Kieran: Za chyby se draze platí - 13. Zpátky v Soho

Górdanova výkonnost byla neuvěřitelná. Během tří dnů dokázal zařídit kromě svýho letadla taky čtyři chlapy, který mě měli v Londýně chránit, a zvládl pronajmout i krásnej luxusní byt v Soho.

Ty tři dny jsem strávil spokojeným nicneděláním a povalováním na sluníčku, jak se na pacienta s rozbitou hlavou sluší, a čtvrtej den se mi zase povedlo Górdana vytočit do nepříčetnosti. Hádali jsme se o mý angažmá na statku obchodníků s lidma. Já trval na tom, že tam chci osobně, a Górdan se zakopal zas na svejch pozicích. Nakonec jsem mu řekl, že stejně nemá šanci mi nijak zabránit ve vejletu do Skotska, jenomže on to pojal po svým. Spoutal mi ruce a odvlekl mě za ně nahoru do podkroví. Tam mi ruce vytáhl na navijáku do vzpažení a serval ze mě oblečení.

„Chceš vědět, jak ti zabráním? Tak, že tě budu řezat jako koně, dokud nezměníš názor!“ sáhl na stěnu pro důtky. Když mi ukázal, jaký vybral, zatočil se se mnou svět. Místo proužků kůže měly kulatý zapletený řemínky, který zraňovaly stejně jako bužírka. Začal jsem ho prosit, ale jako by mě neslyšel. Rozmáchl se tím strašlivým nástrojem a já začal skučet hned při první ráně, která dopadla mezi mý lopatky.

Bolest z jednotlivejch úderů se během chvíle slila v jednu nesnesitelnou palčivou a zesilující. Vystřelovala do celýho mýho těla. Točil jsem se, ve snaze uniknout ranám, ale Górdan mě klidně obcházel a trefoval bez problémů celý mý záda. Měnil směry i strany bití a já myslel, že zešílím. Mrskání zad jsem snášel mnohem hůř než bití přes zadek. Ten už jsem měl zvyklej a Górdan to pochopitelně věděl. Proto mě po zádech řezal.

„Tak co, ještě pořád se cítíš na návštěvu sadistů na tom statku? Ještě sis to nerozmyslel?“ zeptal se mě, když už jsem jen tak visel a přijímal rány bez uhýbání.

Zavrtěl jsem hlavou, už jsem byl z toho nápadu úplně vyléčenej. Určitě do tý chvíle, než Górdan odloží důtky a odpoutá mě.

„Tak vidíš,“ konečně důtky sbalil a přišel ke mně, aby si mohl sáhnout na svůj výtvor. Cejtil jsem stružky, tekoucí po zádech, ale nevěděl jsem, jestli je to pot, nebo krev. Tyhle zapletený mrchy rozsekávaly kůži obzvlášť snadno. „Tohle byla jenom malá demonstrace toho, co by tě tam čekalo. Zaživa by tě stáhli z kůže.“

Odpoutal mě od navijáku a já mu sklouzl do náruče. Vůbec se nezdržoval mejma kalhotama u kotníků a rovnou mě nahýho odnesl o patro níž do svý postele. Tam mi vmasíroval do zad asi tak půl litru zázračnýho olejíčku a donesl mi i severoirský analgetikum z tekutýho ječmene. Pak mě nechal odpočívat a zmizel do svý pracovny dolaďovat poslední detaily mýho výjezdu do Londýna, třeba falešný doklady pro mě i svý muže.

Byt v Soho, kam jsem se i se svou ochrankou nastěhoval, byl obrovskej. Měl dvě podlaží a byl to spíš dům v domě. Dole byl velikej obývák, kuchyň a pokoj pro služebnou s příslušenstvím a nahoře ložnice a další tři pokoje. Ložnice měla svou vlastní koupelnu s kulatou vanou, tři pokoje měly koupelnu se sprchovým koutem. Zabral jsem si pro sebe samozřejmě ložnici a čtyři vojáci, který mi Górdan přidělil, se nastěhovali do pokojů. Asi je ani nenapadlo, že budou mít tak luxusní zázemí, protože vypadali, že jsou zvyklí trávit noci někde na hlídce v lese.

Z mužů jsem znal jenom jejich velitele. Górdanův kamarád Patrick „Paddy” Mahony, muž, se kterým už jsem zažil nejednu adrenalinovou akci. On jedinej cosi tušil o mým bližším vztahu s Górdanem, ale myslel si, že jsem adoptivní anebo nemanželskej syn Jeho Lordstva. Byl jsem rád, že je Paddy se mnou v Londýně, protože jsem věděl, že mu můžu stoprocentně věřit. A Górdan mu zjevně důvěřoval taky, protože mu svěřil naše malý tajemství. Vybavil Paddyho lahvičkou oleje Mistra Nobu a přikázal mu, aby mi každej den mazal záda. Zíral jsem na něj jako na zjevení, když zaťukal na dveře mý ložnice s olejíčkem v ruce.

„Co ti Górdan proboha nakecal? Mně nic není,” ohradil jsem se překvapeně.

„Celej den se pohybuješ opatrně, jako bys byl zraněnej, a v letadle ses skoro ani neopřel do sedadla,” sdělil mi ten drsně vyhlížející muž vážně. „A i když venku svítí sluníčko, ty máš dlouhý rukávy a koženou bundu,” dodal ještě.

Měl pravdu, manžety bavlněný košile zakrejvaly podlitiny a odřeniny od pout a bundu jsem měl, protože mi zmrskaný záda krvácely. Cejtil jsem, jak se košile lepí na zasychající strupy a pak je pohybem strhává. A znovu a znovu. Kdybych chodil do půl těla nahej, bylo by to lepší.

Patrick ke mně přišel, rozepl mi manžetu bílý košile a vítězoslavně odhalil mý poraněný zápěstí. „Od pout?” zeptal se zbytečně. Vyslýchal už tolik zajatců PIRA, že to musel hned poznat.

„Co ti Górdan řekl?” zajímal jsem se místo odpovědi. Určitě mu neprozradil, že mě zmrskal jako Pán svýho neposlušnýho otroka.

„Že ti musel dát lekci v poslušnosti, protože jsi na něj řval a hádal ses. A to on nesnáší, to vím,” prozradil mi Patrick jakoby nic. Nejspíš bylo víc chlapů Górdanovy soukromý armády, co okusili tyhle otrokářský výchovný metody. „Sundej si tu bundu a košili,” požádal mě. „Já o zmalovaný záda nestojím, takže rozkazy plním,” dodal s úsměvem.

Svlíkl jsem si opatrně bundu a pak si nechal od Patricka pomoct s košilí. Byla spečená krví a přilepená, takže jsem syčel bolestí, než jsem se jí zbavil. Svý záda jsem neviděl, ale drsňák Paddy zalapal po dechu, takže to určitě musela bejt síla. Górdan se v mým trestání furt zlepšoval, takže brzo strčí i Mastera Frederica do kapsy. A navíc byl dost naštvanej a taky trochu mimo, když mě řezal. Vybil si na mě vztek na celej svět.

Pomalu, protože každej pohyb i nádech bolel, jsem se položil na postel. Patrick si sedl na okraj a zlehka mi začal roztírat zázračnej japonskej olej po šrámech. Působil okamžitě. Bolest jako by odplouvala a já se po chvíli mohl skoro normálně hejbat. Předtím jsem dejchal povrchně, ale teď už jsem se mohl zhluboka nadechnout. Zavřel jsem oči a užíval si ten úžasnej pocit. V duchu jsem poděkoval Górdanovi, že Paddymu olejíček Mistra Nobu dal i s vysvětlením původu mejch zranění. Sám bych si na záda nedosáhl a neměl bych odvahu někoho požádat, aby mi je namazal.

„Budeme si s chlapama objednávat pizzu, dáš si taky?” zeptal se mě Patrick, když mi ošetřil analgetickým olejem celý záda a zalepil místa, co pořád krvácely.

„Určitě! Mám hlad jako vlk,” přikývl jsem a vyhrabal v tašce černý triko s dlouhejma rukávama.

„Nikdy bych nevěřil, že i tebe dokáže takhle seřezat,” Paddymu moje záda nešly z hlavy. „Koliks dostal?”

„Nevím, padesát možná. Dost jsem ho nasral, a on si na mě bohužel vybil veškerou bezmoc a zoufalství ze ztráty dcery,” řekl jsem z poloviny pravdu. Věděl jsem, že jsem posloužil jako fackovací panák. Kdyby Górdan mohl, rozsekal by záda Currymu. Když mě mlátil do krve, možná ani nevěděl, co dělá. Podíval jsem se na Patricka a pokrčil rameny. Díky oleji Mistra Nobu už to šlo. Nechtěl jsem se už o mým trestu bavit, a tak jsem dělal, jakože o nic nejde. A vlastně taky nešlo. Sice mě Górdan takhle surově seřezal poprvý, ale možná ne naposledy. Neměl jsem v plánu stát se po jednom brutálním výprasku poslušným subíkem.

„Naposledy takhle zmrskal Alexe, ale to je dospělej chlap,” Patrick pořád vrtěl nevěřícně hlavou.

„Je mi třiadvacet!” upozornil jsem ho důrazně. „Už jsem taky dospělej chlap.”

Paddy, kterej byl o dvacet let starší, podobně jako Górdan, se rozesmál. Jemu jsem připadal spíš jako batole. Pak vzal za kliku a podržel mi otevřený dveře do velikýho obývacího pokoje, spojenýho s kuchyní. Tam už byli další tři muži, takže jsem jim všem najednou řekl, jakej mám plán. Bylo pět hodin odpoledne a já chtěl ještě ten večer vyrazit do svýho bejvalýho klubu na výzvědy. Nemělo smysl ztrácet čas. Paddy sice namítal, že bych to mohl nechat na zejtra, ale nemohl zas moc tlačit na pilu, aby nevzbudil podezření ostatních. Pak by musel s pravdou ven, že mám na zádech Górdanův krvavej podpis, a o to jsme ani jeden nestál. Vymínil jsem si taky, že do klubu půjdu sám, a důsledně vojáky varoval, že to nebude prostředí, kam by irskej katolík vstoupil dobrovolně. Od srdce se rozesmáli, ale nakonec uznali, že tam, kde jsem v roli barmana dost dlouho pracoval, mi asi žádný nebezpečí hrozit nebude. Patrick ale trval na tom, že budou hlídkovat před klubem, kdyby se tam náhodou něco semlelo.

Klub otvíral až večer, takže nebylo kam spěchat. Pečlivě jsem zvolil oblečení, kde jednu z hlavních rolí hrály právě mý zmalovaný záda. Prohlídl jsem se v soukromí ložnice v zrcadle a taky zalapal po dechu jako Patrick. Fialovo-černý podlitiny a rudý šrámy, občas doplněný strupem zaschlý krve. Opravdu výstavní práce, která stála za to. Proč ji teda skrejvat?

Oblíkl jsem si černý tílko, který bylo na zádech spojený jen třema páskama tenký látky, pobitý cvočkama. Mohl jsem jít klidně do půl těla nahej, ale takhle mi to přišlo rajcovnější. Dalším kusem mýho oděvu byly jocksy a kalhoty z kůže jemný jako pokožka, ve kterejch se nedalo vůbec nic schovat. Nebyl jsem vzrušenej a stejně mi v nich ocas vytvářel pěknou bouli. Po stranách nohavic bylo šněrování, odhalující mou kůži a místo zipu měly kalhoty poklopec taky na šněrovačku. Prohlídl jsem se v zrcadle a zjistil, že v těch tenkejch kalhotách mám úplně dokonalej zadek. Byl jsem spokojenej.

Když mi je Górdan před půl rokem koupil, byl z nich úplně hotovej. Nejvíc se mu líbilo, když mi u večeře, kde jsme vůbec nebyli sami, povolil poklopec a vytáhl stojící ocas a taky koule. Pak mi šňůrku kolem ocasu pevně utáhl a já nemohl a ani nesměl nic dělat. Musel jsem sedět přisunutej až nadoraz ke stolu a skrejvat svý maximální vzrušení pod ubrusem. A Górdan mile rozmlouval s našimi hosty, přitom mi pravou rukou obdělával stojící péro a já na sobě nesměl nechat nic znát. Málem jsem si okousal jazyk, abych nevzdychal nahlas. Když se po jídle celá společnost přesunula do salonku na kávu, bylo to pro mě doslova vysvobození. Dobrejch pět minut mi ale trvalo, než jsem svýho splašenýho macka dostal zpátky do kalhot, a i tak jsem cestou musel sebrat časopis jako maskování. Górdan mě celou dobu sledoval s pobaveným úsměvem, a když se společnost rozloučila, zahnal mě hned k sobě do ložnice.

Vzpomínka na ten báječnej ponižující zážitek se hned podepsala na mý erekci a já stál před zrcadlem v těch těsnejch koženejch kalhotách a ocas mi tepal přívalem krve. Žádnej zákaz orgasmu mi Górdan nedal, ale tak hluboko jsem neklesl, abych se vyhonil sám. Leda by mi to Górdan přikázal a díval se na mě, tak jako naposledy v koupelně. To se mi líbilo, takový ponížení a Górdan to samozřejmě moc dobře věděl. Když si před pár lety pomalu zvykal na fakt, že budu jeho otrokem, a ještě se učil, jak mě ponižovat, šikanovat a trestat, servíroval mi jídlo mnohem častějc do misky na zem. Většinou jsem se u misky mohl udělat, vycákat se na jídlo a pak to sníst. A jako dezert jsem míval jeho sperma, pokud jsem si ho zasloužil.

V půl devátý večer jsem před klubem opustil Paddy Mahonyho a sešel dolů, do víru zábavy. Měl jsem v plánu sbalit nějakýho Dominanta, a dostat se tak do SM komunity. Sice to bylo dost riskantní, ale Górdanova dcera mi za to stála. Bundu jsem nechal u šatny a počítal s tím, jaký pozdviženi způsobím. Že se za mnou ale najednou otočí asi dvacet lidí, jsem ale nečekal. Bylo to skoro stejný, jako když jsem tu kdysi obsluhoval se seřezanou prdelí. Krvavej irskej zadek.

Dole byla už početná společnost a první člověk, kterej můj příchod zaznamenal, byl fotograf Jason.

„Kierane!” zařval na celej klub a vyrazil ke mně jako buldozer. Obejmul mě a stiskl, takže jsem pro změnu zase zařval já. Bolestí.

„Dobrotivej bože!” vyhrknul, když jsem mu předvedl svý záda. „To ti udělal ten tvůj úžasnej chlap?” Vzal mě jemně kolem ramen a odvedl ke svýmu stolu. „Kluci, to je Kieran. Kdysi mi taky pózoval na fotkách,” představil mě svý společnosti ambiciózních zajíčků, co se chtěli asi realizovat před objektivem jeho foťáku. Kriticky mě sjeli pohledem a pak vyklidili palebný pozice. Nebyli vůbec rádi, že jsem veškerou Jasonovu pozornost strhl na sebe.

„Co ty tady?” zajímal se Jason, když jsme v boxu zůstali sami. Zatáhl závěsy, ať máme soukromí. „Chceš zase něco nafotit?”

Chvilku jsem přemejšlel, že mu zalžu, ale pak jsem si to rozmyslel. Pohyboval se v gay klubech v Soho už hodně dlouho a díky mejm fotkám se stal uznávaným fotografem, i když krátce po vernisáži všechny zmizely v podkroví Górdanova hradu. Možná by mi mohl pomoct. Vysvětlil jsem mu proto mezi čtyřma očima, oč mi jde a proč.

„O tom statku jsem slyšel. Kolujou i nějaký hodně surový videa a jeden čistokrevnej snuff,” přikyvoval zamyšleně. „Nemám ale nejmenší tušení, kde by to mohlo bejt. Prej je to stará usedlost uprostřed Highlands. A tobě vůbec nedoporučuju do toho strkat nos. Jdi na policii,” odmítl rázně můj nápad dostat se na ten statek v roli otroka.

„Kdyby tam vtrhla policie, tak tam autoři filmů všechny nepohodlný svědky zlikvidujou,” namítl jsem.

„A když se tam dostaneš ty jako otrok, sejmou při natáčení snuffu tebe,” usadil mě tvrdě.

Mlčky jsem na něj zíral, a to ho donutilo přidat pár argumentů. Vyprávěl mi o takzvanejch hledačích talentů, který se čas od času objevujou v londýnský BDSM komunitě. Po jejich návštěvě prej většinou mizej holky i kluci, co do Londýna zdrhli z rodnejch hnízd, taky cizinci, co tu byli ilegálně, a různý socky a bezdomovci. Prostě ty, koho nikdo nebude nikdy hledat. Byl jsem vlastně podobnej případ. Moje matka a ani bratr po mně nepátrali, a kdyby mi Górdan nezachránil život, zmizel bych tiše z povrchu zemskýho a nikomu nechyběl.

„Dozvěděli jste se někdy, co se s těma talentama stalo?” zeptal jsem se zvědavě.

„Většina se objevila v rolích trestanejch otroků v pornáčích ze statku. Do Londýna se ale nikdo z nich už nevrátil.”

„A policie?” zeptal jsem se na bezzubý rameno zákona. Bylo mi ale jasný, že dokud se nenajde tělo někoho z pohřešovanejch, nezmůže policie nic. Jason na potvrzení mejch slov jen pokrčil rameny. A pak, jako by mu samotnýmu došla zrůdnost celý věci, zeptal se, kolik je Lady Claire let a jestli je to fakt dcera toho mýho úžasnýho chlapa. Přikývl jsem a prozradil mu, že ji do Skotska prodal Górdanův nepřítel, aby se mu pomstil.

Na pódiu, kde se až doteď nic moc nedělo, se rozzářily reflektory a hudba spustila tak nahlas, že jsme s Jasonem skoro neslyšeli vlastního slova. Do záře reflektorů naklusal mladej kluk s dlouhejma vlasama v culíku. Byl namalovanej, aby měl zvýrazněný velký tmavý oči, a na sobě měl koženou policejní uniformu. Tančil na mou oblíbenou skladbu New Moon on Monday od Duran Duran a dokonale. Mohl jsem na něm oči nechat. A když se začal svlíkat, ruka mi bezděčně zamířila do rozkroku.

„…Last time La Luna
I light my torch and wave it for the
New moon on Monday
And a fire dance through the night
I stayed the cold day with a lonely satellite…“

Jason chvíli sledoval striptéra a chvíli mě a pak už to nevydržel, odtáhl mi ruku a suverénně mi zajel do kalhot. Chabě jsem se pokusil o odpor, ale i Jason už našel svý místo v BDSM světě. Tvrdě mi zkroutil ruku za záda a varoval mě, že mám hezky držet, jinak si mě vodvede dolů. A tam byly mučírny. Lhal bych, kdybych tvrdil, že mě nepřekvapil.

„Na tohle mám chuť celý ty roky, ty hajzlíku,“ vylovil mýho ptáka ze šněrovacího poklopce a začal mi ho honit.

Rozhlídl jsem se okolo, ale temnej box nám poskytoval naprostý soukromí. Když byly závěsy zatažený, nikdo nesměl dovnitř, což byla jedna z mnoha výhod BDSM klubu. A navíc se tu nikdo nestaral o to, co si Top se svým spodkem dělá. To byla jen a jen jeho věc.

Jason si mě posunul na sedačce v boxu tak, že jsem ležel s roztaženejma nohama. Potom i on osvobodil svoje péro a klekl si ve variantě polohy 69. Vzal jsem jeho ohon do pusy a on se přisál k mýmu ocasu a začal mi ho dlouhejma tahama jazykem a celou pusou zpracovávat. Kouřit teda uměl, jen co je pravda, a navíc mi úžasně masíroval koule a hráz. Postupně mě opouštěly výčitky svědomí, jak je nahrazovala slast a blížící se orgasmus. Nemůžu říct, že bych i já neměl na Jasona chuť, a když to bylo v rámci akce, tak bylo všechno povoleno. Proto mě Górdan do Londýna poslal, abych zjistil informace, a za ty se draze platí. V mým případě v naturáliích.

Do háje, Jasone, ty kurvo, kouříš jako bůh!

Vystříkal jsem se mu ve slastnejch křečích do krku a vzal ho na vrchol s sebou, protože začal cákat asi vteřinu po mně. Zvedl jsem hlavu a narval si jeho pulsující péro kam, až to šlo. Chutnal sladce a já ho ještě pěkně dlouho lízal, protože to bylo úžasný.

„Udělals mě líp než kdokoliv před tím,“ vysekl mi poklonu, když jsme se oba vzpamatovali. „Závidím Jeho Lordstvu,“ pošťouchl mě se smíchem.

„Vyřídím mu to. Posere se blahem,“ zatvářil jsem se kysele a vrátil do reality. Nebyl jsem tu kvůli sexu s Jasonem, ale kvůli Lady Claire.

„Pomůžeš mi teda?“ zeptal jsem se znovu, protože teď už neměl moc prostoru mě odmítnout.

„Můžeš tady zůstat do konce tejdne?“ odpověděl mi otázkou a mně svitla naděje.

„Jasně, ale tý holce jde o život,“ upozornil jsem ho, že nemůžu zbytečně ztrácet čas.

„V pátek se koná jedna soukromá párty, kde bude Dom, co si zahrál v pár videích z toho statku. Bohužel na něj nemám žádnej kontakt a jen tak ho neseženu. Vlastně ani nevím, jak se opravdu jmenuje. Ta párty je jediná šance,“ vysvětlil mi.

Byl pondělní večer, New moon on Monday. Představa, že se budu do pátku kopat nudou do zadku a Lady Claire může každým dnem někdo šeredně ublížit, pokud už to neudělal, byla nesnesitelná.

„Mohl bys zatím něco nafotit. Třeba by se Jeho Lordstvu líbily fotky tvejch krásnejch zad,“ navrhl Jason.

„Když do mě nebudeš bodat jehly,“ usmál jsem se nejistě. Sice se mi to moc nelíbilo, ale nedokázal jsem Jasonovi fotky odmítnout. Věděl jsem, že tím Górdanovi udělám velkou radost.

„Fajn, tak zítra v deset atelieru a připrav se na to, že tyhle fotky budou o hodně odvážnější. Už nemám ambice fotit otroky decentně. Kdo chce takový fotky, tak touží vidět všechno, nejen náznaky. Doba už je jiná. Už jsem fotil dokonce i otrokyně, když si to jejich pánové přáli.“

„Górdan bude chtít určitě stejný fotky jako ty, co už má. Má rád tajemno a náznaky,“ upřesnil jsem Jasonovi.

„Jo, tajemnej náznak vidím naprosto přesně na tvejch zádech,“ rozesmál se Jason a já nakonec s ním.

Do bytu jsem se vrátil v povznesený náladě i s mým doprovodem těsně po půlnoci. Vypili jsme s Jasonem tři láhve bublinek na oslavu šťastnýho shledání. Protože jsem nic nevečeřel, stouplo mi šampaňský rovnou do hlavy. Když jsem vytočil číslo do Belfastu, na který jsem mohl volat kdykoliv, ve dne v noci, bylo mi jasný, že hned pozná, že jsem opilej. I tak jsem se snažil mu věcně a stručně říct, co jsem zjistil a od koho. Orál s Jasonem jsem ale takticky vynechal. Dostalo se mi temnýho a důraznýho varování, že jestli se jen přiblížím k tomu statku, tak na to v životě nezapomenu. Dokonce i v mým alkoholem omámeným mozku to zafungovalo. Górdan byl většinou sakra přesvědčivej.