Ráno jsem si myslel, že nejlepší dárek už jsem dostal. Teď mi došlo, že něco se zkrátka změřit nedá.
„Obětovat duši za nalezení pravé lásky? Shoduje se to s většinou popisů v literatuře napříč kulturami, neodporuje to všeobecnému narativu. Je to přiměřená cena.“
Lehli jsme si na velký balvan k našemu oblečení a slunili se, abychom oschli. Kámen byl vyhřátý sluncem a krásně nás hřál do zad. Naše pinďourky, legračně scvrklé studenou vodou, se schovávaly v porostu pod pupíkem. Marek zavřel oči, nechal se zalívat slunečními paprsky a odpočíval.
Zadkem mu projel křečovitý stah, vystřelil do koulí, smáčkl je a další stahy ho následovaly a mačkaly mu koule jako citron. A on stříkal skoro stejně. Škubal sebou a lapal po dechu. Ale kdesi v poslední prokrvené části mozku se ozvalo: „Co to ten chlap se mnou dělá?“
Zvedl jsem se, sekretářka mě uvedla, ukázala na křeslo u konferenčního stolku, u kterého seděli dva muži a jedna žena. „Dobrý den,“ pozdravil jsem a posadil se. Podíval jsem se na chlapa, kterej seděl naproti mně, a ztuhnul jsem: „Papouchu…?!“
V triede sa Paľo predstavil a profesorka ho oslovila, či nechce niečo o sebe povedať. Paľo sa zamyslel a napadlo ho, ako by asi zareagovali, keby povedal: “Som takmer normálny chalan, akurát nosím rád pančucháče a milujem, ak sa môžem pozerať na chlapca, ktorý ich má oblečené tiež.” V duchu sa pousmial, lebo takéto niečo by asi všetkým vyrazilo dych. Povedal, odkiaľ prišiel a že verí, že sa skoro spoznajú a aj skamarátia, a že má rád divadlo. Posadil sa sám do prázdnej lavice, lebo on bol v triede tridsiaty tretí.
Pustil vodítko na zem a začal šťouchat nosem do rozkroku staršího, okusovat ho, olizovat a mňoukat. Přes látku šlo viděl, že se jeho dožadování pozornosti daří a že daddyho přirození na takovéhle vymáhání pozornosti reaguje milou odezvou. Mladší zasténal, aby svého daddyho donutil se na něj podívat. Koukal mu mlsně do očí a olízl si ret, po té skousl tu bouli v jeho modrých džínech, kterou omluvně olízl. Daddy propletl svoje prsty v delších vlasech mladšího. Mladší zavrněl a zavřel spokojeně oči.
Naklonil se blíž a potichounku mi šeptl do ucha: „No a pak si se mnou dělej, co chceš.“ Zároveň s těmi slovy přejel pravačkou zvětšující se bouli v mém rozkroku a jemně mi přes látku kraťasů zmáčkl probuzený penis. Věděl zatraceně dobře, jak mě vzrušit.
Vleze si na můj klín a tlačí mě svym trupem na pohovku. Vychutnávám si jeho rozehřátou tíhu. Jeho ruce se začnou přehrabovat v mý vejbavě. Naklonim se k jeho uchu zarudlýmu vod sluníčka. Vezmu do pusy kovovej kroužek, co ho má v horní části boltce. A pak černou pecku připíchnutou k lalůčku. Decentní, žádná extravagance. „Teďka já, platí?“ zašeptám.
Marek se rozchechtal, popadl mě a přitáhl na svůj trup. Chvilku se na mě díval. Pak se se mnou převalil, takže jsem ležel pod ním. Naše vztyčené penisy byly sevřené mezi námi a tlačily se na sebe. Marek na mě shora upíral svoje šibalské oči, plné jiskřiček.
Dan zalapal po dechu. Nová dávka gelu, nové zásuny, kterými se Pán dostával do rozdrážděné močové trubice, nová bolest a nepříjemný tlak. A Danovo stále silnější naříkání. Začal znovu kopat nohama a prohnul se do oblouku.
Minule mě fakt pěkně rozhodilo, jak moc na sténajícího Eliáše moje tělo reagovalo. Bylo to prostě jiné než jakákoliv ta setkání s klienty, která šla tak trochu mimo mě. Mnohem víc to totiž bylo jako to, co jsem zažíval s ex, anebo když si pro zábavu vyrazím s někým jen tak, ať už s podobným zaměřením, nebo bez. Protože to si samozřejmě užívám, zatímco u klientů fakt dodržuju to pravidlo ‚žádný sex z mé strany‘ a většinou je v tomhle se mnou moje tělo zajedno.
I v té malátnosti po orgasmu mnou tohle jeho prohlášení malinko škublo a nadzvedl jsem se na lokti, abych se mu mohl lépe podívat do tváře. „To myslíš vážně?“
Posadil jsem se k Markovi a ten mi začal ukazovat, kde jsme teď a kde všude jsme byli včera. Tak jsem si hned lehnul a přitulil se k němu. A Marek najednou začal vypravovat všechno strašně moc podrobně a povídat spoustu nepodstatných maličkostí, abychom si tu hezkou chvilku spolu v posteli ještě trochu užili.
„Řeknu ti totiž tajemství, Brennere," šeptne. Liamův výraz je plný chladu a částečné zloby, což Alexe uklidňuje a těší zároveň. „Já z tebe strach nemám."
Dráždivě nenucený tón, který jsem od něj slyšel málokdy. V posteli málokdy. Trochu to se mnou cuklo, ale stáhl jsem župan a poslechl. Zaslechl jsem ještě, jak se za mými zády svléká z trika a kraťasů, ve kterých do té doby byl…
S Ondrou se na něj jenom zvědavě zahledíme. Já teda nejen zvědavě, ale taky docela obdivně, co si budem! Prostě mě fascinuje, jak zatraceně málo mu stačí, aby získal kompletní kontrolu nad situací. Ani za milion let bych nedokázal říct těch pět slov takhle pevně. Tak přesvědčivě, aby už nikoho dalšího v místnosti nenapadlo ani pípnout.
Měl jsem nos přilepený na okýnku a začínal rozeznávat vlnky na mořské hladině. Klesáme. Za chvíli se pod letadlem začaly tu a tam objevovat i lodičky a my se stále víc blížili k pevnině ostrova před námi. Pobřeží lemovaly místy písečné pláže, místy skály, suchá země byla posetá malými keříky, mezi nimiž svítily nízké bílé domky s taškovými střechami.
Recepty. Ale ne recepty na bábovku nebo na svíčkovou. Lektvary a masti. Zbyněk tím překvapeně listoval a usmál se, když na okraji našel vepsané poznámky, zřejmě tetou Hedvou. „Nefunguje to,“ byla poznámka u údajného lektvaru lásky. A udiveně povytáhl obočí u poznámky k masti pro létání – byla u ní poznámka „dobrá“. Teta překvapovala…
Tiskl jsem si ruce k hrudníku a nechával si do úst pomalu zasouvat více než polovinu jeho délky. Tlumeně jsem zamručel a zavřel oči, jelikož jeho pohyby začínaly být rychlejší a kratší. A navíc bylo těžké nenechat se zcela ovládnout tím nelítostným vibrováním, které mě přivádělo k šílenství.
„Říkali jsme si, co by pro tebe mohla bejt výzva," odpovídá David. „Nechtěli jsme vymejšlet nic lehkýho ani časově nenáročnýho, a tak jsme vymysleli pěknou lest na jednoho člověka ze čtyřky, kterýho se budeš muset ujmout."
Na okamžik jsem zatoužil vrátit se do té doby, kdy jsem ho učil já, kdy bylo všechno tak krásně jednoduché. Nakonec se ti po tom lockdownu ještě bude stýskat, ty pitomče, ne? Oslovil jsem v duchu sám sebe, ale skoro to tak bylo.
Ještě chvíli mě takhle mačkal svým tělem s jednou rukou zaklesnutou v mejch vlasech a druhou téměř drtící mý zápěstí, než mě náhle chytil za pas a rychle přetočil tváří k dřevěný desce. Jal se rozepínat si kalhoty, a tak jsem mu pomohl a ty svoje sesunul kamsi ke kolenům dřív, než bych řekl zatracený nebe. Protože tohle bylo v tu chvíli nebe a tohle slovní spojení tomu mezi náma sedělo naprosto dokonale.
Vylezli jsme z intimního šera sprchy do světlem prozářené koupelny. Utírali jsme se do měkkých bílých osušek. Všechny nepříjemné emoce se pod proudící teplou vodou, v Markově náručí zcela rozpustily a já se cítil téměř jako znovuzrozený.
Kdyby měl čas, tak by během soukání do bílého oblečení, které ve druhé polovině večera měli mít všichni sólisté na sobě, přemýšlel, jestli by se takhle líbil třeba Danovi. Nebo Michalovi. I když, kdo ví, kde je tomu konec. Stejně je to zvláštní, zpívat teď znova po těch letech skoro všechny ty ukolébavky ze zapadákova kdesi u hranic, jen před úplně jiným publikem, v jiném provedení – a on sám je vlastně taky někdo jiný…
Strana 37 z 105
