Povídky

Raptor sa mu prisal na ústa. Vrazil mu jazyk do úst. Náhle sa prudko odtiahol. Vrazil mu päsťou do žalúdka. Gleb sa bolestivo prehol, dostal facku a letel k zemi. “Kto ti dovolil umyť si zuby!” precedil nasrato Gerasim. “Ja som si len ústa vypláchol,” ospravedlňoval sa Gleb. “Ja sa nepýtam, čo si urobil, ja sa pýtam, kto ti to dovolil? Mal si si vypláchnuť len riť!” pokračoval Gerasim. Podal mu ruku a pomohol sa mu postaviť. “Izvini cypľjonok. Ešte jeden?”

Přejedu mu automaticky konečky prstů i přes krk a obličej, ale ten pohled na to, jak, snad z reflexu, otevře pusu a ten můj prst olízne, se mnou málem praští. Jo, nemůžu si pomoct, děsně mě láká se ho dotýkat, líbí se mi ty jeho neohrané reakce, jak všechno naplno prožívá, ale teprve z tohohle mi v rozkroku zacuká tak, že je to skoro konečná.

Cítil, jak mu o prdel pleskají bratovy koule, ten zběsile přirážel a tvrdě si bral jeho anál. Vzdychal Simuimu do ucha: “Jo, jsi fakt krásné úzký, skvělý! Drž! Ta bolest přejde. Takhle to dělají velcí kluci, bráško.” Po chvíli cítil Simui cukání v jeho i ve svém ocasu. Kenji pustil ten jeho, párkrát přirazil a už se Simuimu rozléhalo v zadku teplo. Bratr do něj musel napumpovat hodně velkou dávku, protože jen co ho vytáhl, po stehnech mu začala téct mrdka. Přes bolavý anál byl pořád vzrušený, a tak si chytil ocas, stačily tři přetažení a už i on stříkal na dlaždičky před sebou.

Naposledy jsem se podíval na hodinky. Pak jsem si nasadil masku přes oči a poslepu si nasadil pouta na ruce. Když zacvakla první ruka, chvíli jsem přemýšlel. Moje zoufalé péro mě ale rychle přesvědčilo a zacvakl jsem i druhou ruku. Ticho prořízlo hlasité cvaknutí a já věděl, že není cesty zpátky.

“Vydrž, nech to na starším bráškovi,” usmál se na něj, začal ho líbat na krku. Tolik nových pocitů, že Simui cítil mokro v trenkách. Kenji do nich zajel, ale penisu se vyhnul, lehce mačkal a hladil koule, pak po nich přejel až k dírce a zase zpět. “Kenji, já jsem se asi udělal,” řekl smutně mladší z bratrů. “Ale ne, neboj, to bys poznal, jestli myslíš toto mokro,” přejel dvěma prsty po celé délce penisu, vyndal ruku a dva tyto dva prsty ulepené od jeho mlíčí mu strčil do pootevřené sotva dýchající pusy, “to je jenom taková šťávička, co ti z něho teče, když jsi hodně nadržený.”

Když saju žalud, cítím silnou hořkoslanou chuť a jak se mi pusa plní. Zároveň vší silou zatlačí ptáka hluboko do krku. Tohle je pro mě úplně něco nového. Mysl se vzpouzí myšlence, že mi týpek chčije do huby a sune se až do krku. Že mě nutí to rovnou polykat. Zapřu přední o sedačku a podvědomě se vysmeknu ze sevření. Měl jsem strach, že by mě to třeba nakoplo. Nečekal to. Uvolnil jsem se až moc snadno. Než proud moči zastavil, pokropil mě celého. Vzhlédnul jsem k němu. Kdybych mu mohl vidět do očí, poznal bych, co vzápětí udělá. Jen zachrčel. Přestal močit a prudce vstal. Ztratil jsem rovnováhu a svalil jsem se na bok.

Jak zahlídnu ten Ádův skok do vody, proletí to mnou jako blesk, úplně se mi ta vzpomínka, když jsem ho poprvé naplno uviděl, promítne před očima, a to mě neskutečně zahřeje. Hned za tím se mnou ale přelije vlna strachu z toho, jestli to zvládne, aby ho to nestrhlo. Když ale pak sleduju tu jeho pomalu se blížící hlavu a vidím, že s ním ten proud zas tolik nehne, docela rychle se uklidním a začnu se postupně propadat sám do sebe. Sakra, tohle jsem zas přestřelil!

"Počítej nahlas." "Jedna," hlásím svůdně. Plesk. "Dva," zadek mi ožívá pod prsty. Plesk. "Tři," líbí se mi jeho dominance. Plesk. Napočítal jsem do dvaceti a to už mi zadek hořel. Jemně mi masíroval půlky krouživými pohyby obou dlaní, díky čemuž umocňoval intenzivní slastnou bolest po výprasku.

Filip blaženě vydechl. Páni, to bylo přece něco, takhle být uprostřed. Podíval se na Dana. Oči mu svítily vzrušením, dýchal otevřenou pusou a tiše sténal. Začal zrychlovat. Dan se okolo něho stáhl. Pán se snažil zasunovat ve Filipově rytmu. Pokojem ostře zavonělo sperma…

Zadkem mu projel křečovitý stah, vystřelil do koulí, smáčkl je a další stahy ho následovaly a mačkaly mu koule jako citron. A on stříkal skoro stejně. Škubal sebou a lapal po dechu. Ale kdesi v poslední prokrvené části mozku se ozvalo: „Co to ten chlap se mnou dělá?“

Dan zalapal po dechu. Nová dávka gelu, nové zásuny, kterými se Pán dostával do rozdrážděné močové trubice, nová bolest a nepříjemný tlak. A Danovo stále silnější naříkání. Začal znovu kopat nohama a prohnul se do oblouku.

Pár hodin jsem byl rozhodnutej se na všecko vykašlat, dalších pár hodin jsem se zase přikláněl k tomu, že tu jeho nabídku „Takže se mi ozvi, když budeš mít zájem“ využiju… Až v posledních dnech se to ve mně začalo tak jaksi ustalovat. A klonit se spíš k tomu druhýmu. K tomu, že to teda prostě zkusíme. No tak co, co nejhoršího se může stát? Že se sejdeme, nebude to ono – a tak už si žádnej další pokus nedomluvíme. Ale aspoň to budu vědět jistě. Že to není ono. A nebude se mi pořád honit hlavou to věčný co by, kdyby.

Sobotní rána jsem vždycky miloval, ten klid a pohodu, kdy se můžu dosyta vyspat. Nemuset vstávat a až do oběda se jen tak klidně v županu courat bytem. Nebo se válet, nebo si číst. Proto jsem vcelku dost nelibě nesl, když mi v půl sedmé zapípal mobil. Zpráva v aplikaci: „Dost válení, koukej padat do sprchy. A dej si na sobě záležet.“