Kamil a Ben - Dodatek k dohodě (18.)

Ve čtvrtek měli Kamil a Ben od samého rána mnohem lepší náladu než v předchozích dvou dnech. To včerejší ujištění jim ještě pořád kolovalo v žilách a působilo na ně jako nějaká droga; droga, po jejímž požití se měli potřebu pořád usmívat. Na všechny, kvůli všemu…, ale nejvíc jeden na druhého…

„Jo, mimochodem, můžeme jít dneska odpoledne k vám?“ naklonil se Kamil k Benovi ke konci velké přestávky.

„Jasně… U vás už zase bude úřadovat Kryštof?“

„Nevím to jistě, ale u snídaně ohledně svýho dnešního programu nějak divně mlžil… A nerad bych, abysme na něj doma natrefili, nebo spíš, aby on natrefil na nás jako před tejdnem, že,“ zachmuřil se Kamil, ale hned tu vzpomínku zase odhodil. „Potřebuju s tebou něco probrat a fakt u toho nechci žádný svědky,“ mrknul na Bena.

„Probrat…?“ zatápal Ben. „A co?“

„Něco důležitýho… Takže tady se mi o tom začínat nechce,“ naznačil Kamil očima, že je všude kolem plno spolužáků.

Ben bezděky popadl propisku a začal s ní cvakat o lavici. „Tak aspoň naznač, čeho se to týká…“

Kamil se k němu naklonil znovu, aby je nikdo neslyšel: „Tvý neposlušnosti, čeho jinýho…“

Ben nasucho polkl, malinko zčervenal a sklopil oči: „Aha… Já jsem myslel, že… No, a co jsem jako provedl?“ pousmál se.

„Tentokrát to není žádný jako! Můžeš nad tím zatím přemejšlet, do odpoledne času dost,“ zlobil ho Kamil. „Když na to přijdeš, budu to brát jako polehčující okolnost…“

Pak už zazvonilo na hodinu, ale o další přestávce to Kamil nevydržel, a zatímco se ostatní spolužáci přesunovali do jiné učebny, trošku Bena zdržel, aby zůstali ve třídě sami. Pak se k němu přitočil: „Tak co, už máš aspoň tušení, kvůli jakýmu prohřešku budeš mít dneska spoutaný ruce… a rudej zadek?“

Benovým tělem projelo vzrušení jako blesk: „Až tak, jo…?“

„No, popravdě, nad tímhle bodem tvýho trestu ještě přemejšlím… Ale nějak se tvýmu zadku pověnuju, to si buď jistej,“ škádlil ho Kamil a spokojeně pozoroval, jak i jenom tohle slovní naznačování s Benem mává. Však se mnou taky, jenom si nemysli!

„Ty seš děsnej! Copak takhle teď můžu jít do druhýho patra?“ potvrdil Ben Kamilovi jeho domněnku, když očima výmluvně hodil k bouli, která se mu dělala v rozkroku.

„Neboj, toho si přes to tvý dlouhý triko nikdo nevšimne. Ale těch tvejch červenejch tváří by mohl,“ zakřenil se na něj Kamil – a pak mu na jednu z těch horkých tváří vtiskl rychlou pusu.

„Ehm… tos tomu pomohl,“ vzmohl se Ben na zabrblání, zatímco uvnitř sebe se narychlo snažil srovnat s tím, že právě dostal od Kamila pusu přímo uprostřed školy. Týýýjo… to bylo hezkýýý…

„Radši už pojď, ty věčnej brblo,“ položil mu Kamil ruku na záda a popostrčil ho směrem ke dveřím. Radši už pojď, nebo se k těm tvejm rozpálenejm tvářím přisaju znovu… a tentokrát na mnohem dýl…

Ani o dalších přestávkách si Kamil neodpustil několik nenápadných narážek na to, co si na Bena na odpoledne chystá. Těmi svými náznaky udržoval jeho i sebe ve stavu permanentní natěšenosti… a nadrženosti.

„Nech toho už!“ šeptl mu Ben vydrážděně, když se spolu s ostatními spolužáky zvedali do pozoru, aby na začátku poslední hodiny pozdravili vcházející profesorku. „Nebo tě k nám odpoledne nevezmu – a nic nebude!“

„A to vyhrožuješ mně, nebo sobě?“ bavil se Kamil. „Pro mě za mě klidně nic být nemusí… Ale tím nic myslím doopravdy nic! Jakýkoliv něco bude pěkně až po výletě!“ šeptal mu zpátky.

„Ty seš sketa…,“ vzdychl Ben zničeně.

„Noted,“ zašklebil se na něj Kamil.

„Pfff…,“ odfrkl Ben, jako že je mu to jedno, ale ve skutečnosti už se těšil, jak mu Kamil všechny ty přeřeky a nespokojené frflání započítá.

A Kamil se těšil taky. Však měl taky z toho důvodu s sebou pár pomůcek, které si ráno po snídani honem nastrkal do batohu… Ať si je Ben ještě užije. Protože už bych je měl Kryštofovi fakt asi vrátit…

Když konečně dorazili k Benovi domů, byli už tím neustálým vzájemným provokováním tak vyhecování, že neměli vůbec chuť se čímkoliv zdržovat. „Tak co, přišels na to, čím sis dneska vysloužil mou extra pozornost?“ zeptal se Kamil Bena hned v předsíni.

„Nějaká nápověda by nebyla?“ popostrkoval Ben svoje boty špičkou nohy blíž ke zdi.

„Máš těch prohřešků na svědomí tolik, že je potřebuješ nějak rozklíčovat?“

„Nemám žádnej prohřešek,“ dovolil si Ben odporovat.

„Právě ti přibyl další,“ informoval ho Kamil. „Mazej do svýho pokoje a svlíkni se!“

Ben se sám pro sebe spokojeně usmál. Prohřešků není nikdy dost! Víc už ale Kamila nedráždil a zamířil k sobě, aby rychle splnil jeho příkaz.

Kamil si zatím zašel do kuchyně, pro svoje dnešní odměňování neposlušné hračky totiž potřeboval nějakou židli bez područek – a takovou Ben u sebe v pokoji neměl. Když pak židli dovlekl k Benovi, stavěl ji doprostřed místnosti spíš poslepu, oči už měl totiž v tu chvíli upřené na Benovi, na jeho předpisové pozici vkleče s rukama za zády… a samozřejmě na jeho nahém těle…

Ben Kamila zvědavě pozoroval. Zase židle? K čemu ji chce využít tentokrát…? To už mu ale do úvah skočil Kamil: „Takže, ať se zbytečně nezdržujeme… Včera mi volal tvůj trenér.“

„Co…?“ zadíval se na něj Ben zmateně. Nebyl si tak nahonem schopný dát dohromady, jestli je to Kamilem smyšlená součást hry… nebo jestli by něco takového mohla být pravda… „A co chtěl?“

„Oznámil mi, že moje hračka vynechala povinnej trénink. A ani se neobtěžovala se z něj omluvit! A už vůbec nemluvím o tom, že se nezeptala mě, jestli jí něco takovýho dovolím,“ zdůraznil Kamil a klekl si těsně k Benovi.

„Aha… A to musí? Se tě zeptat? Jestli může vynechat fotbal…?“

„To si piš, že musí!“ zajel Kamil dlaní Benovi do rozkroku a začal ho tam zlehka mačkat a masírovat. „Má pevně danej týdenní rozvrh, kterej musí dodržovat, a když se v tom rozvrhu něco změní, tak mi to musí oznámit… Případně, když chce v tom rozvrhu něco změnit, tak se mně musí dovolit…“

„Což neudělala…,“ hlesl Ben potichu, očima se vpíjel do těch Kamilových, přísných.

„Což neudělala,“ zopakoval Kamil.

„Tak to si zaslouží potrestat,“ měl Ben okamžitě jasno.

„No vida, aspoň nějaký pravidla jsou ti zřejmý!“ mrkl na něj Kamil, vyskočil na nohy a přešel ke svému batohu. Vytáhl si z něj pouta a hned je zručně zacvakl kolem Benových zápěstí, potom si batoh opřel o tu židli, aby ho měl po ruce. Rychle ze sebe ještě shodil všechno oblečení, pak si podal z Benovy skříně ručník a u židle ho rozložil po koberci. Pak už si na tu židli nedočkavě sedl. Dlaněmi se několikrát poplácal po stehnech a Bena vyzval: „Tak šup šup, chci mít tvůj zadek přímo před očima!“

Ben si nejistě olízl rty a už poněkolikáté během dneška zrudl ve tvářích: „To jako, že… Ale Kamile, já jsem docela dost těžkej…“

Kamil se proti své vůli musel rozesmát: „Ale já ti neříkám, ať mi vylezeš na ramena, hm? Na tohle seš těžkej úplně akorát! Nebo to mám brát jako odmlouvání?“

„To ne, spíš jako… dobře myšlený varování…,“ odpověděl Ben, a i když už se vyhoupl na nohy, bylo vidět, jak se mu do ničeho dalšího moc nechce.

Kamil už zase dostal šílenou chuť dát Benovi na ty jeho zrudlé tváře pusu. To je roztomilý, jak se zase stydí… To mě fakt nikdy nepřestane bavit! To, že se přede mnou klidně svlíkne do naha, to je v pohodě… to, že mu řeknu, že na mě má vystrčit zadek, to ho taky nezarazí…, ale pak přijde řeč na jeho váhu, a to je rudej i ve vlasech! Bože, a přitom k tomu nemá žádnej důvod… „Bene,“ řekl důrazně, aby se dostal zpátky do hry a aby Benovi pomohl v ní pokračovat, „každá další vteřina tvýho váhání znamená další otisk mý dlaně na tvým zadku. Takže jestli nechceš zítra v autobuse cestou na výlet celou dobu stát, tak ti radím, abys přestal zdržovat.“

Ben si dlouze povzdychl a popošel směrem ke Kamilovi, jenže tam se zase zarazil. „Když…,“ začal, ale nevěděl, jak říct, že vlastně moc netuší, jak má ten Kamilův požadavek splnit. S rukama za zády si připadal děsně neobratně.

„Prostě si přidřepni a předkloň se,“ pomohl mu z těch rozpaků Kamil, a když ho Ben poslechl, chytl Bena pod pažemi a přes svá stehna si ho v podstatě přehodil. „Ještě trochu rozkroč nohy, ať se dostanu úplně všude…“

Ben znovu poslechl – a vyhekl, když se díky tomu pohybu opřel břichem o Kamilovu nohu skoro plnou vahou. Jinak si tu novou pozici ale neskutečně užíval. Cítil se takhle mnohem přístupnější… a mnohem víc v Kamilově moci…, než když třeba ležel na zádech na posteli… A taky si připadám mnohem neposlušnější, než ve skutečnosti jsem… Vždyť jsem v reálu nic neprovedl – ale tady, takhle, si přijdu jako malej zlobivej kluk před zaslouženým výpraskem…

A Kamil to vnímal úplně stejně. Začal dlaní přejíždět po Benově zadku. „Takže, to máme vynechání povinnýho tréninku bez dovolení, navíc během dne nějaký nadávky, brblání a odmlouvání… a polehčující okolnost vůbec žádná…,“ začal vyjmenovávat všechna Benova provinění, přičemž za každým z nich následovalo jedno pořádné plácnutí.

„Náhodou, jedna by byla,“ ozval se Ben, ale Kamil ho plácl znovu.

„Buď zticha! Nebo jsem se tě snad na něco ptal?“

„Ne…“

„Tak vidíš,“ začal ho Kamil po té zčervenalé kůži na zadku hladit. „Na mluvení jsi měl plno času přes den. Teď už je pozdě.“

Ben se akorát nesouhlasně ošil, ale Kamil si z toho nic nedělal. Ostatně, to Benovo neustálé vrtění, které cítil přímo na svých stehnech, se mu moc líbilo… A to se ještě nemá důvod moc vrtět! Za chvilku si zacvičí mnohem intenzivnějc… No, však za ten včerejší vynechanej trénink si to zaslouží, haha. „A když už jsme u toho mluvení a nemluvení, tak radši otevři pusu,“ přikázal mu Kamil a rychle sáhl do batohu pro kuličkový roubík. O tohle ho přece nemůžu připravit! A sebe taky ne…

Ben vnímal, jak mu Kamil utahuje řemínek od roubíku na zátylku. Spokojeně zavřel oči. No, tak trochu je zavřel i proto, že mu nedělalo moc dobře vidět všechno otočené vzhůru nohama. Celkově se mu takhle přehnutému přes Kamilovy nohy neleželo zrovna dvakrát pohodlně, zároveň by ale tuhle pozici nezměnil ani za nic. Líbilo se mu, že je u Kamila takhle blizoučko… a že na něj Kamil tak krásně dosáhne… Ještě párkrát sebou nechtíc trochu trhl, když mu na zadku přistála Kamilova dlaň, a pak už slyšel, jak Kamil šátrá do batohu. V tu chvíli Ben oči zvědavě otevřel – a už dopředu se natěšeně zachvěl, když si všiml, jak Kamil vytahuje vibrátor. Víc vidět nepotřeboval, takže oči zase zavřel… A pak už si užíval proceduru, kterou dobře znal: to, jak mu Kamil nagelovaným prstem nejdřív projíždí kolem dírky…, jak prst několikrát zastrčí dovnitř… a jak začíná dovnitř tlačit vibrátor…

Kamil nikam nespěchal, tu proceduru si užíval taky. Zajížděl tedy vibrátorem do Bena pomalu, zlehka…, kousek dovnitř, kousek ven…, trochu větší kousek dovnitř, zase kousek ven… U toho ho druhou rukou hladil po zadku; neměl teď v úmyslu ho plácat – což ale Ben nevěděl, a tak sebou po každém tom Kamilově dotyku trochu cukl. Kamil měl navíc přímo před očima Benovy ruce s nasazenými pouty. Šíleně ho to vzrušovalo, protože v o moc bezmocnější a svým způsobem poníženější pozici si ho momentálně nedokázal představit… Vždyť sám od sebe, bez mý pomoci, by se ani nedokázal postavit na nohy… A do toho, co si umanu, že budu provádět s tím jeho sexy zadečkem, nemá ani tu nejmenší šanci zasáhnout!

Když Kamil vsunul do Bena vibrátor, co nejhlouběji to šlo, znovu Bena několikrát plácl přes zadek. Ben sebou zavrtěl a zavzdychal, jak se jeho vnitřní svaly automaticky po každém plesknutí stáhly kolem toho nezvaného návštěvníka. Kamil to sice nikdy nezažil, ale uměl si představit, co se asi uvnitř Bena děje…, a navíc cítil, jak vždycky těsně po tom plácnutí nemůže s tím vibrátorem skoro vůbec hýbat, protože se kolem něj Benovo nitro pevně sevře… A tak přestal s vibrátorem kvedlat, místo toho jej zapnul, chviličku si hrál s intenzitou vibrací, a teprve když slyšel, jak se Benovo zrychlené dýchání změnilo spíš v tiché vzdychání, byl spokojený. Jednou rukou přidržoval vibrátor uvnitř Bena, zatímco druhou rukou ho čas od času, v nepravidelných intervalech, poplácal přes levou nebo pravou půlku…

Ben vzdychal do roubíku stále hlasitěji, vzrušeněji. Ačkoliv nebyl nijak pevně svázaný, přesto neměl skoro žádnou možnost se hýbat… Pokaždé, když na jeho teď už docela citlivou kůži na zadku dopadla Kamilova ruka, akorát trhl hlavou anebo rukama, při té příležitosti se mu připomněla pouta kolem zápěstí – a už to ho vzrušovalo. A navíc ten šimrající, dráždící vibrátor…, který o sobě dal pokaždé vědět především v momentě, kdy se okolo něj Ben tam uvnitř stáhl… Ben začínal mít zvláštní dojem, že s takovou se po chvíli snad udělá jenom díky těmhle svým vlastním pohybům, aniž by se ho Kamil dotkl kdekoliv jinde. Nebo spíš, a to bylo mnohem pravděpodobnější, že těmi svými pohyby dokáže udržovat sám sebe těsně na hraně, dlouho, hooodně dlouho, ale nepovede se mu udělat. Ne že bych to teda měl dovolený, že… Ale stejně… aaach… Přece… Kamil přece říkal, mmhhmm… přece říkal, že mám rozkročit nohy… aaach… aby se dostal úplně všude… Tak proč toho už… auuu… proč toho už konečně nevyužije?!

Kamil vnímal, jak se mu Ben pod rukama nadrženě vzpíná. Zvýšil o něco intenzitu vibrací a začal s tím vibrátorem pohybovat, zatímco očima zálibně hltal, jak se Ben kroutí a vrtí. Do toho ty hekavé steny a vzdechy… „Tak jak to bude s tím fotbalem?“ přeptal se. „Hodláš ještě někdy nějakej trénink vynechat…?“

Už úplně všechny… Nahlas ale Ben odpověděl to, co se od něj čekalo, že odpoví, ostatně, s roubíkem v puse ani moc možností říct cokoliv jiného neměl: „E-e…,“ zavrtěl hlavou.

Kamil ovšem ty Benovy tajné myšlenky dokázal odhadnout. „Hele, je ti doufám jasný, že tohle je jenom taková malá, opatrná ukázka toho, co všechno si můžu dělat s tvým zadkem? Jestli vynecháš ještě jeden trénink, tak už žádný malý, opatrný ukázky nebudou. Ani žádná moje realita, ve který by čas plynul rychlejc než v tý tvý,“ narážel Kamil na včerejšek.

„U-hm,“ zakýval Ben hlavou. Já už… ach… já už žádnej trénink nevynechám, fakt. Stejně máme za týden poslední…

„Navíc příští týden máme vlastně poslední trénink, vy určitě taky… A o prázkách si tě budu trénovat sám,“ zasnil se Kamil.

Ben zahořel zvědavostí. Trénovat sám? Jak jako…? Sotva si zkusil nějakou takovou soukromou lekci s Kamilem byť jenom představit, celým už tak dost vzrušením napjatým tělem mu projela další dráždivá křeč.

„Každopádně, to zatím není na pořadu dne,“ plácl ho Kamil po zadku, znovu o trošku zvedl úroveň vibrací a pak už se natočil tak, aby jednou rukou mohl přidržovat vibrátor uvnitř Bena a druhou rukou mu dosáhl do rozkroku.

„Aaach!“ vykřikl Ben do roubíku a prohnul se v zádech, když konečně ucítil Kamilovu dlaň, jak mu, zatím jenom tak zlehka, mačká penis.

„Kroť se trochu,“ napomenul ho Kamil pobaveně a začal Bena v rozkroku mačkat a tahat o něco silněji, „nebo nás z tý židle shodíš oba…“

Ben byl rád, že mu roubík brání, aby se s Kamilem podělil o nějakou peprnou odpověď; to tak, aby ho Kamil za tu drzost zase hladit přestal! Silou vůle uvolnil své napjaté tělo a zůstal přes Kamilovy nohy ležet jako taková nehybná mrtvolka. Nehybná, ale hodně hlasitá mrtvolka.

„Tak se mi to líbí,“ pochvaloval si Kamil. Očima spokojeně přejížděl po Benově bezbranném, Kamilovi plně odevzdaném těle…, do toho to jeho sice roubíkem tlumené, přesto stále hlasitější sténání… „Máš dovolený se udělat, Bene.“ A čím dřív, tím líp, protože hned potom přijdu konečně na řadu…

Ben měl chuť Kamilovi poděkovat…, ale i kdyby mohl mluvit, stejně by na to slovíčko nedošla řada; měl co dělat se zpracováváním všech ostatních vjemů a pocitů… a zvuků, kterými na ty vjemy a pocity reagoval… Cítil, jak mu Kamil začíná penis pumpovat… a jeho tělo sebou chtělo škubat, ale Ben měl pořád na paměti Kamilovo napomenutí, ať se krotí… A tak se krotil, co se pohybů týče, ale svým zvukovým projevům naopak dával plný průchod, protože věděl, že to tak má Kamil rád…, a protože s roubíkem v puse to ostatně měl moc rád taky. Hekal a sténal a lapal po dechu… Když po chvilce ucítil, jak na něj přichází orgasmus, s nějakým doporučeným krocením se přestal zatěžovat úplně a oddal se tomu výbuchu uvnitř jeho těla naplno.

Kamil se nemohl nabažit toho, jak Ben svůj orgasmus pokaždé tak mocně prožívá. Teď mu musel nechtě zatlačit trochu silněji do beder, aby si ho na sobě aspoň trochu přidržel, když sebou Ben začal tak nekontrolovatelně házet… Já to říkám pořád: není nad to mít ho hooodně pevně svázanýho! Pak sebou může škubat, jak chce, a nehrozí, že si něco udělá… Musel se usmát o něco víc, když mu došlo, že Ben by se proti tomuhle Kamilovu zdůvodnění nejenom nijak neohradil, ale naopak by ho ještě všema deseti podpořil… Chichi, tak já to jemu i sobě zase co nejdřív dopřeju…

Ben si po tom mohutném vyvrcholení dovolil chviličku nic a nikoho nevnímat. Hlavu měl kousek nad zemí, ale myšlenky mu z ní odletěly až ke stropu, na ně žádná gravitační síla neplatila… Teprve když ucítil, jak z něj Kamil pomalu vytahuje toho stále ještě vibrujícího hosta, začal se zase soustředit na situaci, ve které se momentálně nacházel. Pootevřel oči a zahlédl, jak se Kamil natahuje pro ručník. Chvilku se zdánlivě nic nedělo, pak Kamil pohodil ručník i vibrátor na zem… a pak už Ben ucítil Kamilovy dlaně, jak ho svírají v pase. „Klekni si…“

Ben se s Kamilovou pomocí svezl na koberec, na kolena. Kamil nohou odstrčil židli, a aniž by přestal Bena přidržovat, klekl si naproti němu. „Netočí se ti hlava…?“ zadíval se mu starostlivě do očí. Dobře si pamatoval, že když byl posledně Ben delší dobu v předklonu, úplně nejlíp mu pak nebylo…

Ben zavrtěl hlavou. Uklidnil by Kamila i slovně, kdyby mohl, na druhou stranu mu ale dělalo dobře, že zatím nemůže… A navíc to předznamenávalo, že hrátkám ještě není konec.

„Tak v tom případě,“ zablýsklo se Kamilovi v očích, „se pěkně zohni. Hlavu na zem,“ poručil si. Chytil Bena pod lokty a pomohl mu se do té vyžádané polohy dostat. Pak si ještě vymačkal do dlaně trochu lubrikantu, rychle ho rozetřel po svém zatím opomíjeném penisu – a už se nažhaveně přesunoval mezi Benovy nohy. Nedočkavě položil ruce na Benovy boky, aby si ho přidržel, a pak svůj penis nasměroval přímo k tomu jedinému správnému místečku. K tomu, které Kamila už vyloženě zvalo k osobní návštěvě.

Ben to tentokrát nevnímal jako návštěvu. Bral to prostě jako znásilňování. Což, samozřejmě pouze v Kamilově podání, bylo neskutečně rajcovní. Ben sice věděl, že podruhé za tak krátkou dobu už se neudělá, ale nepotřeboval to, užíval si ty Kamilovy rychlé, tvrdé přírazy i tak. Vzdychal a sténal do roubíku ne proto, že by ty zvuky nedokázal ovládnout, ale čistě proto, že věděl, že Kamilovi se to tak líbí. A jemu se to ostatně líbilo taky, znásobovalo to ten pocit, že je bezbranný a plně v moci někoho jiného.

No, a na Kamila tohle všechno zafungovalo přesně, jak mělo: Ben hezky pod ním, v této odevzdané poloze, zbavený jakékoliv možnosti se bránit nebo protestovat… Ještě několik posledních přírazů – a pak už Kamil hlasitě vyhekl a pod náporem té orgasmické křeče se zalomil v zádech. Cítil, jak se Ben kolem jeho penisu stahuje – sice to nebylo tak znatelné, jako když Ben zároveň prožíval svůj vlastní orgasmus, ale Kamilovi se to stejně moc líbilo a pomohlo mu to ten jeho prožitek prodloužit…

I Kamil si na chvilku dovolil se v těchto svých slastných, příjemných pocitech ztratit. Vůbec se mu z Bena a od Bena nechtělo. Na druhou stranu si ale uvědomoval, že od Bena nikam spěchat nemusí… Vždyť si přece potvrdili, že jsou spolu – jako pár… Takže teď už nemusejí hledat nějaké důvody a pseudo důvody, jak spolu zůstat o něco déle, jak spolu strávit celé odpoledne i večer… nebo proč se k sobě navzájem přitulit, že…

S tou myšlenkou Kamil z Bena vyklouzl, narovnal se v zádech a pomohl narovnat se v zádech i Benovi. Opřel ho o sebe a jednu ruku mu obtočil kolem pasu, zatímco druhou mu začal sundávat ten roubík.

„Dík,“ hlesl Ben a olízl si rty.

„No ještě mi neděkuj,“ rozhodl se Kamil, že ho trochu pozlobí, „já mám totiž tak trochu dojem, že jsem si zapomněl přibalit klíčky od pout…“

Ben se zatím spokojeně opíral o Kamila zády, takže mu neviděl do očí a neměl podle čeho odhalit, jestli si z něj dělá srandu, nebo ne. „To jako fakt…?“ zapátral.

„To jako fakt,“ dával si Kamil záležet, aby ho neprozradil tón hlasu, zatímco dlaněmi začal hladivě přejíždět po Benově těle. „Buď si pro ně budu muset zajít domů…, nebo tu můžu zůstat a zavolám třeba bráchovi, ať mi je donese, až bude mít cestu kolem…“

V tu chvíli už Benovi došlo, že si z něj Kamil utahuje, a tak na tu jeho hru číslo dvě přistoupil: „A co když bude mít cestu kolem až zítra…?“

„Tak to by přece ničemu nevadilo, ne?“ hladil ho Kamil dál. „Neboj, já bych si tě vysprchoval…, převlíkl do pyžámka…, uložil do postele…“

„A zítra bys odjel na výlet beze mě…,“ doplnil ho Ben s ušklíbnutím.

„A zítra bych zavolal třídnímu, že jsme si oba shodou okolností vymkli kotník a nemůžeme nikam jet…,“ opravil ho Kamil.

„Hmmm,“ vydechl Ben, „tak teď to teprve začíná znít hodně zajímavě…“

„Jak jinak, ty zvrhlíku,“ rozesmál se Kamil. „No, a teď mi došlo, že jsem si vlastně ty klíčky jenom strčil do jiný kapsy…“

„Škoda,“ prokecl se Ben. „A nechceš je přece jenom ztratit…?“

„Nechci,“ ujistil ho Kamil, opatrně ho vmanévroval do sedu a natáhl se ke svému batohu. „A ty to taky nechceš. Vsadím se, že nijak zvlášť dlouho by ti to příjemný nebylo…“ S těmi slovy Benovi konečně osvobodil spoutaná zápěstí.

„S tebou bylo,“ nenechal si to Ben vymluvit. „No, ale i tak… Co kdybysme se z toho výletu fakt ulili? Mohli bysme ty dva dny strávit úplně jinde… a jinak…,“ navrhl a zvědavě pozoroval, co Kamil na to.

„No to snad ne!“ otočil se k němu Kamil, ve tváři zase ten přísný výraz, i když tentokrát ho oči trochu zrazovaly. „O čem bylo celý tohle odpoledne? O tom, že seš neposlušnej, ulejváš se z tréninků a jen tak z plezíru si měníš danej program… No, a ty navrhneš, abysme se ulili rovnou z dvoudenního výletu!“

„To je přece něco jinýho…“

„Mně to přijde dost podobný,“ řekl Kamil. Pak se na Bena pozorně zahleděl: „Tobě se tam nějak hodně nechce…?“

„Ale jo, chce! Jenom…“

„Aha. Tak hele, žádný jenom!“ uculil se Kamil. „Užijeme si výlet se třídou, no a nějakej soukromej si pak naplánujeme na prázky, hm? A vůbec,“ vyskočil na nohy, „s tím celým odpolednem jsem to trochu přehnal, ještě ho máme pořádnej kus před sebou… Tak co, nekoukneme třeba zase po delší době na nějakej film?“

Nad tím Ben nemusel dlouho přemýšlet, představa takhle stráveného odpoledne se mu taky líbila. „Tak jo, to bysme mohli… A nemáš hlad? Že bys teda něco vybral a já nám zatím nachystám sváču…“

„Super nápad, hlad už mám docela velkej,“ přitakal Kamil, a protože se Ben začal oblékat, aby nemusel do kuchyně nahý, neboť se mohli každou chvíli vrátit jeho rodiče, hodil na sebe svoje oblečení taky.

S vybíráním filmu Kamil moc práce neměl; zjistil, že Ben má staženou spoustu filmů, o kterých se spolu v poslední době bavili, že by nemuselo být marné je zkusit… Jeden z nich tedy otevřel v přehrávači, ještě rychle pročetl pár komentářů, aby se ujistil, že to nebude úplná blbost, a pak, protože neměl do čeho dalšího píchnout, se vydal do kuchyně omrknout, jak Ben pokračuje s přípravou té svačiny.

Ben zaslechl Kamilovy přibližující se kroky… a pak bylo najednou ticho. Zvědavě se otočil – a načapal Kamila, jak stojí mezi dveřmi ležérně opřený o futra, ruce má zastrčené v kapsách… a zvážnělýma očima Bena pozoruje… Ben se znervózněle otočil zpátky a vrátil se k tomu, co měl rozdělané – překrajoval napůl černé olivy, aby jimi mohl dozdobit už tak dost pěkně nazdobené obložené housky.

Kamil mezitím přešel těsně za Bena, obtočil mu ruce kolem pasu a opřel si bradu o jeho rameno. „No ne, taková hostina…?“ usmál se.

„Hmm…,“ odpověděl Ben, na nic dalšího se najednou nevzmohl. Z té Kamilovy náhlé blízkosti a pozornosti se celý rozechvěl…, a když se snažil přepůlit další olivu, trochu se mu smekl nůž a on taktak stihl uhnout prstem.

„Ježíši,“ sykl Kamil – a teprve teď si všiml, že se Benovi třesou ruce… a že místo, aby se o Kamila uvolněně opřel, stojí před ním celý napjatý. „Co blbneš…?“ nechápal. Začal mu dlaněmi hladivě přejíždět přes boky, jako kdyby ho chtěl z té jeho ztuhlé pozice nějak uvolnit.

„Nevím,“ pokrčil Ben sotva zřetelně rameny, odložil nůž a začal ty nakrájené olivy rovnat na housky. „Asi jsem z tebe nervózní…,“ přiznal nakonec.

„Ze mě…?“

„No… tak nikdo jinej tu není…,“ odpověděl Ben potichu.

Kamil udělal ještě jeden pidikrůček blíž k Benovi, celým tělem se mu přitiskl na záda a znovu mu omotal paže přes boky. „Ze mě přece nervózní bejt nemusíš…, já jsem tě viděl za ty roky chystat svačinu už milionkrát…,“ pronášel tiše kousek od Benova ucha.

„Jenže… svým způsobem je to dneska poprvý…, protože předtím jsi tady pokaždý byl… jako někdo jinej…“ Vždycky jsi tu byl jako kámoš… a na mě jsi koukal jako na kámoše… Jenže teď na mě koukáš jako na někoho víc… A co když čekáš, že uvidíš… někoho víc? Někoho víc šikovnýho třeba… a… a víc všechno, než co jsem já…

„To je sladký…,“ uteklo Kamilovi rozněžněle… a natáhl se, aby dosáhl svými rty na Benův krk… a na tamto místečko kousek pod jeho uchem. „Ty seš sladkej,“ zamrmlal mu do toho místečka šeptem… a pak ho tam začal opečovávat rty i jazykem, dokud neucítil, jak se Ben v jeho objetí uvolňuje.

„Aaach,“ přivřel Ben slastně oči. Zlehka položil své ruce přes ty Kamilovy, přičemž mu došlo, že původně je měl přece zaměstnané něčím jiným. „Kamile, neříkals náhodou, že máš hlad…?“

„Mám, no… A jak to s čím souvisí?“ předl mu Kamil do krku, jednotlivá slůvka prokládal pusinkami.

„No, že mě rozptyluješ… mmmm… a nemůžu dodělat tu sváču…“

Kamil se proti své vůli rozesmál: „Nezvládneš dělat dvě věci najednou?“

„Ne… když jedna z těch věcí seš ty… aach…,“ vrněl Ben.

Kamil ho laškovně kousl do ušního lalůčku: „Já nejsem žádná věc!“

„Ach…“

„Hihi, opakuješ se,“ začal mu Kamil ten ušní lalůček žužlat.

„Blbečku… aaach…“

„Já ti dám takovýho blbečka!“ pohrozil mu Kamil potichu, přestal se tisknout k Benovým zádům a otočil si ho čelem k sobě. Pak se svými rty přisál na ty jeho, asi aby se z Benových úst už žádná další nadávka nedostala…

Benovi bylo úplně jedno, z jakého důvodu ho Kamil líbá. Ovinul mu ruce kolem krku a ten polibek mu začal oplácet. Líbilo se mu, jak se na něj Kamil tiskne… a jak mu bloudí rukama po zádech…, a přesto, že mezi jejich těly nebyla ani skulinka volného prostoru, stejně měl pořád dojem, že je to ještě málo a že by se chtěl na Kamila přimáčknout ještě víc…

Najednou ho Kamil na chviličku líbat přestal a v tu samou chvíli Ben uslyšel, jak se tác s houskami posunuje po kuchyňské lince někam bokem. Než ale stihl otevřít oči a zjistit, co se děje, už ucítil, jak ho Kamil pevně chytá kolem pasu…, zvedá ho… a na tu kuchyňskou linku ho vysazuje.

Ben se jenom spokojeně pousmál – a to už si jeho rty znovu našly ty Kamilovy a přisály se k nim. Zároveň nemohl nevyužít takové příležitosti, a tak obtočil nohy kolem Kamilova těla…, ruce mu kolem krku omotal taky o něco pevněji…, a Kamil se tak octl v pevném sevření, ze kterého pro něj nebylo úniku. Zdánlivě. „Asi tě už nikdy nepustím,“ okomentoval to Ben při jednom pokusu o nadechnutí. Hihi, aspoň pro jednou se role obrátily a mám ve svý moci já tebe…

Kamil se tiše uchichtl: „To mi pro teď vůbec nevadí…“ Ale nedělej si iluze, ty moje přicucnutý klíšťátko, že bys mě měl ve svý moci dýl, než se mi zamane to zase hezky otočit tím správným směrem! Úplně klidně bych s tebou takhle došel do tvýho pokoje… skočil s tebou na postel… a pak bych tě měl zase hezky tam, kde tě mám nejradši… Pode mnou…

Najednou se ozvalo zarachocení klíče v zámku a vzápětí nějaké kroky a halas v předsíni. Kamil s Benem se jako na povel přestali líbat, otevřeli oči a zblízka se na sebe zahleděli. „Asi se zase přesuneme vedle, hm?“ šeptl Kamil, vzal Bena kolem pasu, počkal si, až z něj Ben odmotá nohy a pomohl mu seskočit na zem. No ty vole, ale proč jsme na tohle nepřišli už dávno? Proč jsme už dávno nepřišli na to, že svačiny se dají chystat i takhle?!

„Jasně,“ usmál se Ben, otočil se ke Kamilovi zády, přitáhl si k sobě ten tácek a rychle začal na housky rovnat ty zbylé olivy. „Už to mám hotový, klidně to tam odnes… Já to tu ještě trochu uklidím…“ Teeeda, ale… ehm… jestli odteď budeme chystat svačiny pokaždý takhle…, tak to budeme asi o hladu, haha…

Když Kamil o několik hodin později odcházel domů, s příjemně plným břichem po druhém nášupu housek, tentokrát připravených k večeři, s příjemným pocitem z dobrého filmu, s ještě příjemnějším pocitem z hrátek s pouty, do kterých se sledování toho filmu zvrhlo, a s úplně nejpříjemnějším pocitem z dlouhého polibku na rozloučenou, myslel si, že mu ten spokojený úsměv z tváře už asi nikdy nezmizí. Jenže čím víc se blížil k domovu, tím víc vnímal, jak se mu do mysli vkrádají otázky…, odpovědi… a obavy… a jak mu ten úsměv ve tváři nahrazuje spíš zádumčivý výraz. Do háje… Byl jsem si taaak jistej, že Kryštofovi ty vypůjčený věci prostě vrátím a šlus! Jenže… Benovi se to s nima tak líbí… a to mi Kryštof z tý svý tašky půjčil teprve pár kousků… Hm, a ať tak, nebo tak, stejně to pořád neřeší, jestli mám Benovi o tom, odkud je mám půjčený, vůbec říkat… No, popravdě, takhle ta otázka už asi nestojí… Říct bych mu to měl, a ta otázka je, JAK mu to mám říct…, aby… aby třeba neřekl, že… že s někým takovým o prázdninách rozhodně na žádnej soukromej výlet jet nechce…

Sotva Kamil dorazil domů, hned na Kryštofa natrefil: ten se totiž zrovna vracel z kuchyně do svého pokoje. „Ale! Co to? Tebe jsem tu tak brzo nečekal…,“ podivil se Kryštof.

„Brzo…? Máš tu návštěvu, nebo co?“ ušklíbl se Kamil.

No, v podstatě mi ta „návštěva“ právě přišla, haha… „Nemám, ale myslel jsem, že ty zůstaneš dýl u svý návštěvy!“

„Tak potřebujeme si ještě zabalit… A zítra vyjíždíme už v šest od školy,“ vysvětloval Kamil a při představě toho brzkého vstávání si už dopředu unaveně zívl. „Naši nejsou doma?“ všiml si až teď podezřelého ticha v bytě.

„Ne, mají nějakou firemní grilovačku nebo co…“

„Takhle uprostřed týdne?“ divil se Kamil.

„No co, čtvrtek je malej pátek, to nevíš?“ opáčil Kryštof.

„A tak že taky někde ten malej pátek neslavíš?“ prohodil Kamil a vydal se ke svému pokoji.

„Jsem měl asi tušení. Že přijdeš dřív,“ pronesl Kryštof za Kamilovými zády. Pak, než se Kamil stihl vzpamatovat, Kryštof ho drapnul za loket a nasměroval ho do svého pokoje.

„Ani náhodou!“ zaprotestoval Kamil, ale to už stál v Kryštofově pokoji a Kryštof za nimi zavíral dveře.

„Co ani náhodou? Chci jenom pokecat. Třeba o tom, jak je Ben spokojenej…,“ opřel se Kryštof zády o dveře, aby Kamilovi zabránil v odchodu.

„Jo, je. A víc vědět nepotřebuješ, takže švihej od těch dveří,“ naznačil Kamil Kryštofovi rukou, že hodlá odejít.

Kryštof zvedl oči v sloup. „Bezva pokec, brácha. Jo, je,“ zapitvořil se.

„No co?“ trhnul Kamil rameny. „Detaily ti vyprávět nebudu!“

„Však tyhle detaily mě nezajímají,“ ujistil ho Kryštof. „Mě spíš zajímá, jestli… nebo spíš kdy… si budeš chtít půjčit něco dalšího,“ provrtal Kamila očima.

Kamil se pod jeho pronikavým pohledem ošil. No tak super, hlavně, jak jsem si to tolik dní promejšlel, a teď stejně pořádně nevím, co mu teda vlastně mám říct… „Ehm, hele, a co kdybysme… co kdybysme tu dohodu trochu pozměnili?“ navrhl nejistě.

„Jak jako?“ pozdvihl na něj Kryštof zvědavě obočí.

„No… co kdybych ti za to, že mi zase něco půjčíš… prostě zaplatil?“ zkusil to Kamil.

Kryštof se rozesmál: „Že bych si jako stanovil sazby za pronájem jednotlivejch hraček, jo? Pětistovka za jeden den, tisícovka za tři dny…“

„Tak… třeba bys mohl ubrat jednu nulu,“ podrbal se Kamil za uchem.

To Kryštofa pobavilo ještě víc: „Ty seš dobrej, fakt! Jenže já mám peněz dost, brácha. I kdybych naopak jednu nulu přidal, tak by pro mě takováhle dohoda nebyla ničím zajímavá, víš? Já si chci s někým pohrát.“

Kamil se proti své vůli malinko začervenal, když si představil, že tím, s kým si chce Kryštof pohrát, má být on. Zase. „Ehm… tak když máš teda tolik peněz, tak si podej inzerát, ne? Že někomu za to hraní zaplatíš…,“ navrhl další řešení.

„Dík za nápad, bez tebe bych na něco takovýho nepřišel,“ zaksichtil se na něj Kryštof.

Kamil si založil ruce na hrudníku: „No, tak mě pouč… Proč je tenhle nápad nerealizovatelnej?“ oplatil bráchovi to zaksichtění.

„Protože jsem na to teď ve zkouškovým neměl čas. A taky proto, že mám radši, když toho druhýho aspoň trochu znám, než když je to někdo úplně cizí.“

Tentokrát protočil oči Kamil: „To jsou samý pitomý výmluvy!“

„Tak si to mysli,“ pokrčil Kryštof rameny. „Každopádně, takhle naše dohoda beztak nezněla, že? Byla o tom, že každej dostaneme to, co chceme. Ne že já dostanu něco, co nechci a nepotřebuju, jako třeba peníze. A taky, pokud se nepletu, byla o tom, že ti zároveň ukážu, co a jak.“

Na to Kamil tak nahonem neměl co říct. Hm, no je fakt, že když jsem se posledně do tý jeho tašky díval, tak u některejch věcí jsem ani pořádně na první pohled nepoznal, co to je… Takže půjčit si je jenom tak by nemělo žádnej smysl…

Kryštof toho Kamilova zaváhání využil, aby pokračoval ve svém přesvědčování: „Navíc, když už tady seš… a naši tu naopak nejsou… tak to by byla škoda takovou příležitost promarnit, ne? Takže co kdyby sis pěkně a poslušně odložil? Nebo ti s tím mám zase pomoct…?“

Kamil na něj vytřeštil oči. Teda, ten jde rovnou k věci! „Ještě jsem neřekl, že mám zájem!“

„Souhlasil jsi už minule,“ mrkl na něj Kryštof.

„A mezitím jsem si to rozmyslel,“ upozornil ho Kamil.

„Ale nerozmyslel…“

„Ty víš všechno nejlíp, co?“ rozčiloval se Kamil a nechtělo se mu na ten Kryštofův návrh kývnout čistě už proto, aby mu ukázal, že se plete. I když jsou tu samozřejmě i další důvody, proč kejvnout nechci… teda… neměl bych… Hm, jenže je pravda, že… no, když si teď od bráchy půjčím další hračky, tak až se s Benem vrátíme z výletu, budu mít pro něj překvápko…

„Všechno nevím líp, ale tohle jo,“ poopravil ho Kryštof.

„Tak bohužel se pleteš, ani tohle nevíš líp,“ nedal se Kamil. „A uhni konečně od těch dveří. Nemám náladu se s tebou prát,“ zavrčel.

„Okej, tvoje volba,“ zatvářil se Kryštof, jakože ho to dohadování přestalo bavit, a poodstoupil.

Když Kamil kolem Kryštofa ostražitě procházel, nespustil ho z očí, aby mu tentokrát nedal šanci zaútočit na něj nečekaně zezadu. Kryštof ale nechal Kamila odejít, aniž by si ho dál všímal. Naoko. Myslíš, že jsem včerejší? Že nepoznám takový nějaký nevážně myšlený „nechci“ od opravdovýho kategorickýho odmítnutí…? Nebo že mi není jasný, že to, že tě láká si to zopakovat, si nechceš přiznat ani sám sobě, natož mně…? S těmi úvahami popošel ke své posteli a vysunul zpod ní úložný box se svou naditou sportovní taškou.

Kamila překvapilo, jak snadno ho Kryštof nechal odejít ze svého pokoje. V tom svém zatím shodil ze zad batoh a přidřepnul si k němu. Asi bych mu měl teda jít všechny tyhle věci vrátit… I když možná bude jistější počkat, až nebude doma, a ten sáček mu jenom položit někam na stůl. Na druhou stranu, kdybych s ním ještě mluvil, třeba bych mohl zkusit…

Z úvah ale Kamila vyrušilo, že se najednou rozrazily dveře jeho pokoje dokořán – a dovnitř vpadl Kryštof.

Kamil vyskočil na nohy: „Hej! Co si to dovoluješ? To si…“

„Sklapni!“ uťal ho Kryštof, natáhl se po jeho paži a prudkým pohybem si otočil Kamila zády k sobě.

„Ne!“ trhnul sebou Kamil, ale už bylo pozdě: cítil, jak mu levé a po chviličce i pravé zápěstí obemyká chladný kov.

„Tys v pondělí taky neklepal,“ připomněl mu Kryštof jakoby nic.

Kamilovi ale momentálně na nějakém klepání vůbec nezáleželo. „Už zase??!“ zaškubal spoutanýma rukama. „To nemyslíš vážně!!!“

„Nápodobně,“ chytl Kryštof Kamila za loket a odváděl ho do svého pokoje, „s tebou je to až moc snadný,“ bavil se.

„Příště už nebude,“ cedil Kamil přes sevřené rty, zatímco se bez dalšího protestování nechal táhnout pryč. Věděl, že jakákoliv snaha se Kryštofovi vzpírat je zbytečná – samozřejmě pokud by neluskl prsty. Ale tuhle možnost si nechával, až kdyby bylo úplně nejhůř.

„To si piš, že příště už to takhle nebude! Příště až ti řeknu, že si máš odložit, tak se prostě svlíkneš!“

Kamil měl pocit nedoslýchavosti: „No tak takovýhle příště už tuplem nebude!!!“

„Uvidíme,“ uculil se Kryštof, i když ho Kamil nemohl vidět. „Mně je teď každopádně nějaký příště u prdele. Mě zajímá akorát teď. Klekni si,“ přikázal, když Kamila popostrčil doprostřed svého pokoje a nohou za nimi zabouchl dveře.

Kamil neměl tak úplně v plánu hned poslechnout, ale Kryštof zase neměl v plánu čekat, jak se Kamil rozmyslí; prostě ho na ty kolena srazil. Pak si klekl za něj, vytáhl si z kapsy kuličkový roubík, tentokrát s trochu větší červenou kuličkou, a zamával s ním Kamilovi před očima: „Otevři pusu!“

„No to snad… Kolik těch roubíků máš?“ divil se Kamil.

„Spoustu. Tenhle je trochu míň pohodlnej, ale když jsi mi ten původní ještě nevrátil, tak máš smůlu,“ uzavřel Kryštof, a aniž by čekal, jestli k tomu Kamil hodlá ještě něco dodat, rovnou mu ho nacpal do pusy. Pak mu obtočil ruce kolem boků a rychlými, rozhodnými pohyby mu začal rozepínat kalhoty.

Kamilovi nezbylo než obdivovat, jak si jde Kryštof za svým, aniž by se s čímkoliv zdržoval. Na druhou stranu, on nemá důvod se s něčím zdržovat. Taky bych to asi tak uměl, ale já to s Benem protahuju rád… Sotva si Kamil na Bena vzpomněl a představil si, jak sexy bude vypadat s tou červenou kuličkou v puse on, penis se mu okamžitě začal stavět do pozoru.

„Copak, copak?“ nemohl si toho Kryštof nevšimnout, zvlášť když Kamilovi zrovna z těch míst roloval kalhoty i boxerky. „To se ti tak líbí, když tě někdo svlíká?“ popichoval Kamila. „Nebo si spíš představuješ něco jinýho…?“ odhadl ho.

Kamil se ani nehodlal snažit o nějakou odpověď – a Kryštof beztak na žádnou nečekal. „Ať tak nebo tak, zrovna se to hezky hodí,“ prohodil, sroloval Kamilovi oblečení až ke kolenům, pak si znovu sáhl do kapsy, vytáhl z ní silikonový erekční kroužek a zkušeně ho Kamilovi nasadil na kořen penisu. Pak Kamila nechal, ať si na ten pocit zvykne, zatím vyskočil na nohy a stejně jako minule zašel si pro dřevěnou židli, která byla běžně zaskládaná oblečením. Postavil ji přímo před Kamila.

Kamil si při pohledu na tu židli znovu vzpomněl na Bena. Dneska je nějakej židlovej den, nebo co? Že máme s bráchou podobný nápady… To už se k němu ale donesl Kryštofův další příkaz: „Zohni se přes ni…“ Než si Kamil vůbec stihl pomyslet, že se mu do něčeho takového vůbec, ale vůbec nechce, už cítil, jak ho bráchova ruka chytá za krkem a silným zatlačením ho nutí k tomu, aby se předklonil. Kamilovi nezbylo, než se tomu tlaku podvolit. Sotva ucítil pod svým břichem tvrdý dřevěný sedák, začal se vrtět ve snaze najít si trochu pohodlnější polohu, ale Kryštof mu nedal šanci ani k tomuhle – v příští vteřině už Kamil cítil, jak ho Kryštof k té židli připevňuje pravděpodobně řemenem, který mu utahuje kolem hrudníku. Nespokojeně zahuhlal do roubíku, protože ten pocit, že se sám nemůže zvednout a narovnat v zádech, se mu vůbec nelíbil.

„To buď ještě rád, že jsem ti zatím nechal to triko,“ okomentoval to Kryštof pobaveně. „Bez něj je to… no, však uvidíš příště, haha…“ A aniž by dbal na Kamilovo další nesouhlasné mumlání, přidřepl si, natáhl se po své sportovní tašce a přisunul si ji blíž, tak, aby ji měl Kamil zároveň před očima a viděl, co si z ní Kryštof bere.

Kamil po Kryštofovi zvědavě pokukoval. Tušil, proč ho brácha svázal zrovna do této polohy, ale zároveň doufal, že se plete. Jenže se nepletl…, a když Kryštof vytáhl vibrátor, který byl navíc na první pohled ve všech ohledech větší než ten, který si Kamil koupil pro Bena, začal Kamil vrtět hlavou a hlasitě reptat do roubíku.

„Jo, já vím, je trochu větší než ten váš,“ uculil se na něj Kryštof všímavě. „Ale hlavně je tvarově mnohem vymakanější… Však ten rozdíl za chvilku poznáš sám.“ S těmi slovy si Kryštof podal z tašky ještě černé latexové rukavice a ty si rovnou, přímo před Kamilovýma očima, pomalu nasadil na ruce.

Kamil polkl, ačkoliv se mu takhle s pusou otevřenou kvůli roubíku polykalo dost špatně. Ty vole, černý rukavice…, to je zase o level vejš než ty obyčejný poloprůhledný… Kryštof jako kdyby tušil, že tohle Kamila rajcuje, ho chytil pod bradou a nadzvedl mu hlavu, zatímco prstem druhé ruky mu začal přejíždět po rtech… a pak si vlhčil ukazováček o sliny, které Kamilovi vytékaly z koutků úst. Kamilovi z toho zacukalo v penisu – Kryštof díky těm černým rukavicím působil tak chladně, necitlivě, cize… Přesně tak, jak by měl působit někdo, kdo si chce na druhým ukájet svý zvrhlý choutky…

Kryštof na Kamila s mírným úsměvem přimhouřil oči, jako kdyby mu četl myšlenky…, a pak se ještě natáhl do tašky pro tubičku s lubrikantem, popadl ten vibrátor, vyhoupl se na nohy… a zmizel z Kamilova zorného pole.

Kamil byl sice vzrušený, ale stejně se najednou začal proti své vůli trochu třást. Nedokázal si představit ani to, že by se do něj vešel ten menší vibrátor, natož tenhle… A ten cizí, chladnej, necitlivej Kryštof nevypadal jako někdo, komu by na tom záleželo… Kamil si docela navážno začal pohrávat s myšlenkou, že to stopne. Jenže… to by se mi posmíval, že jsem srágora…, a navíc bych tím stopnul tuhle hru celou… a to zase tak úplně nechci…

Když si Kryštof přímo za Kamilovým obnaženým zadkem sedal na paty, všiml si, že se Kamil chvěje. Přikládal to zčásti tomu, že je vzrušený, a zčásti té nepříjemné poloze, do které ho spoutal, ale stejně ho jeho šestý smysl a taky zkušenosti varovaly, že může existovat i další důvod. No, to zjistíme celkem snadno… Kryštof si nanesl na ukazováček spoustu gelu… a pak se začal zlehka, opatrně dobývat do Kamilovy dírky.

Kamil byl už dopředu celý zaťatý, a když cítil, jak se ho Kryštof tam vzadu dotýká, bezděky se zaťal ještě víc. Automaticky mu přišlo na mysl, jak vždycky při hrátkách s Benem čekal, až se Ben trochu uvolní…, nebo jak mu dokonce přikazoval, ať ho fofrem pustí dovnitř… Jenomže sám se teď podle toho nedokázal vůbec zařídit. Sotva si vzpomněl na ten obrovský vibrátor, který si Kryštof vytáhl z tašky, už zase se v něm všechno svíralo a stahovalo… Ježíši… Jak je možný, že Ben s tímhle žádnej problém nemá?

Kryštofovi to všechno začalo docházet. Přisedl si o trošku blíž a natáhl druhou ruku, aby dosáhl na Kamilův penis. Začal ho zlehka hladit a pumpovat, aby Kamila i přes ty nepříjemné pocity udržel vzrušeného… a taky aby mu pomohl se na všechno to nové a neznámé tolik nesoustředit… Ukazováčkem se zatím pomalu, nenápadně probojovával hlouběji a hlouběji. Hmm, tak panenská dírka… taaak uzoučká… „Jsem myslel, že Benovi občas dovolíš, nebo teda ve vašem případě spíš přikážeš, aby si s tebou taky hrál…,“ prohodil a čekal, co Kamil na to.

Kamil zavrtěl hlavou a byl rád, že Kryštof nemá šanci vidět, jak zčervenal ve tváři. Ta představa, že by to Benovi dovolil… nebo přikázal…, ho totiž sice vzrušovala…, ale zároveň ho dost uváděla do rozpaků…

„No dobře,“ vzal to Kryštof na vědomí, „v tom případě je na takovýhle větší hračky ještě čas… Čili se můžeš hodit do klidu. Ukážu ti ale něco jinýho, o co se připravuješ… Prostě se jenom uvolni… a užij si to…“

Kamil pátral v Kryštofově hlasu po stopách nějaké škodolibosti, ale nic takového tam nenašel. Zhluboka si vydechl a přestal být uvnitř tak sevřený, uvěřil Kryštofovi, že se fakt může hodit do klidu. Zároveň ale pořád zůstával trochu napjatý – byl totiž zvědavý, co jiného mu chce Kryštof ukázat… Cítil, jak z něj Kryštof vytahuje prst… a po chviličce ho zase strká dovnitř. Díky tomu, že ho měl potřený silnou vrstvou lubrikantu, a taky díky tomu, že se Kamil přece jenom trochu uvolnil, to Kryštofovi šlo snadněji než napoprvé…, a když Kamil vnímal, jak do něj cosi hladkého a kluzkého takhle vklouzává, zjistil, že se mu ten pocit vlastně docela líbí. Když si navíc uvědomil, že i kdyby se mu to nelíbilo, tak se stejně momentálně nachází v takové pozici, že s tím nemůže nic dělat, uteklo mu do roubíku vzrušené vzdychnutí.

Kryštof to zaslechl a sám pro sebe se usmál. Však počkej, to ještě nic není… Už dopředu se těšil na to, jaké zvuky se z Kamila začnou linout za chvilku.

Kamil se pořád ještě sžíval s tím zvláštním, nepříjemně příjemným pocitem, že je něco uvnitř něj…, když vtom mu nitrem projela neznámá, šimravě vzrušující křeč. Trhl sebou a prudce vydechl. A znovu. A ještě jednou. Když se z toho šoku trochu vzpamatoval a byl schopen se nad tím zamyslet, došlo mu, že ty pocity mu způsobuje Kryštofův prst pokaždé, když se dotkne určitého místečka tam uvnitř… „Aaaaach!“ vyhekl Kamil a znovu se proti své vůli zkusil propnout v zádech, ačkoliv mu to řemen omotaný kolem jeho hrudníku nedovolil.

Kryštof pokračoval v dráždění toho právě objeveného bodu, zatímco druhou rukou se zase začal věnovat Kamilovu penisu. Jenom tak zlehka, zlehoučka, sotva znatelně mu ho mačkal v dlani… Chtěl Kamila udržovat vzrušeného, ale ani náhodou neměl v plánu ho udělat. Spokojeně pozoroval, jak se Kamil kroutí a hází sebou, hlavně ho ale hodně rajcovalo to jeho vzrušené vzdychání a hekání. Na chvilku se přestal věnovat tomu citlivému oříšku uvnitř Kamila a místo toho mu prstem začal zajíždět hlouběji… a zase prst povytáhl… a znovu dovnitř… a ven… a hned si samozřejmě všiml, že na tohle Kamil až tak intenzivně nereaguje. Dal mu tedy ještě chvilku, aby se vzpamatoval… a taky aby si sám pro sebe uvědomil ten rozdíl…, a pak znovu bříškem ukazováčku nahmatal jeho prostatu. A Kamil znovu okamžitě zareagoval, začal sebou pod těmi Kryštofovými dotyky škubat a skučel do roubíku.

„Poslintáš mi celej koberec,“ neodpustil si mu Kryštof připomenout, v jaké situaci se nachází.

Kamil v duchu poslal Kryštofa do prdele; momentálně byl tak mimo, že mu vůbec nedošlo, jak trefně by tahle poznámka vyzněla. Nebyl schopný se soustředit na nic jiného, než na ty nezvyklé pocity, které se mu rozbíhaly celým podbřiškem až někam do páteře. Chvílemi do roubíku vyloženě kňučel, tak moc příjemné mu to Kryštofovo dráždění bylo… Cítil, že by se potřeboval udělat, hned, okamžitě, jenže nemohl… a neměl ani tu nejmenší šanci, jak tomu pomoct… Ale celé jeho bezbranné tělo se o to snažilo – pohnout sebou nějak tak, aby to přineslo ten požadovaný výsledek… to v tuhle chvíli odpírané uvolnění…

„Hmmm, jestlipak sebou Ben taky tak rajcovně hází, když mu masíruješ P-bod?“ užíval si Kryštof svou převahu a schválně Kamilovi nahlas připomněl, že teď se role vyměnily a že zatímco jindy je Kamil v pozici toho, kdo určuje, kdy se Ben bude moct udělat, tak teď je on sám naopak v situaci, kdy sebou může tak akorát bezmocně škubat.

Na Kamila ale tentokrát tahle zmínka měla úplně jiný efekt: zastyděl se. Zastyděl se, protože o tomhle způsobu dráždění jenom občas zahlédl na netu nějakou zmínku, ale nevěnoval tomu pozornost… Vůbec netušil, jak se to správně dělá, přišlo mu totiž, že to vědět ani nepotřebuje, když Benovi se všechny ty hrátky líbí i bez toho. A navíc měl z nějakého důvodu za to, že prostata a cokoliv, co se jí týká, je problémem (a radostí) spíš starších mužů… Jedna nula, brácha!

Na další úvahy už ale neměl kdy. Ještě chviličku si užíval to Kryštofovo přesně cílené dráždění tam vzadu… a pak už cítil, jak z něj Kryštof vytahuje prst…, a slyšel, jak si sundává rukavice. Zklamaně vydechl… a už dopředu se celý napjal. Co chystá dalšího…?

Kryštof mu odpověděl názornou ukázkou: přesunul se k tašce, chvilku se v ní přehraboval a pak vytáhl černý anální kolík. „Tenhle bude napoprvý akorát,“ ušklíbl se na Kamila, který ho zvědavě pozoroval, a znovu mu zmizel ze zorného pole.

Kamil se přistihl při myšlence, že se na ten pocit, že do něj brácha něco takového vsune, vlastně docela těší. Zjistil totiž, že se toho nejenom nemusí bát, ale že to má dokonce hodně něco do sebe… A tak, když ucítil, jak mu Kryštof nagelovaný kolík pomalu tlačí do dírky, neměl už skoro žádný problém se tam vzadu uvolnit a tím pomoct co nejhladšímu vklouznutí.

Kryštof s kolíkem uvnitř Kamila chvíli hýbal, párkrát ho povytáhl a zase ho vstrčil dovnitř, počkal si, až se z Kamila zase vydere několik hlasitějších vzdechů, a pak nechal kolík zastrčený v Kamilovi až nadoraz a natáhl se, aby dosáhl na řemen, kterým byl Kamil připoutaný k židli. Uvolnil ho, vyskočil na nohy, chytil Kamila za lokty a taky ho vytáhl na nohy, ovšem hned ho otočil a na tu židli ho posadil. Spoutané ruce mu složil za opěradlo a vzápětí ho k tomu opěradlu ještě připevnil řemenem, který mu opět obtočil kolem hrudníku.

Zatímco si Kamil zvykal na pocit, že má uvnitř sebe něco cizího, čeho se nemůže sám zbavit a co ze sebe nemůže takhle proti židli ani sám vytlačit, sledoval, jak mu Kryštof sundává z nohou kalhoty a boxerky, jak si vytahuje z tašky další dva kratší řemeny a těmi mu pak připoutává kotníky k zadním nohám židle. Kamil měl i přesto možnost aspoň trochu vrtět pánví…, a tak toho využíval, protože měl dojem, že kdyby se mu podařilo jenom o trošičku změnit polohu, tak by se ten kolík uvnitř něj mohl dotknout přesně toho místa, které mu před chvílí tak příjemně dráždil Kryštof… Jenže se mu to nedařilo, a tak po chvilce jenom frustrovaně vydechl do roubíku.

„Copak?“ okomentoval to Kryštof pobaveně, když si sedal na paty přímo před Kamila a zlehka bral do dlaně jeho nadržený, po vystříkání toužící penis. „Nechceš mi něco říct? Nebo mě třeba… o něco… poprosit?“ popichoval Kamila.

Kamil něco nesrozumitelného zahudral do roubíku, ale Kryštof mu stejně rozuměl, protože odpověděl: „Nepůjdu… A ty ve skutečnosti nechceš, abych šel, protože to by tě pak neměl kdo dodělat.“ A s důrazem na to poslední slovíčko začal mnout Kamilův penis v dlani o něco intenzivněji.

Přesto to pořád nebylo dost intenzivně. Kamil znovu zkusil pohnout pánví…, ale mohl se pohnout jenom o kousíček a to rozhodně nestačilo na to, aby ty Kryštofovy schválně jemné a pomalé pohyby zintenzivnil na tu správnou míru. Navíc v sobě pořád vnímal toho černého hosta… a měl dojem, že se ze všech těch vjemů přece už musí v příští vteřině udělat… Jenže zároveň si i uvědomoval, že tohle všechno má plně pod kontrolou Kryštof. A že jenom na něm záleží, jestli tu Kamil takhle neukojeně bude sedět už jenom minutu… nebo klidně třeba ještě hodinu…

Kryštof to viděl tak nějak blíž k tomu prvnímu časovému pojmu. Pomaloučku, polehoučku své pohyby dlaní zrychloval… Stiskl Kamilův penis v dlani silněji… a pumpoval mu ho rychleji a rychleji. Zpod přimhouřených očí sledoval, jak se Kamil snaží propnout v zádech a jak vzrušeně zaklání hlavu… Ještě maličko přidal na rychlosti i na síle – a pak už do druhé dlaně zachytával Kamilovo sperma, zatímco spokojeně poslouchal jeho roubíkem tlumené výkřiky a lapání po dechu.

Kamil byl úplně mimo sebe. Měl dojem, že něco tak silného ještě nezažil. Ke všem těm pocitům, které už znal, se totiž přidal jeden úplně nový – to, jak se jeho nitro při těch orgasmických křečích stahovalo kolem toho análního kolíku… Přišlo mu, že díky tomu ten orgasmus dokonce trval déle…, jako kdyby to stříkání prostě nikdy nemělo skončit… Nebo to bylo díky tomu erekčnímu kroužku? Nebo díky všemu dohromady? Anebo se mu to naopak jenom zdálo…? Kamil nevěděl…, ale bylo mu to úplně jedno.

Když se Kamilův dech zklidnil, přestal mu Kryštof dlaní přejíždět po penisu, ale sroloval z něj ten erekční kroužek. Zvedl se a došel si do skříně pro ručník, do kterého si rovnou otřel ruce. Pak se vrátil za Kamilem, stoupl si za něj, vytáhl mu z pusy roubík a uvolnil řemeny, které ho poutaly k židli. Pevně Kamila popadl za paži a nadzvedl ho, nohou odšoupl tu židli o kousek vedle a Kamila zatím vmanévroval do kleku.

Kamil se cítil tak vyčerpaně, že už mu bylo skoro jedno, co dalšího se bude dít. Neuměl si tedy moc představit, že by Kryštof ve svých hrátkách ještě pokračoval, ale neměl sílu k ničemu jinému, než to nechat všechno na něm. Naštěstí mu vzápětí došlo, že hrátky už pokračovat nebudou, ale že z něj Kryštof chce jenom vytáhnout toho stále se připomínajícího černého návštěvníka. Poddal se tedy tlaku Kryštofových rukou a lehl si obličejem na koberec, zatímco vnímal, jak z něj Kryštof zkouší ten kolík pomalu vytáhnout.

„Hele, povol trochu… Nebo si ho chceš nechat přes noc?“ donesla se k němu Kryštofova s posměchem pronesená poznámka.

„Jdi někam…,“ zahuhlal Kamil do koberce, ale přece jenom se přinutil se trochu uvolnit.

„No, ostatně je odteď na pár dní tvůj, tak si s ním dělej, co chceš,“ dobíral si ho Kryštof. Pak Kamila za paže vytáhl do sedu a konečně mu osvobodil spoutané ruce. „Ale vyměním tyhle nový hračky za ty předchozí,“ dodal ještě. Pak už ho Kamil sledoval, jak se zvedá na nohy a jak s těmi použitými silikonovými nebo bůhvíjakými věcičkami odchází do koupelny.

Kamil se pomalu vyhrabal do stoje, cítil se úplně vyšťaveně. Pak mu ale pohled padl na ta pouta, která brácha nechal ležet na koberci. Hmm… No, sice bych se nejradši odplazil rovnou do postele, haha…, ale na tohle sílu ještě vyškrábu… A s tou myšlenkou na sebe rychlostí blesku natáhl boxerky a kalhoty a ta pouta si strčil do kapsy. Stihl to tak akorát, protože brácha se zrovna vracel zpátky.

„Tak co je?“ podivil se, když si všiml, že Kamil uprostřed pokoje jen tak postává. „Nebo u sebe ty dřív vypůjčený věci nemáš…?“

„Mám… Ale vždyť ty je stejně nepotřebuješ…“

„To možná ne, jenže s takovou by se za chvíli celej obsah tý mý tašky přesunul k tobě, takže žádný takový! Když je budeš chtít půjčit znovu, není problém si o ně zase přijít říct,“ mrkl na něj Kryštof.

„Kdyby jenom říct, že,“ zaksichtil se na něj Kamil a odešel pro ty věci k sobě. Pak je pod Kryštofovým bedlivým dozorem vrátil do té jeho tašky – a Kryštof mu na oplátku naplnil neprůhledný sáček těmi novými pomůckami. V tu chvíli mu ale došlo, že jedna věc chybí. Znovu sklopil oči k té tašce, na vteřinku si přestal všímat Kamila – a té vteřiny Kamil okamžitě využil: odhodil ten sáček, drapl Kryštofa za zápěstí, a než se brácha nadál, měl ruce spoutané za zády on.

„Ty jeden zákeřnej skrčku!“ otočil se k němu Kryštof čelem, z očí mu sršely blesky. „Okamžitě mě pusť!“

Kamil se spokojeně ušklíbl. No vida, tak to dnešní trénování s Benem, jak rychle mu ty pouta dokážu nasadit, k něčemu bylo, haha… Kamil si založil ruce na hrudníku a sjel Kryštofa nevzrušeným pohledem: „Nebo…?“

„Není žádný nebo!!!“ soptil Kryštof. „Prostě mě okamžitě pusť!!!“

Kamil přistoupil ke Kryštofovi o kousek blíž a zpříma se mu zahleděl do očí: „Zapomeň. Teď bude zase chvilku po mým.“

„Tak na to zapomeň ty!!! A hezky rychle!!!“ Kryštof se snažil znít tvrdě, ale uvědomoval si, že jenom tohle mu momentálně stačit nebude. V očích se mu mihla nejistota. Co má ten skrček v plánu?

Kamila ten záchvěv nejistoty, kterou bráchovi vyčetl v očích, překvapil. „Klídek… Tuhle hru přece hrajeme oba, ne?“ připomněl mu malinko posměšně. „Takže teď ji budeme hrát podle mě.“

„Ani náhodou! Já to s tebou takhle hrát nechci!“ vztekal se Kryštof.

„A já ji zase radši hraju přesně takhle. Můžeš bejt v klidu, Ben si nikdy nestěžoval… No, anebo možnost číslo dvě – můžeš si místo toho zkusit zahrát na Copperfielda a dostat se z těch pout nějak sám. Protože já tě rozhodně nepustím.“

„Seš malá zákeřná svině,“ procedil Kryštof skrz semknuté rty.

„No, v tom mám totiž dost dobrýho učitele, že,“ opáčil Kamil. „A vůbec – to tys celou dobu říkal, že mě chceš něco naučit. Jak jinak se mám něco naučit, když ne tím, že si to rovnou vyzkouším?“

Kryštof Kamila propaloval očima. Pořád ještě si nebyl jistý, co má Kamil v plánu. To jako myslí vážně…? Anebo se mi chce prostě a jednoduše pomstít? „Dobře víš, že takhle ta dohoda nezněla,“ zopakoval mu.

„Tak to ber jako takovej můj dodatek, haha,“ řekl Kamil. „Navíc dodatek, kterej se ti bude líbit. Protože já jsem náhodou dost učenlivej. Klekni si.“

„Každou chvilku přijdou naši,“ zkusil to Kryštof.

„Jsem dost učenlivej, a navíc i rychlej,“ ušklíbl se na něj Kamil. „Na zem.“

Kryštofovi se do toho vůbec nechtělo…, jenže zároveň se mu do toho chtělo hodně. No, je vidět, že máme fakt stejný geny – mně se víc líbí bejt dominantní, ale čas od času si rád zahraju i na suba, a on to má očividně jak přes kopírák. Akorát že teda aby mě do role sub dostal můj mladší brácha, to je dost pokořující… Zmetek jeden mizernej!!! Ale asi to fakt měl od koho odkoukat, haha. No počkej příště, ty skrčku! Za tohle o tebe přerazím tu rákosku, s tím počítej!

„Tak co bude?“ bavil se Kamil Kryštofovým váháním. „Nebo si radši střihneš toho Copperfielda?“

„Hajzle,“ neodpustil si Kryštof, ale přece jenom si nakonec klekl. Sice by teda dokázal i s rukama za zády Kamila přizabít a k těm klíčkům od pout se nějak dostat… Ale to by nebylo úplně fair play. A navíc jsem dost zvědavej, s čím přijde. Přizabít ho ostatně můžu vždycky.

Už v následujících chvílích ale zjistil, že k tomu nebude mít důvod. Kamil se mu vážně nehodlal nějak mstít. Chtěl mu prostě jenom ukázat, že tu hru opravdu umí taky hrát. A taky… jak se to říká? Ať si ochutná svou vlastní medicínku, haha… „Máš tam ještě jedny ty rukavice, že jo?“ přeptal se Kryštofa, zatímco si přidřepával k jeho tašce.

„Je jich tam plná krabička,“ odpověděl mu Kryštof… a proti jeho vůli mu tělem projelo vzrušení, když si představil, k čemu je tak asi Kamil bude potřebovat. Sám nad sebou protočil oči. No super. To bude blbejch keců, až si toho brácha všimne…

Kamil ale neměl náladu zbytečně plýtvat slovy. Podal si ty rukavice a lubrikační gel, pak se přemístil za Kryštofa a úplně stejným způsobem, jakým Kryštof sundal před nějakou půlhodinou oblečení z něj, mu taky sroloval kalhoty i boxerky ke kolenům. Nad tím, jak je Kryštof vzrušený, se jenom pousmál. Chvilinku přemýšlel, jestli si má bráchu taky opřít o židli, ale pak se na to vykašlal, chytil ho za paže a položil ho tváří na koberec. Pak zakotvil očima na jeho vyšpuleném zadku. Hm, má pěknej zadek, ne že ne… Ale Ben je mnohem víc sexy! Vzpomínka na Bena mu ale v tuhle chvíli nebyla moc příjemná…, hlavně tedy Kamilova představa toho, jak by asi Ben zareagoval, kdyby viděl, k čemu se Kamil chystá… A tak všechny myšlenky na něj honem zase zaplašil. Místo toho si nasadil ty černé rukavice, pořádně si je pogeloval… a pak začal ukazováčkem kroužit kolem vstupu do Kryštofova análu, zatímco druhou ruku mu obtočil kolem pasu, aby dosáhl na jeho vzrušený penis. Ty máš štěstí, brácha, že ve skutečnosti žádná zákeřná svině nejsem…

Kryštof se kousal do rtů, aby ztlumil ty vzrušené vzdechy, které se z něj měly tendenci drát. Cítil, jak do něj Kamil pomalu, opatrně proniká prstem…, jak ho tam zevnitř prohmatává a zase prst pomalu vytahuje… a znovu… a ještě jednou… a jak potom přidává druhý prst… a jak mu do toho v druhé dlani jemně mne penis… Kryštof zavřel oči a začal se těm pocitům oddávat, když vtom ho vyrušila Kamilova otázka: „Hele, a ten P-bod najdu jak…?“

To Kryštofa příjemně překvapilo. No ne, on se fakt chce něco naučit… „No… ehm… to už… to už seš moc hluboko… a taky… otoč tu ruku naopak… bříškama prstů směrem dolů… jo… no… a ještě kousek… To poznáš, to je taková… hmmm… joooo…, to je přesně ono… mmmhhmmm…“

Kamil se tomuhle nově objevenému místečku začal prstem intenzivně věnovat, zatímco Kryštof pod ním vzrušeně mručel a sténal. No vida, to fakt není ani moc těžký to najít… Kamil zároveň začal Kryštofův penis pumpovat o něco rychleji… a do toho si začal diktovat podmínky: „Takže. Dodatek k naší dohodě. Nebude pořád jenom po tvým, na to zapomeň. A taky zapomeň na to, že mi ještě někdy vlítneš do pokoje bez zaklepání – ať už tam budu sám, nebo dokonce s Benem. Protože já se, brácha, taky umím nasrat.“ A s těmi slovy Kamil zmáčkl Kryštofův penis o hodně, hodně silněji.

Kryštofovi uteklo usyknutí, ale co nejvíc ho utlumil. „To je fér,“ uznal. „Ale zároveň někdy bude jenom po mým. A s tím klepáním to bude vzájemný,“ doplnil Kamila.

„Fajn. A teď už buď zticha,“ poručil si Kamil… a pak začal Kryštofův penis pumpovat ještě rychleji… a rychleji… Sice bych tě taky nejradši udržoval na hraně třeba pět minut v kuse, jenže na to už dneska fakt nemám sílu. Za což můžeš hlavně ty… a což ti teď taky neskutečně nahrává do karet, ty zmetku! Ale počkej příště!

Kryštof se vší silou snažil hlídat, nechtělo se mu před svým mladším bráchou předvádět bůhvíjaké divadlo…, ale nakonec to přestal řešit, přestal si skousávat rty a ten svůj mocný orgasmus ze sebe hodně hlasitě vyvzdychal a vykřičel. Pak už slyšel, jak si Kamil z rukou sundává rukavice… a o chvilku později cítil, jak mu ze zápěstí sundává pouta. S tím, že by ho zvedl z koberce, se Kamil nenamáhal…, místo toho se natáhl pro ručník a po Kryštofovi ho hodil. „Si vydrhni tu skvrnu z koberce,“ dodal. „Jo, a vezmu si ještě dvě ty černý rukavice,“ oznámil mu, a zatímco se Kryštof pomalu zvedal ze země a sedal si na paty, vytáhl si Kamil rukavice z té krabičky a přihodil si je do toho neprůhledného pytlíku.

„Klidně,“ pozoroval ho Kryštof, zatímco si rukama bezděky třel zápěstí. „A mimochodem, s tím, že seš učenlivej, jsi měl pravdu…“

„No ne, to má bejt jako pochvala?“ zvedl na něj Kamil udiveně obočí.

„Tak nějak… A tý si važ, protože na rozdíl od tebe mám s čím srovnávat!“

„Hm,“ udělal Kamil, poděkování mu z pusy nešlo. Místo toho zamířil ke dveřím a hodil do placu: „Dobrou…“

Na odpověď nečekal, rychle za sebou zavřel a přeběhl do svého pokoje. V duchu se ale díky té Kryštofově pochvale zapýřil a teď, když byl konečně zase na svém vlastním území, na místě, kde mu všechno připomínalo Bena, protože tam spolu trávili spoustu času, dovolil si se k němu v myšlenkách zase vrátit. Potěžkal v ruce ten neprůhledný sáček…, pak ho schoval do šuplíku… a už se začínal moc těšit, jak Bena se vším, co se dneska naučil, seznámí. Jenže… pak mu úsměv zase začal z tváře mizet, když si uvědomil, že ho bude muset seznámit opravdu se vším. I s tím, co vůbec příjemné nebude… Jo, kámo, tohle mu MUSÍŠ říct. Hmm… jenže… jestli mě pak ještě nechá, abych mu tohle všechno nový předvedl. Jestli mě nepošle do prdele, sotva se to všechno dozví…

Ale tak… zatím to ještě můžu hodit za hlavu. Ještě dva dny to můžu házet za hlavu.