Kamil a Ben - Ledová výzva (5.)

Když se v pondělí ráno Ben blížil rychlým tempem ke škole, už z dálky si všiml Kamila, jak postává nedaleko vchodu do budovy, obklopený hloučkem čtyř rozesmátých prvaček. Jedna z nich, ta nejrozesmátější, důležitě popotahovala z cigarety, všechny ale na Kamilovi visely očima. Ten jim s úsměvem něco vykládal a typicky u toho šermoval rukama. Hmm, že by byl Kamil zase na lovu? Jak dlouho to vlastně je, co se rozešli s Janou?

Kamil byl sice zaujatý líčením zápletky toho o víkendu rozkoukaného seriálu, přicházejícího Bena ale nepřehlédl. No konečně! To měl vždycky keců, že chodím do školy na poslední chvíli… „Čus, kámo!“ zavolal na něj zvesela a rovnou ho zatáhl do hovoru. „Dámy, tohle je Ben – to on ten seriál objevil!“

„Ahoj,“ zastavil se Ben a přejel všechny přítomné očima.

Benův pozdrav ale nikdo skoro ani nezaregistroval, protože Kamil už se zase chopil slova: „Takže, která máte zájem, doneste mi flashku a já vám na ni tu první řadu nahraju.“

„Tak super, to tě berem za slovo,“ zareagovala ta blondýnka s cigaretou v ruce.

„Bezva, seriálovej večer už jsme dlouho neměly! Heleďte, a uděláme si dámskou jízdu? Nebo dovolíme nějakejm klukům, ať se zúčastní taky?“ hodila do pléna dotaz modrooká černovláska a jednoznačně zamrkala Kamilovým směrem.

„Dámy, to už si dohodněte spolu, jo? A teď nás omluvte, čeká nás písa z fyziky a nemáme vyrobený taháky, haha…“ Za doprovodu holčičího hihňání Kamil položil Benovi ruku na rameno a nenápadně, ale důrazně ho směroval ke vchodu do školy.

„Písa z fyziky…?“ zatápal Ben zmateně, sotva za nimi zaklaply dveře.

„Tak něco jsem jim nakukat musel, vole, jinak by nás ještě k tý dámský nedámský jízdě ukecaly…“

Ben se rozesmál: „Neříkej, že by sis nedal říct!“

„Jako s čím? Koukat na seriál, co už jsem viděl, s partou vychlámanejch holek? Jó, kdyby ta černovláska navrhla nějaký kino pro dva, tak možná, už jsem dlouho na žádným pořádným filmu nebyl… Hele, kolik giga ti ten seroš zabírá? Jestli jim na tu flashku vůbec vleze víc než jeden nebo dva díly…“

„Tak je fakt, že to mám ve vysokým rozlišení, takže je to velký dost,“ podrbal se Ben ve vlasech. „Domluv si sraz jenom s tou jednou a u ní doma jí ukaž, kde a jak si to má celý stáhnout,“ navrhl Kamilovi a nepříjemně ho překvapilo, že mu ta rada nejde tak úplně od srdce. Hmm, no třeba se na to spolu stihneme teda aspoň dodívat, než bude každý volný odpoledne spěchat za ní…

„Kámo, myslím, že kdyby mě pozvala k sobě domů, tak bych jí teda radši stahoval úplně jiný věci než nějakej pitomej seriál,“ rozchlámal se Kamil a po očku sledoval, co Ben na to. Si to vyžer! Nemáš mi navrhovat takový pitomosti. A jestli fakt CHCEŠ, ať věnuju svý volný odpoledne někomu jinýmu než tobě, tak mi to budeš muset říct narovinu.

Ben se proti své vůli rozesmál taky: „Tak to je mi jasný! Však stahování seriálu je takovej ten první level, kterým to vypukne, rozumíš… Taková ta americká první meta, hahaha!“

„Jakože první meta po česku?“ pobavilo to Kamila.

„Nazdárek, hoši! Co to slyším? První meta po česku?“ vpadl jim do rozhovoru Libor, který zrovna vycházel ze šatny, ale teď se zvědavě zarazil. „Že byste měli u těch prvaček až takovej úspěch, jo?“

„Nezáviď, vole,“ zpražil ho Kamil pobaveně. „Ses k nám měl přidat a ne proutíkat kolem, jako kdyby ti za patama hořelo…“

„To víš, že jo! A pak bych měl zase další tejden na talíři, že jsem ti překazil domlouvání nějakýho rande! To už tu jednou bylo!“ vybuchl Libor smíchy.

„No, tenkrát jsi mi to fakt podělal,“ vybavil si to Kamil a naoko se po Liborovi ohnal.

„A tos z toho vyšel ještě dobře,“ přisadil si Ben a spiklenecky na Libora mrkl. „Já jsem to Kamilovo skuhrání poslouchal ještě dobře měsíc!“

Kamil se nenechal rozhodit a začal se dobře mířenými poznámkami trefovat jak do Bena, tak do Libora, takže do třídy všichni tři došli v dobré náladě.

K tématu „těch čtyř roštěnek“ se pak během přestávek ještě několikrát vrátili, takže Ben ani nebyl moc překvapený, když se k němu Kamil cestou z oběda natočil a prohodil: „Hele, Bene, já jsem si to s tím dneškem trochu rozmyslel…“

„Hmm…,“ dostal ze sebe Ben horkotěžko. Najednou vůbec netušil, co by měl dodat dalšího. Tak už je to tady. Je jasný, že radši stráví svůj volnej čas s těma holkama. Nebo teda s tou jednou…

„Nepůjdeme k tobě, ale ke mně, jo?“ dořekl Kamil.

Tak tohle nečekané sdělení naopak Bena překvapilo hodně: „Co…? Jako… fakt?“

„Co je? Máš s tím nějakej problém…?“ nechápal Kamil, proč se Ben najednou tváří tak udiveně.

„Ne, já jenom… myslel jsem… napadlo mě… ehm, teda nenapadlo mě to, takže tu složku s tou chemií jsem nechal doma,“ vykoktal ze sebe Ben. Uf, to snad znělo dost věrohodně… Nehodlám mu tu vykládat, že mě ve skutečnosti napadlo spíš to, že už se žádný společný odpoledne nikdy konat nebude.

„To vůbec nevadí,“ odpověděl Kamil a úlevně si vydechl. Už jsem si myslel, že se mu to přes neděli celý rozleželo… A že mi řekne, že tu chemii dodělá sám a že na seroš se mám dokoukat s těma holkama… „Tak se pro ni stav, já si taky ještě potřebuju něco malýho zařídit – a sejdeme se u nás doma, jo?“

„Fajn,“ pookřál Ben. „V kolik?“ vytáhl mobil, aby překontroloval čas.

„Žádný v kolik. Prostě dojdi. Já tam budu,“ ujistil ho Kamil s úsměvem.

„Tak fajn,“ zopakoval Ben a taky se usmál, i když poněkud znejistěle. Co je? Celou dobu se na to těším… a teď začnu bejt nervózní?

Celou cestu k sobě domů a potom ke Kamilovi podroboval Ben nejen svou reakci, ale i Kamilův návrh důkladné analýze. Mně se tam normálně skoro nechce. Je to takový divný. Jít za ním a vědět, že… nebo teda doufat, že… I když, co když si to celý rozmyslel? Proto se místo u mě chce sejít u nich doma – možná tam bude mít bráchu nebo rodiče, takže bude mít dobrou výmluvu, proč se k ničemu jinýmu než k tomu projektu nedostaneme… Ostatně, proto mě pro tu složku taky poslal, že… Teoreticky mohl říct, ať na to kašlu, že ty papíry stejně zase nebudeme potřebovat, jenže očividně teda ví, že budeme…

Kamil mezitím doma se spokojeným úsměvem podnikal poslední přípravy. Super, teď je to dokonalý! Nebo teda skoro. Bude to dokonalý, až Ben dorazí. JESTLI dorazí. Ale ne, to by se nevyptával, v kolik má přijít. Což bylo mimochodem roztomilý. By mě zajímalo, jestli, kdybych mu řekl, že ho budu čekat přesně ve čtyři, tak by mě poslal do háje, že tak rychle to nedá… nebo jestli by to prostě stihl, aby se mu nepočítaly záporný body, haha… Můžu ho příště vyzkoušet.

Když se ozval zvonek, Kamil pustil bzučákem Bena do domu, otevřel dveře bytu, opřel se o futra a se založenýma rukama čekal, až Ben vyjede výtahem do desátého patra. Nemohl se dočkat, ale nechtěl, aby to na něm bylo na první pohled tak poznat, takže se schválně snažil tvářit spíš podrážděně… nebo aspoň nějak neutrálně.

Bena, který vystoupil z výtahu, Kamilův postoj zarazil. „Co je?“ podivil se.

„Nic, co by?“ pokrčil Kamil rameny a trochu uhnul, aby se kolem něj Ben mohl protáhnout do předsíně.

„No, že vypadáš nějak naštvaně…,“ upozornil Ben. Teď mi to řekne. Že je naštvanej, protože zjistil, že je doma jeho brácha, kterej původně bejt doma neměl a blábláblá…

„Mám důvod bejt naštvanej?“ zeptal se Kamil tak trochu nesmyslně a zavřel za Benem dveře.

„Copak já vím? To řekni spíš ty mně, ne?“ ohlédl se Ben po Kamilovi zmateně, zatímco si zouval boty.

„Dobře, tak já ti to řeknu takhle: pokud mě ty něčím nenaštveš, tak nemám důvod bejt naštvanej.“

„Aha,“ uculil se Ben vědoucně. Jasný, chápu. Už se zase ladí do tý svý přísný role. Která mu mimochodem neskutečně sedne. „A jak si teda zatím vedu?“ zadíval se na Kamila zvědavě, v očích se mu pobaveně blýsklo.

Kamil se neudržel neusmát. „Zatím dobře,“ odpověděl mu a pokynul rukou směrem ke svému pokoji.

Ben se v Kamilově pokoji rychle porozhlédl. Nachystaný pití, deka přehozená přes postel…, jinak všechno vypadá jako vždycky. Ale z nějakýho důvodu chtěl, ať dnes jdeme sem, to určitě nebude jenom tak…

„Ber místo kdekoliv,“ ozvalo se Benovi za zády, a tak si položil batoh na zem a sednul si na koberec, zády se pohodlně opřel o postel.

Kamil jakoby nic zamkl dveře, opřel se o ně, znovu si založil ruce na hrudi a upřeně se na Bena zadíval: „Takže, čím začneme? Chemie… nebo bižola?“

Ben se pod jeho upřeným pohledem ošil: „Si vyber sám. Já se přizpůsobím…“

Kamil se uchechtl: „Když už, tak se podřídíš. To je sakra rozdíl oproti tomu, že se přizpůsobíš.“

Bena i tahle obyčejná poznámka neskutečně vzrušila, snažil se to ale zamaskovat rýpancem: „Jsem si nikdy dřív nevšiml, že bys byl takovej machr na češtinu… konkrétně na slovíčkaření…“

„Ty o mně nevíš plno věcí,“ prohodil Kamil. Ale třeba se je dozvíš. Časem. Když budeš chtít.

„Pf, a co třeba?“ odfrkl Ben, naoko bez zájmu. Řekni mi cokoliv. Chci vědět všechno.

„Pěknej pokus,“ ušklíbl se Kamil, „ale zapomeň, že takhle jednoduše odvedeš mou pozornost od toho, na co jsem se ptal původně.“

Ben Kamilovi jeho upřený pohled opětoval. Přemýšlel, jestli má smysl předstírat, že už neví, na co se Kamil ptal; odhadoval, co si může dovolit… a k čemu by to mohlo vést. Nakonec se rozhodl odpovědět tak napůl: „No, kvůli chemii bys asi nezamykal, že…“

„Hele, přestaň laskavě analyzovat, co a proč dělám, a radši mi odpověz. Ptám se, čím chceš začít ty!“

„Tak… tím druhým,“ dostal ze sebe Ben a malinko se začervenal.

Kamil se ale rozhodl mu to vůbec neulehčit. „Čím druhým?“

Ben polkl, a aniž by uhnul pohledem z Kamilových očí, klidně odpověděl: „Ptal ses, jestli chci začít chemií nebo bižolou. Tak říkám, že tím druhým.“ Za nic na světě nebyl schopen se přinutit, aby Kamilovi odpověděl jedním slovem… nebo prostě napřímo. Bižolou. Tečka. Prostě chci začít tím, že mě svlíkneš do naha. Tohle ode mě nikdy neuslyšíš.

„Správná volba,“ spokojil se s tím Kamil, odlepil se od dveří a pomalu, rozvážně se rozešel směrem k Benovi. Však já si tě rozmluvím. V něčem už dnes… a v tom ostatním pozdějc. Těš se.

Ben pozoroval Kamila, jak si kousek před ním kleká… a sedá na paty. Zaregistroval, že ho samou nervozitou začaly pálit a šimrat dlaně. Už zase? Proč jsem z něj dnes tak nervózní? Dělá to on, tím, jak mě propaluje očima? Nebo je to mnou…?

„Klekni si. Svlíkni si triko. A dej ruce za záda,“ dávkoval Kamil svoje příkazy. To jsem teda fakt zvědavej, jestli dneska na ty nůžky dojde.

Benovi se do toho svlékání před Kamilem pořád ještě moc nechtělo, ale zároveň nechtěl Kamila vyprovokovat k tomu, aby tentokrát dodržel svou výhružku a všechno oblečení mu rozstříhal. V týhle svý přísný roli by byl schopnej to udělat, tomu věřím… Ben se tedy taky přesunul na kolena a sedl si na paty a užuž chytal za spodní lem svého trička, když se zarazil: „A seš si jistej, že nikdo nepřijde? Třeba tvůj brácha?“

„No, sem nikdo nepřijde stopro, protože jak sis správně všiml, tak přesně z toho důvodu jsem zamkl,“ rýpnul si Kamil. „Každopádně další minimálně dvě hoďky, spíš tři, tu vůbec nikdo nebude… Ještě nějaký zbytečný, zdržující dotazy?“

„Zbytečný ne,“ neodpustil si Ben a rychle si přetáhl triko přes hlavu.

„A nějaký jiný?“ zajímal se Kamil a pozoroval, jak Ben odhazuje tričko na svůj batoh.

„Taky ne,“ dodal Ben provokativně a složil ruce za zády.

„Zahráváš si,“ odfrkl Kamil a schválně dráždil Bena tím, že po jeho nahé kůži přejížděl chladným pohledem.

„Proč?“ provokoval Ben dál. „Řekl jsi, ať si svlíknu triko, kleknu si a dám ruce za záda. Což jsem udělal. O tom, že mám být zticha, nepadlo ani slovo.“

„To máš pravdu, to nepadlo,“ uznal Kamil a po kolenou popolezl těsně před Bena. „Až budu chtít, tak si tě umlčím po svým. Každopádně, bejt tebou, tak se tak samolibě neculím, protože tohle, co tady předvádíš, má do kleku hodně daleko.“

Ben se okamžitě zvedl do pořádného kleku – a Kamil ho napodobil. A zatímco se mu ze vzdálenosti jenom několika málo centimetrů díval do očí, jednu ruku mu položil na zadek, kdežto druhou rukou začal přejíždět po vyboulenině v Benově rozkroku. „Takže, když ti příště řeknu, ať si klekneš,“ pronášel Kamil potichu, ale důrazně, „tak uděláš přesně tohle, jasný? Žádný posedávání na patách. Klekneš si – a pokud nebudeš mít svázaný ruce, dáš je za záda.“

Ben jenom přikývl, na nic jiného se momentálně nevzmohl. Z té Kamilovy blízkosti, z jeho doteků, z jeho slov a ze způsobu, jakým je pronášel, mu projíždělo celým tělem vzrušení v neuvěřitelně mocných vlnách.

A Kamil to samozřejmě cítil. I přes kalhoty cítil, jak Kamilův penis pulzuje. Jako kdyby se z těch kalhot chtěl za každou cenu nějak dostat. Neboj, však se dočkáš. „Dobrý, beru to, že jsi s tím srozuměnej. Teď se chvilku ani nehni.“ S těmi slovy vyskočil na nohy, popošel ke své posteli a sundal z ní deku, kterou měl schválně rozloženou tak, aby nebylo vidět, co si na Bena připravil. Polštář tam zůstal. Peřinu ale Kamil nacpal do úložného prostoru pod postelí. Místo peřiny byl přes prostěradlo natažený velký, hebký ručník. A to hlavní: v každém rohu postele byl přichystaný pořádně dlouhý kus černého lana. Kamilova postel sice neměla pelesti, ke kterým by provaz snadno uvázal, ale naštěstí se mu povedlo lano protáhnout skrz úložný prostor pod postelí a upevnit tak, aby se ani nehnulo, i kdyby sebou Ben škubal sebevíc. A sotva si jenom představil, že už za chviličku tam Ben doopravdy bude ležet, s rukama i nohama doširoka roztaženýma, vzrušením ho bodlo ve slabinách.

Ben netušil, co Kamil za jeho zády dělá, a to napjaté vyčkávání ho bavilo. A samozřejmě vzrušovalo. Hmm, vypadá to, že tentokrát mě nechá ležet na posteli…

„Stoupni si,“ ozval se za ním Kamilův hlas. Ben poslechl – a vzápětí ucítil, jak se k němu Kamil zezadu přitiskl a obtočil mu ruce kolem těla, aby dosáhl na knoflík jeho kalhot. Zip mu pak rozepínal neskutečně pomalu, protože co chvíli zabloudil rukama do Benova rozkroku. „Hele, to se ti tak líbí, že tě svlíkám já, nebo by se ti to líbilo od každýho kluka?“ neodpustil si Kamil jeden všetečný dotaz.

„Ehm… Je na to nějaká správná odpověď?“ zatápal Ben. Nebyl si jistý, jestli se Kamil ptá jako Kamil… nebo jako někdo, kdo hledá jakoukoliv záminku, aby pak Benovi jeho špatné odpovědi spočítal.

„Ne,“ uchechtl se Kamil. „Prostě mě zajímá, jak to máš,“ dodal, zajel Benovi rukou do kalhot a stiskl jeho penis přes slipy.

Ben hlasitě vydechl, ale rychle se zkusil ovládnout: „No… uhh… nevím. Vždyť jsem ti říkal, že s nikým jiným jsem to ještě nezkoušel. Ale myslím, že… uhm… úplně od každýho by se mi to nelíbilo…“

„Jenom aby!“ ujelo Kamilovi šeptem. Momentálně se mu totiž ta vidina dost příčila. Že tohle Ben dělá s někým jiným. Nebo spíš, že tohle někdo jinej dělá s Benem. Tohle byly už pěkně dlouho mý představy. Rozhodně teď nehodlám nikomu dovolit, aby si je přivlastnil.

Ben se sám pro sebe nenápadně usmál. Ta Kamilova sotva slyšitelná poznámka mu vyzněla, jako že by Kamil neměl zrovna radost, kdyby si Ben našel někoho jiného. Můžeš bejt v klidu. Nemám potřebu si někoho hledat. A už vůbec ne teď, když jsem našel tebe. Nebo spíš, když jsi ty konečně našel mě. Pak se osmělil a zeptal se: „A ty to máš jak?“

„Co jak mám?“ přeptal se Kamil nechápavě, zatímco Bena dál hladil přes slipy v rozkroku a druhou rukou mu pomalu shrnoval kalhoty dolů.

„No, vzrušuje tě, že svlíkáš mě, nebo by se ti líbilo svlíkat kterýhokoliv kluka?“ vrátil Ben Kamilovi jeho otázku zpátky. Tím, že se o Kamila v podstatě opíral zády, cítil totiž víc než zřetelně, jak moc si Kamil tuto svlíkavě-hladivou proceduru užívá.

Pro Kamila byla tahle odpověď docela jednoduchá, nebo si to aspoň myslel, ale zatím se rozhodl se o ni s Benem nepodělit. Místo toho odpověděl otázkou: „Máš dojem, že seš v pozici, kdy se mě můžeš ptát na takový věci?“

„Pořád ještě jsi neřekl, ať jsem zticha,“ trhnul Ben rameny.

Kamil přestal Bena hladit a místo toho si dřepl, aby mohl Benovi srolovat kalhoty až ke kotníkům. „Zvedni nohu… Pokud možno zkus neztratit rovnováhu! Bezva, a teď druhou…“

Potom Benovy kalhoty odhodil k jeho batohu a triku, zvedl se a přešel těsně před Bena. Jakoby mimochodem mu začal jemně, zlehka přejíždět prsty přes bradavky, zatímco se mu upřeně díval do očí. „Tak jo, můžeme to tak udělat,“ vrátil se k tomu, co neměli dořešené. „Že dokud ti neřeknu, ať seš zticha, tak si říkej, co uznáš za vhodný. Protože mě to tvý troufalý řečnění dost baví. Je totiž celkem jistý, že se ti díky tomu napočítají další záporný body – a to se mi samozřejmě hodí.“

Ben se chtěl na Kamila chápavě usmát, bylo mu jasné, že Kamil se nenechá připravit ani o jeden jediný záporný bodík – ale místo úsměvu z něj vyšlo vzrušené zalapání po dechu. Samotného ho překvapilo, jak jsou jeho bradavky citlivé na dotek. No, asi jak na čí dotek – když si přes ně přejíždím rukou ve sprše, tak to se mnou vůbec nic nedělá…

Kamil se sám pro sebe usmál i za Bena. Pane jo, vypadá to, že je tam hodně citlivej! Tak to si ten dnešek užije… a já ještě víc… Vzal Benovy bradavky mezi prsty a začal je mnout o trošku silněji, přesto ale pořád ještě hodně jemně. Ben znovu vzrušeně usykl a zavřel oči.

„Nějak jsi nám oněměl,“ posmíval se Kamil. „A navíc – nedovolil jsem ti zavřít oči.“

Ben tedy oči zase otevřel a zadíval se přímo do těch Kamilových, zvědavých, pátravých, pobavených. Uvažoval, jestli má něco říct, ale vzrušení, které se mu šířilo z hrudníku do celého těla, ho připravovalo o veškeré nápady. Jediné, čeho byl schopný, bylo snažit se trochu krotit své zrychlené dýchání.

„Líbí?“ zeptal se Kamil zbytečně. Vzrušení, které se zračilo v Benově pohledu, mu odpovídalo dost jasně. Chtěl ale Bena slyšet, jak to říká nahlas.

„Jo…,“ hlesl Ben a svou odpověď bezděky podpořil dlouhým, rozechvělým výdechem.

Kamil Benovy bradavky ještě chvilku třel a užíval si, jak se Ben snaží své vzrušení potlačovat nebo aspoň skrývat. To máš ale blbý, protože přede mnou nic takovýho neskryješ, kámo. A za chviličku už tuplem ne, až si tě konečně přivážu k tý posteli… Díky té myšlence se vzrušením zachvěl i Kamil, a tak se rozhodl to celé už déle neprotahovat.

Přestal Bena hladit a místo toho do něj šťouchl, čímž ho donutil udělat krok dozadu. „Lehni si na postel. A dej ruce nad hlavu,“ přikázal mu.

Ben se otočil, aby zjistil, kolik kroků ho od té postele ještě dělí, a při té příležitosti si všiml jak ručníku, tak i černého provazu připraveného v rozích postele. Vzrušeně polkl. No jasně, tak tohle si potřeboval zařídit, když mě po škole poslal domů pro tu složku… Pohodlně se natáhl na záda, ruce položil nad hlavu přesně, jak si to Kamil přál, a vyzývavě se na něj zahleděl.

Kamil na nic nečekal a vylezl si na postel za Benem. Sedl si mu obkročmo na břicho a trochu se předklonil. Popadl Benovu pravačku za předloktí a posunul ji co nejvíc do pravého rohu postele, kde mu zápěstí zručně omotal provazem, který pak pevně zauzloval. To samé provedl i s Benovou levou rukou a pak, aniž by mu věnoval jediný pohled, se pošoupl o kousek níž, sklonil se a začal Benovu pravou bradavku zlehka olizovat, zatímco po levé mu přejížděl prstem.

Benovi utekl vzrušený povzdech a škubl sebou. Díky tomuto pohybu ucítil, jak provazy drží jeho ruce na místě… a vzrušeně vydechl podruhé. Zavřel oči… a hned mu došlo, že mu to Kamil nedovolil. Zároveň si ale uvědomil, že Kamil ho teď nemůže vidět, a tak je nechal zavřené.

Kamil se zatím naklonil nad Benovu levou bradavku a chvilku se pro změnu věnoval jazykem jí. Benovy trhavé výdechy ho neuvěřitelně rajcovaly. A to je teprve začátek. Nemůžu se dočkat všech těch dalších zvuků. A toho slovíčka. I když je mi jasný, že Benovi bude trvat pěkně dlouho, než ho řekne! Ale já si na to rád počkám.

S natěšeným úsměvem, který se mu usadil na rtech, se Kamil trochu nadzvedl a opatrně se přemístil níž. Obkročmo si sedl na Benova kolena a začal mu přes slipy dráždit penis, zatímco čekal, až se na něj Ben podívá. Benovi se ale za zavřenými víčky líbilo a díky Kamilově dlani, která ho tak příjemně hladila v rozkroku, už dávno zapomněl na to, že by měl mít oči otevřené. Kamilovi tedy nezbylo, než stisknout Benův penis hodně silně – a tenhle bolestivější vjem Bena donutil, aby se na Kamila konečně podíval. Nabodl se na jeho chladný pohled.

„Čemus jako nerozuměl na tom, že jsem ti nedovolil zavřít oči?“ zeptal se Kamil a snažil se znít přísně. Své naoko tvrdé vystupování ještě podpořil tím, že Benův penis schválně dál mačkal o dost silněji, než aby to Benovi mohlo být příjemné.

„Sorry,“ hlesl Ben – a při dalším Kamilově drtivém stisku sebou trochu trhnul.

Kamil jenom kývnul hlavou, jako že Benovu omluvu bere na vědomí, přestal mu mačkat penis a místo toho mu začal sundávat slipy. „Nadzvedni se,“ poručil mu, aby mu mohl slipy přetáhnout přes zadek. „A pokrč trochu nohy.“ Přemístil se k Benovým kotníkům, slipy z něj stáhl úplně a hodil je na zem. Potom vstal z postele a přešel k Benovým nohám. Dřepl si, popadl Bena pod koleny a trhnul s ním směrem k sobě, aby se provazy poutající Benovy ruce k posteli co nejvíc napnuly. Bez meškání pak uvázal Benovy kotníky k rohům postele; dal si záležet, aby Ben musel mít nohy roztažené co nejvíc doširoka a aby s nimi nemohl pokud možnost pohnout ani o centimetr.

Ben Kamila při jeho počínání soustředěně pozoroval. I když jedna jeho část se styděla za to, jak ho tohle všechno vzrušuje, tak ta druhá část si to naprosto maximálně užívala. To, jak se s každým dalším utažením provazu může hýbat míň a míň. A ty Kamilovy sebejisté, rozhodné pohyby. Vypadá, jako kdyby to dělal běžně. Jako kdyby byl zvyklej si přesně takhle vyřizovat účty s každým, kdo ho něčím vytočí. Je u toho tak děsně přesvědčivej, že si umím dost dobře představit, že to tak fakt je… a že jsem jenom další v řadě, s kým si ty účty hodlá vyřídit právě teď. A šíleně mě to rajcuje!

Kamil si to Benovo poutání užíval taky. Jasně že vím, že by na tý posteli zůstal ležet, i kdybych ho nesvázal. Ale takhle je to celý o level vejš. Když to vypadá, že tu není tak úplně dobrovolně. Když to vypadá, že mu nezbejvá vůbec nic jinýho, než vydržet všechno to, co s ním chci dělat.

Když byl Kamil hotový, vyskočil na nohy a zálibně přejel Bena dlouhým, naoko netečným, ve skutečnosti však pěkně namlsaným pohledem. Benův penis stál v pozoru po celou dobu, co mu Kamil svazoval nohy, ale teď, pod tím Kamilovým tvrdým, hodnotícím pohledem, se zdálo, jako kdyby Benovo vzrušení ještě o trošku narostlo.

Ben se slastně, přesto ale malinko nervózně zachvěl. I tento nepatrný pohyb mu připomněl, jak jeho zápěstí a kotníky obemykají provazy… a jak ho ty napnuté kusy lana nutí ležet před Kamilem v téhle ponižující, bezbranné pozici. Tak, a teď si se mnou může vážně dělat úplně cokoliv, co ho napadne…

Kamilovi se líbilo, jak se Benův pohled sotva postřehnutelně změnil. Ben teď Kamila nesledoval tak sebejistě až provokativně, ale do očí se mu teď promítla nejistota smíchaná se zvědavostí, ostražitost… a důvěra. A ta důvěra potěšila Kamila obzvlášť. Vždycky mi věřil. Ať jsem za ním přišel s čímkoliv, vždycky mi věřil. Až jsem si ho za to často dobíral. A teď najednou mi to dělá neskutečně dobře. Že mi fakt věří natolik, že se mnou chce tohle všechno zkoušet.

Ben Kamila zkoumavě, ostražitě pozoroval. Snažil se z jeho očí vyčíst, co na něj Kamil chystá. Nic takového tam Kamil samozřejmě napsáno neměl, ale Bena i tak potěšilo, co tam viděl. Záblesky vzrušení a natěšenosti. Samolibou nadřazenost, sebejistotu…, ale taky bdělou, pátravou pozornost a nepolevující kontrolu, jestli je všechno, jak má být. Je pěkný, jak si mě hlídá. I když předstírá, že ne. Je děsně všímavej. Zaregistruje každý moje gesto, i když se snažím, aby nic nepoznal. Což mi dřív docela lezlo na nervy, ale teď je přesně tohle důvod, proč mu tak věřím… No jasně a tenhle poťouchlej úšklebek už taky znám. Takhle se tvářil posledně, když mi chtěl rozstříhat ty hadry…

Kamil si s pohledem upřeným do Benových očí sundal triko a svlékl kalhoty, aby se mohl pohybovat volněji. Oba kousky oblečení nechal ležet na koberci. Benovi to nedalo a rychle stočil pohled na Kamilovo vzrušení, které se naprosto zřetelně rýsovalo pod jeho slipy.

„Copak?“ zašťuřil se na něj Kamil.

„Nic… Klidně pokračuj,“ oplatil mu Ben to zašťuření.

„Chceš mě vidět nahýho?“ zeptal se Kamil.

Ben polkl. To je otázka hodně na tělo! „Tak… vždyť už jsem tě nahýho viděl…,“ dostal ze sebe.

Kamil sám pro sebe zakroutil hlavou, popošel k Benovi blíž, dřepl si a zahleděl se mu do očí: „Ty vůbec neumíš odpovídat na otázky, asi na tom budeme muset nějak zapracovat… Ptám se tě, jestli mě teď chceš vidět nahýho,“ zopakoval svou otázku.

„No… ehm… jo,“ přiznal Ben a trochu zčervenal ve tvářích.

Kamil si Benovy rozpaky vychutnával. „A máš dojem, že si to jako nějak zasloužíš? Udělals dneska už aspoň jednu jedinou věc dobře?“ Vyčkávavě se na Bena zahleděl, ale bylo mu jasné, že na tuhle otázku se nedočká vůbec žádné odpovědi, a tak na ni ani nečekal. „A to nemluvím o tom, že si s tebou chci vyřídit ještě tvý prohřešky z posledně, víš jaký, že?“

Ben znovu polkl: „Ehm… asi jo…“

„Žádný asi jo! Buď tak hodnej a připomeň mi, kvůli čemu jsi teď přivázanej k posteli,“ pobídl Kamil Bena.

Protože se mi to líbí… a tobě taky! Ale Ben tušil, že tohle správná odpověď nebude, a tak zkusil jinou: „Protože jsem minule nezvládl napočítat do pěti.“

Kamil se proti své vůli usmál. „I takhle se to dá říct. Ale přesnější by bylo, že jsem ti něco poručil a tys mě totálně ignoroval. Konkrétně jsem ti řekl, že mě máš udělat do pěti vteřin, a to se nestalo. Takže já tě teď neudělám taky. Ani za pět vteřin, ani za pět minut, a klidně ani za pět hodin, když na to přijde. Neudělám tě, dokud mě o to pěkně nahlas a zřetelně nepoprosíš.“

Ben si zkusil něco tak absurdního představit – a okamžitě z něj vylítlo: „Tak na to zapomeň!“

Kamil se na Bena přehnaně usmál: „Já na to určitě nezapomenu. To spíš ty zapomeň na to, že bych z toho z nějakýho důvodu uhnul. Takže, až se budeš chtít vystříkat, pěkně mě poprosíš.“

„Pf, nikdy!“ vyhrkl Ben přesvědčeně. To je ale sketa! On to myslí vážně, tím si jsem jistej… Jenže já taky! Nikdy ho nebudu o nic prosit! A už vůbec ne o něco takovýho!

„Uvidíme,“ uculil se Kamil škodolibě a natáhl se ke svému psacímu stolu do šuplíku pro lepicí pásku a nůžky. „Zatím se teda prosit nechystáš?“ přeptal se jenom tak mimochodem, zatímco si kus pásky odstřihával.

„Vůbec se k něčemu takovýmu nechystám!“ ujistil ho Ben.

„Uvidíme,“ zopakoval Kamil posměšně a naklonil se nad Bena, aby mu mohl přelepit pusu. „A zavři oči. Řeknu ti, až je budeš moct otevřít,“ dodal ještě.

Ben Kamila poslechl. Užuž se chtěl zase vrátit ke svým úvahám o tom, jak vážně asi Kamil myslel tu svou průpovídku o tom, že ze svých úmyslů nehodlá v žádném případě uhnout, když ho zarazil zvuk, podle kterého poznal, že Kamil odtrhává z roličky další kus lepicí pásky. Ben sebou proti své vůli škubl. Do háje! Co chce s tou páskou ještě dělat?

Kamil se dovtípil už posledně, že lepicí páska nebude patřit k Benovým oblíbeným hracím pomůckám. To ale neznamená, že tě s ní nemůžu trochu postrašit. Nebo, když na to přijde, že ji i přesto nemůžu použít. S tou myšlenkou Kamil odstřihl dva zhruba pěticentimetrové čtverce a nalepil je Benovi na bradavky. A ještě si nechám projít hlavou, kámo, jak moc tě bude bolet, až ti to budu sundávat.

Pak se Kamil zvedl, přešel ke stolu a do připravené skleničky si nalil vodu s kostkami ledu. No, spíš plno kostek ledu s trochou vody, haha.

Ben byl tak zaměstnaný uvažováním o tom, jestli Kamil s tou zatracenou lepicí páskou už skončil nebo jestli s ní má další plány, že tomu, jak si Kamil naléval pití, nevěnoval skoro žádnou pozornost. Proto, když najednou ucítil na břichu něco ledového, leknutím sebou škubnul a měl co dělat, aby neotevřel oči. To už si Kamil klekal vedle postele, odkud na Bena pohodlně dosáhl, a sklenicí s ledem mu začal klouzat po břiše a hrudníku, zatímco do druhé ruky uchopil Benův penis a začal ho jemně masírovat.

Ben vzrušeně zamručel. Ledové doteky v oblasti břicha se míchaly s horkem panujícím v jeho rozkroku a Ben měl co dělat, aby tyhle protichůdné pocity dokázal zpracovat. Kamil mu na to ale moc času nedal. Přestal mu mnout penis, místo toho se naklonil nad Benův hrudník a strhnul mu z bradavky tu lepicí pásku. Ben sebou skoro ani nestihl cuknout a Kamil už mu na bradavku přitiskl tu ledem naplněnou skleničku, takže sebou Ben cukl znovu. Kamil se naklonil ještě o kousek níž, skleničku si znovu rádoby ledabyle opřel o Benovo břicho a Benovu ztvrdlou, studenou bradavku několikrát olízl jazykem. Z Bena unikl hlasitější, ačkoliv páskou ztlumený vzdech, ale to už Kamil strhl čtvereček pásky z Benovy druhé bradavky – a znovu: než se Ben s tímhle vjemem stihl vypořádat, Kamil mu na bradavku přiložil sklenku s ledem. Hází sebou fakt pěkně! Ještě že je přivázanej tak pevně a nemůže mi tu sklenku vyrazit z ruky!

Když se Kamil jazykem pověnoval i druhé bradavce, vylovil ze skleničky kostku ledu a položil ji Benovi do pupíku. Ben přes pásku trochu sykl a automaticky zatnul břišní svaly, ale to už jeho pozornost znovu upoutal zvuk odtrhávané pásky. Ben se už dopředu celý napnul – a vzápětí se malinko uklidnil, když ucítil, jak mu Kamil ty kousky znovu lepí na bradavky. Tam to není tak hrozný… Ještě se ani nestihl uvolnit – a už sebou hodil znovu, tentokrát když se orosená sklenice přitiskla k jeho penisu. Kamil se tou studenou plochou dotýkal na střídačku Benova penisu a varlat a přitom se naklonil, vycucl kostku ledu z Benova pupíku a to studené místo taky prošmejdil svým jazykem. Ben znovu tlumeně vzdychl a Kamil se sám pro sebe usmál. No ne, tam jsme taky citliví? Pěkný…

Kamil si přendal skleničku do druhé ruky, aby jejím studeným dnem mohl kroužit pro změnu po Benově hrudníku a přes přelepené bradavky. Druhou rukou hladil Benův penis a varlata, občas zmáčkl silněji, občas po hebounké kůžičce přejížděl jen tak zlehka prsty… a Benovy stále častější hlasité vzdechy mu zněly jako rajská hudba.

„Nechceš mi něco říct…?“ zeptal se zkusmo a zvědavě se na Bena zadíval, aniž by ho přestal studit na hrudníku a rozehřívat v rozkroku.

„Uh-uhm,“ zahuhlal Ben a zakroutil hlavou. Ani náhodou! Dřív se ti ten led úplně rozpustí!

„Nevadí,“ usmál se Kamil. Je čas na fázi číslo dvě.

Odložil si skleničku na koberec a přesunul se o kousek blíž k Benovu hrudníku. Potom zatáhl za oba dva kousky pásky a najednou je odtrhl z Benových bradavek. Ben se propnul v zádech a z pusy mu uteklo něco jako tlumené zaklení, ale to už se Kamil k Benově levé bradavce přisál ústy a začal ji jemně laskat jazykem, zatímco druhou hnětl v prstech. Ben znovu začal zrychleně dýchat a Kamil ještě chvilku pokračoval, než natáhl ruku, uchopil Benův penis a začal ho pomalu, zlehka pumpovat.

Ben se vzrušením celý zachvěl a trhavě vydechl. Snažil se své reakce dostat pod kontrolu, protože mu bylo jasné, že jakmile si Kamil všimne, že jeho vzrušení roste, bude po něm vyžadovat, aby poprosil… Neexistuje. Ale třeba si Kamil zavčas nevšimne, když se budu dost snažit to maskovat…

Kamil ale nebyl včerejší. Ještě chviličku třel Benův penis, dokonce i trochu zrychlil… a pak přestal. Ben v sobě potlačil zklamaný výdech a vzápětí už se zase celý napjal, když uslyšel, jak si Kamil znovu připravuje lepicí pásku.

„Uh-uhm!“ zamlel sebou Ben, i když mu bylo jasné, že zbytečně.

A taky že ano. Kamil samozřejmě viděl, jak se Ben snaží protestovat, ale nehodlal na to nijak reagovat. Znovu kousky pásky nalepil přes Benovy bradavky, pak zvedl ze země skleničku s ledem a přemístil se na postel, mezi Benovy nohy. Vysypal si do dlaně plnou hrst kostek ledu – a všechny je přitiskl na Benův rozžhavený penis. Ben přes pásku tlumeně vykřikl a prudce sebou škubl. Pokusil se i pohnout pánví, aby se nějak dostal z dosahu té vrstvy ledu, ale napjaté provazy ani pevný stisk Kamilových dlaní mu nic takového nedovolily.

Kamil se chvíli bavil tím, že ledem masíroval Benův penis i varlata; teprve když si všiml, že Benovo vzrušení pomalu opadá, rozložil mu všechny už trochu rozpuštěné ledové kostky na břicho a vzal si Benův penis do pusy, aby ho zase rozehřál.

A netrvalo to ani moc dlouho. Ben si uvědomil, že Kamil mu saje penis ústy, a už tahle skutečnost stačila k tomu, aby se znovu celý zachvěl vzrušením. Bojoval s touhou otevřít oči a podívat se, jak ho Kamil kouří, ale věděl, že kdyby ho Kamil přistihl, ta chvilka zvědavosti by se mu mohla dost vymstít. Kamil mezitím Benův penis dál laskal jazykem a rty, zatímco rukou mu masíroval varlata – a pozorně poslouchal, jak se Benovo dýchání zase zrychluje a jak občas místo výdechu spíš roztouženě vzdychne. Ještě chvilku… ještě chviličku… a bez varování s tím vším Kamil přestal a posadil se na paty, zatímco po Benově naběhlém penise jenom šimravě přejížděl špičkami prstů.

Tentokrát Ben to zklamané vydechnutí potlačit nedokázal. Ještě ale nestihl Kamila v duchu ani pořádně proklít, a už slyšel, jak ve skleničce zase zachrastil led… a vzápětí ucítil, jak mu na jeho momentálně parádně rozpálená místa Kamil přikládá další ledový obklad. Aniž by chtěl, Ben sebou znovu škubnul a trhavě zalapal po dechu.

V kontrastu s Benovým škubáním a přerývavým dýcháním Kamil s téměř profesionálním klidem celou proceduru zopakoval: nejdřív Benova nejcitlivější místa za pomoci ledových kostek důkladně promasíroval, potom led nechal sklouznout na ručník a začal Bena dráždit ústy a hladivými pohyby ruky. Navíc obezřetně, aby si toho Ben nevšiml, natáhl druhou ruku a trhnutím zbavil Benovy bradavky té lepicí pásky.

Ben znovu slabě vykřikl, ale hned v další vteřině na bolest zapomněl, protože Kamil začal jeho penis sát mnohem intenzivněji. Ben bezděky zaťal ruce v pěst a vnímal, jak se pomalu, ale jistě blíží vyvrcholení… a v tom se Kamil znovu odtáhl… a jako takovou tečku za další kapitolou Benova trápení ho dráždivě kousl do stehna.

Ben přes pásku rozčarovaně zaúpěl. Do háje… Do háje! Jak to pokaždý pozná?

„Podívej se na mě,“ donesl se k němu Kamilův příkaz, a tak Ben poslechl a nabodl se na Kamilův pobavený, vyčkávavý pohled. „Chceš mi něco říct?“

Ben nervózně polkl. Začalo mu docházet, že tuhle hru s Kamilem nevyhraje. Je fakt DĚSNĚ všímavej. Dokázal by se tímhle vším bavit klidně až do noci a stopro by nevyměkl, to vím jistě… Když se tohle všechno prohnalo Benovi hlavou, nesměle přikývl.

Kamil se spokojeně ušklíbl. „No vida! Ale smůla, měl sis to rozmyslet dřív. Teď na nějaký tvoje řeči nemám náladu. A zavři oči, hned.“

Ben na Kamila chvilku nevěřícně zíral, než oči zase poslušně zavřel. To je ale zmetek! Celej on! Taky mě mohlo napadnout, že mi to moje sebejistý „nikdy“ dá sežrat! Mizera jeden zatracenej…

Kamilovi připadalo, že může vyloženě slyšet, jak se to teď v Benovi pere. Kdyby mohly myšlenky zabíjet, tak už jsem stopro dávno mrtvej, haha. Ale neboj. Ještě tu máme fázi číslo tři, a pak, když si to teda mezitím nějak neposereš, se dočkáš…

Ben vnímal, jak se Kamil zvedá z postele a přesunuje se ke stolu, kde si s charakteristickým cinkáním přelil ze džbánu do skleničky další dávku vody s ledem. Ben se nervózně ošil. Kolik toho ledu ještě má?

Kamil si znovu klekl mezi Benovy nohy, ale tentokrát tak natěsno, aby se svým rozkrokem otíral o Benův vztyčený penis. Když ucítil, byť jenom přes slipy, horký, tvrdý, pulzující penis svého momentálně úplně bezmocného a dokonale vydrážděného kamaráda, celým jeho tělem projelo vzrušení v podobě několika silných vln. Přistiženě polkl. No… nakonec mě fakt nebude muset o nic prosit. Protože to nevydržím a udělám nám to oběma zároveň.

Nakonec se Kamil ale opanoval a zaměřil svou pozornost zpátky na Bena. Ne. O to předem promyšlený finále ani sebe, ani jeho nepřipravím. S touhle myšlenkou si vytáhl ze skleničky dvě kostky ledu, a když sklenku odložil vedle sebe, začal těmi kostičkami přejíždět Benovi po bradavkách, zatímco se na kolenou opatrně nadzvedával a kroutil pánví, aby Bena tím třením v rozkroku zlehka dráždil. Na chviličku se nahnul a několikrát Benovy ztuhlé bradavky obkroužil jazykem, potom na ně ale zase přitiskl ledové kostky.

Ben se pod všemi těmi dotyky kroutil a svíjel a sám už ani pořádně nevěděl, jaké pocity v něm vlastně převládají. Chlad? Pálení? Štiplavá bolest? Příjemná slast? Nepříjemné trnutí? Lechtivé dráždění? Vzrušení? Ztrácel se sám v sobě. Měl téměř nepřekonatelnou chuť vzít Kamila za ruce, odtrhnout mu je od svého hrudníku a nasměrovat je níž, mnohem níž… nebo tam nasměrovat své vlastní ruce… nebo kéž by se mohl aspoň trochu víc prohnout v pánvi, jít Kamilovi naproti a třít se o jeho horké slipy trochu intenzivněji… Jenže provazy držely Benovo tělo nemilosrdně na místě a nic z toho mu neumožnily. Když Ben znovu ucítil, jak Kamilovy rty jemně sají jeho bradavku, zatímco druhou mu promnul mezi studenými prsty, dlouze, zničeně vydechl.

Kamil věnoval Benově bradavce poslední pusu a užuž se nadechoval, že pronese další ze svých provokativních poznámek, ale nakonec si to rozmyslel. Stejně by mě nevnímal, vypadá, že má co dělat sám se sebou… Zbylé kousíčky ledu nechal ležet na Benově hrudníku a opatrně přelezl níž, mezi Kamilovy nohy, aby mohl znovu veškerou svou pozornost věnovat Benovu rozkroku. Pohodlně se usadil na paty, vzal Benův penis do ruky a sebejistými pohyby začal Bena přivádět k vrcholu. Znovu.

Ben se těmi slastnými pocity, které se mu šířily z rozkroku do celého těla, málem zalykal, přesto se jim nedokázal naplno oddat. Tušil totiž, že Kamil ho ani tentokrát vyvrcholit nenechá. A taky ne. Ačkoliv se tomu Benova mysl bránila, tak Benovo tělo se užuž připravovalo na vystříkání – a když Kamil znovu zpomalil a zjemnil svůj stisk, projela Benem tak silná vlna zklamání, že ji bezděky dal najevo frustrovaným zaúpěním.

„To znělo, jako kdybys mi chtěl něco říct,“ prohodil Kamil konverzačně. Ben přikývl a otevřel oči, nad čímž Kamil protentokrát ty svoje přimhouřil. Jinak si ale Bena dál vychutnával: „Hmmm, no nevím. Máme ještě plno času, tak možná si tě poslechnu za dalších deset, patnáct minut…“

„Ummm mmm!“ zamumlal Ben a zakroutil hlavou.

Kamil dál Benovi jen tak zlehka přejížděl prsty po vztyčeném, pulzujícím penisu, zatímco se mu vpíjel do očí. Líbilo se mu, jak je Benův pohled zastřený vzrušením… a zároveň si tam četl úplně jednoznačnou žádost. Nahlas mi to nebude chtít říct, ale očima mi to říká už teď. Za normálních okolností by mi to stačilo, bohatě. Ale dneska mu to nemůžu počítat.

Kamil Bena ještě chvilku napínal, pak se konečně trochu předklonil a odlepil Benovi pásku z pusy. „Tak poslouchám,“ dodal.

Ben nejistě polkl, nadechl se… a polkl podruhé. Najednou mu to nešlo přes pusu, i když celé jeho tělo to křičelo. Sakra! Kamil do mě fakt vidí… a umí vyhmátnout věci, do kterejch se mi FAKT nechce… Do háje! Ale tak co, tak to prostě řeknu… Jestli mám někdy něco takovýho říct, tak jemu.

Kamil nemusel být jasnovidec, aby věděl, co přesně se teď Benovi honí hlavou. A tak jenom tiše seděl, dál se letmo dotýkal nejcitlivějšího místa na Benově těle a čekal, až se s tím vším Ben popere.

Ben si rozechvěle olízl rty… znovu nasucho polkl… a pak hlesl: „Kamile, prosím…“

Kamil ještě chvilku trpělivě čekal, a když z Bena už nic dalšího nevylezlo, potichu se zeptal: „A o co mě prosíš?“

Ben Kamilovi jeho upřený pohled chvilku oplácel, potom zavřel oči a sotva slyšitelně hlesl: „Prosím, udělej mi to…“

„Ty mě chceš fakt nasrat?“ ozval se Kamil a jeho hlas zněl najednou tvrdě. „Dovolil jsem ti zavřít oči?“

Ben v duchu zaklel a oči rychle zase otevřel, aby se mohl znovu podívat do těch Kamilových. „Kamile, prosím, udělej mi to,“ zopakoval polohlasně a okamžitě zčervenal ve tvářích.

„Pěkný!“ odměnil ho Kamil spokojeným úsměvem – a pak po něm blýskl očima: „Ale docela dlouho ti to trvalo, takže si nejsem tak úplně jistej, jestli ti to uznám…“

Ben zoufale vydechl, ale to už Kamil slézal z postele, mířil ke stolu a natahoval se po lepicí pásce. „Hele, dáme si to celý ještě jednou, já si to mezitím rozmyslím, a když mě pak poprosíš ještě jednou a bez jakýhokoliv zaváhání, tak se možná slituju…“

„Kamile…,“ zavrtěl se Ben nesouhlasně, ale to už se Kamil zohýbal pro Benovy slipy a rychle je roloval do ruličky. Potom si dřepl kousek od Benovy hlavy.

„Otevři pusu,“ poručil Benovi.

„Ne, Kamile, prosím…“

„No taaak, víš, že se mi líbí, když seš poslušnej, že jo? Tak otevři pusu.“

Ben si utrápeně povzdychl, ale dobře věděl, že teď už s Kamilem nepohne, a tak pusu způsobně otevřel a nechal Kamila, aby mu do ní nacpal jeho vlastní slipy. Kamil mu pak roubík ještě přelepil páskou, a zatímco se kousek poodsunul, aby mohl prsty promnout Benovy bradavky, jen tak mimochodem nahlas uvažoval: „Co kdybysme si to vyměnili a nejdřív se udělám já, co ty na to? Ty mezitím krapítek vychladneš a já si tě pak zase pořádně rozpálím… A když budeš hodnej, nechám tě se taky vystříkat, hm?“

Ben do roubíku napůl vzrušeně a napůl zoufale zaskučel; Kamil ho dráždil nejen tím, jak se věnoval jeho momentálně už přecitlivělým bradavkám, tak i tím svým rajcovním řečněním. Bena brala už ta představa, že by se mohl dívat, jak si to Kamil dělá… a vzrušovalo ho i to, s jakou samozřejmou sebejistotou převzal Kamil absolutní kontrolu nad tím, jestli se Ben vystříká nebo ne. Mně snad nakonec bude stačit, když o tom bude jenom mluvit. Jestli tenhle svůj komentář ještě několikrát zopakuje, udělám se prostě jenom tak!

Kamil moc dobře vnímal, že Ben už je vydrážděný na nejvyšší možnou míru. Sorry, ale nemohl jsem si s tím provokováním pomoct. Je neuvěřitelně rajcovní se dívat, jak seš roztouženej a nemůžeš s tím nic dělat! Ale však taky od toho jsem tu já, abych s tím něco udělal.

Ben zvědavě pozoroval, jak ho Kamil přestává hladit na bradavkách. Takže… co teď? Vážně se přede mnou udělá? Nebo si podá další led? Kamil se ale místo toho na Bena usmál a polohlasně pronesl: „Buď pořádně hlasitej, jasný? A oči můžeš zavřít, ale nemusíš, jak chceš.“ A s těmi slovy se zvedl a přemístil se znovu na postel mezi Benovy nohy.

Ben se rozrušeně napjal. Moment, to znělo… to znělo, jako kdyby… Nic dalšího už si pomyslet nestihl. Asi dvě vteřiny ještě dokázal Kamila sledovat… trhavě zalapal po dechu, když Kamil vzal do ruky jeho penis… a pak už myslet přestal. A přestal se kontrolovat. A možná chvílemi přestával i dýchat. Byl vzrušený úplně nadoraz, a když teď věděl, že Kamil už ho nechá dojít až do konce, vnímal všechny jeho dotyky stokrát intenzivněji. Protože ta jedna jeho hodně přemýšlivá část mu konečně přestala bránit, aby se tomu vzrušení odevzdal naplno. A tak se mu naplno odevzdal. Cítil, jak mu Kamil pumpuje penis stále rychleji a rychleji a jak u toho mačká jeho varlata… cítil kolem svých zápěstí a kotníků omotané provazy… slyšel své hlasité sténání, jak je utlumené roubíkem…, a kombinace tohohle všeho ho přivedla k jednomu z nejsilnějších orgasmů, které zatím zažil. Zmítal sebou na posteli a propínal se v zádech, co mu to provazy dovolily, a když se konečně vystříkal, měl chuť se převalit na bok a stočit se do klubíčka; přitom mu ale ještě pořád dělalo dobře, že se nemůže ani hnout a musí zůstat ležet na zádech, s nohama roztaženýma před někým, kdo ho k tomuhle výbuchu přivedl. Snažil se popadnout dech, ale přitom si zvráceně užíval, že ho tak úplně popadnout nemůže, protože mu Kamil ucpal pusu. A všechny tyhle vjemy ten už tak dost působivý orgasmus ještě jakoby protahovaly… a umocňovaly. Tak… uuuuhhhh… tohle teda… a já už jsem byl na Kamila fakt skoro naštvanej… a on přitom celou dobu věděl, co dělá…, a dělal to dokonale, bože, totálně dokonale… uuuuhhh…

Kamil Bena pozorně sledoval… a ačkoliv byl úplně maximálně vzrušený, přesto se jeho tělem rozlévalo i hluboké uspokojení. Každý záškub v Benově penisu, každé jeho přerývavé zalapání po dechu i každé jeho zacloumání v provazech vnímal jako takovou soukromou pochvalu. Rty se mu samy od sebe roztahovaly do rozzářeného úsměvu. Bože, sledovat ho u toho, to teda… to je taaak rajcovní, jsem z toho úplně rozhicovanej! A zároveň je to taaak příjemný…, protože vím, že za tuhle jeho parádní jízdu jsem zodpovědnej já…

Když se Benův dech začal trochu zklidňovat, Kamil si uvědomil, že mu mimoděk pravačkou pořád jemně přejíždí přes penis. Nechal toho a radši si opatrně klekl na všechny čtyři, naklonil se nad Benovu hlavu a opatrně mu odlepil z pusy pásku. Ben otevřel oči a zatímco mu Kamil vytahoval z úst vlhkou ruličku smotanou ze slipů, věnovali si upřený pohled.

„Žiješ…?“ zapátral Kamil s úsměvem.

„Ještě nevím,“ oplatil mu Ben úsměv.

„Mám se zeptat za deset minut znovu?“ pobavilo to Kamila, popolezl o kousek dopředu a sedl si Benovi obkročmo na hrudník. Pak se nahnul a začal se věnovat uzlu na Benově pravém zápěstí.

„Počkej,“ zarazil ho Ben, a jakmile se na něj Kamil zvědavě zadíval, osmělil se zeptat se: „Můžu ještě… ehm… já tobě?“ A protože měl dnešní Kamilovu lekci v čerstvé paměti, dodal potichu: „Prosím…“

Kamil si Bena chvilku zkoumavě prohlížel. „A zvládneš to takhle v leže? Pusou…?“

„No… budu muset… když to po mně budeš chtít, že?“ odpověděl Ben a v očích mu zajiskřilo.

Kamil na to okamžitě přistoupil: „Taky pravda! A tentokrát si to laskavě neposer tím, že budeš ignorovat mý případný další příkazy!“

„Nebudu,“ slíbil Ben a pak napůl vyčkávavě a napůl natěšeně sledoval, jak Kamil seskočil z postele, rychle ze sebe stáhl slipy a znovu si na Bena obkročmo sedl, tentokrát tak, aby mohl svůj ztopořený penis nasměrovat přímo do Benovy pusy. Ben se na Kamila naposledy usmál, pak zavřel oči a začal Kamilův penis kouřit. Kamil začal okamžitě hlasitě vydechovat; byl tou hrou s Benem tak vydrážděný, že jemu samotnému do vyvrcholení moc nezbývalo. A když teď Bena navíc můžu pozorovat, jak mi to dělá pusou, zatímco je stále pevně přivázanej k posteli… hmmm… Kamil se sice snažil krotit, přesto mu ale co chvíli uteklo roztoužené vyheknutí.

Ben musel trochu natočit a hlavně nadzvednout hlavu, aby na Kamila pořádně dosáhl a aby mohl jeho horký, vzrušením sálající penis nasát co nejhlouběji. Kamil si uvědomil, že Benova krční páteř teď dostává dost zabrat, a tak mu hlavu podepřel dlaní. Pak ale jemu momentálně vzrušením zatemněnému mozku došlo, že Ben to má rád trošku tvrději a Kamil ostatně taky – a tak Bena místo obyčejného podpírání drapl za vlasy. Rovnou využil i toho, že díky tomu si může krásně určovat tempo – a začal Benovou hlavou pohybovat o něco rychleji.

Benovi to bylo jedno; užíval si to za všech okolností. Celé se mu to líbilo už čistě proto, že tím dělal Kamilovi dobře… a podle zvuků, které se z Kamila draly, poznal, že to Kamilovi rozhodně dobře dělá. Navíc si ale pořád ještě užíval to, jak je pevně připoutaný k posteli. A když ho Kamil navíc naoko hrubě popadl za vlasy, Ben neměl nejmenší problém vcítit se do své oblíbené představy, že je někde uvězněný proti své vůli a musí se svému vězniteli podřídit naprosto ve všem. No, a pokud je tím věznitelem dokonce Kamil… hmmm… Ben cítil, jak jeho tělem znovu začíná pulsovat rostoucí vzrušení.

Kamil už déle nevydržel nechat oči otevřené. Vnímal Benovy rty, jak přejíždějí po jeho penisu…, podtlak, který Ben vytvářel svým sáním…, a své vlastní vzrušené sténání…, ještě… ještě jeden pohyb… ještě… Na poslední chvíli vytáhl penis z Benovy pusy a trhnul mu hlavou směrem od sebe, zatímco se s hodně hlasitým výkřikem vystříkal do polštáře. Podobně jako Ben před chvílí, i Kamil teď prudce lapal po dechu, užíval si to rozkošnické uspokojení, které se mu rozlévalo tělem, a jenom pomalu a neochotně se myšlenkami vracel z ráje zpátky na zem.

Když konečně otevřel oči, napíchl se na Benův sice usměvavý, ale taky tak trochu tázavý pohled. „No co?“ zaksichtil se na něj Kamil. „Nerad bych ti pak dával umělý dýchání, kdyby ses dusil.“

Ben vyprskl smíchy: „Debile…“

Kamil nevěřícně zalapal po dechu. „Cože? Debile…? Kámo, ty seš nepoučitelnej!“

„A nebo naopak učenlivej,“ nabídl mu Ben jiný pohled na věc.

„To si s dovolením otestuju příště sám, jak moc seš učenlivej,“ mrkl na něj Kamil a začal mu rozvazovat uzel na zápěstí. „A jen tak mimochodem: než se uvidíme příště, tak se doma neuděláš, jasný? Ani jednou jedinkrát!“

„Cože…?“ zvedl na něj Ben nechápavě obočí.

„Slyšels dobře. Přičemž kdy se příště uvidíme, to ti dám teprve vědět, ale stopro to nebude dřív než ve čtvrtek, protože zítra mám trénink já a ve středu ty…“

„To jako myslíš vážně?“ ověřoval si Ben.

„Naprosto!“ odkýval mu to Kamil a začal mu rozvazovat uzel na druhém zápěstí.

„Jdi někam, fakt! Já jsem nadrženej už teď!“ vybuchl Ben nesouhlasně.

„Tak to laskavě vydrž.“

„Tsss…,“ odfrkl Ben a chtěl dodat něco dalšího, ale Kamil mu do toho skočil:

„Myslím to vážně. Do čtvrtečního odpoledne na sebe ani nešáhneš. Tečka.“ A na důkaz toho, že to myslí vážně, se Kamil zadíval Benovi nesmlouvavě do očí.

„Ne že by ti do toho, co dělám nebo nedělám sám doma, něco bylo!“ nedal se Ben. Měl přece jenom ještě potřebu zachovat si nějaké hranice. Držet si nějaký prostor, kam už Kamila nepustí. A měl dojem, že ten prostor, nebo možná spíš časoprostor začíná tam, kde Kamil Benovi rozváže ruce. Tam končí hra, tam začíná běžný život – a v něm je Kamil přece zase jenom normálním kámošem. Měl by být.

„Máš dojem, že mi do toho nic není?“ přeptal se Kamil, jako kdyby si v Benových myšlenkách listoval. Dál se měřili očima. A Ben si najednou přestal být jistý, že do toho Kamilovi fakt nic není. Když svým způsobem je teď za to, jak často a jak luxusně si to dělám, zodpovědnej… Představuju si už jenom jeho, nepotřebuju ani žádný porno. Vybavuju si, co řekl, co udělal, jak to udělal… No, super! Dal bych si fakt říct už teď. Znovu.

Nahlas ale Ben neřekl nic. Kamil ho ještě chvilku pozoroval zpod přimhouřených očí, pak si olízl rty a prohodil: „No, jak chceš. Ale radím ti, ať si to ještě necháš projít hlavou.“

S těmi slovy se přemístil k Benovým nohám a začal rozvazovat uzly na jeho kotnících.

„Seš děsně panovačnej,“ ozval se Ben.

„Haha, a to je výtka nebo pochvala?“ pobavilo to Kamila.

„Jak kdy,“ uznal Ben, a protože už byl konečně volný, posadil se a ručníkem si začal utírat sperma z břicha.

Kamil Bena chvilku docela žádostivě sledoval, než mu navrhl: „Jestli chceš, běž si dát sprchu… Já to tu zatím uklidím a pak se můžeme konečně dát do tý chemie, hm?“

Benovi zacukalo v koutku: „Že by na ni konečně došlo?“

„Vypadá to nadějně. Protože ten rozkoukanej seroš tu nemám. No, ale jestli mi ještě chvilku budeš sedět nahej na posteli, tak za sebe tak úplně neručím…“

Ben malinko zčervenal, ale dokázal se podívat Kamilovi do očí, když mu odpovídal: „Já na sebe do čtvrtka nemám šahat – a ty na mě šahat můžeš, jo?“

„Dobrej postřeh,“ uculil se Kamil. „Zdrhej do tý koupelny, čistý ručníky jsou v tý pravý skříňce…“

„Vždyť to říkám. Seš děsně panovačnej!“ zopakoval Ben s úsměvem, pak se konečně zvedl, posbíral ze země své oblečení a odkráčel do koupelny.

Kamil se zohnul pro své slipy a začal si je navlékat. Kámo, ty ještě nemáš ani tucha, jak MOC panovačnej umím bejt! Ale když budeš chtít, tak ti to časem ukážu.