Gay povídky

Alex ty obrázky sotva vnímal. Rozptylovalo ho vlhké teplo, které se tvořilo mezi ním a Lucasovým tělem, a taky prsty, kterými se ho Lucas občas dotýkal na hrudi a někdy obkroužil jeho růžové dvorce a přejížděl bříšky prstů přes tuhé bradavky.

V první chvíli jsem se skoro bál, ale co by měl z mé smrti. Přesto se různé pocity střídaly jak poryvy vichru. Pohled na jeho tělo udělal své. I já jsem sundal osušku. Obklopil mne pocit melodie, ne ona sama. Jen někde hluboko v mozku tušení. Tušení, co se pomalu rozlévalo mým tělem, kapka po kapce. Lehli jsme si. Jako by se stočil do mého klína, toužící po spojení. Natočené tělo bylo najednou mou součástí. Nepocítil jsem vniknutí. Bylo spojením od nepaměti. Zrodem nové bytosti, která se vznesla k oblakům. Dole jsem viděl dvě těla svíjející se v milostné křeči.

Jakub u vstupu do hotelové jídelny ukázal lístek s číslem pokoje, mladá servírka si ho odškrtla na seznamu a usmála se na něj a poděkovala. Oplatil jí úsměv – to nic nestojí. Rozhlédl se, kde je volno. Bylo celkem brzo, většina hostů v hotelu si ještě přispí. Zamířil ke stolku pro dva, který byl dostatečně daleko od rodinky s trojicí dětí, které vždycky při jídle celkem prasily a dokázaly tak trochu kazit chuť k jídlu všem v okolí.

Ešte jedna pusa a vychádzame z kríkov. Oproti nám sa rútia dvaja policajti. “Chlapci, nevideli ste tu nejakých trtkošov?” pýta sa jeden. “Prosím?” pýtam sa zarazene. Cítim, ako sa červenám. V duchu mu odpovedám “My nie sme trtkoši, my sme fajčoši.” “Súložiacu dvojicu, pohlavný styk, ak viete, čo to je! Dostali sme hlásenie,” dodáva druhý, ktorý nás považuje za nepoškvrnené vtáčatká, ale my sme už riadni vtáci.

“Petrus, ako dlho si mi už nepovedal túto vetu. Viem, dnes cítiš ľútosť z toho, čo sa mi stalo. Ja som šťastný, že si pri mne, ale čo ak ťa o dva týždne zmlátim tak, ako zmlátili mňa. Čo ak ťa zo žiarlivosti zabijem.” “Ale Pali, nepreháňaj.” “Petrus, nepreháňam, je to tak a ty to vieš, a ak to neurobím ja, urobíš to ty,” povedal Paľo rozhodne. “Takže ty hovoríš koniec?” zamrazilo Petra. “Petrus, neviem, fakt neviem, ale mám strach.” Do izby vstúpil ošetrovateľ s invalidným vozíkom. “Pán Hláska, idete na CT-čko.”

UPOZORNĚNÍ: Všechna předchozí varování určená pro citlivější čtenáře jsou i nadále ve všech ohledech platná a osoby se známou přecitlivělostí na násilné, ponižující a jakkoliv jinak bezcitné verbální či vizuální podněty by se měly ke konzumaci textu nebo jeho součástí, ať již vcelku nebo jednotlivě, uchýlit pouze ve stavu nejvyšší nouze a vždy až po náležité premedikaci! V PŘÍPADĚ POCHYBNOSTÍ JE NEZBYTNÉ SE PORADIT SE SVÝM LÉKAŘEM NEBO LÉKÁRNÍKEM.

Všichni odešli, ve dveřích stál Štefko, v jeho očích už zářily ty jeho hvězdy, a šťastný úsměv na tváři by postavil na nohy i mrtvého. Natáhl jsem ruce, přiskočil ke mně, objal mne a vyhrkly mu slzy z očí, brečel. „Prečo si chcel zomrieť, prečo? Ja ťa tak ľúbim, ako nič na svete, a ty chceš zomrieť.“

Za oknem se třpytil lehký sněhový poprašek, napovídající, že vládu nad přístavem převzala zima. Do Štědrého dne zbývalo pár týdnů, ozdobené ulice a adventní trhy lákaly k návštěvě, děti začínaly být podezřele hodné a od některých skříní se záhadně ztrácely klíče. Max se při pohledu ven vždycky mimoděk usmál. Tohle předvánoční těšení se mu vždycky líbilo. Dal si pauzu od všech svých malířských zakázek a jako každý rok se věnoval pečení cukroví a přípravám na svátky.

To už klečel nade mnou Jirka. Byl vyšší, štíhlý, i jeho péro nebyla žádná kláda, zato asi z ostatních nejdelší, s žaludem protáhlým skoro do špičky. Pomalu si honil, měl zavřené oči a vzrušivě vzdychal. Když mi ho zasunoval do úst, byl opatrný, dobře si vědomý délky. Zřejmě mají kouření s Milanem dobře nacvičené. Trvalo déle, než spíš vytekl s pár přírazy. Možná mou chuť ovlivnila mandarinka. Zdála se mi nevýrazná, nepatrně kyselkavá. To už mi Maty připravil kousek hrušky. Milana bych radši viděl zezadu. Jeho prdelka byla fakt rozkošná. Nemusel mít mindrák ani z ánfasu. Pořádný koule, jako přilepený ke kratší, ale zato silné kládě. Hubu mně sice nenatrhl, ale bylo ho tam dost. A taky slušná porce semene spíš neurčité chuti, ne ovšem nepříjemná.

„Pokud tě náhodou napadlo, že se z tohoto veskrze romantického místa přesunete do bytu, buď tak hodný a vynechej mou postel. Přespím v ateliéru,“ řekl ledovým hlasem, kterým zakryl všechny emoce, které jím zmítaly. Nemohl se vrátit domů, a bylo naprosto jedno, jestli se ten jeho Patrik zdrží, nebo by tam už Erika našel samotného. Tolik ran, kolik utržil za poslední dny musel rozdýchat, sám. A jediné místo, kde si dokázal lízat rány, aniž by ho někdo rušil, byl právě ateliér. To, že byl těsně pod střechou a bude tam nejmíň padesát stupňů, řešit nehodlal. Potřeboval být sám.

“Andrej, ty si už niekedy robil to…,” neviem, ako presne nazvať maznanie sa s našimi vtákmi s ústami. “Myslíš fajku alebo učene orál?” pomôže mi Andrej. “Áno, to,” pritakávam. “Bohužiaľ robil. Mirko, ale skutočne krásne a ozajstné to bolo až s tebou,” ovinie mi ruku okolo krku a začne ma bozkávať.

Paľo išiel za Alicou. “Pali, ak chceš, môžeme sa stretnúť aj po lyžiarskom.” “Alis, nie som proti, ale chcem ťa upozorniť, že my dvaja môžeme byť len kamoši,” povedal jej Paľo úprimne. “Veď si vravel, že nemáš dievča,” reagovala prekvapene. “To aj platí, ty si si nič nevšimla?” “A čo?” “Ja som vo vzťahu. Som gay, Alis,” pritisol ju k sebe. “S Petrom, však,” mala slzy na krajíčku, lebo k Paľovi cítila nesmiernu náklonnosť.

Upozornění pro citlivější čtenáře: Jedná se o počin téměř čistě pornografický a záměrem autora nebylo čtenáře poučit, nebo dokonce jakkoliv vzdělat, ale výhradně a pouze rozrušit. Fyzické a charakterové parametry veškerých jednajících postav jsou za tím účelem záměrně zatíženy veškerou, pro pornografii typickou, zjednodušující schematičností a jsou stejně jako děj sám zcela nerealistické. Text obsahuje vyjma necudných obrázků také popis násilných a kriminálních aktivit, včetně nekonsensuálního nechráněného pohlavního styku, které navíc nebudou v závěru nijak postiženy.