděšeně. Na zákaz stříkat jsem úplně zapomněl. Když jsme hráli hru s Górdanem, nemusel jsem čekat na dovolení. Ve chvíli, kdy mi můj pán začal honit ocas, byl výsledek jeho aktivity předem jasnej. Proto mě ani ve snu nenapadlo, že mě Master Frederic úžasně rafinovaně udělá pomocí vibrátoru jen proto, aby mě pak mohl potrestat.

„Tak co s tebou uděláme?” nadhodil Master Frederic do tíživýho ticha. Neodpověděl jsem, protože na můj názor se neptal. Určitě už měl vymyšlenej nějakej trest. Ležel jsem tam připoutanej s nohama doširoka roztaženejma a zadkem vystrčeným. Ideální podmínky.

Mý úvahy o trestu rázně přerušily kroky na chodbě a zaharašení klíče v zámku. Master Frederic, kterej si zrovna vybíral nějakej nástroj na stole u zdi, se ohlídl ke dveřím. Jedinej, kdo měl od těch dveří druhej klíč, byl Górdan.

„Dal jsem mu trochu zabrat,” Master Frederic se usmál od ucha k uchu. „A teď přemýšlím, jak ho potrestat za nedovolený orgasmus. Máš tušení, kolik toho vydrží?” zeptal se Górdana.

Górdan si mě mlčky prohlídl. Setřel mi prstem ze žaludu trochu sperma, co mi zasychalo i na břiše a v klíně, a olízl ho. Vzal do ruky dilatátor a vyzkoušel rozevření análního zrcadla. Pak se mi zadíval do očí. „Když byl naposledy v Castelreagh, vydržel mučení pět dní,” oznámil Masteru Fredericovi suše. Chtěl mu tím říct, že mi může dát zabrat mnohem a mnohem víc a já se z toho nesesypu. To od něj bylo velice pozorný a jednou si to taky pěkně vypije. I já mu umím dát zabrat.

Mýmu mučiteli se zablesklo v očích. Už pro mě měl trest určitě vymyšlenej. Rozepnul pouta na gynekologickým stole. „Ukliď tady, pak jdi do svýho pokoje. Osprchuj se a počkej, až tě přijdeme potrestat. A ať ti pěkně stojí ten tvůj stožár, aby bylo vidět, jak se těšíš.”

Pomalu jsem slezl z gynekologickýho stolu. Zrovna moc mi to nešlo, byl jsem celej ztuhlej a nohy byly jako vykloubený. Nikdo se ale neměl k tomu, aby mi pomohl. Master Frederic mi podal lahev s dezinfekcí a hrst papírovejch kapesníků na umytí stolu, vibrátoru i análního zrcadla. Měl jsem první příležitost si tu věc prohlídnout. Bylo pěkně veliký i v zavřeným stavu. Nechtěl bych ho v sobě mít znovu.

Když jsem všechno umyl dezinfekcí a Master Frederic si zkontroloval, že pečlivě, poslal mě nahoru. Už bylo načase, zaschlý sperma na břiše mi docela vadilo. Ponižovalo mě, že jsem se nesměl ani otřít, prý abych si pro příště pamatoval, že stříkání bez dovolení je zakázáno.

Teplá voda a můj oblíbenej sprchovej gel Acqua di Gió od Armani a únava i různý bolístky byly rázem pryč. Potřeboval jsem to, protože mě ještě čekal trest, kterej bude nejspíš hodně tvrdej. Orgasmus bez dovolení byl asi tím nejhorším proviněním v D/s hře. Po pár minutách jsem vylezl ze sprchy. Sice bych tam nejradši stál tak půl hodiny a ještě radši bych si zalezl i s Górdanem do jeho obrovský vířivky, ale to by mi asi neprošlo. Zdálo se, že i Górdan je celej žhavej do mýho potrestání. Neudělal nic, aby to Masteru Fredericovi rozmluvil, spíš naopak. Chtěl mě potrestat za úlet s Willym za každou cenu.

V koupelně jsem měl veliký zrcadlo, ve kterým jsem se rád prohlížel. Někdo by řekl, že jsem narcis, ale bral jsem to tak, že bezchybnej vzhled je moje povinnost. Pokud si mě Górdan vydržuje jako svýho milence, musím vypadat dobře. Floridský slunce mi zajistilo bronzovou barvu, která se mi vážně líbila. Ze zkušenosti jsem věděl, že mi na severu Irska vybledne za pár dní, tak jsem ji přiživoval v solárku. Jenže to se mi při výchovným pobytu u Mastera Frederica určitě nepoštěstí, takže budu za tejden bílej, skoro jako ostatní Irové.

Několika zaručenejma tahama jsem před zrcadlem domluvil svýmu ocasu. Sice toho k dokonalý erekci moc nepotřeboval, ale nechtěl jsem Masteru Fredericovi dávat jakoukoli záminku pro zpřísnění trestu. Pak jsem se přesunul do pokoje a pro jistotu si klekl. Dostal jsem jen příkaz počkat, ale otrok by měl čekat v kleče na podlaze. A já měl v pokoji i v koupelně kamery.

Přišli oba, ale vychutnali si mě pěkně dlouho. Už mě tlačily kolena, bolelo za krkem a pomalu mě to přestávalo bavit. Měl jsem šílenej strach a pot mi stejkal v čůrcích po zádech. V hlavě mi šrotovalo, co za další surovost na mě vymyslí.

Mlčeli a chodili kolem mě jako tygři kolem bezbranný kořisti. Jako žraloci kroužící kolem potravy. Master Frederic občas špičkou boty vyzkoušel, jak mi stojí ocas, ale ten mě díky bohu ani v tý hrůze nezklamal. Pak sáhl do kapsy a vytáhl mý starý známý svorky na bradavky i na koule. Závažíčka na nich už byly pověšený.

„Na bradavky si je dej sám!“ rozkázal mi a mně málem vyhrkly slzy. Natáhl jsem ruku a on mi vložil menší svorky do dlaně. Překvapilo mě, jak jsou těžký. Pak se ke mně sklonil a natáhl mi levou bradavku.

„Jaůůůůůůůůůůůůůů!“ zavyl jsem a v totálním zoufalství si zacvaknul svorku. Ostře to zabolelo, jak se zakousla do tkáně, a já ji pomaličku pustil, aby to bylo co nejšetrnější. Bradavka se natáhla pod tíhou závažíčka a já stejně bolestí lapal po dechu.

Master Frederic mě chvíli nechal bolest vydejchat a pak mi natáhl i druhou bradavku, abych sám sobě ublížil. Bolelo to možná ještě víc. Koule už mi svorkami obsloužil sám, ale nebolelo to o nic míň než před tím v mučírně.

Čekal jsem, co bude dál, protože svorky byly jen začátek.

„A teď si dáš sto kliků, abys nezlenivěl,“ vyřkl konečně Górdan vítězoslavně jejich ortel. Vytřeštil jsem na něj oči, protože to byl čistej podraz. Čekal jsem, jak mě zase seřežou vším možným, a oni vymysleli tohle. Nejdřív mě donekonečna nechali škvařit ve vlastní šťávě a určitě se skvěle bavili. A co bylo horší, dřív bych těch sto kliků dal bez problémů, ale na Floridě jsem se kromě surfování a pár návštěv posilky především flákal, takže jsem si vůbec nebyl jistej, jestli to zvládnu.

Dostal jsem limit dvě minuty, což byl další šílenej podraz. To si ani neodpočinu a budu muset makat jako šroub. Se svorkama a závažíčkama to bude opravdu výjimečnej zážitek.

„Za každou vteřinu, kterou přetáhneš, dostaneš dvě rákoskou, ale pořádný,“ doplnil ještě Master Frederic a pak stiskl stopky.

Prvních dvacet kliků bylo v pohodě, i když jsem myslel, že mi bradavky a koule brzo upadnou. I druhá dvacítka ještě šla a pořád jsem měl i dobrej čas. Víc než bolest svalů mě pořád zaměstnávala bolest těch čtyř citlivejch míst, ozdobenejch svorkama. Krize přišla někde v polovině. Tělo ztuhlo a dech mi nestačil. Ruce mi začaly vibrovat. Myslel jsem, že už se nezvednu. Brzo se k tomu přidala i záda a krk a nohy a najednou mě rozbolel celej člověk. Co na tom, že jsem si to uměl logicky zdůvodnit přebytkem kyseliny mléčný ve svalech. To mi vůbec nepomohlo. Chvíli jsem zůstal ve vzporu a zhluboka dejchal, ale žádný úžasný zlepšení se nedostavilo.

„Do hajzlu, takhle snadno jim to vítězství nedaruju! Nenechám se zmrskat rákoskou. Přece nejsem taková sračka!“ motivoval jsem sám sebe v duchu. Šlapalo to dalších dvacet kliků.

Poslední dvacítka už byl pekelnej očistec. Pořád jsem čekal, kdy přijde ten pověstnej druhej dech, ale ten se někde flákal a nedorazil. Fyzičku jsem měl úplně zoufalou, protože kdysi jsem dělal každej den kliků dvě stě. Sto obouruč a pak po padesáti na každý ruce. No tak to bych dneska určitě zdechnul! Svaly se mi třásly přestálou námahou a funěl jsem, jako bych vylezl na Mont Blanc.

Když jsem si stoupl a Master Frederic cvakl stopkama, bylo to přesně dvě minuty a pět vteřin. Uffff! Deset ran rákoskou snad přežiju, i když jsem měl prdel ještě pořád pruhovanou od Górdanových inovativních výslechovejch metod.

Musel jsem se ohnout přes židli a výprasku se ujal Master Frederic. Měl v oblibě tenký rákosky, který sice nedávaly takový rány, ale mnohem častějc rozsekly kůži do krve. Bolest tak byla nakonec mnohem větší než od silný centimetrový rákosky, kterou používal Górdan. Ta dělala parádní krvavý jelita, zejména když byla napuštěná vodou, ale krev po ní tekla jen málokdy.

Švih! Rozmáchl se Master Frederic a rákoska se zakousla do mýho vystrčenýho zadku.

Zaskučel jsem, protože to pěkně palčivě zabolelo hned od první rány. Byla tak silná, že mi koule se závažíčkama poskočily a já si málem prokousl jazyk.

„Jedna, děkuji, pane,“ počítal jsem poslušně.

Švih! Švih! Švih!

Rákoska malovala rudý pruhy na můj zadek a já předpisově počítal, i když jsem měl co dělat, abych neřval z plnejch plic. Mít při výprasku závaží na bradavkách a na koulích bylo dost příšerný. Při první ráně se rozhoupaly a pak už se nezastavily. Bim bam, jak andělský zvony!

Konečně na můj zadek dopadla desátá rána a Master Frederic mi obliny přejel rukou, aby se potěšil tím, co vytvořil.

„Ani to nekrvácí,“ ujistil mě. „Byl jsem na tebe hodně mírnej, šmejde!“

Proboha, mírnej? Vždyť mě řezal, jako by na tom záviselo sjednocení Irska!

„Už se můžeš narovnat,“ ozval se pro změnu Górdan. Stál někde u mý postele, ale pak přišel blíž a sáhl mi mezi nohy. Vzal jemně do dlaně mý bolavý koule a opatrně sundal obě svorky. Pak mi koule promnul.

Po tak dlouhý době se mi zatmělo před očima a musel jsem se přidržet židle. Návrat krve do mejch žláz bolel tak, že mi vyhrkly slzy. A bradavky na tom o pár vteřin pozdějc nebyly o nic líp. Górdan mě chytl kolem pasu a já si zmoženě opřel hlavu o jeho rameno.

„Jaůůůůůůůůů, do prdele, to bolí,“ kňučel jsem mu do ucha.

Usmál se a sklonil hlavu, aby mi mohl bradavky jemně obkroužit špičkou jazyka. Zavřel jsem oči.

„Jdu si zabalit věci,“ oznámil Master Frederic a tiše se vytratil.

Górdan u mě zůstal. Odvedl mě do postele a nejdřív prozkoumal škody na mý zadnici. Když se ujistil, že žádný trvalý nezůstanou, dal mi ruku kolem ramen a přitiskl se ke mně. Jeho tvrdou bouli v kalhotách jsem cejtil až moc dobře, takže jsem hned věděl, jak to skončí. Bylo mi jasný, že na můj názor se ptát nebude. Nasliněným prstem pořád na střídačku dráždil mý bolavý bradavky a hrál si s nima. Chvilkama to bolelo jako blázen.

„Proč musíš za tejden odjet?” zeptal jsem se ho po chvíli.

„Nechci o tom moc mluvit, ale mám nějaký rodinný malér. Kdybych mohl, vyřídil bych to hned, ať to mám z krku, ale bohužel tu mám na hradě velmi důležité hosty, které nemůžu odvolat. Tři měsíce jsme to setkání připravovali. S tebou můj odjezd do Belfastu ale nemá nic společného, neboj se,” doplnil rychle.

„Všechno, co se týká tebe, je i můj problém. Jsme spolu už moc dlouho na to, abych zůstal mimo.”

„Tohle si ale vážně musím vyřešit sám. Platím své ženě nemalé částky na pohodlný život a ona je na oplátku slepá a hluchá a nedělá mi problémy. Neventiluje detaily našeho zkrachovalého manželství v bulvárním tisku a mlčí o tom, že jsem bi a vydržuju si milence. Těžko by ale skousla, kdybych si tě dovedl až k nám domů. Tenhle hrad je pro ni něco jako paralelní dimenze. Nesnáší to tady. Odsud řídím akce PIRA a bojuju za samostatné Severní Irsko, zatímco v Belfastu jsem loajálním politikem Jejího Veličenstva a otcem rodiny.”

„A za jak dlouho se vrátíš?”

„Jestli se ptáš na to, jak dlouho bude trvat tvůj trest u Mastera Frederica, tak týden,” usmál se, a přitom mi maloval ukazováčkem klikyháky po hrudníku a po břiše.

„Otoč se zády,“ přikázal mi, stáhl si kalhoty a během chvilky už jsem měl jeho ruku mezi půlkama. Rezignovaně jsem mu podal z nočního stolku lubrikant. Byl nadrženej jako bejk. Mý trestání ho vždycky vzrušovalo. Pokrčil jsem kolena, abych mu to usnadnil. Věděl jsem, že je mou povinností nechat se ošukat, i když jsem na sex neměl jedinou myšlenku. No co, napadlo mě, když do mě tvrdě a bezohledně vnikal jeho slušně velkej ocas. Aspoň neporuším zákaz orgasmu.