Kamil a Ben - Poprvé (11.)

Přes víkend se Kamil s Benem vůbec neviděli, jenom si vyměnili několik krátkých mailíků. Přesto, když se v pondělí ráno sešli v šatně, něco bylo… jinak. Jako kdyby se přes víkend něco změnilo…, posunulo…, prohloubilo. Pozdravili se jako vždycky…, usmáli se na sebe jako vždycky…, vtipkovali jako vždycky…, ale cítili se přitom trošku jinak než jako vždycky. Vnímali to každý v sobě…, a i když si nebyli jistí na sto procent, že ten druhý to vnímá taky, stejně to tak nějak… tušili. Za tu sotva postřehnutelnou, přesto ale vycítitelnou změnu mohlo dílem to, co si ve čtvrtek úplně neplánovaně přiznali…, a dílem to, že spolu v pátek řešili a snad i zdárně vyřešili jeden nepříjemný problém. Dokázali se navzájem svěřit, podpořit, a to nejen slovně, ale i dotykem… A tím jako kdyby se mezi nimi otevřelo něco dalšího. A to bylo co říct, protože už tak se toho mezi nimi za poslední ani ne tři týdny změnilo a otevřelo opravdu hodně…

Asi by to neuměli pojmenovat… a nebo možná i uměli, ale netroufli si. Zatím. Na druhou stranu, nepotřebovali tomu dávat nějaká jména, názvy. Bylo to fajn… a to jim stačilo. Kamil se na Bena díval pořád stejně všímavě a bedlivě, ale navíc s takovou… rozněžnělou pozorností. Protože on není jenom objekt nějakýho mýho odpoledního zájmu. On je…, on je víc. Nejsme prostě už jenom dva kámoši, co se scházejí i ve volným čase. Je to…, jako kdyby tohle všechno… bylo prostě něco většího… A Ben? Ten ke Kamilovi pořád roztouženě, plaše a přitom s důvěrou vzhlížel, ale teď v něm navíc kromě té důvěry rostla i jakási jistota. Jistota nejen ohledně Kamila, ta v něm byla asi odjakživa, ale i jistota ohledně sebe v Kamilově společnosti… a ohledně jich obou. Protože mi najednou prostě přijde, jako kdyby existovalo nějaký… my. Ne jenom on se mnou, ve volným čase, spolu. Ale… my…

Když konečně skončilo vyučování a partička spolužáků se po dobrém obědě vyhrnula před školu, Kamil s Benem se ani nepotřebovali jeden druhého ptát, kam se jde. Nebo dokonce jestli se někam jde. V rámci těch pár odmailovaných vět během víkendu si už ten celkem tradiční pondělní sraz u Kamila potvrdili. Rozloučili se tedy s ostatními a automaticky se vydali ke Kamilově domu.

Cestou rozebírali událost, která se od rána propírala ve třídě – konflikt mezi třídním a Milanem kvůli jeho neomluveným hodinám, který hrozil přerůst až v to, že s nimi spolužák nebude moct jet na školní výlet. Teprve ve výtahu, který Kamila a Bena vezl do desátého patra, hodili kluci školu, třídního i všechny lidi ze třídy za hlavu.

„Mimochodem, žádnej další mail ti nepřišel?“ změnil Kamil téma a pozorně se na Bena zahleděl.

Ben moc dobře věděl, na co se Kamil ptá, ale měl chuť ho trochu pozlobit. Konečně zase můžu! „Naposledy mi od tebe přišel mail včera večer. S těma dvěma odkazama. A pak už jsi šel asi spát,“ uculil se.

Kamil po Benovi šlehl usměvavým pohledem. „Nešel jsem spát. Jsem se díval na to, cos poslal ty mně. Ale na tyhle maily se tě neptám.“

„Já vím,“ oplatil mu Ben úsměv. „A ne, žádnej tamten mail už mi nepřišel.“

„Ani nějakej netamten? Od někoho jinýho než ode mě?“ zatvářil se Kamil přísně. Je nejvyšší čas si ho trochu rozehřát… a rozehrát…

„A kdyby?“ pochopil Ben moc dobře, kam Kamil směřuje, a k jeho hře se okamžitě přidal.

Kamil na Bena přimhouřil oči: „Tak bych si s tím odesílatelem asi musel ujasnit některý důležitý věci. Ale než bych ho vypátral, tak bych si je ujasnil s tebou.“

„Vždyť jsi říkal, že nikdo jinej než ty mi nesmí akorát vyhrožovat nebo nadávat. Ale v tom mailu by třeba nebylo nic takovýho. Mohly by tam bejt úplně jiný věci.“

Kamil udělal krok blíž k Benovi, takže Ben měl pocit, že už tak těsný prostor výtahové kabiny se ještě o kus zmenšil. „A co by tam teda jako bylo?“ zeptal se Kamil, úsměv mu z tváře i z očí zmizel.

Ben bezděky polkl; Kamilova blízkost a jeho náhle výhrůžný tón na něj měly úplně stejný vliv, jako když mu Kamil tuhle svou přísnou, panovačnou stránku ukázal poprvé. „Třeba… by mi taky někdo posílal nějaký takový odkazy…“

Kamilův výraz ještě víc ztvrdl, další poznámky si ale nechal pro sebe. Ben pod jeho nesmlouvavým pohledem se zcela zřetelným příslibem pomsty malinko znervózněl. Někdy mám fakt problém poznat, jestli to jenom hraje… nebo jestli je tak naštvanej dooopravdy… Zvlášť, když takhle mlčí… Ale tak nemůže bejt naštvanej doopravdy, ne? Musí mu bejt jasný, že si z něj utahuju…

Výtah mezitím zastavil, takže Kamil z něj vystoupil, a aniž by si Bena jakkoliv všímal, došel ke dveřím bytu, odemkl je a vešel dovnitř. Ben ho následoval, zavřel za sebou…, chvilku pozoroval, jak se Kamil zády k němu zouvá…, a užuž otvíral pusu, aby prohodil něco, čím celou situaci odlehčí, když k němu dolehl Kamilův tichý, přesto nepřeslechnutelný příkaz: „Na kolena.“

Ben si troufl akorát odhodit na botník svůj batoh, pak už nemeškal ani vteřinu a klekl si. Ruce okamžitě složil za záda a s vyčkávavým výrazem se na Kamila zadíval.

Kamil zdánlivě nevšímavě k čemukoliv, co se děje za jeho zády, vyrazil do svého pokoje. Dobře totiž slyšel, že ho Ben poslechl, a tak se nepotřeboval ohlížet, aby se o tom přesvědčil. Já ti dám takový maily s odkazama, kámo! No jak chceš! Jsem k tobě chtěl bejt dneska hodnej… a pořád chci, pokud si to teda úplně nepotentuješ…, ale právě sis to malinko ztížil, víme?

Když se asi po dvou minutách Kamil zase vracel, Ben si ani netroufl zvednout k němu hlavu. Byl sice zvědavý, jak se Kamil tváří, ale nechtěl ho dráždit ještě víc. Kamil se zastavil přímo před Benem. „Svlíkni si triko,“ řekl mu polohlasně. Ben samozřejmě zase hned poslechl a při té příležitosti si dovolil na Kamila krátce juknout. Hm, no tváří se přísně. Ale on se tak tváří skoro pokaždý, když si začínáme hrát…

Kamil Benovi to triko vytrhl z ruky a jen tak ledabyle si ho přehodil přes rameno. Počkal si, až Ben dá ruce zase za záda, obešel ho, dřepl si za něj a černým provazem, který si vytáhl z kapsy, mu rychle svázal zápěstí k sobě. Potom Benovo triko několikrát přeložil a zavázal mu ho přes oči. Znovu Bena obešel, klekl si před něj a ne zrovna jemně mu prsty promnul bradavky. „Takže. Kolik mailů ti o víkendu přišlo?“ zeptal se.

Ben usykl. „Asi… šest. Sedm. Všechny od tebe,“ dodal honem.

„Takže výhrůžnejch bylo kolik?“

„Žádnej…“

„A co bys dělal, kdyby ti nějakej takovej přišel?“ Kamil za Benovy bradavky trochu zatahal.

„Řekl bych ti to…“

„Správně. A kolikrát jsi na ten pitomej mail o víkendu myslel?“

„Nevím… Párkrát jo. Jsem to nepočítal…“

„No dobře. A kolik ti přišlo mailů s odkazama? Myslím od někoho jinýho než ode mě?“ zajímalo Kamila a tentokrát Bena do bradavek štípl.

Ben se nechtíc trochu zakroutil, jako kdyby se chtěl dostat z Kamilova dosahu: „Žádnej…“

„Laskavě mi neutíkej,“ napomenul ho Kamil. „A co bys dělal, kdyby ti nějakej takovej přišel?“ pokračoval ve výslechu… i v tahání za Benovy bradavky.

„Kamile, žádnej takovej… au… žádnej takovej mi přijít nemůže. Já s nikým takovým v kontaktu nejsem,“ odpověděl mu Ben. Měl za to, že se to Kamil musel už dávno dovtípit…, ale chtěl, aby to věděl jistě.

Kamil se sám pro sebe usmál. „Ok. Taky správně. Takže. Když jsme se konečně nějak dohodli a shodli,“ začal Kamil Benovy bradavky pro změnu jemně třít, „tak ti teď zuju boty a přesuneme se do mýho pokoje. Kde si teda ovšem zase klekneš, že.“

„Tak to si moc nepomůžu,“ uculil se Ben.

„To si jako stěžuješ…? Tak chceš zůstat tady? Dneska jsem ti chtěl splnit nějaký tvý přání, tak jestli chceš, můžeš si přát, ať zůstaneme tady,“ nabídl mu Kamil; Ben z jeho hlasu úplně zřetelně slyšel škodolibý podtón.

„Néé, to bych si radši přál něco jinýho…,“ přiznal Ben popravdě.

„Jsem si to myslel… Tak se zvedej,“ vyhoupl se Kamil na nohy, chytil Bena pod paží a pomohl mu se postavit. „Doufám, že se zavázanýma očima udržíš rovnováhu…“

„To já taky,“ uchechtl se Ben.

„Tak se radši opři,“ vmanévroval Kamil Bena o pár kroků dozadu.

Jakmile Ben za svými zády ucítil dveře, hned se cítil o něco jistěji. Pak už vnímal, jak mu Kamil rozvazuje a sundává boty… a stahuje ponožky… a rozepíná kalhoty… a…

„No nekecej! Jsi byl o víkendu na nákupech, jo?“ ozval se Kamil překvapeně, jakmile Benovi sroloval kalhoty z boků a všiml si na něm nových trenýrek.

Benovi okamžitě došlo, na co Kamil naráží: „Třeba mi je někdo daroval…“

„Jasně,“ pokračoval Kamil ve stahování Benových kalhot níž, ačkoliv očima pořád lačně ujížděl naopak o něco výš, „třeba máti, že… Nebo že by to byl tajnej ctitel? Ten, co ti posílá ty odkazy a kterýho přede mnou zapíráš?“

„A co když je to to druhý?“ Když můžeš s tím fiktivním kámošem pořád zlobit ty mě, tak můžu i já tebe, ne?

Kamil chytl Bena nad kotníkem a nadzvedl mu nohu, aby mu z ní mohl stáhnout nohavici. „Tak mu nakopu prdel. A tobě hned potom,“ ucedil opět zpřísnělým tónem.

„Aha. Tak pak je teda správná odpověď, že jsem si ty trenýrky koupil sám. Když mě máti předevčírem vytáhla na nákupy.“

„To jsem si tak nějak myslel, že řekneš, haha… Každopádně, ať už ti je koupil kdokoliv, tak vkus má dobrej. Sednou ti neskutečně. Až je mi skoro líto, že jako moje hračka je na sobě nemůžeš mít dýl…,“ prohodil Kamil a stáhl Benovi kalhoty i z druhé nohy.

„Hmmm… Tak si je třeba někdy vezmu na sebe, i když se jenom budeme koukat na nějakej seriál,“ navrhl Ben s úsměvem.

Kamil se pobaveně rozesmál. „Bene. Jestli se budeme jenom koukat na seriál a já budu vědět, že máš tohle na sobě, tak v tu ránu jsme dokoukali a znovu skončíme u toho, že budeš moje hračka. Chápeš? To prostě nemá řešení.“ S těmi slovy Kamil vyskočil na nohy, odkopnul Benovy boty do botníku a jeho oblečení si přehodil přes ruku.

Ben měl radost, že jeho nové spodní prádlo má na Kamila až takový vliv. Představil si Kamilův žádostivý pohled… a to, jak se na Bena mlsně vrhá pokaždé, když na něm uvidí tyhle trenýrky…, a spokojeně vydechl: „Tak… tak to už se asi nikdy nebudeme na nic koukat…“

„A vadí to někomu?“ přeptal se Kamil.

„Ne,“ odpověděl Ben popravdě.

„Tak vidíš. A teď jdeme,“ uchopil Kamil Bena pevně za paži a opatrně, přesto ale energicky ho směroval přes obývák do svého pokoje.

Ben si takhle svázaný, skoro nahý, se zavázanýma očima a pod Kamilovým vedením připadal jako nějaký zajatec… a dost ho to vzrušilo. Kamilův zajatec. Tý vole, to jsem si poprvý představoval už tááák dávno… Trošičku se bál, aby o něco nezakopl nebo do něčeho nevrazil, zároveň ale důvěřoval Kamilovi, že na něj dává pozor… a ten mix pocitů si náramně užíval.

„Dolů,“ přikázal Kamil, když Bena dovedl do svého pokoje, a popostrčil ho na kolena. Pak ještě odběhl do předsíně pro Benův batoh a při návratu za sebou zamkl. U dveří se na chviličku zarazil a vzrušeně se na Bena, který klečel uprostřed pokoje zády k němu, zahleděl. S těma rukama za zády, sklopenou hlavou a pruhem látky přes oči vypadá jako nějakej můj zajatec. Jako malí jsme si na to s klukama hráli… a už tenkrát jsem si užíval, když jsem nebyl ten zajatej, ale naopak ten, kdo to měl celý na povel. Se vsadím, že Ben to měl přesně naopak. Škoda, že jsme se neznali už tenkrát, haha… No, ale na tohle stálo za to si ty roky počkat! Hlavně mu teď můžu přikazovat úúúplně jiný věci, než jaký mě napadaly tenkrát, že… Akorát že dneska nemám chuť mu něco přikazovat. Dneska bych naopak chtěl, aby on řekl mně, na co má chuť. Když v pátek kvůli tomu hnusnýmu mailu neměl náladu skoro na nic…, tak ať mu to dneska vynahradím…

Ben slyšel, jak Kamil přechází přes pokoj, pak otvírá a zase zavírá nějaké šuplíky… a přichází k němu… a kleká si před něj. Pak už cítil, jak mu Kamil sundává z očí to tričko. Sám od sebe si ani přesto nedovolil oči otevřít, což Kamil kvitoval se spokojeným úsměvem a odměnil Bena tím, že mu hladivě zajel dlaní do rozkroku.

„Podívej se na mě,“ řekl Kamil po chvilce, a když mu Ben vyhověl, připomněl mu: „Pořád platí, že dneska ti splním nějaký přání… Můžeš si třeba vybrat, do jaký polohy tě svážu.“

„A čím jsem si to zasloužil?“ zašťuřil se na něj Ben. „Těma novýma trenýrkama?“

Kamil zmáčkl Benova varlata silněji. „Jestli se budeš blbě vyptávat, tak si to rozmyslím! Takže?“ pobídl ho k odpovědi.

„Ehm, no, já to nechám na tobě… Mně se líbí všechno, co vymyslíš,“ přiznal Ben a malinko se u toho začervenal.

„To mě sice těší, ale ty to pořád nechápeš,“ usmál se Kamil a vjel rukou Benovi do trenýrek, zatímco druhou ruku mu položil na bedra. „Chci slyšet tebe, jak mi říkáš, co by se ti líbilo…“ A s těmi slovy uchopil Benův penis do dlaně a začal ho jemně tisknout. Vychutnával si jak ty dotyky a to, že Benovi působí rozkoš, tak i Benovo váhání a očividné rozpaky. Pořád ještě se mi šíleně líbí ho pozorovat, jak se mu do něčeho nechce… Většinou teda, jak se mu nechce o něčem mluvit… A pořád ještě mě dost baví nutit ho, ať o tom i přesto mluví…

Ben vzrušeně vydechl. Do toho, aby Kamilovi odpověděl, se mu opravdu nechtělo, ale v Kamilových očích si přečetl, že ze svého požadavku neustoupí ani náhodou. Nakonec si tedy v hlavě poskládal jakous takous odpověď: „Mně se hodně líbilo to, cos dělal před týdnem…“

„Před týdnem? Myslíš minulý pondělí? A co jsem s tebou dělal minulý pondělí?“ sjel Kamil rukou o kousek níž a vzal do dlaně Benova varlata. Samozřejmě moc dobře věděl, co se dělo minulé pondělí, ale chtěl, aby mu to Ben popsal.

Ben si nervózně olízl rty. Absolutně netušil, jak to, co se mu honilo hlavou a na co už týden tak rád vzpomínal, vtěsnat do věty, kterou by byl schopen vyslovit nahlas. Navíc mu Kamilovy doteky to přemýšlení tak trochu ztěžovaly… „Aaach,“ bylo to jediné, co ze sebe dokázal dostat, a vzrušeně sebou škubnul, takže Kamil mu druhou dlaní zatlačil do beder, aby si ho přidržel na místě… a to Bena vzrušilo ještě víc. Vždyť jsem to říkal. Mně se líbí VŠECKO, co se mnou děláš! Nechtěj po mně, ať ti popisuju něco konkrétního… já to fakt neumím…

Kamil se Benovou bezradností dobře bavil. „No ták, děláš, jak kdybych po tobě chtěl, ať mi z hlavy vypočteš odmocninu ze dvou milionů…“

„A nechceš? To bych možná zvládl spíš…, aaach,“ zareagoval Ben na další Kamilův stisk v rozkroku a bezděčně o trošku víc oddálil kolena od sebe.

Kamil se smíchem zvedl oči v sloup, rozhodl se ale Benovi aspoň trochu pomoct. „Opakuj po mně: v pondělí se mi líbilo, když… Hmm?“

A tak se Ben zhluboka nadechl, jako kdyby se chystal skočit do vody, a zkusil Kamilovi vyhovět: „V pondělí se mi líbilo, když… když jsem ležel na posteli… ehm… na břiše…“ Pak už následovalo jenom rozpačité ticho doprovázené Benovým sklopeným pohledem.

Kamil si sám pro sebe povzdychl. No jistě. A to je celý. Tu větu, že se mu prostě líbilo, když jsem do něj strkal prsty, z něj v životě nedostanu… Na to bych si ho asi musel někdy ožrat, haha… Vytáhl ruku z Benových trenýrek, podal si ze země jeho tričko a znovu mu ho zavázal přes oči. „S tebou mě ještě čeká plno práce, víš to?“ Ale docela dost doufám, že tohle je ten typ práce, co nikdy nebude hotová…

„A to asi není dobře…?“ tipl si Ben.

„No, pro tebe ne,“ vyskočil Kamil na nohy a přešel k psacímu stolu. „Ale já si užiju každou minutu, to si piš!“

„Já taky,“ pípl Ben a sám pro sebe se usmál. To je fajn vědět, že i když to možná nehraju úplně podle tvejch představ, tak že tě to stejně baví. A že tě to teda, aspoň doufám, ani hned tak bavit nepřestane…

„Ty už buď hlavně zticha,“ doporučil mu Kamil, ale taky mu díky té Benově poznámce zacukaly koutky. No však právě. Právě proto, že ty si to užiješ, tak si to užiju i já. Jinak by to bylo dost o ničem. „A radši vstávej.“ S těmi slovy chytil Bena za paži, zvedl ho na nohy a dovedl ho k posteli, kde přes prostěradlo už byl přehozený tradiční ručník a v rozích postele čekaly na své využití zatím volné konce provazu. Tak trošku jsem tušil, jaký místo, na kterým budeš chtít strávit následující chvíle, si vybereš… I když, možná to můžu udělat malinko jiný, když už jsem ti svázal ruce za zády…

Ben se nechal dovést k posteli, na základě Kamilova postrkávání si na ni vylezl a s jeho pomocí se položil na břicho. Kamil z Bena stáhl trenýrky a pod kyčle mu opět strčil srolovaný polštář, potom si došel do šuplíku pro další kousek provazu a tím Benovi přitáhl lokty co nejvíc k sobě. Bena to překvapilo, protože očekával, že mu Kamil zase přiváže ruce k posteli, ale nestěžoval si. Pořád platilo, co už Kamilovi nahlas řekl – líbilo se mu všechno, co si pro něj Kamil vymyslel… Tohle spoutání bylo sice trochu nepohodlné, protože Bena nutilo být pořád napnutý v zádech, jenže to mu o to intenzivněji připomínalo, že je spoutaný. A Ben se tohohle vzrušujícího začarovaného kruhu zatím nenabažil. Když navíc ucítil, jak mu Kamil roztahuje nohy co nejvíc od sebe a přivazuje mu je k rohům postele, znovu v myšlenkách zabloudil ke svým dětským představám, ve kterých byl Kamilovým zajatcem. To jsme byli ještě děcka, když jsme se v šestý třídě seznámili…, a zdaleka jsem ještě netušil, že jsem na kluky… Ale když jsme se pak s klukama po škole scházeli v tý polorozpadlý továrně a bojovali tam jedna skupinka proti druhý…, už ani nevím, kvůli čemu…, tak po večerech jsem si pak do nejmenších detailů ladil tu představu, že Kamil není v mým týmu, ale v tom druhým…, a že mě překvapí ze zálohy a odvleče do svý skrýše…

Kamil zaslechl Benův povzdech, a když se na něj podíval, všiml si, jak se Ben ošil. Trošku ho to vyplašilo. Doufám, že se neopakuje pátek… Jsem myslel, že už ten pitomej mail dostal z hlavy… Sedl si mezi Benovy roztažené nohy, dlaněmi ho pohladil po půlkách a zeptal se: „Seš v pohodě…?“

Bena ta otázka zmátla: „Jo… Proč?“

„Protože sebou zase tak šiješ…“

„Aha… Ne, já jenom… na něco jsem si vzpomněl… Na něco pěknýho,“ vysvětlil Ben.

„Tak pěknýho!“ plácl Kamil Bena oběma dlaněmi do zadku. „Co máš co myslet na něco pěknýho, když seš se mnou?“

„Au!“ uteklo Benovi. „Však ono se to týká tebe… Ale vyprávět ti to nebudu!“ dodal rychle.

Kamil se chápavě zasmál a znovu začal dlaněmi hladivě přejíždět po Benově zadku. „Ale budeš mi to vyprávět, Bene! To si piš, že budeš! Jenom ne dnes. Teď už buď fakt zticha. Teda co se mluvení týče. Jiný zvuky vydávat můžeš. Jo, a mimochodem, nesmíš se udělat, dokud ti to nedovolím.“ Načež se Kamil zvedl z postele, svlékl se do naha, protože se bez omezujících vrstev látky cítil nejpohodlněji, a podal si ze stolu už přichystaný lubrikační gel. Kdybych byl svině, tak bych ti teď řekl, že tvý přání je splněný – ležíš na posteli na břichu, haha. O nic jinýho sis neřekl. Ale já mám dneska fakt chuť ti splnit i to, o co si neřekneš. No, ale neboj, ono mě to časem zase přejde a zase mě budeš muset o všecko prosit!

Ben vnímal, jak se Kamil znovu uvelebuje mezi jeho roztažené nohy…, a už dopředu se natěšeně zachvěl. Miloval Kamilovy prsty všude…, ale tam vzadu momentálně úplně nejvíc, protože mu to ještě pořád bylo hodně vzácné. Chvilička vzrušujícího vyčkávání… a pak konečně ucítil, jak mu Kamil kolem dírky přejíždí nagelovaným ukazováčkem. Ááách… hmmm… doufám, že mi dovolíš se udělat brzo…

Kamil se pro změnu nemohl nabažit toho, jak Ben na jeho dotyky reaguje. Stačilo, aby mu ukazováčkem několikrát obkroužil dírku – a Ben slastně zavzdychal a tak nějak nevědomky pohnul pánví Kamilovu prstu vstříc. Jako kdyby ho zval dovnitř. To se neboj, tohle pozvání přijmu rád… Ještě chviličku vstupní bránu do Benova análu jemně škrabkal nehtem… a po dalším Benově hlasitějším vydechnutí mu zajel ukazováčkem dovnitř. Rovnou až nadoraz.

Ben blaženě vyhekl, a i když už byl v zádech napnutý díky svázaným loktům, stejně se prohnul ještě o trošku víc. Kamil začal ukazováčkem pomalu pohybovat dovnitř a ven, zatímco druhou rukou Benovi na střídačku jemně mačkal penis a varlata… a z Bena se dralo čím dál vzrušenější vzdychání.

Kamil v tomhle dráždění ještě chvilku pokračoval. Pak, aniž by z Bena vytáhl ukazováček, pokapal okolí Benova svěrače další vrstvou lubrikantu, a sotva ho odložil vedle sebe na postel, přidal k ukazováčku i prostředníček.

Tentokrát Ben Kamila nejdřív zarazil tím, že se kolem jeho prstů sevřel, ale okamžitě své sevření zase povolil a naopak znovu pohnul pánví Kamilovým prstům naproti. A i když nechtěl být nevděčný, tak na chvilku díky nějakým podivným prainstinktům zakódovaným v jeho těle zatoužil po tom, aby měl Kamil prsty ještě o trochu delší… a silnější… Aaach… bože… tohle je tak skvělý… mmmhhhhmmm… Ale zároveň… možná, že kdyby… aaach…

Kamil si Benovo vzdychání a trhavé, vzrušené pohyby užíval. Každé takové Benovo škubnutí bral totiž jako důkaz, že mu jeho přání plní dobře… By mě zajímalo, jestli by byl schopnej se udělat, i kdybych ho dráždil jenom tady vzadu a jeho péra se ani nedotkl. To budu muset co nejdřív vyzkoušet. A jsem fakt zvědavej, co příště řekne na tu novou věcičku, kterou si pro něj chystám… Jestli se teda dokopu zajít si na poštu pro ten balíček! No, budu muset. Už se totiž nemůžu dočkat, až tu novou umělou hračku vyzkouším na svý živý sexy hračce… nebo spíš VE svý živý hračce, hehe…

Ben ucítil Kamilovu ruku, jak mu jemně tiskne penis, občas za něj zatáhne… občas pohladí… do toho vnímal Kamilovy prsty, jak ho prohmatávají tam uvnitř… a došlo mu, že už mu k vyvrcholení moc nezbývá. „Kamile,“ ozval se nesměle, protože si uvědomoval, že mu Kamil nedovolil mluvit, „já už… aaach… já už asi budu…“

Kamil ho okamžitě přestal dráždit v rozkroku. „No to teda nebudeš!“ pronesl nesmlouvavě, ukazováček a prostředníček ale z Benova análu jenom povytáhl… a zase je zasunul dovnitř. „Nebo jsi mě slyšel, že bych ti to dovolil?“

„Ne…“

„No tak!“

Ben zklamaně vydechl a nespokojeně se ošil, nic dalšího už si ale říct netroufl. „Ale neboj,“ dolehl k němu Kamilův hlas, „když jsem ti dnes slíbil, že ti splním nějaký to přání, tak ti to vystříkání za chvilku dovolím… a nenechám tě čekat až do příště…“

„Ježíši,“ zhrozil se Ben už jen při té představě, „to nenechávej…“ zaprosil pro jistotu, aby si to Kamil náhodou nerozmyslel. „A Kamile…?“ osmělil se ještě. Když pořád říká, že mi dnes plní ty přání, tak za zkoušku nic nedám… Sice už mi to dnešní splnil, nebo teda plní, ale třeba… třeba by mohl mít taky chuť to zkusit…

„Hmmm…?“ protáhl Kamil zvědavě, po tváři se mu rozlil úsměv. Jindy má problém vyžvejknout jedno slovo, a dneska se nám nějak rozkecal!

„Nechtěl bys…, ehm…, nešlo by, že bys… nemohl bys…,“ zkusil Ben své přání nějak zformulovat, ale nebyl to ze sebe prostě schopen dostat.

„Co jestli bych nemohl?“ trápil ho Kamil. Moc dobře tušil, kam Ben směřuje…, a i přes veškeré své pochyby, které ohledně tohoto Benova konkrétního přání měl, byl rozhodnutý do toho jít…, ale byl zvědavý, jestli se Ben dokáže nějak vymáčknout.

„No, víš…, nechtěl bys…,“ kroutil se Ben… a pak to, rudý až za ušima, vzdal. „Ale nic, zapomeň na to…“ Proč jsem rovnou nedržel hubu? Vždyť jsem nebyl schopnej mu říct ani to, že se mi líbí, když do mě strká prsty… Jak bych mu tak asi mohl říct TOHLE?!

Kamil se dobře bavil. Ten nezklame, fakt! Pak schválně nasadil příkrý tón: „Ne, nezapomenu. Rozhodně nezapomenu na to, že jsem ti nedovolil mluvit – a ty už jsi to dvakrát porušil.“ Přestal Bena dráždit, zvedl se z postele a došel si ke stolu pro lepicí pásku. „Navíc se to tvý koktání nedá vůbec poslouchat. Takže laskavě zavři pusu…“ A s těmi slovy kus lepicí pásky odstřihl, pak se k Benovi naklonil a přelepil mu ji přes ústa.

Mňo, to mi patří. Možná to měl udělat hned zkraje. Bych se před ním tak neztrapnil. A… co to dělá? Proč mi odvazuje nohy? Že by mi chtěl fakt dát sežrat to, že jsem mluvil bez dovolení? Co když mě teď vážně nenechá se až do příště vystříkat…? „Zvedej se,“ přerušil Benovy úvahy Kamilův hlas a vzápětí Ben ucítil, jak ho Kamil chytá pod loky, zvedá ho do kleku a pak ho odtahuje pryč z postele. „Klekni si na zem, čelem k posteli. A přehni se přes ni… a rozkroč víc nohy,“ dirigoval Kamil Bena. „Doteď bylo po tvým, teď bude po mým,“ dodal ještě, čímž Bena dokonale zmátl. Hm, no vážně jsem měl radši bejt zticha…, teď mi tu mou neposlušnost nějak vrátí…

Kamil si klekl mezi Benovy rozkročené nohy. Jeho vyšpulený zadek a lubrikantem navlhčená dírka Kamila vyloženě zvaly, aby se jim věnoval…, a když si Kamil byť jenom představil, k čemu se chystá, jeho vzrušený penis sebou natěšeně zaškubal. Kamil znovu vklouzl dvěma prsty do Benova análu…, pak zkusil opatrně přidat i palec… a snažil se Bena tam uvnitř trochu roztáhnout, aby ho připravil na to, co ho čeká. Vím, že se na to těšíš…, a já taky…, jenže zároveň se toho i bojím, víš? Pořád mi říkáš, jak je pro tebe realita lepší než tvý představy…, jenže co když tohle bude jiný? Tak jako u holek… taky se přece traduje, že zatímco pro kluka je sex s holkou super i napoprvý, tak pro holku to poprvý bývá dost o ničem… Jenže já bych nechtěl, aby to pro tebe poprvý bylo o ničem…

Ben neměl nejmenší tušení, jaké pochyby se Kamilovi honí hlavou. Užíval si, že v sobě zase cítí jeho dráždivé prsty…, a vzrušeně, ovšem díky pásce přelepené přes pusu tlumeně vzdychal… Jenže zároveň byl podvědomě pořád tak trochu ve střehu. Zvlášť, když najednou ucítil, jak mu Kamil uvolňuje provaz, který mu stahoval lokty k sobě. S tichým, spokojeným zamručením se sice uvolnil v zádech, vnitřně ale zůstával napjatý. Co ten Kamil chystá? Tipuju, že mě bude zase plácat přes zadek… jenom teda doufám, že jen dlaněma… i když to taky štípe a bolí dost, když CHCE, aby to bolelo, o tom žádná…

Kamil si zatím vymačkával do dlaně větší množství gelu. Něco z něj si pak nabral na ukazováček a ten vsunul Benovi do análu, aby si ho tam uvnitř ještě jednou pořádně promazal, a když byl spokojený, znovu Bena chvilku jen tak lehounce hladil konečky prstů v těsném okolí svěrače. Zbytkem lubrikantu si mezitím potřel ztopořený penis, a když byl spokojený i s tímhle, nasměroval si ho přímo k Benově dírce a začal ho pomaličku, centimetr po centimetru, zasunovat dovnitř.

Jakmile Benovi došlo, co přesně teď cítí ve svém zadku, zalapal po dechu. Cítil, jak do něj Kamil pomalu proniká…, a už jenom ta skutečnost, že se to děje, ačkoliv v něco takového už vůbec nedoufal, mu způsobovala neuvěřitelnou slast ve slabinách. Bezděky se začal tam uvnitř svírat, jako kdyby jeho tělo chtělo Kamilovu pronikání zabránit, v hlavě si ale uvědomoval, že se naopak musí co nejvíc uvolnit, a tak se snažil ty své bezděčné vnitřní stahy ovládnout. Zároveň vnímal, jak ho Kamilův penis uvnitř roztahuje…, trochu to pálilo a chvílemi to jakoby až dřelo…, ale to pálení zároveň zvláštně příjemně hřálo… a to tření dráždivě šimralo… Bylo to prostě až příliš nových vjemů najednou, a jak se s nimi Ben snažil popasovat, všelijak se na posteli kroutil a propínal; k tomu naprosto nekontrolovatelně vydával různé zvuky, od hlasitých výdechů přes mručivá zaúpění až po občasná vyheknutí.

Jakmile Kamil pronikl do Benova análu až nadoraz, ucítil, jak se Benův svěrač pevně semknul kolem kořene jeho penisu – a taky vzrušeně vyhekl. Položil dlaně na Benovy půlky, začal ho zlehka hladit po zadku a počkal si, až se Ben zase uvolní. Potom si ho přidržel za boky a začal z něj penis zase stejně pomalu vytahovat. Ježíši, to je úžasný, jak je neskutečně úzkej…, ale… to mu přece nemůže bejt vůbec příjemný, ne? Nebo jo…? Nejradši by se Bena rovnou zeptal, jenže Ben měl pusu přelepenou páskou…, a navíc bylo Kamilovi jasné, že by se mu na takovou otázku stejně zdráhal odpovědět. „Dobrý…?“ nedokázal se ovšem nezeptat aspoň na tohle.

Ben nadzvedl hlavu, aby mohl přikývnout, a pro jistotu zahuhlal do roubíku: „Uhhmmm…“

Kamil se po tom ujištění konečně trochu uvolnil… a díky tomu dostal chuť zase se vrátit zpátky do hry. „No, tak to buď rád. Protože i kdyby to dobrý nebylo, tak mně se to znásilňování tvýho zadku začalo dooost líbit…“ A s těmi slovy Kamil do Bena znovu vnikl, tentokrát o poznání rychleji.

Ben se ostře nadechl a škubl sebou; a i když ho to tam uvnitř zase trochu zabolelo, ty příjemné pocity rozhodně převládaly. Už tak byl vzrušený na maximum díky tomu, že se nemohl ani hýbat, ani mluvit a ani nic neviděl, a Kamil si ho, takhle bezmocného, bral zezadu. Vnímal zvláštní, jakoby svíravé pocity, které pulzovaly kdesi hluboko uvnitř něj… a šířily se až do břicha…, byly to takové trochu bolavé, přitom ale neskonale slastné křeče… A teď ještě ty jeho řeči o znásilňování mýho zadku… aaaach…, on prostě… ach… vždycky ví, co říct, aby mě rozrajcoval ještě víc, než už jsem… mmmhhhmmm…

Kamil se nemohl vynadívat, jak pod ním Ben sebou hází a mele. Sotva z Bena penis vysunul, hned jím zase zajel zpátky… a postupně zrychloval a zrychloval. Ben se pokusil Kamilovu přirážení nějak přizpůsobit, a i když měl omezené možnosti pohybu, snažil se aspoň občas pohnout pánví a jít Kamilovu penisu naproti. Kamil ovšem chytil Bena oběma rukama pevně za boky a znehybnil ho. „Žádný takový!“ napomenul ho. „Říkal jsem, že teďka bude po mým, takže pěkně drž.“

Přes Bena se převalila další vzrušující vlna jako tsunami. Napůl vzrušeně, napůl frustrovaně zaúpěl. Týjo, ty mi dneska dáváš… Se udělám už jenom z toho, jak si mě držíš a bereš a co máš u toho za poznámky… A to se přitom udělat ještě pořád vůbec nesmím… To je doopravdický mučení!

Kamil jako kdyby četl Benovi myšlenky. Aniž by přestal proti Benovi přirážet, sundal pravačku z jeho kyčle, místo toho ji obtočil kolem jeho podbřišku a dlaní nahmatal Benův ztopořený, po vystříkání toužící penis. „Pořád platí, že se nemáš hejbat!“ připomenul mu, když ucítil, jak se Ben automaticky o Kamilovu dlaň otřel. „Ale udělat se už můžeš,“ dodal. Nebo spíš, udělám si tě já.

Ben se ze všech těch dotyků a pocitů a zákazů a příkazů málem rozsypal. Z jeho maximálně rozdrážděné dírky se mu do celého těla valila slastná horkost… ze spoutaných zápěstí složených na zádech a z pozice na kolenou a plně k dispozici Kamilovi křičelo blahem jeho v bezmoci se vyžívající já… a když se k tomu všemu přidala ještě Kamilova dlaň zručně pumpující Benův penis… Ježíši… ježíši… to je… síla…

Kamila šíleně bralo to vzdychání a hekání, co se z Bena dralo. Sám své vzrušené vzdechy schválně co nejvíc tlumil – právě proto, aby mohl poslouchat Bena… Stiskl Benův penis v dlani ještě o trochu silněji… a druhou rukou plácl Bena po zadku… A Ben se najednou napjal v zádech jako luk, zaklonil hlavu, tlumeně vykřikl… a Kamil ucítil, jak mu Benův penis svíravě pulzuje v dlani a jak z něj v několika dávkách stříká sperma.

Tohle všechno Kamil znal; na co ale připravený jaksi nebyl, bylo, že při tom výbuchu orgasmu začal Ben křečovitě stahovat i svaly uvnitř sebe… a Kamilův penis na ty stahy zareagoval úplně stejně, jako kdyby jej někdo zkušeně mačkal v dlani… Z Kamilova hrdla se vydalo překvapené zasténání, zalomil se v zádech, ale hned se zase předklonil a nahnul se těsně k Benovi, jako kdyby se o něj potřeboval opřít… Takhle zezadu přitulený ke své spoutané sexy hračce se už soustředil jen na to, jak mu z penisu v pravidelných stazích tryská sperma. Do Bena. „Ježíši… aaach, ježíši…,“ vyhekával ze sebe Kamil v extázi, nebo spíš to za něj vyhekával nějaký autopilot, protože Kamil o sobě v tu chvíli skoro nevěděl.

Když se Kamil aspoň trošku vzpamatoval, měl chuť zůstat tak, jak je, jenom se ještě víc stulit na Benova záda… a usnout. Nebo klidně umřít, aaach… Ale to mi neuteče. Nejdřív se musím postarat o Bena…

Benova mysl se už hodnou chvíli toulala někde mimo čas a prostor. Teprve když ucítil, jak z něj Kamil pomalu a opatrně vystupuje, začal Ben zase přicházet k sobě. Cítil, že mu Kamil stáhl triko z očí, pak ho jemně chytil pod bradou a natočil si ho tváří k sobě, aby mu mohl odlepit z úst pásku. „V pohodě…?“ zeptal se Kamil potichu, i přesto Ben ale z tónu jeho hlasu poznal, že se na něj Kamil usmívá.

„Hmmm,“ zavrněl Ben a taky se na Kamila usmál, nenamáhal se ale otevřít oči. Nebo spíš… neměl na to momentálně sílu.

A Kamil na tom byl dost podobně. Unaveně zamžoural na Benova svázaná zápěstí. Ten suk je pro mě teď moc složitej… promiň, kámo…, dej mi chvilku… Vylezl si na postel, chytil Bena pod pažemi a začal ho tahat k sobě nahoru. „Polez…“

Pro Bena to byl momentálně asi nejtěžší příkaz celého odpoledne: netušil, jak své příjemně znavené tělo donutit, aby se nějak rozpohybovalo… Zkusil se aspoň vyhoupnout z kleku na nohy a pak už vnímal, jak ho Kamil chytá za pas a za paži a pokládá ho na postel. Kamil si pak lehl vedle Bena, přetočil ho na bok, aby Ben neležel na svých svázaných rukách, a prostě si ho přitulil do náručí. Měl dost velkou chuť mu dát pusu na tvář… nebo aspoň na krk… zase…, ale netroufl si. Ty vole, jsem fakt divnej… Dělám s ním takový věci…, ale zrovna TOHLE už mi přijde za hranou… Jenže… se fakt bojím, že by to tak bral, jako že už je to moc… V pátek se to tak nějak samo nabízelo, když byl takovej zdrblej z toho mailu…, ale dneska není… Jsem rád, že mi dovolí ho takhle obejmout…, ale pusu už by asi nepobral…

Ben si chvílemi nebyl jistý, jestli je vzhůru… nebo jestli je tohle všechno nějaký krásný sen. To je tááák úžasný, že mě objímá… Jako kdyby nějak vytušil, že to potřebuju… No, možná to potřebuje taky, ale to by mi asi rozvázal ruce, protože takhle z toho asi nic nemá… Mmmmm… Sice se to nedá srovnávat, ale přesto… něčím je tohle skoro hezčí než to všechno předtím…

Mohla uplynout minuta nebo půlhodina, než Kamil otevřel oči a uvědomil si, že na chvilku usnul. Zadíval se na Bena a zaposlouchal se do jeho pravidelného oddechování. „Spíš…?“ zašeptal.

„Hmmm…,“ zavrtěl se Ben.

„Tak nespi,“ drbnul do něj Kamil a začal se hrabat do sedu.

„Proč…?“ zachraptil Ben.

„Protože je škoda prospat odpoledne. Se radši můžem zase na něco kouknout, ne? A taky protože už musíš mít úplně zdřevěnělý ruce. Šup, zvedej se…“

Ben Kamila jenom neochotně poslechl, leželo se mu totiž vedle něj moc hezky. Hmmm, tak snad si to zase brzo zopákneme… Zatímco mu Kamil rozvazoval ruce, Ben se rozhlížel po pokoji a hledal, kam mu Kamil hodil jeho oblečení. Pak se vyškrábal na nohy a poněkud zpomaleně se začal soukat do trenýrek a do kalhot, kdežto Kamil, pořád ještě nahý, skládal na posteli ručník a smotával provazy. „Jo, a mimochodem,“ houkl na Bena, „co kdyby sis to zase až do čtvrtka nedělal?“

„Proč?“ otočil se na něj Ben překvapeně.

„Zase to tvý proč?“ zakroutil Kamil hlavou, seskočil z postele a popošel ke své hromádce s oblečením.

„Mě to zajímá…, co jsem zase provedl?“

Kamilovi se šibalsky blýsklo v očích. „Nic jsi neprovedl. Jenom se mi tenkrát dost líbilo, jak jsi měl plný koule, víš?“

„Ty seš ale,“ zčervenal Ben a odvrátil od Kamila tvář. Natáhl si na sebe tričko a pak dodal: „Taky jsem byl kvůli tomu ale pěkně protivnej.“

„Jo, tos byl,“ zasmál se Kamil a taky na sebe hodil triko. „Třeba se budeš příště víc krotit. Protože protivnou hračku si budu muset nějak zpacifikovat…, a kdo ví, jestli se jí to bude líbit…“

„Bude,“ pronesl Ben potichu a jeho tvář zčervenala ještě o další odstín.

„No však počkej! Jednou přijdu na něco, co mi sice nestopneš, ale zároveň tě tím budu moct pořádně potrápit,“ zavyhrožoval mu Kamil se smíchem. „Hele, donesu nám z kuchyně nějakou sváču… Najdeš zatím něco, na co se podíváme? Jestli se ti teda chce… Nebo můžeme vypadnout někam ven.“

„Popravdě se mi nikam moc nechce, ale ta sváča by bodla. Jestli s tím nechceš pomoct, tak zatím něco koukatelnýho vyberu…“

„Jasně, však víš, kde hledat,“ mávl Kamil rukou směrem ke svému notebooku a zmizel za dveřmi.

Když se za nějakých deset minut vracel zpátky, v rukách tác s obloženými houskami ve stylu co lednička dala a pod paží lahev Coly, Ben mu od psacího stolu zahlásil: „Našel jsem na Netflixu nějakej novej sci-fi seroš, má to bejt zároveň komedie… Zkusíme to?“

„To zní dobře,“ odsouhlasil mu to Kamil, nohou za sebou zabouchl dveře a opatrně svůj náklad položil na koberec. Pak si kecnul na zem, už tradičně se opřel zády o postel a čekal, až se k němu Ben i s notebookem přesune.

Ben Kamilovi notebook podal a sednul si na zem… taky už tradičně. Tedy nějaký ten půlmetr od Kamila. Netroufl si sednout blíž. V pátek, nebo i dnes na tý posteli to bylo takový… přirozený…, ale teď prostě…

Kamil pošoupl notebook po koberci kus před sebe a při té příležitosti po Benovi nejistě loupl očima. Nechci mu nic říkat…, aby to nebral, že si ke mně jakože MUSÍ sednout… Natáhl ruku ke klávesnici a pustil první díl seriálu…, znovu se na Bena podíval… a zachytil, jak Ben zrovna přistiženě ucukl očima. Kamil se na vteřinku zamyslel. Tak… možná, že když to nějak šikovně podám, tak třeba… Týjo, ale už se mu vůbec nedivím, že má takovej problém si říct, co chce! Vždyť to mám vlastně stejný… Nakonec sám nad sebou s úsměvem zakroutil hlavou a s očima upřenýma na úvodní znělku seriálu prohodil: „Sedíš zbytečně moc daleko. Nedosáhneš na tu svačinu.“

Ben taky obdařil displej notebooku úsměvem. Posunul se ke Kamilovi o kus blíž a pak to zvesela okomentoval. „Lepší? Protože mně teda přijde, že nedosáhnu úplně stejně…“

„Ale já už jo,“ zaksichtil se na něj Kamil, natáhl ruku, vzal Bena kolem pasu a přisunul si ho těsně k sobě. „A že seš to ty, tak ti občas nějakou tu housku podám.“

Ben se o Kamila uvolněně opřel… a měl co dělat, aby nevrněl jako štěně, které někdo drbe na bříšku. „Tak mi teda nějakou podej. Ale ne že z ní nejdřív ozobeš tu šunku a sýr!“ rozesmál se, protože si vzpomněl, že takhle nějak se s ním Kamil kdysi dávno párkrát podělil o svou svačinu o velké přestávce.

„Ty si to pamatuješ?“ pobavilo to Kamila, když opatrně pokládal tác s houskami na svá stehna.

„To si piš! Pamatuju si všecko!“ ujistil ho Ben. „Taky už máš u mě za ty roky nasbíranejch spoustu zápornejch bodů!“ smál se.

„Tak uděláme dohodu… Ty mi nějaký trestný body umažeš a já ti za to dvojnásobnej počet těch trestnejch přidám,“ mrkl na něj Kamil rozverně.

Ben vyprskl smíchy. „S tebou se to nedá vůbec hrát… Všecko si hned nějak otočíš!“

„To neva. S tebou se zase naopak hraje úplně skvěle,“ poškádlil ho Kamil a nachovou barvu, která se Benovi rozlila po tvářích, vnímal jako odměnu za svůj povedený rýpanec.

„Nech si to,“ zavrtěl se Ben a natáhl ruku pro housku.

„Pro dnešek už teda jo, jinak z toho seroše nebudeme nic mít… a ty housky nám okorají, haha,“ souhlasil Kamil. „Ale těš se na čtvrtek!“

„Těším,“ ujistil ho Ben. „A teď už neruš! Vždyť vůbec nevíme, o co tam jde!“

A tak Kamil posunul přehrávání seriálu zase na začátek a oba se rychle nechali vtáhnout do děje. A zatímco v myšlenkách se vydali na cestu do dalekého kosmu, skrz svá dotýkající se těla spolu sdíleli svůj vlastní, nově se rodící soukromý vesmír.