„Na Vánoce by měla být splněna všechna přání,“ ozvalo se za ním. Berwald ucítil jemnou ruku na svém rameni. Pomalu pootočil hlavu. Santa se na něho usmíval stejně jako předtím. Švéda pohltila atmosféra Vánoc a pocit zamilovanosti. Nevěděl, co je to za emoce, které ho ovládají, avšak nechal se jimi unášet. Sklonil opět svou hlavu a políbil Tina znovu. Tentokrát trval polibek déle.
Najednou mi přišlo líto, že jsem, jaký jsem. Kdybych se snažil sbalit holku, bylo by to normální. Když se ovšem mladý kluk pokusí pozvat na něco jinýho chlapa, je každýmu jasno, o co tu kráčí. "Nechceš zajít chvilku ke mně? Mám doma moc dobré syrové kuře. Nebo si potom můžeme zajít na oběd." Myslel jsem, že mne šálí sluch. Opravdu to řekl? Potom si zajdem na oběd. Po čem, po "tom"? No "potom", to je jasný.
Oni ale nejsou ani překvapení, ani neschopní akce, jako my dva s Lexem. Oba jsou úplně nazí a vzušení. Jejich držení těla nezapře aktivní borce a úspěšné lovící dravce, a tak se ten první hbitě dostává k nám na postel, ten druhý zavírá a zamyká dveře pokoje a pomalu se také přibližuje. Ani já, ani Lex nejsme schopní se pohnout. Lex je oba zná a očividně ví, že v tomhle rozpoložení jsou nezvladatelní a možná i nebezpeční. Já to jen tuším, a tak trochu po tom i toužím.
"Tak ukazuj!" Povoluji ve svém sevření, Jack se pomalu otáčí na břicho a já na jeho zádech, těsně nad prdelkou, vidím další podobný papírek nalepený na jeho těle stejným způsobem. Jack tlačí obličej do polštáře a neskutečně se řehtá. Odtrhávám papírek a rozbaluji ho, a protože tuším nějakou rošťárnu, povídám: "Jestli je to nějaká blbárna, tak ti ho fakt ukousnu!"
Chtěl jsem ho jen zastavit, protože jeho blízkost byla v poslední době tím nejpříjemnějším, co jsem prožil, ať to zní, jak chce divně. Neměl jsem původně v plánu něco rozpoutat, ale pak jsem slyšel slova vycházející proti mé vůli z mých vlastních úst. „Co je špatného na ztrátě kontroly?“ zeptal jsem se navzdory otevřené provokaci nevinně. Všiml jsem si jeho přivřených očí a téměř až úlevného vydechnutí. Až příliš mi ten výdech připomínal sten.
Nemám ale čas rozklíčovávat myšlenkové pochody mého ohonu a znovu pouštím vodu, abych jejím proudem Robertovi zchladil nohy. Jeho slipy se nacucávají vodou a v jejich bavlně se objevují obrysy perfektně tvarovaného velkého penisu přeloženého přes obrovská varlata. Moje cukání v tříslech se opět hlásí o slovo, stejně tak jako Rob, který na mě křičí, abych tu vodu už zastavil, že už to stačí. Vodu zastavuji, ale můj zrak je pořád přitahován jako magnetem k nářadí v jeho rozkroku.
"Ty krásně voníš," jediná slova, která během toho vypouští z úst, a po nich už je zase zaměstnává olizováním a ochutnáváním mé kůže na podbřišku, tříslech, koulích a ocas si nechává jako největší lahůdku nakonec. Jeho tlusté prsty už se mezi tím vydaly zezadu na průzkum mého zadku a jejich špičky se nedočkavě dobývají dovnitř.
Danny náš pohyb zaregistroval a hned mu je jasné, o co jde, a tak to dává se svou vrozenou heteráckou neurvalostí najevo: "Já tam trpěl jak zvíře, při životě mě udržel jen pohled tady na sestřičku a ty se tady muchluješ…, že se nestydíš, ty čuně! … Vždyť je to ještě dítě!" směje se, ale kvůli obvázanému nosu mu to moc nejde. Já se směju také, protože jsem na tyhle jeho vtípky a veřejné popichování už zvyklý, jen Jack kouká rychle zmizet z dohledu.
Říká se, že když si šukaný kluk ani jednou za mrdání v duchu neřekne, že raději neměl před tímhle týpkem sundávat kalhoty, tak ho mrdá málo nebo špatně. A tenhle mrdal opravdu dobře. Úplně jsem už cítil, jak díra vzdala všechny pokusy a naprosto se mu poddala. Slastně péro obepínala, nabízela blaho a přijímala všechny přírazy, jakkoli prudké a nelítostné.
Kdyby nechal svítit, uviděl by jeho oči a strach v nich a poznal by to. Takhle to poznal taky, ale už byl tak daleko, že nedokázal přestat… Bylo to už tak dlouho, co nikoho neměl… Tlumené světlo malé lampičky ozářilo mladíkův obličej. Zrychleně oddychoval, jako by se pokoušel tu bolest vydýchat. Oči měl zavřené a na řasách se třpytily slzy.
Jako smyslů zbavený vyskakuji z postele. Asi i protože se mi mozek zatím ještě nedokrvil zpět a můj klacek stále stojí, nepřemýšlím a v bláhové naději, že za dveřmi bude Richard, je otevírám. "Ahoj! … Já jsem Daniel a bydlím vedle tebe. A i když ty zvuky, který se do teď od tebe šířily i do mýho bytu, byly slastný, já tam mám návštěvu a probíráme něco důležitýho a ani jeden už jsme přes to tvoje vzdychání nebyli schopni se na to soustředit, tak bych tě chtěl moc poprosit, aby ses krotil, nebo si aspoň příště zavři okno!"
Danny se pomalu sesunul do podřepu. Upnuté kalhoty jeho policejní uniformy ještě těsněji obepnuly jeho nohy a zvýraznily tím svaly na nich, jeho nádherný pevný malý zadek a úzké boky. "Pojď se podívat na tohle!" S dlaněma položenýma na stehnech si prohlíží malý bílý předmět ležící na vlhkém asfaltu. Povrch silnice je záplatovaný od toho, jak se v téhle slepé postranní uličce pořád něco kope a na centrální rozvody vody a plynu uložené pod úrovní ulice se stále připojují okolní výrobní haly, které tu poslední dobou výrůstají jako houby po dešti.
Neuběhl den, aniž bych nemyslel na příběh, který mi vyprávěla má babička o mém strýčku, který zažil tu nejkrásnější romanci, jakou jsem kdy slyšel. Uběhla už pěkná řádka let, co mi ji vyprávěla, a pořád mi to připadá jako včera, když jsem seděl u ní doma a jako malý kluk jsem to slyšel poprvé.
Tyr byl doslova ochromený strachem. Co to řekl? Že je zase otrok? No klidně, ale u svého pána. Jenomže ho odvlekli do jakési malé kobky, kde mimo pavučin a špinavé udupané podlahy nebylo vůbec nic. Třásl se strachy i bolestí. Pouta se mu zařezávala do zápěstí, a jak s ním hodili o zem, bolel ho celý bok, z rozbité pusy mu tekla krev. Sotva se objevily první sluneční paprsky, vytáhli ho ven, tak jak byl, ho hodili přes koně a hnali se pryč.
„Seš si tím fakt jistej, Karle?" ozval se Kuba, pochybující o jeho dalším postupu. „Jasně, tohle je plán B a plány B vždycky fungujou, když nefungujou plány A, ne?" „Tak hlavně, abys nemusel vymýšlet plán C," procedil Kuba, ale dál už se do toho nemíchal a znovu se pohroužil do intenzivního přemýšlení o mohyle, o nadrženosti a celém tomhle podivném létě. Karel jeho připomínku ignoroval a už se nemohl dočkat, až si vyzkouší svou novou výslechovou techniku.
Měl bych se bránit, na tohle přeci nemá právo ani nárok. Určitě to bude nějaká trojka nebo maximálně čtyřka, ale můj ohon říká něco jiného. Pro něj je tenhle nádherný černý hřebec jasná desítka a dává to jasně najevo svým postojem v pozoru. Do něho se dostal hned v okamžiku, kdy se ten samec přehoupnul ke mně dozadu. Celé tělo mi pulzuje vzrušením a já s napětím očekávám, co přijde. Jeho mohutné ruce pomalu rozepínají zip mých kalhot, a vysvobozují tím z jejich sevření můj ztopořený ohon.
Dean byl změnou, která se odehrála s Tyrem, velmi překvapený. Přesto nemínil propást ten okamžik, kdy mu mohl ukázat, že se není třeba bát. Je přece i jiná možnost, než se zmocnit toho druhého, jako by byl jen tělo poskytující tělesnou slast a nikoliv další z dvojice. Položil se vedle něj a jemně hladil jeho perleťově bílé tělo. Tyr se na něj díval a neříkal nic. Vypadal postrašeně i toužebně zároveň. Sám netušil, co se to s ním děje. Měl svého nového pána velmi rád, líbil se mu, ale přesto se bál té bolesti, která nepochybně provázela případné spojení. Ale teď mu to náhle nevadilo. Toužil po tom, co zatím jen tušil.
Blonďáček prošel kolem mne, a protože mezi barovými stoličkami a protější zdí není moc místa, jeho ruka se lehce dotkla mého stehna vytočeného do uličky jeho směrem. Chloupky na celém těle se mi v tom okamžiku zježily, klacek mi houpnul a já se musel cudně stočit k baru tak, aby to nebylo vidět. Ten rošťák můj hladový pyj vycítil a jasně mi mrknutím oka dal najevo, že můj hlad chce ještě zvětšit. Ale já bych rád, aby ho ukojil, jenže automaticky už počítám s tím, že ukájet se budu zase sám nahoře v pokoji.
- Hej, ty, pojď sem! - Vylekaně zvedl hlavu. Ne… pro všechno na světě… ne… Kuplíř ho bez okolků popadl za ruku a táhl ho za sebou. Rozmyslel si to snad ten muž a vrátil se, aby si vzal to, kvůli čemu sem původně přišel? Nebo už je tu ten druhý? Kdyby si musel pod trestem smrti vybrat, tak raději toho prvního. - Tady je, Vznešený. Hned mu dám něco na sebe. - Muž houkl cosi na jednoho z postávajících a ten se po chvilce vrátil se suknicí, která se uvazovala okolo boků.
Ve dvou místnostech před dvěma webkami jsou dva nazí mladíci. Ten heterák teď klečí na všech čtyřech (vlastně třech) a otočený zadkem ke kameře se poctivě vymrdává banánem a ten druhý si ho rozvalen na židli poctivě honí. Občas mu poradí, jak se má natočit, aby ho líp viděl („hele, trochu doleva se zadkem, chci vidět ze strany, jak ti tam zajíždí“ nebo „měl bys přirážet i zadkem a vystřídej si rukou, v tý druhý máš víc síly“ anebo „jsi dobrej, tohle bude fakt ten nejšťastnější banán v Las Vegas“).
Stál před Deanem nahý a bezmocný. Třásl se po celém těle a plakal jak malé dítě. Deana veškerá touha přešla. Ulehnout s otrokem, který ví co a jak, to bylo něco jiného. Ale znásilnit tohoto vyděšeného kluka? I když bude sebeopatrnější, bude to bolet a pro chlapce to bude děsuplný zážitek. Zvláště proto, že se hned se začátku bude bránit. O to víc ho to bude bolet. - Co si myslíš, a jak to mají ti ostatní. Taky je to někdo naučil. Odkřičeli si svoje a pak si zvykli,- řekl Dean v duchu sám sobě. - Tyre, pojď sem. No pojď. Tady se polož. -
Během jeho vášnivých polibků mi dal nejdřív jednu a potom druhou ruku za hlavu. CVAK. Najednou jsem ucítil, jak má zápěstí objímá něco chladného. Pouta. Ten milý hezký kluk, se kterým se tak dobře povídalo, mě právě připoutal ke své posteli.
Ranní slunce padlo do místnosti. Na posteli ležel nahý mladý muž a spal. Ale když na jeho tvář dopadly sluneční paprsky, obrátil se a pomalu se začal budit. Začal si vybavovat sen, který se mu nad ránem zdál. Usmál se a pomalu se posadil na lůžku. Náhle se zarazil a rychle si sáhl mezi nohy a zároveň tam sklouzly i jeho oči. Vykřikl překvapením. Pohlaví měl uvězněné v opasku cudnosti…
Plynulý ťah a ponáram sa do horúcej vody. Je to vlastne príjemný pocit. Moje posledné myšlienky patria tebe. Asi sa nikdy nedozvieš, že toto celé je len kvôli tebe. Ale nevadí mi to. Tak veľmi ťa milujem, želám ti, aby si bol v živote šťastný. Šťastný tak, ako som bol ja, keď si mi prvý krát povedal, čo ku mne cítiš. Moje telo opúšťajú sily a prichádza príjemná únava. Oťažievajú mi viečka a s mojím posledným výdychom zaznie posledné slovo – zbohom.
Zvedli se a šli za profesorem. Zavedl je na pokoj, kde v dětské postýlce ležel klon. Byl už omytý a oblečený. Vypadal, hlavně díky bledé pokožce, jako každé jiné nemocné děcko. Možná až moc. Alexandr měl náhle pocit jakéhosi déjà vu…
Strana 84 z 93
