Povídky

Už v okamžiku dopadu na zem věděl, že si bude muset najít svého Pána, lepší by ovšem bylo, kdyby jich bylo víc, aby sloužil každý den i noc jako děvka po zbytek života.

Tohle je kniha knih, nesmím prozradit, kdo mi ji dal, ale funguje. Stačí vložit něco z majetku vašeho objektu, nebo třeba vlas, a on přijde a splní každou vaši tělesnou touhu. Ale pamatujte: jen třikrát a dost! Pak musíte knihu položit tak, aby ji někdo našel. Nesmíte ji půjčit, nesmíte ji darovat, nesmíte ji položit tak, aby ji našel někdo určitý, jinak zničíte její kouzlo…

Tak nejdříve zavést tu velkou, chlupatou krásu do mého zadku. Proniká řádně hluboko a navíc má přesně ten tvar i velikost, že bez cizí pomoci se ze mne v žádném případě nedostane. K ocasu je potřeba připevnit moje koule, aby se mi vše zatáhlo pořádně dozadu. Ještě nasadit masku – a před Pánem sedí nadržená fena vlčáka vrtící ocasem, který jí dosahuje skoro až k hlavě.

Dnes je od rána Páníček divný, potutelně se usmívá a já nevím, co od něj čekat. Pokud vím, nic není v plánu a plním své běžné domácí povinnosti. Večer dostávám rozkaz všeho nechat, jít do herny, nasadit si škrabošku a připoutat se na kříž. Provádím ihned, co jest po mně požadováno, a Albert se zase zmenšil. Nic nevidím, ale vnímám ho v místnosti, jak něco dělá. Tehdy kdy mne sundává z kříže, jsem už celý natěšený. Musím dát ruce k tělu a někam mne vede. Když mne zastaví, začne mne čímsi omotávat a to docela pevně. Když dojde se svou činností k mému pasu, musím si kamsi lehnout. To už vím, že mne omotává látkou, zřejmě bavlněnou.

„Tak co chlapče? Byl jsi hodný a nezlobil?" zeptal se Mikuláš. „Ano, byl jsem hodný, pane," odpověděl jsem konsternovaně. „Tak nějak ti nevěřím. Máme totiž jiné informace." S těmi slovy mne zatlačil zpět do bytu a za ním vstoupili i ostatní. Jak se vzápětí ukázalo, anděl nebyl jeden, ale hned rovnou tři. Ten poslední zavřel dveře a už jsem byl svlékán a manipulován do hloubi obydlí.

Znovu zavázal uzel, který jsem tak pracně rozvázal a položil mě na postel. Vzal další provaz a svázal mi nohy u kotníků. Nakonec mi je zase přitáhl k rukám a svázal mě tak do kozelce. Tentokrát je přitáhl dost blízko, takže jsem neměl moc prostoru na manipulaci s rukama. „Tak se snaž!“ řekl vyzývavě, když skončil. Tentokrát to bylo fakt prohrané. Chvíli jsem zkoušel nahmatat nějaké uzly nebo konce provazů, ale nic jsem nenašel, tak jsem po chvíli už jen tak ležel.

Stačilo ovšem svléknout bundu, tričko, kalhoty a bylo všem vše jasné. „Hele, tohle vypadá na úchyla, co si hraje na kurvičku!“ Myslel jsem, že se hanbou propadnou, i když mne tahle situace i rajcovala. S pohledem na nástěnné hodiny jsem ze sebe dostala: „Prosím, pusťte mne, ať stihnu letadlo. Vše se přeci vyjasnilo a nejsem tedy žádný terorista.“ „Jistě terorista nejsi, ale děvka ano. Nevíme, zda kurvičky jako ty smí odletět!“ „Prosím, pusťte mne. Co po mne chcete?“ To už je oba měli venku. „Co myslíš, že bychom asi chtěli?“ To už jsem klečela u jednoho z nich a věnovala se jeho chloubě. Zatím ten druhý mi stáhnul kalhotky pod zadek s evidentním úmyslem.

„Tak tobě nestačilo jebat celý víkend, kurvo, a ještě bys chtěla? Hele, já vím, že jsem tu byl na záskok, ale čubka to chce furt, a to se mi líbí. Myslíš, že bych tu mohl zůstat a mrdali ji společně každý den?“ „Jsi můj kamarád, a když chceš, tak se s tebou o ni podělím.“ To už byl nahý a oba se na mne vrhli si užívat. Od toho dne jsem sloužil dvěma stále nadrženým, hodně obdarovaným mladým černochům.

„Co se ti nelíbí, zmrde? Chtěl jsi pořádně seřezat prdel? Chtěl! Tak drž!“ A bijí mne intenzivně dál vším, co jim přijde pod ruku. Už jsem tak omlácen, že už mi to ani tak nevadí.

Když odjížděl domů, tak mi řekl, že mne přeci nemůže nechat samotného, tak mne bude hlídat jeho kamarád a já ho budu poslouchat, jako by to byl On. V tom zazvonil zvonek, Pán šel otevřít a za chvíli se vrátil i s návštěvou. Padla mi sanice. Přede mnou stál urostlý, nefalšovaný, mladý černoch. „Dobrý den, Pane.“ Následně jsem mu políbil boty, tak jak jsem byl vycvičen. „Myslím, že si s touhle děvkou budu rozumět. Rozhodně si pořádně užijeme.“

Měli jsme vlastni kóji, která byla uzavřena posuvnými dveřmi ve formě jednosměrného zrcadla. Okolí tak nevidělo, co se děje uvnitř, a její osazenstvo naopak dobře vidělo dění venku. Celá její konstrukce byla postavena v tomto duchu, a tak nebylo nic, co by nám uniklo. Usadil jsem se pod stůl mezi Pánovy nohy a tím se mi otevřel úchvatný výhled na nejdokonalejší výtvor přírody. Nelenil jsem a dal se ihned s radostí do práce.

„Kurva dýchej pravidelně, ať mi tu neomdlíš,“ houkl jsem na něj a zvedl jsem ruce v rukavicích. Sledoval jsem, jak se pomalu zase začíná uvolňovat a po tváři se mu rozlívá blažený úsměv. „Mám pokračovat?“ zeptal jsem se opatrně a on rozhodně kývnul. Lehce se posunul v křesle, aby našel o chlup pohodlnější pozici a opět položil hlavu. Při zabodávání další jehly už ani nesykl bolestí.

Jako by mi monstrum četlo myšlenky, když mě chytlo kolem pasu, položilo na zem, sehnulo se k mému tělu a svými obřími prsty mi sundalo zbytek oblečení. Ležel jsem nahý v lese, pár set metrů za domem a koukal ze země na svého hrdinu. Jako by mi chtěl jeho pohled něco říct. Rozkročil jsem nohy, koleny co nejvíc od sebe. Můj hrdina (říkejme mu už takto) si klekl ke mně, přiblížil obličej k mé nadržené prdeli a začal mi lačně vylízávat díru. Jeho jazyk měl takovou sílu, že se dokázal velmi snadno dostat přímo do mých útrob. Po chvilce mi jazykem jezdil přímo přes prostatu.