Povídky

Zábava se rychle rozproudila, ovšem z větší části na jeho účet. Obzvláště si ho vychutnávala pánská část srazu, ta dámská brzy zjistila, že se s ním dá bavit o ledasčem ženském, ve většině případů i fundovaněji než s leckterou ženskou. Přesto, nebo možná právě proto ho to po pár hodinách přestalo bavit a chtěl odjet domů. Nemusel se obávat problémů, neboť nepil, ale zjistil, že nemá klíče od auta. Po chvíli hledání a kapánku vyšilování se k němu přitočil On.

Přistihl jsem se, že stojím před zrcadlem a prohlížím, jak mi nová výbavička sluší. Pouta, obojek, kukla i ocásek. Po chvilce sprchování koulí vlažnou vodou se povedlo nasadit i to závaží. Dá se to snést. Je to něco, o čem pořád víš. Nemůžeš se ani na chvilku odprostit od toho tlaku. Na to, že jsi takhle ocejchovanej, musíš myslet prostě pořád.

Znovu se narovnám, naposledy se mu přísně podívám do očí, to abych zdůraznil ten vykřičník na konci tý předešlý věty, odhodím jeho boxerky na zem, pak ho popadnu za paži a začnu ho odvádět ven z místnosti. Ke schodům, co vedou do takovýho malýho, útulnýho podkroví.

Letní prázdniny zrovna začaly, a to znamená jen jediné – společnou dovolenou s mým přítelem, jeho maminkou a sestrou s jejím manželem. Ano, je to pokaždé přesně taková nuda, jak na první pohled může vypadat. Jenže když maminka zavelí, tak se musí poslouchat. A tak ve svých dvaceti osmi letech jedu opět na rodinnou dovolenou…

Jen vteřinku váhám, než se naplno rozesměju. Nestihne se ke mně ani přidat, dám mu ruce kolem krku a začnu ho líbat. Ta zaplavující úleva z toho všeho je prostě skvělá. Vůbec se neostýchá, přirazí mě na stěnu chodbičky a ten polibek mi pěkně zprudka vrátí.

Chvilku si docela užívám ty provazy omotaný těsně kolem mě, si připadám jak nějakej zajatec. Tohle drobný nadšení z toho, že mi vyšla další prokrastinační akce, mi ovšem vydrží jen do chvíle, než uvidím, kam jde.

Vojta viditelně hledal správná slova, kterými by pokračoval, vypadal podobně nejistě jako při listování jídelním lístkem. Nyní ovšem nevěděl, jak by ho mohl vysvobodit z proudu slov, do kterého se zachytil a který nepochybně směřoval do vod, ve kterých se sám také pohyboval jenom hodně nejistě. Vojta nakonec k jeho překvapenému údivu nechal jedinou větou rozbouřené vody slov prostě rozestoupit jako Mojžíš Rákosové moře.

Zatímco se mladík vydýchával, stáhl ze sebe kalhoty, jednak byl zpocený a také se mu už péro bolestivě tlačilo ven. Díval se na připoutaný hlasitě oddychující objekt před sebou a přejížděl si kládu. Mohl by toho už asi nechat, ale ještě se mu nechtělo, kluk by si měl ještě trochu užít. Pokud by nějak víc trojčil, nejspíš by ho i nechal, ale takto to vypadalo, že by ho spíše zklamal, pokud by to nyní ukončil.

„Něco mě napadlo, Matýsku,“ začnu mu dlaní bloudit po břiše a po hrudníku a u toho mu nenápadně vyhrnovat triko. „Jestli teda budeš souhlasit,“ dodám a potutelně se zaculím. Napadlo mě totiž, že mnohem šikovnější a výhodnější bude, když Máťovi už teď ukážu, co v tý papírový tašce je. A nejen ukážu, já mu to předvedu i velice, velice názorně.

Zatímco obezřetně kráčím několik kroků za Richardem, v hlavě mi zní ta jeho věta. Já se s tebou nechci prát. Okamžitě mi totiž naskakuje otázka: A co se mnou chceš teda dělat? Hm, a co já vlastně chci, aby se mnou dělal? Kvůli čemu jsem sem přišel? A kvůli čemu si on myslí, že jsem přišel? Co když jsou naše představy diametrálně odlišný?

Očima nenápadně mrknu na tacháč. No fakt, mý pocity nelhaly – Mates si to klíďo valí něco přes stovku! Aspoň že v obci zpomalí na krásných pětapadesát… Sám pro sebe se usměju, všechny tyhle jeho přestupky si s ním ještě vyřídím! Pro teď ale rádoby ležérně prohodím: „Hele, to seš tak bohatej, že máš na pokuty? To je dobře, že to vím! Jsem tě chtěl na ten oběd pozvat, ale očividně teda spíš pozveš ty mě, co?“

Zakření se na mě: „Jo tak líp! A z jakýho jako důvodu si myslíš, že se ti se mnou bude učit líp? Před klukama jsi mimochodem mý doučovací metody docela zdrbnul, což si teda ještě vyřídíme!“ Sleduju ho, jak odemyká dveře od bytu, a koušu se do rtu. „Však já jsem nikdy neřekl, že bys mě nic nenaučil, jenom že jsi vzteklej panovačnej šprťák s přehnanýma nárokama,“ poznamenám schválně trochu nadsazeně.

Pozoruju jeho zamračenou tvář… a teprve po chvilce si uvědomím, že se celou dobu nervózně koušu zevnitř do rtů. Úplně nejradši bych ho teď povalil na zem a tu jeho nasranost z něj prostě zlíbal. Anebo taky vyšukal. No, proč troškařit, klidně obojí. Ale kdyby byť jenom věděl, že se mi to honí hlavou, tak by mě asi zabil, tak moc nasranej teď je.