Povídky

Najednou koukám a krev mi tuhne v žilách. Rozepíná si řemen a vytahuje ho z poutek. No to si snad dělá… „Stáhni kalhoty!“ zavelí bez stopy pochybnosti. „Ježiš, tati…,“ nevycházím z šoku, on mě nikdy nebil a bez kalhot mě viděl naposledy na základce při očkování u doktora. „Nedovolávej se Ježíše, ten ti teď nepomůže. Na hrubý pytel, hrubá záplata. Dělej, kalhoty dolů.“ Neochotně si rozepínám knoflíky. To přece nemyslí vážně!

Jeho obličej se kroutí v křečovitých bolestech, které mu způsobuje tlak mého kolena. On je ale tak vzteklý a naštvaný, že stále nechce svou porážku přijmout: „Jen si užij buzno! Já jsem tě viděl, jak si ho osahával v tom skladišti, taky proto jsem doufal, že mi pomůžeš zdrhnout.“ A to zase rozpumpovává mě. Pouštím jeho krk a rozepínám mu poklopec, ukazovákem a prostředníkem pravé ruky mu zajíždím pod koule a pokračuji dál a tvrdě a nasucho mu je zarážím do análu: „Jak chceš! … Když užít, tak užít!“ Místností prolétává jeho výkřik a po tvářích se mu kutálejí slzy.

Už jsem si přivyknul na jeho tloušťku, délku, dominanci i silné rytmické pulzování. A teď už mé smysly neotupuje bolest, ale nepopsatelná rozkoš a slast vycházející z Markusova mrdajícího ohonu, který do mě pouští masivní dávky předmrdky. Cítím to a maximálně mě to vzrušuje, proto i můj žalud, masírující se o Markusovo břicho, pouští dávky vlhké touhy.

"Sakra Paule, co je s tebou!" slyším Richardův hlas, který se tlačí do otevírajících se dveří. Chvíli je hrobové ticho a Richard na mě zírá s pootevřenou pusou. Za chvíli je ale poznat, že mu došlo, která bije. Začíná se neskutečně a neovladatelně smát: "Já ti říkal, že je s nima ohromná legrace, a tohle je fakt vtipné!" "Mně to tak nepřipadá! … Pomůžeš mi?!" jsem rozlobený z toho, že mě tam ti dva takhle nechali, a tak trochu si to vybíjím na šéfovi.

Na chodbě se ozývají přibližující se hlasy, které zesilují a prorazují, že někdo míří do mého pokoje. Jack pohotově přiskakuje ke dveřím a odendává židli stojící jim pořád v cestě. Já se snažím během toho nacpat svůj upatlaný ohon do poklepce a ten zapnout. Po chvíli se mi to daří a stíhám to jen pár milisekund před otevřením dveří. V nich se objevuje Danny a huláká: "Končíme hrdličky! … Mansikovi to stihli dřív, tak dem!"

Bubny v hlavě se mi opět ozývají. Chytám se za uši a skláním se do podřepu snad v naději, že tím to nepříjemné dunění utlumím, ale nepomáhá to! Jen si opět uvědomuji to, že celá ta scéna, ta krásná kuřba, kterou jsem před chvíli shlédnul, se odehrála bez jediného zvuku a to, že jsem neslyšel ani ten slastný výkřik toho svalnatého borce, když ládoval mrdku do klukovy pusy. Všechno kolem je stále černobílé a němé a mě teprve teď napadá, že možná i hluché a slepé.

"Tak ukazuj!" Povoluji ve svém sevření, Jack se pomalu otáčí na břicho a já na jeho zádech, těsně nad prdelkou, vidím další podobný papírek nalepený na jeho těle stejným způsobem. Jack tlačí obličej do polštáře a neskutečně se řehtá. Odtrhávám papírek a rozbaluji ho, a protože tuším nějakou rošťárnu, povídám: "Jestli je to nějaká blbárna, tak ti ho fakt ukousnu!"

Nemám ale čas rozklíčovávat myšlenkové pochody mého ohonu a znovu pouštím vodu, abych jejím proudem Robertovi zchladil nohy. Jeho slipy se nacucávají vodou a v jejich bavlně se objevují obrysy perfektně tvarovaného velkého penisu přeloženého přes obrovská varlata. Moje cukání v tříslech se opět hlásí o slovo, stejně tak jako Rob, který na mě křičí, abych tu vodu už zastavil, že už to stačí. Vodu zastavuji, ale můj zrak je pořád přitahován jako magnetem k nářadí v jeho rozkroku.

Danny náš pohyb zaregistroval a hned mu je jasné, o co jde, a tak to dává se svou vrozenou heteráckou neurvalostí najevo: "Já tam trpěl jak zvíře, při životě mě udržel jen pohled tady na sestřičku a ty se tady muchluješ…, že se nestydíš, ty čuně! … Vždyť je to ještě dítě!" směje se, ale kvůli obvázanému nosu mu to moc nejde. Já se směju také, protože jsem na tyhle jeho vtípky a veřejné popichování už zvyklý, jen Jack kouká rychle zmizet z dohledu.

Danny se pomalu sesunul do podřepu. Upnuté kalhoty jeho policejní uniformy ještě těsněji obepnuly jeho nohy a zvýraznily tím svaly na nich, jeho nádherný pevný malý zadek a úzké boky. "Pojď se podívat na tohle!" S dlaněma položenýma na stehnech si prohlíží malý bílý předmět ležící na vlhkém asfaltu. Povrch silnice je záplatovaný od toho, jak se v téhle slepé postranní uličce pořád něco kope a na centrální rozvody vody a plynu uložené pod úrovní ulice se stále připojují okolní výrobní haly, které tu poslední dobou výrůstají jako houby po dešti.

Blonďáček prošel kolem mne, a protože mezi barovými stoličkami a protější zdí není moc místa, jeho ruka se lehce dotkla mého stehna vytočeného do uličky jeho směrem. Chloupky na celém těle se mi v tom okamžiku zježily, klacek mi houpnul a já se musel cudně stočit k baru tak, aby to nebylo vidět. Ten rošťák můj hladový pyj vycítil a jasně mi mrknutím oka dal najevo, že můj hlad chce ještě zvětšit. Ale já bych rád, aby ho ukojil, jenže automaticky už počítám s tím, že ukájet se budu zase sám nahoře v pokoji.

Během jeho vášnivých polibků mi dal nejdřív jednu a potom druhou ruku za hlavu. CVAK. Najednou jsem ucítil, jak má zápěstí objímá něco chladného. Pouta. Ten milý hezký kluk, se kterým se tak dobře povídalo, mě právě připoutal ke své posteli.

Museli jsme pryč, někam kde bychom mohli tasit kordy a vyválčit bitvu, kde nebývá poražených. Jenže žádný park v dohledu, žádná opuštěná stavba, žádné auto k dispozici, nic. Totální chtíč se nepříznivými okolnostmi ještě umocňoval. Jako zvířata a bez rozmyslu jsme se na sebe vrhali na chodníku, u stěn domů, pod lampami, cestou k našemu bojišti. Už hrozilo, že mu ho vytáhnu a vykouřím uprostřed silnice, když mě osvítilo v hodině dvanácté. Teda obrazně řečeno, jinak bylo už dost nad ránem.