Filtr povídek

Zrovna jsem v klidu přemýšlel nad tím, jaké to mám štěstí, když mi zazvonil telefon. „Prosim.“ „Luky, Matěj spadnul z koně, jsme v nemocnici…“ „Jedu tam,“ skočím mu do řeči. Nemá cenu cokoliv vyzvídat, za pět minut tam dojedu a uvidím, mám neskutečný strach. Zamknu obchod, nasednu do auta a co nejrychleji vyrazím k nemocnici.

„Buď zticha!“ zopakoval Kamil. „A místo toho mě poslouchej. Já se teď na pár vteřin zvednu. Pro něco si zajdu. A ty se zatím ani nehneš. Ani se nehneš, jasný? Už jsme se přesvědčili, že tě přeperu kdykoliv, natož když máš svázaný ruce. Takže mě nechtěj nasrat tím, že budeš něco zkoušet. Zůstaneš tu pěkně potichu ležet, dokud se sem nevrátím, jasný?“

Levan se řítil chodbami, míjel překvapené obyvatele vládcova sídla. Nezpomaloval, dveře místnosti, kde cítil Sebastianovu přítomnost, otevřel prudčeji, než bylo nutné. Spatřil Sebastiana a srdce se mu sevřelo. „Jsi zpátky,“ usmál se a vykročil mu vstříc. Lykan se na něho vrhnul, prudce ho přirazil ke zdi. Upír se stihl rukama zapřít o zeď, před rty se mu objevilo Levanovo zápěstí.

„Podmaním si tvé tělo i duši tak, že nebudeš vědět, jestli umíráš bolestí nebo touhou. Svážu tě tak, že nepohneš ani prsty u nohou. Ty znáš ten černý lněný provaz, viděl jsi jej už dnes… Věz, že tohle bude tvůj nejlepší kamarád. Jím ti znehybním končetiny, budu ho obmotávat okolo tvého těla, tak že jej na sobě budeš cítit ještě druhý den. Bezmocný a mně vydaný na milost tak moc, že se touhou po tom, abych tě ojel, nebudeš moci ani nadechnout,“ můj šeptavý hlas přímo u jeho ucha mu způsoboval husí kůži.

V ocasu mi škubalo a sliny z něj tekly proudem. Panebože, jak já bych šukal. Nebylo to často, kdy mi Górdan podržel, ale o to sladší ta jeho pevná a krásná prdel byla. Zrychlil jsem pohyb prstama, ale to mě hned okřikl, že si to chce užít, a ne se udělat za pět minut. Zpomalil jsem a přidal krouživej pohyb v jeho díře. K tomu jsem ho ve stejným rytmu kouřil co nejhloubš. Zavřel jsem oči a vžil se do jeho pocitů. Zhluboka vdechoval jeho úžasnou vůni, poslouchal zrychlenej dech. Reagoval na každej jeho přiraz, kterým si určoval tempo i hloubku. A tiše u toho trpěl s nažhaveným pérem a plnejma koulema.

„Jane, otevři, okamžitě otevři!“ Samuel bušil do dveří, rozvzteklený, zpocený v obličeji. Ticho mu bylo odpovědí. „Vyražte to!“ Rozkázal dvěma mužům stojícím mu za zády. Bez otálení provedli rozkaz. Odstrčil je a vběhl dovnitř. Jako rozzuřený pes supěl, rozhraboval knihovnu, povalil stůl. Všechno se za chvíli válelo vprostřed pokoje.

Jakmile osaměl, spěchal i on pryč. Zarazil se při pohledu na drobné červené kapky na okraji umyvadla. Nikoho jiného by to nenapadlo, on to už ale jednou zažil. Naklonil se nad koš, spatřil zkrvavený kapesníček a obal od náplasti. Nemusí to nic znamenat, ale vzpomínka na sestru mu nešla z hlavy. Rychle vykoukl na chodbu, podle delších hnědých vlasů hned poznal, o koho jde. Honza? Ten milej kluk?

Vyhodil ma z bytu. Proste ma vyhodil z bytu v tak dobrej časti. Starý dobrý Radek je späť! Domov prídem úplne rozladený. Po studenej sprche (aby som zahnal erekciu – nemienim sa robiť pri myšlienkach, to by bola výhra pre neho) sa hodím do postele a jednoducho zaspím. V piatok si nájdem SMS od mamy, že mám naklusať domov, pretože ma minulý týždeň teta nestihla a chce mi zablahoželať k meninám (na ktoré Radek, len tak mimochodom, zabudol – žeby slovenský kalendár?).

Sklonil se nade mnou a řekl bych, že úmyslně mi nabídl pohled na napnuté kalhoty vepředu s velkou boulí prozrazující, že ani pohled na můj penis ho nenechal lhostejným. Zachytil můj pohled, ale ani se nesnažil své vzrušení zamaskovat. Ponořil jednu ruku s teploměrem do vody a druhou nahmátl můj stále ztopořený penis, silně jej stiskl a začal ho prohánět, což bylo díky vonnému oleji rozpuštěnému ve vodě snadné a samozřejmě i příjemné.

Ve škole se nemůžu udržet, pořád mi k němu ujíždějí oči. Furt na to musim myslet. Hlava mi pořád jede, nemůžu se těch představ zbavit ani ve škole, natož doma. Honim, v jednom kuse honim. Ale k ničemu jinýmu se nedostanu. Co tim chtěl říct… proč mi to říkal? Asi bych se mu měl vyhýbat a vykašlat se na něj. Ale pořád mám takový nutkání se k němu nějak přiblížit. On je gay. Nebo možná ne, ale má sex s chlapem.

Vypadalo to jako náhodný dotek, ale v Alanovi to vyvolalo takový nával horka, až cítil, jak se mu krev žene do tváří. Rychle se otočil a sedl si za stůl. Snažil se něco psát na počítači, ale přistihl se, že celou dobu poslouchá, jak v koupelně šumí proud vody ze sprchy. Představa pramínků stékajících po nahé kůži mu zrychlila dech.

Ve středu dopoledne mi volá David, chce, abych se někdy zastavil za Matějem, nechápu. Nechtěl to takhle on? A já za ním mám běhat? Tohle všechno už mě ubíjí, odpoledne se za ním vydám, chci to už konečně nějak vyřešit. V hale nikdo není, tak jdu do stáje, tam taky nejdřív nikoho nevidím, ale potom se objeví Davidův přítel.

Dokonce si i pamatuji, jak mi ten tichý hlásek říkal, že ho sprostě šuká, zdálo se mi o tom, neustále jsem kvůli tomu na něj křičel, nutil ho mi říkat všechno, co dělá. Nikdy mi nic nepřišlo jako důkaz věrnosti, ale všechny blbiny jsem viděl jako jasný doklad nevěry. I sebemenší prkotinu, stačilo, aby si do práce vzal novou kravatu, a už jsem ho viděl na stole pod jeho šéfem, dokonce jsem si to tehdy došel zkontrolovat, měl ji uvolněnou, to pro mě bylo znamení, abych mu vyčetl každou prkotinu a zhádal se s ním před všemi jeho kolegy. A přesto se mnou stále byl, stále mi odpouštěl, když jsem po svém záchvatu dospěl k prozření a omlouval se.