Povídky

Thomas koukal jako čertík z krabičky. Připadal si jako domorodec v civilizaci… nebo spíš jako civilizovaný člověk v neznámé divočině. Se směsicí pocitů vysunul nůž z mrtvého zvířete a hleděl na podivně zabarvenou a divně vonící krev. Pak se stejně ohromeně otočil k lesu, který se rozprostíral za pláží. Štíhlé, světlé kmeny nesly větve s košatým porostem červených a růžových listů, zatímco u kořenů rostly podivně zabarvené a tvarované mechy, rostliny a houby, které nikdy v žádném herbáři neviděl a ani neslyšel, že by kdy mohly takové věci existovat. Vypadalo to spíš jako něco, co vzešlo z plátna zfetovaného malíře-surrealisty.

„A co dá…?“ chtěl jsem se zeptat, ale ani to nestíhám doříct a onen modře zářící kousek čehosi se mi samovolně vpíjí pod kůži, z řetězu se stává pevný límec a já cítím – všechno možné. Vnímám, jak se mi sentrenálium v těle propojuje s veškerými mými vzpomínkami, prožitky a vědomostmi, které obohacuje o gigantickou nálož nových.

Věděl jsem, co jsem chtěl. Bylo to docela riskantní. Nemuselo by se to vyplatit a mohl bych skončit na krchově. Kdo ví, co ta nadržená zvěř bude se mnou dělat. Já to však chtěl taky. Tančíc jsem se vzdálil od okraje, abych se později přiblížil o to ještě víc. Velice jsem dbal na to, aby můj tanec byl co nejvíce dráždivý. Takhle jsem to udělal několikrát. Bylo úchvatné je sledovat, jak jim vadí, že se vzdaluji, a pak tu nadrženou radost, když se blížím.

Ach jo, to jsem zase položil otázku. Dominik byl chvíli zticha a nic neříkal, jen koukal do blba. Tak mě napadlo, že ho trochu rozveselím. Odložil jsem sklenku a přiblížil se k němu blíž. Až když se můj nos dotýkal jeho tváře, jako bych ho chtěl políbit, jsem řekl: „Zapomeň na to, jestli si pamatuješ, před tím v předsíni jsme měli něco rozdělaného.“

Když Ken začal servírovat krabí salát a víno, jeho utrpení se bleskurychle minimálně zdvojnásobilo. Každý z hostů mu totiž, jakmile se k němu těsně přiblížil, bezostyšně zajel rukou mezi nohy a počal mu ohmatávat a mačkat penis. K vlastnímu zděšení a studu Ken brzy pocítil, že se mu pohlavní úd začíná topořit. Hned jak to bylo možné, mladý muž s nemalým ulehčením zmizel zpět do kuchyně. Greg ho za několik málo minut následoval.

Obraz mladíka, který sedí v interiéru u stolu, přičemž za ním jsou vidět otevřené dveře do další místnosti. Ruku položenou klidně na stole, dívaje se zádumčivě z obrazu. Takové ty oči, které vás sledují, ať jste kdekoli v místnosti. Světlé vlasy po ramena. Tmavý, začernalý obraz. V rohu obrazu nejasný nečitelný erb a nápis. Adamovi se s obtížemi podařilo přečíst: AETATIS SUE XXI. Takže portrétovanému bylo dvacet jedna let. O rok starší než Adam.

Lehká, stále ještě letní oddechovka. S Petrem jsme si od začátku vcelku sedli a on, v rámci utužení našeho přátelství, chodil po pokoji jen triku a trenkách. Ale spíš se chtěl jen předvádět. Ještě když se vrátil z koupelny jen v triku a ručníku, chvilku jsme si povídali, sedíce každý na své posteli.

Probudily to hlasy. Skupinka chlapců se dostala do podzemí. Přelezli mříž u vchodu a vydali se pátrat do hloubi. Nadšené hlásky, světelné kužele baterek, které objížděly zdi. Nic z nich necítilo. A přece – jeden, jeden by mohl být vhodný! Otestovat. Rozlétlo se to proti němu. „Fuj, strašně mě tu zamrazilo!“ vykřikl chlapec a chytil se za hrudník. Už vědělo – miluje svou matku, která jeho a otce opustila. A vědělo už, jak matka vypadá. Teď útok… Nikdo z chlapců si nevšiml v postranní chodbě malého víru prachu, který začal rotovat a zvedat se jako vzdušný čertík.

Přikročil ke mně blíž a zase si hrál s mými bradavkami. Jako by je zkoumal. Hnětl je, mačkal je, tahal za ně. Pak sjel svou rukou níž a začal prozkoumávat můj rozkrok. Nejprve si vzal do parády moje koule. Vzal je do ruky a hnětl je. Jako kdyby zkoumal jedno varle po druhém. Pak zapojil i druhou ruku, kterou si koule pod mým pérem "zaškrtil". A druhou rukou je začal lehce mačkat, hníst a tahat. Zaklonil jsem hlavu a lehce sténal. "Děkuji, pane. Děkuji, pane."

U přechodu jsem zastavil, auto, které přijíždělo, zabrzdilo. Pokývl jsem hlavou, jako že děkuju, a rozběhl se po přechodu. „Petře, stůj!“ zaslechl jsem výkřik, někdo mě chytil za rameno a strhl zpátky. První auto mě pustilo, druhé, které ho předjíždělo, by mě smetlo, kdyby mě někdo nestrhnul zpátky. Rozklepala se mi kolena, musel jsem se opřít o sloup. Kdo mě vlastně stáhnul zpátky?

Pak chvilku mlčel a díval se do země. Podíval jsem se na něj. Nevím proč, ale v tu chvíli jsem měl strašnou chuť ho obejmout. Zdálky byl hezký, ale zblízka snad ještě krásnější. Musel jsem se usmát, on si toho hned všiml.

Vzbudil jsem se s přeleželou rukou, zasunutou pod Kevinovou hlavou. Kev ještě spal. Díval jsem se na něj a pokoušel se opatrně ruku vytáhnout. Pomaloučku, nenápadně. Najednou jsem si všiml, jak se mu koutky maličko zvedají ke smíchu. „Ty nespíš!“ „Ne, jen se bavím tvým snažením,“ otevřel oči a dostal jsem pusu.

Týdny plynuly a Marek trpělivě plnil všechny Honzovy požadavky v naději, že se za dobře odvedenou práci přimluví za jeho propuštění u Tomáše a Michala nebo mu přinejmenším alespoň na pár minut odemkne klícku mezi jeho nohama a dovolí mu to, co si on sám dopřává klidně i několikrát denně.