Filtr povídek

Ten jeho vzrušením zastřenej hlas mi teda dává! A ty jeho dotyky, ach… Děsně se to ve mně mele, jasně, že bych mu chtěl vyhovět, protože nejsem žádnej tyran, i když mi do něj tak často nadává. Ale na druhou stranu, úplně stejně často ze mě má srandu, že jsem měkkej. A pokud si mám vybrat z těchto dvou možností, tak beru toho tyrana, haha.

Dycky se mi líbilo, jak Jamie z ničeho nedělá žádný drama, jede si podle svýho. A na rozdíl ode mě ho zjevně nedělal ani teď. Jak mě jednou ošukal, bral to jako normu pro každej další den. A kdyby jednou! Na kolej jsem se vracel až třetího a ty dva poslední večery se Jamie fakt ultra snažil, abych na něj jen tak nezapomněl.

S obrovským nervovým vypětím jsem zhltal tvé zážitky a zachvátila mne nesmírná lítost! Bože, jakými trapnými peripetiemi sis musel projít! Nutnost sledovat zbytečně lepé děvy při tělocviku, nezadržitelná erekce v onom posilovacím zařízení, nemožnost se po sportovním výkonu v klidu umýt a uvolnit kvůli obsazenosti sprch nahými mužskými postavami! A co hůř, potupně muset onanovat vstoje na pokoji, načež být přistižen svým spolubydlícím! S rukama plnýma semene!

Stejně ten večer bude úplně jiný, než si vůbec kdy dokázal představit. Třeba tam někoho potká… 

Neznal jsem takovéto myšlení. Vždycky jsem si byl svými činy a dráždivým sváděním jistý, a pokud mě někdo poslal do háje, jen jsem nad tím s úsměvem mávl rukou. Tohle však v případě toho hnědovlasého kuchtíka nehrozilo a věděl jsem to už teď. Jeho odmítnutí by mě zchladilo jako ledová sprcha. Netušil jsem, jestli si dokážu lízat rány po psychické facce, kterou bych si mimochodem zasloužil.

Neuměl jsem vést zbytečné řeči. Chvíli jsme se jeden druhému dívali do očí a pak jsem se naklonil a políbil ho. Přímo na ústa. Vlastně jsem se pouze o ně otřel, zlehka a rychle, ale stačilo to. Askar se ke mně přitiskl, objal mě jednou rukou kolem krku a druhou si přitáhl mou hlavu. Svými rty drtil ty moje, přinutil mě otevřít ústa a vstrčil do nich svůj vlhký jazyk.

Zajel jsem pomalu elektrickým strojkem do jeho vlasů. Druhou rukou jsem kontroloval, zda jsou stejně dlouhé, zda někde nepřečnívají a přitom plynule navazují. Občas jsem ometl Markovi ramena a podíval se na něj do zrcadla. Z odrazu se na mě hezky usmíval a občas na mě vesele mrknul. Jednou rukou se držel pod pytlíkem, jemně si ho mnul a palcem si pomalu hladil vztyčený penis.

„Chtěl bys vědět, co mi řekla?“ podíval se mi do očí a já jen němě přikývl. „Řekla mi, že mi čumíš na zadek a že na mě v jednom kuse zíráš… Takže já bych potřeboval vědět, o co ti jde? Už jsem si zvyk‘, že civíš v kuchyni, ale ty to děláš i venku, takže se tě zeptám a chtěl bych upřímnou odpověď – jsi na chlapy?“

Představa, že v koupelně právě masturbuje jeden a chystá se ho vystřídat druhý, mne donutila lehnout si do postele na bok a přikrýt se. Když se Haruko vrátil z koupelny a onanovat šel Umar, bojoval jsem s myšlenkou, že budu si muset jít zamasturbovat hned po něm. Ale tatínku, zvítězil jsem nad touto mrzkou touhou! Představil jsem si, jak ležím v posteli s Elisabeth (to je ta kyprá spolužačka bez estetických kvalit) a jak se snažím jí vpravit svůj právě ztopořený pyj do vagíny… A vskutku, jistě by mi to nešlo, poněvadž mi během několika sekund penis úspěšně ovadl!

Než se Mates vrátí, vyhrabu z jedný skříně v předsíni deku a rozložím ji na zahradě pod stromem. Jo, tady se nám bude hezky učit – a nejenom učit, ujistím se, když s potměšilým výrazem přejedu očima nejbližší okolí a všechny možnosti, který se nabízejí. No, Matýsku, jestli dneska budeš mít zlobivou, tak prosím!

Max byl prozíravý kluk. Aspoň si to o sobě vždycky myslel. Výhodou jeho obrovského lodního kufru nebyl fakt, že se nikdy nikam neplavil, ale skutečnost, že se do něj vlezly všechny myslitelné i stěží představitelné věci. Proto v něm z pobřeží do pohraničí zamířila celá řada předmětů, které se reálně neměly šanci v tom zapadlém koutu světa uplatnit, ale důvod „kdyby náhodou“ Maxe opravňoval k tomu, že je měl u sebe.

Přejedu ten prostor pohledem. Všichni se snažej tvářit vážně, von se na mě samozřejmě doširoka zubí a ukazuje zdviženej palec. Zaparkovanej vedle jedný z předních řad, s vohonem dredů nedbale hozenym přes rameno dopředu a kérkama lezoucíma mu z krátkýho rukávu trika je mezi vostatníma dost nepřehlídnutelnej. Jenom tak nevědomky se podrbe v rozkroku a pak si ty namakaný packy založí na hrudi. Který mě pak chytnou a… a ne, todle teď vážně ne, s úděsem cejtim, jak mi zareagoval v trenclích.

Vojta viditelně hledal správná slova, kterými by pokračoval, vypadal podobně nejistě jako při listování jídelním lístkem. Nyní ovšem nevěděl, jak by ho mohl vysvobodit z proudu slov, do kterého se zachytil a který nepochybně směřoval do vod, ve kterých se sám také pohyboval jenom hodně nejistě. Vojta nakonec k jeho překvapenému údivu nechal jedinou větou rozbouřené vody slov prostě rozestoupit jako Mojžíš Rákosové moře.