„Pokud tě náhodou napadlo, že se z tohoto veskrze romantického místa přesunete do bytu, buď tak hodný a vynechej mou postel. Přespím v ateliéru,“ řekl ledovým hlasem, kterým zakryl všechny emoce, které jím zmítaly. Nemohl se vrátit domů, a bylo naprosto jedno, jestli se ten jeho Patrik zdrží, nebo by tam už Erika našel samotného. Tolik ran, kolik utržil za poslední dny musel rozdýchat, sám. A jediné místo, kde si dokázal lízat rány, aniž by ho někdo rušil, byl právě ateliér. To, že byl těsně pod střechou a bude tam nejmíň padesát stupňů, řešit nehodlal. Potřeboval být sám.