Filtr povídek

Nikdo jiný v cele nebyl. Uslyšel kroky, rychle zavřel oči. „Zbytečný, chlupáči, na kamerách bylo vidět, že jsi vzhůru,“ upír se nehezky uchechtl. „Vydržíte dost, i ti vaši lidští mazlíci jsou docela odolní. Nakonec to z vás dostanu, o co tu jde. Nedovolím, aby nějakej zasranej vlčák se zrádcem vládli rodu. Zdechnete tu všichni a já si to teď konečně užiju. Musím Sebastiana něčím potěšit a myslím, že srdce jeho miláčka mu jako dárek udělá radost. Je fajn, že to uvidíš, můžeš mi dosvědčit, že je jeho.“ V ruce držel stříbrnou, tenkou dýku, když se plavným krokem blížil k Levanovi.

Na druhou stránku, byl jsem to já, kdo ho ze svého šukacího teritoria prostě vypustil. Za prvé, nevěděl jsem, jak si stojím, a když pak jo, bylo už pozdě. I když vím, že sex je prostě jen prchavé fyzické spojení, o nic moc v něm nejde, dokud se do toho nezapojí srdce. A pak je to problém. A těm se doopravdy rád vyhýbám. Od jistý doby. Pamatuji si ten úsek svého života docela dobře. Po jedné takové srdcové zkušenosti jsem další rok neměl chuť si ani vyhonit. Neměl jsem zájem o nic a o nikoho. Moje koule a pták byli jak po mrtvici.

„No…," zaváhal. „Mohl bych to mužně svést na jednu z mých kamarádek, ale skutečnost je taková, že když se mě na to někdo zeptá…," ukázal na mě prstem, „a většinou se ptaj ženský a ne chlapi jen tak mimochodem…, tak jim to obvykle nepřiznám, ale že seš to ty. Jo, takovej drsoň jako já a koupí si růžovýho porcelánovýho slona? Sakra. Jo koupím, ja tyhle blbosti miluju. Vezmi mě na rande do obchodu se suvenýry a máš vymyšlenej program na celej den," rozesmál se tak od srdce, že když jsem si dosedl k němu na gauč, zlomil jsem se v pase taky.

Jirka mi moji prosbu bez řeči vyplnil. Rozkročil se přede mnou tak blízko, že mi penisem a kravatou střídavě přejížděl po prsou, břichu, zpátky po krku až do obličeje, přičemž mi vlhká špička jeho penisu zanechávala na místech, kde se mě dotýkal, lesklou stopu. Nosem jsem dychtivě nasával vůni mladého penisu, ze kterého se šířilo aroma vzrušení. Když se mi jeho penis přiblížil k ústům, neodolal jsem a pokusil jsem se jej uchopit rty, ale on ucukl.

Aron zaklonil hlavu a uslyšel sám sebe, jak vzdychá. „Ještě, ještě…“ Pak vzal do dlaně vlastní chloubu, vlhkou od Markových slin, a začal přejíždět nahoru a dolů. Palcem si hladil žalud a špičkami prstů dráždil kůži šourku. Cítil, že je v něm Mark zabořený až po koule a přiráží čím dál rychleji. Slyšel jeho zrychlený dech a viděl kapky potu stékající po tváři. Ano, pořádně, dělej, tvrdě, šukej mě. Nevěděl, jestli to křičí nahlas, nebo jen uvnitř hlavy.

V taxíku jsme ani jeden nemluvili. Nepřemýšlel jsem nad ničím konkrétním. Místo toho jsem sám se sebou hrál hru – počítal jsem, kolik mineme na pravé straně aut. Říkal jsem si, že v jednu ráno nebude takovej provoz, ale dost jsem se spletl. Taxikář si totiž vzal Radkova slova – co nejrychleji na xxx adresu – k srdci a my jsme svištěli Prahou, jak kdyby nás honili fízlové. Nutno podotknout, že jsem opravdu jen čekal, kdy se nám za zády ozvou houkačky a rozblikají světla. S počítáním jsem skončil někde u šedesátky, poté jsem se vzdal.

„Polkni to, ty zmrde!“ procedil mezi zuby a zle se na mě podíval. Měl jsem strach, že mě udusí, a tak jsem začal poslušně polykat. Šlo to ztěžka, ohryzek mi neochotně proklouzával mezi uzlem kravaty nahoru a dolů. On ještě nelenil a všechny cákance, které mi vytekly z úst, mi prstem stáhl zpět a donutil mě onen prst očistit. „Máš tady lubrikant?“ zeptal se mě zhrublým hlasem a odvázal mi uzel kravaty z krku. Konečně jsem se mohl pořádně nadechnout. Ruce mi však nechal ještě pevně svázané za zády.

Muž ho neposlechl, držel ho pevně. Chlapec s ním bojoval, neměl nejmenší šanci. Pak napřáhl ruku a Issa to spatřil, náramek byl v pohybu. Povolil sevření a padl na kolena. Tvář skryl do dlaní. Co to udělal, oni zemřou oba, Mirim i Tadeáš, kvůli němu. Jen pro jeho hloupost, zaklínadla, která neměl nikdy vyslovit.

Netrvalo dlouho a přinutil mě kleknout si do slámy v boxu. Na první zásun jsem měl jeho ocas až v krku. Nedal mi ani šanci se nadechnout. Chvíli mě nechal kouřit a pak mi zase ukázal, ať dokončím sedlání. Když jsem byl hotovej, vyhodil mě do sedla a připnul si koně na lonži. Pobídl jsem koně do kroku, a připadal si víc než divně, nahej v sedle, vydanej Górdanovi napospas, protože to bude on, kdo bude určovat krok a rychlost koně, a s tím i týrání mý díry kolíkem.

V kase seděl kluk, asi tak stejně starej. Hnědý vlnitý vlasy přes ramena, hnědozelený oči, štíhlej a nejspíš i vysokej. Ten jemnej obličej byl skoro dívčí. Usmál se na mě a začal markovat. Nějak mě to přinutilo roztáhnout hubu taky do úsměvu. Prostě tak nějak působil, že vyvolával dobrou náladu. Domarkoval a řekl sumu a zase se usmál. Čučel jsem na něj a chvíli mi trvalo, než jsem zareagoval, vytáhnul prachy a zaplatil. Poděkoval s úsměvem. Teda na něj se musej lepit holky jak mouchy na mucholapku.

„Špatná odpověď,“ reagoval na jeho žádost Míša, načež Ondrovi vrazil pořádnou facku a chytil ho pod krkem. „Nemyslíš si snad, že se já budu starat o tvoje péro, že ne?“ Ondra se pokusil odpovědět, ale Míša mu k tomu nedal příležitost. Místo toho ještě silněji stiskl jeho krk, až se začal Ondra dusit a lapat po dechu. „Líbíš se mi, to nepopírám, ale nezapomínej, že ty seš tu pro moje potěšení, ne já pro tvoje. Rozumíš?“ Ondra přikývnul na souhlas, načež ho Míša konečně pustil.

Stál jsem opřený zadkem o zábradlí na autobusovém nádraží, ruce v kapsách černé kožené bundy, kotníky překřížený, tváře neoholený a sluneční brýle ve stylu masařky zaražený v blond kštici s přirozeným melírem, která volala po zastřihnutí jako čivava mojí sousedky v paneláku, která chudák měla tak dlouhý chlupy, že jsme nemuseli od pátého patra až do přízemí uklízet, protože tenhle šedivý štěkající smeták za nás plnil službu víc než dokonale.

Nire se pomalu srovnával s tak upřímnou zpovědí. Nečekanou a pro něho silnou. Kirem ho opatrně sledoval, skoro se strachem, jak bude reagovat. Muž ovinul ruce kolem chlapcova pasu, podržel ho v náruči. „Nejradši bych se sebral a našel ty, co ti způsobili všechnu tvou bolest a utrpení. Ale raději se pokusím dostat tě daleko a postarat se, abys byl v bezpečí.“