Kamil a Ben - Přiznání (19.)

Dvoudenní třídní výlet měl tentokrát pro Kamila i Bena jiný, nevšední náboj. A to hned z několika důvodů. Předně, jakmile to jenom trochu šlo, provokovali se navzájem dvojsmyslnými narážkami, které chápali jenom oni dva. Když nebyl zrovna nikdo na doslech, což se, pravda, nepoštěstilo moc často, dráždili se i zcela jednoznačnými poznámkami… Bavilo je to. Bavilo je mít tajemství, o kterém nikdo jiný neví.

Jenže zároveň… Zároveň Kamila rozčilovalo to jeho vlastní tajemství. Snažil se sice všechno, co souviselo s Kryštofem, házet za hlavu, ale ne pokaždé se mu to podařilo. A Ben nebyl slepý. Vnímal tu zvláštní Kamilovu roztržitost, na kterou u něj nebyl zvyklý. Všímal si úsměvů, které mu Kamil věnoval jakoby až o několik vteřin později, přičemž těch několik vteřin potřeboval k tomu, aby se vzpamatoval ze své zasmušilé zamyšlenosti…

Z výletu se třída vrátila až v sobotu pozdě večer. Kamil s Benem se domluvili, že se sejdou v neděli po obědě u Bena – Benovi rodiče totiž měli zase namířeno na nějakou rodinnou sešlost a Ben se tentokrát vymluvil, že se nezúčastní. Když ale Kamil přicházel k Benovu paneláku, překvapilo ho, že na něj Ben čekal venku před vchodem.

„Čau… Co je? Vaši si to rozmysleli a nikam nejeli…?“ zapátral Kamil.

„Jeli. Ale dneska nahoru nepůjdeme,“ odpověděl Ben pevně a rovnou zamířil pryč.

Kamil se zařadil vedle Bena a zvědavě se na něj zahleděl. „A proč to?“

„Proto,“ pokrčil Ben rameny a dál mířil k velkému parku.

Kamila to Benovo chování mátlo… a čímsi ho zaráželo. Věděl, že za normálních okolností by mu stačilo pronést pár dvojsmyslných až jednoznačných narážek – a o chviličku později už by se vraceli zpátky do Benova prázdného bytu a Ben by Kamila ještě postrkoval, ať trochu přidá do kroku. Jenže Kamil vnímal, že dnes nejsou normální okolnosti. Něco bylo jinak. Do kelu, kdybych znal Kryštofa jenom o trochu míň, tak už bych se děsil, že Benovi zavolal a všechno mu vykecal! Protože… co jinýho by to mohlo bejt? Nic jinýho jsem přece neprovedl, aby se Ben kvůli tomu choval takhle… takhle divně odměřeně… Jsem se celej výlet těšil, až mu budu moct konečně dát pusu, a myslel jsem, že to má podobný… a on mě zatím vede někam mezi další lidi…

Ben Kamila ale nevedl tak úplně mezi další lidi. Chtěl jít prostě na nějaké neutrální místo; někam, kde je nikdo nebude rušit, ale kde zároveň nebudou mít tendence řešit to všechno zase přes postel… přes dotyky… přes pusy… Vzrušeně se zachvěl, když si ty pusy a dotyky představil. Ne, hej! Ne! Žádný pusy! Nejdřív musím zjistit, co se děje. Kdybysme spolu byli sami, tak bych toho moc nezjistil…

Kamil se Benem nechal dovést na jednu takovou opuštěnější lavičku v parku. Končila u ní pěšinka, takže nehrozilo, že by se kolem nich jen tak bezcílně procházeli další návštěvníci parku; přitom z ní ale kluci měli do celého prostoru pěkný výhled – a tím pádem mohl kdokoliv dohlédnout na ně, takže nějaké případné ošmatlávání nepřicházelo v úvahu.

„Tak co je?“ zeptal se Ben bez okolků, sotva si sedli vedle sebe a batohy pohodili na zem.

„Co by jako bylo?“ nechápal Kamil. „Tys mě sem dovedl, takže předpokládám, že k tomu máš nějakej důvod…“

„No však mám. Abych se tě zeptal, co je,“ zadíval se mu Ben zpříma do očí.

Kamil mu ten upřený pohled chvilku oplácel. Ben neměl v očích tu odevzdanost, to natěšené očekávání jako obvykle, když spolu byli sami. Ne, teď tam měl jen otazníky… a upřímný zájem. Kamil věděl, že teď je ta správná chvíle Benovi všechno vyklopit. Jenže se mu do toho děsně nechtělo. Pořád ještě na to nebyl připravený… a neuměl si představit, že to udělá. A jak by to měl udělat. Bál se, že… že by to mohlo být to poslední, co od něj Ben bude chtít kdy slyšet…

„Jsi za ty dva dny nějak zvlčil, ne?“ zkusil to Kamil ještě na poslední chvíli otočit tak, aby se dostal do role, ve které si byl mnohem jistější v kramflecích. „Co se mě ty máš co vyptávat? To bylo první pravidlo, pokud si dobře pamatuju!“

Ben zavrtěl hlavou a povzdychl si: „Kamile, ne že bych si nedal říct, krucinál… Celou noc v tý chatce jsem přemejšlel, jak bysme se oba mohli aspoň na chvilku vypařit, aby si toho kluci nevšimli, haha… Ale když jsme to vydrželi doteď, tak už to počká. Tak co je? A neříkej, že nic. Vidím, že něco jo.“

Teď bylo na Kamilovi, aby si dlouze povzdychl. A ještě jednou. A pak… prostě spustil. Vysypal to Benovi všechno. Nezacházel tedy do zbytečných detailů, ale zároveň nic podstatného nevynechal. Očima během toho svého monologu propátrával park, nebyl schopný se na Bena vůbec podívat… A litoval, že ho nemůže vzít aspoň za ruku. Ale na druhou stranu, asi je to dobře. Aspoň se může kdykoliv sebrat a odejít. Kdyby chtěl. Snad nechce…

Teprve když skončil, troufl si ohlédnout se po Benovi. Bál se, co si přečte v jeho očích. Odsouzení, nepochopení, zhnusení… možná i vztek…? Benův výraz se ale skoro nezměnil. Pořád tam byl ten upřímný zájem… a ty otazníky. A možná ještě navíc trochu zmatek.

„Takže… hmm, takže jsi vlastně nekecal, co?“ promluvil Ben po asi půlminutě ticha. „Když vždycky říkáš, že máš těch neposlušnejch hraček na hraní víc…“

Kamil čekal všechno možné, ale zrovna tuhle poznámku tedy ne. „To jsem… ehm… takhle jsem to přece nemyslel… To přece… to přece říkám schválně, abych tě… abys…“

„Já vím,“ mávl Ben rukou, uhnul očima a zamyšleně se zahleděl před sebe. „Ale nakonec to vlastně sedí, i když původně jsi to tak třeba nemyslel. Třeba ti Kryštof ještě dohodí nějaký svý další kámoše… a nakonec se fakt budeš muset dívat do diáře, kdy ti na mě vybyde čas…“

Kamilovi se najednou chtělo děsně smát, ale vší silou to v sobě zarazil. To myslí vážně? Ze všech věcí, co by mu na celý tý situaci mohly a měly vadit, si vybere tohle? Že začne žárlit, protože se bojí, že ho jako nějak odsunu na vedlejší kolej?!

„Ty seš pako!“ vynadal Benovi něžně. „O tomhle to přece vůbec není! Za prvý, nestojím o žádný Kryštofovy kámoše, v podstatě nestojím ani o něj… S ním je to fakt jenom… oboustranně výhodná dohoda. On si zrovna nemá s kým hrát a já si zase nemám s čím hrát, haha… A za druhý, tebe přece nemám jenom na hraní! Nebo teda, zezačátku to tak asi i bylo… ale teď přece… Bene, nepotřebuju žádnej podělanej diář, protože ty budeš mít přednost vždycky přede všema!“

Benova tvář se okamžitě rozzářila jako tisíc sluncí. S úsměvem, který nedokázal ovládnout, se na Kamila zase podíval. „Jenom aby!“ neodpustil si rýpaneček.

Kamil ho rychle, nenápadně pohladil po paži: „Neboj…“ Pak se mu lišácky zablýsklo v očích: „Ty seš exkluzivní hračka s exkluzivníma právama…“

„Jsi říkal, že tvý hračky žádný práva nemají,“ ztišil Ben hlas, ačkoliv nikde v blízkém okolí nikdo nebyl.

„Ty máš,“ ujistil ho Kamil stejně potichu, zatímco se vzájemně propalovali očima.

„A jaký?“

„Po tom ti nic není,“ mrkl na něj Kamil.

Ben vybuchl smíchy. „No tak když svý práva neznám, tak to je stejný, jako kdybych vůbec žádný neměl…“

„Nemůžu ti je všechny vytelit. By sis pak moc vyskakoval,“ bavil se Kamil. „Ale kdybys chtěl, tak to můžeme trochu podrobnějc probrat u vás,“ zkusil navrhnout. „Mám tu pro tebe i takový překvápko…,“ kývl hlavou ke svému batohu.

„Pozdrav od bráchy?“ dovtípil se Ben.

„Tak nějak…“ Pak se k Benovi naklonil a skoro šeptem dodal: „Ale chtěl bych si tě k tomu svázat trochu drsnějc…“

Benem okamžitě projelo vzrušení. To je neskutečný! Jak on to se mnou umí! Achjo… Jenže… no… „Ehm,“ Ben si vjel nervózně rukou do vlasů, „a nenecháme to na… no… na jindy? Já dnes nějak… nemám náladu…“

„Jasně…,“ přejel Kamil po Benovi pátravým pohledem. „A na mě náladu máš? Nebo mám jít pryč…?“

„Nemusíš…“ Ale můžeš. Jestli si chceš na neděli zařídit lepší program než posedávat na lavičce v parku, tak klidně běž…

Kamil sklopil oči. Hm, nemusím… To je sice fajn, že mě nevyhání, jenže zároveň ani neřekl, že chce, ať zůstanu… „Seš naštvanej…?“ zeptal se tiše.

Ben se zhluboka nadechl… a dlouze, smířeně vydechl. „Nejsem… Ale kdyby si Kryštof na to svý hraní našel co nejdřív někoho jinýho, tak bych se rozhodně nezlobil.“

„Tak… nebudu čekat, až si brácha někoho najde, jestli ti to vadí,“ opáčil Kamil.

„Ne, to je vaše věc,“ odpověděl Ben. „Když vám to tak vyhovuje, tak si to tak nechte. Do toho vám kecat nebudu.“ Ani nemůžu. Co já vím o různejch sourozeneckejch dohodách, že… Navíc, jestli si to Kamil chce zkusit i z tý druhý strany… To bych mu nikdy neuměl splnit. Tak radši ať si to zkouší s bráchou, než kdyby se kvůli tomu chtěl scházet s nějakým cizím klukem… Stejně je to ale šílený! Kdyby mi něco takovýho prozradil před půl rokem, tak bych si myslel, že je to ta nejúchylnější věc, co jsem kdy slyšel. A teď mi to vlastně ze všech možnejch věcí, který by se mohly dít a který by mě štvaly nebo mrzely, vadí asi nejmíň…

Kamil vůbec nevěděl, co na to říct…, jak Benovi poděkovat, že to bere tak, jak to bere… Nejradši bych mu dal pusu! Ale… o tu on teď asi nestojí, když chce zůstat tady, mezi lidma… „Počkáš tu na mě, když na pár minut odběhnu?“ zeptal se.

„Jasně…,“ přikývl Ben zmateně a pak už jenom pozoroval Kamilova rychle se vzdalující záda.

Když se asi za deset minut Kamil vrátil, předal Benovi jedno mandlové Magnum s tak vítězoslavným úsměvem, jako kdyby si ty nanuky musel v obchodě nějak náročně vybojovat.

„Jé, díky,“ usmál se Ben a hned si svůj nanuk rozbalil, zatímco Kamil se toho svého zatím ani nedotkl a jenom Bena zvědavě pozoroval. „Co je? Ony jsou pro mě oba?“ pokukoval Ben mlsně po tom Kamilově.

„No to teda nejsou,“ zašťuřil se na něj Kamil. „Jenom čekám, jak na tom svým rozkřoupneš tu čokoládu. Se mi líbí, jak si to pokaždý tak užíváš…“

„Tak teď už si to užiju o dost míň,“ zabrblal Ben. Ale užil si to naopak o dost víc, protože mu dělalo dobře to Kamilovo přiznání, jak si Bena všímá…

Kluci pak seděli v parku až do večera, dokud je z lavičky nevyhnal hlad. Celé ty hodiny vedli takové ty normální řeči, co vedou normální spolužáci před koncem školního roku…, a oba si libovali, že nic zapeklitějšího řešit nemusí.

Jenže v pondělí ve škole bylo zase něco nějak jinak. Role se oproti výletu vyměnily. Teď to byl Kamil, kdo Bena starostlivě pozoroval, protože Ben, zamlklejší než obvykle, ze všech sil předstíral, že se nic neděje. Kamil ale viděl, jak se v Benovi něco pere, jak si sám v sobě něco řeší. Nezbylo mu než doufat, že se mu s tím Ben svěří… a že to budou moct rozebrat… Netroufl si ale mít žádné jejich narážky – a tak se ani nevyptával, jestli s ním Ben odpoledne půjde k němu domů… Nebo jestli bude chtít jít zase radši někam mezi lidi. Kdybych se zeptal, jestli půjdeme k nám, mohl by si myslet, že ho tam tahám jenom kvůli tomu jednomu, že! Včera teda ještě říkal, že by si dal říct, jenže to bylo před tím, než se všechno dověděl, pak už ho nálada přešla… Ale tak… hlavně, že se se mnou pořád baví… Řeknu mu, ať nedělá ramena a poví mi narovinu, jestli je s tím vším fakt tak v pohodě, jak včera tvrdil!

„Jdeme k vám? Nebo… tam zase bude…?“ přeptal se Ben po škole. Nedokázal momentálně Kryštofovo jméno ani vyslovit.

„Nebude… Ale i tak můžeme jít jinam,“ nabídl mu Kamil.

„To je dobrý… U nás je dnes doma mamka, víš… Nějak jí včera nesedlo jídlo nebo co, teda, haha, to aspoň tvrdí ona… Každopádně dnes nešla do práce. Před chvílí jsem jí psal, jestli nechce něco přinýst, a odepsala mi, že kromě čaje do sebe nic nedostane,“ rozvyprávěl se Ben a navzdory situaci se pobaveně ušklíbl.

Kluci tedy automaticky zamířili ke Kamilovi domů. Cestou si tak trošku utahovali z rodičů a jejich přešlapů, takže se zabavili, sotva ale došli do předsíně a Kamil za nimi zavřel dveře, oba zase tak nějak… znervózněli. Na chviličku. Protože pak se na sebe podívali… a v následující vteřině už stáli přitisknutí jeden k druhému a líbali se jako o život.

„Ehm,“ zalapal Kamil po neodhadnutelně dlouhé době po dechu, „co kdybysme se přesunuli ke mně? Tam to bude přece jenom pohodlnější…“

„To asi bude,“ souhlasil Ben s úsměvem a vymanil se z Kamilova objetí, aby si mohl zout boty.

„Tak běž napřed, já to vezmu přes kuchyň a donesu něco na pití… Nějaký speciální přání?“ přeptal se Kamil, zatímco si skopával z nohou tenisky.

„Jo. Ať ti moc dlouho netrvá,“ mrkl na něj Ben a pak už zamířil do Kamilova pokoje.

Kamil měl chuť plácnout Bena za tu jeho drzost přes zadek, ale na poslední chvíli si to rozmyslel. Ještě ne. Ať něco neposeru ještě víc, než už se mi to povedlo. Nejdřív to s ním všechno pořádně proberu.

Jenže když asi o minutu později vcházel do svého pokoje, došlo mu, že už asi není co probírat. Nasucho polkl a měl co dělat, aby mu pití nevypadlo z ruky. Ben totiž klečel uprostřed pokoje… úplně nahý… s rukama za zády… a se sklopenou hlavou… Tímhle gestem Kamilovi odpověděl na všechny jeho vnitřní zmatené otázky a nejistoty úplně beze slov… a přitom dokonale…

Kamil za sebou pro jistotu zamkl, rychle si odložil všechny věci na stůl a pak už si nedočkavě klekl těsně před Bena. Jednu ruku mu obtočil kolem jeho horkého, nažhaveného těla, zatímco druhou rukou ho chytl po bradou, zvedl mu hlavu a počkal si, až se mu Ben podívá do očí.

„Co se culíš?“ všiml si Ben.

„Jsem myslel, že už třeba nebudeš chtít… si hrát…,“ odpověděl mu Kamil potichu.

„Tak… musím přece zjistit, jak ses zlepšil, když máš teď tak úžasnýho učitele…,“ zaksichtil se na něj Ben.

„Co máš co říkat o někom jiným než o mně, že je úžasnej?!“ zeptal se Kamil přísně. Vzápětí ale jeho hlas zněžněl, když dodal: „Ty jedna žárlivá hračko…“

„Sám seš žárlivej,“ vrátil mu to Ben. „Já jsem přece exkluzivní!“ připomněl uličnicky.

„Exkluzivní žárlivá hračka…,“ sklonil se k němu Kamil, aby mu mohl dát pusu.

„Pfff…,“ uteklo ještě Benovi, ale víc si stěžovat nestihl… a vlastně ani nechtěl. Omotal Kamilovi ruce kolem pasu a užíval si ten polibek… a Kamilovu blízkost…

„Žádný takový!“ popadl ho Kamil za předloktí a zase mu složil ruce pěkně za záda.

„Vždyť už jsi stejně řekl, že dneska budeš drsnej, tak už je to jedno…,“ odporoval Ben, ale znovu Kamila obejmout už si netroufl.

„No to teda není! A navíc jsem neřekl, že budu drsnej, jenom že si tě chci drsnějc svázat. A zatím ani nevím, jestli seš pro…,“ zahleděl se na něj Kamil zvědavě.

„Ty si se mnou přece můžeš dělat, co chceš…,“ topil se Ben v Kamilově pohledu.

Kamil se na něj ještě naposledy usmál, pak už jeho pohled zpřísněl. „Správně! Já si můžu dělat, co chci! Ale ty ne! Takže jestli ještě někdy budeš odmlouvat, že je něco jedno, tak si mě nepřej, to za prvý! A za druhý si s tebou ještě potřebuju vyřídit něco ohledně výletu…“ S těmi slovy Kamil vyskočil na nohy a došel si do šuplíku pro kus provazu.

„Ohledně výletu…?“ zopakoval Ben, oči upřené na tom provazu v Kamilově ruce. Kamil vypadal tak… tak odhodlaně a tvrďácky, když se pomalu vracel k Benovi, zatímco ten provaz rozmotával…

„Hmmm… Co to mělo bejt s tím Štěpánem?“ klekl si Kamil zase před Bena a tvrdě se mu zadíval do očí.

„Co…?“

„Když jsem řekl, že bude lepší jít po žlutý, ale on tvrdil, že po modrý – a ty ses přidal na jeho stranu!“

Ben se musel kousnout do rtu, aby se nezačal usmívat. „Jo tohle… Protože jsi byl úplně mimo, víš? Viděl jsi výškovej profil tý žlutý trasy? Minimálně holky by byly nasraný… a asi nejenom ony…“ Teď už aspoň vím, proč jsi byl tak mimo… Ale prve jsem fakt vůbec nechápal, co ti hrabe, že tak nelogicky obhajuješ tu horší trasu…

Kamil na Bena mrkl, jako kdyby si jeho myšlenky přečetl a uznal je, pak se ale rychle vrátil zpátky ke hře. „Nezájem! Ty se nemáš co přidávat zrovna na Štěpánovu stranu. Ani kdyby trakaře padaly!“

„Zrovna na Štěpánovu stranu? Takže kdyby místo něj tu modrou hájil Honza, tak na jeho stranu bych se přidat mohl…?“ neodpustil si Ben.

„To jako naznačuješ, že žárlím na Štěpána?“ pozvedl Kamil obočí.

„Trošku…“

„Tak to odvoláš!“ přimhouřil na něj Kamil oči.

„Ani náhodou!“ nedal se Ben. „Když já jsem podle tebe žárlivej, tak ty seš úplně stejně žárlivej, abys věděl…“

„Bene, odvolej to. Hned. Máš poslední možnost…“

„Ne. Pravdu odvolávat nebudu,“ stál si Ben na svém… a to, že to Kamila zároveň provokovalo, byla taková příjemná třešnička na dortu…

„Ale budeš,“ ušklíbl se na něj Kamil, zase se vyhrabal na nohy, ale jenom proto, aby se mohl přemístit za Bena. Popadl ho za ruce a zkroutil mu je nahoru, dlaněmi směrem ke krku. Pak mu pevně svázal zápěstí k sobě a volné konce provazu ještě omotal kolem Benova krku. Dával si samozřejmě pozor, aby to nepřehnal, na druhou stranu ale přece Benovi slíbil, že ho sváže drsněji než obvykle… „Dokud to neodvoláš, tak tě tak nechám,“ informoval ho.

Ben se ošil… a pak se opatrně nadechl; snažil se hýbat co nejméně, protože i sebemenší pohyb ho škrtil… „Tak to… ehm… tak to budeš muset zavolat našim…, že… že tu zůstanu do zítra…,“ dostal ze sebe trhaně.

„Uvidíme! Však ty za chvíli změníš názor!“ pronesl Kamil přesvědčeně. Pak se před Benovým namlsaným pohledem svlékl do boxerek, zase šáhl do šuplíku – a pomalu si na ruce navlékl černé gumové rukavice.

Ben ho vzrušeně pozoroval. Týjo, černý… Vypadá v nich jako nějakej… Zorro mstitel, haha… Tak to se na tu jeho pomstu těším dvojnásob… Pak už natěšeně vnímal, jak ho Kamil pevně chytá pod pažemi…, nechal se jím tak nějak dosmýkat k posteli… a přes ni se pak díky tlaku Kamilových rukou přehnul.

„Dej nohy víc od sebe,“ poručil mu ještě Kamil. Když ho Ben poslechl, Kamil si klekl za něj a začal mu dlaněmi přejíždět po vystrčeném zadku… a po zádech… Pak mu vjel rukama na břicho… a pak ho konečně pohladil po nadrženém penisu. „Dobrý? Můžeš dýchat…?“ zeptal se jakoby mimochodem.

„Jasně,“ ujistil ho Ben.

To Kamilovi stačilo, takže se zase vrátil do hry: „No, kdybys náhodou nemohl, tak víš, co mi máš říct, že…“

„Jo, vím. Odvolávám, co jsem odvolal…, a slibuji, co jsem slíbil…,“ zlobil ho Ben.

Kamil se mu odměnil tím, že ho konečně pořádně plácl přes zadek. „No počkej!“ zavyhrožoval. No počkej, ty drzoune! Za chvilku sebou budeš házet tak, že ti veškerej vzduch dojde…, však uvidíš…

S už dopředu natěšeným úsměvem se pohodlně usadil na paty, nanesl si na ukazováček dostatek lubrikačního gelu… a pak ho sice pomalu, přesto ale jakoby nesmlouvavě začal vsunovat do Benovy dírky. Užíval si to tentokrát o něco víc…, protože už si uměl představit, co Ben asi tak zažívá…

Ben byl v sedmém nebi. Miloval, když se Kamil takhle zmocňoval nejintimnější části jeho těla, navíc jakože proti jeho vůli… Protože jinak by si mě nepotřeboval svazovat, kdyby to nebylo proti mý vůli, že… Hmmm… a navíc ty jeho černý rukavice… Působil v nich, jako… jako kdyby… aaach…

Všechny další případné Benovy myšlenky se prostě najednou… vypařily. Vypařily se ve chvíli, kdy v něm Kamil nahmatal tamto místečko… a začal se mu prstem intenzivně věnovat. Ben zezačátku vůbec nechápal, co se děje. Dřív občas ucítil takové příjemné zašimrání tam uvnitř, když ho tam Kamil prohmatával a při tom se v podstatě omylem o to místo zlehka otřel…, ale teď… Ben měl dojem, že ho ten zvláštní, silný pocit slasti celého zahaluje… a dokonale ochromuje… Chtěl a potřeboval sebou házet, chtěl jít svým tělem tomu pocitu vstříc, ale nemohl se moc hýbat, aby ho ten provaz omotaný kolem krku neškrtil ještě víc, než už se dělo… A tenhle dojem bezmoci všechny ty už tak hodně silné pocity ještě umocňoval…

„K… Kamile…,“ vyrazil ze sebe trhaně, protože… byl to pro něj tak působivý zážitek, že na něj nechtěl být sám.

„Hmmm…? Co bys rád?“ vybídl ho Kamil, aniž by ho přestal tam uvnitř dráždit. Spokojeně, ale zároveň ostražitě pozoroval, jak sebou Ben škube…, a poslouchal, jak hlasitě lapá po dechu…

Ben původně neměl v plánu dodávat nic dalšího, stačilo mu jenom slyšet nahlas pronesené Kamilovo jméno… Ale když ho Kamil takhle vybídl, tak se osmělil: „Kamile, prosím, udělej mě…“

Kamil překvapeně pozdvihl obočí. No vida… Se vždycky ošíval, když měl něco takovýho vypustit z pusy…, a najednou si o to řekne sám od sebe, hihi… „Ani náhodou,“ pronesl medovým hlasem a dál prstem opečovával Benovu prostatu.

„Kamile…, prosím…, musíš…, já musím…, ehm… Odvolávám, že… že seš žárlivej, jo? Odvolávám… aaaach…,“ vyrážel ze sebe Ben jednotlivá slůvka mezi hlasitým sténáním, které vůbec nedokázal ovládat.

Kamil se musel usmívat. Dobře věděl, jaké pocity se teď prohánějí Benovým nitrem tam a zpátky… Ale taky dobře věděl, že hra sotva začala. „Fajn, beru na vědomí. Dohodli jsme se, že dokud to neodvoláš, nechám tě takhle svázanýho. Takže okej, za chviličku tě rozvážu. Ale o tom, že by ses mohl udělat, nepadlo ani slovo.“

„Kamileee…,“ zaškemral Ben.

„Konec debaty,“ zarazil ho Kamil, přestal ho dráždit a prst z něj vytáhl. „Ale neboj, zkrátka rozhodně nepřijdeš… Jako exkluzivní hračku tě čeká exkluzivní zacházení,“ slíbil mu poťouchle. „Jsem si jistej, že se ti to bude líbit!“

Ben jenom něco zklamaně zakňoural. Zatímco se zprudka vydýchával, napínal uši, jestli nezaslechne, k čemu dalšímu se Kamil chystá… Neslyšel nic, zato za chviličku ucítil, jak mu Kamil do rozdrážděné dírky zase něco strká. Něco silnějšího než jen jeden prst… Hmmm, no dva prsty to taky nejsou…, ale ten vibrátor to taky není, tohle je… takový… jiný…

Než ale Ben stihl přijít na to, čím přesně je to jiné, už cítil, jak mu Kamil odmotává provaz z krku… a jak mu rozvazuje zápěstí. „A to bylo keců, že tu takhle zůstaneš do zítřka,“ donesla se k němu Kamilova posměvačná poznámka, zatímco Benovi pomalu pokládal paže podél těla, aby si odpočinuly od té nepříjemné polohy, do které mu je svázal.

„To není fér,“ zavrtěl se Ben nespokojeně. „Jsi mě donutil to odvolat z úplně jinýho důvodu…“

„Já jsem tě nenutil vůbec k ničemu,“ opravil ho Kamil a přitiskl se celým tělem na Benova záda. „Tys to odvolal sám od sebe,“ začal mu dlaněmi v rukavicích přejíždět přes boky… a zabloudil i na břicho… a podbřišek… a znovu jemně stiskl Benův penis.

„Aaach…,“ zavzdychal Ben… a vzápětí znovu, to když se jeho nitro sevřelo kolem toho análního kolíku.

„To zní, jako kdybys chtěl ještě pokračovat…,“ dobíral si ho Kamil a začal mu penis zlehka mačkat.

„To bych chtěl… aaach…,“ vzpínal se Ben, zatímco si užíval, jak na něm Kamil v podstatě leží a vlastním tělem mu tak brání v pohybu.

Kamil si tu horkost sálající z Benovy kůže ještě chvilku užíval taky, stejně jako si užíval Benův penis ve své dlani… Pak se ale narovnal v zádech, sundal si rukavice, to žhavé, vláčné Benovo tělo pevně chytil, stáhl ho z postele a položil ho na koberec, na břicho. Než se Ben nadál, Kamil už mu seděl obkročmo přes stehna a obratně mu svazoval zápěstí za zády.

Ben u toho prostě nedokázal zůstat zticha; bavily ho ty rozhovory hračky s přísným Kamilem, a tak využíval toho, že zatím může mluvit. „Teda, když mám ty exkluzivní práva a přitom mě místo na postel položíš na zem, tak to si radši nepředstavuju, kde ležej ty tvý neexkluzivní hračky…“

„Ale jenom si to klidně představuj!“ rozesmál se Kamil, dokončil uzel na Benových zápěstích a volným koncem provazu začal svazovat k sobě Benovy lokty. „Ležej na studenejch kamenech v nějakým studeným sklepení… A já moc dobře vím, že bys tam rád ležel taky…“

„To není pravda,“ odporoval Ben nepřesvědčivě, zatímco se podvoloval tomu, jak mu Kamil stahoval lokty k sobě, a proti své vůli se kvůli tomu musel propnout v zádech.

„Nekecej,“ nedal se Kamil. Jenže to máš blbý, protože na to tě mám moc rád, než abych tě nechal válet se na nějaký špinavý, studený zemi… Koberec ti bude muset stačit… S uspokojením sledoval, jak se pod ním Benovo tělo napíná…, a Benovo táhlé, vzrušené povzdychnutí mu znělo jako rajská hudba.

Ben vnímal, jak Kamil dotahuje uzel na jeho loktech…, jak se přesunuje k jeho nohám… a jak mu dalším provazem spoutává kotníky. Nakonec mu Kamil pokrčil nohy v kolenou a kotníky a zápěstí mu přitáhl k sobě. Ben sebou naoko nespokojeně, ve skutečnosti však hooodně spokojeně zamlel. Být takhle pevně svázaný do kozelce…, a navíc mít v sobě toho neustále se připomínajícího hosta, kterého se nedá nijak zbavit…

„Copak?“ pozoroval Kamil se vzrušeným úsměvem své bezbranné mistrovské dílko.

„Co budu muset odvolat tentokrát, když budu chtít, abys mě pustil?“ zajímal se Ben.

„Tůdle!“ vysmál se mu Kamil. „To víš, že jo – abys mi pak zase předhazoval, že něco nebylo fér? Na to se ti můžu zvysoka víš co! Takže ty mi teď ukážeš, jak umíš bejt šikovnej, a když budu spokojenej, tak se pak třeba nějak domluvíme…“ A s těmi slovy ze sebe Kamil stáhnul boxerky a pohodlně se před Benem usadil tak, aby Ben dosáhl ústy na jeho nadržené lízátko… a aby zároveň Kamil dosáhl rukou do Benových vlasů.

Ben se nenechal dvakrát pobízet. Neměl moc možností pohybu, přesto si ale dal záležet, aby Kamilův penis nasál do pusy co nejopatrněji… a v rámci svých omezených možností se mu pak věnoval jazykem a rty co nejpečlivěji, zatímco vnímal, jak ho Kamil zlehka tahá za vlasy. Tuhle jemnou předehru jim ale Kamil dopřál jenom chvilku: pak už to nemohl vydržet, tak drapl Bena za vlasy pevněji a začal mu hýbat hlavou v o dost rychlejším tempu… Ben se Kamilovu vedení rád poddal – dělalo mu dobře, že je na chvilku jenom bezmocným nástrojem pro uspokojení Kamilových potřeb. Pro hodně rychlý uspokojení jeho potřeb! A ty jeho hlasitý zvuky jsou boží…

Kamilův orgasmus na sebe nenechal dlouho čekat. Protože mám děsně šikovnou hračku… Šikovnou a taky rajcovně svázanou… Hmmm… Aaach… Na poslední chvíli Kamil z Benových úst vyklouzl a vystříkal se mu někam nad rameno. A taky ulepenou…

Ben všemi smysly vnímal to Kamilovo vzdychání a hekání… a to škubání v jeho penisu… a pak tu vůni jeho spermatu… a do toho ještě své pevně spoutané ruce a nohy… Všechno dohromady to na něj působilo tak mocně, že cítil, jak to vzrušeně cuká i v jeho penisu… a jak se jeho útroby svírají kolem toho nehybného, přesto ale dráždícího návštěvníka… Tak doufám, že jsem byl dost šikovnej na to, aby mi taky konečně dovolil se udělat! Nějak… jakkoliv…

Když se Kamil trochu vzpamatoval, vyhrabal se na nohy a došel si do skříně pro ručník. Cestou zpátky se zastavil u svého stolu a ze šuplíku si vytáhl ten větší kuličkový roubík. Ben na Kamila neviděl, takže nevěděl, co drží v ruce, když si za něj přidřepává. Překvapeně sebou tedy trhnul, když mu Kamil čímsi červeným začal přejíždět po rtech.

„Otevři pusu. Pořádně,“ přikázal mu Kamil – a Ben tomuhle příkazu rád vyhověl. Během chviličky si tak připadal ještě bezmocnější než doteď… a to vědomí ho vydráždilo ještě víc…

Teprve když Kamil Bena tím novým roubíkem umlčel, otřel mu ručníkem z ramene a ze zad svoje sperma. A pak… prostě zůstal sedět na patách… a lačně přejížděl po Benově těle očima. Nemohl se toho pohledu nabažit. A ostatně, neměl kam spěchat. Moc dobře věděl, že Ben si užívá taky – to, že se nemůže hýbat, že nemůže mluvit, že je plně pod Kamilovou kontrolou… A tak mu dopřál, ať si to všechno užije co nejdéle. Sám pro sebe se uculil, zatímco si sahal do batohu pro mobil…, a pak se posadil za Bena do tureckého sedu, otevřel si Facebook a rozhodl se, že se na pár minut nějak zabaví.

Ben neměl nejmenší tušení, co se za ním děje. Slyšel akorát, jak si Kamil něco vytahoval z batohu… a nic dalšího. Neměl žádnou šanci zjistit, co Kamil dělá… nebo co se chystá udělat…, a to ho samozřejmě vzrušovalo… Po chvilce soustředěného napínání všech smyslů to Ben vzdal. V tom tichu se ničeho nedopátral, a tak zavřel oči…, nechal svou fantazii, ať se rozběhne…, a soustředil se jenom na to, v jaké situaci se právě nachází…, a na své vlastní představy toho, co by se mohlo dít dál.

Kamil se naopak soustředit vůbec nedokázal. Aspoň tedy ne na svůj mobil. Oči mu pořád sklouzávaly z displeje na Bena. Poslouchal jeho hlasitější, ale pravidelné oddechování… občas proložené takovým vzrušeným, roubíkem utlumeným povzdechem… A sledoval, jak se Ben čas od času sotva postřehnutelně zavrtí… nebo jak nenápadnými pohyby zkouší ulevit svým zádům… a nohám… A všiml si i toho, jak občas zatne hýžďové svaly… Tohle je mučení spíš pro mě než pro něj! Vůbec se to nedá vydržet – jenom se na něj koukat!

Ještě chvilku to Kamil přece jenom vydržel, ale pak už pohodil mobil na koberec, přesunul se k Benovi… a začal po tom jeho napnutém, zkoušeném těle přejíždět dlaněmi. Šimravě ho hladil na lýtkách… a na stehnech… a po zadku… a přes boky… Benovo oddechování se změnilo spíš na mručení a vrnění, což Kamila rajcovalo o to víc… Nakonec Bena nedočkavě přetočil z břicha na bok – a mlsně se zahleděl na jeho penis, který se po tom dlouhém utiskování nadšeně postavil do pozoru.

Ben otevřel oči, aby konečně zjistil, co má Kamil v plánu. Kamil to vycítil, takže se trochu natočil, aby mu mohl ten pohled oplatit – a pak mu potichu doporučil: „Hezky ty oči zase zavři…“ A Ben ho poslechl. Všechno, co potřeboval, už se totiž dozvěděl. V následující minutce už se tak naplno oddával Kamilově dlani, která si hladivě, mazlivě hrála s jeho penisem – a zkušeně Bena přiváděla k vrcholu…

„Můžeš, Bene,“ ozval se Kamil, když už se Ben začínal bát, že to od Kamila asi vůbec neuslyší… a že se tím pádem vystříká bez dovolení… Ben akorát něco vděčně zahuhlal do roubíku – a pak už se propadl do úplně jiné reality, ve které nevnímal nic jiného než slastné křeče, které se mu šířily celým tělem, narážely do sebe, odrážely se jedna od druhé a rozeznívaly všechna nervová zakončení, která byla v dosahu…

Kamil se musel kousat do rtu, aby se z něj podobné hlasité vzdychání nedralo taky, když tak pozoroval Bena, jak se svíjí a kroutí a vzpíná, ačkoliv se v podstatě skoro vůbec hýbat nemůže… Kamilův penis o sobě dal znovu vědět, že prý ještě nemá dost…, a Kamil se jenom poťouchle usmál. Však co, on Ben určitě proti nebude…

Ben byl ještě ztracený ve svém vlastním světě, když cítil, jak mu Kamil konečně rozvazuje nohy… a pomalu mu je narovnává… a jak mu uvolňuje lokty… Těšil se, až ho Kamil rozváže úplně a až se k němu zase bude moct přitulit, jenže místo toho vnímal, jak ho Kamil přetáčí na záda… a roztahuje mu nohy od sebe… a vytahuje z něj toho silikonového návštěvníka… a jak ho chytá pod koleny… a malinko ho nadzvedává… No tohle, on ještě nemá dost?

Ben otevřel oči – a napíchl se jimi přímo na Kamilův jiskřivý, vzrušením zamlžený pohled.

„Jsi mě tím svým hekáním úplně rozhicoval,“ prohodil Kamil a zaznělo to trochu omluvně.

Ben k němu očima vyslal chápavý úsměv… a pak je zase utahaně zavřel. A kvůli komu jsem asi tak hekal, že? Ses v podstatě rozhicoval sám, hihi… Jenže když do něj Kamil začal přirážet, Ben silou vůle odhodil únavu za hlavu – a otevřel oči znovu, aby se mohl dívat do těch Kamilových… a aby tak mohl být s ním při jeho cestě do ráje.

Kamil ho tentokrát neokřikl, aby oči zase zavřel…, a ani sám se neschoval za zavřená víčka… A tak nakonec tenhle jeho druhý dnešní orgasmus byl mnohem intenzivnější než ten první: celou dobu se totiž s Benem propalovali pohledem… A Kamil měl díky tomu pocit, že už to ani není o nějaké hře, v rámci které se Bena zmocňuje… Mnohem víc mu to připomínalo obyčejné milování…

Když se do Bena konečně vystříkal, připadal si tak slastně utahaný a vyčerpaný, jako kdyby uběhl maraton. „Ježíši…,“ dostal ze sebe a věnoval Benovi okouzlený úsměv.

Ben doufal, že teď už ho Kamil doopravdy osvobodí – protože netoužil po ničem jiném než se mu stulit do náručí a obejmout ho… Kamil z Bena opatrně vyklouzl, položil mu nohy na zem, po kolenou se přemístil k jeho hlavě a vytáhl mu roubík z pusy. „Teda, ty mi dáváš…,“ dodal s úsměvem – a pak chytil Bena za paži, vytáhl ho do sedu, objal ho a lačně se svými rty přisál na ty jeho.

„Ehm… já tobě, jo?“ zaskřehotal Ben, když oba po chvilce zalapali po dechu. „Vždyť jsem se celou dobu nemohl vůbec hejbat… A vlastně ještě pořád nemůžu!“ připomněl.

„No vidíš, a přesto jsi mě úplně zničil! Asi si tě budu muset příště svázat ještě pevnějc…,“ uculil se Kamil, chytil Bena kolem pasu a natočil si ho tak, aby mu mohl konečně rozvázat ruce.

„To už snad ani nejde…,“ usmál se Ben.

„No ne, že bysme konečně narazili na nějaký tvý hranice?“ odmotal Kamil provaz z Benových zápěstí a odhodil ho na koberec.

„To asi ještě ne,“ vyvedl ho Ben z omylu – a pak už se ke Kamilovi nedočkavě otočil čelem, ovinul mu ruce kolem krku a tentokrát se přisál na jeho ústa on, i když zdaleka ne tak hladově jako před chvilkou Kamil. Kamil se tomu jemu hebkému polibku poddal, zatímco Bena jednou rukou zlehka objal a druhou rukou ho začal nevědomky hladit ve vlasech.

Ben se pod těmi jeho jemnými dotyky vyloženě rozpouštěl. Miluju, když je ke mně drsnej, ale i to, když mě takhle něžně objímá… Jako kdyby se bál, že mě rozmáčkne…

V kontrastu s tím, že Ben teď toužil spíš po jemnějších dotecích, se na Kamilovo tělo natiskl ještě pevněji a přimáčkl se k němu. Kamil se mu usmál do pusy. Miluju, když se ke mně takhle tulí… Jako kdyby se bál, že mu uteču…

„Nechtěla by se moje exkluzivní hračka přesunout z koberce do postýlky…?“ zeptal se Kamil tiše po dalších prolíbaných minutách.

Ben se pousmál, potěšený tím použitým přivlastňovacím zájmenem. „Chichi, to by chtěla… Ale ona tam asi usne,“ přiznal.

„A vadí to něčemu?“ zapátral Kamil. „Však jsem zamkl… nikdo nás tu rušit nebude, když si trochu pospíme…“

A tak se oba přemístili do Kamilovy postele a Kamil přes ně ještě, navzdory celkem vysoké teplotě, přehodil peřinu. Moc dobře věděl, že Ben má rád teplíčko…, a on měl zase rád to Benovo rozpálené, zpocené tělo…

Ben se ke Kamilovi spokojeně přivinul a na chvilku se odmlčel, takže to skoro vypadalo, že opravdu usíná…, a tak Kamil taky zavřel oči. Jenže najednou mu Ben zavrněl do hrudníku: „Víš, jak jsi říkal, že bysme o prázdninách mohli jet na nějakej ten soukromej výlet…?“

„Hmm… a co s tím?“ zavrtěl se Kamil zvědavě.

„No, už tě napadlo, kam…?“

„Ne, já jsem o tom popravdě zatím nepřemejšlel…“ Jsem si totiž ani nebyl jistej, jestli se mnou ještě vůbec někam budeš chtít jet, víš… „Ty už jsi to stihl, jo?“

„Jo… A napadlo mě víc variant…“

„Hele, ale tobě může bejt úplně jedno, kam pojedeme… Stejně strávíš celou dobu přivázanej k posteli… nebo k něčemu jinýmu…“

Benovi při té představě vzrušeně zacukalo v penisu, jakákoliv předchozí únava byla šmahem zapomenuta. „Aha… Hmmm… a úplně celou dobu? Nešlo by to, že bysme přes den třeba jezdili na kolech a večer…?“

„Večer co?“ bavil se Kamil. Sis začal, tak si to dokonči…

„Večer bych třeba… byl trochu neposlušnej…“

Kamilovi se chtělo smát. „Jenže, Bene, ty neumíš bejt trochu neposlušnej, to je ten problém! A když budeš hodně neposlušnej, tak mi nezbyde, než tě nechat přivázanýho k posteli i přes den. Za trest… Ale jak tak koukám, tak spíš za odměnu, že…,“ začal mu rukou přejíždět přes už zase dokonale probuzený a čilý penis. „Takže záleží, co bys chtěl. Jestli bejt hodnej… a jezdit na kole…, nebo zlobit… a nejezdit na kole…“

„Aaach…,“ ošil se Ben vzrušeně. „Když já bych chtěl všechno…“

Teď už se Kamil neudržel a rozesmál se: „To teda nejseš zrovna skromnej!“ Pak se k Benovi sklonil a líbnul ho na nos. „Máš štěstí, že já taky nejsem skromnej… a že chci taky všechno… Takže se asi nakonec nějak domluvíme…“

„Já se nechci domlouvat nějak, já chci, abys…“

„Ššššš, už buď zticha,“ utnul Kamil jeho případné stížnosti v zárodku a začal ho líbat, zatímco ho dlaní dráždil v rozkroku stále intenzivněji… a intenzivněji…

A Ben obtočil ruce Kamilovi kolem krku… a ten jeho polibek mu oplácel… Polibek smíchaný se stále trhavějším lapáním po dechu… a se stále vzrušenějším vzdycháním… Ale jinak Kamila poslechl a byl už úplně, úplně zticha.