Filtr povídek

Pobozká ma na ústa a ja sa roztápam. Hlava mi šrotuje a vidí na mne, že úpenlivo premýšľam. Kamoš dole ma zrádza a lono mám zasa vlhké. On si to všimne, ja ako vždy nie. Je rýchly. Vyťahuje mi z nohavíc vtáka aj s vajcami. Som ako paralyzovaný. Nehybne iba hľadím, ako mi kmitá rukou v lone. Nie som schopný pohnúť sa. Po chvíli cítim neskutočnú rozkoš a vzápätí striekam. Čosi sa zachytilo aj na mojich nohaviciach.

A večer, ve chvíli, kdy se zahrabal do deky a pustil si televizi, jeho myšlenky se opět přehouply přes pomyslnou bránu a začal se přehrabovat v případu Petiška. Nechápal ho, ten člověk byl mimo všechny vzorce, se kterými se u lidí kdy setkal. Damian by se s tím dokázal smířit, koneckonců už nějaký týden jeho nevšední chování a hloupé poznámky ignoroval, případně respektoval. Alespoň se o to snažil. Eduard mu pomalu dokazoval, že není tak hloupý, jak se snaží působit, a tím pádem se s jeho poněkud bizarní povahou Damian mnohem lépe smiřoval. Dokonce začínal věřit, že mu opravdu v budoucnu bude mnohem více nápomocen, než tomu bylo dosud. Co však zcela určitě nechápal, byla jeho vlastní angažovanost. Stále si nedokázal vysvětlit, proč se o to štěně tak stará.

Zmätene som nad ním pokrútil hlavou. Prečo sa pýtal? Nedostal snáď svoju odpoveď už tým, že som z tej kúpeľne vyšiel len v teplákoch? Keď niekto pred vami rozbalí bonboniéru a postrčí vám ju pred nos, tak sa jej tiež nespýtate, či si z nej môžete kúsok vziať. Alebo ju rovno celú zožrať. Nenechať ani zrniečko. Prípadné drobky rozsypať po zemi a pošliapať, akoby neboli dôležité.

Jediným pohybem pronikl do chlapa před sebou, ten sebou jen škubnul a začal vzdychat. Šukal ho pěkně pomalu, bylo to i slyšet, jak péro zajíždí dovnitř a ven. Z našeho místa ale na to bylo špatně vidět, tak jsme postupně popošli k nim a stáli od nich asi metr a viděli jsme všechno. Krásně do něj zajížděl a on si dole honil péro.

Vybrali sa do baru, ktorý Peter dobre poznal. Miesto bolo útulné, no s príliš tichou atmosférou, ktorá pripomínala Filipovi, ako veľmi je teraz zraniteľný. Sadli si k stolu a Peter objednal drinky. Jeden pohár prešiel, potom druhý, a Peter sa snažil, aby sa rozhovor uvoľnil. Filip si začal všímať, že ho Peter obratne vedie v rozhovore späť k Marekovi a Štěpánovi.

Jejich miláček si rukama uchopil oba penisy a jemně je hladil. Mazlení ve vodě museli zkrátit. Ještě osušit a už si nesli Tolju na postel. Jejich rty se setkaly při líbání hebkého šourku a nasávání koulí. „To asi nevydržím,“ kňoural. „Nevadí, tak kohoutek pusť.“ „Krásný dostřik, tady ho přepůlíme. Každý máme kousek. Chceš, Honzo, břicho nebo prsa?“

Kromě dvou drobných přehmátnutí a jednoho sotva patrného zaváhání to odehrál tak, jako kdyby tu skladbu už týden trénoval, ne jako kdyby ji viděl poprvé – to tedy klobouk dolů! „Pane jo!“ uznale jsem protáhl obličej. „Sice na pár chybiček bych tě upozornit mohl, to ne že ne, ale jinak to bylo excelentní…“ „Tak možno by ste mohol aj tento svoj súkromný názor omylom poslať mame,“ nadhodil potichu s očima upřenýma na klávesy.

V boxerkách jsem si došel ke skříni pro ručník, dával jsem si záležet, abych pěkně vrtěl zadkem. Očekoval jsem, že mě stále po očku sledujou. Stáhnul jsem si trenky zády k nim. Pak jsem se s bezelstným úsměvem otočil a oba jejich pohledy padly, kam měly. Žán si užíval minuty svý slávy. Vláďa jen nasucho polkl a honem se očima uskočil. Křepelka jen vydechla: „Ty vole…“ V klidu hoši, hoši, hoši, v klidu. Sedl jsem si zas na postel a sundaval si ponožky, jednu a pak druhou. Já ti dám, ty hovado, si na mě stěžovat. Holka se nemohla odtrhnout, uhejbala očima pryč a hned zpátky, nedalo jí to. Pěkně jsem si protáhl koule a usmál se na ni. Byla rudá jak záře nad Kladnem. Spokojeně s ručníkem v ruce jsem odešel do sprchy. Stejně tak jsem taky přišel zpátky, pěkně vyvoněnej a čisťoučkej.

„Jen jsem vám přišel říct, že byste měl ještě jednou zvážit, jestli opravdu chcete upozorňovat na případné chyby v Heleniných pracích,“ prohlásil. Tím si jeho pozornost skutečně získal, pan Kraus na něj hleděl, jako by mu narostla druhá hlava a hned nato se zbláznila. Na paměti měl stále její červené oči a přeskakující hlas. Bylo mu jí líto. „Nevěděl jsem, že za to na ni potom budete takový. Nechápu to, jste jinak tak spravedlivý člověk. Každý dělá chyby. Chci říct, vy jste si toho taky nevšiml.“ To možná říkat neměl. Viděl to na něm. „Není to od vás fér. Víte, že je velmi schopná. Nikdo není vždycky úžasný. Vy jste třeba zrovna teďka strašný morous, tváříte se hrozně nepříjemně. A přesto takový nejste, alespoň ne pořád.“

V této diskusi však bylo tolik lákavého a rajcovního, že jsem nakonec svolil. A v sobotu se vyrazilo na Hostivař, kde byla jediná nudapláž, o které jsme věděli. Když jsme tam přišli, hned jsme vzbudili pozornost, přece jen dvacetiletí jsme tam byli jediní a už tím, že jsme tam byli, jsme snížili věkový průměr snad o třicet let. Takže samozřejmě na nás všichni koukali, jestli jsme tam správně. Museli jsme zachovat dekorum, proto jsme natáhli ručníky a rychle ze sebe všechno sundali a zalehli na břicho. Teprve jak ostatní viděli, že nic nemáme, přestali se o nás starat, ale jen dočasně.

Stoupl jsem si tedy vedle něj, a on si teprve v tom okamžiku všimnul, že už mám úplně tvrdého čůráka a trčí mi dopředu jak stožár. S leknutím se na něj podíval a zůstal jako zkamenělý, asi ho ohromilo mých dvacet čísel, anebo nikdy neviděl dospělého ptáka v akci. Jeho reakce byla překvapivá, strhnul ze sebe trenky až po kolena a vyndal ten svůj kolík a začal si ho zuřivě mastit. 

„Někdy mám vážně dojem, jako byste mnou manipuloval. Řeknete nějakou naprostou netaktnost, která mi zvedne tlak, a pak přede mě postavíte půlku mého oblíbeného pekařství, půl dne nato naprosto dorasujete mé psy, a abych vám za to neutrhl hlavu, raději skočíte do Dřišťálu,“ vyčítal mu, zatímco mu opatrně otíral krev z obličeje i krku. Moc to nepomohlo, ale stejně mu kapesník vtiskl do dlaně, ať si ho může přiložit na ranky.

Na konec ledna bylo několik lidí od nás z práce domluveno, že si vyrazíme na víkend na hory do jednoho penzionu v Jizerkách. Jak to tak bývá, čím více se termín blížil, tím více lidí odpadávalo. Nakonec jsme zůstali s Viktorem sami, ale řekli jsme si, že nebudeme dělat Zagorky a pojedeme sami dva. No vlastně jsme si i potvrdili, že jsme i rádi, že odpadli i poslední dva zájemci a díky tomu budeme mít víc času na sebe. Já se nemohl dočkat a zdálo se, že i Viktor se opravdu těší. Dokonce se mi přiznal, že se těší, že si zase spolu užijeme v klidu tak jako v létě, a jestli mi nevadí, že mi to říká takhle na rovinu, že si připadá jako nadržený prase.