Oči bratra Dominika jaksi posmutněly. - Co rozum nevyřeší, to mnohdy vyřeší čas, - řekl Samson. Bylo až s podivem, že na skoro každou situaci nalézal v Talmudu nějaký citát. A s ještě větším podivem bylo, že si je dokázal pamatovat, i přes jejich nepřeberné množství. - Odňat může být trest, vina však trvá, - namítl tiše bratr Dominik.
"Musíš lízat. Pořádně! Hodnej, pěkný. Jo, až támhle, pořádně. Jo, takhle…," naváděl mu hlavu a popoháněl ho s pílí, jako by to byl jeho vlastní rozkrok. Záleželo mu na tom, aby z toho vydoloval maximum slasti, co se dá. Nějak mu to teď přišlo hrozně důležitý. A sám si všiml, že…
Měl pocit, jako by se jejich propojená těla vznášela jako pták. Kroužili v teptém vzdušném víru a stoupali výš a výš… Ne, pomyslel si Samson, taková láska, navíc oboustranná a opětovaná, to není, to nemůže být hřích…
- Hledáte něco? - - Ano. Odpověď na to, čím jsem si tě zasloužil. - - To bych se mohl ptát spíš já. - Samson ho začal laskat, slovy i rukama. Pomalu se dostal až ke klínu. Sklonil se a rty laskaly dál, i když už beze slov. Nahé tělo se prohnulo a mladý muž tiše zasténal.
Když se Samson probudil, teprve začínalo svítat. První, na co pomyslel, byl Josef spící v jeho náruči s čelem opřeným o jeho nahou hruď. Trochu se odsunul, aby na něj lépe viděl. Aby Josefa nevzbudil, políbil ho na čelo spíš jen teplým dechem než rty. A tiše zašeptal:- Světlo mého života… -
Rozhostilo se ticho. Kluci usilovně přemýšleli, proč vlastně tenhle kopec má takovou pověst, proč neradi chodí i jenom do okrajových částí. Hledali odpověď na otázku tak svědomitě, že si nikdo z nich nevšiml, že ten děsivý zvuk se protáhl strání znovu."Báchorky a povídačky o strašidlech a bubácích – toho se ještě ve svym věku bojíte, jo? Sorry, ale s dětma žádný Hole nedobiju. Buď se vzchopíte, nebo končíme. Ale to si dobře uvědomte, co to bude znamenat."
„Neboj, to není můj styl zatahovat stopaře do lesa. Už jenom to bodavé jehličí není moc příjemné a já mám rád pohodlí,“ reaguji přímo na jasnou provokaci. Moje péro jeho pohled očividně magnetizuje a to na něj reaguje jak na vyvolávače hadů. Napraný v džínách v tomhle stavu nevydrží moc dlouho. Jestli to takhle půjde dál, budeme muset ale beze srandy za chvíli někde zastavit.
Čas plynul pevným neměnným tempem. Roky se slévaly jeden za druhým a zdálo se, že vše je a bude v nejlepším pořádku. Samson měl pocit, že nic a nikdo nemůže narušit jeho tiché, skromné štěstí.
- Copak tě potkalo tak příjemného, bratře? - zeptal se proto. - To jen má duše byla uzdravena. - - A která? - udělal Hubert narážku na to, že Židé věří, že člověk má tři duše – Nefeš, Ruach a Nešama. - Inu, asi všechny tři, - zasmál se Samson. - No, řekl bych, že ani tělo nestrádalo… -
Kosťovi se pod stolem otevřela zajímavá scenérie. Přejel pohledem nohy nahoru a skončil u penisu, jenž se jako maják v rozbouřeném moři tyčil z boxerek. Věděl, že nemá moc času na to, aby se pohledem kochal, a tak popolezl blíže a položil ruce Tomovi na kolena. Prohlédnul si tu krásu před sebou a olíznul ji. Potom ji na chvíli vzal do pusy a párkrát si Tomovu chloubu pořádně potáhnul. Jeho vzrušení v tu dobu bylo také na maximu a i jeho pták málem vylézal z boxerek.
"Sakra, čuměl na nás z vokýnka a udělal se u toho. To je to tak důležitý?" "A pak?" nevěřil Ježek, že to takhle jednoduše skončilo. Dan se začal červenat. Bylo vidět, že je mu to trapné, snad ještě trapnější než celá epizoda s Honzou. "Takže pak se vrátil dovnitř, měl přece ty slipy, ne?" odhadoval teď Ježek další dění nahlas. "Jo, měl." "To ti je ale jen tak nevrátil, ne? Chtěli s Honzou druhý kolo, co?" "Ne, Honza šel pryč a Venca pak…"
Při vstupu do ložnice padlo měkké světlo svíce na spícího Josefa. Byl krásný jak Adonis. Stejně bez chyby, stejně beze studu. Spal, pokrývku odhozenou, nahé tělo zrovna jako by Samsona zvalo, aby si je vzal.
- Pane, milostivý pane…, - vytrhl ho ze vzpomínek vrátný, celý udýchaný. - Copak? Co se stalo? - - Milostivý pane, pan Hubert přijel a s ním… - Víc Samson neslyšel. Vyskočil z křesla jako mladík a běžel ven. Tam bezeslova padl do náručí zarostlému obrovi a samým dojetím a radostí mu do očí hrkly slzy. - Můj bratře, tak ses přece jen vrátil… Můj drahý příteli… - Josef stál u okna a díval se na to vřelé přivítání. A v jeho duši se poprvé za deset let zachvěl podivný neklid…
- Och, pane, co se vám to stalo? To muselo bolet… - Samson se na chlapce podíval. Naprosto nechápal, o čem to mluví. Bezděky sledoval Josefův pohled do svého vlastního klína. A pak se rozesmál málem nahlas. - Ne, ne, to není zranění. Tomu se říká obřízka. To mají všichni Židé. - - Nebolí to, když se to dělá? - - Nevím. Bylo mi několik dní. Nic si nepamatuju. - Josef váhavě vztáhl ruku. Samson zachytil tázavý pohled a přikývl. Ucítil opatrný dotek Josefova prstu.
Vážení a milí,po přečtení Strážce se mne několik lidí zeptalo: a co před tím, jak se setkal Samson s Hubertem? A co bylo dál? A tak si dovolím své vyprávění doplnit. Snad se vám bude líbit.
„Tak jsem tu… to nemyslíš vážně?!“Krabice mi vypadla z rukou a nepříjemně zachrastila o podlahu.„Já… koupím ti nový!“ Spěšně jsem polkl toho sladkého prevíta, co všechno způsobil.„Myslíš, že ti to projde tak snadno?“ John se nebezpečně přibližoval. Zmohl jsem se na ústup, až jsem zády vrazil do skříně. Přiblížil se těsně ke mně.
- Jseš snad Matka Tereza? Stejně mu asi jde víc o sebe než o tebe. - - Proč si to myslíš? - - Pokud mne paměť neklame, je z děcáku. Potřebuje někoho, ke komu se upne. On totiž neumí žít sám. Nedokáže to. - - No to máš asi pravdu. A co s ním podle tebe mám udělat? - - To nevím. A nechci řešit toho kluka, ale nás dva. Vrátíš se? - - Myslíš, že bych měl? - - Byl bych rád. Opravdu. -
- Jarku, padej se oblíknout a už mě neštvi. Něco jsme si domluvili, ne? - utrhl se na zrzečka, když se přišel do kuchyně napít "oblečený" jenom do mini ručníku. - Jenom jsem měl žízeň. - - Tak sis mohl nejdřív zajít z koupelny pro pyžamo, ne? A aspoň nekecej. Víš, že to nemám rád. - - Přehnete mě přes koleno a… - - Mám dojem, že občas by ti to nebývale prospělo. -
Chlapec se plaše zeptal: - Co se stalo? Vy přece nepijete? - - No tak už piju. - - Proč? - - Co myslíš? - - Vy jste se pohádali? - - Ó, to nikoliv. Jenom jsem byl elegantně odkopnut. Tak elegantně, že ani nikomu nestálo za to, aby mi řekl, že jsem tak nějak nadbytečný. Nebyl to hezký pohled, jestli mi rozumíš. -
Nejmladší po něm se podívá, potom se osmělí. „Jmenuji se Layen, to je Leon a Lucian je v komůrce. Kdo jsi ty, pane?“ optá se tichým milým hlasem, který se vryje do princova srdce stejně jako tmavomodré oči.„Jmenuji se Raien a jsem princem zdejšího království.“
Lucas si se začátku připadal jako vetřelec. Potom se ale pomalu sžíval se svou novou rodinou. V prvních dnech se Huberta trochu bál, ale brzy zjistil, že tenhle hromotluk má zlaté srdce. Když ho vídal, jak skoro mateřsky hladívá Jakuba, jak opatrně překračuje psy a chová kotě, cítil podivné šimrání v břiše.
Tom potřeboval Alexe co nejvíc uvolnit a ten mu v tom snaživě pomáhal. Jeho zadek byl vyloženě nadržený na Tomovo tvrdé péro, ale ten nespěchal a neochvějně hloubil cestu dál do Alexova těla. Nesmí být nejmenších pochyb, že do něj pak vjede jako nůž do másla. Alex ale stále vycházel Tomovi vstříc a při tom vydával tak rajcovní zvuky, že se Tom málem nezvládl udržet. Narvu ti ho tam až po kořen, oznamoval v duchu Alexovi.
Venca sledoval jejich výměnu s rozpaky. Kdyby nevěděl, co Dan Honzovi včera udělal, určitě by ho teď litoval. Taky vůbec netušil, co se Honzovi honí hlavou. Na jednu stranu se toho bál, ale na druhou, a zvlášť při pohledu na nahého Dana, ho celá situace začala v obou slova smyslech vzrušovat. Do jeho hlavy se teď vkradlo slovo visící všude kolem ve vzduchu: odplata. Celým tělem mu projel podivný pocit. A nejspíš proto udělal něco, co by od sebe ani sám nečekal…
- Josefe! Josefe, co jsi tam dělal? -Leknutím až nadskočil. Samson mu položil ruku na rameno. Byl podivně rozechvělý a zvláštním naléhavým hlasem se znovu zeptal: - Co jsi tam dělal? -- Nic, já jen… chtěl jsem se na něco podívat… -
„Tu máš buzerante posranej,“ začal na mě řvát ten chlap, co na mě skočil, a povalil mě na zem, „chlapi, dělejte, zmlátíme ho!“Z křoví vylezlo dalších pár týpků, kteří neváhali a začali do mě kopat a různě nadávat.„Kreténe!!“ řval jeden.„Všechny by vás měli vyvraždit!!“ řval druhý, ale dál už jsem slyšel jen pár výčitek, protože ta bolest byla tak ukrutná, že jsem ztratil vědomí.
Strana 86 z 92
