Filtr povídek

Ráno probuzen jsem byl mladíkem velmi pěkným, který ku koupeli mě vyzval. Dotyky jeho ve mně plamen chtíče vzedmuly. Původně rozhodl jsem se hned po koupeli Viléma vyhledati, by mi od tohoto plamene pomohl. Nebylo toho zapotřebí. Mladík, Markem zvaný, svůj šat odložil a za mnou do kádě teplé vody vstoupil. I počal tělo mé umývati tak jemně, že těmto dotykům slastným jsem se poddal zcela, oči zavřel a jen na vlnách příjemných myšlenek se vznášel. Na mé hrudi počal jemně se věnovati bradavkám mým, nejdříve hadříkem hebkým, posléze jen svými prstíky hbitými a nakonec, což vytrhlo mě z rozjímání mého, i jazykem svým.

Rosťa se vypravil k vodě. Bez obcházení podchodem. Když docházel k přejezdu, všimnul si, že tam je pár kluků z vesnice. Zpomalil, netoužil po nějakém kontaktu. Jen mu nebylo jasné, proč stojí u přejezdu, když se nic neděje. Vtom se rozcinkalo výstražné zvonění a skupinka ožila. Opakované zahoukání vlaku, který se blížil. Jeden z kluků plácl do ramene vytáhlého blonďáka, toho, který kdysi dávno Rosťu vyválel v kopřivách, a ten zadupal na místě a párkrát poskočil, jako když se rozcvičuje před během. Vlak už byl skoro u přejezdu, když se kluk rozběhl. Na konci přejezdu klopýtl, ale odrazil se ke skoku – a vtom se přes přejezd hnal vlak.

Uchopím ho a s radosťou ho vkladám dovnútra. Fajčím ho tak, že ma bolia sánky. Jeho panva mi ide naproti. S hlasným výkrikom vyvrcholí a napumpuje do mňa neuveriteľné množstvo semena. Nestíham všetko prehltnúť a časť z toho skončí na mojej tvári. "Skoro si to zopakujeme, sľubujem," prihovorí sa. "Možno skôr, ako si myslíš," odpoviem. Vychádzam z izby a zamierim do hosťovskej, kde spí môj kolega.

Jeho tvář na moment zmrzla, v hlavě se mu znovu přehrála všechna slova a vrátily se všechny myšlenky. A on před sebou viděl čistou pravdu, odhozenou zbroj stupidních pocitů a snahy hrát si na hrdinu. David mu vlastním způsobem ukázal tu nejčistší formu vlastní povahy, ale rozhodně u toho pomyslně neklečel. Doplnil Sydovy úvahy, odkryl svůj skutečný záměr, skutečnou otázku proč. Bylo to jako přijetí nevyslovené výzvy. Kde končily hloupé hry stupidního stáda, začínala fascinující cesta. A Syd se v ten moment rozesmál.

„No nekecej!“ zaksichtí se Valerian, sotva vjedu s autem do servisního boxu a vystoupím ven. „To už jste zase tady?“ Sám pro sebe zakoulím očima. Kruci, jak je možný, že ze všech techniků, co jich tady pracuje, mě skoro pokaždý dostane do péče on?! Kdybych byl konspiračněji naladěnej, haha, tak už bych si myslel, že mi do auta nahrál něco, co ho pokaždý upozorní, že se blížím – a on si na mě vyhradí prostor, aby si ze mě mohl zase aspoň pár minut tradičně utahovat!

„Ahoj," odtušil pohotově. Zajímalo ho, nakolik si jeho profesor pamatuje předchozí noc a jestli si bude stejně ochotný tykat. Nebyla pravda, že by se vyloženě chtěl hádat, to on nikdy neměl zapotřebí. Rád lidi vyváděl z míry a rád je testoval, to, že se u toho povětšinou naštvali, už bylo způsobeno jejich vlastními reakcemi, způsoby a hloupostí. On byl nad věcí. Davidův pohled ztvrdl a zatnul zuby. Bylo pravděpodobné, že si nejspíš hezky povykládali.

Rozepjal sponku, shrnul zip a stál před Andrejem najednou nahý. Manga, blesklo mu hlavou. Jistě, japonské pohádkové postavy. Čupřina vlasů, malý nosík a veliké vykulené oči. Ty se na něj šibalsky dívaly. David k němu přistoupil a stáhl s obtížemi jeho plátěnky. Jejich stojící penisy se téměř dotýkaly. Vzal z ruky Andrejovi uhel a odložil ho. Začali se líbat. David se pomalu vymanil. Hned jsem zpátky, neboj. Andrej neustále viděl veliké oči svého chlapce, který na sebe bral nejrůznější podoby. A najednou byl zpět. Na krku mu zářilo pár kapiček vody jako perlový náhrdelník. Trochu se sklonil, aby je mohl slíbat. Byly studené a voněly lučními květy.

Konečně si dovolím definitivně vypnout, zavřít voči a nechat se celou tou akcí vést. Užívám si to jeho vlhko, jeho pohyby jazykem a jeho dech, co mě chvilkama dráždí na péru, kdykoliv spokojeně vydechne. Nejradši bych to prodlužoval donekonečna, tak moc skvělý to je. Jenže právě proto, jak moc intenzivně celou tu situaci prožívám, je mi jasný, že to nedokážu vydržet dlouho. Ještě jednou nechám Máru, aby ty svý pohyby hlavou na pár chvil zpomalil, a pak ho prostě pevně sevřu a další kolo přírazů si navolím přesně podle sebe se zvyšující se rychlostí i hloubkou až do cíle.

Max stoupal po kameny vydlážděné cestě mezi domy vzhůru k Větřáku a říkal si, jak by bylo hezký, kdyby mezi těmi oprýskanými štíty a vybledlými fasádami visely šňůry s lampiony a dalšími barevnými ozdobami. Ono vůbec by bylo lepší, kdyby se ty fasády podařilo nějak schopně hodit do pořádku, hned by to vypadalo víc k světu. Přitom by ve výsledku stačilo tak málo…

První ranní pocit byl strašná bolest hlavy. A celého těla. Pepa večer usnul přímo u stolu. Těžce se rozpomínal, co se stalo. Musí zavolat, jestli přijedou s obědem a se sběrem a rádiem. Sakra, neměl by raději říct, že si ho nevezmou? Jenže je jejich napůl. Poprvé se trochu usmál, když si představil, jak rádio řežou pilou na poloviny. Podívá se na Štefana, ať je to, jak chce, je sice zrůda, ale ne zas tak bezcitná, aby se vykašlal na nemocného. Uvařil čaj, namazal chleba pomazánkou z taveného sýra a tvarohu. Zaklepal. Nic se neozvalo, lekl se. Když otevřel dveře, viděl, jak si Štefan přetáhl deku přes obličej.

Čím déle a častěji jsem ty nahrávky poslouchal, tím živější byly mé sny. Zprvu jen neurčité obrazy – kousek zlatavé kůže a širokých ramen, svalnaté břicho, lesklý žalud na konci mohutného penisu – vynořující se ze stínů kousek před mým obličejem.

„Dobrý den, Syde," řekl unaveně David. Den před tím strávili s Viktorem celý den na Havraní skále a večer se stihli nepříjemně pohádat. Dost špatně spal, jestli vůbec, a teď mu do cesty vstoupil tento ignorant, který ani neumí otevřít ústa a pozdravit. Jindy by to přešel a nemínil by se zase dohadovat a poslouchat jeho nesmyslné propočty nějakého perpetuum mobile, ale dnes ho rozhodila kdejaká maličkost. Syd jen stál, vařil si polívku a okázale ho ignoroval. David vzal svůj hrnek a otočil se na něj. „My už jsme došli tak daleko, že se nebudeme zdravit? Slušně vychovaní lidé pozdraví, když potkají někoho známého."

Samozrejme som vedel, o čo tu ide a vzrušený i nervózny som zazvonil pri ich dverách. Po pár minútach som sa uvoľnil. Žiadne maniere, obyčajní chlapi, čo pobehujú po byte v boxerkách a srandujú na sexuálne témy. Priznávam, už vtedy som sa vzrušil pri pohľade na tie plné rozkroky. Zle sa mi sedelo, keďže môj na pol stuhnutý úd mi začal slziť. Všimli si to. Nedalo sa to zakryť. Taktiež ani mne neuniklo, že boxerky oboch fešákov sú o poznanie plnšie ako pred chvíľou.