Kamil a Ben - Dohoda (15.)

Pondělní vyučování se Kamilovi i Benovi šíleně táhlo. V neděli se neviděli, protože Ben se „musel“ účastnit nějaké rodinné akce u babičky na chalupě, a tak se teď kluci o to víc těšili, že spolu odpoledne konečně budou zase sami.

Po škole zamířili, na pondělí poněkud netradičně, k Benovi domů. Kamil si totiž nemohl být jistý, jestli by se u nich v bytě náhodou zrovna neroztahoval Kryštof. Od toho čtvrtka se s ním neviděl, a tak se ho nemohl vyptat, jak je na tom s brigádou nebo s jinými odpoledními či večerními plány… Ne že by mě teda zrovna TOHLE zajímalo jako první, kdyby se mi konečně ten zmetek dostal pod ruky!

„Stejně je to divný,“ uvažoval nahlas Ben, protože spolu tohle téma zrovna rozebírali. „Že nebyl už tak dlouho doma… Co na to říkají vaši, že tak zmizel?“

„Nic,“ pokrčil Kamil rameny. „On už se párkrát takhle ve zkouškovým na pár dnů přistěhoval k někomu ze známejch na koleje… Víš jak, může si dělat, co chce, naši už mu do ničeho nekecají.“

„Mně to přijde, že ti nechce přijít na oči,“ odhadoval Ben. „Čeká, až trochu vychladneš.“

„To teda čeká marně,“ zatnul Kamil nevědomky ruce v pěst. „I kdyby přilezl domů až za měsíc, tak ho zabiju!“

Ben se pousmál. Měl Kamila rád takhle drsného a… obranářského… A i když samozřejmě věděl, že na žádné zabíjení nedojde, stejně mu to nedalo, aby to Kamilovi radši i nepřipomněl: „Hele, slíbils, že zabíjet ho nebudeš…“

Kamil se na Bena ohlédl… a vztek ho rázem přešel. „No, nebylo to spíš tak,“ usmál se na něj při té vzpomínce, „že tys mi řekl, ať se na nějaký zabíjení vykašlu? Ale nevzpomínám si, že bych ti slíbil, že to fakt udělám…“

„Slíbil,“ trval si Ben na svém. „Sice ne takhle doslovně… Ale vyplynulo to.“

„Jo tak vyplynulo… Mně z toho čtvrtka teda vyplynuly úplně jiný, důležitější věci!“ bavil se Kamil.

„A jaký?“ vyzvídal Ben.

„Že mám děsně drzou a neposlušnou hračku,“ dostalo se mu pobavené odpovědi.

„Aha… A to jsi zjistil až v ten čtvrtek, jo?“ provokoval Ben.

„Ne,“ zaksichtil se na něj Kamil, „to vím bohužel celou dobu… Ale v ten čtvrtek to dosáhlo vrcholu, haha!“ Pak se k Benovi naklonil a polohlasně to dovysvětlil: „A sice, když moje hračka málem dosáhla vrcholu s někým jiným než se mnou…“

Ben okamžitě zrudl ve tváři jako rajské jablíčko. „No… ale jenom málem…“

„Moc nechybělo!“ škádlil ho Kamil dál.

„Ehm… Nemohli bysme to dořešit až u nás doma? Protože… teď mi teda taky moc nechybí, haha,“ poukázal Ben na to, že už se mu zase v kalhotách začínají dít věci.

„Tím hůř!“ rozesmál se Kamil. „Si na to jenom vzpomeneš, a už máš chutě… To si piš, že to s tebou dořeším u vás doma! A zatím – nedáme zmrzku?“ kývnul hlavou k nedalekému stánku. „Zvu tě…“

„Tak dík, to já si určitě pár kopečků vyberu,“ souhlasil Ben vesele.

Po zbytek cesty kluci nad mraženou pochoutkou vykecávali o jiných věcech, především o třídním výletě, na který už za pár dnů měli odjet, ovšem sotva došli k Benovi domů, Kamil se vrátil k tomu, co slíbil, že s Benem dořeší.

A nutno dodat, že Ben už se těšil, až se k tomu Kamil vrátí. Když za sebou zamkl dveře svého pokoje a otočil se, Kamil už seděl na židli, čelem natočený do místnosti, ruce měl založené na hrudníku a přísně Bena pozoroval. „Tak do naha. Nezdržuj. Ať se můžu kouknout na vlastní oči, jak moc se ti líbí vzpomínání na čtvrtek…“

Ben nelenil a začal ze sebe shazovat oblečení; ty tam byly doby, kdy mu bylo trapné se před Kamilem svlékat… „To toho ale moc nenakoukáš,“ popichoval Kamila. „Teď už totiž na čtvrtek nevzpomínám…“

„Výmluvy,“ mávl rukou Kamil, zatímco si namlsaně užíval ten soukromý striptýz, který mu Ben chtě nechtě předváděl.

„Fakt ne,“ měl Ben potřebu to zopakovat, protože si zrovna sundával trenýrky… a jeho stojící penis okamžitě všem prozradil, že ať už Ben vzpomíná na cokoliv, rozhodně jsou to velice příjemné a vzrušující záležitosti.

Kamil se na Bena jenom vědoucně zaculil. Počkal si, až si Ben klekne a dá ruce za záda, šáhl si do batohu pro šátek a pomalu k Benovi došel. Klekl si před něj, zadíval se mu do očí… a Ben ty svoje zavřel. Věděl, co chce Kamil udělat, vycítil, že nemá smysl ho zkoušet ukecávat, ať to nedělá…, a vlastně si i docela dost přál, ať to Kamil udělá.

„Hodnej,“ okomentoval to Kamil stroze…, ale i tohle jedno slovíčko stačilo k tomu, aby se Benovým podbřiškem prohnaly další vzrušující vlny.

Kamil si toho samozřejmě všiml. „Hodnej…,“ zopakoval, zatímco Benovi omotával šátek kolem očí, „a nadrženej,“ dodal dráždivě. To je prostě úžasný, jak reaguje jenom na to, co říkám… a jak to říkám… Jestli mě bude někdy zlobit, tak si ho takhle rozdělám už ve třídě, haha. Jenom tím, co mu budu šeptat. Hmm… ale radši ne. To by se pak asi ostatní dost divili, kdybych je všechny o přestávce vyhodil s tím, že si Bena potřebuju rovnou i dodělat, haha… a sebe samozřejmě taky… No… ehm… ještě že už budou brzo prázdniny! Třeba mě během nich ta představa, jak si ho beru ve třídě, přejde…

Ben si zatím užíval Kamilovu blízkost… a pozornost. Vnímal, že Kamil klečí jenom kousek od něj…, poslouchal jeho dráždivá slůvka… a cítil, jak mu rovná šátek nad nosem… Líbilo se mu, že Kamil věnuje momentálně veškerou svou pozornost a péči jenom jemu.

A Kamil, skoro jako kdyby Benovy úvahy nějak vycítil, mu levou ruku obtočil kolem pasu, zatímco pravačkou mu sjel do rozkroku a začal ho tam jen tak ledabyle hladit a mačkat. „Na co teda myslíš teď? Když ne na čtvrtek?“ zeptal se potichu.

„No… na tebe…,“ přiznal Ben tiše.

Kamil se potěšeně usmál: „Správný odpovědi by ti šly! Teď jenom ještě aby byly pravdivý…“

„Tahle je,“ hlesl Ben. Já totiž myslím skoro pořád jenom na tebe…

Kamil polkl. Měl dojem, jako kdyby mu tím Ben říkal i něco víc, než co schoval do těch dvou slovíček… Radši tedy situaci zlehčil tím, že to celé otočil tak, aby se mu to víc hodilo do jeho hry: „Takže některý jiný odpovědi, který mi dáváš, jako pravdivý nejsou?“ snažil se znít rozhořčeně, zatímco Benův vzrušený penis stiskl o poznání silněji.

„Jsou! Jenom… hmmm… jenom někdy… některý… ach…,“ zkoušel se Ben nějak vymáčknout, ale Kamilova dlaň v rozkroku mu momentálně znemožňovala se soustředit.

„Že se vůbec ptám, že,“ bavil se Kamil. „Radši už buď zticha,“ dodal. A aby náhodou Bena nenapadlo tenhle jeho příkaz porušit, sklonil se k němu a dal mu pusu.

„Aaach…,“ zajíkl se Ben šťastně. Okamžitě začal Kamilovi ty jeho polibky oplácet a pro teď mu bylo úúúplně jedno, že ho Kamil přestal hladit v rozkroku, ale že mu místo toho začal oběma rukama bloudit po zádech. Užíval si to úplně neskutečně… a chviličku si užíval i to, že sám musí mít ruce za zády…, jenže pak už to prostě nemohl vydržet a opatrně, nesměle obtočil ruce kolem Kamilova pasu.

Kamil se Benovi usmál do pusy. Užuž se od něj odtahoval, aby ho za jeho troufalost vypeskoval…, ale pak si řekl, že to chvilku počká. Místo toho objal Bena pevněji…, prudce ho na sebe přitiskl, takže Ben mu do úst skoro vyhekl…, pak mu vjel rukou do vlasů…, zatáhl za ně…, zaklonil Benovi hlavu… a jazykem se zmocňoval jeho úst, aby mu dal najevo, kdo to tady pořád ještě vede.

Ben byl v sedmém nebi. Netroufl si bloudit rukama po Kamilově těle až takhle… hmm… dobyvačně, ale k naprosté spokojenosti mu stačilo, že se Kamil chová dobyvačně vůči němu… a že ho navíc nechal, aby se ho mohl taky dotýkat. Bylo to poprvé, co mu to Kamil dovolil…, a tak si to Ben neskutečně užíval a vůbec mu nevadilo, že je Kamil pořád ještě oblečený a že ho tedy může hladit a objímat jenom přes tričko.

No, akorát že Kamil mu to v pravém slova smyslu nedovolil. Ještě chvilku si užíval Benovy hladivé dlaně na svých zádech… a jeho tělo přitisknuté na tom svém… a jeho jazyk propletený s tím svým… Pak ale od Bena své rty odtáhl, opřel se svou rozpálenou tváří o tu Benovu, a zatímco se po tom docela nečekaném výbuchu vášně snažil popadnout dech, napomenul ho: „Ruce za záda. Fofrem!“

Ben ho okamžitě poslechl. „Promiň… Když to nešlo…,“ taky lapal po dechu.

„Já ti dám, nešlo! Seš čím dál drzejší a nevychovanější! Nemělo by to bejt spíš naopak?“ dostával se Kamil zase do ráže. Naoko. Ve skutečnosti ho Benovo vysvětlení tohohle jeho prohřešku spíš pobavilo… a hlavně potěšilo…

„Asi mělo,“ hlesl Ben kajícně. Naoko. Ve skutečnosti ho samozřejmě bavilo chovat se drze a nevychovaně… a střídat to s tím, kdy je naopak poslušný… a povolný…

„Tak asi!“ odfrkl Kamil, přestal Bena objímat a opatrně se vyhrabal na nohy. „Ty máš jediný štěstí,“ začal se rychle svlékat donaha, „že když jsem se byl v tom obchodě s hračkama zeptat, jestli tě v rámci záruky můžu vyměnit, tak mi řekli, že ne. Že už si tě musím nechat napořád.“

„To řekli…?“ Benovi se z toho úplně rozbušilo srdce. Napořád… to je… aaach… Rychle se ale vrátil zpátky do hry: „A neříkali, že hračka má taky právo se k tomu vyjádřit? A nechat se třeba vyměnit? Když je hodně, hodně, hodně nespokojená tam, kde teď je?“

„Ne, to neříkali. Protože hračka žádný práva nemá,“ utřel ho Kamil, nohou odsunul všechno své oblečení bokem a vytáhl si z batohu kus provazu. A navíc bych se dooost divil, kdyby zrovna tahle hračka byla hodně, hodně, hodně nespokojená…

„Hm, nevím, jestli by s tím Liga na obranu nespokojenejch hraček tak úplně souhlasila,“ uculoval se Ben, zatímco vnímal, jak si Kamil kleká za něj… a jak mu svazuje ruce k sobě. Hmmm… tahle hračka je ale hodně, hodně, hodně moc spokojená… a nikdy se vyměnit nenechá…

„Mně je nějaká liga úplně u prdele,“ ujistil ho Kamil, když dotahoval uzel na Benových zápěstích. „Já se prostě postarám o to, že ty si rozhodně nikam stěžovat nepůjdeš.“

Benovým tělem se rozbíhaly další a další vlny vzrušení… a to si zatím ani nezačal představovat, jak se o to Kamil asi tak postará… „Nepůjdu, slibuju,“ zahrál si teď na tu poddajnou, poslušnou hračku.

„Nakecat mi můžeš, co chceš, že, jak jsi to ostatně před chvílí sám potvrdil… Spíš si tě přivážu k posteli,“ vyskočil Kamil na nohy, „hodně, hodně pevně,“ doplnil, zatímco Bena obcházel, „a ty už prostě nepůjdeš nikdy nikam,“ dosdílel s ním svůj plán, když si před něj zase klekal.

„Ehm… tak jo…,“ polkl Ben vzrušeně.

A Kamil jenom s úsměvem zakroutil hlavou… a pak už mluvit přestal. Levou rukou znovu Bena objal kolem pasu… a pravačkou se začal věnovat jeho nadrženému penisu. Když ze svý snad spokojený hračky udělám uspokojenou hračku, tak tím určitě nemůžu nic pokazit, haha…

„Aaach…,“ vydechl Ben roztouženě… a na Kamila jeho pootevřené rty zapůsobily jako magnet, takže se sklonil a nedočkavě se na ně přisál svými rty. Nepřestával pumpovat Benův penis, naopak zrychloval a zrychloval… a užíval si, jak sebou Ben vzrušeně škube a jak se snaží to všechno uvzdychat a udýchat… a ulíbat…

Jakmile Kamil Bena dostal svou obratnou péčí až k bráně do ráje a Ben se s hlasitým vyheknutím přímo do Kamilových úst propnul v zádech, Kamil ho přestal líbat, objal ho kolem pasu pevněji a opřel ho o sebe; jeho penis ale dál třel a mačkal.

Když sebou Ben přestal házet ve slastných křečích a jen se o Kamila udýchaně opíral, Kamil mu naposledy přejel dlaní přes penis a polohlasně se zeptal: „Tak co, ještě uvažuješ o nějakejch stížnostech u tý ligy?“

„Neee,“ zavrněl mu Ben rozkošnicky někam do ramene. „Já jsem o tom ani nikdy neuvažoval…“

„No, když víš, že taková nějaká organizace vůbec existuje, tak ses o to asi z nějakýho důvodu zajímal, že,“ odpověděl mu Kamil poťouchle. Vmanévroval Bena, ať si sedne na paty, a pak se od něj trochu odtáhl, aby si mohl do dlaně setřít Benovo sperma, které mu pomalu stékalo po stehně. „Hele, potřebuju se jít opláchnout… Nenatrefím tam na někoho?“

„Neboj, naše bysme nepřeslechli, kdyby už přišli domů,“ uklidnil ho Ben s úsměvem.

Kamil si tedy odběhl do koupelny a rovnou si tam ve skříňce vyzvedl ručník.

Po návratu do pokoje si nejdřív na posteli připravil už tradiční ležení s ručníkem přehozeným přes prostěradlo a se všemi pomůckami přichystanými po ruce, potom přešel ke stále na patách posedávajícímu Benovi, chytil ho za paži, pomohl mu na nohy a odvedl si ho k posteli. Položil si ho na bok, čelem ke zdi, a poručil mu, ať pokrčí nohy a stočí se tak trochu do klubíčka. Natěšeně se zadíval na jeho vystrčený zadek… a na dírku, která ho vyloženě zvala, aby si s ní pohrál… Moooc rád! Pohodlně se usadil na koberec na paty a podal si lubrikační gel.

Ben hlasitě vydechl, když ucítil, jak do něj Kamil vsunul prst. A pak zalapal po dechu… a trhavě vydechl podruhé, to když v něm Kamil tím prstem dráždivě zamlel. Ben se spokojeně zavrtěl. Měl rád nejenom to dráždění jako takové, ten zvláštní tlak uvnitř sebe a přitom takové rozechvívající šimrání, ale liboval si i v tom pocitu, že se někdo takhle jakože proti jeho vůli zmocňuje nejintimnějšího místa na jeho těle. Uvnitř jeho těla. A užíval si to o to víc, když u toho Kamil, tak jako teď, mlčel. Jasně, miloval i to jejich vzájemné provokování, nebo to, když ho Kamil různě napomínal a cepoval a když mu svými slovy i tím, jak je pronášel, dával najevo, kde je čí místo… Ale když byl naopak úplně zticha, mohl si Ben zatím představovat… mnohem zvrácenější věci. Z Kamila se v Benových fantaziích mohl aspoň na chvilku stát nějaký zvrhlý únosce…, věznitel…, lékař… Ben měl těch představ v zásobě několik, a tak si jednu vybral a ladil si ji podle toho, jak do něj Kamil zastrkával svůj prst. A pak dva prsty. A pak vibrátor.

Kamil si podal dálkové ovládaní a začal si hrát s intenzitou vibrací, zatímco vibrátor do Bena zasunoval… a zase ho z něj vytahoval. A pak ho něco napadlo. Měl sice s Benem původně jiné plány…, ale ve vteřině je překopal.

Se škodolibým úsměvem zasunul vibrátor do Bena až na doraz…, vibrace ještě trochu zesílil… a pak se vyhoupl k Benovi na postel a přetočil ho na záda. Roztáhl mu nohy od sebe a začal mu dlaní přejíždět po už zase vzrušeném penisu. Sklonil se a chvilku Bena v rozkroku olizoval jako lízátko, zatímco druhou rukou přidržoval vibrátor, aby z Bena nevyklouzl…, a když se z Bena začalo drát stále hlasitější vzdychání, zeptal se ho: „Hele, ještě pořád platí, jak jsi posledně říkal, že chceš, abych ti na chvilku rozvázal ruce? Aby sis mohl hrát taky…?“

„Jo…,“ odpověděl Ben přesně podle Kamilova očekávání.

„A budeš hodnej? Když tě teda rozvážu?“ ujišťoval se Kamil.

„Ehm…, definuj to hodnej…,“ uculil se Ben. V duchu už si představoval, kde všude a jak by se mohl Kamila dotýkat…, a nebyl si jistý, co z toho by mu Kamil chtěl dovolit, a co už ne…

„Aha!“ rozesmál se Kamil a škádlivě Bena do penisu jenom tak jemně kousl. „To mě taky mohlo napadnout, že moje drzá, nevychovaná hračka slyší takový slovo poprvý v životě… Tak momentálně by to hodnej znamenalo, že si nesundáš šátek z očí… a že poslechneš každej můj další příkaz…“

„Tak to nejsou žádný nesplnitelný požadavky, to asi tvá hračka zvládne,“ zašťuřil se Ben.

Kamil si Bena tedy zase přetočil na bok a rozvázal mu ruce. Pak ho převalil zpátky na záda, usadil se mezi jeho rozkročenýma nohama na paty a vzal si do ruky dálkové ovládání od vibrátoru. „Fajn,“ prohodil a měl co dělat, aby udržel vážný tón. „A teď si ho pěkně vyhoníš.“

„Co…?“ nebyl si Ben jistý, jestli dobře slyšel.

„Jak – co? No svý péro! Který si o to vyloženě říká!“ bavil se Kamil.

„Na to teda zapomeň! Tohle dělat nebudu!“ odporoval Ben.

„Ale já jsem se tě neptal, jestli budeš nebo nebudeš! Já jsem ti řekl, ať to uděláš!“ zpřísnil Kamil svůj tón… a taky zvýšil intenzitu vibrací.

„Ach…,“ trhnul sebou Ben a rukama položenýma vedle těla sevřel ručník. „Ne, Kamile, tohle… tohle nechci dělat…,“ zaškemral.

„Vždyť jsi říkal, že si chceš hrát!“ připomenul mu Kamil poťouchle.

„Ale s tebou!“ čertil se Ben.

„Se mnou si můžeš hrát až poté, co uvidím, jestli si umíš hrát sám se sebou. A neodmlouvej už!“ snažil se Kamil udělat přítrž dalším Benovým námitkám.

Ben zničeně vzdychl. Jenom si zkusil představit, že by Kamilovi vyhověl…, a okamžitě zčervenal ve tvářích: „Kamile,“ zkusil to znovu ještě prosebnějším tónem, „tak to mi ty ruce zase radši svaž… a… a dělej si se mnou všechno, co chceš…, ale tohle fakt nechtěj…“

Kamil si musel zkousnout rty. Týjo, on je tak sladkej…, ještě chvilku a normálně by mě ukecal… Ale žádný takový! Vší silou se přinutil, aby jeho hlas zněl tvrdě: „Já nepotřebuju žádný tvý svolení, abych tě svázal a abych si s tebou dělal, co chci! Na to ostatně zase brzo dojde, neboj. Ale teď mě poslechneš, hned. Bez dalšího remcání. A to ještě můžeš bejt rád, že ti nechám ten šátek. Příště už se mi totiž budeš dívat do očí…“

Ben nasucho polkl. No, to jsem teda zvědavej… Nenecháš mě dívat se ti do očí, ani když mi dáváš pusu…

Kamil Bena ještě chviličku pozoroval, jak se to v něm pere…, a pak se mu ho přece jenom zželelo, a tak se rozhodl, že mu s tím trochu pomůže. Chytl Bena po kolenem a trochu si ho nadzvedl, aby snáz dosáhl na vibrátor, který Benovi pořád ještě šimravě dráždil útroby, a začal ho z Bena vytahovat… a zase ho do něj vsunovat. „Tak dělej, Bene,“ pobídl ho znovu. „Můžeš si u toho zatím představovat, že… hmm… jsem se dověděl, že si moje neposlušná hračka fakt chtěla jít někam stěžovat…, a tak jsem se hodně, hodně naštval… a odtáhl jsem tě do jedný opuštěný chaty někde uprostřed lesa…“

„Hmmm…,“ zavrněl Ben vzrušeně… a pravou ruku si přesunul do rozkroku skoro automaticky.

Kamil se na chviličku odmlčel a rozrušeně polkl. Hrozně moc se mu líbilo dívat se, jak se Ben dotýká sám sebe… „No, a v tý chatě byl akorát velkej dřevěnej stůl, ke kterýmu jsem tě přivázal. Na břicho. Pěkně do iks. Hodně pevně, aby ses nemohl pohnout ani o kousíček,“ pokračoval Kamil v líčení jedné ze svých oblíbených představ, zatímco dál v Benovi pohyboval vibrátorem.

„Aaach…,“ vydechl Ben rozrušeně a začal si pumpovat penis o něco rychleji.

„Hm… a taky jsem ti ucpal pusu, aby tě náhodou nebylo slyšet, kdyby šel třeba někdo kolem. Protože mi bylo jasný, že budeš řvát… a že mi budeš hodně nahlas nadávat…, což je sice děsně rajcovní…, jenže jsem to nemohl riskovat…, takže i když jsi sebou pořád házel, stejně jsem ti nacpal do pusy roubík…,“ vzrušoval Kamil tím vyprávěním nejenom Bena, ale i sebe. A to tak, že hodně.

Ben lapal po dechu čím dál hlasitěji… a vůbec si nebyl jistý, jestli si ten Kamilův příběh stihne poslechnout až do konce… Vtom ucítil, jak ho Kamil chytá za ruku a zastavuje ho. Užuž se z něj dralo zklamané vzdychnutí, ale Kamil mu řekl: „Chvilku na mě počkej…“ A ze zklamání se jako mávnutím kouzelného proutku stalo nadšení.

Kamil z Bena opatrně vyndal vibrátor…, rychle si potřel svůj vydrážděný penis pořádnou vrstvou lubrikantu… a pak už nedočkavě chytil Bena pod koleny, přitáhl si ho blíž k sobě a nadzvedl si ho, aby se do něj co nejsnáz dostal.

Ben ucítil, jak do něj Kamil zasunuje svůj penis…, a vzrušeně vyhekl. Počkal si, až do něj Kamil vnikne až po kořen… a až zase vyklouzne… a znovu přirazí…, a pak si Ben znovu začal pumpovat penis. Pomalu, aby dal Kamilovi čas si to taky pořádně užít.

„Eh,“ vyhekl Kamil, když do Bena znovu přirazil, „a jestli si chceš ještě něco představovat,“ zase z Bena skoro vyklouzl, „tak si představuj, jak si na tebe v tý chatě beru rákosku,“ dořekl – a znovu do Bena přirazil. Tohle už není moje až tak oblíbená představa…, ale co jsem si tak všiml, tak Bena to docela bere… Já už si teď každopádně nic představovat nepotřebuju. Mně stačí dívat se na to, jak sebou pode mnou škube…, a do toho ty jeho vzrušený steny…, protože už každou chvilku bude…

A Ben už taky žádné další představy nepotřeboval. Přísnej, hooodně naštvanej Kamil s rákoskou v ruce… no, to teda… aaach… Ale teď už… ach… mi stačí, jak si mě právě teď drží… aaach hmmm… a jak si mě tak trochu znásilňuje…

Pro Bena bylo nové a líbilo se mu, že si sám může ovlivňovat tempo a způsob, jakým se přivádí k orgasmu, zatímco do něj Kamil přiráží. Zkoušel se s Kamilem tak nějak sladit…, ale popravdě, neměl k tomu dost času. Těch slastných pocitů na něj bylo až příliš…, a tak využil toho, že se tentokrát nemusí spoléhat na to, kdy a jestli vůbec ho Kamil nechá vystříkat, a přestal své vyvrcholení oddalovat. A zatímco sebou jeho tělo trhalo v orgasmických křečích a na břicho mu dopadalo sperma, cítil, jak do něj stříká Kamil. Ben měl šílenou chuť si strhnout šátek z očí a Kamila při jeho vlastním orgasmu sledovat, ale nedovolil si to. Ne že by mi vadilo, že by si mě kvůli tomu od příště zase hezky pevně svazoval, abych si na ten šátek nedosáhl… to spíš naopak, hihi… ale byla by škoda, že by mi už nikdy příště nevěřil, kdybych mu slíbil, že budu poslušnej…

Kamil z Bena s tak trochu zadýchaným, ale maximálně spokojeným výrazem ve tváři vyklouzl. „Líbilo?“ přeptal se Bena, i když jeho úsměv mu tu odpověď už dávno dal.

„Hmmm…,“ souhlasil Ben vrnivě.

„No vidíš, a to bylo keců, jak se ti do toho nechce,“ neodpustil si Kamil, aby to Benovi pobaveně nepřipomněl, zatímco mu zpod zadku vytahoval ručník.

„Bych chtěl vidět, jak by se tobě do něčeho takovýho chtělo,“ ušklíbl se Ben.

„Chtít můžeš, haha, ale to je asi tak všechno,“ zasmál se Kamil a začal Benovi z břicha utírat sperma. „Chceš si dát sprchu?“ přeptal se.

„S tebou…?“ přál si Ben. Stále měl šátek přes oči, a tak už si představoval, jak si ho Kamil do koupelny odvede…

„Vždyť jsi říkal, že vaši dneska přijdou brzo, proto jsme taky chtěli co nejdřív vypadnout do toho kina…“

„Já vím,“ povzdychl si Ben a posadil se. „Tak já se rychle opláchnu a půjdeme…“

„Fajn,“ souhlasil Kamil a sundal Benovi z očí ten šátek.

Ben několikrát zamrkal, jak se snažil popasovat se s tím náhlým přívalem světla…, a pak se Kamilovi zadíval do očí. Má nádherný oči… zvlášť takhle těsně po…

Kamil nasucho polkl. Jestli se na mě bude ještě chvilku takhle dívat, tak se na nějaký kino vyseru… Povalím ho zpátky na postel a… a prostě si ho vezmu znovu…, i když možná trochu něžnějc…, abych ho u toho mohl objímat… a on mě… Radši od Bena odvrátil zrak a začal se rozhlížet po svém oblečení. „Tak na co čekáš? Mohli bysme v kině ještě stihnout to levnější časový okno…“

Ben se taky začal zvedat z postele: „Pf, ty chceš jako na svý hračce šetřit? To se ale té Lize na obranu zneužívanejch hraček fakticky líbit nebude!“

Kamilovi zacukaly koutky: „Koukám, že ti tu ligu budu muset příště dostat z hlavy trochu drsnějc!“

Ben se rozesmál: „No, tak z tohohle tvýho prohlášení tam začnou rovnou omdlívat…“

Kamil se natáhl a Bena, který už mířil ke dveřím, ještě stihl pořádně plácnout po zadku: „Fofruj do tý sprchy, ty ligo!“

Ben se po Kamilovi akorát se smíchem ohnal, ale pak už si dal říct a spěchal do koupelny.

Kino si kluci užili, stejně jako následnou zastávku v jejich oblíbené hamburgrárně. Když navíc mezitím Kamilovi přišlo na Facebook info, že mu odpadá zítřejší basketbalový trénink, kluci se rovnou domluvili, že stráví zítřejší odpoledne zase spolu, a tak se jim pak na zastávce loučilo celkem snadno.

Kamil dorazil domů ve vynikající náladě. Zamčeno nebylo, ale překvapilo ho, že je doma podezřelé ticho – žádná puštěná telka, žádné šramocení v kuchyni… No jo vlastně, pondělí! Naši jsou zase v tanečních… Na jedný z posledních lekcí, protože přes léto kurzy nejsou… Ale jak to, že teda nebylo zamčeno…? Ty vole, že by byl brácha konečně doma?! No tak jo, proč ne! Tím líp, že tu nejsou naši! Aspoň si to s ním budu moct pořádně vyřídit a nikdo se nás nebude na nic vyptávat!!!

Kamil bez zaklepání rozrazil dveře do Kryštofova pokoje a vlítnul dovnitř. Kryštof posedával nebo spíš polehával na posteli a koukal do nějakých skript. Teď ke Kamilovi tázavě zvedl oči. Ten zůstal stát mezi dveřmi a pohrdavě na bráchu vypálil: „No ne! Konečně sis troufl domů, ty srabe?!“

Chvíli jeden na druhého chladně hleděli, než se Kryštof uráčil mu odpovědět: „Jako že bych se bál přijít? Kvůli tobě?“

„A ne snad?!“

„Ne,“ zavřel Kryštof skripta a odhodil je vedle sebe. „Dal jsem čas na vydejchání tobě. Nerad bych tě musel zase zpacifikovat jako posledně…, i když vlastně… No, každopádně, co potřebuješ?“ posadil se na posteli a zahleděl se na Kamila klidným, vyčkávavým pohledem.

„Rozbít ti držku!“ kopnul Kamil do dveří, aby je zavřel, a udělal dva kroky směrem ke Kryštofovi.

„Máš zajímavý potřeby… A za co by to tak jako mělo bejt? Za to, jak jste si s Benem díky mně užili čtvrteční večer?“ bavil se Kryštof.

„Užívali jsme si ho i bez tebe!“ procedil Kamil skrz zaťaté čelisti.

„Čímž nepopíráš, že se mnou se vám to líbilo taky, haha…,“ chytil ho Kryštof za slovo.

Kamil se celý našponoval, dlaně sevřel v pěst a užuž se připravoval k tomu, že se na Kryštofa vrhne, když v tom brácha dodal: „Mimochodem, jste děsní amatéři…“

Tato poznámka Kamila zarazila: „Co…? V čem jako?“

Kryštof se na Kamila jenom ušklíbl, přidřepl si, vysunul úložný box zpod postele a vytáhl z něj velkou černou sportovní tašku. Tu pak hodil na postel, rozepnul zip, o krok ustoupil a Kamila gestem vybídl, ať se dovnitř podívá sám.

Kamil na bráchu podezřívavě přimhouřil oči, pak v něm ale zvítězila zvědavost a tak přišel blíž. To, co v té tašce uviděl, ho dokonale odzbrojilo: byla plná erotických a bdsm pomůcek. Provazy, řemeny, pouta, roubíky, anální kolíky, vibrátory… Kamilovi to nedalo a začal se těmi věcmi přehrabovat. No… ty… vole… Tak tohle je teda… sbírka… To by mě nikdy dřív nenapadlo, že zrovna u bráchy najdu něco takovýho… A co teprve Ben, ten by zíral, kdyby tu byl taky! A pěkně by u toho zrudnul, hihi… Týjo, tohle, to… to ani netuším, co to jako má bejt… No, a tohle je zase celkem jasný… A Kamil vzal do ruky vakuovou pumpu na penis, vytáhl ji z tašky ven… a se zdviženým obočím se otočil na bráchu. „Jsi nikdy neříkal, že máš tu brigádu v sexshopu,“ poznamenal napůl posměšně, napůl pořád ještě tak trochu nevěřícně.

Kryštof Kamila pozoroval se zvědavým úsměškem: „Protože nemám. Ale kámoš má, haha… Chceš si to vyzkoušet?“ kývnul hlavou k věcičce, kterou Kamil ještě pořád držel v ruce.

„Cože?“ vytřeštil na něj Kamil oči. „Hráblo ti?! To teda fakt nechci!“ a radši tu pumpu odhodil zpátky do tašky.

„Hm, ale já jo,“ prohodil Kryštof záhadně…, a než Kamilovi vůbec stihlo dojít, jak to myslel nebo mohl myslet, Kryštof za něj přiskočil, popadl ho za ruce, hbitě mu je zkroutil za záda – a kolem zápěstí mu zacvakl pouta.

Kamil jenom ohromeně zamrkal. Ty vole, jak to jako stihl…? To ty pouta musel mít celou dobu v kapse, normálně byl na mě nachystanej! To je ale taková podrazácká sketa!!! „Ty hajzle jeden zasranej, okamžitě mě pusť!“ nebral si servítky.

Kryštof se ale jenom uchechtl, povalil Kamila na zem na břicho a klekl si mu na nohy, takže se Kamil nemohl skoro vůbec hýbat. „Nebo co?“ přeptal se posměšně.

Kamil sebou začal házet a škubat, aby se z Kryštofova sevření nějak vysmekl: „Nebo tě zkopu tak, že tě naši nepoznaj!!!“

„Jako pokus o vtip dobrý,“ bavil se Kryštof, „ale každopádně díky za varování…“ A s těmi slovy se natáhl, shodil z postele na zem tu tašku, aby do ní pohodlněji dosáhl, a zalovil v ní.

Kamil sebou začal mrskat o to víc: „Ne! Pusť mě, ty kreténe! Slyšíš? Dělej!“

„Sorry, ale já nejsem Ben, na mě to tvý rozkazování neplatí,“ vysmíval se mu Kryštof, zatímco si z tašky podal řemen a spoutal jím Kamilovi nohy těsně nad koleny. Aniž by si něco dělal z Kamilových nadávek, dalším řemenem mu spoutal kotníky a třetím řemenem mu potom přitáhl zápěstí a kotníky k sobě. Miluju tuhle hogtie polohu! Ale že se mi poštěstí si ji vyzkoušet i na bráchovi, toho bych se teda nenadál…

Kamil teď ležel na zemi úplně bezmocný. Tohle prostě musí bejt blbej vtip! Pitomý, zasraný dežaví! Jak jsem se jako do týhle situace zase tak rychle dostal?! Aspoň, že tu tentokrát Ben není, uf… Ale stejně! Co si o sobě ten hajzl myslí? Co si jako myslí, že bude?!

Kryštof Kamila povalil na bok a zadíval se mu do očí. „Tak co, ještě máš chuť do mě kopat, nebo už tě to přešlo…?“

„Mám ještě milionkrát větší chuť, kreténe! Jdi si, do prdele, tohle všechno zkoušet na nějakýho toho svýho… pf, učitele,“ prskl po něm Kamil jedovatě.

„Učitel učil mě, ten tu nebyl od toho, abych si na něm já něco zkoušel,“ opravil ho Kryštof hlasem tak klidným, jako kdyby mu popisoval, jaké je venku počasí. „No, každopádně… teď bych mohl něco z toho já naučit tebe…“

Kamil na něj nevěřícně zazíral. „Tobě prostě úplně přeskočilo! Nebo jedeš v nějakým fetu, to jinak není možný! Nepotřebuju se od tebe nic učit, ty magore jeden pošahanej! A pusť mě!“ začal sebou znovu škubat.

Kryštof ho s lehce pobaveným výrazem ve tváři pozoroval, jeho urážky ho nechávaly chladným. „Je ti jasný, že i kdybys to zopakoval stokrát dokola a pořád tu sebou házel jako šílenej, tak tě nepustím, že jo? Tak co kdyby ses nejdřív zkusil trochu uklidnit, ať si můžeme normálně promluvit…“

„S uklidňováním jdi do hajzlu!“ zařval na něj Kamil. „A sám jdi do hajzlu taky!!!“

„Trochu si hlídej volume, nebo na nás přilítnou sousedi…,“ doporučil mu Kryštof.

„Seru na to!!! Jasný? Je mi to úplně u prdele! Ať si sem přilítne, kdo chce!!!“ vztekal se Kamil.

„Hm,“ pokrčil rameny Kryštof, „tak jak chceš…“ A sáhl do tašky, vytáhl z ní černý kuličkový roubík a zamával s ním Kamilovi před očima.

Kamil sebou přestal házet a s lehce vyděšeným výrazem se na Kryštofa zahleděl: „Ne… To neuděláš!“

„O co?“ ušklíbl se Kryštof.

Kamil se užuž nadechoval k odpovědi, jenže pak mu došlo, že to by musel otevřít pusu…, a to se mu zrovna teď chtělo ze všeho nejmíň. Ovšem Kryštofovi bylo úplně jedno, co se Kamilovi chce nebo nechce. I když sebou Kamil začal znovu mrskat, Kryštof mu stiskl nos, počkal si, až Kamil zalapá po dechu…, a pak mu kuličkový roubík do pusy nacpal. Řemínek mu pevně utáhl za hlavou… a tlumené nesrozumitelné huhňání, které se teď z Kamila dralo místo nadávek, mu znělo jako odměna za dobře odvedenou práci.

Kamila opouštěly nápady, jak se z téhle svízelné situace dostat. Co se mnou chce do prdele ještě všechno dělat? Nemůžu se vůbec hejbat, svázal mě jako nějakej zasranej balík slámy… a teď už nemůžu ani mluvit… Což je na jednu stranu celý pěkně v prdeli, ale na druhou stranu klobouk dolů, takhle nějak to má asi vypadat, když chce někdo někoho dokonale znehybnit…

To už ale Kryštof znovu sahal do tašky – a tentokrát si z ní vytáhl sáček s asi deseti dřevěnými kolíčky. „Když se mnou nechceš mluvit po dobrým, tak si tě holt rozmluvím tak nějak po zlým, co mi zbejvá,“ pronesl, sedl si před Kamila na paty a pak mu vyhrnul tričko až ke krku.

Kamilovi došlo, co se Kryštof chystá udělat, a tak sebou nesouhlasně zamlel, ale Kryštof si ho přidržel za paži a napomenul ho: „Přestaň se vzpouzet, máš to zbytečný! Nebo spíš si to tím svým škubáním uděláš ještě horší, haha…“

Na Kamila ovšem takové napomínání neplatilo, a tak si Kryštof jenom odfrkl, zalovil v sáčku, vytáhl jeden z kolíčků – a připnul ho Kamilovi přímo na bradavku.

Kamil sebou trhnul a z pusy mu utekla spousta nadávek, tím roubíkem byly ovšem změněné jen do nesrozumitelného mumlání. Aúúú! To je ale sketa! Já jsem se pro Bena pěkně dlouho vybíral s kolíčkama, který zdaleka tak nebolej…, a Kryštof má očividně naopak vybraný ty, co bolej jako prase… Zmetek jeden zasranej!

Kryštof nedal Kamilovi ani chvilku na to, aby si na ten pocit nějak zvykl, a přicvakl mu kolíček i na druhou bradavku. Ne zrovna jemně za oba zatahal… a hned k nim přidal ještě další dva kolíčky. Pak za ně tak nějak na střídačku tahal dál, zatímco Kamil se na koberci kroutil a svíjel, co mu to spoutání a Kryštofova ruka svírající mu paži dovolily. Hm, no svíjí se teda solidně… Ten se v bolesti očividně nevyžívá, spíš ho fakt baví svazovat a trápit někoho jinýho… Ale to máš blbý, brácha, jako chlap musíš něco vydržet…

Kamil si vydechl, když Kryštof odtáhl ruku od jeho hrudníku a přestal si hrát s těmi kolíčky. Jenže sotva zaznamenal, kam Kryštofova ruka míří teď, začal sebou zase zuřivě škubat – a to i přesto, že si tím sám ty kolíčky bolestivě rozhoupával.

„Už jsem ti říkal, ať se tak nevzpouzíš, děláš si to horší,“ upozornil ho Kryštof jakoby nic. Kamilovi to ale v tuhle chvíli bylo jedno: to jediné, co potřeboval, bylo dát Kryštofovi najevo, že se mu ani za mák nelíbí to, jak mu rozepíná kalhoty… a jak mu je potom pomalu shrnuje až ke spoutaným kolenům… Boxerky mu Kryštof jenom poodhrnul – a další kolíček přicvakl na jemnou, napjatou kůži na Kamilově podbřišku. A další ještě o kousíček níž. Pak se Kamilovi vyzývavě zahleděl do očí: „Je ti jasný, kam přijde ten další, že jo?“

Kamil začal prudce vrtět hlavou. Do roubíku huhlal další a další nadávky, ale zároveň mu došlo, že kdyby mu teď Kryštof ten roubík sundal, asi by ho i poprosil, ať to nedělá.

A Kryštof si to v jeho očích asi tak nějak přečetl, protože se ho zeptal: „Takže co? Už si konečně můžeme normálně promluvit? Nebo je ještě brzo?“ A s těmi slovy natáhl ruku – a začal Kamilovi ty kolíčky z bradavek sundávat. Kamil sebou při každém tom bolestivém štípnutí trhnul, ale zvládl u toho i zakývat hlavou, jako že už je teda ochotný si poslechnout, co má Kryštof na srdci.

„Fajn,“ vzal to Kryštof na vědomí a sundal Kamilovi i ty kolíčky z podbřišku. Vyhoupl se na nohy, došel ke starší dřevěné židli, kterou využíval pro odkládání oblečení, všechny roznošené věci z ní shodil a donesl si ji doprostřed pokoje. Pak si přidřepl ke Kamilovi a uvolnil řemen, který mu stahoval nohy a zápěstí k sobě. Nakonec Kamila zvedl ze země a jako nějaký pytel brambor ho odtáhl k židli a posadil ho na ni. Odemkl mu pouta, ale jenom proto, aby mu mohl rychlým pohybem složit ruce za opěradlo a spoutat mu je znovu.

Všechno se to odehrálo tak rychle, že se Kamil nevzmohl vůbec na nic. Ne že by si to nějak vyčítal; bylo mu čím dál jasnější, že i kdyby se snažil sebevíc, z bráchovy moci se nedostane dřív, než dokud ho Kryštof prostě sám nebude chtít propustit… S povděkem zavnímal, jak mu Kryštof uvolňuje řemínek od roubíku. Sotva mu ho Kryštof vytáhl z pusy, měl Kamil tisíc chutí proměnit se v Hulka a seřvat bráchu na tři doby, ale vší silou se donutil do klidu a naoko vyrovnaným hlasem se zeptal: „Tak to vybal… O čem se mnou chceš mluvit?“

Kryštof si přitáhl od psacího stolu druhou židli a sedl si přímo naproti Kamilovi. Zadíval se mu do očí, snažil se odhadnout, jak co nejlíp podat to, co se mu chystá říct… „Chtěl bych ti navrhnout takovou dohodu, brácha,“ začal. „Očividně tě tohle všechno,“ kývl hlavou k té své tašce, „zaujalo… Takže mě napadlo, že ty mě necháš, ať ti ukážu, co a jak. Ať ti to ukážu na tobě, to jako abysme si rozuměli. Prostě si pěkně pomalu, postupně vyzkoušíš, jak to jde celý dělat trochu jinak. No, a na oplátku si pak můžeš něco z tý tašky půjčit a pohrát si s Benem.“

Kamil vracel Kryštofovi jeho upřený pohled. Snažil se nějak to celé… pobrat. Nechtěl vůbec věřit tomu, že by to Kryštof mohl myslet vážně…, ale v očích mu četl, že to vážně myslí. Ta nabídka jako taková se mu líbila… Teda samozřejmě ta druhá část!!! Protože jsem si jistej, že Benovi by se takovýhle překvápko líbilo moc… No, ale s tou první částí si ten zmetek prostě MUSÍ dělat prdel! To není jinak možný!!! Užuž chtěl bráchovi přesně tohle vpálit do tváře, ale na poslední chvíli se ovládl a pokusil se promluvit tichým, smířlivým hlasem: „Hele, v ten čtvrtek ti přece muselo dojít, že já na tohle nejsem, ne?“

„Na co konkrétně?“ opáčil Kryštof.

„No na tohle všechno!“ odfrkl Kamil a výmluvně se zamlel v poutech. „Líbí se mi hrát si s Benem, ale absolutně se mi nelíbí, aby to někdo dělal mně!“

„Kdybys nekecal,“ ušklíbl se na něj Kryštof. „Posledně jsi rozhodně nevypadal, že se ti to absolutně nelíbí, bráško. Skoro celou dobu ti stál.“

Kamil v duchu soptil. Čeho všeho si ten zmetek nevšiml!!! „Protože jsi mě donutil, aby se mi to líbilo! Donutils mě, ať to udělám Benovi, a tím pádem…“

„Nedonutil jsem tě, aby se ti to líbilo,“ skočil mu Kryštof do řeči. „Donutil jsem tě, ať si to vyzkoušíš. Jaký to je, bejt svázanej… a muset někoho poslouchat. To, že se ti to líbí, už jsi pak zjistil sám… A to samý navrhuju i na dnešek. Akorát u toho dnes nebude Ben.“ Pak Kryštof jen tak mimochodem zajel dlaní Kamilovi do rozkroku… a přes látku boxerek mu začal promačkávat penis. „Budu se tím pádem moct věnovat jenom tobě…“

Kamil ucítil, jak se mu penis pomalu, ale jistě snaží postavit do pozoru. Ty seš takovej zrádce! Jak se ti může něco takovýho líbit?! A proti své vůli se navíc začal tou Kryštofovou dohodou doopravdy zabývat. Sice na ní zatím jenom hledal zádrhele…, ale už to, že ji rovnou nezapudil jako totálně nesmyslnou, ho dost mátlo… „Ehm, a… co když se mi to tím pádem dneska líbit nebude? Právě proto, že tu není Ben?“

„Tak toho necháme,“ pokrčil Kryštof rameny… a dál Kamila dráždil v rozkroku.

Kamil se zavrtěl, ale neměl samozřejmě nejmenší šanci dostat se z dosahu bráchovy hladící dlaně. „To jako fakt? To ti mám věřit? Že bys mě najednou jenom tak pustil, kdybych řekl, že s tím chci přestat?“

„A ty bys Bena copak nepustil, kdybys viděl, že se mu něco nelíbí? O tom ta hra je, ne? Nebo by měla bejt. Že se líbí oběma, ne jenom jedný straně.“

„Já vím, o čem to celý je!“ nehodlal se Kamil nechat poučovat.

„Jestli teda víš, o čem to celý je, tak se mě tak blbě nevyptávej,“ utřel ho Kryštof. „Já nejsem žádnej pojebanej sadista. Ostatně, to by tenhle rozhovor vypadal úplně jinak.“ A na důkaz toho, že opravdu chce, aby se to bráchovi líbilo, ho Kryštof přestal hladit přes látku prádla, ale vjel mu dlaní do boxerek a jenom tak zlehka ho promačkával a hnětl naostro. Kamil se musel nenápadně kousnout zevnitř do rtu, aby ovládl vzrušený výdech, který se z něj užuž dral.

Oba se chvilku měřili očima, odhadovali se. V Kryštofových očích se zračila výzva… a taky chtíč. V Kamilových očích byla chuť tu výzvu přijmout…, ale taky strach.

„No co?“ odhadl ho Kryštof. „Bojíš se, že o tebe přerazím rákosku?“

Kamil na něj vytřeštil oči: „Ty nějakou máš?“ V té tašce si totiž žádné nevšiml… Hned vzápětí si v souvislosti s rákoskou vzpomněl na Bena… a na dnešní odpoledne strávené s ním… a ta vzpomínka způsobila, že se mu podbřiškem rozšířila další vzrušená vlna…

„To si piš, že mám! A ne jednu!“ ujistil ho Kryštof pobaveně. „Ale ty jsou určený na úplně jiný hry, než jakou chci hrát já s tebou. Takže pokud pruhy přes zadek nejsou tvůj šálek čaje, tak můžeš bejt v klidu.“

„Nic z tohohle není šálek mýho čaje,“ zopakoval Kamil.

„S tím tak úplně nesouhlasím, ale lámat tě nebudu,“ řekl Kryštof. Pak Kamilovi poodhrnul boxerky a jeho horký, nadržený penis z nich vyprostil úplně. „Máš pět vteřin na rozmyšlenou. Jestli do toho jdeš, nebo ne.“ A s tím se Kryštof sklonil, vzal Kamilův penis do pusy… a začal ho zkušeně laskat svými rty a jazykem.

„Aaach,“ neudržel se Kamil a rozdrážděně se propnul v zádech.

Kryštof ho ještě chvíli dráždil pusou, potom s tím přestal a zvedl ke Kamilovi oči, zatímco mu penis začal pomaličku pumpovat dlaní. „To bylo jo, nebo ne?“

„Aaach… tak… tak jo…,“ souhlasil Kamil. V tu samou vteřinu se nad tím zarazil. Ty vole, fakt jsem to řekl? Fakt jsem souhlasil?! To spíš souhlasil můj vzrušenej ocas! A to by se teda ale nemělo počítat!!!

Kryštof se sám pro sebe usmál. Tušil, že to takhle nějak dopadne. A taky v to docela dost doufal. „Správný rozhodnutí,“ pronesl… a přestal se Kamilovu penisu věnovat. V Kamilovi se okamžitě začaly prát dvě jeho části: ta první, která zklamaně vydechla, když se brácha odtáhl…, a ta druhá, která do té první kopala za to, že chce po bráchovi, aby mu to udělal…

To už ho ale Kryštofův hlas vrátil z úvah do reality: „Takže, teď sebou nemel a v klidu seď…“ A Kryštof uvolnil řemeny, které Kamilovi poutaly nohy k sobě, a pak mu začal z nohou shrnovat kalhoty i boxerky.

Kamilovi došlo, že teď, teď má jedinečnou šanci Kryštofa nakopnout…, jedinečnou a asi i poslední…, ale neudělal vůbec nic, jenom Kryštofovo počínání mlčky pozoroval. Hlavou mu zatím vířily zmatené a pořád ještě dost nevěřícné myšlenky. Že s něčím takovým souhlasil. A že se to fakt děje. A že se toho teprve plno dít bude. A že je na to vlastně docela zvědavý… Už teď, když tu seděl před bráchou polonahý a sledoval, jak mu Kryštof řemenem přivazuje každý kotník zvlášť k zadním nohám židle, se docela styděl… a neuměl si představit, že nechá někoho jiného než Bena, aby se ho dotýkal tak, jak už mu to Kryštof předvedl… Jenže… to bylo právě ono. S Benem to totiž bylo úplně jiné. Kamil miloval, když mu to Ben dělal pusou nebo rukama, jenže vždycky to v rámci jejich hry trvalo jenom chvilku, protože Ben byl prostě v tu chvíli v roli toho, kdo si nemá co hrát, že… A tak teď Kamil zatoužil to aspoň jednou zažít i z té druhé strany. Chtěl zjistit, jaké je to pro Bena, když je celou dobu svázaný…, a navíc chtěl zakusit takové to dlouhé opečovávání, to, kdy se on sám nemusí, a vlastně ani nemůže, o nic starat…

„Mimochodem,“ uzurpoval si zase Kryštofův hlas Kamilovu pozornost pro sebe, „nějakou stopku s Benem domluvenou máte, předpokládám…?“ Protože jestli ne, tak tě fakt zmlátím – za to, že seš tak nezodpovědnej!

„Jasně,“ ujistil ho Kamil.

„A to…?“ zadíval se na něj Kryštof, zatímco mu vyhrnoval triko ke krku.

Kamil mu to lusknutí rovnou předvedl, čímž si ho zároveň vyzkoušel.

„Jo, to je dobrý,“ kývnul Kryštof. Pak tričko přetáhl Kamilovi přes hlavu, přešel za něj, odemkl mu pouta, tričko mu stáhl z rukou a zase Kamilovi pouta na zápěstí nasadil. „Takže ta samá stopka platí i pro tebe, jo?“ dodal.

Tentokrát kývl hlavou Kamil…, ale když se mu před očima znovu objevil kuličkový roubík, začal naopak hlavou vrtět. „Ne… Nešlo by to… bez toho?“

„Nešlo,“ odpověděl Kryštof. „Protože seš zaprvý děsně ukecanej a za druhý potřebuju, aby tu bylo úplný ticho. Abych tu tvou stopku třeba taky nepřeslechl, že…,“ dostalo se mu zezadu Kryštofovy pobavené odpovědi. Kamil chtěl užuž něco namítnout, ale Kryštof si ho přidržel za bradu, počkal si, až Kamil pootevře pusu, a kuličku mu do ní natlačil.

„Ještě k tý stopce, Kamile,“ poznamenal Kryštof, když Kamilovi utahoval řemínek na zátylku, „nevím, jak to máte nastavený s Benem, jak dobře se znáte a co po něm chceš, aby vydržel nebo nevydržel… Ale já tvý hranice neznám a ty mi je musíš dát najevo, jasný?“ Kryštof Kamila obešel, přidřepl si před ním a zadíval se mu do očí. „Protože i když to tak nevypadá, tak tuhle hru fakt hrajeme oba. Takže to stopni kdykoliv, a ne že si budeš hrát na tvrďáka, co zvládne všechno. A to nemluvím nutně jenom o nějakým tvým prahu bolesti, kterej teda, jak už jsem si všiml, moc vysokej nemáš… To myslím tak nějak celkově, kapiš?“

Kamil přikývl… a polkl. Týjo, už to jeho řečnění mě… docela dost bere…

Kryštof vzal Kamilův souhlas na vědomí a přesunul se ke své tašce. Hmm, škoda, že dnes nemáme víc času… Na druhou stranu, ono je to vlastně dobře… Nemůžu ho hned napoprvý úplně zničit, to už by podruhý nepřišel… „Tak, copak tě to v tý tašce tolik zaujalo?“ pronesl provokativně, zatímco si vytahoval tu vakuovou pumpu, lubrikační gel a taky svorky na bradavky spojené řetízkem.

Kamil Kryštofa zvědavě pozoroval. Achjo… no jo, zaujalo mě to, ale ne proto, že bych si to chtěl nutně zkoušet na sobě… Ale tak když už jsem to nechal zajít až sem…

Kryštof si znovu sedl na židli před Kamila. Svorky mu na bradavky připnul hned, bez varování, a zatímco si Kamil s tichým usykáváním zvykal na ten pocit, Kryštof ho chytil pod koleny a přitáhl si ho na židli trochu blíž. Teď měl jeho nádobíčko krásně dostupné.

Kamilem v tu samou chvíli projela další vlna studu… a taky další vlna vzrušení. Solidně se to v něm všechno pralo. To, že tu před ním sedím nahej, je… děsný!!! Ale zároveň to asi tak děsný není, to by ten zrádce tam dole vypadal mnohem víc schlíple…

Pro Kryštofa byl ale Kamilův penis schlíplý tak akorát. Aspoň si tuhle hračku můžeme pořádně vyzkoušet… Potřel lubrikantem těsnicí manžetu vakuové pumpy i Kamilův penis…, pak na něj průhledný tubus nasadil… a mačkáním balonku začal z pumpy odsávat vzduch.

Kamil si tak úplně neuměl představit, jaké pocity od toho může čekat, proto ho příjemně překvapilo, že se mu ty pocity podtlaku a intenzivního sání docela dost líbí… Kryštof Kamila navíc nenechal jen u těchhle pocitů: mačkání balonku nebo naopak uvolňování ventilku střídal s tím, že Kamilovi promačkával varlata… nebo tahal za svorky na bradavkách…

Po chvíli se zvedl ze židle, zalovil si pro něco dalšího v tašce, a i když se Kamil snažit zahlédnout, co si z ní vzal, tentokrát mu to Kryštof schválně neukázal. Stoupl si za Kamila… a chvíli tam jenom tak stál. Kamil nasucho polkl, protože mu nebylo moc příjemné, když na Kryštofa neviděl a neměl tedy nejmenší tušení, k čemu se chystá. Na druhou stranu mu ale právě to přišlo hodně vzrušující…

Kryštof najednou položil Kamilovi ruce na ramena… Kamil sebou tak trochu trhl leknutím… a pak už cítil Kryštofovy dlaně, jak se mu hladivě přesunují na hrudník… a jak znovu tahají za řetízek spojující ty svorky. Pak najednou Kryštof Kamilovi ty svorky z bradavek prudkým pohybem sundal. Kamil nadskočil na židli a zasyčel do roubíku, ale to už si Kryštof navlhčoval ukazováčky o sliny, které Kamilovi kapaly na hrudník, a začal mu bradavky jemně třít a mnout prsty… Tentokrát Kamilovi uteklo naopak vzrušené vydechnutí, ale než se za něj stihl vůbec před Kryštofem zastydět, už cítil, jak mu Kryštof znovu nasazuje na bradavky ty svorky… a na řetízek navíc zavěsil malé závažíčko. Další Kamilovo vzrušené vydechnutí se tak změnilo v bolestivé usyknutí.

Kamil se ve všech těch vjemech a pocitech úplně ztrácel. Bolest se rychlostí blesku střídala skoro se slastí, nepříjemné s příjemným… Nevyznal se sám v sobě. Alespoň něco v sobě ale rozpoznat dokázal – úlevu, která se mu rozlila tělem poté, co si Kryštof zase sedl na židli před něj. Kamil ho tak měl zase na očích a mohl alespoň sledovat, k čemu dalšímu se chystá.

Kryštof už toho ale moc v plánu neměl. Napoprvý to bohatě stačí. Aby se to „poprvý“ nezměnilo zároveň v „naposledy“, že… Beztak se za chvíli vrátěj naši. Začal se tedy znovu věnovat Kamilovu penisu, reguloval a měnil podtlak uvnitř pumpy a do toho hnětl jeho varlata, a když po chvíli Kamilův penis z vakuového vězení osvobodil, začal mu ho pomalu pumpovat rukou. Líbilo se mu sledovat, jak se Kamilovi z očí vytrácí ta počáteční nedůvěra… a zvídavé zaujetí… a nahrazuje ho vzrušení… a taky těžko skrývaná žádost o vystříkání… No, to si ale ještě chvilku počkáš! Edging mě totiž neskutečně baví!

Kamil se pomalu, ale jistě přestával ovládat. Ještě před chvílí se styděl za sliny, které mu nekontrolovatelně kapaly z pusy…, nebo za občasné vzrušené vyheknutí, kterým dal bráchovi nechtěně najevo, jak se mu to, co s ním dělá, líbí… Ale teď už veškerou snahu o sebekontrolu hodil za hlavu. Kryštof si s ním totiž hrál způsobem, jakým to Kamil ještě nikdy na vlastní kůži nezažil, ačkoliv jím tak rád trápil Bena: vždycky, když cítil, že se užuž udělá, tak Kryštof zpomalil… nebo ho přestal hladit úplně. Po chvilce ale s tím pečlivě hlídaným drážděním začal znovu… Z Kamila se přes roubík dralo vzrušené sténání a lapání po dechu smíchané s frustrovaným skučením. Svíjel se na židli, co mu to pouta dovolila, a to, že si díky tomu rozhoupával závažíčko na už tak zkoušených bradavkách, vůbec neřešil… Do háje, to je prostě šííílený! Vodí si mě jako zasranou loutku, zmetek jeden zvrácenej! I když… kdo z nás dvou je zvrácenější? Brácha – když se mu líbí mi tohle dělat? Nebo já – když se mi líbí, že mi zrovna on tohle dělá? Nebo já na druhou – když se mi šíleně moc líbí představa, jak to samý budu dělat Benovi?!

Kryštof si to Kamilovo vrtění se na židli a hekání tlumené roubíkem užíval… a ještě víc si užíval každé to zničené zakňourání, které následovalo poté, co ho v rozkroku dráždit přestal. K dalšímu zoufalému zaskučení už ho ale dojít nenechal; když viděl, že je Kamil zase maximálně vzrušený, tak tentokrát ho hladit nepřestal, ale dlaní mu pumpoval penis rychleji… a rychleji… ve správnou chvíli mu sundal z bradavek ty svorky… a pak už Kamila zálibně pozoroval, jak se vzpíná na židli a bezděky zaklání hlavu, zatímco mu břicho stahující se v orgasmických křečích kropí další a další dávky spermatu. Nádherný divadlo… Sorry, brácha, ale fakt to nevypadá, že se ti takovýhle hraní absolutně nelíbí, haha…

Kamil se z toho prožitku vzpamatovával docela pomalu. A vlastně se ani moc rychle vzpamatovat nechtěl – nechtělo se mu teď dívat se na Kryštofa, čelit jeho případným posměškům a úšklebkům… Přál si být někde úplně jinde… a hlavně s někým úplně jiným… Kryštof to ale Kamilovi víc ztěžovat nechtěl. Dostal, co chtěl, a bral to tak, že Kamil svou část dohody splnil. Bez jakýchkoliv poznámek mu tedy uvolnil nohy i ruce a vyndal mu z pusy roubík. Pak přešel ke skříni, vytáhl z ní čistý ručník a přes Kamila, který byl ještě pořád tak trochu duchem nepřítomný, jej přehodil.

„Ehm… dík…,“ prohodil Kamil, bylo mu blbé neříct nic. Začal ze sebe utírat to sperma i sliny, ale hlavně byl rád, že se tím ručníkem může trochu zakrýt… Kryštof se na něj jenom vědoucně zakřenil a s použitými hračkami v ruce odešel do koupelny. Chvíli tam pobyl, takže Kamil se zatím stihl obléknout.

Když se Kryštof vrátil, strčil všechny ty pomůcky do neprůhledného sáčku a ten Kamilovi podal. „Užijte si to,“ mrkl na něj. „A až si budeš chtít půjčit něco dalšího, zase se stav…“

„To si teda ještě stokrát rozmyslím!“ zaksichtil se na něj Kamil a snažil se, aby to vyznělo, že s nějakým příštím zastavením spíš nepočítá.

„To je na tobě,“ pokrčil Kryštof rameny. Pak, protože se Kamil pořád ještě neměl k odchodu, se ho poťouchle zeptal: „No co je? Chceš si něco dalšího půjčit hned?“

„Debile… Jenom mě ještě něco napadlo… Neposílal jsi teď někdy Benovi nějakej mail…?“

„Jakej mail?“ podivil se Kryštof.

„Jakejkoliv! Posílal jsi mu něco, nebo ne?!“ vyjel po něm Kamil.

„Vždyť ani neznám jeho adresu…“

„No, to by asi nebylo tak těžký si zjistit, že…,“ ušklíbl se na něj Kamil.

„To asi ne,“ uznal Kryštof. „Každopádně, já jsem mu nic neposílal. Proč…?“

Kamil na něj ještě chvilku zahlížel, ale tak nějak mu vyčetl z očí, že nekecá. „Tak nic, neřeš to…“

„Tak když už jsi to na mě vytáhl, tak mi snad můžeš říct, o co jde, ne?“ vybídl ho Kryštof.

„Fakt to neřeš… Přišel mu nějakej anonym, napadlo mě, žes to třeba mohl myslet jako nějakej pitomej fór, když jsi zjistil, že s Benem… no…“

Kryštof se musel usmát tomu, jak Kamil neumí pojmenovat, co spolu s Benem vlastně mezi sebou mají. „Tak to bohužel, to nemůžu sloužit… Každopádně, kdybyste s tím chtěli nějak pomoct, kdyby mu těch anonymů začalo chodit víc nebo něco, tak mi dej vědět. Máme na škole dost schopný ajťáky, kteří teda, haha, nesnášej, když se jim říká ajťáci…, ale jinak dokážou kouzla, co se netu týče…“

„Tak dík… Ale snad to nebude potřeba…“ A s těmi slovy Kamil konečně opustil Kryštofův pokoj… a zapadl do toho svého. Natáhl se na postel…, popadl do ruky mobil…, všiml si, že mu mezitím Ben poslal nějaké zprávy…, a už dopředu se natěšeně usmál… Ale ještě, než si je otevřel, zadíval se na chvilku ke stropu a zakroutil nad sebou hlavou. Týýýjo, tohle prostě… tohle asi nerozdejchám… Jak se mi mohl život během pár tejdnů takhle neuvěřitelně obrátit vzhůru nohama? Takhle neuvěřitelně… skvěle?!

Chvilku nad tím ještě zkoušel dumat…, ale pak zakroutil hlavou podruhé a to přemýšlení vzdal. Místo toho znovu přejel prstem po displeji mobilu a nedočkavě si zobrazil zatím nepřečtené vzkazíky od Bena.