• Isiris
Styltvrďárna
Datum publikace20. 5. 2022
Počet zobrazení1317×
Hodnocení4.69
Počet komentářů16

Další upršený srpnový den. Úterý. Kamila vzbudil hluk, co se mu do pokoje nesl dokořán otevřeným oknem z ulice. Mrkl na budík – skoro jedna. Odpoledne. Po další noční směně v jednom velkoskladu měl tak akorát chuť se otočit na druhý bok a zkusit znovu usnout, ale zakručelo mu v břiše, a tak své plány trochu přehodnotil. Natáhl se pro mobil, přečetl si několik textovek od Bena, který byl na brigádě pro změnu právě teď, odepsal mu pár povzbuzujících vět ve smyslu, že už mu šichta brzy skončí, a vyhrabal se z postele.

Když na sebe ve sprše pouštěl příjemně vlažnou vodu, vzpomínal na pátek, kdy se s Benem viděli naposledy. Oba byli po těch pěti odpracovaných dnech unavení, a tak ani jeden z nich neměl náladu na nějaké velké hraní.

Vlastně zezačátku neměli náladu ani na to malé. Jenom si vklouzli do náručí a líbali se, tak nějak se jim u toho povedlo navzájem se zbavit triček… Pak zůstali ležet vedle sebe na Kamilově posteli a o něčem si povídali. A Kamil se přetočil na bok, podepřel si hlavu o loket a volnou rukou začal Benovi šimravě přejíždět po hrudníku… a přes bříško… a v pase… Ben si ty jeho jemné dotyky užíval, ale nakonec to stejně nevydržel a začal se se smíchem kroutit a svíjet, chytal Kamila za zápěstí a oddaloval jeho ruku od míst, kde ho to lechtalo. Kamil se s ním chvilku pobaveně zkoušel jen tak zlehka přetahovat, pak se prostě sebral, došel si do šuplíku pro pouta, bez řečí Benovi znehybnil ruce za zády a znovu ho položil na postel. Jakoby nic zaujal stejnou pozici na boku jako předtím, ve svém vyprávění navázal tam, kde před chvilkou přestal, tentokrát už bez jakýchkoliv Benových snah o přerušení ho zase začal bříšky prstů hladit po holé kůži – a potutelně se bavil tím, jak se Ben pod jeho dotyky vrtěl… a jak se z jeho očí postupně vytrácely ty rozesmáté jiskřičky a nahrazovalo je vzrušené zamžení.

Ještě chvilku se snažil s Benem vést souvislý dialog, pokládal mu otázky a vyžadoval na ně delší než jednoslovné odpovědi, ale když pak Benovi jen tak mimochodem rozepnul kalhoty, aby ho mohl dlaní dráždit v rozkroku přes látku trenýrek, začal se Ben při mluvení stále častěji zasekávat a jednotlivá slovíčka nahrazoval vzdechy nebo mručením.

„No tak povídej, já tě poslouchám!“ škádlil ho Kamil, když se vteřiny slívaly do půlminut a Ben tak akorát přivíral oči a k pointě to měl pořád stejně daleko.

„Já ti to… dopovím… potom,“ vyvzdychal ze sebe Ben.

„Po jakým tom? Žádný to nebude,“ zkoušel ho Kamil rozesmátě trochu zmást.

Na to už Ben nic nedodal. Dobře věděl, že kdyby teď začal Kamila provokovat a rádoby drze mu odsekávat, Kamil by se velice rychle přepnul do své přísné role – a Ben zrovna v tu chvíli nechtěl mít Kamila vedle sebe přísného, trestajícího, dokazujícího mu svou přesilu. Chtěl ho takhle – vysmátého, v rozdávačné náladě, toužícího prostě jenom po dotycích, po blízkosti. A ten jemný náznak Kamilovy převahy, kterou Benovi připomínala jeho spoutaná zápěstí, byl taková slaďoučká třešnička na dortu.

Kamil neměl problém se na Bena naladit, vycítil, že mu to pro tu chvíli takhle stačilo. Věděl, že kdyby chtěl, dokázal by Bena několika vhodným tónem pronesenými větami a rýpanci dostrkat k touze po drsnějších hrátkách, ale ani jemu se zrovna do ničeho náročnějšího nechtělo. A tak jenom vsunul dlaň do jeho trenýrek, vytáhl jeho už řádně rozparáděný penis na světlo a línými, ovšem pomalu se zrychlujícími pohyby z Bena loudil stále hlasitější vzdychání a steny.

„Trochu se kroť,“ šeptl mu pobaveně, „víš, že nejsme v bytě sami!“

Ben si okamžitě skousl rty – a Kamil se na to nedokázal déle dívat, sklonil se k němu a svými rty ty Benovy zamčené zase odemkl. A pak si moc užíval, když mu Ben svůj orgasmus odvzdychal do pusy.

Nechal ho chvilku vydýchat, pak se natáhl pro krabici s papírovými kapesníčky a začal Benovi z břicha utírat sperma. „Tak už mi to konečně dořekneš? Když už je teda po tom?“ dobíral si ho šibalsky.

„Ještě asi není úplně po tom, když mám pořád spoutaný ruce!“ zamlel sebou Ben.

„A to ti v mluvení brání jak přesně…?“

„Hm, asi nijak. Jenom se mi v týhle pozici s tebou mluvit nechce.“

„To jsou věci! A co bys teda jako chtěl v týhle pozici dělat?“ vyzvídal Kamil.

„Něco úplně jinýho!“ odpověděl Ben a pod Kamilovým bedlivým dohledem se posadil a pak přelezl na kolena. „Akorát se ti takhle,“ znovu výmluvně zamlel spoutanými pažemi, „nedostanu do kalhot.“

Kamil jenom napůl překvapeně, napůl potěšeně nadzdvihl obočí, ale nenechal se samozřejmě pobízet dvakrát. Rychle se zbavil veškerého oblečení, lehl si na záda a s rukama založenýma pod hlavou spokojeně pozoroval, jak se Ben uvelebuje mezi jeho nohama a jak se pomalu sklání, aby mohl Kamilův do výšky trčící penis olíznout. A znovu. A ještě jednou. A pak vcucnout do pusy… a mazlit se s ním rty i jazykem jako s tím nejsladším lízátkem. Kamil zaklonil hlavu, zavřel oči a tu Benovu péči si užíval…, dokud Ben z ničeho nic nepřestal.

Kamil se na něj zadíval a nabodl se na jeho uličnický pohled. „Co jako…?“ zachraptěl zmateně.

„Najednou ti nevadí, že nejsme v bytě sami?“ culil se Ben.

Kamilovi se zablýsklo v očích. „Nestarej se, ty drzoune,“ prohodil naoko přísně, „a pokračuj.“

Ben jenom trhnul rameny, znovu se sklonil – a jakmile nasál Kamilův penis do pusy, ucítil, jak mu Kamil vplétá prsty do vlasů a pevně mu je svírá.

„Už žádný přerušování!“ zasyčel Kamil na vysvětlenou.

A Ben jenom vzrušeně vydechl, protože už mu zase nadrženě cuklo v rozkroku – i ve chvílích, kdy k sobě byli v rámci možností něžní, tak ho vždycky spolehlivě rozhicoval jakýkoliv projev Kamilovy dominance. A i ve chvílích, kdy k sobě byli v rámci možností něžní, Kamil s těmi projevy dominance nedokázal moc šetřit.

Teď stál Kamil pod sprchou a ulevoval si, zatímco si tuhle vzpomínku přehrával v hlavě. Zatraceně, ty brigády nám byl čert dlužnej! Ale třeba bysme se dnes mohli vidět aspoň na chvilku… Znovu až do pátku to čekání fakt nedám!

Když se pak mírně osvěžený tou sprchou, stejně ale pořád podivně strhaný ploužil z koupelny zpátky do pokoje, kolem pasu omotaný ručník, otevřely se dveře a ze svého pokoje vyšel Kryštof. Při pohledu na Kamila se ovšem zarazil a sjel ho pohledem od hlavy k patě. „Ha! Ty mi jdeš přímo do rány!“ zaradoval se.

„Ať se ti hlavou honí cokoliv, zapomeň na to!“ zavrčel Kamil.

„Co seš hned tak odměřenej? Chtěl jsem ti jenom říct, že… No, vlastně, když už, tak se tě rovnou i na něco zeptám,“ řekl Kryštof a jiskřiví rarášci v jeho očích Kamilovi prozrazovali, že se ta otázka nebude týkat toho, co si dají dobrého k obědu.

„Okej, tak já na sebe něco hodím a pak se můžeme bavit,“ vykročil Kamil ke svému pokoji, ale Kryštof ho popadl za loket a odtáhl ho k sobě.

„Tvý oblečení je dostačující,“ pronášel, zatímco za nimi zavíral dveře. „A když ti ten ručník náhodou spadne, zlobit se nebudu,“ mrkl na Kamila.

„Ježíši, brácha!“ založil si Kamil ruce na hrudníku, částečně aby trochu zakryl svůj nahý hrudník, částečně proto, že ho Kryštofovo sebevědomé jednání štvalo. „Si konečně někoho najdi! To zrovna pro tebe nemůže bejt takovej problém!“

„No vidíš – a zrovna s tím souvisí ta moje otázka!“ ukázal na něj Kryštof prstem, pak Kamila obešel a sedl si na postel. „Jeden, no, dejme tomu kámoš se mě ptal, jestli, cituju, neznám nějakýho kolouška do trojky. Nebo rovnou nějakej páreček roztomilejch koloušků do čtyřky.“

Kamil zalapal po dechu a vykulil na Kryštofa oči, rychle se ale opanoval a skrz sevřené rty ucedil: „Neznáš!“

„Seš si jistej? Vždyť na ty Benovy narozky se vám to oběma líbilo, ne? A teď by nás prostě bylo jenom o jednoho víc…“

Kamil měl pocit nedoslýchavosti. „Jenom o jednoho víc? Ty vole, brácha, zapomeň na to! Nad tebou jsem přimhouřil obě oči, když šlo o překvápko pro Bena… Ale nikdo další na něj šahat nebude! Je ti to jasný?!“

„Se z něj neposer,“ doporučil mu Kryštof pobaveně.

„A ty nezáviď,“ odhadl ho Kamil.

„Není co,“ pokrčil Kryštof rameny. „Na takový štěně bych vedle sebe neměl náladu.“

„No, problém spíš je, že momentálně asi nemá nikdo moc náladu na tebe, co? Když všechny hned pozurážíš, tak se nemůžeš divit, že seš pořád sám.“

Kryštof zvedl oči v sloup: „Nepřišel jsi mi sem dávat rady do života, že ne?“

„Nepřišel jsem sem vůbec,“ připomněl mu Kamil. „A jestli mě sem ještě jednou takhle zatáhneš, tak se vážně neznám,“ přimhouřil na něj výhružně oči.

To na Kryštofa zapůsobilo jako rudý hadr na býka. Zvedl se z postele a pomalu došel těsně před Kamila. „Ještě chvilku pokračuj tímhle tónem…“

„A co?“ skočil mu do toho Kamil a vyzývavě zvedl bradu. „Strhneš ze mě ten ručník a naplácáš mi na holou?“

Kryštofovi se zablesklo v očích. „Moc dobře víš, že bych mohl.“

„Ne, nemohl,“ stál si Kamil na svém. „Takhle dohoda nezněla.“

„Vím, jak zněla,“ ujistil ho Kryštof. „Ale tohle by s ní nijak nesouviselo. Prostě dostaneš na zadek, protože si děsně troufáš.“

Kamil předstíral výbuch smíchu. „ si troufám? To ty sis troufnul vytáhnout na mě ten svůj šílenej návrh! Ostatně, nejradši bych ti dal pěstí už za toho kolouška. To je tak úděsný slovo – už ho nikdy v souvislosti se mnou nebo s Benem nepoužívej!“

Kryštof se ušklíbl. „Sundáš ze sebe ten kus hadru sám, nebo ti s tím mám pomoct?“

„A co kdybys ze sebe shodil hadry ty?“ rozhodl se Kamil ve vteřině. „Bych z tebe měl ty myšlenky na tu čtyřku nějak dostat.“

Kryštofa tahle Kamilova nabídka zarazila. Pátravě zkoumal jeho tvář a hledal v ní stopy, jak vážně to Kamil myslí. Nebo co zákeřnýho se v tom návrhu skrejvá…

„No co?“ všiml si Kamil bráchova váhání. „Neříkej, že by sis nedal říct. Vždyť jsi z tý představy tý trojky nebo čtyřky stopro celej nadrženej… A posledně jsme se přece dohodli na nějakým dodatku k dohodě. Nevypadalo to, že bys byl úplně proti.“

„To už je tak dávno, že si to ani pořádně nepamatuju,“ Kryštof honem nevěděl, co jiného říct. Pořád se totiž sám v sobě nerozhodl, jestli do toho s Kamilem chce jít. A jestli Kamil jenom neplánuje nějaký podraz.

„Ale pamatuješ! A moc dobře,“ nenechal se Kamil zviklat, rychlostí blesku natáhl ruku a přes kalhoty stiskl tu bouli v bráchově rozkroku. „Minimálně tvý péro si to pamatuje moc dobře,“ zašeptal posměšně. „Takže to uděláme takhle. Já si s tebou pohraju. Ty mi pak zase půjčíš nějaký nový hračky. A vymažeš z hlavy představy jakýhokoliv grupáče se mnou a Benem. A všechny strany budou spokojený.“

„No, ten můj kámoš tím pádem asi moc spokojenej nebude,“ pousmál se Kryštof – a Kamil to správně pochopil jako takový zaobalený souhlas. Tak jasně, žádný „ano, šéfe!“ mu z pusy nikdy nevyleze, to by mu hrdost nedovolila… Ale to, že mě zatím nezkusil přizabít a že se dokonce culí, to je jasný znamení, že ten můj návrh bere.

„Po tvým kámošovi je mi hovno,“ ujistil ho Kamil. Stáhl ruku z jeho klína a poručil si: „Tak se svlíkni. A klekni si k posteli.“ A pak už si Kryštofa přestal všímat, z úložného boxu zpod postele vytáhl jeho hračkami naditou sportovní tašku, přidřepl si k ní, otevřel ji a přemýšlel, na co z toho všeho má momentálně největší chuť. A taky co z toho budu chtít potom vyzkoušet na Benovi, že.

Kryštof byl rád, že mu Kamil přestal na chvilku věnovat pozornost – svlékat se pod jeho bedlivým dohledem by se mu vážně nechtělo. Minule to bylo lepší, když mě tak překvapil ze zálohy a pak už se mě na nic neptal. Jenže to už mu podruhý nedovolím, to je jasný. Čili mi nezbejvá, než se svlíct dobrovolně. Pokud s ním chci tuhle hru na dodatek k dohodě hrát. Což momentálně sakra hodně chci. Oblečení odhazoval do rohu pokoje, pak přešel k posteli, kleknul si čelem k ní… a po krátké úvaze dal sám od sebe ruce za záda. No co. Když už to hrajem, tak pořádně.

Kamil po Kryštofovi zvědavě mrknul, a když si všiml, jak bez pobízení složil ruce za záda, ucítil, jak se jeho penis vzrušeně tře o ručník. No ty vole… Jsem myslel, že mě tahle poslušnost a povolnost rajcuje jenom u Bena… Ale ono má něco do sebe i tohle – když mi starší brácha vyšle takhle jednoznačnej signál, že momentálně to tady vedu já! Rychle hmátl do tašky, vylovil z ní několik vyhlédnutých věciček, pak už přešel za Kryštofa a klekl si za něj. Strhnul ze sebe ten ručník, protože mu tak akorát překážel v pohybu – a protože brácha na mě teď beztak nevidí, tak co – a pak mu začal na zápěstí nasazovat široká kožená pouta, která k sobě spojil karabinkou.

Kryštof byl zezačátku z celé situace ještě trochu nesvůj a převládala v něm spíš zvědavost, s čím na něj Kamil vyrukuje, než že by byl bůhvíjak vzrušený. To se ale začalo rychle měnit, jakmile ucítil, jak jeho zápěstí natěsno obemykají kožená pouta. A jak nemůže skoro vůbec hýbat rukama. A jak jej Kamil chytá za krkem a tlakem mu naznačuje, aby se předklonil a hrudníkem se položil na postel. A jak mu popleskáním po vnitřní straně stehen dává najevo, aby rozkročil nohy víc od sebe. Kryštof všechny tyhle jeho mlčky vydávané pokyny okamžitě plnil – a uvědomil si, jak mu vyhovuje to ticho, které se v pokoji rozhostilo. No vida, on Kamil umí i neřečnit, aniž bych mu musel ucpávat pusu roubíkem! A taky si uvědomil, jak mu kombinace tady tohohle všeho způsobuje slastné, nadržené křeče v podbřišku… A tak vypnul všechny myšlenky ohledně toho, co se prozatím děje nebo brzy bude dít, a prostě si to začal jenom užívat.

Kamil zatím nanášel na skleněný anální kolík dostatečné množství lubrikantu, a jakmile s tím byl hotový, bez jakékoliv další přípravy jej začal do Kryštofa zastrkávat. Kus dovnitř, kousíček ven, zase kus dovnitř a menší kousíček zpátky… Kryštof žádným hlasitým projevem neprozrazoval, co to s ním dělá, ale Kamil v tom tichu dobře slyšel, jak se mu zrychluje dech. A když mu ze zvědavosti obtočil volnou ruku kolem pasu, sklouzl dlaní níž a nahmatal tam tvrdnoucí péro, sám pro sebe se spokojeně ušklíbl. Ruku ale zase hned stáhl. To má ještě čas.

Když anální kolík konečně zajel na své místo až po rozšířenou základnu, což Kryštof okomentoval hlasitějším vzdychnutím, Kamil se znovu natáhl po bráchově tašce a ze tří různých pravítek, která tam objevil, si vybral to dřevěné. A hned se svým výběrem Kryštofův zadek seznámil. Začal ho poplácávat zlehka, ale postupně přidával na síle a s uspokojením sledoval, jak kůže na bráchově zadku díky tomuhle seznamování postupně červená… a jak se Kryštof snaží nedávat nic najevo, přesto se ale ošívá a kroutí.

„Opakuj po mně: žádná – čtyřka – se mnou – a s Benem,“ poručil si Kamil, přičemž po každých dvou nebo třech slabikách uštědřil Kryštofovu zadku ránu s pořádným rozmáchnutím.

Kryštof se nespokojeně zavrtěl. „Co kdybysme se vrátili do toho tichýho módu?“ Nevadilo mu dostávat od Kamila výprask. Naopak – užíval si, jak se po každé větší ráně jeho nitro sevřelo kolem toho tvrdého, hladkého kolíku… Ale Kamilův hlas, hlas mladšího bráchy, mu ten požitek přece jenom malinko narušoval.

„Brácha, neser!“ napomenul ho Kamil a přetáhl ho přes zadek opravdu pořádně. „Nebo ti garantuju, že si dneska nesedneš!“

Kryštof se sám pro sebe zašklebil. No, něco mi říká, že takhle drsnej bejt neumíš, ale pokoušet to radši přece jenom nebudu. „Okej, tak žádná čtyřka s tebou a s Benem, stačí?“ vychrlil ze sebe.

„Nestačí. Opakuj to pořád dokola, řeknu ti, až toho budu mít dost,“ diktoval si Kamil, aniž by u toho přestal Kryštofa vyplácet.

Kryštof musel nechtě Kamila v duchu pochválit. Příkazy dávkovat fakt umí. Na mě je teda jako dominant děsně mladej a asi mu to všecko tak úplně nevěřím, jak bych mu to věřit potřeboval, ale je mi jasný, že Ben z něj musí bejt úplně hotovej. Pak se zhluboka nadechl a v rytmu toho, jak mu přes levou a pravou půlku dopadaly další a další rány, spustil: „Žádná… čtyřka… s tebou… a s Benem. Žádná… čtyřka… s tebou… a s Benem…“

Kamil ho to nechal říct ještě pětkrát, pak přestal posedávat na patách, narovnal se v zádech a pevně chytil Kryštofa za paže. Vytáhl ho do kleku a opřel ho o sebe, aby se přes něj mohl naklonit a dosáhl pravítkem na jeho už dokonale tvrdé péro. „Pokračuj, neřekl jsem, že máš přestat,“ upozornil ho – a Kryštofa jenom z toho Kamilova sebevědomého a nekompromisního podtónu v hlase zašimralo v páteři.

Přestal to ale analyzovat, zavřel oči a znovu se téhle hře plně poddal. „Žádná… čtyřka… s tebou… a… a s Benem…“ Tentokrát už se ale trochu zadrhával a taky sebou cukal o něco víc – i když Kamila odhadl v tom, že neumí být až příliš drsnej, tak stejně každá ta rána dřevěným pravítkem přes nadržený penis nebo zespodu přes varlata docela bolela.

Kamil naštěstí neměl čas ani náladu protahovat tuhle hru donekonečna. Ještě párkrát si poslechl, jak ze sebe Kryštof mezi bolestným usykáváním a vzrušeným vzdycháním vyráží jednotlivá slovíčka, než ho utnul příkrým: „Stačí.“ A spolu s tím odhodil to pravítko na zem vedle sebe, vzal Kryštofův už taky pěkně zčervenalý penis do dlaně a začal mu ho pumpovat.

Kryštof byl už parádně vydrážděný, takže jakmile zavnímal, že Kamil konečně nahradil pravítko svou šikovnou dlaní, okamžitě se vzrušeně rozsténal.

Kamil dovedl Kryštofa až do cíle a nechal ho se vystříkat, zatímco si ješitně užíval to jeho hlasité hekání i to, jak se nekontrolovatelně propínal v zádech. Když se Kryštof trochu uklidnil a vydýchal, Kamil si polohlasně poručil: „Ještě mi naposledy zopakuj tu větu. Ať vím, jestli ti ji tady to tvý divočení nevymazalo z hlavy. Protože pokud náhodou jo, dáme si druhý kolo.“

Kryštof nenápadně zakoulel očima, ale sám nevěděl, jestli spíš nad Kamilem a tou jeho neodbytností ohledně té čtyřky, nebo nad sebou a tím, že ho Kamilova nenuceně pronesená zmínka o druhém kole znovu dokázala tak správně dráždit. Nakonec ale spolkl veškeré poznámky, které mu jeho ego staršího bratra nabídlo, a poslušně spustil: „Žádná čtyřka s tebou a s Benem. Neboj, pamatuju si to.“

„Fajn,“ uculil se Kamil a o kousek se od Kryštofa odtáhl. „Tak se zase sehni,“ zatlačil mu do beder. Pak z něj vytáhl ten skleněný kolík a odložil jej na svůj ručník, a sundal mu kožená pouta z rukou. „Tohle všechno si půjčím,“ oznámil mu.

„Jasně,“ narovnal se Kryštof a promnul si zápěstí. „Jen tak mimochodem, tuhle skleněnou věcičku můžeš před použitím nahřát v teplý vodě, nebo naopak ochladit ve studený,“ mrkl na Kamila.

Kamilovi už po několikáté za poslední půlhodinu zacukalo v rozkroku. Tentokrát z toho, když si představil, jak do Bena zastrkává něco hooodně studeného… a jak se to Benovi nelíbí… A Kryštof si toho samozřejmě okamžitě všiml, a to by nebyl on, aby Kamilovi hned nenavrhl: „Hmm, no jestli chceš, předvedu ti to názorně!“

„Ne, díky,“ zašklebil se na něj Kamil. „Jsem si jistej, že to zvládnu i bez názorný ukázky.“

„Tvý péro by si ale očividně říct dalo,“ přejel ho Kryštof namlsaným pohledem.

„Mý péro,“ popadl Kamil do rukou ty zapůjčené hračky a vyhoupl se na nohy, „by si dalo říct už od tý chvíle, co ses svlíknul do naha. Což neznamená nic jinýho, než že jsem úplně zdravej a všecko funguje, jak má, protože z toho by houplo každýmu.“

„Tak každýmu určitě ne,“ zasmál se Kryštof a taky se zvedl na nohy, „ale minimálně o pár dalších takovejch vím, takže kdybyste si to s Benem někdy v budoucnu rozmysleli, tak dej vědět.“

„Ty seš fakt nemožnej,“ zavrtěl nad ním Kamil hlavou.

„Proč? Hele, ono se to mění. Před pár rokama mě taky nebraly věci, co mě berou dnes. No, ale na to si přijdeš sám. Každopádně… úplně původně jsem ti chtěl prve říct něco úplně jinýho. A sice, že kámošce se nějak podařilo vyhandlovat dva lístky na dnešní Celine.“

„A…?“ nechápal Kamil, proč mu to Kryštof vypráví.

„Jaký a? Už si nepamatuješ, jak byla máti zdrblá z toho, že se to tak rychle vyprodalo? Už jsem jí každopádně tu dobrou zprávu volal a je samozřejmě totálně nadšená.“

„Hm, super! Takže co, mám ti půlku zaplatit a budeme to brát jako dárek k jejím narozkám…?“

„Ty vole, brácha, ty seš úplně mimo!“ rozesmál se Kryštof. „Říkám ti to proto, abys věděl, že dneska večer bude prázdnej byt!“

Teprve teď se Kamilovi chápavě a taky natěšeně rozzářily oči: „Paráda… Sakra, tímhle jsi měl začít!“

„Kdybych tím začal, tak by asi vůbec nedošlo na to tvý skvělý pravítkový číslo,“ zamrkal na něj Kryštof, poplácal ho po rameni a pak ho začal vystrkávat z pokoje.

„Počkej, a v kolik to začíná?“ zjišťoval ještě Kamil, tváře jenom lehounce zrůžovělé díky té Kryštofově pochvale.

„O půl osmý myslím… Takže tipuju, že od šesti už tu bude čistej vzduch.“

„A ty máš v plánu co?“ otočil se na něj Kamil. „Nehodláš si sem přivíst toho svýho kámoše…?“

„Hele, i kdyby jo, tak vás se to nijak netýká,“ zaksichtil se na něj Kryštof. „Žádná čtyřka s tebou a s Benem, haha! Ale nevím, asi spíš budu někde jinde, takže to tu fakt budete mít úplně prázdný.“

„Fajn,“ vzal to Kamil na vědomí – a v hlavě se mu okamžitě rozběhlo hned několik možných scénářů, jak by nečekaný dárek od vesmíru v podobě volného bytu mohl využít.

***

„Co dělá moje sexy hračka?“ poslal Kamil Benovi krátce před šestou stručnou otázku.

„Nudí se,“ přišla mu ještě stručnější odpověď.

„Nechce se stavit u mě?“ vyťukal Kamil s úsměvem. O tom, že bude mít volný byt, Benovi zatím neřekl – jenom během odpoledne nenápadně zavyzvídal, jestli Ben nemá náhodou na večer nějaké plány.

„Chce…“

„Tak doufám, že už je na cestě!“

„Je.“

V tom Ben trochu kecal – dopřál si ještě narychlo sprchu, než vyrazil. To, že by se s Kamilem viděli, totiž vůbec nečekal, když nebyli na ničem domluvení… Ale vzhledem ke stylu Kamilových textovek mu bylo okamžitě jasné, že ho Kamil k sobě nelanaří, aby se koukali na seriál. Ne. Jeho narážka na hračku znamenala jenom jediné. A já už se nemůžu dočkat!

A nemohl se dočkat ještě o dost víc, když si ho Kamil po líbací předehře v předsíni odvedl do pokoje – a Ben si okamžitě všiml připravených provazů ve všech čtyřech rozích postele. „No ne, ty se s tím teda nepářeš!“ okomentoval to a lehce se zarazil. Takhle zezačátku nikdy moc nevěděl, jak do té role hračky vpadnout – jestli rovnýma nohama a dobrovolně, nebo jestli si ho tam Kamil bude chtít vmanipulovat trochu násilím… Nechával to tedy na Kamilovi a ladil se postupně podle jeho poznámek a pokynů.

„Proč bych měl? Ty to přesně takhle máš rád, tak se nedělej,“ odpověděl Kamil, pro jistotu za nimi zamkl dveře a pak Bena jemným tlakem na bedra pošoupl směrem k posteli.

„Já to mám náhodou rád všelijak,“ upřesnil Ben. „Hlavně s tebou.“

„Jaký hlavně? Snad jenom se mnou, ne?!“ chytl ho hned Kamil za slovíčko.

„Ježíši, tak jsem to vůbec nemyslel…,“ začal Ben se smíchem vysvětlovat.

„Spíš jsi vůbec nemyslel,“ skočil mu do toho Kamil. „Ale ne že bych se ti divil – taky už si tě představuju přikurtovanýho k tý posteli a všechny ostatní myšlenky jdou stranou… Tak se konečně svlíkni, ať můžeme nepřemejšlet spolu.“

Na to už Ben nic nedodal, ostatně se to po něm ani nechtělo. Dostal instrukce, které potřeboval, a nic mu nebránilo se jimi řídit.

„Spěcháš?“ zjišťoval Kamil, zatímco si sedal na kraj postele a s tím svlíkáním mu očima pomáhal.

„Ne…“

„A seš unavenej…?“

„Ne, proč?“

„Jenom zjišťuju, jak dlouhý hraní si budu moct dovolit, než mi začneš usínat,“ uculil se na něj Kamil.

„Hodně dlouhý,“ ujistil ho Ben a sundal si trenýrky. „Hodně, hodně dlouhý.“

„Hmmm…,“ přejížděl Kamil pomalu očima přes Benovo úplně nahé tělo. „Tady je někdo už hodně nadrženej… Hodně, hodně nadrženej…“

„Ty to říkáš, jak kdyby na tom bylo něco k divení,“ pronesl Ben, ale navzdory svým lehce přidrzlým slovům se úplně automaticky svezl na kolena a dal ruce za záda. Tvoje hračka je připravená k hraní.

„Ne,“ opravil ho Kamil a klekl si naproti němu. „Já to říkám jako někdo, kdo už je taky hodně, hodně nadrženej.“ A s těmi slovy se sklonil a věnoval Benovi polibek. Poslední něžná věc na tu hodně, hodně dlouhou dobu… Pak už se zvedl a chytl Bena pod ramenem, aby ho taky vytáhl na nohy. „A teď už mazej na tu postel. Na záda.“

Ben mu ochotně vyhověl – a tu následující proceduru, kdy mu Kamil pomalu, ale pevně přivazoval ruce k posteli, si oba užívali. Propalovali se očima, a zatímco Ben Kamilovi s každým dalším omotáním provazu kolem jeho zápěstí odevzdával kontrolu nad svým tělem, Kamil ji od něj přebíral.

Jakmile už se Ben nemohl dobrovolně ze své pozice na zádech dostat, Kamil si přetáhl přes hlavu tričko a vysoukal se z kalhot, boxerky si ale nechal. Ben jenom vzrušeně polkl – samozřejmě miloval pohled na Kamilovo úplně nahé tělo, ale při hře ho rajcovalo, když mu Kamil tím kouskem látky, kterou se zakrýval, ještě okatěji demonstroval svou převahu.

To už ale Kamil vytahoval zpod postele misku plnou vody, ve které plavalo několika kostek ledu – a na dně se chladil skleněný anální kolík. Kamil jej vzal do ruky, pak si sedl obkročmo přes Benův hrudník a kolíkem, ze kterého odkapávala voda, přejížděl Benovi po rtech. „Dneska tu mám pro tebe takovej speciální dudlík,“ zakřenil se na něj. „Cucej.“

Ben otevřel pusu, nechal Kamila, aby mu dudlík vložil do úst – a hned nato na něj vykulil oči. To je ale studený!

Kamil se chápavě ušklíbl a po pár vteřinách Benovi kolík z pusy vytáhl. No, nepotřebuju, aby sis ho nějak moc zahřál, že! Rychle, ač opatrně se pak přemístil po Benově nahém těle níž, sedl si mezi jeho nohy, pokrčil mu je, potřel povrch kolíku trochou lubrikačního gelu – a zamířil s ním přímo k Benově dírce.

Ben sebou trochu cukl, když se ten hladký, nepříjemně studený materiál dotkl jeho vstupní brány.

„Nono! Žádný uhýbání!“ ozval se hned Kamil. „Momentálně seš mi úplně celej k dispozici, takže prostě lež – a drž!“ Hrozně rád Bena takhle nadřazeně peskoval, když byla vhodná příležitost – líbilo se mu, jak Ben ještě pořád po takovém napomenutí lehce zrůžověl ve tvářích… A samozřejmě taky dobře věděl, že Bena přesně takováhle prohlášení a připomenutí rajcují.

Ben jenom nasucho polkl a celý se napjal, ale stejně nedokázal zabránit dalšímu škubnutí, když ho to tam dole znovu tak zastudilo. Kamil se jenom zašklebil, vzal do ruky Benův penis a začal mu ho pomalu, jemně mačkat a laskat, aby trošku odvedl jeho pozornost od toho, co se dělo u vstupu do jeho análu – a pokusil se do něj ten kolík zasunout napotřetí. Konečně byl úspěšný – Ben zavzdychal a cuknul sebou znovu, ale tentokrát proto, jak jím projelo vzrušení a zamrazení zároveň.

„No vidíš, že to jde,“ pochválil ho Kamil a začal tím kolíkem uvnitř Bena hýbat, povytahovat ho a zase zastrkávat zpátky. Z Bena se okamžitě začalo drát nadržené vzdychání a oba věděli, že kdyby Kamil takhle pokračoval, ta slibovaná dlouhá hra by se zkrátila na sotva pár minut. Což ani jeden nechtěl.

Kamil tedy nakonec nechal kolík zastrčený na místě, kam tak krásně pasoval, a popolezl po matraci kousek níž. Popadl Bena za kotníky, trhnutím mu narovnal nohy a doširoka roztažené mu je přivázal k rohům postele. Pak znovu přelezl zpátky k Benovu rozkroku, natáhl se – a zpod polštáře, na kterém Ben ležel, vytáhl smotek dlouhé tenké šňůry. Ben už ji dobře znal, protože ji měl okolo nejcitlivějších partií svého těla omotanou už několikrát, a tak se na Kamila jenom zaksichtil.

„No co?“ mrkl na něj Kamil. „Musím si tě trochu potrápit.“

„Nemusíš! Chceš!“

„Okej, tak chci si tě trochu potrápit, když ti to zní líp,“ řekl Kamil tichým, nebezpečně znějícím hlasem a sklonil se, aby mohl Bena olíznout po lícní kosti. „Chci si tě potrápit a taky tě budu trápit… A ty s tím nemůžeš dělat vůbec, vůbec nic…,“ špital mu do kůže na krku, zatímco ho tam majetnicky olizoval a lehce tu jemnou kůži skousával – a Ben se z toho všeho jenom vzrušeně ošíval.

„Nemůžu,“ hlesl pokorně a zaklonil hlavu, aby měl Kamil k jeho krku ještě lepší přístup. Kamil toho samozřejmě využil a hned se začal jazykem, rty a trochu i zuby věnovat tomu místečku kousek pod uchem, kde byl Ben tak citlivý… A Ben slastně přivíral oči a rozkošnicky vzdychal, zatímco se jeho nitro stahovalo kolem toho stále ještě chladivého kolíku… a při každém sebemenším pohybu se mu připomínaly provazy, kterými byl napevno připoutaný k posteli.

Kamil ještě chvilku pokračoval, než věnoval poslední dotek svých rtů Benovu ušnímu lalůčku, pak se narovnal a pohodlně se usadil na paty. Zatímco se Benův zrychlený dech jenom pomalu zklidňoval, Kamil už zkušeně rozmotával šňůru a přehýbal ji napůl, aby našel tak zhruba její prostředek – a tedy místo, které začal omotávat kolem kořene Benova penisu a okolo varlat. Ben občas usykl, ale Kamil si z toho nic nedělal, dobře už věděl, že Benovi trocha bolesti rozhodně nevadí, naopak… Když byl hotový, přesunul se po matraci k Benovým kotníkům, šňůru napjal a jeden konec utáhl kolem Benova pravého palce, druhý potom kolem levého.

Ben zkusmo oběma palci zamlel a hned nato si zase zasyčel, když se tím pohybem zatahal za svoje podvázané nádobíčko. „Ehm, myslím, že jsem si právě vzpomněl, že dneska docela spěchám domů,“ prohodil s bolestným zašklebením, zatímco chodidla vracel zpátky do polohy, ve které ho to tahalo nejmíň.

„A já zase myslím, že když vašim zavolám, že tu přespíš, nebudou mít nic proti,“ odpinkl Kamil. Pak se předklonil a začal Benův rozkrok opečovávat jazykem, zatímco mu dál polohlasně předestíral svůj krutý plán: „Budeš tu takhle ležet celou noc… a každou hodinu ten provázek ještě o trošku utáhnu… A když to vydržíš a nebudeš mě budit svým kňouráním, tak tě ráno za odměnu udělám…“

„Bože,“ vzdychal Ben nadrženě, „to jsi byl takhle nelítostnej vždycky, nebo to na tebe přišlo až letos? Aaaach…“

„Vždycky,“ usmál se Kamil do jeho horkého, voňavého rozkroku. „Jenom jsem to tajil, abych tě vlákal do svejch spárů…“

„Jsem to tušil,“ kroutil Ben pánví a sám nevěděl, jestli proto, aby vyšel Kamilovým dotekům vstříc, nebo aby se od jeho dráždění naopak dostal co nejdál.

„Vidíš – a přesto ses nechal vlákat! Takže teď si nestěžuj,“ uchechtl se Kamil, znovu natáhl ruku pod polštář a tentokrát vytáhl zubní kartáček.

„Teda,“ zamlel sebou Ben, zatímco ten předmět v Kamilově ruce poněkud znejistěle pozoroval, „až sem příště přijdu, tak budu muset nejdřív zkontrolovat, co máš pod tím polštářem schovaný. A když se mi to nebude líbit, tak zase rychle odejdu.“

„Tak zaprvý, když už sem jednou přijdeš, tak tě rozhodně rychle odejít nenechám,“ zašťuřil se na něj Kamil, „a zadruhý – oba víme, že ať pod tím polštářem najdeš cokoliv, tak se ti to vždycky bude líbit! Takže planě nevyhrožuj.“

„No, tohle se mi teda moc nelíbí,“ brblal Ben.

„Nevím, proč? Jediný, co by se ti mohlo fakticky nelíbit, by bylo, kdybych chtěl ten kartáček strčit do tebe. Ale tam už jsme zastrčili něco jinýho, ne?“ mrkl na něj Kamil.

Ben znovu malinko znachověl ve tvářích, protože tady ty Kamilovy poznámky o tom, co do něj zastrčil nebo zastrčí, mu pořád přišly napůl ponižující… a napůl šíleně vzrušující… A Kamil to moc dobře věděl, takže rovnou pokračoval: „Takže i když bych si tě rád zevnitř pořádně pročistil – a jednou to udělám, těš se – tak pro dnešek mi bude stačit tě tím kartáčkem ošolichat jenom zvenku. A když budeš hodnej a nebudeš sebou moc mrskat, tak do tebe pak místo toho chladnýho skla zastrčím něco teplejšího, hm?“

„Ježíši, Kamile,“ zavrtěl se Ben nadrženě, „ty s těma svýma řečma…“ Radši to řečnění přeskoč a ošukej mě hned, to se nedá vydržet!

Kamil se ale jenom vědoucně zasmál. No, na to si ještě budeš muset počkat!

Sám už ovšem na nic nečekal a dal se do toho očistného putování štětinkami kartáčku po Benově těle. Začal na hrudníku a několik dlouhých minut se věnoval jenom bradavkám. Ben zavřel oči a vzrušeně oddechoval, zatímco Kamil měnil intenzitu toho, s jakou silou přes jeho bradavky přejížděl – chvilku jenom tak zlehka, sotva se jich dotýkal, a pak zase přitlačil, až to Bena skoro nepříjemně dřelo… Potom Kamil přešel do Benova podpaží, věděl ale, že tam Ben moc lechtivý není, a tak se tam moc nezdržoval.

Pokračoval přes boky… a bříško… k pupíku, u kterého se naopak zdržel, protože věděl, že je tam Ben docela citlivý. Když Kamil pročistil tohle místo tak pečlivě, že tam Benova kůže získala červený nádech, sehnul se, podal si ze země tu misku s vodou a vylovil z ní jednu polorozpuštěnou kostičku ledu. Tu pak do Benova pupíku položil, aby to podrážděné místečko trochu zchladila.

Ben nechával zavřené oči a mohl se tak o to víc soustředit na vjemy, které mu zprostředkovávala jeho kůže. Cítil každý, i sebejemnější tah kartáčku, vnímal, kdy Kamil přitlačil a kdy ho naopak jen tak zlehka šimral… Ben se tomu všemu poddával a zkoušel se s tím nějak sladit, ale jelikož se příští Kamilův pohyb nedal nijak předvídat, výsledkem bylo, že sebou Ben co chvíli trhnul nebo škubnul – a tím si nejenom zatahal za už docela rozcitlivělé nádobíčko, ale zároveň se taky uvnitř sevřel kolem análního kolíku. Vzdychal trošku bolestí, převážně ale rozkoší – a ten druhý pocit se ještě znásobil, když se Kamil začal kartáčkem věnovat přímo jeho tvrdému, do výšky trčícímu penisu.

U kartáčkování Benova nádobíčka se Kamil samozřejmě taky dost zdržel. Nedokázal se od toho místa odtrhnout. Nejdřív jen přejížděl štětinkami po Benově ocásku a rozdrážděně pozoroval, jak to v něm cuká… a jak se chvěje Benův podbřišek… a jak Ben občas trhne pánví… No a po chvilce vzal navíc mezi prsty ten anální kolík a začal ho z Bena pomalu vysunovat… a zase zastrkávat. A znovu… a znovu… a postupně přidával na tempu. Benovo hlasité oddechování se během chviličky změnilo na pěkně hlasité steny, a Kamil si nebyl jistý, kdo z nich dvou je v tu chvíli nadrženější.

Nakonec Kamil kolík do Bena znovu zasunul nadoraz, kartáček od jeho penisu oddálil, a zatímco dával Benovi prostor, aby se trochu zklidnil, pomalu se přesunoval po posteli níž. Na chviličku štětinkami obšťastnil citlivá místa pod koleny a pak už kartáčkem zamířil k Benovu pravému chodidlu. Ještě se ho tam skoro ani nedotkl – a Ben už sebou dle očekávání rozesmátě škubnul, načež mu ze rtů uteklo bolestivé zaskučení.

„Ne, Kamile, tam ne!“ zaprosil.

„Tam právě jo,“ otočil k němu Kamil hlavu a zakřenil se na něj. „To je zlatej hřeb večera. Teprve teď to začne být zajímavý!“

„Seš vážně nelítostnej a krutej!“ prskl po něm Ben, ale ani to skoro nestačil doříct, protože Kamil na nic nečekal a začal ho těmi štětinkami na chodidle cíleně lechtat. Ben sebou začal nekontrolovatelně házet, smál se a u toho nadával, prosil i sliboval, ale Kamil v čištění jeho chodidla nemilosrdně pokračoval.

Ben měl dojem, že vůbec neví, kde je a čí je. Všechny ty pocity ho úplně semlely. Jakkoliv věděl, že je naprosto marné pokoušet se Kamilovi vyškubnout, stejně se o to pořád bezděky snažil. Nohu z Kamilova dosahu samozřejmě dostat nemohl, na to byl přivázaný příliš pevně, ale mohl aspoň propínat chodidlo a prsty – a tak to dělal, i když se tím neustále tahal za podvázaný penis a koule. Do toho se zalykal smíchy, lapal po dechu… a v jeho nitru se pořád připomínal ten tvrdý, nepoddajný návštěvník…

Teprve když měl Kamil dojem, že Ben se mezi tím vším taktak stíhá nadechovat, dal mu chviličku na vzpamatování a zatím se na posteli natočil k jeho levé noze.

„Ne, ne! Udělám, co budeš chtít!“ vysípal ze sebe Ben zadýchaně.

„To uděláš i tak,“ pokrčil Kamil rameny, potutelně na něj mrkl – a hned nato začal štětinkami drhnout a šimrat i Benovo druhé chodilo. Po pár vteřinách Benova prudkého házení ho ale chytl za prsty a přidržel mu nohu na místě, aby Ben pořád nenapínal ten už tak dost utažený provázek.

Za což byl Ben sice rád, ale na druhou stranu, když ho teď tak nerušily ty bolestivé vjemy z jeho rozkroku, o to víc se soustředil na to už téměř nevydržitelné lechtání.

„Kamile! Dost!“ vyhekal ze sebe mezi rozesmátými skřeky, zatímco vnímal, jak mu po spáncích stékají kapičky potu. „Se počůrám!“

„Ale ale!“ zaujalo to Kamila, přestal Bena šimrat a zvědavě se na něj zahleděl. „To tu ještě nebylo!“

„A ani nebude,“ ošil se Ben.

„Okej, tak dnes už teda ne,“ slíbil Kamil.

„Ani dnes, ani nikdy!“ opravil ho Ben a pevně se mu zahleděl do očí.

Kamila ovšem ten Benův náhle rozhodný tón tak akorát vyhecoval k tomu, aby mu stejně rozhodně odpověděl: „Říkám, že dnes ne. Ale jestli budeš někdy neposlušnej nebo drzej, tak pod tebe naskládám ručníky… a pak tě budu lechtat tak dlouho, dokud nebudou úplně promočený, rozumíme si?“

Chvilku se propalovali očima… A Ben nakonec uhnul pohledem a potichu ucedil: „Nesnáším tě…“ Protože se mi ta představa něčím děsně líbí, no!

„Jo, neboj, to je vzájemný,“ ujistil ho Kamil už zase pobaveným hlasem. Četl si totiž v Benovi jako v knize, takže si správně vyvodil, že to jeho ‚nesnáším tě‘ ve skutečnosti znamenalo ‚nesnáším tě, protože ve mně probouzíš chuť souhlasit s každou šíleností, kterou si na mě vymyslíš, a já si pak připadám děsně zvrhle‘. Sklonil se, nasál Benův palec do pusy a chviličku ho jenom tak cucal. To vůbec neřeš, Bene. Já jsem zvrhlej úplně stejně. Taky proto nám to tak ladí, že.

Pak, protože na další kolo lechtání už ho přešla nálada, pro dnešek, odložil ten kartáček na matraci a začal tu šňůrku ovázanou kolem Benových palců rozvazovat. Pomalu ji pak odmotal i z Benova nádobíčka, což si Ben i přes Kamilovu opatrnost zase docela odsykal. Nakonec Kamil z Bena vyndal anální kolík – a neodpustil si, aby na závěr Bena ještě trochu nepozlobil. Počkal si, až se na něj Ben podívá, a schválně si vzal do ruky ten kartáček.

„Ne!“ vytřeštil na něj Ben oči a zazmítal se. „Říkals přece, že… že…,“ nemohl si tak nahonem vzpomenout, co přesně Kamil říkal, ale měl dojem, že mu slíbil, že do něj ten kartáček strkat nebude.

„Ty seš dneska samý odmlouvání,“ rozesmál se Kamil. „Říkal jsem, že když sebou nebudeš moc mrskat, nahradím ten studenej kolík něčím teplejším. A ty ses sice mrskal přímo excelentně, ale stejně mám chuť tě prostě a jednoduše ošukat.“

Benovým podbřiškem se okamžitě rozlila další vlna vzrušení z toho Kamilova proslovu… a hlavně z toho příslibu. „Ach…,“ okomentoval to prostě.

„No vidíš,“ zakřenil se na něj Kamil, „to zní mnohem líp než to tvý ne!“

Pak už Benovi uvolnil nohy a opřel si je o ramena. Rozetřel si po svém maximálně nadrženém péru trochu gelu, levou rukou si Bena trošku nadzdvihl – a nedočkavě do něj zajel. Načež oba rozdrážděně zavzdychali… a usmáli se na sebe.

Kamil dal Benovi pár vteřin na to, aby se s jeho vpádem trochu srovnal, než se v něm začal líně pohybovat. Ben zavřel oči a prostě si užíval, jak se ho Kamil zmocňuje, a tak nepostřehl, jak Kamil natahuje pravačku po tom odloženém kartáčku. Teprve když ucítil dráždivé šimrání na žaludu a na uzdičce, což z něj proti jeho vůli vyloudilo několik hlasitých zasténání, oči zase otevřel a nabodl se na Kamilův upřený pohled.

Kamil dál přejížděl štětinkami přes nejcitlivější místo na Benově penisu, nepatrně zvyšoval tempo, s jakým do něj přirážel – a kousal se do rtů. Vzrušení, které se mu přelívalo tělem tam a zpátky, ho nutilo přivírat víčka, ale on se tomu vší silou bránil, protože si ani za nic nechtěl nechat ujít ten moment, kdy se ta důvěra a odevzdání se, co se zračí Benovi v očích obvykle, postupně změní na jakési očarování… a obdiv… Přiváděl Bena a vlastně i sebe do extáze… pomalu, ale jistě… Nakonec se Ben udělal první, celý se propnul, zaklonil hlavu a hlasitě ze sebe své vzrušení vyhekal, zatímco svůj podbřišek kropil bílou nadílkou. Kamil odhodil ten kartáček a vzal Benův penis zlehka do dlaně aspoň na těch pár posledních vteřin, aby z něj vyždímal i tu nejposlednější kapičku – a to už Benovo stahující se nitro za hlasitého zvukového doprovodu plnil svým vlastním spermatem.

Dopřál jim ještě chvilku tohohle vzájemného spojení, než z Bena vyklouzl. Ben se sotva znatelně nespokojeně zavrtěl, měl radši, když v něm Kamil zůstával mnohem dýl, ale to už se Kamil natahoval, aby mohl co nejrychleji osvobodit Benovy spoutané ruce. Pak si lehl těsně k němu a čekal, až se Ben svým vlastním tempem protáhne a vymění tu strnulou polohu za jinou, příjemnější.

Ben ještě chvilku odpočíval na zádech, než se překulil na bok a stulil se ke Kamilovi. Kamil ho objal, propletli si ruce i nohy a takhle zaklesnutí jeden do druhého se vydýchávali ze svého bouřlivého zážitku.

„Víš, na co se těším?“ zavrtěl se Kamil po několika minutách a nepatrně změnil polohu, aby mu Benovy vlasy nepadaly do pusy.

„Na co?“ zavrněl Ben.

„Na září. Až budeme zase chodit do školy.“

„Cože…? A proč?“ nechápal Ben.

„No protože budeš sedět celý vyučování vedle mě… a budu tě mít pořád u sebe.“

„To je pěkný,“ zatetelil se Ben šťastně. „Tak ale to budeme muset bejt hodný, aby ještě tříďase nenapadlo nás rozesadit, haha!“

„To by si mohl zkusit!“ přitáhl si Kamil Bena ještě blíž k sobě. „Jsme spolu v jedný lavici už tolik let, takže na ten poslední rok si to rozhodně vzít nenechám! Teda nenecháme.“

„Hmmm…,“ povzdychl si Ben, a tentokrát už to tedy moc šťastně neznělo.

„Co je…?“ Kamil se od Bena kousek odsunul a znepokojeně se mu zadíval do tváře.

„No… jsi to řekl… Poslední rok… Už jenom pár měsíců – a budeme mít po matuře…“

„No sláva!“ uteklo Kamilovi vesele.

„Sláva…?“ zopakoval Ben bez úsměvu. „Vždyť každej chceme jít na jinou vejšku!“

„A…?“ zapátral Kamil. „Nebo to je celý?“

„Týjo, co bys k tomu chtěl ještě přidávat? Mně to přijde blbý dost!“

„Ale prosím tě,“ ulevilo se Kamilovi, že se Ben netrápí ničím horším, „víš, kolik ještě zbejvá času, než bude potřeba to řešit? Do tý doby to přece ještě stokrát nějak vymyslíme, ty truhlíku!“

„Já nejsem…,“ začal se Ben bránit, ale Kamil ho umlčel polibkem.

„Seš,“ vydechl mu do pusy. „Seš truhlík, ale to neva, protože tě stejně miluju.“

Z Kamila to vyklouzlo úplně bez přemýšlení…, ale tak to vlastně bylo v pořádku. Nepotřeboval nad tím přemýšlet. Věděl to už dávno… a v posledních týdnech a měsících si to jenom potvrzoval.

Miloval, když mohli s Benem jenom takhle polehávat vedle sebe, odpočívat, rozebírat spolu cokoliv – nebo klidně mlčet. Stejně tak miloval, že si místo mlčení mohl Bena dobírat, lámat z něj, co chtěl slyšet – nebo když ho naopak Ben drze provokoval a on ho za to mohl drsně trestat. Miloval, když pak Ben uhnul a ve všem se Kamilovi podřídil, ale stejně tak i to, když si stál za svým až do konce a Kamil tak mohl použít i trochu tvrdší metody, jak si Bena zkrotit… Miloval, když mohl Benovi jen tak zlehka svázat ruce za zády, ležet vedle něj, mluvit s ním o čemkoliv, hihňat se s ním a líbat ho a jen tak mimochodem ho hladit po stále k jakýmkoliv hrátkám připraveném těle. Miloval, jak s postupujícími minutami se z Benových očí začala vytrácet zamilovanost a začalo ji nahrazovat zastřené vzrušení a stále naléhavější a roztouženější žádost o vystříkání. A miloval, že je tím jediným, ke komu Ben tuhle žádost vysílá… a kdo té jeho žádosti může vyhovět. Miloval, že je tím jediným, komu se Ben nabízí ke hraní… Ale i tím jediným, komu se Ben svěřuje, s kým rád tráví čas, na koho se každý den těší a od koho se mu nikdy nechce odcházet. Miluju tohle všechno… a miluju tebe.

„Já tebe taky…,“ špitl Ben a vnímal, jak se mu celým tělem rozlévá nádherný, hřejivý pocit klidu… a bezpečí… a štěstí. Miloval, že může být Kamilovou hračkou, jeho přítelem, kamarádem i milencem, tím, s kým může objevovat svoje hranice, s kým může experimentovat, do jehož péče se může plně odevzdat, s důvěrou, s jistotou. Miloval Kamilovu rozhodnost, pevnost, schopnost si vždycky se vším poradit, ale zároveň jemnost, opatrnost a něhu, která se pod touhle tvrdší slupkou schovávala. Miluju tohle všechno… a miluju tebe.

Usmáli se na sebe, očima si tohle všechno řekli – a zalechtalo je z toho nejenom v podbřišku, ale hlavně u srdce.

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (28 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (26 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (26 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (25 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (35 hlasů)

Komentáře  

+1 #16 Odp.: Kamil a Ben - Letní lechtání (22.)Isiris 2022-11-23 18:00
Petro a GD, jako "darček na sviatky" to popravdě nevidím, to leda kdyby naopak někdo ty Vánoce zrušil... :lol: Zrovna K&B jsou na psaní náročnější, takže ty si nechám do nového roku, až bude pohoda a klid :-)
Citovat
+1 #15 Odp.: Kamil a Ben - Letní lechtání (22.)GD 2022-11-23 16:00
Cituji petro:
Ahoj Isiris prosím prosím nechcem znovu urgovat, ale po pol roku by sme nemohli dostať pokračovanie ako darček na sviatky? ❤️

PŘIDÁVÁM SE :-D
Citovat
+3 #14 Odp.: Kamil a Ben - Letní lechtání (22.)petro 2022-11-23 14:31
Ahoj Isiris prosím prosím nechcem znovu urgovat, ale po pol roku by sme nemohli dostať pokračovanie ako darček na sviatky? ❤️
Citovat
+1 #13 Odp.: Kamil a Ben - Letní lechtání (22.)Isiris 2022-08-03 20:24
Blacku, děkuju :-)
Citovat
+1 #12 Odp.: Kamil a Ben - Letní lechtání (22.)black 2022-07-29 10:12
Krásna a veľmi citlivo až nežne napísaná anatómia vzniku chlapčenskej lásky. Tento príbeh som tu po čase, keď som sa rozhodol zaregistrovať prečítal ako prvý. Ma to dobrú literárnu úroveň celý príbeh pekne graduje a drží čitateľa v očakávaní nového.
Citovat
0 #11 Zvládnutý príbehblack 2022-07-19 19:21
Čítal som to na etapy, ale príbeh ma držał. Mal svoju gradáciu a krásne są prehlboval vzťah medzi postavami. Nepovažujem ho celkom za uzavrety, zrejme si autor ponechal možnosť niekedy v príbehu pokračovať. Páči sa mi, že rozprávanie mapuje vznik vzťahu od 0.
Citovat
0 #10 Odp.: Kamil a Ben - Letní lechtání (22.)Isiris 2022-06-15 21:33
:-)
Petro, díky za sdílení toho upřímného potěšeného zvolání :lol:
Visi, to jsi vystihla - taky jsem se na ně naladila, jako kdyby žádná prodleva nebyla. Překvapivě. Asi se zaryli až moc hluboko 8)
A Sinme, to sis teda mákl, když jsi všechny díly sfoukl za jeden den :D A jinak ano, kontroverzní linka s Kryštofem není pro každého, uznávám. Ale "starší brácha" už tak nějak do téhle série neodmyslitelně patří ;-) . A těší mě, že ani to "doslova utrpení" Tě neodradilo od dalšího čtení :-)
Citovat
+1 #9 Odp.: Kamil a Ben - Letní lechtání (22.)Sinme 2022-06-14 22:36
Dnes som doslova zhltol všetky diely tejto poviedky a musím povedať, že bola skvelá. Kamil a Ben a tá interakcia medzi nimi nemá chybu.
Užil som si pri čítaní všetky tie ich vnútorné pochody a obavy. Aj tie ich pomalé vyznania a citové zbližovanie. Perfektne napísané. Priznávam však, že ten Kryštof tam nie je pre mňa a doslova som ho pretrpel. V podstate ani po prečítaní celej zverejnenej časti poviedky, som mu nezabudol ten začiatok s Benom a hlavne teda... bratia spolu... za mňa nie.
Každopádne to nič nemení na fakte, že hlavné postavy tejto poviedky sú úžasné a je to krásne napísané. Ten zvyšok je len vec názoru.
Citovat
+1 #8 Odp.: Kamil a Ben - Letní lechtání (22.)visions_of_dream 2022-05-25 19:22
JEŽIŠ MARJA CO SE TO DĚJE!!!! ❤️❤️❤️❤️ Kamil a Ben!!!!! Takovejch dárečků tady!!!
A hned jsem se na ně naladila. Prostě úplně hned. Jako by tam ta prodleva ani nebyla. A dokonce jsem skousla i toho Kryštofa 😂 (prostě nemyslím na to, že to je bratr 😂).
Úplně neskutečně miluju, jak jsou na sebe Kamil a Ben napojení. Jeden je stvořený pro druhého, úplně bez debat. ❤️ Kamil to s ním tak hezky umí a… úplně stejně je to i naopak. A to ani nemluvím o tom konci. Mé srdce nad nimi zaplesalo. ❤️
Citovat
0 #7 Odp.: Kamil a Ben - Letní lechtání (22.)GD 2022-05-24 10:07
Isi🙄😭😭😭😭😭😭😭😭😭😭😭😭
Citovat
+2 #6 Odp.: Kamil a Ben - Letní lechtání (22.)petro 2022-05-23 21:45
Ty vole, ty vole, ty vole :lol: mám neskutočnú radosť, že tento diel sa ku mne dostal :lol: takže ti patrí jedno obrovské ďakujem a dúfam, že chlapci dostanú záver, ktorý si obaja zaslúžia takže sa budem strašne moc tešiť
Citovat
+1 #5 Odp.: Kamil a Ben - Letní lechtání (22.)Isiris 2022-05-23 19:34
:-) Jsem ráda, že jste na duo K&B nezapomněli ;-) I když pomalu už s tím procesem můžete začít, protože tohle byl slibovaný předposlední díl... a už jenom jeden - a pápá :-) Jak už je v tom totiž ze strany Kamila a Bena tolik (přiznaných a vyřčených) citů, nemá to prostě ten náboj, který si u tvrďárny představuju... Takže je třeba oživit nějakou jinou dvojici 8)
Citovat
+1 #4 Odp.: Kamil a Ben - Letní lechtání (22.)GD 2022-05-23 08:55
Juuu! Moji největší, po těch irských ;-) , miláčci se vrátili! :D Krásně a se vší parádou. Doufám, že tu s námi nějaký čas zůstanou.
Citovat
0 #3 Odp.: Kamil a Ben - Letní lechtání (22.)aduška 2022-05-21 12:55
Hezký návrat těch dvou. Tož uvidíme, jak to bude dál. :-)
Citovat
+1 #2 Odp.: Kamil a Ben - Letní lechtání (22.)Miky 2022-05-21 12:02
Přiznávám se, tentokrát mi zapojení Kryštofa téměř nevadilo, asi už si na něj a ten jejich sourozenecký vztah zvykám :lol:
Každopádně to hraní K+B se mi hrozně líbilo, pořád se mi moc líbí ten vztah, který mezi sebou mají a jak krásně si ladí. Doslova je tam cítit, jak moc si v tomhle rozumí a to je neskutečně vzácný a krásný. A ten konec to samozřejmě jedině vylepšil, nádherný vyznání, s těmi všemi jejich emocemi co dokáží vyjádřit beze slov snad ani nebylo potřeba a přesto mě to hrozně dojalo, protože to ukazuje tu sílu jejich citu. :oops:
Citovat
+2 #1 Odp.: Kamil a Ben - Letní lechtání (22.)HonzaR. 2022-05-20 22:18
Velký návrat ve velkém stylu. Nudit se nebudeme zřejmě. ;-)
Citovat