Kamil a Ben - Ujištění (17.)

Jestliže v úterý ve škole Kamil pořádně nevěděl, jak se má před Benem tvářit, tak ve středu, sotva se potkali ráno v šatně, řešili stejný problém oba. Ben měl pocit, že na něm musí úplně každý poznat, že se něco změnilo. Že to všichni ze třídy rozluští podle toho, jak se na Kamila dívá… a usmívá… A tak se radši zkoušel moc nedívat. Ale přestat usmívat se nedokázal. Alespoň zezačátku ne. Pořád vzpomínal na včerejšek… a přesvědčoval sám sebe, že se mu to nezdálo.

To Kamil, ten byl… roztěkaný. Uvědomoval si, že ten včerejšek je důkazem, že mezi ním a Benem je něco víc…, jenže o to víc ho tížilo to tajemství ohledně Kryštofa. Vůbec nevěděl, co si s tím má počít. Říct to Benovi co nejdřív? Nebo teď už mu to právě radši neříkat vůbec? Nemluvě o tom, že když si všiml, jak Ben cestou do třídy pořád sklápí oči, měl šílenou chuť ho zastavit, zase ho vzít za bradu…, počkat si, až k němu Ben vzhlédne…, a pak mu dát pusu. Což samozřejmě nešlo, a tak se radši snažil zabavit jinak, aby na to všechno nemusel pořád myslet. Hned po příchodu do třídy se vmísil do rozhovoru ostatních spolužáků a Bena si jakože moc nevšímal.

O co víc se Ben Kamilovi vyhýbal pohledem, o to víc vnímal ostatními smysly, jak Kamil není ve své kůži. Hm, to je tak roztěkanej ze stejnýho důvodu jako já? Nebo… nebo se mu to přes noc nějak rozleželo…? O velké přestávce už to Ben nevydržel, přestal uhýbat očima a naopak začal Kamila zvědavě pozorovat. Nepřál si nic jiného, než aby se na něj Kamil aspoň na vteřinku podíval a pousmál se, pohledem mu dal najevo, že je všechno v nejlepším pořádku… Jenže teď to byl pro změnu Kamil, kdo se Benovu pohledu zatvrzele vyhýbal. Ve třídě se neřešilo nic jiného než nadcházející výlet, Kamil házel do placu jeden vtipný komentář za druhým, a navíc se rychle stal středem pozornosti všech, když se začalo vzpomínat na loňský výlet. To Bena znejistilo ještě víc. Ta etuda se Silvou, to jako mělo bejt co? To s ní flirtoval?! Celej rok si jí nevšímá, a zrovna dnes… To musel udělat naschvál! Ale… proč?

Během zbytku vyučování byl Ben čím dál podrážděnější. Měl našpicované uši, aby mu neutekla žádná Kamilova poznámka, všechny si je pak převaloval v hlavě tam a zpátky a hledal v nich… něco. Cokoliv. Cokoliv, z čeho by byl moudřejší.

Kamil o tomhle Benově vyhodnocování neměl ani tušení. Samozřejmě mu neušlo, jak je Ben vedle něj celý den zticha, a Benovy trefné postřehy mu chyběly, no, popravdě mu chyběl prostě i jeho hlas, jeho úsměvy… Ale do hovoru ho nezatáhl. Radši. O to víc se ale těšil, až jim odpoledne, nebo spíš v podvečer zbyde nějaká chvilka jen pro ně dva. Před lidma se mu dnes mluvit nechce, tak ať nemluví. Ale po fotbalu ho vyzvednu u toho sportovního areálu… Za ním je takovej ne moc profláklej parčík, ideální zašívárna! A do tý doby třeba konečně vymyslím, jak dál ohledně toho Kryštofa…

Když se po odpoledním vyučování všichni loučili před školou, Kamil mávnul na ostatní kluky, počkal, až nebudou na doslech, a pak se k Benovi přitočil: „Hele, v kolik přesně ti končí ten trénink? Říkal jsem si, že bych…“

„Nejdu tam,“ skočil mu Ben do řeči.

„Nejdeš…?“ překvapilo to Kamila.

„Ne, seru na to,“ vrčel Ben.

„A proč…?“ změřil si ho Kamil zvědavě. Proč je najednou tak nasranej…?

„Se mi nechce… A navíc, stejně si potřebuju koupit nový botasky…“

„Aha… A tak můžu jít s tebou? Nebo nechceš…?“ tápal Kamil. Když jsi mi o tom, že si hodláš udělat volný odpoledne, ani neřekl…

„Klidně můžeš,“ odpověděl mu Ben, ale takovým tónem, jako kdyby mu na tom vlastně ani nezáleželo.

Kamil z toho byl zkraje dost nesvůj. Jsem mu ještě o Kryštofovi neřekl ani zbla, a on už se chová, jako kdyby se to nějak domákl… Ale to není možný, nebo jo…? Nebo o co mu jako jde? Včera se mu ode mě vůbec nechtělo, kdežto dnes… Že by si to celý nějak promyslel… a rozmyslel?

Nakonec to ale Kamil hodil za hlavu. Zkusil se s Benem normálně bavit jakoby nic… a Ben se chytil. A než obešli tři obrovské prodejny se sportovní obuví, užili si i docela dost srandy. Jenže Kamil i přesto vnímal, že Ben není tak úplně ve své kůži. Skoro jako tenkrát, když mu přišel ten anonym… Ale to by mi snad řekl, kdyby mu přišel další, ne? Do kelu s tím jeho tajnůstkařením! A do prdele s tím mým, že! Furt mezi náma něco visí, a buď nevím co, nebo vím co, ale nevím, co s tím!!!

Jelikož od posledního navštíveného obchodního centra to bylo blíž ke Kamilovi domů, zamířili kluci po nákupech rovnou tam. Ještě v předsíni se smáli tomu, jak Kamil podržel na náměstí Benovi tu tašku s krabicí, protože Ben hledal peněženku, aby jim oběma mohl koupit zmrzku – a za dalších asi deset minut začal zmatkovat, že ty boty někde nechal, protože si najednou uvědomil, že má prázdné ruce…

„Taky by ses lekl, kdybys zjistil, žes možná právě přišel o takový prachy,“ hájil Ben před Kamilem svůj prý luxusně vyděšenej výraz.

„Já bych hlavně takový prachy za boty nikdy nedal,“ dobíral si ho Kamil. „I když, kdyby ses na toho prodavače zazubil a zamrkal, mohls je možná mít se slevou! Vypadal, že by to na něj mohlo platit, haha…“

„To ti přijde vtipný?“ zaškaredil se na něj Ben a zamířil si to rovnou do Kamilova pokoje.

„Ani ne tak vtipný jako trefný,“ nedal se Kamil a vyrazil za Benem.

„Blbečku,“ ucedil Ben přes rameno.

„Ježíši, co zas je?“ začal Kamil ztrácet trpělivost. „To nemáš smysl pro humor?“

„Vždyť jsi právě řekl, že to vtipný není,“ připomněl mu Ben, v pokoji odhodil batoh na koberec a usalašil se na Kamilově posteli.

„Prostě tak, jak jsou fórky o ženskejch, co na svůj vzhled ukecají třeba nižší pokutu, tak jsem to myslel podobně…, protože z nás dvou máš hezčí oči ty…,“ vysvětloval Kamil.

„To tomu fakt nepomáháš,“ zabručel Ben, Kamilův kompliment úplně přehlédl.

„Hm, tak na to kašli,“ vzdal to Kamil, odstrčil si od stolu židli a svezl se na ni. Na postel za Benem se mu totiž najednou vůbec nechtělo, jakkoliv se na tuhle chvilku soukromí celý den těšil. „Mě nenapadlo, že si musím až tak dávat pozor na pusu, abych se tě náhodou nedotkl… Někdy seš jak urážlivá slečinka,“ odfrkl.

„Kreténe…,“ zamumlal Ben.

Kamil to samozřejmě zaslechl. „Vida! To už tu dlouho nebylo!“

„Jdi někam!“ Proč seš na mě dneska tak hnusnej? Jestli mi chceš říct, že ten včerejšek byla chyba, tak to prostě řekni narovinu…

„No, já tu ale bydlím,“ ušklíbl se na něj Kamil. Co máš pořád za problém? Nemůžeš se mnou místo tohohle tvýho štěkání mluvit narovinu?

„To je fakt,“ uznal Ben a začal se rovnou z postele zase zvedat, „tak jdu já…“

Kamil ho nejdřív nevěřícně pozoroval, pak vyskočil ze židle a chytil Bena za paži: „Bene, vyser se na to…“

„Ty se na to vyser! A pusť mě!“ vytrhl se mu Ben.

Jenže Kamil rozhodně Bena pustit nehodlal, a tak ho popadl za paži znovu. „Počkej…“

„Nech mě!“ zkusil ho Ben od sebe odstrčit. Kamil už ale věděl úplně přesně, co má udělat, aby se to Benovi nepovedlo… a aby naopak on dostal Bena, kam chce. Což v tuhle chvíli bylo na koberec, na záda, pod sebe.

„Ne!“ vztekal se Ben, zatímco si mu Kamil sedal obkročmo na břicho a dlaněmi mu drtil zápěstí. „Já nechci! Nemám na to náladu, jasný?“

„To má bejt jako stopka…?“ přimhouřil na něj Kamil oči. Možná, že když si nejdřív budeme hrát, tak se mu trochu spraví nálada… a pak se mu bude chtít se mnou i normálně mluvit…

„To není žádná podělaná stopka, protože jsme ani nic hrát nezačali!“ vyvedl ho Ben navztekaně z omylu. „Tak mě nech bejt!“

„Co ti, do prdele, přelítlo přes nos?“ nehodlal se Kamil nechat odbýt tak snadno. Takže hrát si nechce… Fajn, ale rozhodně odsud neodejde, dokud mi neřekne, co se děje!

„Nic! Prostě mě pusť! Čemu na tom sakra nerozumíš?!“

Kamil mu přestal svírat zápěstí tak silně, ale stejně ho dál držel přitisknutého k zemi. „To jako budeš utíkat pokaždý, když nebudeš mít dobrou náladu?“

„Jo! A taky když mě budeš srát!“ cuknul sebou Ben při dalším pokusu se Kamilovi vysmeknout.

„To je v podstatě jedno a to samý…“

„Ne, to není! Všechno se netočí kolem tebe!“ prskl Ben. No, ale skoro všechno. A tohle teda… čirou náhodou… taky…

Kamil se zašklebil: „Díky bohu! Už tak mám co dělat s tím, že se kolem mě točíš ty, ne tak aby toho bylo víc, nebo dokonce všechno…“

„Ty seš fakt kretén,“ zamlel sebou Ben, „nech mě už konečně bejt!“

„Si najdi jinou nadávku, tahle už je ohraná…,“ doporučil mu Kamil uštěpačně a pak, než ho Ben stihl poctít dalším milým oslovením, se sklonil… a dal mu pusu.

„Ne…,“ zavrtěl Ben hlavou a zkusil před Kamilem uhnout, ale Kamilovy rty si ty Benovy našly znovu. A ještě jednou. A pak už se Ben bránit přestal, pootevřel pusu a Kamilovi ten polibek dovolil.

Kamil cítil, jak pod ním Ben zvláčněl…, a tak mu přestal mačkat zápěstí a místo toho si propletl prsty s těmi jeho.

„Já tě nesnáším…,“ vydechl mu Ben do úst a jeho dlaně v těch svých stiskl.

„Já tebe taky,“ usmál se Kamil a líbnul Bena na bradu. Oba měli tak trochu dojem, že si právě řekli něco úplně jiného, ale to už se Ben natáhl, aby dosáhl svými rty na ty Kamilovy, a Kamil se tomuhle vybídnutí k dalšímu polibku rád podvolil. „A promiň,“ zašeptal po chvilce, aniž by ten polibek přerušil.

„Ty promiň,“ špitl Ben, vyvlékl své dlaně z těch Kamilových a omotal mu paže kolem krku.

Kamil chtěl, aby na něj Ben lépe dosáhl…, a taky chtěl cítit Benovo tělo pod tím svým…, a tak natáhl nohy dozadu a na Bena si lehl. Pravačkou ho začal hladit ve vlasech, zatímco levou rukou se opřel vedle Benovy hlavy a nadlehčoval se. Abych si toho svýho vzteklounka nezalehl, když už se konečně nevzteká…

Když se aspoň trošku nabažili jeden druhého a toho, že jsou spolu konečně sami, Kamil se překulil na koberec vedle Bena. Podepřel si hlavu loktem, prsty druhé ruky mu začal jen tak zlehka přejíždět přes tričko po břichu – a zvědavě se na Bena zahleděl. „No tak to vybal! Proč seš dneska celej den tak nabroušenej?“ vybídl ho.

„Když já jsem…,“ začal Ben, ale najednou to nedokázal doříct. Takhle těsně po tom nádherném polibku nedokázal Kamilovi přiznat, že měl prostě strach, že si to Kamil všechno rozmyslel a že o nic navíc mimo hru nebude stát… A tak se rozhodl před Kamilem předestřít něco jiného, co mu dělalo těžkou hlavu: „No, jak jste dneska všichni…, a spešl ty se Silvou…, naráželi na ten loňskej výlet…“

Loni před koncem školního roku to totiž mezi Kamilem a Silvou dost jiskřilo… a na výletě, částečně díky vypitému alkoholu, ale taky díky hecování některých spolužáků, se spolu vyspali. Pak spolu skoro celé prázdniny chodili, koncem srpna se ale rozešli, naštěstí v dobrém – a tak neměli problém trávit spolu následující školní rok v jedné třídě. A dnes spolužáci celou tuhle eskapádu vytáhli na světlo a měli narážky na to, jestli si to Kamil se Silvou nehodlají všechno náhodou zopakovat. Kamil se Silvou na sebe jenom mrkli – a schválně se k sobě najednou měli, laškovali spolu a ostatní provokovali poznámkami, že stát se může cokoliv a proč vlastně ne, proč by si to spolu na výletě nemohli rozdat zase…

Kamil to bral od začátku jenom jako srandu; jak to bere Silva, to mu bylo srdečně jedno, a že by to Ben mohl brát jinak než jako srandu, to ho ani na vteřinu nenapadlo. „A co s tím? Bylo to divadýlko!“ řekl pro jistotu, pokud by to Benovi fakt nedošlo samo od sebe.

Ben se Kamilovi zadíval do očí. „Jo, ale…“ Jenže opět ze sebe nebyl schopen vymáčknout víc.

„Jaký ale? Se bojíš, že si to s ní jako fakt chci zopáknout, nebo co?“ nechápal Kamil. Přestal Benovi přejíždět bříšky prstů po tričku, místo toho ho vzal za ruku a zase si s ním propletl prsty.

„A nechceš…?“ zjišťoval Ben.

Kamil si Bena přeměřil zamyšleným pohledem. Hm, myslel jsem, že ho znám dobře… a že poznám bezpečně, co mu přijde vtipný a co už je za čárou… Jenže tohle je celý tak nový… pro něj i pro mě…, takže na svý starý domněnky a dedukce se už vůbec nemůžu spolíhat… „Ne, nechci! Loni jsem byl singl, tak na tom nebylo nic divnýho, začít si s ní, ale teď…, Bene, sakra…, já nevím, jak to přesně máš ty…, ale myslel jsem…, přišlo mi, že… že jsme prostě spolu! My dva! Nebo ne…? Já vím, že to začalo tak nějak všelijak, ale teď…“

A Ben ho ani nenechal domluvit. Konečně slyšel to, co tak moc potřeboval slyšet! Stiskl Kamilovu dlaň v té své pevněji, druhou ruku mu obtočil kolem pasu a prudce si ho na sebe přitáhl. Sice pak vyhekl, protože Kamil, který to nečekal, na něj dopadl plnou vahou, ale to už se Ben natahoval po jeho rtech a sotva na ně dosáhl, hladově se na ně přisál. Kamil vnímal tu naléhavost v Benových pohybech, a i když ji tak úplně nechápal, přizpůsobil se jí. Teprve když Ben své sevření trošku povolil, aby se oba mohli pořádně nadechnout, Kamil se polohlasně zeptal do Benovy horké tváře: „Takže to bylo jako co? Že jsme spolu? Nebo že mám držet hubu, protože melu blbosti?“

„Že jsme spolu,“ hlesl Ben šťastně.

„No, tak v tom případě,“ Kamil se nadzvedl a počkal si, až se mu Ben podívá do očí, „už mi fakt přestaň předhazovat nějaký holky. Nebo mě to začne doopravdy srát.“

Benovi se zablýsklo v očích. Slyšel, co potřeboval…, a věděl, že celou noc si bude ta Kamilova slova ujištění přehrávat v hlavě pořád dokola…, ale pro teď vycítil příležitost na změnu atmosféry: „A to asi nechci, abys byl doopravdy nasranej… Nebo chci?“

Kamil na něj s úsměvem přimhouřil oči: „Ne. Doopravdy nasranýho mě nechceš.“

„A nedoopravdy nasranýho…?“ vyzvídal Ben.

„To už začínám bejt,“ ujistil ho Kamil a taky mu zajiskřilo v očích.

„Aha… A stačí ti to, nebo tě mám ještě trochu nějak… pošťouchnout?“

„Já si, myslím, spíš prošťouchnu tebe!“ Kamil se v duchu smál, ale snažil se tvářit jako ten nejpřísnější Kamil pod sluncem. Což bylo hrozně těžké, když na něj Ben upíral ten svůj důvěřivý a teď už navíc i vzrušený pohled. „Neříkals ale, že dneska nemáš náladu a že teda nic nebude…?“ vzpomínal, zatímco vjel rukou Benovi pod tričko a začal ho hladit na holé kůži.

„A nemohli bysme na to zapomenout…?“ navrhl Ben, obě ruce položil Kamilovi na boky a začal mu jeho triko nenápadně vyhrnovat.

„To bysme teda nemohli! Protože to bysme museli zapomenout třeba i na tu pusu… a ta se mi moc líbila…,“ přestal Kamil Bena hladit, sedl si na paty a schválně si to triko zase sroloval zpátky. A taky bych musel zapomenout na to tvý „jsme spolu“ – a na to rozhodně zapomenout nechci!

„Tak zapomeneme jenom na něco… a tu pusu si pro jistotu dáme znovu,“ zkoušel to Ben nějak usmlouvat. Zapomeneme vlastně jenom na to mý pitomý vztekání, hm? Protože to, jak jsi řekl, že jsme spolu, to rozhodně nehodlám nikdy vymazat z hlavy…

„Já bych se ale radši vrátil k tomu prošťouchávání,“ mrkl na něj Kamil poťouchle. „Zavři oči!“ Sotva si ověřil, že ho Ben poslechl, vyskočil na nohy a došel si do šuplíku pro pouta. Pak si k Benovi klekl, chytil ho za loket a vytáhl ho do sedu. Začal mu sundávat tričko, takže Ben rovnou zvedl ruce, aby z něj Kamil to triko snáz dostal…, a Kamil to ocenil tím, že polohlasně pronesl: „Hodnej…“

Benovi i tohle jedno slovíčko stačilo k tomu, aby ho vzrušeně píchlo v podbřišku. Jedna část jeho já by si sice moc ráda zopakovala ten polibek…, ale druhá část už se nemohla dočkat, až ho Kamil sváže a prošťouchne si ho – čímkoliv, v jakékoliv poloze a kolikrát bude chtít… Ben si to ještě ani nestihl všechno představit, a už cítil, jak mu Kamil obtáčí paži kolem hrudníku a táhne ho po koberci kousek dozadu. Pak mu zatlačil na ramena, položil ho na záda, zvedl mu ruce nad hlavu a připoutal ho za zápěstí k trubce od ústředního topení. Ben rukama zkusmo zamlel; líbilo se mu, jaký to vydává zvuk. To zachrastění kovu o kov. Z nějakého důvodu si s pouty na rukou připadal mnohem bezmocnější, než když byl svázaný jenom provazem – a ten zvuk mu to připomínal.

Kamil to vnímal podobně. Zatímco z Bena stahoval kalhoty a trenýrky, pohled mu pořád utíkal výš, na Benovy spoutané ruce. Je jenom můj. Bez mýho svolení se odsud nikdy nedostane. Což by mu asi ve skutečnosti vůbec nevadilo, ale pro teď budeme předstírat, že je tu nedobrovolně… Když před ním Ben konečně ležel úplně nahý, Kamil jenom nasucho polkl. Sice bych si s ním moc rád pohrál dýl…, ale zároveň, když už jsem si ho takhle odtáhl do svýho sklepení, haha, aby tu nedobrovolně uspokojoval mý potřeby, tak mám děsnou chuť si ho prostě a jednoduše znásilnit. Hned!

Ben vnímal, jak od něj Kamil poodešel, zaslechl, jak ze sebe shazuje oblečení… a jak zase šátrá do šuplíku… A pak už Ben cítil, jak mu Kamil oddaluje nohy od sebe. Natěšeně polkl. Měl moc rád tady to napětí…, to vyčkávání, kde, jak a čím se ho Kamil dotkne… Tentokrát ucítil, jak ho Kamil bere pod kolenem a nadzvedává ho…, jak mu nagelovaným prstem krouží kolem svěrače… a jak prst strká dovnitř…, no, ne prst, jenom koneček prstu… a bohužel jenom narychlo… Ale ještě než Ben stihl zklamaně vydechnout, ucítil, jak ho Kamil chytá i pod druhým kolenem a zvedá ho ještě o trošku výš… a jak se do jeho dírky dobývá rovnou svým penisem. No ne, dneska žádná předehra? Ale tak jasně, někdo, kdo je připoutanej k topení, nemá na žádný předehry nárok…

Kamil do Bena pronikl rovnou až nadoraz. Bedlivě Bena pozoroval, aby včas zachytil, kdyby to na Bena bylo až moc natvrdo, ale žádný takový projev nespokojenosti se mu na tváři neobjevil. Naopak – hlasitě vyhekl a vzrušeně zvrátil hlavu dozadu. Kamil se na chvilku přestal hýbat, jako kdyby se uvnitř Bena potřeboval trochu zabydlet…, a pak začal přirážet, tak rychle a tvrdě, jak si troufl. No, s takovým množstvím gelu, co jsem na sebe napatlal, to asi ani až MOC natvrdo bejt nemůže, haha… Ale tak dneska nemám důvod nebejt na něj hodnej. I když vlastně jo! Jeden důvod mám! Ale ten si nechám na…

Kamil si to ještě ani nestihl domyslet – a Ben, jako kdyby nějak vytušil, co se Kamilovi honí hlavou, otevřel oči a zahleděl se na něj. Nemohl to už prostě vydržet, a i když věděl, že mu Kamil nic takového nedovolil, šíleně moc se na něj chtěl podívat. Vidět, jaký má ve tváři výraz, když si ho takhle bere. Netušil, že tím Kamilovi rovnou přidal další důvod k tomu, aby na něj nebyl hodnej…

Kamil na Bena za jeho neposlušnost přísně přimhouřil oči. Užuž se na něj chtěl obořit…, ale pak se pousmál. No, moje chyba… Příště mu ty oči prostě zase zavážu, že… Přičemž tím příště myslím za chvilku… A aspoň mi dal záminku si ho pořádně potrápit! Přestal do Bena přirážet tak rychlým tempem, schválně zpomalil – a jakoby nic se Bena zeptal: „Máš dojem, že když máš dovolený mi dávat pusy, tak že si tím pádem jako můžeš dělat úplně všechno, co chceš…?“

Ben věděl, nebo aspoň tušil, co by měl říct, aby ten svůj prohřešek v Kamilových očích co nejvíc zmírnil, jenže už jenom ta připomínka včerejší pusy mu úplně automaticky vykouzlila úsměv na tváři. A čím víc se usmíval, tím větší měl chuť Kamila provokovat. „No, úplně všechno asi ne…,“ řekl tedy.

Kamil do Bena zase začal přirážet rychleji. „Žádný asi! V tuhle chvíli nemáš dovolený skoro nic!“

„Když… aaach… když já jsem… ach… když ty seš… u toho… aaach… tak děsně… sexy…,“ vyhekával ze sebe Ben.

„No a? Nedovolil jsem ti otevřít oči – a už vůbec ne koukat na sexy kluky!“

„Však ne na kluky, ale… ach… ale na tebe…“

„To je jedno!“ dostával se Kamil zase do ráže. „Když si tě znásilňuju, tak máš akorát ležet – a držet!“

„Ach…,“ vydechl Ben vzrušeně, na nic dalšího už se nevzmohl. Ta Kamilova poznámka mu podbřiškem zase rozlila ty správné vlny… Roztouženě si skousl rty, oči ale dál nechával otevřené a vpíjel se jimi do těch Kamilových. Je mi jasný, že příště mi je zase zavážeš a budu mít utrum… Ale hlavní je, že teď se můžu dívat… aspoň ještě chvilku…

Kamil se nad tou Benovou neposlušností už jenom ušklíbl. No počkej! Pak zavřel oči sám, protože cítil, že každou chviličku vyvrcholí… A žádný takový, aby se mi u toho díval do očí někdo, koho jsem unesl, abych si ho mohl zneužívat! S hekáním, kterému nedokázal zabránit, se do Bena vystříkal, zatímco v něm dozníval ten slastný pocit z toho, že má Benovo tělo cele ve své moci. A že to tak ještě hooodně dlouho zůstane…

Když se Kamil z právě prožitého orgasmu trochu vzpamatoval, otevřel oči a napíchl se na Benův usměvavý, malinko zvědavý pohled. „Hm, pěkný! Ještě si to během dneška párkrát zopakuju…,“ pronesl s ušklíbnutím, vyklouzl z Bena a položil mu nohy na zem. Pak jenom tak mimochodem přejel dlaní po Benově vzrušeném, neukojeném penisu. „Kdy že ti běžně končí ten trénink…?“

„O půl osmý…“

„Super, to máme ještě spoooustu času!“ Pak se nad Bena naklonil, a zatímco mu jen tak zlehounka začal penis mačkat, potichu mu oznamoval: „Zůstaneš tu takhle připoutanej minimálně do osmi. Připrav se na to. Ačkoliv to, že se několik hodin nebudeš moct pohnout z místa, bude tvůj nejmenší problém.“

Ben vydrážděně, ale trošku nervózně polkl: „Nejmenší…?“

„Nejmenší,“ zopakoval Kamil a Benův penis, který mu vzrušeně cukal v dlani, stiskl o něco silněji. „Protože celou tu dobu nebudeš mít dovolený se udělat. A nebudeš to mít dovolený ani v noci…, ani zítra…, ale pěkně až po výletě.“

„Až po výletě?!“ zhrozil se Ben. „Vždyť to je až… až za dlouho!“

„Já vím dobře, kdy to je! Nebo myslíš, že neumím počítat do pěti?“ posmíval se mu Kamil, zatímco dál mačkal a hladil jeho penis.

Ben hledal v Kamilových očích nějakou stopu po tom, že si z něj jenom utahuje a že to nemyslí vážně…, ale nic takového tam momentálně nenašel. „A to všechno jenom za to, že jsem otevřel oči?“

„To nebylo žádný jenom!“ ujistil ho Kamil.

Ben vnímal, jak se mu od Kamilovy dlaně šíří z rozkroku do celého těla příjemné teplo…, a vůbec si nedokázal představit, že se to teplo nepromění v takový ten horký proud lávy, který mu v těle způsobí slastné křeče… „Ach… tak třeba,“ olízl si rty, „třeba bych mohl udělat něco, aby ses slitoval…“

„Pochybuju,“ zatvářil se Kamil nesmlouvavě, přestal Bena hladit a vyhrabal se na nohy. Došel ke svému stolu a začal se přehrabovat v šuplíku, přičemž naoko bez zájmu Benovi oznamoval: „Já si na tobě ukojím aspoň nějaký svý zvrhlý choutky… a v jediný slitování, ve který můžeš doufat, je, že tě odsud pustím už v osm, a ne třeba až v osm patnáct. Protože si jsem jistej, že ke konci už budeš počítat každou minutu.“

Ben se nadechl k nějaké další poznámce, ale to už se Kamil rozešel směrem k němu a pronesl: „A teď zavři oči. Bez diskuze.“

Ben ho okamžitě poslechl. Byl z toho jeho proslovu úplně rozhicovaný. Týjo, zvrhlý choutky… Pak už vnímal, jak mu Kamil zavazuje přes oči šátek… a jak mu na bradavky zase připíná svorky… a jak tahá za ten řetízek, který je spojuje… Několikrát tiše usykl, ale Kamil s tím nepřestal. Naopak pronesl: „A to jsem na tebe chtěl bejt dneska původně hodnej… Vyplázni jazyk!“

Ben mu vyhověl – a vzápětí ucítil, jak mu na něj Kamil připevňuje kolíček nebo tak něco. No, však seš na mě hodnej… Když na mě jakože nejseš hodnej, tak ve skutečnosti seš, protože mi plníš mý přání… Sice teda zrovna tyhle konkrétní vjemy bych kliďánko vyměnil za jiný…, ale to, že mě tu máš proto, aby sis na mně ukojoval svý zvrhlý choutky, tak to prostě JE splněný přání…, zvrhlý přání, hihi…

Smích ho ale tak trochu přešel, když zavnímal, jak mu Kamil za ten kolíček zahákl řetízek od těch svorek. Sotva Ben jenom malinko pohnul jazykem nebo hlavou, cítil, jak zároveň sám sebe tahá za bradavky… Zase mu z tohohle nového způsobu omezení pohybu rozdrážděně zacukalo v penisu…, a když si navíc připomněl, že má na zápěstích pouta… a že je jimi připoutaný k topení… S tím, že mě až do neděle nenechá se udělat, si určitě dělal srandu! Já chci už teď! A moc!

Kamil se zálibně díval, jak se Ben snaží s novou situací nějak popasovat… a jak nenápadně a opatrně hledá polohu, ve které se mu bude ležet pohodlně a ve které bude zároveň sám sobě co nejmíň ubližovat. No, co nejmíň… Trochu bolesti mu určitě nevadí, právě naopak… Ale musí bejt zajímavý si to vybalancovat právě tak, aby to bylo akorát. Však on si s tím poradí, času má dost. A já si jdu zatím poradit tady s tím jeho neukojeným ocáskem…

Ben sebou trhnul a celý se napjal, když ucítil, jak mu Kamil bere penis do dlaně… a jak mu po něm zlehka rozmazává lubrikační gel. Do háje, nesmím sebou tak škubat, jauvajs… Jenže je to taaak těžký… aaach…

To Kamil si celou tu proceduru užíval o trošku víc – protože se nijak hlídat nemusel. Nasadil Benovi na penis vakuovou pumpu, začal mačkat balonek a vysávat zevnitř vzduch. V tu chvíli už se ale nehlídal ani Ben. S hlasitým vzdycháním sebou začal rozdrážděně házet, až Kamil zalitoval, že si ho nepřivázal trochu pevněji třeba k posteli. „Hele, nemel sebou tak,“ napomenul ho schválně, „vždyť jsme sotva začali… S takovou už za hoďku nebudeš mít žádnou energii, natož v osm večer. Kdybych se nad tebou pak náhodou slitoval, tak už si to vůbec neužiješ!“

Ben frustrovaně zavzdychal a silou vůle se zkusil trochu krotit. Bylo to ale těžké, když měl dojem, že mu penis svírá a mačká něčí ohromná dlaň…, a mačká… a mačká…, ale přitom ne dost na to, aby se udělal… „No, to by zatím stačilo,“ donesl se k němu Kamilův hlas. To umělohmotné cosi Bena konečně přestalo nasávat a tlačit stále intenzivněji, jenže ona ani ta úroveň, na které to zůstalo, nebyla zrovna dvakrát příjemná. Ben si představil, jaká by to byla úleva, kdyby mu Kamil ten mučicí nástroj sundal… a místo toho si jeho nadržený penis vzal jemně do pusy… Jenže než stihl zadoufat, že se to třeba každou chvilku opravdu stane, už vnímal, jak se Kamil zvedá na nohy a jak se k němu z výšky line jeho hlas: „Zajdu si do koupelny… a napít se… a tak… Zatím tu pěkně lež!“ Pak uslyšel otevření a zavření dveří… a pak už nic, jenom ticho. No tohle, to mě tu vážně nechal? Hlavně, jak říkal, že už by to nikdy neudělal! A ještě mě provokuje s tím, že se jde napít! Ale třeba si sem zase chce donýst ty kostky ledu… a třeba se slituje a zase mi jednu strčí do pusy… Už teď mám v krku úplně vyschlo…

Ben netušil, že Kamil se ve skutečnosti opírá zády o dveře a skoro ani nedýchá, aby se nějak neprozradil. Pozoroval Bena, jak se napůl vzrušeně, napůl nespokojeně kroutí na koberci, a bojoval s nutkáním za ním přijít, od toho nepříjemného mu pomoct a to příjemné naopak znásobit… Ale nic takovýho! Jenom ať si to užije, vždyť se mu takový věci líbí… A taky ať ví, že když si ho budu chtít potrápit, tak si ho potrápím – a neuhnu hned po pěti minutách…

Vtom se Kamilovi v batohu rozezněl mobil. Kamil sebou trhl, načež mu došlo, že v pokoji přece jakože není… Chvíli počkal, než znovu otevřel a zavřel dveře, aby to vypadalo, že se zrovna odněkud vrátil, pak vylovil mobil a přijal hovor. „Čau! Co potřebuješ?“ Chvilku poslouchal, pak volajícího přerušil: „Hele, kámo, můžu ti zavolat pozdějc? Mám tu teď zrovna něco rozdělanýho…,“ a spočinul pohledem na Benovi. „No, jo, bude to ještě na dlouho… Večer ti zavolám, jo? Jasně, tak čau.“

Ben vzrušeně polkl, když slyšel Kamila, jak o něm do mobilu mluví jako o nějaké věci nebo záležitosti… Pf, prej NĚCO rozdělanýho… Ale klidně ať jsem něco rozdělanýho, hlavně mě co nejdřív dodělej! Nebo… nebo mě odsud aspoň pusť, ať se můžu dodělat sám…

Kamil ty Benovy myšlenky zachytával, nebo spíš – nebylo pro něj těžké uhodnout, na co teď Ben asi myslí. Odložil si mobil na stůl, přešel k Benovi, přidřepl si k němu a prstem mu začal šimravě přejíždět po hrudníku… a po břichu… a po podbřišku… „Víš, že ještě neuteklo ani pět minut, že jo? A že zbejvá ještě několik hodin, než tě pustím…?“

Ben zasténal, když si představil, že tu takhle opravdu bude ležet ještě takovou dlouhou dobu. Ježíši… Ale tak doufám, že aspoň s tím, že se budu moct udělat až po výletě, to nemyslel vážně… To už ale vnímal, jak se Kamil zase přemisťuje mezi jeho roztažené nohy… a jak si zase začíná hrát s podtlakem v té pumpě, zatímco druhou rukou mu jemně masíruje varlata. Ben začal vzrušeně vzdychat a hodně rychle získával dojem, že pokud ho tam dole bude Kamil mačkat aspoň o trošku víc, udělá se i tak bez toho, že by se Kamil jeho nadrženého penisu dotkl dlaní… nebo pusou…

Jenže Kamil v tom lehounkém hraní ještě chvíli pokračoval, aniž by přidal na intenzitě, a pak prostě přestal. „Jenom aby sis udělal představu o čase – tohle nebyla ani minuta,“ dodal provokativně a s uspokojením pozoroval, jak Ben v reakci na to zničeně zaúpěl. Kamil ještě párkrát zmáčkl balonek u pumpy, potom po čtyřech přelezl k Benovi, lípnul mu pusu na tvář a zašeptal: „Hele, potřebuju si pohledat a dostahovat nějaký věci na noťasi, včera jsem to už nestíhal… Zabere mi to tak půl hodiny, nejvejš hodinku, jo? Pak se ti budu zase věnovat. Chvilku. A když budeš zatím hodnej, tak se možná pak můžeme domluvit i na nějakým tom mým slitování, haha…“

Z Bena se vydralo roztoužené a zároveň zoufalé zakňourání, ale Kamil ho hned napomenul: „Pšt, nechci slyšet žádný kňučení nebo vzdychání! Říkám, že máš bejt hodnej! To znamená, že o tobě teď tu hodinu nebudu vůbec vědět!“ A zatímco se zvedal na nohy, sám pro sebe se usmál. Věděl totiž, že Benovi kecá… a že ho tak dlouho už trápit rozhodně nehodlá. Ostatně, tak dlouho tu pumpu stejně nemůže mít nasazenou… Ale to on možná neví, haha. Ovšem druhej problém, zásadnější, je ten, že já bych to tak dlouho nevydržel! Jenom se na něj koukat. Zvlášť, když se takhle rajcovně svíjí a vrtí… Dám mu ještě pět minut, no maximálně deset, aby neřekl, že jsem nemožně měkkej.

Těch zhruba dvanáct minut nakonec Kamil strávil na Facebooku bezcílným prohlížením příspěvků, zatímco Benovi ta doba přišla… nekonečná. Vůbec netušil, kolik času už mohlo uplynout, kolik ho zbývá… Kdyby u něj Kamil aspoň seděl a hladil ho nebo na něj mluvil, tak by se to dalo líp vydržet, ale takhle? Na jednu stranu ho to děsně vzrušovalo, to, že je ponechaný sám sobě napospas, v situaci, která není příjemná a ze které nemá šanci se sám dostat, jenže na druhou stranu ho právě to šíleně frustrovalo. Že neví, kdy to skončí… ani jak… Chvíli měl pocit, že ho všechno bolí… a že ho celé tělo škrábe a kouše… a že jazyk pro změnu už necítí vůbec… a v krku má úplně vyprahlo… a v rozkroku že má tikající bombu, která každou chvíli exploduje… Pak se trošku zavrtěl a v tu chvíli o sobě dala vědět pouta obemykající jeho zápěstí… a stisknuté bradavky… a penis uvězněný v něčem bůhvíčem… A to všechno ho zase neskutečně vzrušilo… Takže sebou vydrážděně zamlel znovu, ale to už cítil, jak ho z té strnulé polohy mravenčí v pažích… a v zádech…, a tak vzrušení zase vystřídaly spíš ty nepříjemné pocity… a takhle se to střídalo pořád dokola…

Když Ben ucítil, jak si Kamil vedle něj kleká, ani si netroufl zadoufat, že by to dělal z jiného důvodu, než aby Bena mohl zase jenom trochu vyprovokovat. A taky že jo. „Víš, kolik uplynulo času?“ zeptal se Kamil poťouchle.

„E-e,“ zakroutil Ben opatrně hlavou.

„Šest minut,“ Kamil schválně dost ubral.

Z Bena se vydralo několik nerozluštitelných zvuků, ačkoliv Kamil si je dokázal přeložit docela snadno. „To není možný, že tak málo!“

„No fakt, nekecám,“ kecal Kamil. „V reálným světě uplynulo jenom pár minut.“ Potom natáhl ruku a opatrně sundal Benovi z jazyka ten kolíček. „Ty máš jediný štěstí,“ pokračoval, zatímco Benovi zlehka přejížděl ukazováčkem po rtech, „že v mým světě, ve kterým jsem si tě unesl do sklepa, abych tě mohl mučit, už uteklo několik hodin…, a že jsem se právě rozhodl, že tě pustím na svobodu…“

Ben se málem zajíkl úlevou. „Fakt…?“ zachraptěl nevěřícně. Jenom aby v tom nebyl zase nějakej háček…

„Fakt,“ potvrdil mu to Kamil. „Teda ale až za chvilku… a pod jednou podmínkou,“ dodal.

Ben se zašťuřil. Já jsem to tušil, že to nebude jenom tak! „Pod jakou…?“ zavyzvídal, ale to už cítil, jak mu Kamil zase přejíždí po rtech, tentokrát něčím gumovým. Pootevřel pusu a nechal Kamila, aby mu do ní vložil kuličkový roubík.

„Že budeš hodně, hodně hlasitej,“ vymiňoval si Kamil, zatímco mu upevňoval řemínek za hlavou. „Chci, aby se to tvý sténání tady tím mým sklepením pěkně rozlíhalo…“

Ben jenom vzrušeně vydechl. No, to nebude problém… Mně už do hlasitýho sténání fakt moc nechybí… Zvlášť, když tu takhle mluvíš o tom, že si mě držíš v nějakým sklepě…

To už se Kamil natěšeně přemisťoval mezi Benovy roztažené nohy. Opatrně mu z penisu sundal vakuovou pumpu… a pak se sklonil a chvilku se tomu ztopořenému, žádostivému lízátku pověnoval jazykem, zatímco si poslepu do dlaně vymačkával lubrikační gel. S trochou pomazal okolí Benova análu… a zbytek si rozetřel po svém penisu… A pak už se nedočkavě narovnal v zádech, znovu chytil Bena pod koleny, nadzvedl si ho a zajel do něj úplně stejně natvrdo jako napoprvé. I když úplně stejné to nebylo: tentokrát měl Ben zavázané oči a roubík v puse, a tak se Kamil dokázal mnohem snáz vžít do představy, že tu pod ním opravdu leží nedobrovolně… Zároveň ale všechno to mý trápení vydržel bez odmlouvání… a bez nějakýho pokusu o vzpouru, haha… Takže si zaslouží odměnu… S tou myšlenkou si Kamil opřel Benovu levou nohu o rameno, aby si uvolnil ruku – a tou začal to Benovo podtlakem dlouhé minuty trápené lízátko pumpovat.

Ben se do hlasitého sténání nemusel vůbec nutit. Z toho, jak si ho Kamil zase bere, spoutaného a bezmocného, byl úplně maximálně vzrušený. A když mu u toho Kamil navíc dělal dobře… Netrvalo to dlouho, Ben se prohnul v zádech jako luk, a zatímco mu celým tělem projížděly slastné křeče, na břicho mu v pravidelných intervalech dopadal bílý důkaz toho, jak šikovně si Kamil při svém ukájení zvrhlých choutek počínal.

No a Kamil si v podstatě hned vzápětí vyzvedl svou další odměnu. Pozoroval, jak pod ním Ben sebou hází a škube, poslouchal to jeho roubíkem tlumené hekání… a pak ucítil, jak Benovo nitro pulzuje a stahuje se v rytmu těch orgasmických křečí – a to v Kamilovi vyvolalo jeho vlastní orgasmické křeče. Taky se propnul v zádech a hlasitě ty křeče rozdýchával, zatímco z něj do Bena proudila už druhá dnešní dávka spermatu. Však jsem mu říkal, že si ho prošťouchnu! A to se nesmí odfláknout!

Kamil se po chvilce strávené v ráji vcelku ochotně vrátil zpátky do reality. Bodejť by ne, když tu na mě čeká můj vzteklounek… Teď už je teda, doufám, dostatečně utahanej, takže s nějakým vztekáním nebo drzým provokováním si dá snad minimálně do zítřka pokoj… Kamil z Bena vyklouzl, pomalu mu položil nohy na zem, postavil se a na poněkud vratkých nohách došel do skříně pro ručník. Setřel z Bena všechno sperma, ke kterému se dostal, pak ručník odhodil, sklonil se a co nejopatrněji mu sundal z bradavek ty svorky. Benovi uteklo hlasité zasyčení, ale to už se Kamil skláněl ještě níž a bolavé bradavky mu honem začal opečovávat jazykem a rty. Teprve když se Benův dech zase uklidnil, Kamil toho nechal, přesunul se po kolenou k Benově hlavě, vytáhl mu z pusy roubík a sundal mu z očí šátek. „Dobrý? Nebolí tě něco…?“ zeptal se potichu, zatímco pozoroval, jak se Ben snaží vstřebat tu spoustu světla, co se mu najednou dere do očí.

„Ne… Jenom mám děsnou žízeň,“ odpověděl Ben popravdě a věnoval Kamilovi spokojený úsměv.

„To se nedivím,“ zakřenil se na něj Kamil. „Akorát že každou chvilku můžou přijít naši, tak jestli se s nima nechceš potkat v kuchyni, tak ti něco donesu sem,“ nabídl mu, zatímco mu sundával z rukou pouta.

„Tak jo, díky…“

Kamil se zvedl a začal se rychle soukat do boxerek a do trička. „A hlad nemáš…?“ přeptal se.

Ben si sedl, a zatímco si mnul malinko otlačená zápěstí, zavrtěl hlavou: „Zatím ne…“

Kamil tedy rychle vyrazil do kuchyně; spěchal, protože ani on se tam s rodiči nechtěl potkat. Určitě by ho minimálně pár minut zdrželi – jenže on chtěl všechny ty minuty věnovat Benovi…

Když se vrátil zpátky do pokoje, s dvěma skleničkami a lahví Mirindy, protože nic jiného v ledničce zrovna nenašel, s úsměvem zaregistroval, že Ben se zatím přesunul do postele a zachumlal se tam pod peřinu.

„Neva…?“ zeptal se Ben hned.

„Co…?“ nechápal Kamil, co by mu jako mělo vadit. „Žes mi vlezl do postele?“

„Hm…“

„Haha, tak to mi teda fakt neva… Pokud tobě neva, že tam vlezu za tebou…“

„Tak… však je to tvoje postel,“ prohodil Ben natěšeně.

„To je,“ potvrdil mu to Kamil, když si vedle té postele přidřepával. Počkal si, až se Ben nadzvedne na lokti a jednu tu skleničku si převezme, a zatímco mu do ní lil pití, trochu ten Benův komentář upřesnil: „A taky všecko, co je v tý posteli, je moje…“

„Ech…,“ vydechl Ben a byl rád, že nic dalšího dodávat nemusí, ale že se místo toho může zaměstnat pitím.

„To bylo jako co?“ bavil se Kamil, zatímco pozoroval, jak Ben žíznivě vyprazdňuje tu skleničku. „Doufám, že to byl souhlas… Ještě?“ kývl hlavou k té Mirindě.

„Ne, díky,“ Ben mu sklenku podal, počkal si, až to Kamil všechno odnese na stůl, a pak nadzvedl peřinu, aby si Kamil mohl vlézt k němu.

„Týjo, tobě je zase zima, nebo co?“ divil se Kamil, ale ochotně za Benem pod tu peřinu zalezl.

„Ne… Ale mohla by bejt,“ zašťuřil se na něj Ben.

Kamil se rozesmál: „Aha… Ale tak já bych tě kdyžtak nějak zahřál i bez peřiny…“

„Já vím…,“ vydechl Ben… a měl šílenou chuť dát Kamilovi pusu, prostě jen tak, anebo třeba i konkrétně za to, jak se o něj hezky stará… Jenomže… najednou si zase nebyl jistý. Nebo spíš – nemohl si zvyknout na to, že by tu pusu mohl Kamilovi opravdu jenom tak dát…, protože už nejsou jenom obyčejní kámoši, ale protože už jsou dva kluci, co si pusy dávat můžou… a dávají…

A Kamil to zachytil. Viděl, jak po něm Ben pokukuje…, a úplně hmatatelně vycítil ty jeho myšlenky… a asi i strachy… Pod peřinou natáhl ruku a chytl Bena kolem pasu. „Pojď sem…,“ řekl potichu, přitáhl si ho k sobě o kousek blíž… a pak už si počkal, až se k němu Ben natáhne. Sotva se Ben dotkl svými rty těch jeho, na nic dalšího už nečekal a hned mu ty jemné, líbavé dotyky začal oplácet. Po chvilce, aby se k jeho rtům dostal snáz, ho sevřel kolem pasu pevněji a přetočil si ho pod sebe. Pohledem rychle překontroloval, jestli to Benovi nějak nevadí, že s ním zase tak manipuluje podle svých potřeb, ale Benovy oči se jenom rozzářeně usmívaly; ta kombinace Kamilovy něhy, pozornosti a trochy dominance mu maximálně vyhovovala…

Ještě chvíli se líbali a objímali, když Kamilovi uteklo tiché uchichtnutí.

Ben hned otevřel oči a zvědavě zapátral: „Co je…?“

Kamil taky otevřel oči a překulil se vedle Bena. „Ale nic… Jenom jsem si vzpomněl, jak jsem si v šestý třídě poprvý sedal vedle tebe do lavice…“

„A co je na tom vtipnýho?“

„No… že mě v tý chvíli ani nenapadlo, že o pár let pozdějc tě budu mít v posteli…“

„Tak,“ zavzpomínal Ben s úsměvem, „já jsem si třeba na začátku šestý třídy ještě myslel, že v jedný posteli spolu ležej jenom rodiče, jinak nikdo…“

Kamil se rozesmál. „Ty seš divnej! No ale dobře,“ nedal se, „tak v prváku, když jsi mi držel místo, protože jsem hned první den přišel pozdě, tak tenkrát mě to taky nenapadlo… A to už jsme přitom oba věděli, že v jedný posteli spolu nelehávaj jenom rodiče, že…“

„Chichi,“ uchichtl se teď pro změnu Ben.

„Co…?“ zadíval se Kamil na Benovy zrůžovělé tváře.

„No… v tý době mě to už občas napadlo…“

„Co konkrétně…?“

„Jaký by to jako bylo…, kdybysme někdy leželi v jedný posteli,“ přiznal Ben.

Kamil na něj zakroutil očima: „Že se vůbec ptám, že…“ A přitáhl si Bena do náručí, aby ho mohl zase políbit.

„Vadí ti to…?“ zeptal se Ben o několik spokojených zavzdychání a zalapání po dechu později.

Kamil se hned nechytal: „Co mi má vadit…?“

„Že… že jsem si něco takovýho představoval už tenkrát…“ A že zatímco tys mě považoval za obyčejnýho kámoše, tak já jsem měl plnou hlavu i jinejch věcí…

„Ne,“ ujistil ho Kamil šeptem, „to mi teda nevadí ani trošku…“ Protože kdyby sis něco takovýho nepředstavoval už tenkrát, tak sis taky za ty roky mohl najít někoho jinýho… a my dva jsme spolu v jedný posteli vůbec skončit nemuseli… A to by byla děsná škoda…

„Tak to je dobře,“ hlesl Ben a spokojeně se ke Kamilovi přitulil.

„To si piš, že je to dobře,“ špitl mu Kamil do vlasů… a spokojeně zavřel oči.