Přece v nějakym rozumnym světě, natož pak v tom nejlepšim možnym, kluk jako já nepusinkuje svýho homosexuálního kamaráda, kterej po něm otevřeně jede. V takovym světě má Matyáš svýho přítele a jsou spolu šťastný, já mám svůj klid na čtení, nad tátou nevisí Damoklův meč toho, kdy mu tělo vypoví poslušnost, máma neni nervák, matura je v pohodě za náma, všechno do sebe zapadá a… ale no jo, my žijeme v reálným světě.
Najednou Garry ucítil silný tlak na krku, který se mu zabodl do kůže. Chvíli vnímal chlad a nakonec se dostal do fáze, když už vnímal jen sám sebe a Willa, který teď stál před ním a chytil ho za ruku.
Párkrát za den mi od Matyáše zavibruje esemeska. Nechávám to většinou bez odpovědi, páč to jsou strašný tyčoviny, co mi píše, ale tak dělá to, aby mi udělal radost, a tak mu někdy ze slušnosti odepíšu. Teď dokonce začal básnit: Šikovný jsi, Filípku, / vyzraješ i na chřipku. / Jak tvůj starý věrný pes / kolem pátý přijdu dnes. Tak toho jsem se nikdy nechtěl dožít, aby mi kluk posílal básničky. I když… dal si s tim práci, je to vlastně od něj milý… nebo přece jen blbý?
Zatímco já jsem hned pocítil šimravé vzrušní v podbřišku, bráchovi se rozšířily oči zděšením. „To ne, já jeho ptáka do pusy nevezmu!“ Postavil jsem se, stále vzrušený jako nadržený kanec, péro mně stálo jako olšový kůl, koule mě bolely přetlakem, a nechápavě na Petra hleděl. „Není to tak hrozné a tobě se to přece líbilo, ne?“ „To jo,“ odpověděl, „ale to já nedám.“ Paní Klára přišla k nám se slovy: „Tak bratříčkovi trochu pomůžeme.“
„Víte,“ začal Garry a srdce se mu rozbušilo jako splašené. Will to poznal a zničehonic se dotknul Garryho ruky na stole. Garry mu věnoval jeden vděčný pohled a pak se vrátil k těm třem, kteří ho pozorovali se zatajeným dechem. „Já vídám – vídám Wi…,“ chtěl říct Garry, když v tom do jídelny vběhl Joey úplně vyplašený.
"Já myslel… jako… já čekal, že tu to…," koktal Matyáš. "Nechceš si to předtim vykloktat do hrníčku?" bavil jsem se. "Kluci! Jako. Že tu budou. A to. Že se budou třeba líbat. A mazlit. A tak." "A mrouskat, co?" dodal jsem. "Taky," kejval Matyáš horlivě hlavou… ale pak se zarazil. "Teda néé. Nebo… třeba." Tak proto se pán tolik styděl dovnitř! "Ty seš tele, Matyáši," smál jsem se už nahlas. "V normálním baru se taky za běžnejch okolností hnedka nesouloží, to přece musíš vědět líp než já. Nebo kdo z nás tu je větší pařmen?"
"Nerobil som si to už štyri dni," zašepkal. Ja som len spokojne zabručal a začal som mu druhou rukou masírovať aj tak tvrdé bradavky. Akonáhle som ho vyzliekol z mokrých bermúd, všimol som si, že nafukovačka je od brehu len pár metrov. "Poď," zvalil som ho do plytkej vody. On mi v nej hravo stiahol plavky a hodil ich ku svojim na nafukovačku, ktorú som prudko odstrčil na pláž, tvorenú okruhliakmi
"Jak si můžete dovolit přijít ke mně neoholení, zlobiví chlapci?" řekla a otevřenými dlaněmi nás praštila přes koule takovou silou, že jsme se oba zlomili v pase, chytli se za rozkrok a padli na kolena a se zavřenýma očima tiše úpěli. Klečeli jsme těsně vedle sebe a najednou se ozval zvláštní kovový luskavý zvuk a na zápěstí nám přistála pouta. Mně na pravé ruce a Pavlovi na levé.
Tehdy se zajímal spíš o popisované bitvy, než o věci milostné povahy. Po hodině luštění se narovná. Ještě to zkusí. Přece musí něco najít. Co Eva a Adam, rychle nalistuje první stránky. Samson a Dalila? Ne. Sodoma a Gomora? Ne. Aspoň náznak, začíná si zoufat. Nic, nic a jiné knihy tady nebudou mít. Musí se spolehnout na prastarou zkušenost.
Si asi umíte představit, že pár dalších dní celá třída žila narážkama na to, jestli jako jsme pár a kdo je mamka a kdo taťka. Chjo. Fakt by se mi někdy hodilo umět změnit skupenství a stát se párou… Zato Matyáš, ten si ty plky neskutečně užíval a ještě přitápěl pod kotlem. A dycky hned kolínko na kolínko, ruka na mejch zádech a… taky jeho rty nehorázně blízko mýho ucha a horkej dech, kterym šeptal: "Promiň, Fílo. Promiň. To je přece sranda, Fílo, dyť víš. Že to víš? Řekni, že jo."
"Ahoj," začal kluk nesměle. "Ahoj," odpověděl jsem. "Pořádám tento pátek oslavu narozenin, přijdeš?" pokračoval kluk. Bleskově jsem souhlasil a zjistil, kde přesně bydlí. Kluk byl zase na odchodu. "Počkej ještě, jak se jmenuješ?" zeptal jsem se spěšně. "Martin," odvětil kluk a odešel. Martin. Krásné jméno. Za pět dnů konečně poznám toho tajemného kluka. Martina.
To… to jako mám rozebírat před třídou, jestli se rád mazlim? Ausgerechnet v duu s Matyášem?! Zrudnul jsem nejen ve tváři, ale snad i od kořínků až ke konečkům. "Cojéé, File?" mlsal mý rozpaky pohledem. Eště se takhle dívej, řikal jsem si a na tý půlce stolu, co nezabíraly tácy se zbytkama našich obědů, otočil časopis k němu. Matyáš se hned namotivoval: "Tyve, já snad eště začnu mít tu ňéminu rád," řehtal se jak kůň, až se po nás kuchařky otáčely.
„A jak se jmenuje?“ vyhrkne a nejraději by si nafackoval, když vidí nechápavý pohled svého syna. V duchu už měl připravenou řeč o povinnosti, a on řekne tohle.„Neznám jméno.“ Ignacius zrudne ještě víc. Odvrátí pohled.„Aha, a jak k tomu došlo?“
Ten problém vlastně nastává, až když mě lidi tak nějak nedovedou nechat na pokoji a chtěj mi bejt blíž. Hodně blízko. Když se mnou chtěj něco mít. Když mě milujou. Jako Klára. Asi to je hezký a určitě by nebylo správný se jim vysmívat nebo jim nějak ublížit. Ale… osobně nad tim dovedu leda tak pokrčit ramenama. A chovat se přátelsky. Jako ke každýmu. I k Matyášovi. Kejvnul jsem. "Takže můžu, Fílo? To je super!" křenil se Matyáš.
V té době jsme už oba dva měli pořádné boule v trenýrkách, čehož jsme si oba brzo všimli. Jako první však zareagoval Petr, který po nějaké době začal jazykem sjíždět níž a níž, až byl celým svým obličejem u mého rozkroku. Podíval se na mě a já jen přikývl. Hned mi bylo totiž jasné, co má v plánu. Chytil si moje péro přes trenýrky a začal ho olizovat. Zavřel jsem oči a vychutnával si každý slastný okamžik Petrových dotyků. Po chvíli jsem byl už tak tvrdý, že jsem Petra od sebe odstrčil.
… a za chvíli Jake ležel pode mnou naprosto nahybný a bezmocný. Totálně mě ale vykolejilo, když jsem ucítil, že Jake má výraznou erekci. Jeho zděšený a pokořený pohled zároveň ve mně vyburcoval veškeré herecké schopnosti a snažil jsem se odvést pozornost…
Jmenuji se Michal, je mi 23 let a rozhodl jsem se, že se s vámi podělím o příběh inspirovaný skutečnými událostmi. Se svým přítelem Honzou jsme spolu už rok a je to vztah plný lásky. Ale přeci jen to nebylo úplně ono, hlavně tedy v oblasti sexu. Jeho výbava nebyla úplně to, co jsem si představoval. Dlouho mi to stačilo, ale postupem času jsem byl spokojený méně a méně. Nenapadlo mě tedy jednoho dne, kdy jsem byl sám doma, nic „lepšího“, než napsat svému bývalému příteli Adamovi.
Ženy a muži oblečení v tom nejlepším, co mají, ale potom si povšimne stínu plížícího se od hlavních dveří. Zaujme ho, protože se schovává v šeru jako zloděj. Na tu dálku není dobře vidět, jenže je čím dál blíž a blíž. Je vzrušený tou tajemnou postavou, i když nechápe důvod svého zájmu.
Dneska se měl zase stavit Honzík. Ale pěkně popořádku… Chodím už nějaký čas s partou stejně teplých kamarádů a kamarádek do jedné nejmenované čajovny. Týden co týden, každé úterý. Dáme čaj, zasmějem se, poklábosíme o věcech všedních i nevšedních. Nebudu lhát – na pár kluků jsem si tam myslel.
Ráno vstanu brzy, jsem zvědavý, jestli Daniel dorazí. Vezmu vodítko a vyjdu ven do rozespalého rána. Hodím Vojtovi tenisák, jdu po cestě a rozhlížím se kolem. Je pár minut po šesté. Nepřijde? Vypadá to tak. Mohl jsem spát o půl hodiny déle, ale to už nevrátím.
„Pojďme k tý sázce!“ vypadlo najednou z Garryho, který před sebou uviděl Gavina. Garrymu připadal mnohem sebevědomější, než jak ho znal. Co je sakra zas tohle? pomyslel si Garry. „Dobře, tak zavři oči,“ přikázal Gavin se šibalským úsměvem. Garry váhal, navíc svoje tělo ani neovládal. Zdálo se, že je uvězněn v někom, kdo má o Gavinovi pochybnosti. Oči měl stále otevřené.
Od doby, co jsem se s Honzíkem vyspal, uplynul už zhruba rok a měsíc. Jakmile jsem spatřil na Facebooku jeho sexy nový účes, opět jsem ho nemohl vypudit z hlavy. Tak jsem se rozhodl, že mu napíšu.
Stalo se to letos v lednu. Bylo mi tehdy ještě 21 let a zatím jsem neměl žádnou sexuální zkušenost s klukem (pokud nepočítám líbání). Všichni moji vrstevníci v mém okolí už nějakou holku nebo kluka měli, a já pořád nic. Už jsem si z toho hledání začínal připadat jak Google…
Keby si si dal dole tričko,nech vidím tvoje tehličkya bradavky, ktoré by som lízal
„Michaeli, ještě jsem zapomněl…,“ vletěl zase do kanclu šéf, a protože jsem to fakt nečekal, stihl jsem akorát nadzvednout ruku z rozkroku v jakémsi obraném gestu. Stejně rychle jak vpadl dovnitř, vypadl zase ven. Rychle jsem si zapnul zip a vydal se za ním, abych vypadal co nejvíc nenuceně.
Strana 86 z 102
