Kamil a Ben - Výzvědná cesta (16.)

V noci na úterý toho Kamil moc nenaspal. Úvahy ho v hlavě tížily jako kamení. Ben… a Kryštofova dohoda. Vzájemně se to doplňovalo…, ale přitom se to navzájem dost bilo, a Kamil nevěděl, jak z toho vytvarovat nějaký kompromis. Ten Kryštofův návrh prostě nemohl přijít v méně vhodnou dobu! Brácha se s něčím takovým musel vytasit zrovna teď, když Kamil vnímal, že je to mezi ním a Benem hlubší než dřív…

Šlo to poznat třeba z toho, že večer si s Benem ještě posílali přes mobil různé vzkazíky – a Kamil Benovi na jednu jeho typicky drzou odpověď poslal odkaz, který uvedl větou: „Tohle bych ti udělal, kdybys tu teď byl!“ Pak si dalších pět minut, tak dlouho to video trvalo, s úsměvem představoval, jak se asi Ben tváří, když sleduje, jak jeden kluk dráždí pusou druhého kluka, pevně přivázaného k posteli. A Ben mu na to pak odepsal: „A tohle bych udělal já, až bys mě potom rozvázal…“ A přidal odkaz na další pětiminutovku, která už se ale ani náhodou nedala zařadit mezi bdsm filmy. Prostě tam spolu dva kluci měli úplně obyčejný sex. Dívali se sobě do očí a navzájem se jeden druhého dotýkali… a v jednu chvíli se ten jeden k druhému naklonil a dali si pusu… Kamilovi z toho úplně vyschlo v krku.

Jelikož tušil, že pro Bena asi nebylo snadné mu něco takového poslat, tak mu na oplátku poslal jiné, podobně něžné videjko… a dopsal tam: „A už spi.“ Protože mu bylo jasné, že jinak si budou podobná videa posílat až do rána… Jenže Kamil místo toho potřeboval přemýšlet. Už to přestává bejt hra. Jestli vůbec kdy byla. Možná zkraje, úplně zkraje jo. Ale tohle už je mnohem vážnější. Pro mě určitě. A pro něj? Já myslím, že pro něj tuplem. Jinak by mi nic takovýho neposlal. A zrovna jak naschvál do toho teď vpadne Kryštof s tou svou dohodou! Do něčeho, co už není hra, přijde se svou vlastní hrou. Perfektní! Nemám ani tucha, jestli to Ben pobere. Jestli mi neřekne, že s někým takovým nechce mít nic společnýho…, že tohle je prostě už moc, ať se na to podívá, z jakýho úhlu chce… Achjo! Pořád se bál, že si najdu nějakou holku, a když jsem ho, aspoň teda doufám, přesvědčil, že o to nemám zájem, tak si v podstatě, když se to vezme kolem a kolem, najdu jinýho kluka. Sice jenom na hraní, ale stejně. A to, že je to brácha, tomu fakt nepomáhá… Pf, to je prostě na palici! Možná… možná mu to radši nebudu říkat… aspoň zatím ne… A naopak řeknu bráchovi, ať jde s tou dohodou do prdele…

Druhý den ve škole Kamil pořádně nevěděl, jak se má před Benem tvářit. Když Ben ráno konečně dorazil do třídy, věnovali si takový potěšený, malinko rozpačitý úsměv… a pak oba uhnuli očima. Což bylo dost netypické, většinou očima uhýbal jenom Ben… Kamilovi došlo, že jestli se trochu nesebere, tak si Ben dřív nebo později všimne, že se něco děje… A tak nad vším, co se mu pořád ještě honilo hlavou, mávl rukou – a radši se začal zaobírat věcmi, ve kterých se cítil jistější v kramflecích. Tam se dalo zařadit například plánování odpoledního programu.

„Hele, menší změna ohledně odpoledne,“ naklonil se k Benovi, zatímco ten si z batohu, který měl položený na kolenou, vytahoval na lavici sešit a propisku.

„Jaká?“ otočil se na něj Ben a zatvářil se už dopředu trochu zklamaně. „Váš trenér za sebe nakonec sehnal nějakou náhradu…?“ Achjo, a já už jsem se na dnešek tak těšil!

„Pf, na nějakou náhradu bych se mu vysral,“ ujistil ho Kamil a s potěšením zaznamenal, jak se Ben pousmál. „Ale půjdeme k nám, hm?“

„Takže,“ odložil si Ben batoh na zem a znovu se na Kamila zvědavě zadíval, „ty už jsi nějak mluvil s bráchou? Když víš, že nebude doma…?“

„Jo,“ ošil se Kamil. „Včera jsme na sebe konečně natrefili… Neboj, nezabil jsem ho!“ protočil na Bena oči, když si všiml, jak se mu mihl přes tvář ustaraný výraz. No, spíš on málem zabil mě…, ale v úplně jiným slova smyslu… A Kamilem projelo vzrušení, sotva si na to vzpomněl. Sakra! Přesně tohle jsem nechtěl!!!

„No, a co teda? Porvali jste se? Nebo… jste se naopak přehlíželi…?“ vyzvídal Ben.

Kamilovi se k tomu ale nechtělo vůbec vracet. Tušil…, ne, věděl, že by to měl Benovi všechno říct…, a chtěl mu to říct, protože před ním nechtěl nic tajit…, ale už se sám v sobě rozhodl, že dnes to na něj rozhodně nevybalí. To počká. Do zítřka. Nebo spíš… až po výletě… „Hele, můžeme mluvit o něčem jiným?“ navrhl.

„Jo, jasně,“ souhlasil Ben a zamyšleně Kamila pozoroval. Hm, tak asi se pohádali fakt hodně hnusně, když je mu tak nepříjemný o tom mluvit… Však mi to řekne časem, až to nebude tak čerstvý… „Tak jo, půjdeme k vám. Ale chci přičíst kladný body!“

Kamil na takovouhle změnu tématu přistoupil moc rád. „Ale!“ povytáhl na Bena obočí. „A za co jako?“

„No, za to, že jsem nám na dnešek nachystal plno ledu. A víš jak, nemůžu přece za to, že jsi tak nečekaně změnil plány a že se o tom tím pádem nepřesvědčíš na vlastní oči…“ Pak se Ben ke Kamilovi naklonil a potichu dodal: „A že ten led nebudeš moct vůbec použít… To mě moooc mrzí, hihi…“

Kamil se sám pro sebe usmál, Benovo provokování ho děsně bavilo. Já ti dám takový hihi! Tě popadnu za loket a odtáhnu do vedlejší prázdný třídy a uvidíme, jak dlouho se budeš takhle culit! „To tě nemusí mrzet,“ odpověděl mu stejně potichu. „Já mám led nachystanej taky, neboj…“

„Do hajzlu,“ uteklo Benovi šeptem – a Kamil se nahlas rozesmál.

Dobrá nálada už se ho pak držela během celého vyučování. A Bena samozřejmě taky. Sice zrovna konkrétně na hrátky s ledem se dvakrát netěšil…, zvlášť když tušil, že Kamil mu tu jeho neuváženou potutelnou poznámku dá sežrat…, ale jinak se těšil moc…

A jeho natěšenost se nijak nezmenšila, ani když už odpoledne klečel úplně nahý u Kamila v pokoji a pozoroval, jak si Kamil nese z kuchyně sklenici plnou ledu. Hm, takže fakt nekecal…

„Co se tváříš tak zklamaně?“ zašťuřil se na něj Kamil, když se na něj otočil od stolu, na který si sklenici položil.

„Jsem myslel, že sis to s tím ledem třeba vymyslel,“ přiznal Ben.

„Pf, z nás dvou to rozhodně nejsem já, kdo si tady vymejšlí,“ odfrkl si Kamil. Pak si otevřel šuplík a tak, aby to Ben neviděl, si z něj vytáhl pouta a schoval si je do kapsy.

„Jak to myslíš…?“ zeptal se Ben.

„To myslím tak, že mi přišel ještě včera v noci mail…,“ odpověděl Kamil a pomalu se rozešel směrem k Benovi.

„Jakej mail…?“ znejistěl Ben. Nebyl si jistý, jestli Kamil už hraje hru… nebo jestli mluví vážně a třeba mu taky přišel nějaký anonym…

„Z nějaký zasraný Ligy na ochranu práv hraček nebo co,“ pronesl Kamil temně a schválně se na Bena přísně zahleděl, když ho obcházel.

„Aha,“ zacukaly Benovi koutky. Pobavilo ho, že ten jeho praštěný nápad ze včerejška začal takhle žít vlastním životem. „A co ti psali?“ přeptal se, zatímco vnímal, jak si Kamil kleká za něj.

„Bylo to takový oznámení,“ řekl Kamil – a zacvakl pouta kolem Benových zápěstí. Hmm, sekne mu to! A je to luxusně rychlý, žádný dlouhý vázání…, i když TO má samozřejmě taky něco do sebe! No, ale to pouta každopádně taky…

Ben sebou překvapeně trhl, když ucítil na svých zápěstích chladný kov. No tohle… to jako fakt? „A… hmm,“ snažil se rychle s tím novým pocitem sžít, „co to bylo za oznámení?“

„Já jsem to teda hnedka smazal, protože po nějaký takový lize je mi hovno, ale stihl jsem si tam všimnout toho, že si na mě jedna z mejch hraček stěžovala…,“ řekl Kamil, zatímco zlehka, skoro až lechtavě, přesunoval dlaně po Benově těle přes boky… na břicho… a pak níž, k podbřišku…

„Hele, a kolik těch hraček vlastně máš?“ zajímal se Ben a ty Kamilovy šimravé dotyky na své nahé kůži si užíval.

„To úplně není otázka, na kterou by ses teď měl ptát,“ odpověděl mu Kamil posměšně. Levou rukou si přidržel Bena kolem pasu, zatímco pravačkou mu začal mačkat a hladit samozřejmě už pěkně nadržený penis.

„A tak… aaach… a tak víš, která ta hračka si stěžovala?“ zavřel Ben slastně oči a dovolil si se o Kamila opřít.

„Vím,“ potvrdil Kamil, přestal se věnovat Benovu penisu a místo toho prohnětl dlaní jeho varlata.

„To ti to jako napsali, jo? Nemělo by to bejt nějak anonymní?“

„Bylo to anonymní,“ řekl Kamil a schválně Bena začal v rozkroku mačkat silněji. „Ale ono pro mě není zase tak těžký poznat, o kterou z mejch hraček jde…“

„Hmmm… a co s ní teď teda budeš dělat?“ zajímalo Bena natěšeně.

„To brzo uvidí… nebo teda neuvidí, protože jí zavážu oči. Ale došlo mi, že jsem na ni byl doteď až moc hodnej. Takže teď si teprve užije. Aby si měla proč stěžovat.“ A s těmi slovy se Kamil vyhoupl na nohy a znovu se vydal k psacímu stolu.

Ben otevřel oči a vzrušeně polkl…, a když si všiml, co si Kamil bere do ruky, vzrušeně polkl podruhé. Týjo, on se na dnešek fakt nějak připravil… Jako kdyby byl vážně jakože naštvanej a chtěl bejt na svou hračku za trest drsnější… Ale to se té hračce bude líbit o to víc…

Což Kamil samozřejmě dobře věděl, proto to taky všechno dělal. Dalo mu tedy docela dost práce se dál tvářit přísně a tvrdě, když si klekal před Bena. Pak mu kuličkovým roubíkem přejel přes rty a počkal si, až Ben otevře pusu. Hm, mně třeba ta silikonová nebo jaká kulička přišla v puse děsná, ale jsem si jistej, že on si to užije… A já si pak užiju to jeho tlumený hekání… Vždyť mě, do prdele, včera vzrušovalo i to moje! „Tak,“ pronesl Kamil a spokojeně se na Bena ušklíbl, když mu řemínek od roubíku utáhl za hlavou, „a teď už se u tý svý ligy žádný pomoci nedovoláš…“

Ben Kamilovi oplácel jeho upřený pohled, zatímco v něm vzrušivě doznívala ta jeho poznámka. Líbilo se mu, jak Kamil uměl už tak dráždivou situaci pozvednout o úroveň výš prostě jenom tím, co řekl… a jak se u toho zatvářil… Spoutaný už před Kamilem klečel mockrát, ale tentokrát to bylo jiné, takové… zlověstnější. Jako kdyby do dneška si Kamil s Benem jenom tak zlehka hrál, ale dnes už měl své nevychované a drzé hračky doopravdy plné zuby a stejně tak doopravdy jí to hodlal spočítat…

A Kamil to Benovi samozřejmě chtěl spočítat. Ale tak, aby se to Benovi co nejvíc líbilo. A zároveň tak, aby potom vydržel nebejt drzej aspoň půl hodiny, haha… Což je nesplnitelný, tak doufám, že vyjde aspoň ta první část! „Zavři oči,“ řekl mu, vyskočil na nohy a do třetice se vydal vyzvednout si do šuplíku zbytek toho, co si pro Bena na dnešek nachystal. Tohle už vidět nemusí… to by nemělo takovej efekt…

Když se k Benovi vrátil, odložil si všechny pomůcky na koberec a ze všeho nejdřív mu zavázal přes oči šátek. Pak se před Benem pohodlně usadil na paty. Zatímco moje hračka zůstane klečet. Zatím. Se ještě naleží dost. Potom Benovi položil ruku na zadek, aby si ho přidržel…, a na bradavky mu přicvakl svorky.

Ben sebou trochu trhl a hlasitě vydechl do roubíku, ale spíš proto, že to nečekal, než že by ho to bolelo. Ovšem když začal Kamil tahat za řetízek, který ty svorky spojoval, to už Bena zabolelo. Zároveň mu ale vzrušením zacukalo v penisu, protože mu došlo, že tentokrát Kamil nepoužil jenom obyčejné kolíčky… A zalitoval, že se nemůže podívat, protože nějaké takové ozdoby zatím viděl jenom na bradavkách cizích kluků na netu… Týjo, kde to ten Kamil všechno sehnal? To už teda musel se svou hračkou ztratit veškerou trpělivost, když si na ni šel nakoupit takový profesionální pomůcky, hihi…

Kamil dal Benovi ještě chviličku, aby si na tu novinku na svých bradavkách zvykl – a pak na ten řetízek zavěsil závažíčko. Ben usykl do roubíku a automaticky se trochu předklonil a nahrbil v zádech, jako kdyby si tím mohl nějak ulevit, ale Kamil hned vyskočil na nohy, přešel za Bena, dřepl si za něj a trhnul mu rameny dozadu: „Narovnej se!“ přikázal mu. „Jestli nebudeš klečet pořádně, tak tě tu takhle nechám až do noci, dokud se aspoň tohle nenaučíš…“

Ben něco zahuhňal do roubíku a poslušně se narovnal v zádech. Ajaj, tak ten mi dá dneska sežrat úplně všechno…

Kamil se spokojeně přemístil zase před Bena. A zlatej hřeb dnešního odpoledne. A s tou myšlenkou se natáhl pro lubrikační gel a vakuovou pumpu. Potřel gelem těsnicí manžetu té pumpy tak, jak to viděl dělat Kryštofa, pak si nanesl trochu gelu do dlaně a začal ho hladivě rozmazávat po Benově ztopořeném penisu. Potom na něj průhlednou trubici nasadil… a pak začal pomalu mačkat balonek a odsávat z pumpy vzduch.

Ben se trochu zneklidněně zavrtěl. Nebyl si úplně jistý, co přesně mu způsobuje ten nepříjemně příjemný podtlak v rozkroku…, ale vzhledem k tomu, že už mu Kamil dal dostatečně najevo, jak se na něj dnes připravil, došlo mu, že to bude nějaká další koupená hračka. Jeho představivost mu nabízela všelijaké možnosti… a on si nebyl jistý, co z toho je pravda… A taky netušil, kam to povede dál. Jestli to bude pořád takhle nepříjemně příjemné, nebo jestli to časem příjemné být přestane… Pěkně se to v něm mlelo – a on si to moooc užíval! Všechny ty nové vjemy, které cítil na svém těle…, i všechny ty představy přísného Kamila, který se mu zrovna teď věnuje s jediným cílem – potrestat svou zlobivou hračku…

Kamil Bena pozorně sledoval, aby mu neutekla žádná změna výrazu v jeho tváři. Zatím si starosti dělat nemusel; to vzdychání, co Benovi i přes roubík občas uteklo, znělo úplně jednoznačně vzrušeně… Kamil dál pomalu mačkal balonek… a občas zase díky ventilku ten podtlak trochu zmírnil… a po chvilce začal rukou tahat za to závažíčko na svorkách na Benových bradavkách… To už Ben sykal do roubíku trochu míň spokojeně, ale pořád bylo poznat, že si Kamilovo trestání užívá. A tohle vědomí si zase užíval Kamil. Hmm, a ještě bych potřeboval třetí ruku, která by se mohla věnovat jeho sexy zadečku… Ale tak však si to za chvíli vynahradím!

Několikerým dalším stisknutím balonku odsál Kamil z pumpy dost vzduchu na to, aby na Benově penisu pěkně sama držela. Pak se vyhoupl na nohy a přešel k posteli, aby si ji připravil pro další trápení své neposlušné hračky. Peřinu složil a odhodil na zem, polštář sroloval do ruličky a odložil ho zatím ke zdi. Zpod úložného prostoru povytáhl již přichystané provazy, akorát že vzhledem k tomu, že chtěl Benovi nechat na rukou pouta, upravil trochu vázání v horní části postele. Sice mám teda radši, když je Ben přivázanej k posteli pěkně doširoka…, ale ať si ty pouta užije, než je zase budu muset vrátit Kryštofovi. Bych mu mohl k narozeninám koupit vlastní, hihi, a ne jedny… Pak ještě přes prostěradlo rozprostřel ručník – a tomu, aby si sem Bena položil, už tedy nic nebránilo. Jenže… ještě se mu do toho nechtělo.

Otočil se a sjel Bena namlsaným a taky už pěkně nadrženým pohledem. Tak krásně tam klečí… úplně bezbrannej… a se sklopenou hlavou…, jako kdyby fakt zpytoval svědomí, haha… A taky mu moooc pěkně kapou z pusy sliny. Což mu stopro hodně vadí, nebo aspoň posledně se mu to dost nelíbilo…, ale to má blbý, ještě to musí chvíli vydržet! Si až moc zvykl, že jsem na něj pořád hrozně hodnej…, tak na něj někdy musím bejt i zlej…, jinak veškerý mý další vyhrožování bude brát na lehkou váhu…

Kamil došel k Benovi, přidřepl si k němu, jakoby mimochodem dvakrát zmáčkl balonek, aby z vakuové pumpy odsál ještě trochu vzduchu…, s úsměvem zaznamenal Benovo zavzdychání… a pak si šel sednout k psacímu stolu. Z batohu vytáhl a z hlasitým plesknutím pohodil na stůl několik sešitů, pak popadl propisku… a začal jí jen tak mimoděk cvakat.

Ben napínal uši. On si snad jde dělat domácí úkoly, nebo co?! Ovšem ten pocit, že se jím Kamil přestal zabývat a že se teď hodlá věnovat něčemu jinému, protože s nějakou nevychovatelnou hračkou už nehodlá ztrácet čas, ho dost vzrušoval… A stejně tak i ten pocit bezmoci, který Kamil ještě posílil tím, že si Bena jakože přestal všímat. Ben si uvnitř sebe samozřejmě uvědomoval, že mají domluvenou stopku, ale i tak se mu moc líbilo, že momentálně coby trestaná hračka nemůže Kamila třeba nějak odprosit… Nic takového! Musí tu pěkně klečet, aniž by mohl něco říct, namítnout… a aniž by měl možnost si sám nějak pomoct od toho tlaku v rozkroku… nebo od toho štípání na bradavkách… Ben se vzrušeně zachvěl a uteklo mu další hlasitější zavzdychání.

Kamil znovu zacvakal propiskou a schválně s hlasitým zašustěním otočil pár stránek v sešitě. Chtěl Benovi dopřát ten pocit, že si ho zdánlivě nevšímá a že má v plánu ho tu nechat takhle za trest klečet třeba půl hodiny… nebo klidně i déle. Ve skutečnosti ale nebyl schopen odtrhnout od něj oči v podstatě ani na vteřinu…, pokud tedy nepočítáme ta občasná mrknutí na displej mobilu, aby si překontroloval, jestli už náhodou neuběhlo oněch pět minut, které se rozhodl Benovi tímto způsobem věnovat. Déle to prostě nebyl schopen vydržet.

Když tedy těch předlouhých pět minut konečně uplynulo, přešel Kamil k Benovi, klekl si před něj a levou ruku mu obtočil kolem pasu, zatímco pravačkou si zase trošku pohrál s podtlakem uvnitř vakuové pumpy. Pak Benovi rychlým pohybem sundal svorky z bradavek, a zatímco Ben sebou trhl a to bolestivé štípnutí ze sebe hlasitě vyvzdychával, Kamil se k němu sklonil a jednu bradavku mu začal opečovávat jazykem, kdežto druhou mu jemně promnul mezi prsty. Teprve až se Benovo původně bolestivé vzdychání začalo měnit spíš na vzrušené, přestal se Kamil jeho bradavkám věnovat – a místo toho začal ukazováčkem jezdit po Benově od slin vlhkém hrudníku… a břichu… a podbřišku… „Jestli budu mít na koberci loužičku z tvejch slin, tak si to pak budeš čistit!“ prohodil co nejvíc posměšným tónem.

Ben přesně podle Kamilova očekávání zčervenal ve tvářích. Za to slintání se před Kamilem styděl…, ale přitom i tenhle druh ponížení k té hře patřil a zatím nepřekročil tu míru, kdy už by to Benovi ten prožitek spíš kazilo. Navíc si chtěl vždycky zkusit, jaké to je – mít v puse opravdový roubík, a ne třeba jenom zmuchlaný kapesník přelepený lepicí páskou… Takže si to teď i přes všechno to nepohodlí užíval.

Kamil Bena nechal, ať se se svými rozpaky nějak popere, a začal se znovu věnovat jeho bradavkám. Chvilku mu je na střídačku mnul a třel prsty… a pak mu na ně zase nasadil ty svorky. Ben zaskučel do roubíku… a tiše skučel celou dobu, co mu Kamil za ty svorky různě tahal, zatímco mu v těsné blízkosti trápených bradavek rejdil jazykem. Pak Kamil znovu připevnil na řetízek od svorek závažíčko, vyhoupl se na nohy a došel si ke stolu pro kostku ledu. Když si před Bena znovu klekl, začal tou kostkou přejíždět v těsném okolí jeho bradavek, zatímco druhou rukou mu z pusy vytáhl ten roubík a nechal mu ho viset kolem krku.

„Aaach…,“ vydechl Ben a sám pořádně nevěděl, jestli je to úlevou z toho, že může na chvilku zavřít pusu a uvolnit tak napjatou čelist, anebo jestli za to může to štípavé bodání, které se mu z momentálně hodně citlivé kůže na hrudníku šířilo do celého těla…

Kamil Bena pozoroval, jak několikrát nasucho polyká a jak si jazykem přejíždí po rtech. „Dobrý?“ zeptal se. Pak za ten roubík schválně zatahal: „Přežiješ s tím i druhý kolo?“

„Jestli ty přežiješ tu loužičku na koberci…,“ odpověděl Ben… a zase se trochu zastyděl.

Kamil se usmál: „O mě se neboj…“ Pak se sklonil a dal Benovi pusu. Ale jenom takovou rychlou. Ještě musím bejt zlej. Aspoň chvilku.

„Ach…,“ vzdychl Ben a bezděky natáhl ke Kamilovi hlavu, aby mu dal najevo, že by si dal klidně říct, kdyby ta pusa byla delší, ale místo toho ucítil, jak mu Kamil přejíždí po rtech něčím studeným. Tou kostkou ledu. Potom mu ji strčil do pusy.

„Aby sis trochu doplnil tekutiny,“ okomentoval to Kamil.

Ben na to nic neřekl a začal tu kostku vděčně cucat, měl už totiž docela sucho v krku. Kamil mezitím pomocí ventilku uvolnil podtlak uvnitř vakuové pumpy, opatrně ji z Benova penisu sundal a odložil si ji vedle sebe. Pak se na Bena zadíval: „Chceš se ještě napít?“ nabídl mu.

Ben jenom zakroutil hlavou, zatímco rozkousával a polykal zbytek té ledové kostky.

„Fajn,“ řekl Kamil, vyhoupl se na nohy a přešel za Bena. Uvolnil přezku na roubíku, ale jenom proto, aby mu ho mohl znovu nasadit do pusy. Potom chytil Bena za paži, zvedl ho na nohy a dovedl ho k posteli, na kterou ho posadil. Odemkl Benovi pouta, řekl mu, ať dá ruce před sebe – a zase mu pouta kolem zápěstí zacvakl. „A lehni si na záda, ruce nad hlavu,“ dodal ještě, zatímco se začal rychle svlékat donaha. Pak si ještě těsně k posteli, aby měl vše po ruce, donesl tu pumpu, lubrikační gel a skleničku s kostkami ledu.

Ben se v rámci možností uvelebil na posteli a pak už vnímal, jak mu Kamil spoutané ruce připevňuje provazem k posteli… a jak si ho na chvilku přetáčí na bok, aby mu mohl pod bedra vtěsnat srolovaný polštář… Slyšel, jak se Kamil přesunuje k jeho nohám, pak cítil, jak ho bere za kotníky a roztahuje mu nohy od sebe a jak mu je přivazuje k rohům postele. Natěšeně se zachvěl; rád před Kamilem klečel – ale ještě radši před ním takhle ležel, bez možnosti nějak schovat nebo zakrýt všechna ta v téhle pozici tak snadno dostupná místečka…

Kamil si Bena zálibně prohlédl, potom si kleknul mezi Benovy roztažené nohy a sklonil se, aby mohl to Benovo do výšky trčící lízátko konečně ochutnat. Lubrikační gel, kterým byl Benův penis potřený, sice nechutnal nic moc, a to i přesto, že Kamil schválně koupil jedlý s jakousi ovocnou příchutí, ale bylo mu to momentálně úúúplně jedno. Ještě chviličku Bena lízal a sál, zatímco mu rukama hladivě přejížděl po stehnech… a poslouchal, jak se z Bena skrz roubík dere stále vzrušenější sténání… Ale pak se rychle natáhl pro tu skleničku s ledem, odsypal si pár kostek do dlaně – a na ten Benův vzrušením sálající penis je přiložil. Ben sebou prudce trhnul – a místo vzdychání začal zklamaně skučet a kňourat. Kamil se spokojeně usmál, i když ho Ben nemohl vidět. To máš za to, jak ses ráno smál, že ten tvůj led nebudu moct použít, ty potvůrko…

Benovi se v tu chvíli prohnalo hlavou něco dost podobného. Možná, že kdybych mu ten led ráno tak hloupě nepřipomněl, tak by mu vůbec nedošlo, že v mražáku taky nějakej má… A zatímco mu Kamil těmi ledovými kostkami masíroval penis i varlata, Ben cukal pánví ve snaze se nějak dostat z Kamilova dosahu. Což bylo samozřejmě marné…, ale Benovo tělo to prostě nedokázalo aspoň nezkoušet…

Kamil po chvilce z části rozpuštěné kostky vyskládal Benovi na břicho, jednu z nich mu položil přímo do pupíku… a další si vzal do prstů a začal s ní přejíždět po Benově podbřišku. „Tak kampak bysme tu kostičku ještě tak zasunuli?“ prohodil jakoby nic.

Ben sebou znovu škubnul, takže několik těch kostek mu z břicha sklouzlo na ručník, a nesouhlasně zavrtěl hlavou a zahuhlal do roubíku.

„No, na mě dneska žádný takovýhle tvý mumlání neplatí,“ upozornil Kamil Bena a dal si záležet, aby to znělo výsměšně a přitom nesmlouvavě. Moc dobře ale věděl, že do Benovy dírky rozhodně led strkat nehodlá – už třeba jen proto, že kdyby v tu chvíli Ben luskl prsty, Kamil by nebyl schopen z něj ten led vytáhnout… Spokojil se s tím, že Benovi přejížděl ledem kolem svěrače, a to, že chce led do Bena strčit, jenom tak naznačoval. A i to stačilo k tomu, aby sebou Ben házel, co mu to spoutání dovolilo, a vyhekával do roubíku svůj nesouhlas…

„Ššššš,“ snažil se ho Kamil uklidnit. Sklonil se nad Benovo břicho, vycucl tu polorozpuštěnou kostičku z jeho pupíku a rozehřál tohle studené místečko svým jazykem… a pak se přesunul níž, mezi Benovy nohy, a zatímco mu dál tím zbytkem ledu, co držel mezi prsty, rejdil kolem análu, nasál do pusy Benův penis a začal mu ho zlehka kouřit, aby mu to studené trápení trochu vynahradil. Ale někdy dám pár těch kostek do nějakýho sáčku… a ten už ti do zadku strčím, těš se! Až mi zase přijde nějaký neexistující oznámení od neexistující ligy, hahaha…

Ben se na posteli začal znovu zmítat. Tentokrát už ne na protest proti Kamilovu počínání, ale spíš proto, že se v něm všechny ty pocity parádně míchaly… Štípání na bradavkách, příjemné teplo Kamilových úst na penisu, studené dráždění kolem vstupu do análu…, pouta na rukou, roubík v puse… Všechno dohromady se to slilo v něco hooodně příjemného a Ben užuž začal přemýšlet, jaký trest mu asi Kamil vymyslí za to, až se za chvilku bez dovolení vystříká… O dovolení si totiž neměl jak říct… a nedokázal si představit, že by v sobě ten přicházející orgasmus dokázal nějak potlačit, zbrzdit…

Kamil ale nebyl včerejší. Poznal, že se Benovo dýchání a vzdychání změnilo, a tak se jeho penisu přestal věnovat. Tedy svými ústy. Do ruky si ale podal další kostku ledu – a tou Benův penis obkroužil pěkně centimetr po centimetru, žádné místečko nevynechal. Z Bena tak vzrušení zase začalo vyprchávat, což okomentoval zklamaným zahučením do roubíku. Kamil se chápavě usmál. Neskuč… Ještě si jednou pohraju s tou novou věcičkou – a pak už u mě budeš mít ten vroubek za tu stížnost nestížnost smazanej…

Ben ucítil, jak mu Kamil zase potírá penis lubrikantem, a hned mu došlo, že mu na něj chce opět nasadit tu věc. Zalitoval, že Kamila nemůže poprosit, aby se mohl podívat…, ale zároveň mu pořád ještě dělalo dobře, že prosit ani nic jiného říct nemůže. Spokojeně zavzdychal… a za chviličku znovu, když ucítil, jak se mu penis díky podtlaku zase staví do pozoru… a jak to tak zvláštně tlačí a jakoby tahá… Pak zavnímal, jak ho Kamil šimrá kolem svěrače… a jak se prstem dobývá dovnitř. Ben se uvolnil, aby Kamila mohl dovnitř pustit…, a pak se slastně prohnul v zádech.

Kamil zasunul ukazováček do Bena až nadoraz…, a zatímco Bena prstem zevnitř jakoby prozkoumával tak, jak to měli oba rádi, druhou rukou pomocí balonku a ventilku nepravidelně měnil podtlak uvnitř pumpy, aby Ben nikdy nevěděl dopředu, jaký pocit přijde příště. Po chvilce si Kamil s tou pumpičkou hrát přestal, ale jenom proto, aby si kápl pár kapek lubrikantu i na prostředníček a mohl do Bena zastrčit oba prsty najednou.

Ben sebou mlel na posteli a stále hlasitěji vzdychal do roubíku. Prosím, Kamile, udělej mě už…, já už budu ta nejhodnější hračka pod sluncem, fakt…

Kamil se v tu samou chvíli sám pro sebe usmál, skoro jako kdyby Benovu nevyřčenou prosbu slyšel. Opatrně tu vakuovou pumpu sundal z Benova penisu… a sklonil se, aby ho mohl místo do průhledného válce nasát do svých úst. Ben pohnul pánví, jako kdyby chtěl jít Kamilovům ústům vstříc…, a v tu chvíli se od něj Kamil odtáhl a zeptal se: „Tak co? Budeš si ještě někdy stěžovat na to, jak s tebou zacházím?“ Ben razantně zavrtěl hlavou, nic jiného ani dělat nemohl – a Kamil ani nic jiného nečekal. „Fajn. Tak v tom případě se můžeš udělat,“ dovolil mu.

Benovým tělem proběhla vděčná úleva… a vzápětí už tu úlevu nahradilo vzrušení, které se mu hromadilo v rozkroku a díky Kamilovým prstům i v útrobách a každým okamžikem hrozilo vybuchnutím. Ben ještě chvíli vnímal, jak se v něm ty slastné pocity převalují… a jak bobtnají… a bobtnají…, a pak už se jimi nechal úplně zavalit. Propínal se v zádech a nevědomky tahal za provazy, kterými byl přikurtovaný k posteli, hekal do roubíku… a Kamil, který zvedl hlavu právě včas, to všechno spokojeně a přitom taky maximálně vzrušeně pozoroval, zatímco Benovi dál dlaní mačkal penis a prsty ho dráždil v dírce. Teprve když se Benovo hekání a vzdychání začalo měnit jenom na zrychlené oddechování, Kamil z Bena prsty vytáhl a oběma dlaněmi mu začal jen tak zlehka hladivě přejíždět po stehnech.

Když se Benův dech ještě o něco zklidnil, Kamil se nad něj naklonil, opatrně mu z bradavek sundal svorky a z pusy mu vyndal roubík. „Tak co?“ přeptal se poťouchle. „Chceš si zase cucnout trochu ledu, než začne třetí kolo?“

Ben polkl: „Ono bude ještě třetí kolo…?“ A nechceš se místo toho chvilku tulit?

„Ono bude ještě třetí, čtvrtý i pátý kolo,“ zlobil ho Kamil.

„I když ti tvá hračka bude přísahat na svou smrt, že už nikdy nebude nikam posílat žádnou stížnost?“ vyjednával Ben. Nebo i když tě úplně nááádherně vykouří?

„Takže tímhle se vlastně přiznáváš, že jsi nějakou stížnost poslal, co? A to jsi přitom tvrdil, že ne! Hm, tak to budu muset přidat i šestý a sedmý kolo…,“ dobíral si ho Kamil dál. Samozřejmě, že už Bena nijak trápit nehodlal, ale strašně rád mu takhle vyhrožoval a slovně se s ním pošťuchoval. Zvlášť, když věděl, že takhle těsně po orgasmu se Benovi vrátí jeho obvyklá drzost – o to víc se těšil, co z něj zase vypadne za poznámky…

Ben ale Kamila překvapil, když se zeptal: „Kamile, ehm… a můžu ještě… před tím třetím kolem… ti to taky udělat? Prosím…?“

Kamil měl sice původně o dalším dění malinko jinou představu, ale téhle Benově žádosti prostě nedokázal nevyhovět. Sklonil se těsně nad něj a pošeptal mu: „Tak o takový věci mě rozhodně prosit nemusíš…“ Ještě mu lípnul pusu na tvář… a pak už se narovnal v zádech a popolezl kousek níž, aby dosáhl na provazy na jeho kotnících.

Ben cítil, jak mu Kamil rozvazuje nohy…, pak mu vytáhl zpod zad polštář…, vysvobodil mu zápěstí z pout… a pak ho ještě chytl za předloktí a pomohl mu se posadit, aby mu mohl odepnout řemínek od roubíku a sundat mu ho z krku. „Chvilku počkej,“ řekl a Ben pak slyšel, jak Kamil odnáší a uklízí nějaké věci do šuplíku. Pak si Kamil konečně sedl zpátky na postel vedle něj. „Fajn, tak se předveď,“ pronesl. „Nechám ti volný ruce. Ale na ten šátek si nechytej a nezkoušel ani žádný jiný blbosti, jinak budeš mít ruce za zádama během vteřiny, jasný?“

„Jo, neboj,“ odpověděl Ben nadšeně, a kdyby to Kamil mohl vidět, zakroutil by na něj očima.

Tentokrát to byl Kamil, kdo se natěšeně natáhl na postel. Lehl si na záda a pod hlavu si zmuchlal polštář, aby měl na Bena co nejlepší výhled… Ruce si zatím nechal položené vedle těla – tušil, že ho Ben bude chtít vykouřit, a byl připravený si případně určovat tempo, kdyby měl dojem, že to Ben zbytečně protahuje.

Ben, s očima stále zavázanýma, se nejdřív potřeboval trochu zorientovat. Začal zlehka dlaní přejíždět po Kamilově těle, aby si udělal představu, kde přesně leží… a kam se může uvelebit on sám… Osmělil se a malinko odtáhl Kamilovi kolena od sebe, aby si mohl vlézt mezi ně. Pak se sklonil a jazykem se začal věnovat Kamilovu penisu.

Jenže… to počáteční jemné hlazení Kamilova těla ho namlsalo… a dostal chuť se k tomu ještě vrátit. Přestal tedy lízat a sát Kamilův penis… a místo toho mu začal vtiskávat pusinky na podbřišek… a pak o kousek výš, na břicho… a ještě o kousek výš… Postupně se přesunoval výš a výš a laskal Kamilovo tělo svými rty i dlaněmi úplně všude, kam zrovna dosáhl. To je taaak skvělý… ho takhle ochutnávat… úplně všude…, jestli mi to teda každou chvilku nezarazí…

Kamil ale naopak zvedl ruce nad hlavu, aby udělal Benovi na posteli víc místa. Zaujatě, vzrušeně pozoroval, jak se po něm Ben plazí a jakou péči věnuje skoro každému centimetru jeho kůže… Občas se mu Ben navíc stehnem rádoby omylem otřel o jeho stále neuspokojený penis – a v tu chvíli měl Kamil chuť Bena popadnout, povalit ho na všechny čtyři a zmocnit se ho zezadu, za to, že si s ním takhle provokativně hraje… Ale neudělal to, protože ho zajímalo, co má Ben v plánu dalšího a jak daleko zajde.

Ben si tuhle výzvědnou cestu po Kamilově těle neskutečně užíval. Skoro až opatrně ho hladil a ochutnával svými rty, něžně, zlehka, jako kdyby se bál, že ho od sebe Kamil jinak odstrčí. Prozkoumával Kamilovo břicho… a hrudník… a pak zase podbřišek… a vnitřní stranu stehen… a pak pupík… a bradavky… a klíční kost… a vypadalo to, že se chce Kamilovo tělo naučit nazpaměť… Chtěl prostě zjistit, kde to Kamila šimrá…, kdy zavzdychá… nebo kde Benův dotyk způsobí, že Kamilovi naskočí husí kůže…, a tohle průzkumné putování ho moc bavilo. K dokonalosti už tomu chybí jenom to, abych na Kamila i viděl…, ale tak nemůžu chtít všechno hned…

U Kamilových ztvrdlých bradavek se Ben zarazil o něco déle a hrál si s nimi takovým způsobem, že Kamil začal zrychleně, hlasitě oddechovat. To Bena nejen potěšilo, ale ještě navíc i povzbudilo…, a užuž se přesunoval ještě o kousek výš, aby mohl dát Kamilovi pusu na rty, ze kterých se ty slastné vzdechy draly…, ale nakonec si netroufl. Všechny ty předchozí polibky totiž vždycky inicioval Kamil… A navíc, Ben by se mu rád podíval do očí, aby si v nich přečetl, co Kamil na tu případnou pusu říká. Jestli se tváří potěšeně… nebo odmítavě… A jelikož ta možnost, že by si Ben teď sundal šátek z očí, vůbec nepřicházela v úvahu, Ben tedy líbnul Kamila jenom na krk… a na klíční kost… a pak se zase začal po jeho těle pomalu přesunovat směrem dolů. A tam se konečně znovu vrátil k té části Kamilova těla, kterou teď chvíli tak trochu záměrně zanedbával.

Kamilův penis už po Benově pozornosti vyloženě volal. A Ben tohle volání moc rád vyslyšel. Rukou pevně uchopil Kamilův penis kolem kořene a začal tohle nadržené, vzrušením tepající lízátko nasávat do pusy, zatímco druhou rukou mu mačkal a hladil varlata. Sténavé zvuky, které se k němu od Kamila nesly, mu zněly jako dokonalé ujištění, že v tom, co dělá, může a musí pokračovat…

Kamil nechal pro jednou všechno v Benově režii. Nechal ruce položené za hlavou a jenom Bena zpod přimhouřených víček sledoval. Po chvíli už toho ovšem nebyl schopen – slastné pocity, které se mu z rozkroku šířily do celého těla, ho donutily oči zavřít a Kamil rukama sevřel polštář a začal ho drtit v pěstích. Možná mám tu nejdrzejší hračku na světě, ale taky tu nejšikovnější… aaach…

Ben svoje pohyby rukama i ústy zrychloval… a zase zpomaloval… a zrychloval… a zpomaloval… Došlo mu, že Kamil tentokrát nechává všechno na něm, jinak by se už dávno ozval – a tak si chtěl tohle hraní užít, protože si nemohl být jistý, že mu Kamil něco podobného zase v brzké době dovolí. Teprve když se do třetice začal Kamilův dech znovu zrychlovat a jeho vzdychání začalo nabírat na intenzitě, Ben se jeho penisu přestal věnovat pusou, ale místo toho se narovnal v zádech a začal mu penis pumpovat. I když na Kamila nemohl vidět, alespoň si jeho výraz ve tváři zkoušel představit… stejně jako si o chviličku později představoval, jak Kamilovi v pravidelných výtryscích dopadá sperma na břicho, které se křečovitě stahuje a zase uvolňuje, zatímco Kamil tohle finále doprovázel svým hlasitým, trhavým lapáním po dechu a sténáním…

Ben si uvědomil, že už jenom z těch zvuků začíná být zase vzrušený…, ale ještě víc teď toužil si vedle Kamila jenom tak lehnout. A obejmout ho. Jenže si vůbec nebyl jistý, jestli může, protože zatím to byl vždycky Kamil, kdo si Bena pak přitulil do náručí… A tak Ben jenom bezradně posedával na patách a čekal, s čím Kamil přijde. Hmm, ostatně říkal něco o nějakým třetím kole… a čtvrtým a pátým…, jestli to teda myslel vážně…

Kamil užuž natahoval ruku, aby si Bena stáhl k sobě, ale pak mu došlo, že by se Benovi možná nechtělo se na něj takhle přilepit… A tak své stále ještě po polehávání toužící tělo přinutil se posadit, vysoukal zpod sebe ten ručník a začal si jím otírat břicho. Na svůj slib ohledně třetího až sedmého kola, který Benovi dal, si samozřejmě taky vzpomněl, a když Ben teď přímo před ním tak posedával na patách s šátkem přes oči, neodolal, aby ho s tím ještě jednou nepozlobil: „Hmm, takže můžeme teda po týhle příjemný vsuvce pokračovat tam, kde jsme skončili?“

Ben si z toho vyvodil, že Kamil s ním má coby s nevychovanou hračkou ještě nějaké další plány, a tak úplně automaticky složil ruce za záda, zatímco odpovídal: „Můžeme…“

Kamilovi z té Benovy poslušnosti úplně vyschlo v krku. Týjo, sice jsem mu říkal, že je spíš čím dál drzejší a neposlušnější, než aby to bylo naopak, ale tohle mu teda jde úplně skvěle… Jenom teda teď nevím, jestli toho mám ještě využít…, jestli CHCE, abych toho využil…, nebo jestli si dáme chvilku pauzu… Kamil zmuchlal ručník a odhodil ho na zem. Pak se k Benovi přisunul o něco blíž a trošku se natáhl, aby svými rty dosáhl na to místečko na krku kousek pod Benovým uchem, které ho něčím pořád tak zvláštně fascinovalo. „Chceš si ještě hrát?“ šeptl a pak se na to místečko svými rty lehce přisál. „Nebo si na chvilku jenom tak lehneme…?“

„Aaach…,“ vzdychl Ben a cítil, jak se mu z toho Kamilovými rty rozpáleného místa šíří do celého těla husí kůže. „To si jako můžu fakt vybrat…?“ nemohl tomu uvěřit. Jenom aby to od Kamila nebyla zase nějaká kulišárna…

Kamilovi přelétl přes rty úsměv. „Můžeš,“ řekl a zvědavě se na Bena zadíval. „Pokud mi teda slíbíš, že do budoucna končíš se všema možnýma ligama…“

„No, ještě do jedný jsem napsat chtěl,“ uculil se Ben.

„Do jaký…?“ přeptal se Kamil pobaveně. Dost se těšil na to, co z Bena zase vypadne…

„Do Ligy na podporu hraček, aby dosáhly na evropský dotace…“

Kamil vybuchl smíchy. „Ty seš číslo! Prej dotace, hahaha… No tak jo. Tam teda napsat můžeš. Ale než to odešleš, tak já si to radši zkontroluju. A pořád teda nevím, co budeme dělat dalšího, ty jedna dotovaná hračko. Jestli si nevybereš sám, tak to vyberu za tebe!“

Ben se potěšeně usmál. „Tak já bych si vybral to druhý…“

„Fajn,“ natáhl Kamil ruku a sundal Benovi z očí ten šátek, „odpolední šlofíček, to beru.“ Pak chvilku pozoroval, jak Ben mrká, aby si jeho oči zase co nejrychleji zvykly na tu spoustu světla v prosluněném pokoji. A jelikož u toho Ben pořád nechával ruce za zády, Kamil ho chytl za zápěstí a jemně mu s rukou trhl: „Na tohle už se vykašli…“

Ben se usmál znovu, tentokrát přímo na Kamila a ne jenom tak do prázdna… a pak, protože mu to najednou přišlo málo, pouze se na něj usmívat, se trošku naklonil a líbnul Kamila na tvář. Hodně zlehounka, nesměle, sotva se ho svými rty dotkl… Jenže i tak dostal najednou pocit, že to přehnal. Že si to měl radši odpustit. Rychle se zase od Kamila odtáhl, uhnul pohledem a cítil, jak se mu do tváří žene červeň. Do háje… no… skočím si na chvilku do koupelny, třeba na to zatím zapomene…

Kamila to Benovo gesto úplně zmrazilo. Nebyl schopen vůbec žádné reakce, jenom Bena překvapeně pozoroval… a všiml si, jak Ben najednou úplně znervózněl a znejistěl… Když navíc zaregistroval, že se Ben pohnul, jako kdyby chtěl jít pryč, znovu ho popadl za zápěstí. Tak na to zapomeň…, teď rozhodně nikam utíkat nebudeš…

Ben ke Kamilovi plaše zvedl oči… a Kamil ho druhou rukou jemně uchopil pod bradou. Četl si v Benových očích jako v knize. Nejistota, zmatek, strach…, ale taky touha, žádostivost… A Kamil se rozhodl vykašlat na to, že hra už skončila. A že Ben už nemá na očích šátek. Navíc si vzpomněl na ta dvě krásná, něžná videjka, která si v noci poslali…, a ještě pořád v něm doznívaly ozvěny toho Benova jemného hlazení, té jeho výzvědné cesty po Kamilově těle… A Kamil najednou dostal chuť něco takového zažívat častěji. Ale tentokrát se vším všudy. S tím, že se bude moct Benovi dívat do očí. S tím, že bude Benovi ty jeho dotyky oplácet. A s tím, že se budou moct i líbat, když budou chtít. A Ben očividně chce… a já chci taky…

A tak Kamil přivřel oči… a tu Benovu pusinku mu vrátil. Akorát že ne na tvář, ale přímo na Benovy překvapením pootevřené rty.

V Benovi se všechno sevřelo štěstím. Zdráhal se uvěřit, že se to vážně děje…, ale rychle se s novou situací srovnal a do toho polibku se zapojil. Kamil Bena přestal svírat pod bradou, a aniž by ten polibek přerušil, rychle se přemístil ze sedu taky na kolena, aby mohl Bena obejmout… a přitisknout ho k sobě. Ben si ten pocit, že na svém nahém těle cítí to Kamilovo, horké a rozpálené, moooc užíval. Taky Kamila objal a úplně bez přemýšlení mu bloudil dlaněmi po zádech, zatímco dál nadšeně znovu a znovu ochutnával jeho rty a jazykem prozkoumával jeho ústa…

Kamil se odmítl zabývat jakýmikoliv myšlenkami a prostě se naplno oddával tomu přítomnému okamžiku, ale jednu myšlenku si přece jenom dovolil, nebo spíš vzpomínku: že se přece Bena ptal, jestli si nechce jenom tak lehnout…, a Ben řekl, že chce… Otevřel oči, aby obhlédl, jak daleko od kraje postele klečí, nerad by totiž Bena nebo sebe svalil na zem, a potom Bena opatrně vmanévroval na záda. Sám si lehl na něj, i když se samozřejmě nadlehčoval na loktech.

Ben taky na chvilku otevřel oči a zajiskřilo mu v nich, když si všiml, jak se Kamil sklání těsně nad ním.

„Co…?“ zeptal se Kamil potichu, ale hned se k Benovi sklonil ještě níž a vynutil si další pusu, jako kdyby se mu byť i vteřinové čekání na jeho odpověď zdálo moc dlouhé.

„Nic…,“ vydechl mu Ben do pusy a oči zase zavřel. Obtočil mu ruce kolem krku a po chvilce mu dlaní zabloudil do vlasů a nevědomky ho za ně tahal a probíral se jimi… Nadšeně zavzdychal, když mu došlo, že to vlastně dělá úplně poprvé v životě… a rovnou to zažívá s někým, s kým si to tak dlouho přál zažít.

Kamil se dál dychtivě dobýval do Benových úst, zatímco vnímal jeho hladivé dotyky ve vlasech… A moc se mu líbilo i to, jak pod sebou cítil Benovo nahé, žhavé tělo… Na chvíli se přestal nadlehčovat na rukách a prostě si Bena zalehl, chtěl ho totiž taky pohladit po vlasech nebo po rozpálených tvářích… Pak ale dostal strach, aby na Bena nebyl moc těžký, a tak se opatrně přetočil na bok a strhl si Bena k sobě do náručí. Uvědomoval se, že se k němu pořád chová tak trochu jako k poddajné hračce, protože si ho převrací a otáčí, jak sám chce… Ale teď to není hračka, která by potřebovala převychovat. Spíš je to hračka, kterou musím opatrovat… a opečovávat… A toho se teda taky ujmu moc rád! Pokud teda Ben bude chtít… Ale zatím se nijak nebrání, tak se mu to asi snad líbí…

Ben, jako kdyby Kamilovy úvahy zaslechl, otevřel oči a ke Kamilovi jimi vyslal úsměv. Kamil mu ten úsměv vrátil a pak od jeho rtů odtrhl ty své, ale jenom proto, aby Bena mohl líbnout na nos. Prostě jenom tak, rozverně, čistě proto, že může.

„Chichi,“ zachichotal se Ben a hned to Kamilovi oplatil.

A Kamil mu dal pusu na bradu… a Ben mu dal pusu na tvář… a Kamil se natáhl, aby dosáhl rty zase na to místečko kousek pod Benovým uchem…, a Ben tichounce zamručel a nevědomky pohnul hlavou tak, aby měl Kamil k tomu místu snadnější přístup.

„Ještě…?“ šeptl Kamil pobaveně.

„Hmmm…,“ zavrněl Ben.

A Kamil mu velice rád vyhověl. Začal to místečko na Benově krku olizovat jazykem i hýčkat svými rty a potěšeně poslouchal, jak Ben přede jako kocourek.

„Ty ses nám nějak rozpovídal,“ dobíral si ho šeptem.

„Hmmm… když mně se to tam líbí…,“ přivíral Ben slastně oči.

„Fakt? Jsem si ani nevšiml,“ zlobil ho Kamil a Bena rozechvívalo už to, jak se mu od toho místečka odrážel Kamilův tichý hlas.

Ještě chvíli si Kamilovo laskání užíval, ale pak se zavrtěl a trochu se od něj odtáhl, aby se mu mohl podívat do očí.

„Hm…?“ pobídl ho Kamil, protože z Benova raráškovitého pohledu na něj vyloženě vyskakovaly otazníky.

„Můžu ti dát ještě pusu?“ zeptal se Ben potichu.

Kamil se na něj zakřenil: „Nebudeš se mě ptát pokaždý, že ne?“ A tu pusu mu rovnou dal sám.

„Takže… to mám dovolený… jakože vždycky?“ vydechoval mu Ben do úst.

„Žádný jakože,“ opravil ho Kamil, vjel mu rukou za hlavu a přitlačil si jeho tvář na tu svou, jako kdyby mu tím chtěl říct, že Ben naopak nemá dovoleno nic jiného, než Kamila jenom líbat…

„Ach…,“ užíval si Ben všechny ty Kamilovy dotyky a náznaky, „takže nejakože vždycky? Úplně vždycky?“ ujišťoval se mezi nádechy… a vydechováním do Kamilových úst.

„U-hmmm…,“ přisvědčil Kamil, aniž by se od Bena odtrhl. A pak už se zase oba pohroužili do ticha, pokud tedy nepočítáme občasné hlasitější vzdychnutí nebo sotva slyšitelné zachichotání. Veškerou svou pozornost věnovali jenom jeden druhému, a i kdyby jim teď do pokoje vtrhlo deset Kryštofů, padesát rodičů a celá jejich třída jako bonus, nevšimli by si toho…

Když se rozhodli dopřát svým rozdrážděným a z tak dlouhého líbání malinko nateklým rtům chvíli odpočinku, objali se a jenom tak vedle sebe leželi, natisknutí jeden na druhého. Kamil si šíleně užíval, že Bena může držet v náručí… jinak než jako svou hračku… a jinak než jako nejlepšího kámoše…, prostě úplně jinak, ale přitom mu přišlo, jako kdyby přesně takhle na to byl zvyklý od počátku věků.

Ben se v Kamilově náručí uvelebil… a připadal si tam tak nějak… jako doma. Prostě jako na místě, kde to zná… a kam patří… Jenže zároveň mu z toho rašila po celém těle husí kůže, protože vnímal, že to, co se právě děje, je veliké…, obrovské… a on najednou dostal strach, jestli ho to nezavalí…

Kamil jen tak ledabyle přejížděl Benovi rukou po zádech… a najednou si všiml, že se Ben chvěje… a že se mu chloupky na paži staví do pozoru… „Týjo, na teploměru je skoro třicet stupňů – a tobě je zima?“ udivilo ho to.

Ben mu to nevyvracel. „Divný, co?“ usmál se znervózněle, protože se sám ve svých reakcích moc nevyznal.

Kamil se opatrně začal vyvlékat z Benova objetí.

Ben ho pustil jenom velice neochotně, zvědavě se za ním natočil: „Kam jdeš…?“

„Lež…,“ poručil mu Kamil, ale jinak, mnohem něžněji, než mu poroučel doteď. Kousek po posteli popolezl, aby dosáhl na peřinu, kterou zkraje odpoledne pohodil na koberec, a pak, zatímco si vedle Bena zase lehal, přes ně tu peřinu rovnou přetahoval.

Ben se už tak cítil jako v sedmém nebi… a teď ještě tady to Kamilovo všímavé gesto… Přišlo mu to najednou všechno tak nádherné a zároveň tak nečekané a čímsi až absurdní, že se prostě začal jenom euforicky hihňat.

Kamil si sám pro sebe zakroutil hlavou. Objal Bena a přivinul ho k sobě…, ale ten Benův smích pro něj byl tak nakažlivý, že cítil, jak se mu úsměv na tváři stále rozšiřuje a rozšiřuje…, až už to nevydržel a začal se pochechtávat taky. „Netlem se…,“ zkusil Bena napomenout.

„To nejde…,“ natřásal se mu Ben v náručí.

„Chceš mít důvod se hihňat?“

„Jakej?“ vyzvídal Ben.

„Můžu třeba zjistit, jestli seš lechtivej…,“ nabídl mu Kamil.

„Nejsem… Ale nezjišťuj to…“

„Aha,“ uculil se Kamil. „Je ti jasný, že tuhle informaci nemůžu nechat nevyužitou…?“

„Ale můžeš…,“ odporoval Ben.

„No… uvidíme. Si to ještě rozmyslím,“ slíbil Kamil a líbnul Bena na čelo.

A Ben se k němu spokojeně přitulil a zavřel oči. „Taaak rozmýšlej…,“ vydechl. Ještě chviličku vnímal, jak se mu tělem šíří příjemné teploučko… díky Kamilově blízkosti i díky té peřině, kterou přes ně Kamil přehodil…, a pak usnul.

„Taaak spi…,“ zašeptal mu Kamil do vlasů… a za chvilku už Bena do té říše splněných snů následoval.