Jsem zvyklý poslouchat, tak jsem si ho vzal pořádně. Poctivě jsem se s ním mazlil jazykem, zasouval co nejhlouběji a vychutnával si nezřízenou mužskou sílu, kterou jeho pevný, vybuzený úd plný šťávy představoval. Byl jsem jím úplně omámený, ovládly mě pudy a instinkty. Už nikdy jsem ho nechtěl vyndat z pusy ven, už nikdy jsem nechtěl být bez něho. Navždycky jsem ho toužil držet, tvrdého a nekompromisního, plného živočišné síly.
Rychle jsem se proto otočil a zase začal mlátit do neproniknutelného křoví, které bylo všude kolem nás. Tentokrát ale s větší vervou povzbuzovaný testosteronem, který se ve mně začal vařit při pohledu na toho blonďáčka, kterému přes to jeho rozkošné tělíčko zůstal jen batoh, a také hnaný strachem z toho, že se do základního tábora nedostaneme před setměním.
Návrh ukázkové hodiny v rámci tělesné výchovy ve 3. ročníku na středních školách. „Výchova k tělesnosti“ bohužel zatím nenašla u ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy podporu. Přitom výchova k tělesnosti mládeže by měla být nedílnou součástí školství. Budeme i nadále zkoušet výchovu k tělesnosti prosadit.
Přišel zezadu k židli, dal mi ruce za opěradlo a svázal je. Nohy mi přivázal k nohám od židle. Nebránil jsem se, věděl jsem, že to bude stát za to. "Dneska ti to udělám tak, abys na to vzpomínal celej život!" "Tak proč jen mluvíš?" Tahle otázka ho vyhecovala a on ze mě začal strhávat věci. Snažil se to strhnout tak, aby to nepoškodil a povedlo se. Sako s košilí sundal rychle a bez poškození a položil je vedle na stůl. Začal mě líbat na krku a směřoval dolů. Chtěl jsem ho chytit za hlavu a prohmatávat vlasy, ale provazy byly příliš těsné.
„Stoupni si.“ Stoupnul si a já si kleknul k němu. Totiž přímo před něj. „Víš, potřeboval bych tě změřit přesně tam, kde teď máš pas těch tepláků. Mohl by sis je malilinko stáhnout?“ Vašek z toho byl asi nervózní, jak jsem měl hlavu v tak těsné blízkosti jeho rozkroku, ani mu moc nestál… Ale trochu se to tam vzdouvalo.
„Mí Žerčičáci, Ledečáci, Telibáci, Kobylničáci a Kladěrubáci,“ zvolával a při každém jménu se strhl nadšený povyk – včetně Rosťovy kohorty, „a ano i vy, Řehničáci, i vy jste dneska součástí dějin Holí a našich vesnic. Můžeme prohrát? Ptám se: můžeme prohrát? – Ne! Nemůžeme! Protože právo je na naší straně! Co nám sebrali? Co nám ukradli? Jo – dráhu! Kde máme trénovat? Co si vezmeme zpátky? Jo! Dráha je nás všech! Tak se mnou poďte a ukončete všechny ty kraviny posledních tejdnů! Poďte se mnou a poďte vyhrát! Dneska jim dáme co? Na prdel!“
"Pojď, pohraj si se mnou!" řekl a rychle ze sebe strhl triko. Chytl mě za ruku a já jako zhypnotizovaný šel s ním. Povalil mě na postel a lehl si na mě. Začal mě líbat. Dostával jsem francouzák za francouzákem. Líbal mě na krku, rukama vjel pod triko, které na mě dlouho nezůstalo. Ztrhal ho ze mě jak dravé zvíře. Líbal mě po celém těle. Už byl u kalhot. Pásek z něj neskutečně rychle vyndal a kalhoty letěly někam k oknu.
Ten týpek na mě dost vostře vyjel a olizoval ze mě, co na mě před chvílí nacákal – a kupodivu to nebyla mrdka. Ne že by mě to nebralo – péro se mi pěkně zvedalo – ale stejně jsem se nemohl dočkat, co má Luigi za lubem. Paul mezi tím sjížděl níž a níž, až jeho hlava zase úplně zmizela pod stolem, přičemž jsem ale jeho jazyk stále ještě cítil na svém těle, tentokrát přes látku svých trenek.
Zavěsil a byl tak vzrušený, že si ho začal honit. To vzrušilo i mě. Můj pták rychle ztvrdl, ale nemohl jsem dělat nic. Přidával na tempu, jeho ruka kmitala nahoru a dolů a on zakláněl hlavu. Funěl a vypadalo to, že mu vzduch neproudí dostatečně rychle do hlavy, protože začal rudnout. Honil tak rychle, že jsem nestíhal sledovat všechny ty pohyby.
Držel jsem se za okraje postele a jeho jazyk jezdil po mých břišácích. Jazykem sjížděl níž a níž, až dojel k mým boxerkám. Tolik vzrušení a adrenalinu jsem necítil ani s holkou. Pomalu mi stahoval boxerky dolů. Stáhl je ke kolenům a před ním stála moje chlouba. Nejdříve si ji jen prohlížel a posahal. Pak stáhl kůžičku dolů a žalud mi pomazal voňavým olejíčkem. Rozmazával ho po něm pečlivě a nakonec ho i obkroužil jazykem.
Od rodičů jsem dostal svolení, a tak jsem zdrhal balit. Byla to jen jedna noc, ale radši jsem si vzal dvoje oblečení. Schválně jsem si nevzal pyžamo. Běžel jsem do koupelny se převléknout. Vzal jsem si to samé oblečení, co jsem měl na radnici, na té svatbě. Čili bílé tričko, červené šortky a bílé boty. Vlasy jsem si udělal tak, jak jsem nejlépe uměl.
Brzy přišli naši čtyři němečtí přátelé. Karsten kroutil hlavou nad přítomností těch kluků, svlíknul plavky a vypravil se k nim. Postavil se k nim tak, aby se mu ocas bimbal přímo před očima, a zdálo se mi, že u toho schválně podupuje nohou, aby se mu ten ocas co nejvíc kýval. Chvíli se o něčem dohadovali, Karsten pak pokrčil rameny a vrátil se ke své krasavici.
"Tak co, ty kurvo, líbí se ti to?" Jen přikývl a já už cítil, že ta obrovská slast za okamžik vyvrcholí. Vyndal jsem mu ho z análu a začal honit. Jeho jsem za rameno donutil, aby si klekl přímo pod můj úd.
Všichni ochotně začali svlíkat ten zbytek, co měli na sobě, a podávali mi svoje šortky. „Díky za sedm nových šortek, snad mi některý budou. Ale vy teď nemáte nic. No, nedá se nic dělat. Jedem!“ Hodil jsem všechny ty šortky do svého batůžku v autě a všichni jsme, teď už úplně nazí, nastoupili do auta a vyrazili jsme.
Do vesnice se vřítili Turci. Přišel čas "devširme", neboli daně z krve. Jednou za čas odváděli z příhraničních oblastí mladé chlapce. Přinutili je přijmout jejich náboženství a doplnili jimi řady svých vojáků. Ryn rázem pochopil… Teta ho chce nastrčit místo svého vlastního syna.
Mačkal mi hrudník, a i přesto, že to šíleně bolelo, jsem se mu smál. Napřáhl pěst a myslel, že ten úsměv zmizí, ale naopak. Smál jsem se ještě víc. "No tak… Udělej to!" pobízel jsem ho. Dostal jsem nehoráznou ránu přímo úsměvu. Rozsekl mi nejspíš ret, jelikož mi začala téct krev. Naštěstí zuby zůstaly nedotčené.
Uměl líbat vážně nádherně, až se mi z toho motala hlava. Najednou jednu ruku nechal ne mé tváři a druhou začal klesat pomalu dolů, přejel přes prsní svaly k břišákům. Zastavil se a přestal mě líbat. "Ty posiluješ?" zeptal se udiveně. "Trošku, no," odvětil jsem mu s úsměvem. Na nic dalšího se neptal a pokračoval ve vášnivých polibcích.
Chlapec na ně zíral v těch teplákách a Jarda ho okomentoval: „No, je vidět, že ti zase stojí. Jestli ti stojí z nás, tak to by sis rozuměl tady s Oliverem. On ti ho rád vykouří. Jinak já jsem Jarda,“ vstal, podal klukovi ruku, a ještě než se otočil, poznamenal: „Jsem ten, co ho tu má nejdelšího,“ a provokativně s ním mávnul tak, aby mu brnknul o ten stan v teplákách.
„No tak David, ten už se oblečenej na pokoji skoro nepohybuje. Myslim, že schválně hned po škole zamíří do sprchy, i když třeba byl chvíli před tím ve sprše v tělocvičně, aby byl jako důvod se svlíct, a pak už nemá důvod se oblíct, protože nahej i spí, takže co by si špinil oblečení, že jo. Jarda se sice svlíká jenom do boxerek, ale do sprchy už jde nahej a pak už se taky nevoblíká, protože začal spát taky nahej. Nějak se mu to zalíbilo.“
„Ty vole, sorry,“ zamumlal trochu přiopile. „Si tu honíš péro, nebo co? Musím se vychcat…“ – „Už jdu, klidně se jdi vychcat,“ odpověděl jsem mu a šel jsem na pokoj. Schválně jsem poslouchal za dveřma, co bude dál. Jarda se vychcal, umyl, vrátil se na pokoj a ani za sebou pořádně nezavřel dveře. „Ty vole, ten Oliver, von si tam honil čuráka!“ řekl ostatním.
Najednou koukám a krev mi tuhne v žilách. Rozepíná si řemen a vytahuje ho z poutek. No to si snad dělá… „Stáhni kalhoty!“ zavelí bez stopy pochybnosti. „Ježiš, tati…,“ nevycházím z šoku, on mě nikdy nebil a bez kalhot mě viděl naposledy na základce při očkování u doktora. „Nedovolávej se Ježíše, ten ti teď nepomůže. Na hrubý pytel, hrubá záplata. Dělej, kalhoty dolů.“ Neochotně si rozepínám knoflíky. To přece nemyslí vážně!
„Ahoj marode! Jak je?“ huláká na mě už ode dveří soused Dan. Má klíče od mého bytu, a to od doby, kdy mi sem nastěhoval kondiční stroj, a povolení k volnému vstupu, které jsem mu udělili já sám. K tomu ho opravňuje jeho velký ohon a neukojitelná touha po sexu se mnou. Od chvíle, co mi slízal mou čerstvou sladkou mrdku z břicha, nemluví skoro o ničem jiném.
Nevím vůbec, co se děje, šel jsem si jen ulevit!Kam ten večer celý spěje? Budu muset nastavit?!Slyším kroky kráčet ke mně, mám snad pusu otevřít?Chtěj vykouřit jenom jemně, nebo tvrdě zabořit?
Polkl jsem a se strachem v hlase jsem odepřel svou ruku od jeho dlaní se slovy: "Budu to respektovat, ale nečekej ode mě, že mezi námi někdy k něčemu dojde." Potom jsem se otočil a odešel jsem domů. Lehl jsem si na postel a pořád si přehrával tu jedinou scénu.
Jeho obličej se kroutí v křečovitých bolestech, které mu způsobuje tlak mého kolena. On je ale tak vzteklý a naštvaný, že stále nechce svou porážku přijmout: „Jen si užij buzno! Já jsem tě viděl, jak si ho osahával v tom skladišti, taky proto jsem doufal, že mi pomůžeš zdrhnout.“ A to zase rozpumpovává mě. Pouštím jeho krk a rozepínám mu poklopec, ukazovákem a prostředníkem pravé ruky mu zajíždím pod koule a pokračuji dál a tvrdě a nasucho mu je zarážím do análu: „Jak chceš! … Když užít, tak užít!“ Místností prolétává jeho výkřik a po tvářích se mu kutálejí slzy.
Strana 85 z 95
