Povídky

Tom se spokojeně prohnul a vystrčil co nejvíc zadek. Pošimral jsem ho špičkou jazyka na hladce oholenejch koulích a postupoval v lízání přes hráz k díře. Rukama jsem mu roztahoval půlky a dráždil ho na těch nejcitlivějších místech a Tom si zvolna začal honit ocas. Spokojeně u toho předl, že by se ani kocour nemusel za ty zvuky stydět. Pomalu přirážel v rytmu honění, tak jsem mu plivl do rýhy a přitlačil na růžičku palec. Vklouzl lehce dovnitř. Tom zasténal a zrychlil pohyby pánví.

Postava se narovnala do úctyhodné dvoumetrové výšky. Oklepala si rukama ramena a pomalu se otočila. V tu chvíli na mně ulpěly velké průzračně modré oči. Nevím, jak dlouho to trvalo, ale hru „Kdo dřív mrkne“ jsem vyhrál. Postava se narovnala do své úplně výšky. Špatný odhad – dva metry deset. Zářivě se ten muž usmál a začal přívětivým, ale velmi hlubokým hlasem.

Po snídani jsem vyrazil na pláž, kde jsem se namazal hodně vysokým faktorem, protože mám světlou a citlivou kůži. Někomu to možná přijde sexy, pro mě to znamená popáleniny prvního stupně. Zalezl jsem si na lehátko a užíval si slunce. Musel jsem si asi zdřímnout, protože jsem se probral asi o dvě hodiny déle. Vzal jsem mobil a napsal jsem sms pro Markuse. Odpověděl během vteřiny a během druhé už tu byl.

Týpek na moment znejistil, ale jelikož se už fakt potřeboval vychcat, a navíc v něm hlodala zvědavost, nakráčel si to tak metr vedle skejťáka, vytáhl si péro z kraťasů a začal chcát. Snažil se ignorovat, co se právě děje vedle něj, ale když uslyšel skejťákův první vzdech, instinktivně se na něj ohlédl.

Zajede mi pod dekou klidně rukou mezi nohy. „Jo, doslova,“ sevře můj ocas, kterej ve vteřině reaguje. Odkládám šálek s kafem, abych se nepolil, a zírám na toho svalnatýho boha vedle mě. Jsou Vánoce, nebo co? Splněnej sen! Stahuje ze mě deku. „Líbil ses mi od první chvíle, ale tohle prostě nesmím,“ usmívá se a sklání se k mýmu stojícímu péru.

Borce tohle jeho podřízený škemrání očividně pořádně bere, a tak ho chytá za boky a začíná zase celkem nepravidelně přirážet. Divim se, že mu ještě takhle nalitýmu vůbec stojí, ale asi je to na dlouhou dobu jediný šukaní, který si může pořádně užít. Zmrdík už zase heká jako o život, vychází mu svým zadkem vstříc s teď už jasným cílem nechat ho pořádně se vystříkat. Vypadá to, že borec vůbec neprotestuje a tluče to do něj, seč může.

Lhal bych, kdybych tvrdil, že do Aleca nejsem celý blázen, ale nikdy jsem mu nic ani neznačil. Jel jsem ve vyjetých hetero kolejích. Při svém vzhledu jsem nikdy neměl problém sbalit nějakou pěknou kost, ale přitom jsem tajně snil, aby mě dominantní alfa samec Alexandr Welsch pěkně tvrdě vobtáhl. Byl gay, takže to nebylo zas až tak nesplnitelné přání. O mně si ale myslel, že jsem na holky, takže si na mě nikdy nic nezkusil. A já neměl kuráž dát mu najevo, že bych si dal říct. Náš vztah ustrnul někde mezi obchodním partnerstvím a kamarádstvím, na tom nejzoufalejším stupni potlačované touhy. Já ale nikdy nebudu mít odvahu Aleca sbalit, to vím jistě.

Byla to neuvěřitelná situace. A že to nebylo poprvé, co na mladého skláře někdo vyzývavě vystrčil zadek. Ale tohle byl ten největší parchant z jejich ročníku, namachrovaný a nad věcí – a teď s kalhotama u kotníků, opřený o stůl a s popálenou prdelí. Poslušně čekající na natření. Vlastně ani neměl moc na výběr. Zato sklář měl. Ten sakra měl na výběr.

No a Eduard se opravdu nemohl dočkat. Jakmile se Míša dotknul jeho péra přes slipy, vydal ze sebe opravdu silný vzdech, přehlučený snad jen cinkáním zasílaných odměn. Byl jsem nadšený z toho, jak to takhle pěkně jde hned ze začátku, a těšil jsem se na pochvalu od šéfa. Jenže pak se to stalo.

„Co je?“ Maník se na něj odspoda díval, jako by nechápal. Asi něco vytušil. „Seš ňákej připosranej.“ „Ty vole,“ ozvalo se a nahoru vyletěly Emco – Mysli na zdraví, borůvkové a zasáhly ho málem do obličeje. „Píčus má dost energie na bitvu, ale na kuřbu ne?“ „Píčus ti vzkazuje: vyjebej si sám!“ a následoval nevybíravý stisk koulí.

Konečne som sa odhodlal vziať si dovolenku a vypadnúť niekde, kde si prevetrám kancelárskou byrokraciou zapratanú hlavu. K narodeninám som ešte v lete dostal zimný poukaz do jedného zapadnutého vidieckeho penziónu v rakúskych Alpách, niekde v okolí Achensee. Cez internet som si zarezervoval izbu a tešil som sa na mrazivé zimné večery strávené v hoteli, sediac s rozčítanou knihou a s horúcou šálkou čerstvého čaju za oknami, kde počuť kvíliaci plač silného vetra hrajúci sa so snehovými vločkami padajúcimi na kalamitnú nádielku čerstvého snehu.

Vzal klíče a podával mu je. Tom k němu přišel a uchopil klíče, jenže Radim je nepustil. Stál u stolu, držel klíče a nevěděl co teď. Radim pohladil jeho ruku, čekal. Věděl, že je to hloupost. Zítra má jeho nadřízený na stole stížnost za obtěžování. Klučina polknul, ale nezdá se, že by chtěl teď hned utéct. Stiskl mu ruku a začal si mladíka přitahovat k sobě.

"Myslím," uchechtne se Kevin a znovu zvedne svůj pohled, "že máš tam dole menší problém." Sucho v krku mu nedovoluje vydat ani jedinou hlásku. Jen stojí a s vykulenými kukadly hledí do jasně zelených očí svého společníka, který se šibalsky usmívá. "Měl bys s tím něco udělat," pošeptá Kevin, načež se hřbetem své ruky jemně otře o objem Nikových boxerek a nakonec se otočí a s úsměvem na rtech odchází.