Povídky

„Tak dovolte, abych vám představil Zmrda. Jméno nemá, říkejte mu Zmrd. Teď se mu všichni představíte. Ruku mu podat nemůžete, tak mu podejte péro, a to do huby. Bude si vás muset pamatovat jenom podle péra, ty oči mu rozvazovat vůbec nebudu.“

Ten inzerát mě dost zaujal: Nudistická ubytovna pro muže za pakatel. Nabízím spolubydlení pro 6 mužů/studentů ve vybaveném 3pokojovém bytě pouze za podíl na službách a energiích. Podmínkou je soustavná nahota a občasný dobrovolný sex s bytným (cca 1x týdně). Nejdřív mě trochu zarazilo, že bytný chce fotku celého těla v plavkách nebo v prádle, ale nemám se za co stydět, a navíc sám poslal svou nahou fotku, tak jsem mu poslal pár fotek se vztyčeným ocasem, jednu, jak stříkám, a jednu v plavkách u moře, kde je jasně vidět, jak mi stojí.

Nevím vůbec, co se děje, šel jsem si jen ulevit!
Kam ten večer celý spěje? Budu muset nastavit?!
Slyším kroky kráčet ke mně, mám snad pusu otevřít?
Chtěj vykouřit jenom jemně, nebo tvrdě zabořit?

Dojeli jsme do podzemní garáže velkého obchodního centra, kde jsme vystoupili a já jako pejsek následoval své pány. Šli jsme snad pět minut, až jsme vstoupili na místní veřejné záchody. Pavel mi ukázal na jednu kabinku, vstoupil se mnou do ní a já čekal, co se bude dít. „Svlíkni se do naha a dělej!“ poručil Pavel a já dneska už podruhé se začal svlíkat v kabince na WC.

„Teda Roberte, ty si tu zase užíváš beze mě, ukaž, já ti s tím masem pomůžu," ozval se velmi nadržený hluboký hlas patřící pravděpodobně staršímu muži. Robert se beze slova zvedl a já ucítil cizí jazyk, jak se mi dobývá do dírky, vůbec jsem nevěděl, co je to za člověka, ale s Robertovým čůrákem v puse mi to mohlo být celkem jedno. Robert dál pumpoval svým robertkem v mém krku a funěl u toho jako nasraný býk.

To dopoledne jsem seděl s kolegy na školení, byla tam celkem sranda, hlavně díky jednomu, jmenoval se Antonín, ale všichni mu říkali Tonny. Byl to přesně jeden z těch kluků, u kterých nevíte, jestli je milujete nebo nesnášíte, dělal si srandu ze všeho a ze všech a nikdy si nebral servítky. Už několikrát po mně veřejně vyjel a jeho nejoblíbenější věta směrem ke mně byla: „Zašukáme, Jiříku?“

„Co tu děláš?“ ozvalo se zezadu.
„Co by tady dělal? Očumuje,“ odpověděl mu druhý hlas.
Stáli tam ti dva, co měli být přece úplně jinde. Stáli tam, oba úplně nazí a po jejich těle ještě stékala voda.

Borci na videu si to už stříkaj do huby a já už jsem těsně před slastným vyvrcholením, když najednou uslyším, jak se rozrazí dveře a někdo si to míří přímo k mému místu. „Doprdele,“ potichu zakleju a rychle se snažím nacpat čůráka zpátky do kalhot a zastavit to podělané porno. Akorát jednou rukou dopnu zip a druhou vypnu prohlížeč a už nade mnou stojí chlap z ochranky. No, chlap, nemůže být o moc starší než já, ale je celkem pěkně nabouchanej. Sakra, postavený péro mě v uplých džínách pořádně tlačí…

Jakmile uplynul domluvený čas, tak jsem šel na záchod. Hrála tam docela nahlas hudba, tak jsem si říkal, že je to príma, že aspoň nebude nic slyšet. Chvíli jsem čekal a pak se otevřely dveře. Dovnitř vešli čtyři kluci, co s ním seděli u stolu. Koukal jsem nevěřícně na ně, a než jsem stačil něco říct, tak jsem dostal ránu do břicha. V tu chvíli si dva kluci stoupli za mě a chytli mi ruce za zády. Jeden mi navíc držel ruku před pusou, takže jsem nemohl mluvit. „Tak ty jsi dostal chuť na mladý kluky, jó ty zmrde?“ zeptal se mě ten hezoun. Než jsem stačil odpovědět, tak mě kopnul kolenem do koulí.

Docela vytlemení (pivka udělaly svoje) jsme rozrazili dveře toho hazlíku a vydali se k mušlím. U prostřední si zrovna rozepínal poklopec nějakej zajíc. Sjel jsem ho pohledem (hubenej, ale velmi šukatelnej). Podíval jsem se na Marťase, ten na mě mrknul a šel si stoupnout vedle něj. Já se šel postavit z druhý strany. Kolouch zrovna vytahoval péro. Slušnej nástroj, i když na nás s Marťasem neměl. Mates se s tím nesral a na jeden pohyb vytáh to svoje dělo i s koulema. Udělal jsem totéž a čekal jsem, co bude. Nechcali jsme ani jeden.

-Tihle dva! Nejsou to oni, ale jsou stejní – prolétlo Danovi hlavou. Ucítil příjemné mrazení v zádech a celé jeho tělo se napjalo. Potom se uvolnil a připravil se na lov...

„Polykej, dělej!“ sykl Jack a zajel pro jistotu hlouběji. Mladíkovi z pusy vytekla jen menší část jeho mlíčí, což byl úspěch. „To tady vytrénuješ, neboj,“ upozornil ho, když mu ještě očišťoval ptáka.
„Jacku,“ hlesl Marek a zadíval se někam do protější stráně. „Co je? Ještě tedy, sakra,“ ukázal mu ještě místo, kde na ptáka zapomněl olízat. „Někdo tam byl!“
Jack se otočil a zasmál se. „Srnka, ty vole. S mrdkou v hubě nepřemějšlej, jo?“

„Polykání je jen otázka cviku. Navíc je to špatnej obchod!“ ozvalo se opodál. Ohlédl jsem se. Vzal si trochu tekutého mýdla a napatlal jím ptáka. „Prosím tě, ještě jsem to nedělal!“ To už stál za mnou. „Zmlkni. Uvolni díru, jinak je to horší.“ Věděl jsem, že je to dobrá rada, ale tělo si nedalo říct. Jakmile jsem ucítil dotek ptáka, všechny svaly se zatnuly. Bylo to naivní, pro Jacka to znamenalo jenom vyvinout větší tlak. Ten skutečně sílil. Začalo to být nepříjemné.